K této hře jsem se dostal úplnou náhodou, kdy v den vydání měla promo na GOGu a jelikož mám velice rád pixelart, strategie a takovou tu dobrou retro atmosféru, tak jsem jsem si Yes, Your Grace koupil bez jakéhokoli očekávání.

Nedokážu tuto hru zasadit jenom do jednoho žánru. Je to kombinace tahové strategie a adventury s vcelku pevně danou jedinnou dějovou linii. Vlastně nejpodobnější hra co mne napadá je stařičká Dune z roku 1992. Ovládáte tedy postavu krále, který se právě chystá provdat jednu ze svých dcer a samozřejmě se to trochu zvrtne.

Každý den ráno, jakožto král, přijímáte své poddané či hosty, kteří po vás něco pořadují. Vy se můžete rozhodnou jestli jim vyhovíte nebo ne a podle toho získat nějaké výhody výměnou za zdroje. To vše je v moc hezké pixelartové grafice. Nutno říct, že v této hře je opravdu hodně dialogu a to především s členy vaší královské rodiny. Nebál bych se říct, že až příliš.

Velice brzy totiž zjistíte, že na dialozích v podstatě nezáleží. Příběhová linie je jasně daná a jestli nějaké dialogy přeskočíte je v celku jedno. Tam, kde se musíte rozhodovat jestli vyhovět žádostem poddaných je zcela zřejmé, jaké rozhodnutí vám pomůže a navíc nejde o žádná morální dilemata. Prostě po asi dvou hodinách hraní mi už bylo vlastně úplně jedno s kým mluvím a o čem a chtěl jsem to mít rychle za sebou, protože mi bylo jasné, že vůbec nezáleží na tom, jak se rozhodnu.

Yes, Your Grace je v základu hezká hra, má pár hezkých nápadů, moc hezkou grafiku, ale je ve všech ohledech příliš přímočará. Tady nemá smysl se vůbec bavit o nějaké znovuhratelnosti, protože příběhem projdete takřka totožně. Kombinace adventury a tahové strategie je zajímavá, ale tady naprosto chybí nějaká hloubka, která by mne motivovala hrát znovu.