Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Rage of Mages

02.04.1998
72
38 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Svět postihla apokalypsa, země se začala pomalu rozpadat na malé ostrovy. Mocní mágové tento rozklad dokázali zastavit, ale pouze za cenu, že budou navždy spoutáni se svými ostrovy. Jediný ostrov Uimoir je poznamenán neznámou magií, což přilákalo pozornost dvou válčících říší i ostatních mágů. Dosud se ale žádná výprava z Uimoiru nevrátila. S novou nadějí je vyslána další skupinka dobrodruhů, která je už při teleportování nešťastně rozdělena. Hráč začíná s jedním ze čtyř hrdinů a má za úkol najít ostatní z vyslané čtveřice a vyřešit záhadu ostrova.

Rage of Mages kombinuje RP hru s real-time strategií. Hra užívá pohled z ptačí perspektivy. Z RTS přebírá hlavně způsob ovládání jednotek, který je podobný tomu z Warcraftu 2. Jako základna funguje městečko Plagat, zde mohou hrdinové nakupovat vybavení, za zlaťáky trénovat své dovednosti a v hospůdce získávat nové informace, případně najímat žoldáky. Hráče prověří přes 25 úkolů a platí rovnice 1 úkol = 1 mapa. Mezi levely nejde volně cestovat a každý rozběhlý úkol se musí nejdříve dokončit.

Na výběr jsou pouze dvě povolání (kouzelník a bojovník), každé má originální dovednosti a vybavení. Kouzelníci se mohou naučit 24 kouzel rozdělených do 5 magických škol (oheň, voda, vzduch, země a astrální). Válečníci se mohou zdokonalovat v boji s 5 různými zbraněmi, včetně střeleckých. Dovednosti postav se zlepšují používáním dané magické školy nebo typu zbraně.

Multiplayer lze hrát po síti/internetu až v 16 lidech.
Pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat a v roce 1999 vyšel druhý díl Rage of Mages II: Necromancer.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Pradávný a téměř zapomenutý relikt mého herního života.
Zatímco Icewind Dale bylo prvním RPGčkem, co jsem hrál, Rage of Mages bylo první RPG, co jsem kdy viděl. Tehdá to hrál taťka na našem starém kompu, přičemž mně to připadalo jako ta nejepičtější věc na světě. A jelikož jsem měl v hlavě ještě pár útržků vzpomínek na některé mapy a situace, rozhodl jsem se, že je zas dám dohromady.

S hrou jsem si užil poměrně dlouhé chvíle frustrace, protože jsem se ji pokoušel hrát čistě jako samostatné RPG, nikoliv jako RPG s prvky real-time strategie. To znamená, že před každou misí jsem se v onom hub městě, kam hráč automaticky chodí doplnit zásoby, úplně vykašlal na najímání dočasných žoldáků, protože jsem je považoval za příliš velký drain svých těžce vydřených peněz, které jsem spíše investoval do kupování lepšího vybavení svých hrdinů. Chyba. Velká chyba. Protože nehledě na to, co svým rekům navlečte na sebe, většina nepřátel bude vždy o krok před vámi. Takže je docela trapný, když mého válečníka, kterému jsem koupil celou sadu adamantinové zbroje za cca nějakých jeden milion(!), rozseká na cucky pár debilních banditů s průměrným lootem. Žoldáky jsem začal najímat až v posledních třech misích, přičemž pokles té obtížnosti byl rázem velice znatelný. Jinak prozkoumávání herních map je vcelku zábavné, má to vlastně podobný feeling prvnímu Baldur´s Gate (s menší mírou komplexity).

Ještě než začnu o soubojovém systému, je nutné říct, že lze změnit celkovou rychlost hry. Na původní normální rychlosti se postavy tááááááááááááááááhnou naprosto úmorným tempem, oproti kterému působily i túry ve Spellforce jako štědrý fast travel. Pokud hru zrychlíte na nejvyšší rychlost, postavy se hýbou s poměrně uspokojivou rychlostí, ale souboje jsou někdy až moc ujetý. Nelze zde moc strategizovat a hráč bude na některé situace zkrátka příliš pomalý. Kouzla čarodějů jsou docela fajn, ale naprosto dementně se používají. Už mnohokrát se mi stalo, že jsem omylem upálil k smrti zbytek svých hrdinů, případně nechtěně uzdravil nepřítele. Souboje tak mnohdy nejsou vůbec uspokojivé a jsou poměrně chaotické. Na druhou stranu mě ale překvapilo, že AI nepřátel je na onu dobu poměrně slušná. Byť mi to mnohdy moc nehrálo do karet.

Příběh a dialogy postav šly jedním uchem dovnitř, druhým ven. Nic extra. Prostě najít pár kouzelných předmětů a porazit zlé zlo. Normálka. I když překvapila mě zrada jedné z mých hero čarodějek někde za polovinou. Mrzelo mě to, protože to byla moje nejoblíbenější postava, kterou jsem si jako jedinou pamatoval ještě z doby, kdy to hrál táta. Ale na druhou stranu je fajn, že k tomu hra měla koule.  

Rage of Mages je ve výsledku vlastně jen taková jakž takž hra. Užil jsem si s ní notnou dávku frustrace, ale bylo i pár fajn momentů, kdy mě hraní opravdu bavilo. Navíc si osobně myslím, že té hře částečně vděčím za svou následnou lásku k infinty engine titulům, které jsem objevil o pár let později, protože mi Rage of Mages svým stylem v určitém smyslu připomínaly.
A za to jí jsem vděčný.

Pro: Občas hratelnost, chytlavé, průzkum map, AI nepřátel, nakupování a prodávání vybavení

Proti: Občas hratelnost, žoldáci > nadupané vybavení, chaotické kouzlení a souboják

+32
  • PC 60
Rage of Mages je jedna z her, kterou jsem hrál kdysi dávno, ale dostal se do bodu, kde už byla tak težká, že jsem nevěděl jak dál a tak ji nedokončil. Tedy až do nedávna, kdy jsem ji po více než 20 letech koupil na GOGu a úspěšně dohrál.

Ve světě RoM dopadla na Zemi kometa a způsobila zkázu na celém světě. Pouze čtyři mocní mágové vytvořili kolem svých věží ochranná pásma a tím prakticky rozdělili svět na čtyři ostrovy mezi kterými se dá cestovat pozue pomocí portálů. Vaši čtveřici dobrodruhů si povolá císař a dá vám za úkol projít portálem a doručit důležitou zprávu. Něco se ale zvrtne a vy a vaši společníci se ocitnente každý na jíném místě v cizí zemi. Musíte tedy dojít do hlavního města Plagatu, najít své společníky a na konci porazit démona, kterého se nějaký neřád snaží vyvolat.

RoM je top-down real-time akční RPG složený z 28 misí (některé jsou nepovinné) kde každá mise je takový malý open-world. Můžete si po mapě cestovat jak chcete, plnit side-questy pro NPC nebo hledat skrytý loot. A RoM rozhodně odměňuje vaší zvědavost. V každém koutu je schovaná nějaká odměna nebo nějaké NPC, které vám pomůže s plnění hlavního questu v misi. Vaše postavy mají občas i nějaké vtipné komentáře k aktuálnímu dění. Po každé misi se pak vracíte do Plagatu, kde můžete prodávat a nakupovat vybavení či najímat žoldáky, kteří jsou absolutní nutnost, zvláště pokud hrajete za válečníka.

Brzy jsem pochopil, proč jsem kdysi dávno RoM nedohrál. Obtížnost totiž začne velmi brzo kolísat od trapně jednoduché po nehratelnou. Tedy, že narazíte na nepřítele, kterého nedokážete zabít, tím, že s ním budete bojovat. Například takový ogr vás zabije na dvě rány a je úplně jedno jaké máte vybavení. Můžete s ním tedy bojovat tak, že budete se svou postavou běhat kolem stromu zatímco do něj z povzdálí střílí mág. Neoficiální guide doporučuje nalákat takového ogra mezi stromy, kde se zasekne a vy ho pak z povzdálí ustřílíte. A tohle fakt není zábava.

Vlastně jsem se přistihl, že já se nesnažím porazit nepřítele ale nějak obelstít herní mechaniky. Ve chvíli, kdy vaši mágové umějí kouzla "stone curse", "fire wall" a "stone wall", tak už nepotřebuete žádné jiné postavy, protože všechny souboje vyřešíte pomocí těchto tří kouzel. Tím se vlastně dostávám k tomu, že pokud hrajete za válečníka, tak vaše postava je ve druhé polovině hry úplně k ničemu. Musíte se spoléhat na zpomalení času pomocí "-" na num klávasnici a najaté lučišníky (žoldáky). A aby toho nebylo málo, tak AI je absolutně příšerné, ovládání také (můžete klitak jak zběsilí, ale postavy nereagují), UI tomu také moc nepomáhá. Líbil se mi spolier od @Vurhor protože já si na ten souboj pamatuju, ale jak jsem měl v každé misi asi 12 pozstav, tak mi až při 20 loadování došlo, která že postava mě to zradila když mi přišlo, že mám o jednoho mága méně.

Přiznám se, že mne RoM v pozdějších misích ale opravdu štval. Ta frustrace, že v reálné čase (ikdyž zpomaleném) musíte bojovat nefér boj, opakovat ho i 30x, protože vám nějaká postava umře a kde vám hra háže hlacky pod nohy, není zábavný. Druhý díl Rage of Mages II: Necromancer hrát nebudu, protože vím, že by to byla akorát nálož toho samého.

Pro: Volnost v každé misi, odměňování vaší zvědavosti, pestrost vybavení, snaha o humor

Proti: Příšerné AI, příšerné UI, příšerné ovladání, frustrující souboje, pocit vlastní zbytečnosti

+21
  • PC --
Mix jednoduchého RPG a strategie s velmi návykovou hratelností.

Podobně jako v Invictus: In the Shadow of Olympus zde ovládáte menší počet hrdinů, které postupně vylepšujete, a k tomu do jednotlivých misí najímáte nejrůznější další jednotky. Když zemře jeden z hrdinů, hra končí. Když zemře najatý žoldnéř, v příští misi už si ho nenajmete.

Čím déle jsem hrál, tím více jsem si uvědomoval, jak je hra podobná prvnímu Baldur's Gate - resp. jeho lesním mapám. Pokud vás bavilo prozkoumávat tamější lesy, zbavovat je nepřátelské havěti, hledat skryté poklady a vedlejší minipříběhy, je tato hra pro vás jako stvořená.

Trocha hloubky a rozmanitosti by jí ale jen prospěla.
+16
  • PC 95
Plná verze hry Rages of Mages byla součástí časopisu Gamestar (myslím unor 2000), šefredaktor byl tenkrát Karel Papík :) Po nakouknutí do časopisu jsem usoudil, že by ta hra mohla být dobrá. A bylo to tak. První mise mě sice hned nezaujala, ale nenechal jsem se odradit a po druhé misi, kdy jsem se dostal do města a mohl nakoupit vojáky a brnění mě hra velmi chytla. Můžu říct že se stala mou srdeční záležitostí. Pamatuju, že hned jak jsem přišel ze školy, hned jsem ji hrál... a že mi to zabralo pů roku :)...některé mise byly velmi těžké, některé jste prošli za 5 minut, záleželo na štěstí...Pro mě bylo osobně nejzábavnější prodávání ukořistěných zbraní a jejich nakupování, dále také vylepšování svých hrdinů ve městě :)

Pro: prodej a nákup zbraní a vylepšovaní hrdinů ve městě

+5