Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
DEU

DEU
 

Komentáře

Hockey Legacy Manager 26

DEUDEU
Dohráno
  • PC --
  • Android 80
Pokud vás jako ryzího PC hráče mrzí, že kvůli exkluzivitě série NHL od dílů 10 a dalších pouze na konzole si nemůžete zahrát na PC hokej, Hockey Legacy Manager 26 může být pro vás správnou volbou. A zejména pro ty, kteří mají rádi sportovní manažery. Hra je velmi podobná Eastside Hockey Manager, ale je výrazně jednodušší na obsluhu a rychlejší v herním postupu. Za sérií Hockey Legacy Manager stojí nezávislý vývojář Elie Lamoureux. Jde o indie projekt, který vývojář vyvíjí v podstatě sám - je zároveň autorem, programátorem i vydavatelem. Hra v základu nenabízí licencované týmy a hráče, což ale řeší komunita a po stažení balíčku je tento problém vyřešen.

Započetím hry se stanete GM vámi vybraného týmu. Vaším úkolem je řídit prakticky všechny aspekty fungování organizace - od sestavování soupisky, přes podpisy smluv s hráči až po výměny a práci s farmářskými týmy. Hráč má zároveň možnost zasahovat do taktických nastavení, sledovat vývoj mladých talentů a rozhodovat o jejich dalším směřování. Důležitou součástí je také práce se skautingem a draftem, kde můžete objevit budoucí hvězdy. Postupně tak budujete konkurenceschopný tým schopný bojovat o titul. Hra je založená především na statistikách, managementu a dlouhodobé strategii, nikoli na přímém ovládání hráčů na ledě. Jedná se v podstatě o fotbalový CSM převedený do hokejového světa s o něco větším důrazem na statistiky a management.

Nový ročník přináší několik zajímavých vylepšení oproti starším dílům série. Výrazně byl rozšířen systém statistik a analytiky, díky kterému lze podrobněji sledovat výkony hráčů i celého týmu. Vylepšen byl také skauting, který nyní nabízí detailnější informace o mladých hráčích a jejich potenciálu. Autoři zapracovali i na realističtějším systému výměn mezi týmy, takže AI generální manažeři reagují logičtěji na nabídky. Přibyly také nové herní události během sezony, které mohou ovlivnit morálku týmu nebo vývoj kariéry jednotlivých hráčů. Celkově tak hra působí dynamičtěji a nabízí více možností, jak tým dlouhodobě rozvíjet. Vzhledem k velmi nízké ceně budou spokojeni zejména ti, kterým Easide Hockey Manager přijde velmi drahý a velmi komplexní. Hra je navíc multiplatformní a lze ji hrát na PC/Androidu/iOS. Dokonce lze napříč platformami i sdílet soubory s uloženou hrou, které je ale nutné do každého zařízení fyzicky dostat. S tím se pojí i minimální velikost hry všech jejích verzí v řádech maximálně pár stovek MB.

Přesto má HLM 26 i několik nedostatků. Grafická stránka je velmi jednoduchá a uživatelské rozhraní může na některé hráče působit zastarale nebo nepřehledně. Hra je silně zaměřena na tabulky a menu, což nemusí vyhovovat hráčům, kteří očekávají vizuálně atraktivnější prezentaci zápasů. Občas se mohou objevit i drobné nelogičnosti v chování umělé inteligence, například při podepisování smluv nebo výměnách hráčů. Některé funkce by si zasloužily podrobnější vysvětlení v tutoriálu, zejména pro nováčky v žánru sportovních manažerů. Přes tyto nedostatky však titul dokáže nabídnout velmi hluboký hokejový management, který může fanoušky tohoto sportu zabavit na dlouhé hodiny, desítky či dokonce stovky hodin.

Pro: správa hlavního týmu, ale i juniorských týmů, statistiky, skauting, lepší algoritmus pro výměny hráčů, zabírá jen pár stovek MB, velmi nízká cena hry

Proti: jednoduchá grafická stránka, zastaralé a ne vždy přehledné rozhraní, někdy nelogicky fungující AI, neoficiální soupisky (vyřeší stažení komunitou vytvořené aktualizace)

+7

Kingpin: Reloaded

DEUDEU
  • PC 30
Bohužel, stejně jako kolega Paliason, konstatuji, že remaster ikonické gangsterky z konce minulého tisíciletí se hrubě nepovedl. Hra, kde jste jako neznámý kriminálník dostal od konkurenčního gangu řádně po držce a byl jste se vzkazem, že už se nikdy nemáte vracet zpět, vyhozen na neznámý zaplivaný dvorek, byla ve své době zjevením a přinsela řadu novinek. Jenže autoři zejména s technickou stránkou hry a chováním nepřátel provedli hotový paskvil.

Jde o předělávku Kingpin: Life of Crime, který ve své době přivedl do herního světa neznámé RPG prvky. Nešlo totiž o klasickou bezduchou střílečku, kde jste jen chodili dopředu a kosili vše, co jste potkali. Zde jste mohli a i museli prošacováváním kapes mrtvol i přilepšit finančně, nebo například využít hluku prostředí pro nepozorované proklouznutí za zády po zuby ozbrojených hlídačů. Interakcemi jste dále například koupili na ulici předmět, který vám pomohl dostat se dál, najali si v baru řezníky, kteří odvedli pořádný kus špinavé práce za vás a nebo si v prodejnách se zbraněmi koupili co potřebovali.

Remaster nabízí vylepšenou grafiku a možnost přepnout do původního rozhraní. Upřímně - nový engine je tak na úrovni roku 2000. Je to vyloženě tragédie. A to ještě nemluvím například o zbraních, co vypadnou z nepřátel. Ty svítí jako Jan Hus na hranici. A když zasáhnete nepřítele, nebo vaši spolubojovníci krvácí, vypadá to, jako kdybyste vedle nich převrhli barel s padesáti litry červené barvy. Pohyb nepřátel je vyloženě komický - běhají jak šílení sem a tam, vylézají do jasných pastí a řvou jako smyslů zbavení. Navíc například po zásahu brokovnicí vyloženě odletí několik metrů a pak zase přiběhnou k vám. Vážně komedie.

Tahle hra je omyl a za aktuální cenu ještě větší. Pokud chcete dát tomuto šanci, spíš si pořiďte původní verzi z roku 1999 a stáhněte si na ni kvanta módů. Uděláte mnohem lépe. Jediné, co zde stojí za plus jsou achievementy a hudební playlist Cypress Hill. To je ale sakra málo a remaster notně poplivává pro některé kultovní gangsterku.

Pro: achivementy, playlist Cypress Hill, více savů ve hře, krysy už nedávají poškození

Proti: grafika, technická stránka hry plná šílených bugů, chování nepřátel, jejich fanatické běhání po mapě a řev, hektolitry krve z nepřátel, odlétávání nepřátel, padání hry při načítání

+14

NHL 09

DEUDEU
Dohráno
  • PC 65
Jedná se o poslední díl série na PC, který se ale oproti dřívějším moc nezměnil. V podstatě od dílu 07 šlo o kopii přechozích dílů s aktualizacemi soupisek sezóny předešlé k neznámému datu. Před nějakými třiceti lety jsem hokej hrával často, ale nikoliv pravidelně. 99, 2001, 2004, 2005 a právě 09.

Hra nabízí tradiční spektrum herních módů typických pro tehdejší sérii, tedy především Exhibition, Dynasty Mode a Be a Pro, které však oproti minulým ročníkům nepřinášejí žádné zásadní novinky. Potěší alespoň přítomnost českého komentáře, který byl v té době pro tuzemské hráče velkým lákadlem, i když jeho kvalita a variabilita časem začne být spíše únavná. Herní atmosféra zápasů je solidní, haly působí živě a televizní prezentace se snaží navodit dojem skutečného přenosu NHL.

Hudební soundtrack je složen převážně z rockových skladeb typických pro sportovní tituly druhé poloviny nultých let a dokáže hru dobře doplnit, i když žádná z písní se vyloženě nezaryje pod kůži. Čekají vás interpretové jako Billy Talent, Bullet For My Valentine a podobné. Celkově tak audiovizuální stránka drží standard série, ale sama o sobě už nedokáže zakrýt herní stagnaci.

Co je do nebe volající je umělá inteligence. Vaši hráči velice často dostávají kotouč na paty, nebo velmi dlouho trvá přepnutí na správného hráče a následná reakce pro pohyb hráče k puku. Z toho, zejména na nejvyšší obtížnost, pramení hodně zbytečných ztrát puků, chyb v obraně a inkasovaných gólů. Dále je ve hře přítomno hodně špatných přihrávek do země nikoho končících icingem. I dnes je na PC lepší si obstarat NHL 2004, stáhnout si na ni aktuální soupisky. Tento díl je mezi fandy NHL na PC stále kultem.

Pro: nové soupisky, herní módy, český komentář, atmosféra, soudtrack

Proti: v podstatě kopie předešlých dílů za velké peníze, AI robí kupu chyb, na nejvyšší obtížnost dostáváte kvůli AI hloupé góly

+13

Kingdom Come: Deliverance II

DEUDEU
  • PC 100
Hru jsem měl v plánu rozjet až po vylepšení PC, ale 50% slevě na Royal Edici jsem neodolal. Po úspěchu prvního dílu Kingdom Come: Deliverance navazuje příběh, kde předešlý díl skončil. Jindra s Honzou jsou na cestě na hrad Trosky předat poselství a v těžkých časech ukončit nesmyslné nepřátelství. Jenže co čert nechtěl, výprava se hned zkraje nepříjemně zkomplikuje. Nakonec po nervy drásající cestě v noci podél řeky skončíte u tajemné báby kořenářky a poté ve vesnici pod hradem. Tam se situace ještě víc vyhrotí a budete se muset postarat o napravení reputace nejen v tamní hospodě.

Ve hře je přítomná hlavní dějová linka, kterou lemuje celá řada vedlejších a velmi užitečných úkolů. Jak budete postupovat příběhem, postava bude opět nabývat na síle a dokonce se naučíte i nové věci. Novinkou hry je kuše, kterou můžete nepřátele notně potrápit. Také pes Vořech a kůň Šedivka si pro vás připraví nejedno překvapení. V začátcích se mi hodně vyplatilo vylepšovat si statistiky na střelnici, v soubojích zbraní na blízko nebo i pěstními souboji. Dále jsem chodil sbírat byliny, navařil si nějaké ty lektvary a vypáčil nějaké ty zámky pro lepší zlodějinu, kdybych náhodou potřeboval odrbat nějakého toho nepoctivého šlechtice. Přepady táborů lapků stály také za to, zejména v noci. Fantazii, jak se jich zbavit, se meze nekladou.

Svět je opět ztvárněn dle realistické dobové předlohy. Rozmístění vesnic i například vodních ploch odpovídá realitě i dnes. Příběhově půjde o pátrání po stopách zmizelého meče, který ukradl zbabělý manipulant Ištván Tóth ve službách Zikmunda. Nebude nouze o několik dějových zápletek a zvratů. Souboje jsou zjednodušené ubráním jednoho úhlu, ale protivníci se dle mého názoru lépe kryjí a není jednoduché je zasáhnout i protiútokem. Navíc útočí nově a často v přesile, takže ústup a manévrování je nutností. Novinkou je přítomnost divokých psů nebo vlků. Po čase se vaši hrdinové dokonce přesunou do většího města a budete mít víc možností co a kde dělat. Hudební doprovod je stejně skvělý jako v jedničce a český dabing je přítomný hned od vydání hry.

Hra samozřejmě není úplně bezchybná, ale netrpí žádnými zásadními nedostatky. Představí spíš úsměvné grafické glitche nebo vtipné komentáře neadekvátně reagující na nastálé situace. Mám na mysli například koně nebo postavy probugovávající texturami, případně vtipné komentáře například při střeleckých soutěžích. Hlášky ve stylu "Já se trefil." když soutěžíte s mistry střeleckých zbraní, zní víc než komicky. Tyto drobnosti ale nijak nedegradují jinak naprosto skvostné dílo. Co v jedničce fungovalo, vývojáři v drtivé většině případů vylepšili nebo překopali, aby byl zážitek především zábavný. Někdy je toto na úkor realismu, ale mně to nevadí. Drtivá většina obsahu se povedla na výbornou a se hrou budou spokojeni jak veteráni z prvního dílu, tak i nováčci, kteří jedničku nehráli. Vávra se svým týmem hry prostě umí. Doufám, že v bucoucnu naváží klidně i jiným projektem, ale samozřejmě v obdobné kvalitě.

Pro: neméně dobré pokračování, nový příběh, ozvučení a český dabing, nové a velmi krásné mapy, lokace, vedlejší postavy, více vyžití v otevřeném světě

Proti: drobné vtipné grafické glitche a například nelogické hlášky na střelnici

+21

Grand Theft Auto: Vice City

DEUDEU
Dohráno
  • PC 90
Akční hra z otevřeného světa se odehrává ve fiktivním městě inspirovaném Miami 80. let a patří dodnes mezi nejikoničtější tituly své éry a celé série. Prostředí je plné barev, palem a rozpálených pláží a vytváří správnou atmosféru osmdesátých let, která hráče do hry umí správně vtáhnout. Přestože je město poměrně malé, působí velmi živě. Procházejí se zde chodci, jezdí vozidla různého typu, policie, hasiči, záchranka a další. Samozřejmostí je i měnící se počasí. Každá čtvrť má odlišný charakter a právě nevelikost města z něj učinilo snadno zapamatovatelný svět bez nutnosti dívat se často do mapy.

Tommy Vercetti je mafián čerstvě propuštěný z vězení, kterého jeho boss(ové) pro větší klid přemístili právě do Vice City. Jenže hned při prvním kšeftu je Tommyho skupina přepadena neznámou třetí stranou, přijde o drogy i o peníze. Když to Tommyho šéf zjistí, zuří jako smyslů zbavený. Protože ale mají s Tommym společnou historii a něco si spolu prožili, dostane Tommy šanci pátrat po zlodějích kontrabandu. Tím začíná Tommyho cesta, během které potká i řadu vedlejších postav. Zejména s Kenem Rosenbergem a Lance Vancem si užijete dosyta.

Hratelnost vychází z předchůdce GTA III, kterou ale Vice City výrazně rozšiřuje a v mnoha směrech vylepšuje. Přibyly motorky, rozšířil se arzenál zbraní nebo například možnost vlastnit nemovitosti a podniky generující příjem. Mise jsou pestřejší a od prvotních misí ve stylu pronásledování nebo vyhrožování se samozřejmě setkáme i s přestřelkami, kradením cenného majetku a bizarnostmi různého druhu. Vedlejší mise nabízejí možnost opět vozit lidi záchrankou, hasit požáry nebo dokonce rozvážet na skútru pizzu. Samotnou kapitolou je hudba, která je pro atmosféru naprosto zásadní a patří k tomu nejlepšímu, co kdy herní rádia nabízela. Můžete se těšit na licencované interprety jako Michael Jackson, Blondie, Toto, Iron Maiden, Run-D.M.C. a další. Tento hudební dobový mix posouvá hru do roviny zážitku.

Hra na svou dobu ohromila plynulým otevřeným světem, ikonickým osmdesátkovým vizuálem a solidními animacemi. Dnes samozřejmě působí jednodušeji, graficky zastarale a například chybějícími check pointy dokáže být frustrující nutností opakováním celé mise. Občas zazlobí umělá inteligence a pohyby kamery, ale například policie je velice dotěrná a půjde po vás s výjimkou rychlé jízdy při sebemenším přestupku. I tak je výsledkem kultovní hra, která se právem pyšní statusem klasiky a dodnes je považována za jeden z vrcholů celé série GTA.

Pro: příběh, atmosféra, dobová barevnost, licencovaní dobová hudba, vedlejší postavy, rozmanité typy úkolů, otevřený svět, dotěrná policie

Proti: zastaralost a jistá neohrabanost na dnešní dobu, AI a chybějící check pointy

+15

Death Rally

DEUDEU
Dohráno
  • PC 85
Výborné automobilové závody plné adrenalinu, rychlých kár, tratí a po zuby ozbrojených jezdců, kteří vám nedají nic zadarmo. V podstatě by se dalo říct takový lehčí předchůdce Carmageddonu. Poprvé jsem jej hrál ještě někdy v 90. letech na dnes více než úsměvné sestavě. Tuším, že šlo o 486 s 8 MB RAM a 256 barevnou grafikou. Nicméně ve své době šlo o velmi chytlavé závody a jde o ně i dnes.

Cílem hry je stoupání fiktivním žebříčkem vzhůru, kde nakonec vyzvete finálního bosse hry v nejnadupanější káře. Cesta k němu ale bude trnitá. Začínáte s WW Broukem (ve hře pojmenovaného Vagabond). Začátky jsou těžké, protože máte jen nejslabší auto bez jakýchkoliv vylepšení a vaši protivníci jsou o něco rychlejší. Když budete mít smůlu, můžete po několika závodech skončit bez peněz a s poškozeným autem. Tím hra končí a musíte začít znovu. Nejlepší taktika v raných fázích kariéry byla vysbírat v jednotlivých kolech turba a nebo si ideálně turbo ještě zakoupit před závodem. Tím se mi povedlo naspořit pár tisíc na vylepšení a závody byly poté jednodušší. Postupem času jsem si našetřil dostatečnou sumu na lepší auto a poté ještě na rychlejší. Poté mi první kategorie závodů už byla malá a postoupil jsem do prostřední.

Závody mají správné grády a se zapnutými zbraněmi ještě větší. Po protivnících můžete střílet z kulometu, házet jim pod kola miny a nebo hned z kraje závodu kriticky vyřadit nejrychlejší auto na startovním roštu. Vše i opakovaně, ale za nemalou úplatu jistým, ne zrovna zákonně podnikajícím, lidem. Další možností je půjčit si peníze od lichváře, kdy ale budete muset splatit částku navýšenou o její polovinu. Postupem času vám i druhá kategorie bude malá a vydáte se tedy do poslední, do nejlépe hodnocených závodů. Tam už je nutné mít nejrychlejší auto hry a samozřejmě plně vylepšené. Budete svádět závody na život a na smrt s ikonyckými protivníky. Sam Speed, Duke Nukem, Motor Mary nebo Nasty Nick vás budou pronásledovat a vy je proklínat skoro každým závodem. Vystřídáte celkem až šest vozů, vedle Brouka vás čeká pick-up, poté dva sporťáky a na závěr Porsche s futuristickým závodním autem mně neznámé značky. No a úplně na závěr si to jako průběžný vedoucí žebříčku rozdáte s oním tajemným bossem.

Zpracování kariéry je parádní i na dnešní dobu. Na výběr jsou tři obtížnosti a možnost závodit se zbraněmi nebo bez nich. Po každém závodě navíc vidíte změny v žebříčku jezdců. Všechny vozy postupně prochází vylepšováním výkonu motoru, brnění, pneumatik a případných dalších doplňků velmi vhodných pro eliminaci protivníků. Hodně závodů dojede jen hrstka ze 4 závodníků poté, co jsou jejich auta rozstřílena, najedou na miny nebo je prostě a jednoduše protivníci vybourají. Okolo trati jsou i diváci, kteří často skončí přejetí nebo rozstřílení kulomety. Málem jsem zapomněl na sběr předmětů rozmístěných na trati. Takto si můžete například doplnit munici, opravit auto, sebrat peníze a nebo velmi nepříjemnou houbu. Ozvučení hry je dobově dobré. V podstatě jedinou výtkou je krátkost, kdy vám příběh zabere jedno, maximálně dvě odpoledne a stereotyp. Hra samozřejmě po třiceti letech zestárla grafikou a herními mechanikami, ale atmosféra je stále víc než dobrá.

Pro: atmosféra, auta, závody, zbraně, adrenalin, protivníci, vylepšování aut, černý trh s ilegálními doplňky

Proti: krátkost kariéry a stereotyp, viditelné stáří hry

+15

Driver: Parallel Lines

DEUDEU
Dohráno
  • PC 70
Čtvrtý Driver se mi do rukou dostal s téměř dvacetiletým zpožděním. Ze série mám zkušenosti jen s úplně prvním dílem, kde jsem po projetí pekelného tutoriálu skončil někde v polovině hry. Přestal mě tehdy bavit fakt, že policie po mně šla v podstatě hned co jsem ji potkal. Musím se přiznat, že i přes počáteční obavy mě čtvrtý díl série v lecčem příjemně překvapil.

Ve hře je přítomný otevřený svět a netrávíte čas pouze v autě. Po vzoru GTA budete plnit hlavní příběhové a vedlejší úkoly. Obvykle se bude jednat o závodění na okruzích nebo ve městě, dále budete pronásledovat někoho, kdo odmítá zaplatit gangu peníze a podobně. Některé mise jsou celkem těžké a bude třeba si nacvičit ideální stopu, než uspějete. Další mise jsou vyloženě střílecí a uplatníte v nich nejeden typ zbraně. Budete střílet z pistolí, samopalů, útočných pušek a dále. Tahákem hry jsou dvě dobové éry, jedna v 70. letech a druhá o téměř 30 let později. Ono se totiž během plnění úkolů pro místní gang cosi vymkne kontrole a věci nedopadnou podle vašich představ.

Po přechodu do druhé éry jsem si ještě víc uvědomil, jak se autorům povedlo zpracování města. Každá čtvrť a každý kout silnice je jiný. Jiné jsou baráky, okolní chodníky, mosty, podjezdy, křižovatky. Výborný je i herní soundtrack, který pasuje k oběma érám. Samozřejmostí ve hře je i tuning vašich aut, kterých můžete řídit až 70. Můžete je vylepšovat, upravovat, opravovat nebo změnit barvu. Vylepšování je na svoji dobu poměrně detailní. Vedle výkonu motoru lze vylepšit například brzdy, odpružení a podobně. Auto si lze i nalakovat, aby vypadalo jako více závodní kus. Do servisu lze samozřejmě vjet, jen když vás nepronásleduje policie.

Zásadním negativem je, že jde o viditelný port z konzole a ovládání je značně konzolově arkádové. Zejména zaměřování mě štvalo téměř celou hru. Byl jsem zvyklý na střílení z auta ve stylu původní Mafie. Někoho může rovněž štvát velice dotěrná policie, které se rozhodně nezbavíte snadno jako například v pozdějších dílech GTA nebo Mafie. Musíte je setřást kličkováním mezi auty. Nemluvě o tom, že po vás policie jde v podstatě jakmile je potkáte. A když se s někým honíte, policie půjde samozřejmě jen po vás. Několikrát mi takto ujel pronásledovaný, zatímco policajti znehybnili mě. Rovněž mně vadilo, že velmi krásně zpracované město není tolik součástí příběhu jako takového a že příběh dohrajete během dvou odpolední. Škoda nevyužitého potenciálu.

Pro: dvě časové éry, příběh hry, soundtracky dle hrané éry, atmosféra a hratelnost

Proti: port z konzole, krátkost hry, zaměřování, obtížnost, velice dotěrná policie

+7

Warhammer 40,000: Darktide

DEUDEU
Dohráno
  • PC 80
Darktide navazuje na koncept kooperativní akce známé z Warhammer: Vermintide série, tentokrát ale ve sci-fi univerzu Warhammer 40.000. Hra kombinuje brutální souboje z pohledu první osoby se střelnými zbraněmi a zbraněmi na blízko a klade důraz na týmovou spolupráci v kooperačním módu. Hráči se vydávají do temných částí města, kde bojují proti hordám nepřátel. Hra staví na intenzivních soubojích v rychle se měnícím rytmu a ocení ji hlavně fanoušci hektických moderních bitev.

Prostředí, ve kterém se Darktide odehrává, je drsné, temné. Budete procházet špinavá, zhroucená města, vlhká úzká zákoutí, potemnělé průmyslové haly a rozlehlé koridory. Grafika a zvuková stránka výrazně podporují pocit zoufalství a hrůzy - výbuchy, výstřely, děsivé výkřiky nepřátel i hutná atmosféra jsou v každé z misí ještě více patrné než byli v sérii Vermintide. Díky detailnímu prostředí má hráč pocit, že je v opravdovém pekle. Nepřátelé jsou mutantové, zfanatizovaní kultisté, generické hordy i silnější jednotky. Útočí v masách a často s překvapivým nasazením, což nutí týmovou koordinaci. A jak hráči postupují obtížnostmi vzhůru, prokombinovávání nepřátel je větší a souboji s nimi těžší.

Darktide nabízí celkem šest tříd postav, každou se svým stylem boje. Některé kladou důraz na střelbu, jiné na těžké zbraně či blízký kontakt. Vylepšování a odemykání výbavy a talentů je vázáno na plnění misí a postup v hře, což dává motivaci zlepšovat se a zkoušet různé buildy. Hra nabízí kooperativní zážitek s přáteli nebo náhodnými hráči. Právě týmová spolupráce je klíčová pro přežití. I když se Darktide liší od klasických režimů jako ve Vermintide, jeho základní smyčka v podobě spolupráce, vylepšování výbavy a náročnějších misí dává i dost prostoru pro experimentování. Hráči mohou různě kombinovat zbraně, třídy a taktiky, což prodlužuje životnost hry i motivaci vracet se.

Na druhou stranu má Darktide i své neduhy. Opakování misí může vést k pocitu jednotvárnosti a technické nedostatky jako optimalizace, pády, lagy nebo problémy se stabilitou serverů se i dnes občas objeví. Pro hráče, kteří hrají s náhodnou partou bez komunikace, může být spolupráce i koordinace složitá a ubírající z celkového zážitku. Hra je postavená na týmovém boji s partou kamarádů například na Discordu je hraní mnohem zábavnější. A stejně jako ve Vermintide 2, i zde je příběh spíše upozaděn akčností hry a pro nové hráče bez hlubší znalosti Warhammer 40.000 je na pochopení těžký.

Pro: moderní prostředí, temnota, vyváženost střelby a soubojů na blízko, šest herních tříd, výborné ozvučení a hudební doprovod

Proti: opakující se mise, občasné technické problémy, nutnost hrát v partě 4 lidí a být na hlasové komunikaci pro nejlepší herní zážitek, těžko pochopitelný příběh pro nováčky

+5 +6 −1

Warhammer: Vermintide 2

DEUDEU
  • PC 80
Warhammer: Vermintide 2 navazuje na události prvního dílu a opět se inspiruje temným světem Warhammer. Jde o kooperativní akční hru z pohledu první osoby, která stojí na intenzivních soubojích proti početným hordám nepřátel. Hráč se ujímá jedné z pěti hrdinských postav, z nichž každá má vlastní styl boje i schopnosti. Hra se zaměřuje na rychlý a brutální soubojový systém, který neustále nutí hráče spolupracovat a hlídat si záda.

Prostředí hry vyobrazuje zničenou říši, kde se střídají rozpadlá města, bažinaté oblasti, lesy i tajuplné pevnosti. Mapy jsou vizuálně pestré s výbornou atmosférou a podporují výrazný pocit beznaděje i zoufalého boje proti ohromné přesile. Ozvučení je velmi kvalitní, od dunivých úderů zbraní až po děsivé skřeky nepřátel. Hráč bude bojovat především proti skavenům a jednotkám Chaosu, kteří útočí ve vlnách a využívají jednotky se speciálními schopnostmi.

Ve hře vystupuje pět hratelných hrdinů, přičemž každý z nich má několik kariér, které mění jejich schopnosti, výbavu i celkový styl boje. Získávání lepšího vybavení a zkušeností závisí na úspěšném dokončování misí a hraní na vyšší obtížnosti, což hráče motivuje zlepšovat své dovednosti. Hlavním herním režimem je Adventure, kde hráči postupně plní jednotlivé mise a čelí stále těžším výzvám. Druhým režimem je Chaos Wastes, což je varianta boje založená na náhodných událostech, mutátorech a neustálém přizpůsobování výbavy během výpravy. Třetí možností je Versus - asynchronní PvP režim - kde část hráčů hraje za hrdiny a druhá část za speciální nepřátele.

Mezi neduhy hry patří poměrně časté opakování stejných misí, protože získávání lepší výbavy a postup s postavou dál po dokončení příběhu znamená jejich opakované dokončování. Hraní s náhodnými spoluhráči může být problematické, zejména pokud chybí hlasová komunikace například přes Discord. Někdy také hráči narazí na skupiny, které se nesnaží o spolupráci, což negativně ovlivňuje celkový zážitek. Příběh hry je spíše vedlejší a i když doplňuje atmosféru světa, není hlavním tahákem a není prezentován příliš silně. Vermintide 2 je ale i přes tyto nedostatky jednou z nejlepších kooperativních akcí své generace.

Pro: středověká tematika, atmosféra, hudební a zvukové ozvučení, pět herních tříd, hra s přáteli

Proti: opakování misí po dokončení příběhové linky, hra s náhodnými hráči na vyšších obtížnostech, upozaděný příběh

+2 +3 −1

Hlína

DEUDEU
Dohráno
  • PC 70
Herní prvotina designéra Jana Nechvátala. Hlína je izometrickým walking simulátorem, kde ve vymodelovaném světě ve stylu Neverhoodu, zde ale velmi temného, depresivního a deštěm zkrápěného, zažíváte z pozice Olivera každodenní strasti. Příběh hry odráží zážitky tvůrce hry během nejtěžšího období jeho života po konci střední školy.

Ollie nastupuje na práci v továrně a setkává se s drsnou realitou života na maloměstě. Práce v továrně je tvrdá a je potřeba plnit normy pro zachování bonusu k výplatě. Po práci obvykle není nic jiného na práci než zajít do místní knajpy a trochu si zchladit žáhu a smutek alkoholem. Během hry se ještě setkáváme s asi čtyřmi vedlejšími postavami. První je Ollieho matka, která ve svém věku ztratila práci v zavřeném konzumu a nemůže nastoupit do továrny, druhá je kamarádka Ollieho, která se mu snaží pomoci a poslední je Ollieho soused.

Celou hru strávíte chozením po vymodelovaném městě, přičemž je ale omezené, kam můžete vejít. Lze jet autobusem do továrny, po návratu z práce zajít do knajpy a poté domů. Interakce se omezuje jen na hovor s omezeným počtem postav. Například doma s mamkou můžete mluvit, z lednice si vzít jídlo pro doplnění energie a v hospodě si objednat drinky nebo limonádu. Lze ještě konverzovat s postavami, kterých ale není mnoho. Co se autorovi skutečně povedlo je zachycení smutného depresivního města - všude je tma, ve městě prší a některé lampy nesvítí, nebo problikávají. Hra se odehrává pravděpodobně během pozdního podzimu, protože je ráno i večer vždy tma. A hudební doprovod je taktéž správně depresivní.

Na hře je od první chvíle vidět, že jde o prvotinu a spíše z nadšení vytvořený projekt jeho tvůrce. Ať už od toporného ovládání připomínající hry před třiceti lety, ale především o přílišnou krátkost hry, kdy jsem měl všechno hotové za necelých 45 minut. Příběh skončil dříve než měl a hra působí jako demoverze a otazníky zůstávají nad spoustou věcí. Co se s stalo s Olliem a jeho matkou? Jakou práci mu nabízela jeho kamarádka a jak dopadl Ollieho soused, který do továrny také nastoupil. Systém peněz je ve hře dobře vymyšlený, ale kvůli krátkosti hry nedotažený. Snad nejde o první a poslední projekt a dočkáme se i pokračování.

Pro: grafické zpracování města, temná a depresivní atmosféra, ozvučení a hudba, jisté tajemno na konci hry

Proti: extrémně krátké, otevřené a nevysvětlené osudy postav, nedotažený systém peněz

+8

Battlefield 6

DEUDEU
  • PC 80
Předem avizuji, že se jedná o hodnocení jen mého asi dvacetihodinového hraní otevřené bety. Plnou verzi jsem zatím nehrál, ale mám ji v plánu v budoucnu. Otevřená beta nabídla první komplexní pohled na to, kam se série po letech posouvá. Vývojáři se po fiasku 2042 vrátili k původní myšlence herních tříd a zaměřili se víc na týmovou spolupráci než na individualistické pobíhání po mapě. Beta sice nebyla technicky bezchybná, ale s výjimkou drobných bugů během prvního dne v menu jsem se nesetkal s ničím, co by vyloženě likvidovalo hratelnost. Jaká to změna oproti poslednímu dílu. Největší dojem zanechalo tempo, které bylo rychlé a výrazně méně chaotické než dříve. Celkově působil první dojem hry velmi slibně.

Pohyb postavy byl plynulejší a střelba působila přesněji než v předchozích dílech. Vozidla hrála opět klíčovou roli a jejich ovládání bylo přístupnější i méně zkušeným hráčům. Souboje byly opět dynamické a často i chaotické, ale díky zlepšenému zvuku bylo snazší orientovat se na bojišti. Herní třídy byly vráceny, ale přepracovány pro větší týmovost a specializaci. Některé schopnosti působily v betě ještě nevyváženě, což je ale u předběžné verze běžné. Pocit ze střelby celkově splnil mé očekávání masivní FPS střílečky.

Technický stav bety byl smíšený, ale výrazně lepší než ve 2042. Na některých systémech se objevovaly výkyvy snímkové frekvence, zejména při intenzivních přestřelkách. Občasné grafické artefakty, zaseknuté animace a problémy s připojením byly v betě očekávatelné. Hitboxy nebyly vždy stoprocentní a několik zbraní působilo buď příliš silně, nebo naopak slabě. Zvukový design byl naopak bezchybný a patřil k absolutním vrcholům bety. Přesto je jasné, že technické ladění bude ještě pokračovat.

Celkově otevřená beta Battlefield 6 naznačila, že finální hra má ambici stát se návratem ke slávě série z doby před 10-15 lety. Nabízí kombinaci moderní akce, velkolepých bitev a důrazu na týmovou spolupráci. Mapy byly zábavné, vizuálně atraktivní a nabízely dostatek možností pro různé herní styly. Technické nedostatky jsou sice patrné, ale u bety nepůsobí zásadně negativně. Pokud vývojáři zapracují na balanci a stabilitě, může jít o jeden z nejlepších dílů posledních let. Otevřená beta probudila očekávání hráčské komunity a lze očekávat i nový obsah formou sezón. Snad do hry přidají i více map o velikosti té v tádžických horách, protože na menších mapách hra inklinuje spíš ke stylu Call of Duty. První dojmy jsou z mého pohledu velmi dobré a hodnocení vysoké.

Pro: atmosféra, ozvučení, návrat herních tříd a jejich vybalancování, destrukce, vozidla, rozmanitost map, více obsahu v plné verzi a časem během sezón

Proti: drobné technické problémy v podobě pádů FPS, záseků v menu, nevyváženost zbraní, bugy fyziky vozidel, málo velkých map

+7

63 Days

DEUDEU
Dohráno
  • PC 80
Je to už několik měsíců, co jsem před vydáním Commandos: Origins dohrál War Mongrels. Jelikož mě hra velmi chytla zejména aíky atmosféře a animacím, díky velké slevě jsem rok po vydání 63 Days zkusil právě mladšího sourozence od studia Destructive Creations. Tvůrci se opět drží izometrického pohledu a principu taktické RTS, kde je klíčem přežití především trpělivost, správné načasování a kombinace schopností jednotlivých postav. Atmosféra hry je od prvních minut hutná a temná – místo velkých bitev se tu řeší malá sabotážní komanda, která nacistům znepříjemňují okupaci co to jde. Hra staví na realistickém ztvárnění a netají se drsnými detaily války, což je v dnešní době trochu výjimka.

Děj je zasazen do Varšavského povstání , kde se ocitáte po boku členů domácího odboje. S omezenými prostředky musíte přežít hotové peklo. Náplň misí je pestrá – od záchrany civilistů, přes ničení zásobování nepřátelům až po likvidaci důstojníků. Pocit bezmoci je všudypřítomný, protože v drtivé většině případů čelíte přesile a hra vás nutí postupovat tiše a takticky, což jí dodává na napětí.

Vaši hrdinové se opět odlišují svými schopnostmi. Jeden je tichý zabiják se speciálním nožem, jiný se dostane do uzavřených prostor díky znalosti zámků, další se dokáže protahovat úzkými dírami ve zdi. Dobře funguje i provázanost postav – například zakrytí hluku výbuchem vám umožní nepozorovaně odstranit hlídku. Stejně jako ve War Mongrels je tu silný filmový doprovod, tentokrát více zaměřený na temné tóny a tíživou atmosféru bez výraznějších experimentů. Drsnost a surovost je zde ještě více umocněna a budete čelit i ránám osudu. Varšavské povstání totiž nedopadlo jak by polští povstalci chtěli a i ve hře tedy můžete být svědky obětí i ve vlastních řadách. Nedoporučuji hrát hru slabším povahám, protože nacistická i sovětská zvěrstva jsou ve hře plně přítomná.

Bohužel, technická stránka i tady značně pokulhává, stejně jako ve War Mongrels. Postavy se občas zaseknou o prostředí, na příkazy ne vždy reagují jak mají, nebo se AI chová naprosto nelogicky – někdy voják spustí alarm na základě prchavého pohledu, jindy nehne brvou, když mu kolega padne mrtvý kousek vedle. Optimalizace také stále není úplně vyladěná, což kazí celkový dojem. Přesto ale 63 Days nabízí velmi intenzivní a atmosférický zážitek, který dokáže na pár desítek hodin připoutat k monitoru všechny fanoušky taktické akce a historických reálií. Hra sice nabízí jen 6 misí, ale jejich obtížnost je výrazně vyšší než ve War Mongrels. Hru doporučuji hrát jedině s polským dabingem - neuvěřitelně vás vtáhne do děje!

Pro: silná atmosféra varšavského povstání, realistické ztvárnění událostí, pestré mise s důrazem na stealth, rozmanité postavy se zajímavými schopnostmi, výzva v podobě vysoké obtížnosti, polský dabing

Proti: bugy a technické problémy, ne vždy se AI chová logicky, nedotažená optimalizace, někdy toporné ovládání

+8

The Saboteur

DEUDEU
  • PC 75
The Saboteur je akční adventura z roku 2009 od studia Pandemic Studios, kdy vyšla jako jejich poslední titul před uzavřením. Hra se odehrává ve Francii během druhé světové války a sleduje příběh irského závodního jezdce Seana Devlina, který se přidává k odboji proti nacistům. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o další akční hru v otevřeném světě, podobně jako tehdejší série Grand Theft Auto nebo Assassin’s Creed, avšak The Saboteur má výrazný stylový podpis. Tvůrci zvolili unikátní vizuální styl, v němž okupovaná území jsou zobrazena černobíle s kontrastními červenými a žlutými prvky, zatímco postupně osvobozené části Paříže získávají zpět barvy a život. Tento estetický prvek nejen vytváří silnou atmosféru, ale zároveň jasně ukazuje hráčův vliv na prostředí. Z dnešního pohledu jde o jednu z hlavních věcí, které hře zajistily kultovní status mezi fanoušky.

Hra kombinuje několik žánrů dohromady. Základ tvoří otevřený svět, ve kterém hráč může volně prozkoumávat Paříž a venkov, likvidovat nacistické hlídky, sabotovat základny a plnit mise pro francouzský odboj. Pohyb po městě zahrnuje možnost šplhat po budovách v lehce parkourovém stylu, i když tento prvek nikdy nedosahuje plynulosti Assassin’s Creed. Důraz je kladen na infiltraci a destrukci – Sean dokáže ničit komunikační věže, sklady zbraní či mosty, přičemž výbuchy mají nejen vizuální efekt, ale i dopad na přítomnost nepřátel v oblasti. Vedle toho hru doplňuje možnost převléknout se do nacistické uniformy, což přináší zajímavou vrstvu napětí: hráč se může volně pohybovat mezi hlídkami, dokud se nepřiblíží příliš blízko nebo nezačne jednat podezřele. Součástí hratelnosti jsou i automobilové honičky a závody, které odkazují na Seanovu minulost závodníka. Kombinace těchto mechanik činí hru rozmanitou, i když v pozdější fázi se může dostavit pocit repetitivnosti, protože mnoho sabotážních akcí je postaveno na podobném principu.

Příběh hry je směsicí vážného tónu a komiksově přehnaných momentů. Sean Devlin je charismatický antihrdina – drsný Ir se sklonem k alkoholu, který bojuje s osobními traumaty a touhou po pomstě. Vedlejší postavy, ať už jde o členy odboje, špiony nebo zkorumpované spojence, pomáhají budovat pocit živého světa, i když jejich hloubka někdy zůstává povrchní. Audiovizuální stránka je ale skutečně působivá. Jakmile se oblast vrátí do barev, Paříž se promění v živé město plné hudby, neonů a naděje, což kontrastuje s temnou, černobílou okupovanou verzí. Hudba skvěle doplňuje atmosféru, mísí se v ní dobové jazzové skladby s dramatickými orchestrálními motivy. Dabing hlavního hrdiny, přestože trochu stereotypní, dodává postavě autenticitu. Graficky hra v roce 2009 působila zajímavě spíše díky stylizaci než technickému zpracování – animace a modely postav byly průměrné, ale styl barev a kontrastů byl natolik výrazný, že dokázal zakrýt technologické limity.

The Saboteur je hrou, která zanechala trvalý dojem především díky svému odvážnému vizuálnímu stylu a tematice boje proti nacistické okupaci. I když nedosahuje preciznosti tehdejších špičkových open-world titulů, její atmosféra a originální kombinace stealthu, sabotáže a akce ji činí nezapomenutelnou. Nedostatky v technické stránce a repetitivní mise mohou odradit část hráčů, ale pro ty, kteří dokážou ocenit mix špionážní akce a stylového zasazení, jde o titul, který stojí za to vyzkoušet i dnes. Pandemic Studios se s herním světem rozloučili dílem, které sice nebylo bezchybné, ale odvážně ukázalo, jak lze spojit historické téma s otevřeným světem a vizuální originalitou. Díky tomu The Saboteur zůstává v paměti jako hra, která sice nebyla dokonalá, ale rozhodně jedinečná a zasloužila by si po letech remaster, či spíš remake.

Pro: přechod z černobíla do barev, dobová atmosféra okupované Paříže, rozmanité herní mechaniky od stealthu, přes sabotáže až po závody, hlavní hrdina, hudební doprovod, osvobozování čtvrtí

Proti: opakující se zejména sabotážní mise, zastaralá grafika a technická stránka hry, omezení parkouru, nedostatečně hluboké postavy, umělá inteligence

+20

Titan Quest II

DEUDEU
Nehotová verze Dohráno
  • PC 80
Titan Quest II jsem si vyzkoušel, aniž bych měl zkušenost s prvním dílem. První dojem je, že hra působí jako odlehčenější alternativa k těžkým vahám v žánru jako jsou například Diablo II nebo Path of Exile. Přijde mi méně zahlcující, více zaměřená na atmosféru a přímou akci. Slunečná starověká řecká mytologie působí osvěžujícím dojmem po letech strávených v temných a pochmurných ARPG.

Velkým plusem je systém tvorby postav. Kombinace dvou zaměření dává prostor pro dostatečně kreativní buildy bez nutnosti mikromanagementu a detailního studia tabulek jako například v Path of Exile. Už nyní je k dispozici spousta aktivních i pasivních schopností a jejich modifikátorů, takže experimentování má smysl. Souboje působí živěji díky chování nepřátel – nejedná se jen o masu potvor, ale o frakce, které se snaží spolupracovat a reagovat na hráče.

Na druhou stranu je jasně vidět, že jde zatím o hru v předběžném přístupu. Technická stránka není dotažená – občas padá výkon, chybí některé prvky jako lepší inventář, pohodlnější ovládání a obsah zatím není zdaleka kompletní. Dále chybí crafting či kosmetické vychytávky, které jsou u konkurence samozřejmostí. Tyto nedostatky mohou náročnější hráče odradit, ale vývojáři slibují pravidelné aktualizace a komunita zatím reaguje poměrně optimisticky.

Celkově bych Titan Quest II označil za příjemnou alternativu k velkým ARPG sériím. Nepůsobí tolik mohutně a komplexně jako například Path of Exile, ale nabízí svěží prostředí, jasnou vizi a základy, na kterých lze stavět. Pokud hledáte spíše oddechový hack-and-slash s pěknou mytologickou kulisou a možností přispět k jeho dalšímu vývoji, Titan Quest II stojí za pozornost. A ještě víc, pokud máte blízko k indie hrám a oceníte originalitu více než masivní endgame systém.

Pro: řecká mytologie a slunečná atmosféra, kreativní systém buildů, dynamičtější souboje, živý svět, chování AI

Proti: technické nedostatky, málo obsahu, poklesy FPS

+11

StarCraft II: Legacy of the Void

DEUDEU
Dohráno
  • PC 90
Po terranské rebelii ve Wings of Liberty a zergské invazi v Heart of the Swarm se konečně dostávají do centra dění i Protossové. Tajemná, vyspělá a duchovně založená rasa, která od počátku série působila spíše jako mystická síla než skutečný protagonistický prvek. Tentokrát však hráč zcela přebírá roli hierarcha Artanise, který se snaží sjednotit rozdělené protosské frakce a čelí apokalyptické hrozbě – návratu pradávného zla jménem
Amon.

Hra už není pouhým datadiskem, ale samostatným titulem, což odpovídá jejímu rozsahu a ambicím. Od prvních minut je jasné, že Legacy of the Void cílí na bombastičnost a epické rozměry: monumentální bitvy, duchovní témata, mezigalaktická politika a osud celého vesmíru jsou v sázce. Kampaň se odehrává na palubě kopule Spear of Adun – prastaré protosské lodi, která slouží jako základna a technologické centrum. Odtud lze volit mise, upgradovat jednotky a komunikovat s postavami, podobně jako Kerrigan v Heart of the Swarm. Samotná kampaň má navíc ještě prolog a epilog, takže hráči budou navnaděni a poté i překvapeni, že po velké bitvě na závěr ještě není konec.

Z hlediska hratelnosti se LotV posouvá dál. Každá mise je výrazně odlišná, často s unikátními cíli a mechanikami. Protossové zde hrají jinak než Terrani nebo Zergové – důraz je kladen na kvalitu, technologickou převahu a správné načasování. Kampaň také využívá speciálních elitních jednotek a schopností Spear of Adun, což dává hráči téměř božskou moc nad bojištěm. RPG prvky zůstávají, ale nepřebíjejí strategické jádro – hra se stále drží žánru RTS, i když ho modernizuje. Vizuálně i zvukově je LotV výjimečné. Architektura Protossů je majestátní a čistá, často evokuje starověké chrámy i sci-fi futurismus zároveň. Hudba je více symfonická a vznešená než u Zergů, což skvěle doplňuje náboženský a osudový tón kampaně. Vyprávění se soustředí nejen na Artanisův boj s Amonem, ale i na témata viny, víry, vůdcovství a obětí. Protossové tak konečně dostávají lidskost – paradoxně právě ve své nelidské podobě.

Mezi slabší stránky patří možná právě ona "nabušenost" – někdy hra sází až příliš na efekty a monumentálnost, což může působit přepáleně. Také obtížnost je místy značně vyšší, zejména při využívání pokročilých mechanik nebo v pozdějších misích. Některým hráčům může chybět větší ekonomická hloubka – rychlá tempa misí často neumožňují klasickou výstavbu a postupné budování základny. Navzdory těmto drobnostem je LotV důstojným zakončením ságy. Nejenže završuje osud hlavních postav, ale i spojuje jednotlivé příběhové linie do epického celku. Nabízí technicky vyspělou a strategicky uspokojující zkušenost, která zůstává věrná duchu StarCraftu , ale zároveň posouvá hranice žánru. I když RTS jako celek upadá, zde je důkaz, že když se spojí výborný design, kvalitní vyprávění a pečlivé ladění, může být i dnes tento žánr silně relevantní.

Pro: epický příběh a svět Protossů na závěr, variabilita v misích, dějové zvraty, nové unikátní prvky a audiovizuál

Proti: vyšší obtížnost misí ubrala na klasické strategii budování, občasná přehnaná monumentálnost

+7

StarCraft II: Heart of the Swarm

DEUDEU
Dohráno
  • PC 85
Heart of the Swarm vyšlo v roce 2013 jako datadisk a přímé pokračování kampaně Wings of Liberty od Blizzard Entertainment. Tentokrát se hráč ujímá kontroverzní postavy Sarah Kerrigan, známé jako Královna čepelí, která se opět dostává do čela Zergů – geneticky modifikované mimozemské rasy vedené instinktem a krutostí. Hra přímo navazuje na události z předchozího dílu a nabízí zcela nový úhel pohledu – tentokrát z pohledu Zergů, kteří dosud sloužili hlavně jako nepřátelská hrozba.

Hlavními protivníky jsou nyní především lidský Dominion pod vedením Arcturuse Mengska a v menší míře i Protossové. Hratelnostní jádro zůstává věrné RTS žánru, ale přibylo mnoho novinek – především silná RPG složka zaměřená na Kerrigan samotnou. Ta se účastní většiny misí jako mocná hrdinka, kterou lze vylepšovat odemykáním nových schopností. Novinkou je i evoluční systém, kde si hráč vybírá mezi různými mutacemi a přizpůsobuje si zergské jednotky podle preferovaného stylu. Ovládání je stále intuitivní, automatizace zůstala, a k tomu přibyl důraz na tempo a rychlost reakcí, které k Zergům tematicky skvěle sedí.

Mise v Heart of the Swarm jsou dynamičtější a akčnější než v předchozím díle. Často se hráč ocitne v ofenzivní roli, kdy Zergové doslova zaplavují mapu. Navštívíme jak organické světy plné slizu, tak futuristické lidské základny nebo zničené planety Protossů. Kerrigan je středobodem vyprávění a mezi misemi se nachází na zergské biologické lodi Leviathan, kde lze komunikovat s dalšími postavami a provádět výzkum. Hudební doprovod je nyní temnější s těžšími beaty a organickými elektronickými tóny ladícími s „vetřelčí“ estetikou. Příběh je osobnější, zaměřený na Kerriganinu pomstu a její postupný návrat ke své ztracené lidskosti.

Mezi hlavní negativa patří menší strategická variabilita – Zergové často spoléhají na masové útoky, což může působit monotónně. RPG prvky sice zpestřují hratelnost, ale někomu může vadit, že kampaň místy působí jako akční hra s prvky strategie, než jako čistokrevná RTS. Přestože hra nabízí silný příběh, žánr už v době vydání opět ztrácel na popularitě. Navíc i Heart of the Swarm zůstává stále zpoplatněný a za vysokou cenu, která může odradit nové hráče. Přesto jde o velmi kvalitní rozšíření, které nejen posouvá příběh, ale přináší i zajímavý herní experiment.

Pro: temnější příběh s důrazem na postavu Kerrigan, evoluce jednotek a schopností, atmosféra misí, dynamická a útočná kampaň, opět skvělý dabing

Proti: méně strategických možností, občas působí jako akční hra než RTS, stále zpoplatněná kampaň, kratší herní doba oproti WoL

+10

StarCraft II: Wings of Liberty

DEUDEU
Dohráno
  • PC 95
Hra vyšla v roce 2010 a stojí za ní osvědčené studio Blizzard Entertainment. Jde o přímé pokračování legendární RTS StarCraft z roku 1998 a následného datadisku Brood War z roku 1999. Wings of Liberty se soustředí na kampaň za lidskou rasu – Terrany. Hráč se opět ujímá role Jima Raynora, bývalého maršála a vůdce povstalců, který se snaží postavit tyranské vládě Dominia. Hra rozvíjí původní příběh a přináší nový pohled na osudy známých postav.

Ve hře čelíme nejen známým nepřátelům, jako jsou Zergové a Protossové, ale také frakcím v rámci samotných Terranů. V porovnání s prvním StarCraftem nabízí hra řadu technických a hratelnostních inovací. Výrazně se zlepšila kontrola jednotek, kterých lze nyní ovládat i celou armádu v rámci jedné skupiny. Navíc se těžaři po vybudování automaticky zapojí do těžby, což výrazně zjednodušuje mikromanagement. Novinkou je i možnost ukládat budovy do skupin stejně jako jednotky, což zefektivňuje produkci. Grafika se dočkala kompletního vylepšení s detailními modely a plynulými animacemi. Hudba se navíc dynamicky mění podle toho, proti komu hráč zrovna stojí, což přispívá k pohlcující atmosféře.

Mise jsou různorodé a odehrávají se na pestrých planetách – od bažinatých světů přes pusté vesmírné kolonie až po chladné ledové základny. Atmosféru podtrhuje specifický hudební doprovod, který kombinuje rockové prvky s nádechem "space country". Mezi misemi se hráč vrací na loď Hyperion, kde může vylepšovat jednotky, nakupovat pasivní schopnosti a vést rozhovory s posádkou, které posouvají příběh. Nedílnou součástí je i ikonický humor okořeněný například sledováním zpravodajství. Tamní reportér Donny Vermillion totiž jede otevřenou Mangskovskou propagandu a na našeho rebelujícího hrdinu kydá špínu a hnůj kudy chodí. Nemluvě o animaci, kde si Tosh hraje s voodoo panenkou. Toto vše je opravdu velmi vtipné a konkrétně já se smál jako malý kluk. Nebo, když Jim rozstřelil v začátku v Joy Ray's baru televizi. Vedlejší mise za Protossy přidávají další rozměr a rozšiřují příběh celého vesmíru. Hlavní dějová linie se pomalu, ale jistě blíží k osudovému střetu s invazí Zergů a setkáním po letech se Sarrah Kerrigan.

I přes mnohé kvality má kampaň své nedostatky. Obtížnost některých misí, zejména na vyšší úrovni, může být frustrující. Žánr klasických RTS už není tolik populární jako v minulosti, a i když je StarCraft II jeho vrcholem, působí v dnešním kontextu poněkud zastarale. Navíc nelze přehlédnout inspiraci světy Warhammeru i Warcraftu, které Blizzard přetavil do vlastní estetiky, ale určité podobnosti zůstávají nápadné. Kritiku si zaslouží i obchodní model – zatímco multiplayer je zdarma, kampaň zůstává placená a její cena i po letech zůstává relativně vysoká. Přesto jde o výjimečný zážitek pro fanoušky příběhových RTS.

Pro: hutná příběhová kampaň, atmosféra, výrazně vylepšené ovládání a moerní herní mechaniky, poutavá hudba, rozmanité mise, vylepšování, výtečné filmečky, dabing a humor

Proti: vyšší obtížnost na Hard a Brutal, kampaň je stále za vysokou cenu, menší popularita RTS žánru dnes, tak trochu vykradení Warhammeru, některé mise mají opakující se šablonu

+7 +8 −1

Desperados: Wanted Dead or Alive

DEUDEU
Dohráno
  • PC 90
Desperados: Wanted Dead or Alive je taktická RTS z roku 2001 od německého studia Spellbound Entertainment. Jde o hru zasazenou do prostředí Divokého západu navazující na styl her jako Commandos: Behind Enemy Lines. Hráč ovládá skupinu postav s různorodými schopnostmi, které musí spolupracovat při plnění náročných misí v nepřátelském prostředí.

Hlavní postavou je John Cooper, pistolník a vůdce týmu, dále expert na výbušniny Sam, svůdá Kate, doktor Doc McCoy ovládajícího střelbu na dálku a jedy a další. Každý má unikátní schopnosti – od přepadení protivníků po léčbu zranění – které je nutné chytře kombinovat. Mise nabízejí pestrou škálu cílů – od sabotáží až po únosy či přepadení vlaků. Výrazným plusem je propracované ozvučení a hudba, které navozují napínavou atmosféru západu. Například pískot větru v prérii, dramatické hudební motivy a autentické dabingy postav.

Herní mapy jsou detailní, promyšlené a rozmanité – od vyprahlých pouští po zasněžené hory či rušná městečka. Příběh se odvíjí plynule mezi misemi a nabízí několik překvapivých zvratů, které udržují napětí a motivují k dalšímu postupu. Zajímavostí jsou realistické herní prvky, jako například možnost omylem zastřelit vlastní postavu při špatném míření, nebo efekt zahřívání zbraní, který omezuje příliš častou střelbu. Tyto prvky dodávají hře na věrohodnosti a nutí hráče myslet několik kroků dopředu.

Nevýhodou je bezpochyby vysoká obtížnost, která může méně zkušené hráče snadno odradit. Hra neodpouští chyby – jeden přehlédnutý nepřítel často znamená nutnost načíst pozici. Některé mise jsou frustrující nejen kvůli náročným zadáním, ale i kvůli ne zcela intuitivnímu ovládání v určitých situacích. Občas se také objeví tzv. "záseky" – momenty, kdy je jediným řešením zdlouhavé metodické zkoušení možností. I přesto však Desperados zůstává legendou žánru, která dodnes inspiruje moderní taktické strategie.

Pro: atmosféra prostředí, příběh, postavy, hudba, ozvučení, mapy, realistické prvky, výzva pro hráče taktických her

Proti: vysoká obtížnost, některé mise jsou příliš dlouhé, záseky, těžkopádné ovládání

+12

StarCraft: Remastered

DEUDEU
Dohráno
  • PC 70
Legendární strategická hra StarCraft, která na konci 90. let definovala žánr real-time strategií, se v roce 2017 dočkala své modernizované verze pod názvem StarCraft: Remastered. Hru opět přivedlo k životu studio Blizzard Entertainment, které se snažilo zachovat původní kouzlo a herní mechaniky, zároveň však přinést titul do 21. století s lepším technickým zpracováním. Hráči se mohou těšit na kompletní příběh tří znepřátelených ras — Terranů, Zergů a Protossů — včetně rozšíření Brood War, a to v původní nekompromisní podobě, která vyžaduje strategické myšlení, precizní mikro-management a rychlé rozhodování.

Oproti původní hře nabízí remasterovaný StarCraft především výrazné grafické vylepšení. Hra běží v rozlišení až 4K, byly přepracovány animace, portréty postav i uživatelské rozhraní. Přibyly nové možnosti pro online hraní včetně podpory matchmakingu přes službu Blizzard.net a cloudového ukládání. Zvuková stránka byla také přepracována – dabing byl ponechán původní, ale ve vyšší kvalitě, a hudba prošla remasteringem. Fanoušci ocení i možnost kdykoli přepnout mezi novou a starou grafikou.

Navzdory novému vizuálnímu kabátu zůstala atmosféra hry téměř netknutá. Zachování všech původních mechanik i kampaní přispívá k autentickému zážitku, který si fanoušci pamatují z původních verzí. Nový grafický kabát však hře propůjčuje modernější nádech, díky kterému je možné si plně vychutnat detaily bitev a prostředí, aniž by hra přišla o svou strategickou hloubku nebo tempo. Právě v kontrastu starého herního designu s novou technologií vzniká zajímavá symbióza nostalgie a inovace.

Přestože remaster přináší řadu pozitiv, zastaralé prvky z původní hry se ještě víc podepisují na celkovém dojmu. Stále totiž platí omezení na pouhých 12 jednotek ve skupině a nutnost kontrolovat každého workera působí zdlouhavě a archaicky. Ačkoli bylo rozlišení značně zlepšeno, samotná hratelnost zůstala v mnoha ohledech „přikovaná“ k minulosti. Ti, kteří chtějí totéž co koncem 90. let, budou nadšeni. Já ale po zkušenosti s hraním dvojky byl velmi zklamaný. Remastery trpí právě na zastaralé herní mechaniky, a proto jsem příznivcem spíše remaků s tím, že se pokusí zachovat atmosféru příběhu originálu.

Pro: grafický remaster až do 4K, původní dabing a příběh, vylepšený multiplayer, přepínání mezi novou a původní grafikou, nostalgie

Proti: nedostatky z původní verze jsou stále přítomny - omezené skupiny, manuální mikromanagement, zastaralá UI, chybí automatické těžení a chytřejší pathfinding

+14

StarCraft: Brood War

DEUDEU
Dohráno
  • PC 90
StarCraft: Brood War je datadisk k legendární real-time strategii StarCraft, který vyšel v roce 1998 a na jeho vývoji spolupracovali Blizzard Entertainment a Saffire. Hra přímo navazuje na události původního dílu a přináší pokračování epického příběhu tří znepřátelených frakcí: Terranů, Zergů a Protossů. Fanoušci se mohou těšit na tři nové kampaně s hlubším příběhem, dramatickými zvraty a novými postavami, které obohacují již tak komplexní svět. Z hlediska hratelnosti Brood War rozšiřuje původní mechaniky a posouvá herní zážitek na vyšší úroveň.

Každá ze tří ras získala nové jednotky a technologie, které zásadně mění strategické možnosti. Terrani dostávají například Medika léčícího pěchotu a Valkýru, která je velmi účinná proti vzdušným silám. Zergové získávají Lurkera útočícího z podzemí a Devourera - podobně efektivního jako je terranská Valkýra. A Protossové mohou konečně přivolávat permanentně neviditelné Temné templáře a technologicky silného Korzára, která je efektivní proti vzdušným cílům. Navíc se dva Temní templáři po spojení přemění na Temného archona a potom nastává protivníkům hotové peklo. Tyto novinky přidávají na komplexitě a umožňují nové taktiky, které oživují multiplayer i singleplayer.

Atmosféra hry je temnější a vážnější než v originále. Nové světy a mise se odehrávají na rozmanitějších planetách s unikátním vizuálem a stylizací. Hudební doprovod i zvuky prošly vylepšením – soundtrack lépe odpovídá náladě misí a dodává na intenzitě. Výrazně vyšší obtížnost kampaně je jedním z nejzásadnějších rysů Brood War. Zejména mise za Terrany a Zergy představují velkou výzvu: AI je agresivnější, útočí častěji a ve větších, lépe složených armádách. Navíc velmi brzy nasazuje pokročilé jednotky s upgradovanými technologiemi, což nutí hráče přemýšlet strategicky od první chvíle.

Ani Brood War se ale nevyhnul určitým neduhům – především technickým omezením. Hra se nevyvarovala zastaralosti a nemožnost označit více než 12 jednotek ve hře pořád je. Zůstala i nutnost stále každého workera ručně navádět, což zbytečně komplikuje mikromanagement. Hra pořád běží pouze v rozlišení 640×480, což snižuje přehlednost a komfort. I přes tyto nedostatky však Brood War patří mezi nejlepší datadisky všech dob a původní Starcraft posunul o výš.

Pro: nový příběh a kampaně, dvě nové jednotky pro každou rasu měnící způsoby hraní, temnější atmosféra a propracovanější mise, vyšší obtížnost představující reálnou výzvu, multiplayer

Proti: zastaralé technické zpracování původní hry bohužel přetrvává

+5 +6 −1
Zobrazit další komentáře