Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Dex

  • PC 80
Mám pocit, že Dex je trochu pozapomenutá česká hra a je to škoda, protože tohle je v podstatě velice unikátní výtvor. Příběhový, kyberpunkový, mini openworld 2D platformer a navíc český.

Příběhově je to takové to cyberpunkové cliché, probudíte se doma v posteli a z nějakého důvodu po vás jde security jednoho korporátu. Tajemný hacker se vám snaží z neznámého důvodu pomoci uprchnout a musíte hackovat abyste zachránili svět.

Ve světě Dex máte volnost se pohybovat téměř jak chcete, můžete plnit vedlejší úkoly, mluvit s postavami na ulici, libovolně nakupovat vybavení, prolézat kanály a podobné kratochvíle. A že ono je co objevovat, na některá místa se ze začátku nedostanete a potřebujute augmentace, ale to vše je velice snadno pochopitelné.

Jedna věc, které jsem si všiml velice záhy je, že Dex je podle mne skvěle designovaná hra. Tedy myslím game design. Vždycky víte co máte udělat, kam jít a co hledat. Rozhovory jsou dlouhé tak akorát, aby vás to neotravovalo. Navíc vždycky máte co dělat a nikdy jenom tak nebloudíte.

Trochu jsem už na začátku tušil, že soubojový systém bude problém a zaměřoval jsem se jenom na souboje na dálku. Musím říct, že to byla správná volba, ikdyž ani tak jsem vlastně nepochopil, jak správně se v souboji chovat. Akorát jsem tedy stál s protivníkem naproti sobě a stříleli do sebe až jeden z nás umřel. Nutno říct, že hodně mechanik v Dex je opravdu jednoduchých a velice rychle se z nich stane rutina. Hackování je pořád to samé dokola a není to popravně moc zábavné. Ono teda celé využití kyberprostoru mne akorát otravovalo a pokud to šlo, tak jsem se mu snažil vyhnout.

Dějové rozuzlení se mi líbilo, je to taková klasika, kterou bych čekal. Příběh vás provede po všech možných místech a nejde neobdivovat krásný pixelart. Vždycky jsem si říkal, že tohle muselo dát ale hrozně moc práce.

Celková doba hraní pro mne byla asi 12h a to jsem byl přesvědčený, že jsem splnil všechny vedlejší questy. Když jsem se ale pak zpětně díval jak splnit některé achivementy, tak jsem zjistil, že jsem nějaké lokace úplně minul.

Pro: zábavná akční adventura, krásný pixelart, všeho tak akorát

Proti: neohrabané souboje, neuspokojující hacking

+21

Deadlight

  • PC 60
Trochu s křížkem po funuse, ale měl jsem hroznou chuť si zahrát nějakou hezkou plošinovku a Deadlight jsem měl na mušce už pěkně dlouho. Tato hra vyšla v době asi největšího hypu kolem zombie her/seriálů/filmů, ale to mi nevadí, protože neočekávám nic převratného.

Příběh je vyloženě běčkový. Jdete odněkud někam během zombie apokalypsy a potkáváte zlé lidi a nezaujaté zombie. Tohle ale nemám rozhodně hře za zlé, ta "béčkovost" si myslím, že je u zombie tvorby tolerovatelná. Jedna věc, která se mi Deadlight opravdu líbila je atmosféra a vizuální zpracování. Vypadá opravdu působivě, když procházíte nějakou obytnou budovou ve městě, kde jsou vzkazy na zdech a na pozadí se prochází zombie nebo se odehrává něco zajímavého.

Ostatně "enviromentální storytelling" je něco co děla Deadlight velice dobře a myslím, že to je i hlavní důvod proč si hru zahrát i dnes.

Na druhou stranu, nemůžu se zbavit pocitu. že autoři nevěděli jak hru udělat za co nejméně nákladů co nejdelší, takže asi 1/3 hry strávíte v úplně idiotským platformingem ve stokách, které dějově nedávají pořádně smysl a je to o to horší, že zrovna platforming a souboje na blízko i na dálku jsou to nejhorší co ve hře je. Opravdu mne rozčilovalo, když se postava nechytila tam kde měla, když nevyskočila když jsem chtěl a nebo když na mne šli zombie ze všech stran a já jsem se nemohl otočit a namířit zbraní.

Bohužel, ačkoli je hra celkem krátká (mne trval dohrání asi 6h a to jsem se na více místech zasekl) a na pohled hezká, tak nevyužila potenciálu, který má. Prostředí i atmosféra jsou podle mne opravdu skvělé a pro mnohé 2.5D plošinovky by mohl být Deadlight vzorem jak přistupovat k perspektivě nebo že i v takovéto hře lze mít třeba tajné místnosti. Ovšem ovládání, souboje a to, co je asi na každé plošinovce nejzásadnější, tedy platforming, jsou příšerné a ve výsledku mi celkem zkazil zážitek.

Pro: Atmosféra, prostředí, solidní grafické zpracovaní na 11 let starou hru

Proti: Příšerné ovlánání, nemotorné souboje, platforming

+9

Surviving Mars

  • PC 85
Tohle je jeden z těch vzácných momentů, kdy na Steamu nebo Epicu rozdávali hry zdarma a já nejenom, že jsem si tu hru zahrál, ale navíc jsem s ní strávil docela dost času a byl jsem velice spokojen.

Surviving Mars je survival budovatelská strategie, kde máte založit kolonii na Marsu a připravit ji pro přílet lidských kolonistů. Je to taková klasická snaha balancovat těžbu, spotřebu a údržbu s cílem vytvořit kolonii, které bude naprosto soběstačná. Jelikož jsme na nehostinné planetě, tak se vám do toho snaží hodit vidle vzdušné víry, roje meteoritů nebo nízká teplota. Vaše kolonisty budě trápit nezaměstnanost, nuda a nebo naopak přepracování.

Konkrétně herní mechanika, kde musíte dopravovat a skladovat kyslík, vodu a elektrickou energii, pričemž musíte počítat s tím, že může dojít k nějaké nehodě, takže na různá místa rozmisťujete zásobníky, baterii a rozdělovače tak, abyste v případě nehody mohli poškozené místo odpojit a jet dočasně jenom ze zásob dokud poškozené místo vaši droni neopraví. Jenom s tímto je obrovský prostor pro optimalizaci a při každém hraní jsem si říkal, že příště to udělám ješte o fous lépe. Zárověň ale víte, že hra je fér a vše je jenom o vaší strategii.

V každé hře, se odvíjí jedna náhodně vybraná příbehová linie, což je v podstatě série naskriptovaných událostí, které musíte nějakým způsobem řešit. Je hezké, že to může výrazným způsobem ovlivnit, co a jak stavíte ve své kolonii. Trochu nemilý je ovšem fakt, že Surviving Mars nemá žádný jasně daný konec. Tedy můžete si říct, že vaším cílem je splnit příběhovou linii a všechny sidequesty a pak prostě hru vypnout. Asi více zjevný konec dává hře až DLC Surviving Mars: Green Planet

Velká variabilita budov, náhodných událostí a takového toho neustálého napětí, že musíte být připraveni na to, že se někde něco pokazí, se mi na hře líbí a je to něco co mám rád u každé survival budovatelské streategie.

Trochu mi hru kazily menší bugy, kde třeba nefungují klávesové zkratky pro některé stavby, kterých potřebujete dělat opravdu hodně (například vypínače a kohoutky pro potrubí). Ačkoli se o tom píše na Steamu v diskuzích, tak nechápu proč to nejsou autoři schopni opravit. Trochu se mi také nelíbí zjevná snaha vytáhnout z hráčů co nejvíce peněz skrze prakticky zbytečná DLC, která podle mne mohla vyjít jako patch pro základní hru.

Celkově jsem s hrou strávil něco přes 90h a musím říct, že jsem se bavil. Je to ten typ budovatelské strategie, který je znovuhratelný a založený na optimalizaci, což se mě osobně velice líbí.

Pro: Atmosféra a variabilita hernách stylů, znovuhratelnost, protor pro optimalizaci

Proti: Nejasný konec, zbytečná DLC, menší bugy kvůli kterým se o něco více naklikáte

+13

Ion Fury

  • PC 50
Vždy jsem obdivoval staré FPS jako Blood, Duke Nukem 3D a Shadow Warrior. To jak s velmi omezenými možnostmi dokázali vytvořit uvěřitelné a zajímavé prostředí, originální nepřátele i zbraně si myslím vyžadovalo nadšení ale i značné kreativní a technické úsilí. Byla to taková koncentrace toho nejlepšího co mohla druhá polovina devadesátek nabídnout. Jsem proto rád pokaždé, když vidím nějakou hru, která se snaží napodobovat staré žánry ať už grafickým zpracování, hratelností nebo herními mechanikami. Ion Fury dělá přesně tohle. Nebo alespoň se o to asi snaží.

Ion Fury následuje standardní pattern z devadesátkových FPS. Nedělá si moc starosti s příběhem a procházíte levely jeden po druhém, hledáte přístupové karty a sem-tam se objeví nějaký ten bossfight.

Je mi to líto, ale já bohužel nedokážu o Ion Fury říct nic moc hezkého. Mne v podstatě fascinuje, jak si někdo dokáže vzít jako předlohu sérii her (v tomto případě FPS postavené na build enginu) a vytvořit jejích klon, který je ale ve všech ohledech mnohem horší.

V dnešní době, kdy výkon PC není pro takovouto hru žádným omezením, tak nevím jak je možné vytvořit tak katastrofálně neoriginální levely. Já nechci trávit 1/3 hry prolézáním stok, které vypadají všude úplně stejně. Další 1/3 jsou jakési generické slumy a jenom 1/3 jsou levely, u kterých bych si řekl, že by mohly být z nějaké retro střílečky. Zbraně jsou takovým zprůměrovaným destilátem generických FPS. Variabilita nepřítel je ještě horší. Postava v hnědá kápi, postava v červené kápi a postava v černé bundě. Ani jeden z nich nejde v tmavých levelech pořádně vidět. Látající cosi, co nejde ani ze střední vzdálenosti pořádně vidět. A ještě pár dalších, které jsem ale měsíc po dohrání už zapomněl.

Já si nepamatuju, že bych u jakékoli FPS měl takový problém nepřátele ve hře vůbec spatřit, kvůli tomu jak splývají s okolím. Takže většiny nepřítel jsem si všiml až ve chvíli kdy po mne začali střílet. O to horší je třeba postava v červené kápi, která střílí jakési bílé šipky, které dávají obrovský damage, ale nejdou pořádně vidět. Ještě horší je látající cosi, co střílí malilililinkaté rakety, které ale letí strašně rychle a na místě vás rozsekají. Do toho přičtěte příšernou AI, kde se nepřátelé běžně zasekávají pod schody a designerské podrazy jako spawnující se nepřátele v místech kde už jste byli.

Nechápu jak v dnešní době, kdy pro tento typ FPS neexistuje prakticky žádné omezení a můžete vymyslet absolutně cokoli, tak autoři Ion Fury dokázali vytvořit něco tak zoufale neoriginálního s tak špatným level designem. Mne nenapadá jediný moment z celé hry, který bych si měsíc po dohrání pamatoval. Je to škoda, ale Ion Fury si zařazuji mezi tragicky nepovedené kopie svých předloh s nevyužitým potenciálem jako Xenonauts nebo Legend of Grimrock.

Snad jedinou kladnou věcí, kterou můžu s klidným svědomím zmínit je hrací doba. Mne trval úplný průchod hrou cca 12h, což je velice hezké a pokud vás netrápí nic z toho, co jsem zde popisoval, tak vás čeká spousta zábavy. Pro ostatní, ale doporučuju si spíš zahrát nějakou z klasik postavených na build enginu, protože není důvod proč Ion Fury hrát.
+16

Horizon Zero Dawn

  • PC 90
Když jsem kdysi dávno v nějaké hPodu slyšel, jak se mluví o Horizon Zero Dawn, tak mi přislo, jakoby někdo popisoval hru, kterou vymyslela parta 10 letých dětí. "Budou tam prostě dinosauři a zároveň roboti, bude se to odehrávat v budoucnosti ale zároveň minulosti, budou tam Vikingové a budu jezdit na koni a kolem mne budou lítat šípy a lasery. Jo a taky zachráním svět!"

A ono to překvapivě funguje velice dobře. Úvodní zápletka je taková až hloupoučká, ale velice rychle dojde k prvnímu kontaktu s Old Ones a vy zjistíte, že nejste tak úplně stejní jako ostatní. Historie světa v Horizon Zero Dawn, tak jak jí postupně odhalujete, mne velice příjemně překvapila. Je originálnější a temnější než jsem čekal a moc se mi líbilo že ono to vlastně celé dává smysl. Dinosauři tu nejsou jenom tak náhodou. Nemá cenu hloubat v logických dírách, kdy některé technologie vlastně nahrazují magii.

Po celou hru mne bavily souboje s roboty, ikdyž jsem je opakoval po nevím kolikáté. Já mám tedy takový zlozvyk, že vždycky řeším jako první vedlejší úkoly, takže bývám často strašně přelevlený když jdu řešit hlavní příběh. Ale taktizování co na jakého robota použít a kam ho zasáhnout aby bylo co nejdřív po něm a nebo aby z něj vypadlo to, co potřebuju, mne bavilo. Líbí se mi, když můžu být v late gamu na max levelu OP.

Nezbavil jsem se ale takového nepříjemného pocitu, že ač hezký svět, tak je zde ale jenom jako nefunkční kulisa. Struktury měst nedávají žádnou logiku, na ulicích ve dne v noci postávají úplně stejní panáci. Všechna NPC na která narazíte jsou prostě obecní bezpohlavní lidé, bez jakékoli osobnosti. Na druhou stranu hlavní hrdnika Aloy je skvěle napsaná, animovaná i dabovaná. Je to takový prototyp dobráka, kterého nejde nemít rád. Vlastně o této hře se dá mluvit jako o RPG jenom v tom smyslu, že je zde levelování postavy. Na samotný svět, ale nemáte absolutně žádný vliv. Nemůžete udělat ani špatné a ani zlé rozhodnutí.

Po technické stránce jde i v roce 2023 o krásnou hru. Střídání dne a noci či různych atmosférických jevů je nádherné. Ačkoli jsou zde části jako podzemní základny, které jsou až příliš monotóní a nějaká minimální kreativita by jim prospěla.

Celkově je Horizon Zero Dawn skvělá hra. Je to takový ryzí main stream, v tom dobrém i zlém, který se snaží zalíbit úplně všem. Nenazval bych ji ale RPG, je to spíše taková akční adventura. Vývojáři ale věděli, že dělají hru pro dospívající hráče a myslím, že se jim to povedlo. Výrazným kladem celé hry je rozhodně samotná Aloy.
+16

The Banner Saga

  • PC 50
Občas se objeví hra, kterou bych chtěl mít rád, protože na první pohled má všechno co by mne bavilo, ale jak ji rozehraju, tak zjistím, že tomu tak vůbec není. The Banner Saga má všechny ty správné ingredience, jaké bych od krásně malované, tahově strategické indie RPG chtěl, jenomže je dávkuje a kombinuje takovým způsobem, který mi opravdu nesedí.

V The Banner Saga sledujete pochod karavany napříč světem, který se blíží k zániku. Cestou pak potkáváte dobré či zlé pocestné, se kterými někdy pokecáte a někdy bojujete. The Banner Saga se snaží být velice příběhová a velice konverzační hra. Jenomže, už od začátku sledujete příběh dvou různých karavan, kde každá má jiné postavy a tady narážím už na první problém, který se hrou mám. Ona totiž očekává, že mi bude záležet na postavách a jejich životech, které jsem poznal sotva před minutou.

Už jsem alergický na hry, které mi tvrdí, že v nich záleží na mých rozhodnutích a jak se od nich bude odvíjet můj příběh. Je mi totiž jasné, že příběh se odvíjí asi jako ve hrách od Telltale Games, tedy že je úplně jedno jak se rozhodnu a dějová linie je pevně daná. Samozřejmě u The Banner Saga můžu některými dialogy ovlivnit s kým budu nebo nebudu bojovat, kdo mi něco daruje nebo já daruji jim, ale ve výsledku je to úplně jedno.

Tímto se dostávám k tomu, že v první hodině hry jsem strávil 45 minut dialogy s postavami, které mi byly naprosto ukradené a asi 15 minut v soubojích. V pozdější části hry to nebylo o moc lepší, dialogy jsou opravdu velice dlouhé a mne to čím dál více unavovalo, protože já si nedokážu zapamatovat kdo je jaká postava ze které karavany, kdo je čí bratr, je mi jedno proč si někdo pořád něco zapisuje do pergamenu nebo jak dlouho ten či onen bojuje s kopím. Je to totiž úplně jedno a mě se akorát chtělo křičet "tak už mě sakra nechte hrát!".

Mě by se docela líbilo zpracování soubojů, kde každá postava má nějakou speciální vlastnost, se kterou se dá taktizovat. Jenomže vy vlastně asi (?) nemůžete prohrát. Když začnete prohrávat, tak nepřátelé přestanou dávat damage a vy to stejně nějak podivně vyhrajete. Já jsem tento systém vlastně pořádně nepochopil. Možná je to ale takto navržené, protože v soubojích se vždy střídá váš tah a soupeřův tah bez ohledu na to, kolik má kdo postav. Pokud tedy v souboji vyhráváte, a máte více postav než soupeř, tak máte vlastně jenom minimální výhodu. Například když vy máte 6 postav a nepřítel 2, tak zatímco vy po 6 kolech jste táhli každou postavou jenom jednou, tak protivník táhnul každou postavou třikrát. Úplně praktický důsledek tohoto systému je, že máte zraněnou postavu, se kterou chcete ustoupit do bezpečí, ale nemůžete, protože než dojde tato postava na řadu, tak protivník měl několik tahů s tou samou postavou a vaší postavu vám dorazil. Já se obávám, že tento nelogický systém vlastně vedl k vohákům, jako že vám postava neumře, ale je jenom oslabená a podobně.

The Banner Saga je tedy jedna z her, kterou nedohraju, ale jsem rád že jsem si ji zkusil. Po několika hodinách hry (dostal jsem se prý asi do poloviny) už se mi k ni nechce vracet. S klidným svědomím tak můžu vypustit všechna další pokračování, protože mě tohle ale fakt nebaví.
+11 +12 −1

Yes, Your Grace

  • PC 65
K této hře jsem se dostal úplnou náhodou, kdy v den vydání měla promo na GOGu a jelikož mám velice rád pixelart, strategie a takovou tu dobrou retro atmosféru, tak jsem jsem si Yes, Your Grace koupil bez jakéhokoli očekávání.

Nedokážu tuto hru zasadit jenom do jednoho žánru. Je to kombinace tahové strategie a adventury s vcelku pevně danou jedinnou dějovou linii. Vlastně nejpodobnější hra co mne napadá je stařičká Dune z roku 1992. Ovládáte tedy postavu krále, který se právě chystá provdat jednu ze svých dcer a samozřejmě se to trochu zvrtne.

Každý den ráno, jakožto král, přijímáte své poddané či hosty, kteří po vás něco pořadují. Vy se můžete rozhodnou jestli jim vyhovíte nebo ne a podle toho získat nějaké výhody výměnou za zdroje. To vše je v moc hezké pixelartové grafice. Nutno říct, že v této hře je opravdu hodně dialogu a to především s členy vaší královské rodiny. Nebál bych se říct, že až příliš.

Velice brzy totiž zjistíte, že na dialozích v podstatě nezáleží. Příběhová linie je jasně daná a jestli nějaké dialogy přeskočíte je v celku jedno. Tam, kde se musíte rozhodovat jestli vyhovět žádostem poddaných je zcela zřejmé, jaké rozhodnutí vám pomůže a navíc nejde o žádná morální dilemata. Prostě po asi dvou hodinách hraní mi už bylo vlastně úplně jedno s kým mluvím a o čem a chtěl jsem to mít rychle za sebou, protože mi bylo jasné, že vůbec nezáleží na tom, jak se rozhodnu.

Yes, Your Grace je v základu hezká hra, má pár hezkých nápadů, moc hezkou grafiku, ale je ve všech ohledech příliš přímočará. Tady nemá smysl se vůbec bavit o nějaké znovuhratelnosti, protože příběhem projdete takřka totožně. Kombinace adventury a tahové strategie je zajímavá, ale tady naprosto chybí nějaká hloubka, která by mne motivovala hrát znovu.

Pro: Hezká pixelartová grafika, hudba, neotřelá kombinace žánrů

Proti: Herní mechaniky jsou až moc primitivní a předvídatelné

+10

Legend of Grimrock

  • PC 75
Mne zcela minula éra dungeonů v devadesátkách. Sice vím, že to kamarádi v mém okolí hráli, ale mne vždycky bavily spíš strategie a dungeony jako Dungeon Master mi už tehdy přišly strašně frustrující. Navíc u takovýchto her mám vždycky pocit, že pokud si na začátku špatně vyberu svojí partu, tak se dostanu do nějakého záseku a budu muset začít úplně odznova.

Nicméně před lety jsem vyfasoval pracovní MacBook a říkal jsem si, že bych si na něm mohl něco zahrát. Tak jsem se podíval na Steam jaké jsou momentálně nejprodávaňejší indie hry, co jdou rozjet i na OSX a na prvních dvou místech byly Legend of Grimrock a FTL a tak jsou toto dvě první hry, které jsem si na Steamu koupil.

Nemá cenu, abych znovu popisoval, jaké jsou rasy a kouzla atp. Já jsem vstupoval do Legend of Grimrock (LoG) jako kompletně nepopsaný list a mé první dojmy byly velice pozitivní. LoG se hraje velice dobře, dávkování nepřítel, puzzlů (jejich obtížnosti) a skrytých místností je tak akorát, že ani já, jakožto člověk, který němá s dungeony žádné zkušenosti) neměl problém.

LoG se snaží tvářit, že má nějaký příběh, který k vám promlouvá skrze sny. Jak postupujete do hlouby hory, tak také postupně nacházíte poznámky od jiného dobrodruha, který tudy procházel před vámi. Jenomže on příběh, nemá žádné vyůstění. Jak jsem postupoval hrou, tak se i můj dojem postupně měnil z velkého nadšení až k čirému zklamání.

Vlastně jsem měl pocit, jakoby druhou poloviny hry vyvíjel úplně jiný team, který se akorát podíval na Unity Asset store a stáhli cokoli co bylo zrovna ve slevě. Prostředí a nepřátelé ve druhé polovině jsou jako vytržení z úplně jiné hry. Trochu jsem se až obával, jestli se neobjeví nějaký dějový zvrat a dozvím se, že se vlatstně hra odehrává v budoucnosti. No a pak ten příšerný konec. Už to tu popisovali jiní, ale mě přišlo, že došly peníze na vývoj a bylo potřeba hru co nejrychleji ukončit.

Mě se jako celek vlastně LoG líbil. Dobře se hrál a ikdyž jsem byl velice zklamaný z druhé poloviny hry, tak mám v plánu si zahrát i Legend of Grimrock 2.

Pro: Atmosféra, herní mechaniky, žádné technické problémy

Proti: Druhá polovina hry je tak vytržená z atmosféry první části až je to zarážející

+20

Rage of Mages

  • PC 60
Rage of Mages je jedna z her, kterou jsem hrál kdysi dávno, ale dostal se do bodu, kde už byla tak težká, že jsem nevěděl jak dál a tak ji nedokončil. Tedy až do nedávna, kdy jsem ji po více než 20 letech koupil na GOGu a úspěšně dohrál.

Ve světě RoM dopadla na Zemi kometa a způsobila zkázu na celém světě. Pouze čtyři mocní mágové vytvořili kolem svých věží ochranná pásma a tím prakticky rozdělili svět na čtyři ostrovy mezi kterými se dá cestovat pozue pomocí portálů. Vaši čtveřici dobrodruhů si povolá císař a dá vám za úkol projít portálem a doručit důležitou zprávu. Něco se ale zvrtne a vy a vaši společníci se ocitnente každý na jíném místě v cizí zemi. Musíte tedy dojít do hlavního města Plagatu, najít své společníky a na konci porazit démona, kterého se nějaký neřád snaží vyvolat.

RoM je top-down real-time akční RPG složený z 28 misí (některé jsou nepovinné) kde každá mise je takový malý open-world. Můžete si po mapě cestovat jak chcete, plnit side-questy pro NPC nebo hledat skrytý loot. A RoM rozhodně odměňuje vaší zvědavost. V každém koutu je schovaná nějaká odměna nebo nějaké NPC, které vám pomůže s plnění hlavního questu v misi. Vaše postavy mají občas i nějaké vtipné komentáře k aktuálnímu dění. Po každé misi se pak vracíte do Plagatu, kde můžete prodávat a nakupovat vybavení či najímat žoldáky, kteří jsou absolutní nutnost, zvláště pokud hrajete za válečníka.

Brzy jsem pochopil, proč jsem kdysi dávno RoM nedohrál. Obtížnost totiž začne velmi brzo kolísat od trapně jednoduché po nehratelnou. Tedy, že narazíte na nepřítele, kterého nedokážete zabít, tím, že s ním budete bojovat. Například takový ogr vás zabije na dvě rány a je úplně jedno jaké máte vybavení. Můžete s ním tedy bojovat tak, že budete se svou postavou běhat kolem stromu zatímco do něj z povzdálí střílí mág. Neoficiální guide doporučuje nalákat takového ogra mezi stromy, kde se zasekne a vy ho pak z povzdálí ustřílíte. A tohle fakt není zábava.

Vlastně jsem se přistihl, že já se nesnažím porazit nepřítele ale nějak obelstít herní mechaniky. Ve chvíli, kdy vaši mágové umějí kouzla "stone curse", "fire wall" a "stone wall", tak už nepotřebuete žádné jiné postavy, protože všechny souboje vyřešíte pomocí těchto tří kouzel. Tím se vlastně dostávám k tomu, že pokud hrajete za válečníka, tak vaše postava je ve druhé polovině hry úplně k ničemu. Musíte se spoléhat na zpomalení času pomocí "-" na num klávasnici a najaté lučišníky (žoldáky). A aby toho nebylo málo, tak AI je absolutně příšerné, ovládání také (můžete klitak jak zběsilí, ale postavy nereagují), UI tomu také moc nepomáhá. Líbil se mi spolier od @Vurhor protože já si na ten souboj pamatuju, ale jak jsem měl v každé misi asi 12 pozstav, tak mi až při 20 loadování došlo, která že postava mě to zradila když mi přišlo, že mám o jednoho mága méně.

Přiznám se, že mne RoM v pozdějších misích ale opravdu štval. Ta frustrace, že v reálné čase (ikdyž zpomaleném) musíte bojovat nefér boj, opakovat ho i 30x, protože vám nějaká postava umře a kde vám hra háže hlacky pod nohy, není zábavný. Druhý díl Rage of Mages II: Necromancer hrát nebudu, protože vím, že by to byla akorát nálož toho samého.

Pro: Volnost v každé misi, odměňování vaší zvědavosti, pestrost vybavení, snaha o humor

Proti: Příšerné AI, příšerné UI, příšerné ovladání, frustrující souboje, pocit vlastní zbytečnosti

+21

Startup Company

  • PC 35
Startup Company je "business simulátor", kde v roli nově založeného IT startupu řídíte chod firmy, která vyvýjí webové služby a vaše role, jakožto CEO, je najímat lidi, dělat strategická rozhodnutí jako na co zaměřit vývoj, spravovat finance, reklamu, atd.

To všechno zní hezky a nalákalo mne to si Startup Company zahrát, ovšem velice záhy jsem zjistil, že ačkoli se asi dá považovat za simulátor, je tak strašně zjednodušený, že to nemá s řízením skutečného startupu a s vývojem softwaru nic společného. Herní mechanika, kde vyvíjíte své aplikace je omezen na vytváření jakýchsi "modulů" a potřebujete nějaký počet od každého typu, abyste vytvořili funkční komponentu pro svou aplikace. To samé je pak i třeba s grafiky nebo copywritery či devops. Chápu, že nějaké zjednodušení bylo nutné, aby byla hra přístupná každému, ale tohle je vyloženě zavádějící a spíše vypadá jako představa nějakého manažera, který si myslí, že se vše vyřeší přidáním dalších zaměstnanců.

Kromě náboru zaměstnanců a vývoje se staráte i o vzhled a uspořádání kanceláří. Jedinný důvod, proč se tímto zabývat je, že někteří zaměstnanci jsou šťastnější (a produktivnější), když mají třeba v kanceláři kytku nebo hezčí stůl. Samotný layout kanceláří, ale nemá vůbec na nic vliv, protože každý zaměstnanec se ráno prostě zjeví a večer zmizí, takže vybavení nemá žádný praktický efekt.

Úplně stejné je to když se máte starat buď o své servery nebo o pronajaté cloudové služby. Snažíte se řešit jakože zátěž databáze a backendu aplikací, ale reálně jenom nakupujete další a další servery. Pokud bych se měl ještě zmínit o reklamích kampaních, tak už bych se jenom opakoval.

Startup Company je strašně naivní představa jak se asi vyvíjí software a jak funguje řízení IT startupu. Strávil jsem s ním asi 4 hodiny a pak mne přestal bavit, protože vím, že už bych nic nového neobjevil a celá hratelnost by byla už jenom repetetivní natahování toho samého pořád dokola.

Pro: Originální nápad

Proti: Příšerně jednoduché mechaniky, repetitivní, uměle prodlužovaná hratelnost, zbytečná customizace prostředí

+12