Pokračuji s Becherem. Broučí Little World z roku 2005 se mi sekl hned na druhé obrazovce a tak jsem si pustil Moribund. A bylo to docela fajn. Po všech těch "vtipných" pokusech s amatérskou grafikou tu je vážná, pochmurná postapo adventura s relativně solidní renderovanou grafikou, jejichž tvůrci se očividně inspirovali Falloutem.

Jako Teo se tak ocitáte v typicky Falloutovském zapadákově s předměstím, kanály a pár lokacemi v městečku a snažíte se najít dávno ztracenou továrnu (Vault) na výrobu becherovky, která slouží k léčbě nemoci z ozáření. Falloutovské jsou i questy (najít zmizelého kněze a odhalit jeho vraha, opravit studnu, najít ztracené hodinky), HUD, stylizace, jeden přímý odkaz (hospoda u Šílené Brahmíny) a nakonec i těch pár RPG prvků. Ano ve hře máte inteligenci (která vesměs nic neovlivňuje), sílu pro zhruba dvoje dveře (z toho reálně použijete jednou) a především štěstí. Na tom jsem se zasekl a nadával jak špaček, protože štěstí se zvyšuje čtyřlístky, které hledáte v trávě či získáte za quest, ovšem po vzoru všech mizerných adventur z minulosti se občas objeví v i prozkoumané trávě. Štěstí je důležitá věc, protože spousta míst vám nahlásí něco ve stylu "abych něco našel potřebuji více štěstí". Takže sbíráte čtyřlístky, neustále se někam vracíte a zkoušíte a načítání obrazovek je doslova nekonečné.

Kromě backtrackingu je tu i klasická nemoc podobných pokusů - spousta míst a předmětů je k ničemu a to i těch co hlásí něco o štěstí. Kombinací také moc nevyužijete, spíše je potřeba všechny oběhat a prokecat. Líbilo zkoumání všeho a získávání bodů. Ony jsou sice úplně k ničemu, ale tak nějak to vysoké skóre potěší.

Celkově to ale nebylo špatné. Relativně malá, ale celkem solidně vypadající, hratelná pocta Falloutovi s pár neotřelými nápady a pomrknutím na další díl, který bych si klidně zahrál.

Další, v pořadí čtvrtá becherovská adventura, tentokrát od jiného studia a je to bohužel celkem poznat. Čtu tady chvalozpěvy a vidím slušné hodnocení, ale mě se to teda moc nelíbilo. Jsou tu celkem pěkné animace mezi kapitolami, ucházející grafika, je vidět, že tvůrci měli rádi nejen Star Wars, ale i Star Trek, Stargate a je tu i špetka Duny či Červeného trpaslíka. Oceňuji i práci s hudbou, titulky či zvukovými efekty z oněch filmů. Co je to platný, když je to v podstatě přežvýkaný Star Wars příběh s na sílu naroubovanou becherovkou, v němž na porážku Darth Vadera postačí jeden blboun ze Země. Humor spočívá v naprosto nevtipném potvoření jmen (Kluk Skájwolker, Drát Vejdr, Obývák Kenobi) či v tom, že Vaderovi spadne na hlavu kovadlina. No haha... skoro mě to jako fandu Star Wars uráželo.

K smrti mě vytáčel hlavní hrdina, který vypadá jako totální dement (čepička, svetřík, brejličky a nablblý úsměv), jako dement chodí a po každé akci se vrací zpět na místo. A jako dement se i chová, na začátku mu přítelkyně zahne, což v klidu přejde, první akcí je rozbití mimozemské lodě...

Je fajn, že hrdina cestuje z místa na místo v doprovodu pěkných animací, ale co je to platné, když na každém místě je pár obrazovek a 1-2 věci na splnění. Výjimkou je snad je vesmírná loď Titanic. 90% aktivních míst a předmětů je k ničemu. A tak to autoři natáhnou tu bludištěm, tu mizernou mezihrou (absolutně neovladatelné parkování lodě či raketková střílečka).

Poslední věc co mě znechutilo je zabugovanost hry... nevím jestli za to může Flash, Windows 7 nebo prostě můj počítač, ale předměty se sekají ve vzduchu (hlavně páčidlo) v kapitole 4, odkud je zase můžete sebrat.

Prostě mě to nebavilo a nevidím důvod přivírat oči jen proto, že je to freeware a má to tady slušné hodnocení.

A do třetice dvou-tří hodinová pohodovka od Enteronu, tentokrát druhé místo v soutěži Becher roku 2002. Není tu moc co psát o hratelnosti, době či grafice. Grafika je o fous líbeznější než předtím a rozhodně nedělá ostudu, naopak se blíží českým komerčním adventurám té doby a myslím, že pěkně vystihuje dobu, kdy se hra odehrává.

Hratelnost je úplně stejná jako u Zlatého kalicha, čili máte tu dvě větší lokace (Karlovy Vary, Lhota) s několika menšími místy v nich, aktivních míst moc není a hratelnost spočívá v poměrně jednoduchém procházení míst, konverzacemi s lidmi a používání celkem logických postupů a kombinací. Změnily se jen detaily - rozvětvené dialogy zůstaly, ale projité volby se mění na kurvízu a dialogy jdou mezerníkem urychlit. Dabing je opět pouze v intru a outru. Jak jsem říkal, je to poměrně krátké, jednoduché, ale jeden zákys/nákuk do návodu plynoucí z pixelhuntingu mě opět neminul, tentokrát to byl pětihalíř u stánku. A je tu jedna mizerná a zcela zbytečná akční mezihra v lese, která správně nefunguje - střílíte po loupežnících co vypadají jako Rumcajs, bohužel na toho vpravo střelba nereaguje.

Jinak hra je to tentokrát relativně vážná, v roli Jana Bechera se snažíte vynalézt nápoj míru a zabránit válečné vřavě počátku 19. století. Moc se mi to zasazení příběhu líbilo, v životě jsem nehrál hru z počátků národního obrození. Tvůrci to celkem vystihli, nechybí tu strach mluvit o politice či císařpánovi, odkazy na tehdejší osobnosti, pár nářečí i staročeština. Nicméně povinným zapojením becherovky jako nápoje míru se z toho na konci stává stupidní fraška, což mě celkem otrávilo, nebýt to hra ze soutěže, mohl ten příběh mít mnohem zajímavější děj a vyústění.

Jinak do třetice totéž a Zlatý kalich mě bavil o něco víc, takže jen 60%.

Ale jo, docela pěkné to bylo. Druhá freeware adventura od Enteronu a vítěz Becher Game 2001 už se může považovat za sice relativně krátkou a jednoduchou, ale opravdovou adventuru. Na dvě/dvě a půl hodinky bylo o zábavu postaráno a to mi u freewarovky stačí.

Příběh se drží na rozdíl od Zázračného léku při zemi a tak je hrdina obchoďák becherovky, který musí uzavřít kontrakty v USA, Rusku a Japonsku a ještě se postavit odpornému výrobci patoků Hovmazovi. Je to vtipná adventura, u které jsem si během hraní uvědomil, že její tvůrci stáli i za 6 ženichů a jeden navíc. Na rozdíl od něj ale tady ten humor jakžtakž funguje. V Praze se potkáte s nejrůznějšími figurkami, v USA řešíte pašeráky drog, v Japonsku nechybí byznysmeni, gejši ani mnichové. No a v Rusku se chlastá, je tam bordel a pořád komouši... tam se zkrátka nic nezměnilo a nezmění.

Grafika ujde, hratelnost mě silně připomíná výše zmíněných 6 ženichů. I tady chodíte pouze k aktivním místům či lidem, věci hlásící se pouze lupou jsou vesměs k ničemu, kombinací si moc neužijete. Návodu jsem se ale nevyhl, protože jsem přehlídl ke konci klíč velký jako kráva :) Nejde zmírnit hudba, přeskakovat rozhovory, ale jejich plynutí jde zrychlit posuvníkem, dabing chybí. V Praze máte asi 6 lokací, v dalších zemích přibudou 2-3, kde není moc co dělat. Na druhou stranu se mě líbily dvě věci:

- jednotlivé lokace můžete řešit víceméně nezávisle na sobě.
- Rozhovory jsou silně větvené a je potřeba je proklikat do všech možností (a občas se k lidem i vrátit). I sebevětší blbost vám může dát předmět, nebo Vás posunout dál. A jak jsem říkal, rozhovory jsou i celkem vtipné, hlavně v Rusku ty existence stojí opravdu za to :)

Takže ano, celkem jsem se ty dvě+ hodinky bavil.

Když jsem tak koukal na tu spoustu freeware adventur co jsem si přidal, zjistil jsem, že spousta z nich je ze soutěže Becher Game o které jsem dokonce kdysi dávno čítával ve Score. Tak jsem se rozhodl podívat jim na zoubek.

První z nich, vítěz prvního ročníku 2000 Zázračný lék v zásadě není zlý. Celkem příjemná grafika, je tu cynický dabing hrdiny a něco málo lokací (hrad s podzemím a okolím, městečko, Karlovy Vary). Poměrně zajímavý příběh - lidstvo spáchalo hromadnou sebevraždu, ti co zůstali trpí chronickou bolestí břicha a jediný lék je dávno ztracený recept na becherovku. A v roli posledního potomka Becherů se vydáte recept najít, což se neobejde bez šíleného vědce, hradního pána a dokonce vyvolávání duchů. 

Chápu, že jde o freewarovku, napsanou v dřevních dobách, že bych měl hodnotit výše, ale hodnotím ryze subjektivně - je to zkrátka kravinka pomalu na obědovou pauzu. A z toho ještě část jsem strávil čtením historie. Popisy aktivních míst nebo volný pohyb neexistují, ve většině lokací nemáte moc co dělat a tak je projdete, posbíráte pár věcí, na zcela jasných místech je použijete a za 20-30 minut máte hotovo. A takové byť symaptické hříčce prostě víc dát nemůžu.

PS: Recept na becherovku jsem se nedověděl, ale nevadí, stejně je to blivajz.

Překvapivě jsem zjistil, že mezi těmi českými freeware pokusy vzniklo už v roce 2003 regulérní pokračování jedné z prvních českých adventur 7 dní a 7 nocí. K té hře mám sice mírně nostalgický vztah jakožto jedné z prvních adventur co jsem hrál (a tehdy nevyhrál)... jenže co si budeme, s odstupem času to byla prostě srágora.

6 ženichů mě na začátku mile překvapilo relativně profi grafikou, která se nijak neliší od tehdejší české adventurní produkce. Jemná, karikovaná, barevná a vyhlazená grafika městečka i lokací je opravdu to nejlepší na hře. Zbytek technické stránky je podivný. Hudba nejde ztlumit jen vypnout, je tu dabing, ale chybí titulky i možnost odklikávat dialogy, takže si ty "duchaplné rozhovory" musíte "vychutnat" od začátku do konce. Hrdina se nepohybuje volně, ale jen přechází v rámci obrazovky k jednotlivým aktivním místům. Předměty v inventáři nemají žádný popis, pozice na uložení je jen jedna a dabing je hrůzostrašný.

Samotná hratelnost jsou čiré devadesátky. Máte 8 lokací v městečku kde chodíte, komunikujete s postavami, sbíráte předměty... a zkoušíte všechno na všechno. Vůbec nepočítejte že byste na něco sami přišli. Dohrál jsem adventur dost na to, aby mě logický i mírně nelogický postup došel, ale tady jsem vařil z vody (např. past na šváby, králík kterého nastříkáte feromony a hodíte psům). Navíc se objevují postavy, předměty a z dříve neaktivních míst se stávají aktivní. Hrát a dohrát se to dá, protože těch lokací, aktivních míst a předmětů na vzájemnou kombinaci není tolik (a Venca hráče čas od času odmění neúspěšný pokus "vtipnou" hláškou), Naštěstí se to vyhýbá dead endům a pixelhuntingu, čehož bylo 7 dní a 7 nocí plné, ale na druhou stranu je tu plno míst tvářících se důležitě, které až do konce k ničemu nejsou (truhlička u hajného, místnost v nemocnici). A zábava to moc není.

A nakonec příběh, styl a "humor" hry. Venca Záhyb v původní hře ojel všech 7 dcer milionáře Smithe, uplynul rok a na světě je 7 dětí. Smithovi se to samozřejmě nelíbí, Vencu si podá a nutí ho najít všem dcerám ženichy. A tak běháte po městě a vytváříte "ukrutně vtipné" páry. Ano, budu klidně za suchara, ale nelíbilo se mi to. Trapnost prvního dílu, která se dala omluvit dobou vzniku a pionýrskými podmínkami narostla do nebeských výšin, rozhovory s některými postavami (teplý výčepní, úchyláci v sex shopu, kostelník, ožralý chirurg, slepec) jsou doslova k nepřežití a místy jsem měl pocit, že hraju herní verzi Kameňáku. Časem jsem si trošku zvyknul, občas se i pobavil nějakou drasťárnou (operace, psi vs. králík), ale celou dobu jsem měl pocit, že na tohle jsem trošku starej. A ještě to skončí totálně špatným koncem, čili veškerá snaha vyšla naprázdno.

Každopádně styl jedničky si to drží, ubylo pár neférovostí, takže dávám o 5% víc, ale jinak nic pro mě.

EDIT: Opraveny hrubky a nesmysly, psal jsem ve 2 ráno v polospánku :)

No ehm... minihříčka na 15 minut, co k tomu mám napsat? Tvůrci si udělali takový krátký real life epilog jak vznikala hra Pět kouzelných amuletů čítající neschopný tvůrčí tým, šéfovou s bičem a jednu vzpouru. Kupodivu s mnohem modernější grafikou a dokonce dvěma konci. Evidentně se u toho dobře bavili, já bych se taky dobře bavil, ale máte dvě obrazovky plné zbytečných krámů a nelogických kombinací... tak chvíli pixelhuntíte, zkoušíte všechno na všechno a za čtvrt hodiny je konec. Vždyť je to ještě kratší než první Život není krásný, tak tohle se nedá seriozně hodnotit nebo komentovat... tak od boku 40%, ať tomu příliš nekazím rating.

No prosím, kdo by to byl řekl! Po sérii Život není krásný jsem měl pochyby, zda mají podobné freeware pokusy smysl, ale Pět kouzelných amuletů mě přesvědčilo, že mají.

V pohádkové zemi Nyron se rozmáhá strašlivé zlo jménem čaroděj Zarkyran, který s pomocí amuletu ohně zdevastoval svůj kraj a chystá se zničit celý svět. Proti němu stojí mladá naivní vesnická holka Linda, která má původně doručit další z amuletů čaroději Therionovi. Její adoptivní matka Twelga zmizí, Therion není ten vyvolený a tak je záchrana světa na Lindě... která si nevěří, neumí ani kouzlit a jediné co má je dobré srdce.

Výsledek? Čistá, průzračná, stoprocentní pohádka bez jediného ironického pomrknutí, bez kousku cynismu nebo nepohádkové brutality. Stejně čistá jako hlavní hrdinka, která jen na chvíli ztratí směr když čelí nepochopitelné lidské zlobě, ale rychle se vzpamatuje. Což ovšem neznamená, že tu není místo pro špetku humoru - na hradě si Linda zcela nepohádkově přihne a svádí frajírka s vizáží Orlando Blooma, nebo ve stylu Ládi Hrušky/Jirky Babicy naprosto zničí místnímu Pohlreichovi jeho sváteční oběd :)

Grafika je jednoduchá, až naivní, rozhodně se nerovná tehdejší profi scéně, přesto se na ni docela příjemně kouká a odpovídá řekněme jednodušší pokusům z devadesátek. Kupodivu tu nechybí ani intro, outro, příjemná hudba a pár animací.

A čisté devadesátky jsou i hratelnost. Máte tři velké + jednu pidi kapitolu, pár puzzlů, ale většinou Vás hra hodí do spoustu obrazovek se spoustou aktivních míst (většina z nich k ničemu) se spoustou zdánlivě zbytečných krámů a snažte se. V první kapitole jste v lese plném zvířátek, kterým pomáháte, v té druhé ve městě a okolí řešíte lidské problémy a v té poslední se snažíte dostat do hradu. Je to retro, ale proč ne? Nejhorší špeky té doby se tomu vyhýbají, přesto tu pár tehdejších prasárniček najdete. Občas se objeví nějaký nový předmět, něco co použít nešlo najednou jde. Zatímco první kapitolu jsem prošel s jedním nakouknutím do návodu včetně zcela zoufalého vše na vše v cca 12 lokacích (v určité chvíli musíte přečíst znovu jednu z knih) a druhou jsem intuitivně vyřešil sám, hrad byl nad moje síly. Tady už jsem trošku běsnil nad problémy typu někam projdete a někde jinde se něco změní. Pixelhunting se sice nekoná, ale předměty jsou dva druhy - jeden se žlutým kurzorem nejde ani prohlídnout (ale můžete na něj něco použít), na druhý můžete použít tři ikony (oko, ruka, pusa - vesměs k ničemu) - což vede k dalších zákysům, protože Vás ani nenapadne nic zkoušet na ty žluté.

Přes pár výtek se mi to moc líbilo, taková pěkná, celkem rozsáhlá variace na King Questy či Kyrandie, která není úplně jednoduchá, ale přece jen ani tak těžká jak v těch devadesátkách.

Tak a poslední díl je za mnou. V sedmičce si zahrajete za hovado, který je přistižené zásahovkou v lese u rozsekané ženské. Policajti ani soudce se s Vámi moc neserou a skončíte v base. Kromě brutálního strážného který neváhá použít bouchačku a nasraných muklů je tu plno narážek na homo sex, přenášení věcí v prdeli a samozřejmě krve, hoven, chcanek a blití. Vy rozjíždíte komplikovaný plán útěku (mno komplikovaný, prostě se snažíte vyrobit si pilník).

Herně se sice nekonají žádné bugy, ale ani žádná sláva. Máte v podstatě 4+1 lokace, pár postav a především spoustu strojů a materiálů, které můžete různě opracovávat a vyhazovat do koše. Je to v podstatě takový simulátor dílen, kde většinu času trávíte naprosto šílenými kombinacemi, netušíte vůbec co dělat a hra háže klacky pod nohy jak jen to jde, takže přes relativně malý rozsah jsem půlku hry trávil zkoušením všechno na všechno a tu druhou čučel do návodu co mám vlastně doprdele udělat. A moc mě to nebavilo... sedmička je suverénně nejtěžší ze všech her a ani není příliš zábavná. Ta pohodička předchozích dílů kdy každou chvíli někoho vykucháte je pryč.

Co mě ovšem naopak bavilo a to velmi byl druhý, tajný průchod, kdy hra razantně změní žánr a mění se v průchod upraveným Dungeon Masterem. To jsem si užil a velmi, dokonce i mapku jsem si nakreslil :) Takže co s tím? Tak neutrálně 60%.

Bez přemýšlení asi zatím nejlepší díl. Hrdinou je tu jaký odpudivý vousatý plešoun a štamgast, který se s bráchou vsadí v hospodě o flašku rumu, že za šest dní zabije šest lidí. Tak trošku něco mezi Dreamweb a 7 dní a 7 nocí. Každý den vyrážíte ze svého zasviněného brlohu do města zlikvidovat vybranou oběť, přičemž startovací místo bývá většinou hospoda a pak se lokace mění. Oběť musíte najít, dostat se k ní a zabít ji, přičemž po cestě padne za oběť šílenství pár náhodných kolemjdoucích včetně zvířátek a dětí :) Brutalita a nechutnosti jsou už tak samozřejmé, že mě to už ani nepřišlo divné.

Hra je konečně rozsahem celkem tradiční adventura, ne hříčka na pár obrazovek. Způsoby likvidace se liší, vracíte se ke známým místům i postavám, v jedné z kapitol musíte oběť dohnat k sebevraždě, v poslední přijde na řadu celebrita Václav Upír Krejčí a ve čtvrté se vrací i RPG ze čtvrtého dílu. To světe div se funguje a dokonce mě tentokrát i bavilo. Dokupujete si léčení, grindujete na random cigánech či Vietnamcích a šetříte na lepší zbraně, zbroj a pomocné předměty; přičemž Vás čeká několik rozsáhlých "dungeonů". A v tajném konci Vás čeká poslední cíl zabít sám sebe.

Hra se konečně dá spustit, hrát a dohrát, i když se i tady objeví pár chybějících textů v dialozích (klikáte na odpovědi naslepo). Je tu kompletní dabing, ukládání a dokonce i full screen. Za ten se mi hra ovšem ve finále odměnila nejen rozhozením rozlišení Win 7, ale i barevného schématu a bůhví čeho ještě (mám silný pocit, že teď mám celý obraz ve Windows podivně rozplizlý, ovšem proč na to jsem nepřišel). Za tohle 5% dolů z původně plánované sedmdesátky a pocit, že už se mi do posledního dílu (a dalších freeware pokusů) ani nechce.

Pátý díl je opět relativně kratičký, opět je to čistá adventura bez RPG prvky s poměrně ucházející (na freeware) grafikou a dokonce i dabovanými rozhovory. Po různých vrahounech, zločincích a členech gangu si tentokrát zahrajete za poldu. Že byste stáli na správné straně zákona se ale nemusíte bát. Hrdina s knírkem je typický zupácký fízl, jehož vyšetřovací metody zahrnují obušek, či rovnou pistoli. Kulka do kolene či hlavy vyřeší všechny problémy, třeba s hovadem seroucím u zdi. Hrdina sice vyšetřuje vraždy ze dvojky, ale stopa ho zavede k drogám a nakonec se na vraždy vysere a jeho starostí je komu prodat nalezené drogy. Je to takový Polda na steroidech s mnohem větší brutalitou a nechutnostma. Alt. konec paralelní svět tentokrát dost o ničem.

A opět je to rozhašený jak prase. Windows 10 v práci i Windows 7 doma vyhodí nekompromisní runtime error 91 po intru a hra spadne. Nastavování nepomůže, podpora, patch cokoliv nikde. chápu že Řezník je dneska už někde jinde a ty hry ho už asi nikoho nezajímají, ale nahrát ty knihovny o kterých mluví v "manuálu" na svoji stránku by snad mohl. Ve Virtual PC s XP módem jsem to sice rozjel, ale hra podruhé spadne při pokusu mučit prodavače. To se sice dá obejít jinou kombinací předmětů, ale už mě to pomalu tahle série začíná lézt na nervy. Člověk by řekl, že podobné série rozjede i na kalkulačce a namísto toho tu žongluje s virtuálními počítači. Nu je to přesně o ten dabing lepší než předchozí díl, tak 45%.

Čvrtý díl razantně mění žánr, z adventury se stává takové proto RPG. Hrdina je skin a člen gangu, kterému se v rajónu roztahuje nový gang a tak jim vyhlásí válku. Jsou tu cigáni, bezďáci, ukrajinci, dealeři, ruská mafie a hrdina kromě sbírání předmětů leveluje, dokupuje zbraně, léčivo (perník) a čistí sklep, kanály či pevnosti gangu. Brutální hlášky tu jsou, nekorektnost funguje na 100% a celkově jde asi o nejambicioznější díl série, který by byly celkem zábavný... jenže se to autorovi rozsypalo naprosto pod rukama.

Čtvrtý díl je absolutně zabugovaný a nehratelný. Ve Windows 7 nepomůže nic, prostě se nezobrazují určité dialogy a při setkání s bezdomovcem to zamrzne. Po marném hledání řešení jsem zkusil poprvé Virtual PC, emulaci XP, což mi pomohlo s dvěma zákysy, ale milion dalších přidalo (na dialogy nejde klikat atd...). Neobjevující se dialogy, splývající předměty v inventáři, mizející aktivní místa, mizející lokace při pokusu dohrát tajné kolo. Ukládal jsem a nahrával, vypínal a zapínal, přepínal z XP na 7 a naopak. Nakonec definitivní bug na kanci tajné druhé cesty Ježíš který se měl objevit se neobjeví.

Základní hru jsem dojel, takže odfajknout dohrál jsem můžu, ale radost z toho nemám a absolutně mě to otrávilo. A s adventurou to toho zas tak moc společného stejně nemělo.

Třetí díl pomaličku, polehoučku začíná připomínat opravdovou adventuru. Je to sice jen jedna (krátká) adventurní lokace, ale sevřená, s postupně odhalujícími se místy, navazujícími úkoly a jasným cílem. V grafice, délce, ani ovládání se nic nezměnilo, ale odpadlo nakupování kravin (a přemýšlení co potřebuju nebo ne) a naopak přibyla brutalita, nově také dělené (sprosté dialogy) a samozřejmě zůstal krvavý humor a nechutnosti (hovno v pisoáru).

Hrdinou je gangster, který s kumpánem zkoušel propašovat diamanty (v žaludku kumpána). Při střetnutí s poldy si to nechal projít hlavou, teď leží v márnici a hrdina v přestrojení za doktora proniká do špitálu a rozpoutá jatka. Řádění tentokrát neunikne většina postav, u dvou si můžete i vybrat jestli splníte úkol, nebo je zabijete (u třetí zase ne).

Opět mě to stálo jedno nakouknutí do návodu ruka a opět je tu tajný konec s globální katastrofou po atomové válce a mimozemském útoku vyvolání ďábla. Začíná mě ta série celkem bavit, třeba když hrdina skončí ve vězení, tak nejrůznější způsoby jeho smrti jsou geniální :) Na oddech ideální.

V podstatě totéž co první díl. Pár obrazovek, spousta nechutnosti (hajzlíky stojí za to), brutalita. Hrdinou je týpek ze stejné fabriky jako hrdina jedničky, kterém doma dva vymahači s pomocí bejbzolky a uříznutého ušního lalůčku vysvětlí, že dluhy se mají platit a že musí do večera sehnat 350 tisíc.

Což se povede samozřejmě s pomocí pár mrtvol na vašem noži. Hra je ze stejného roku jako jednička, takže nic nového tu není. Jen inventář je nahoře a scrollovací (mizerně) a trošičku začíná vypadat i jako adventura. Vyplatí se hned všechny nezabít, naopak si je vyslechnout, zkusit na ně všechno možné i nemožné a teprve poté je vykuchat. Několik předmětů má více použití, jeden musíte koupit dvakrát, jiné jsou k ničemu.

Tentokrát jsem opravdu zkusil přemýšlet a ve výsledku jsem návod nepotřeboval na běžný konec, ani na tajný s globální katastrofou (stejně jako v jedničce). Pak je tu ovšem ještě supertajný konec a na ten bych za živýho boha nepřišel. Každopádně na pár mikrozměn a o fous delší hratelnost totéž co první díl, takže stejné hodnocení.

Do svého seznamu adventur jsem zařadil i různé všeobecně známé freeware pokusy, české i zahraniční, hlavně ty co tu mají aspoň 10 hodnocení. A rázem mě seznam nabobtnal o spoustu her, o některých jsem někdy i slyšel, třeba o téhle Řezníkově sérii, která se vleze do sto megabytů :)

První díl těžko hodnotit. Nasraného týpka vyhodí z fabriky, jeho stará mu uteče se šéfem, takže mu hrábne a rozhodne se je zabít. Cca 5 lokací, herní doba pár minut pokud víte co dělat, hra v malém okénku, jednoduchá grafika (ovšem o nic horší než třeba takové Léto s Oskarem). Pár prodavačů na ranu, bezďa kterému můžete donést flašku nebo ho flaškou vzít... a ano brutalita. Někoho zabít můžete, někoho musíte, u někoho Vám to nevyjde, někdy Vás chytí.

Je to brutální, relativně vtipné s typicky českou neférovou hratelností ještě z devadesátek a zkoušení metodou pokus/omyl. Takže se stydím, ale do návodu jsem nakoukl. A druhý, tajný konec bych nenašel ani za milion let. Každopádně pobavilo, na náctiletého kluka (Řezníkovi bylo v době vydání 15-16) a kdyby to nebylo na pár minut, bylo by i víc, takhle těžké hodnotit.

Nové hry už nehraju, protože je nerozjedu, ani mě příliš nelákají a ani nemám přehled co vlastně vychází. A na střílečky už nemám reflexy. Ale kolega, který ví že si občas zahraju na mě tuhle vyrukoval s Hrotem. Prý to se ti bude líbit, je to retro střílečka jak z devadesátek s komunistickým prostředím, hraje se to přesně jak tenkrát, rozjedeš to i na kalkulačce. Básnil o tom nějakou chvíli, tak jsem si to sehnal, spustil, nevěřícně koukaje zkusil projet první kolo... a z hrůzou odinstaloval. Ale hlodalo mě to v hlavě... hrálo se to nakonec docela dobře, na konci mě to počítalo secrety, na které jsem si našel na steamu návod. A klasické bludišťoidní střílečky se secrety mě vždy tuze bavily. A po několika dnech večerního hraní jsem to nakonec dohrál do konce, přičemž nálada a hodnocení neustále rostly a zastavily se až na konečných 70%. 

Hrot se hraje opravdu jako tenkrát. 3 epizody, v každé 8 kol, přičemž to poslední má nějakého superbosse. Kola jsou rozsáhlá bludiště, ve kterých hledáte zbraně, secrety, klíče pro postup dál a na konci zmáčknete tlačítko pro exit. V každém kole je cca 60 nepřátel, kteří chodí po jednom-třech, dají se v pohodě ustrafovat a ustřílet (aspoň na nižší obtížnost), ale čas od času na Vás hra vyhodí armádu, kde po vzoru Serious Sama lítáte na velkém prostoru, pálíte jak o život, strafujete, kličkujete a modlíte se, ať nepřátelé dojdou dříve než náboje. Souboje jsou fajn, leveldesign solidní, secrety jsem nakonec našel všechny, leč většina z nich moc nepomůže (pár nábojů nebo nějaké zbytečnosti). Nepřátelé jsou mutanti každý pes jiná ves, hodně se půjčovalo z tehdejších her (chodící červi z Half Life, mnichové z Blood). No a zbraně jsou víceméně obšlehnutý Quake se špetkou Bloodu a Dooma. Pistole (i v kombu), brokovnice jednoduchá/dvojitá, raketomet, granáty, miny, samopal, bleskomet, kuše a bleskové BFG. To poslední si moc neužijete, bleskomet je hned pryč a nábojů do kulometu také moc není. Tak jsem si užíval spíše kuši pokud byla nebo pajcoval neřád brokovnicí. 

Kupodivu na podobnou retro hru je spousta věcí navíc. Mrtvoly jdou rozsekat na kaši, skoro každá věc jde roztřískat - nábytek, schránky, nástěnky, lampy, ale i stromy či zaparkovaná auta. Občas přijde past (propadlý most, valící se balvan), můžete nasednout na motorku nebo za stacionární zbraň (slabou), občas Vám seberou zbraně, některé secrety jdou vzít jen přisunutím sudu. Pokud jste si všechny sudy roztřískali tak máte smůlu (já takhle restartoval dvě kola). 

Samozřejmě gró celé hry je zasazení do komunistického Československa roku 1986. A tady si dal autor záležet! Povědomé lokace - různé hrady, krypty, kobky, kanály, metra, ale i socialistické nákupní centra, bytovky a detaily. Od schránek, vybavení bytů, nemocnic, přes milion pičovinek typu typické mlýnky na kafe, váhy, jídlo, nápisy na obchodech až po tehdejší auta, vrtulníky. Každou chvíli narazíte na nějaký budovatelský nápis, hlášení, varování, nástěnku. Ač jsem socialismus zažil jen 8 let, tak se mě některé dávno zapadlé věci z dětství vybavily... nejvíce mě rozsekala věc na konci druhé epizody, když zabijete bosse. Následnou krvavou lázeň můžete uklidit něčím, čemu jsem v dětství říkal "hrkač"... netuším jak se to jmenovalo, ale čistili se s tím koberce když jste neměli doma vysavač. 

Autor má navíc velice bizarní smysl pro humor a tak se hra hemží mini bossy a různými úlety. Když na mě na začátku zaútočila kolotočová opice, tělocvičná koza nebo bagr, přestal jsem se čemukoliv divit. Naprostý úlet byla Babička (pochopíte), kolo věnované Válce s mloky.. mno a krysaříci. To takhle v jednom kole zachraňujete mrňavý uňafaný bestie, co za Vámi lezou, nic nedělají a nemůžete se jich nijak zbavit. Říkáte si co je to za pitomý nápad, jenže pak přijdete o zbraně a ve zbytku kola (a v tajném kole) se psi mění v armádu, která bleskurychle vyčistí každou místnost zamořenou krysama! Jejich osud v následujícím kole mě velice pobavil :). Vše vrcholí zcela neosmdesátkovým bossem na tři etapy, jehož likvidaci jsem si ovšem s gustem užil asi jako každý slušný Čech s výjimkou těch proruských panzehtů (pardon za odbočku).  

Přes veškerý humor a obdivu k autorovi co všechno tam dostal jsem z toho všeho měl spíše tísnivý pocit a otázky proč si tuhle hnusnou dobu připomínat? 

A jsem u konce, much a důvodu proč jenom 70%. Pár pokusů o antihudbu neřeším, tu v 3D akcích stejně vypínám. Příběh. Jo tak ten tu není. Ale jako vůbec. Intro nic, namísto příběhu jsou na konci kapitol recepty. Ať je to umělecký záměr, humor, nebo lenost, I ti pradědové žánru jako Wolfenstein 3D, Doom atd... měli aspoň pár řádků proč bojujete jako motivaci. Ač Carmack (či Romero?)  prohlašoval že příběh ve hře je důležitý jako příběh v pornu, já tam prostě něco potřebuji. 

A to hlavní - grafika. Fakt se nechci nikoho dotknout, chápu že je to dílo jednoho člověka, že to byl nejspíše umělecký záměr atd... Ale sorry, ta hra je opravdu PŘÍŠERNĚ HNUSNÁ! Když jsem to viděl, pomyslel jsem si že se kolega zbláznil a hra letěla z disku. Pak mě to sice začalo bavit herně, humorem i těmi odkazy a grafiku jsem přestal vnímat, ale proboha! Vždyť to vypadá jako pokus o Quaka z roku 1996 s jeho efekty (a zbraněmi), jen to je asi 10* tolik rozpixelované, hrubé, nedetailní, neostré a to celé... a teď nevím jak to vyjádřit slušněji... laděné v hovnově hnědé. A já přesně z tohohle důvodu tyhle pseudoretro hry nehraju. Protože autoři většinou přijdou s něčím, co vypadá 10* hnusněji, než hry z doby na kterou odkazují. Jenže tehdy ty hry nebyla rozplizlé, rozpixelované cosi... měly ostrou, často ručně kreslenou a do detailů vypiplanou grafiku. Hnusně vypadají až na moderních velkých LCD monitorech. Kdyby Hrot vyšel v roku 1996 v konkurenci Quake, Strife nebo Duke Nukem 3D, tak by to prostě nikdo nehrál a recenzenti by to poslali do horoucích pekel. 

Takže autore sorry, obdivuju nadšení, množství odkazů, nápadů i slušnou hratelnost a proto taky 70%. Ale koukat se na to moc nedá.

15 Days od autorů Moment of Silence a Overclocked slibuje thriller s dvěma prolínajícími se příběhy - partička mladých zlodějů umění a americký detektiv vyšetřující smrt britského ministra. Pěkné intro, slušná grafika, zajímavě nastřelený příběh, tradiční zobrazení i ovládání. Mapa města, levé tlačítko je na všechno, space označuje aktivní místa, dvojklik na rychlý přesun/běhání. Špatná kombinace předmětů Vás ušetří všech generických hlášek (to nejde, ty ses zbláznil, mysli...) a neudělá nic. Používání věcí z inventáře je trošku krkolomné (klik na předmět, vybrat použít) ale dá se zvyknout. Už i tady si jsem si všiml chyb. 
- dialogy se nedají odklikávat jak je běžné, pouze esc odklikne celý rozhovor. 
- hudba přeřvává rozhovory, hlavně v nočním klubu
- hra občas jen tak spadne, třeba když googlíte něco co nemáte, když rozsvítíte baterku... pomohlo spřažení jen s jedním procesorem. 

Hned na začátku jsem si všiml, že tady něco nehraje. A to konkrétně já. Ono už to bylo trochu i v Overclocked, ale tady to tvůrci dovedli k dokonalosti a tak v téhle adventuře žádné adventuření není. Ano máte pár předmětů, jsou tu aktivní místa, ale předměty v podstatě nepoužíváte, aktivní místa jsou k ničemu, na drtivé většině obrazovek nemůžete udělat vůbec nic. A pokud ano, tak potřebný předmět najdete pár centimetrů vedle. Kdyby to bylo i tak moc těžké, hrdinové Vám řeknou co máte přesně udělat. Výsledkem je, že zhruba 11 kapitol pobíháte prázdnými místy a povídáte si, většinou velice nudně. Korunu tomu dává uprchlická agitka v nočním klubu nebo když diktátor hrdinku asi 15 minut svádí. Abych byl fér, občas musíte ve hře něco vygooglit, je tu pár slušných puzzlů a otravné bludiště v katakombách, kde dojde i k nějakým kombinacím a používání předmětů. 

Nu a na rozdíl od Overlocked to nezachraňuje ani příběh. Trojice hrdinů jsou levicoví aktivisti, kteří okrádají muzea, vyměňují obrazy za padělky a zisk posílají neziskovce. Ještě tak nejsympatičtější je idealistická Cathryn, která pouze ghostuje svého ustaraného tátu. Mike je věčně se hádající hacker a zoufalec, kterého má Cathryn ve friendzone. A Berard je pan tajemný... jeho tajemství je že všechny peníze prohrává v kasinu, takže neziskovka nakonec zkrachuje. Nesympatičtí zloději, kterým jsem neměl žádný důvod fandit; příběh se vleče - hrdinové pár kapitol kradou jeden obraz, pak se vydají krást další. Mezitím Jack vyšetřuje smrt ministra, přičemž po pár stopách se na to vykašle a začne sledovat zlodějíčky. Dle jeho komentářů všeho je to ignorant, nejspíše opilec a každou chvíli ho někdo omráčí. Zbytek jsou mírné SPOILERY,  takže pokud chcete hrát, nečíst! Ve finále se ukáže, že za vším stojí banánový diktátor s úžasně dementním plánem pomsty. A jedna naivní holka na ostrově plném vojáků ho zastaví... Tím se z pokusu o inteligentní thriller stává definitivně béčkový brak. Konec tomu dá korunu diktátor je na svobodě, polda bůhvíproč ztopí zprávu a je vyhozen, hrdinové jsou i přesto na útěku. 

Řekl bych že takovou slátaninu už jsem dlouho nehrál, jenže ona to vlastně ani pořádná hra nebyla.

Memento Mori 2 mě dalo opravdu zabrat. 3 předlouhé popracovní večery, 7 obrovitánských kapitol nabytých až po okraj adventuřením, kombinacemi, logickými dedukcemi a spoustou a spoustou puzzlů. Jestliže první díl sázel na příběh, rychlý spád a kratičké minikapitoly, tady si hrát bez pomoci návodu (o tom níže) člověk opravdu mákne. 

Kde začít? Asi technickou stránkou. Bohužel stejně jako u prvního dílu jsem musel razantně osekat detaily a výsledkem byla nijak zázračná grafická stránka. Což je samozřejmě moje chyba, nicméně další technické problémy už ne. Hra se dlouze načítá z menu, mezi kapitolami se zdánlivě zasekává, v rozhovorech vypadávají tu titulky, tu řeč, občas hapruje i hlasitost některých postav. Hrdinka teoreticky běhá, ale prakticky podle toho jak se ji chce. Takové bugy by si áčková thrillerovo/hororová adventura neměla dovolit. A když jsem u těch výtek, tak nechápu smysl toho, že zmizely některé ulehčení z prvního dílu. Nepotřebná aktivní místa tudiž nemizí a správné kombinace se už neukazují. Naštěstí postup je většinou celkem logický. 

Dále můžu už (skoro) jen chválit. Nevyhnut se zde SPOILERům ohledně první kapitoly, ale bez nich se příběh popsat nedá. Nuže Lara a Max spolu nějakou dobu žijí, jsou na dovolené v Jižní Africe, kde se zapletou do vloupačky do muzea. V obrovské první kapitole postupně vypátrají komplice, pachatele i objednatele loupeže vzácných sošek a přichází šok. Max má bouračku a pravděpodobně spadne z útesu a umírá. Další děj se odehrává v několika rovinách. Lara se nedokáže smířit s tím, že by měl být mrtvý a pořád věří, že se objeví. To zoufalství nad ztrátou milované osoby mi doslova sálalo z monitoru. Stejně tak výborný je případ. Lara původně analyzuje jen kresby z místo rituální vraždy, ale brzy se ocitá na stopě sériovému vrahovi, který zanechává krvavé stopy, spoustu hádanek a je stále o krok napřed. A stopy navíc ukazují na zmizelého Maxe. Skvostný temný thriller se spoustou dalších rovin. Šéfová házející klacky pod nohy, návrat ke starým místům z prvního dílu, postava Keiry která Vám bude pokud jste dohráli jedničku jasná. A samozřejmě mystická rovina, která se ubírá cestou vizí, konfliktu mezi vírou a racionálnem a točí se opět kolem andělů smrti. Krimi i mystická rovina se na konci propojí a i když jsem si tentokrát na zadek nesedl, pěkné to bylo, až na jednu výtku... ale o tom níže. 

Příběh je fantastický a stejně tak i hratelnost s jednou subjektivní výtkou. Jak jsem psal, kapitoly jsou obrovské, plné hádanek, puzzlů, řešení problémů. A nejlepší na tom jsou kapitoly 2-4, které jsou čistě policejní prácí a musím smeknout. Ať už skládáte dokumenty, analyzujete obrazy, kresby či fotky, porovnáváte otisky prstů říkáte si jo takhle by to mohlo vypadat. Jedna kapitola je celá o analýze fotek, v další zkoumáte místo činu šíleného vraha se spoustou vodítek (a puzzlů) a v jiné se zas ženete za uneseným poldou, hledáte, označujete a fotíte stopy a hned na místě si je skládáte do rekonstrukce děje. Úžasná práce! Proč teda jen 80%? No zaprvé ty další kapitoly byly už "jen" tradiční adventura. A zadruhé tvůrci přišli s vylepšeními za které bych jim naliskal. 

Stejně jako v jedničce Vás v 2-6 kapitole čekají rozhodnutí, které jsou ovšem tentokrát velice nejasná kam povedou. Já osobně tuhle nelinearitu v hrách moc nemusím a v adventurách už vůbec ne. Vybral jsem si kupodivu správně (cesta víry v nadpřirozeno a cesta poctivé policistky) a vše vedlo k až nečekanému happynedu. A za druhé v těchto kapitolách sbíráte procenta za správné detektivní úkony. Je potřeba mít aspoň 75%, ovšem pro kompletistu jako jsem já je nepředstavitelné nemít 100%. Zvlášť když se dočtete, že procenta ovlivňují konec. A procenta nezískáte snadno, naopak Vám hra háže klacky pod nohy tak brutálně, že to až hezký není. Jedno puzzle s vysokozdvižným vozíkem musíte zvládnout za min. počet tahů, jindy musíte odpovídat na složité restaurátorské otázky. Nebo stačí na něco sáhnout, vzít, ba i prohlídnout si věc před označením jako důkaz a jste bez procent. Ve finále jsem tak rezignoval, otevřel si návod a odškrtával co kde udělat, vzít, o čem promluvit... a veškerá radost z objevování příběhu a řešení problémů v háji. A stálo to za to? No nečekané setkání s Maxem je totálně odbyté. 

Každopádně Memento Mori 2 je vynikající adventura, v lecčem lepší i než první díl, ale to pitomé "sbírání bodů" si tvůrci mohli odpustit, to se hodilo tak do bezpříběhových adventur z přelomu 80-90. let.

Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž všeobecně asi nejznámější - Memento Mori. Vždycky jsem se ji vyhýbal, protože jsem měl pocit, že se jedná o 3D adventuru z vlastního pohledu, což není zrovna můj šálek čaje. Kupodivu prostředí je 3D ale jinak se to ovládá jako tradiční 2D adventura. Nekonají se žádné bugy, hledání cesty nebo lovení neviditelných pixelů. Problémům s dabingem jsem se po pročtení diskuze vyhnul stažením anglické verze. A abych si odbyl technickou stránku věci - grafika je příjemná a hru doprovázející solidní temné thrillerové animace. Jen hra se mírně trhala a musel jsem ubrat na detailech.

Memento Mori je mírně rozporuplná adventura. Hratelnost je až primitivně snadná. Máte sice 18 kapitol, ale spousta z nich je v podstatě pár dialogů a jedna dvě akce. Nějaké solidní adventuření se koná tak ve dvou kapitolách a hlavně ke konci, ale i tak je to čajíček. Ovládání je tradiční (levá použít, pravá prohlídnout) a hra obsahuje spoustu zjednodušení. V inventáři netaháte přehršel zbytečných krámů, aktivní místa si můžete zobrazit a ty nepotřebné mizí. Kombinace, které jdou použít se zobrazí zeleně, ty co nejdou červeně. Úkoly jsou vždy přísně logické, ani jednou za hru se mi nestalo, že bych se něčemu divil, nebo že by něco co by mohlo fungovat nefungovalo. Tu jednoduchost vynahrazuje hra pár fičurama. Prohlížení objektů ve 3D a používání částí už tu bylo, stejně jako možnosti udělat něco navíc. Moc často se ale nevidí možnost reagovat rozdílně (pozitivně/negativně/dotazem) v rozhovoru, přičemž občas to vede k trošku jiným výsledkům. Ve výsledku mě to vlastně bavilo, hra postupuje rychle a jednoduše kupředu zhruba tak na hranici toho, kdy ještě máte pocit, že hru hrajete a nehraje se sama.

Naprosto parádní jsou klíčové momenty. V průběhu hry přijde šest momentů, většinou dost nenápadných, které rozhodnou o tom jak to dopadne. Lara si může třikrát posrat kariéru a Max je třikrát v ohrožení života. Těchto šest věcí jsem konzultoval s návodem, protože jsem pochopitelně chtěl happy end, ale jinak jsem se mimo jedno puzzle podívat nemusel. A je obrovská škoda, že ostatní konce nejsou nikde na youtube, protože by mě zajímaly.

Naprosto skvělý je příběh i když to tak dlouho nevypadá. Lara je bývalá ruská policistka pracující v Interpolu na odhalování zlodějů a padělatelů uměleckých děl, taková ta klasická nezávislá hrdinka. Max je zase ex-padělatel, který teď stojí na správné straně. A třetím do hry je Ostenkovič, vysoce postavený Petrohradský polda, který má složku na Maxe a vydírá jeho (kriminálem) i Laru (zničením kariéry), aby za něj dělali špinavou práci. Někdo se totiž vloupal do proslulé Petrohradské galerie, vyměnil pár obrazů a Ostenkovič, který má dostat medaili od prezidenta samozřejmě chce vše vyšetřit, ale diskrétně. A tak se chová jako absolutní zrmd, vydírá, vyhrožuje, zastrašuje. Max pátrá v Petrohradě, Lisa jezdí po světě (Lisabon, Edinburg) a pátrají po klasické umělecké galérce. Dvě třetiny hry si říkáte - o to je jako všechno? No není! Objevuje se tajemná sekta mnichů uctívající smrt, zařve nečekaně pár lidí, někteří dost brutálně, objevují se věštby, osudovost, vše komentuje ponurý vypravěč. Konec odpálí zvrat jak Shyamalana, nadpřirozeno se projeví... a víc bych neprozrazoval. Konec - kdo a proč je famózní, nečekaný a co to odhalení udělá s hlavním hrdinou je dost daleko za psychologií běžných herních postav.

Ten happy ending jsem si zasloužil :) a celkově jsem spokojený. Jednoduchá hratelnost která mě bavila a pomalu rozjíždějící se příběh s nečekaným vyústěním.

Hned po prvním díle jsem se pustil do dvojky, kterou jsem původně díky malému počtu hodnocení a absenci recenze ve Score neměl ani v seznamu. A musím říct, že dvojka je po všech stránkách o něco lepší. Ovládání zůstalo stejně tradiční jako v jedničce včetně zobrazování aktivních míst (tentokrát všech). Autoři hru doladili, takže čeština se dá nainstalovat, ve hře je gamma korekce takže nemžouráte do temnoty. Jen to usekávání dialogů stále zlobí. 

Grafika je také o fous lepší. Občas se autorům něco nepovedlo, takže liduprázdné město v Gibraltaru působí opravdu divně, stejně jako plynulý přechod z denního světla ulice do temné noci na hřbitově a naopak, ale třeba Káhira je opravdu pěkná i ten poslední ostrov se povedl. Navíc autoři umí i překvapit působivou animačkou, třeba ten odlet vzducholodí je úžasný! 

A díky bohu se zlepšil i příběh. I tady jsou zpočátku zdlouhavé rozhovory o ničem a řešení pitomostí, ale jinak je celý příběh hutnější, sevřenější a napínavější. Sylvie v Bretani zkoumá starou truhlu a smrt předchozího restauratéra a dostává se postupně na stopu hned dvěma propojeným záhadám - Stromu života v Jižní Americe (alias Fontáně mládí) a záhadě opuštěné lodi Mary Celeste. V patách jí je bratrstvo procházející se v starodávných šatech a vrah zabíjející foukačkou a zanechávající u obětí mince. Vrah sice vypadá jak vykradený z Assassin Creed a opravdu jak píše Gromnir používá foukačku přes šátek :) Ale jinak si nemůžu stěžovat. Pátrání nabírá na obrátkách, probíhá přes tentokrát celkem rozsáhlé lokace, které občas opravdu žijí (opět Káhira) a graduje celkem solidním finále plného sociopatie nesmrtelných s tradičním koncem lidstvo není na nesmrtelnost připraveno. 

Stejně tak hutnější je i samotná hratelnost. Velké lokace nabízí spoustu předmětů, kombinatoriky. Je tu spousta na etapy opravovaných předmětů - od tiskárny až po vzducholoď. K tomu občas brutální, ale řešitelné puzzle, třeba vodovodní trubky v Káhiře mi daly opravdu zabrat a radost z vyřešení byla veliká :) Odpustil bych si dva časové úkoly z nich jeden končí smrtí, ale ale není to frustrující a jako zpestření to funguje. A celý finální ostrov je jedno obrovské propojené puzzle na mnoho etap a přitom celé vytvořené prakticky ze dřeva, soch a provazů. Klobouk dolů!

Zkrátka bavilo mě to až na pár problémů a trochu nudy na začátku víc než jednička. Lepší příběh, lepší hratelnost a i o fous lepší prezentace.