Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC --
Říkám si, kua, to je dobrý! Po pěti pokusech konečně Bethesda vytvořila hru, kterou můžu sledovat z třetí osoby a neprskat u toho smíchy z pohybů postavy! A ta severská atmosféra, paráda. Krásné pohledy na zasněžené hory zahalené mračny. Nádhera.

Po deseti hodinách, někde mezi osmých a devátým levelem...

Strašně mě sere, jaxe s někým bavím a začne mi do toho kecat civil. Hra neví, jaké titulky má zobrazovat a já nerozumím, protože kecají dvě postavy naráz.

Jako Nord zaměřený na těžké brnění a obouručáky otevřu jakoukoli truhlu s Expert obtížností. Nemám lockpick skill, prostě to umím. A velice mi chybí ta možnost truhlu prostě rozsekat silou. Ale nebudu hnidopich.

Rozestavění fauny ala Bethesda - uprostřed malebné lesní cestičky stojí megapavouk. Vlci jsou vždy dva, smečky z Bloodmoonu se nekonají. Vlků je všude hodně, nejčastěji se vyskytují uprostřed malebných cestiček. Medvědi mají brlohy pár metrů od lidských obydlí a malebných cestiček a trollové se jen tak procházejí u rozcestníků.

Anebo megakrysa, která začne útočit na mého koně. Nemůžu ji utéct, krysa běhá stejně rychle jako můj kůň.

Při každém konfliktu při jízdě na koni (tj. co 1 min.) je potřeba z něj sesednout, protože z koně se nedá útočit a kůň je tak pomalý, že ho dožene i krysa.

Když na mě neútočí fauna, útočí na mě banditi. Vlastně ne na mě, na mého koně. Taky proto, že je pomalej a hnusnej, ale taky proto, že je debil. I když sesednu, tak dále útočí na mého koně debila. Je jim jedno, že za nimi stojí dvoumetrový nord s dvoumetrovým kladivem.

Když útočí drak a nemá si kde sednout, tak útočí svých dechem ze vzduchu. Na draka útočí i kůň. Pokud kůň čeká pod drakem, drak si nesedne. Nemá kam. Udělá kolečko a snaží se znovu přistát. Kůň chrabře běží na ním a zase mu blokuje přistávací plochu. Nemůžu útočit, protože mám padesátikilové kladivo a koně debila.

Zabil jsem draka, když debil někam utekl. V kopci. Drak se propadl do země a objevil se o několik desítek metrů dál u úpatí kopce.

Z prvního dungeonu jsem byl nadšený a říkám si – konečně! Jenže ten desátý dungeon vypadá stejně jako ten osmý a ten pátý a ten třetí. A ten devátý vypadá stejně jako šestý a čtvrtý a druhý. A všechny hospody jsou stejné. Nachlup.

Plavání je jen levitací v prostoru. Voda. Vypadá příšerně. Srát na to, že je zima a já levituju v krátkém rukávu a srát na to, že vůbec levituju v heavy brnění. Ta voda vypadá dost hnusně.

Už od Morrowindu se táhne trapná chyba, kdy déšť/sníh propadají skrz přístřešky/stany/střechy. Do teď to Bethesda nebyla schopná opravit.

Říkám si, kde mám stopy ve sněhu. Hm, asi bug. Koukám na Toddovo video – aha, to není bug, to je záměr. Ono se to tam prej „nevlezlo“.

V kobkách se stále svítí. I po sto letech. Cool, to dává smysl!
+157 +175 −18
  • PC 95
11/11/11 sice nenapadl žádný sníh (v Plzni však padal průmyslový sníh) a tak Martin nenaplnil své proroctví, ale na druhou stranu můžu já (Martin) naplnit proroctví legend Skyrimu. Aspoň něco říkám si.

Pátý díl série Elder Scrolls je totiž to nejlepší, co jsme mohli čekat a dostat. Je to stále Bethesda, je to stále TES, ale to neznamená, že vývoj ustrnul a opakuje se to samé jako u čtyrky. Nevím jak je to možné, ale jak Morrowind (v roce 2002), tak Oblivion (2006) tak i poslední týden TESV, jsem nadšen monumentálností hry. Žádné jiné slovo mi na hru nesedí tak dobře jako stav naprostého uhranutí nad velikostí hry. U každého dílu jsem byl postupně drcen čím dál tím silnějšími dojmy a opravdu si nedokážu představit, co by mohla nabídnout šestka, aby tuto "kulervoučnost" překonala. Nejen nad rozlohou mapy, ale co si budeme povídat - hlavně nad horami. V Oblivu nějaké ty vrcholky byly, sníh také. Ale zkrátka nebylo to ono. Kdežto severská provincie je plná různých variant na zmrzlou krajinu.

Po obligátním tutorialu (ovšem obligátním jen od čtyřky, v Morrowindu nic takového zvykem nebylo) mě hra vyplivla a už skoro začala svoboda volby. Stejně jsem však byl víceméně tažen do nejbližší vesnice ke kováři, dozvěděl se pár užitečných rad co se děje a začal hrát svým stylem. To v mém případě znamená krást. Jsem kleptoman - shromažďuji a pak nevím co s těmi předměty, ale tak ke kočičí rase za kterou hraji se to hodí (snažil jsem se vymodelovat postavu podle mého kocoura).

Miluji tyto amatérské začátky, kdy nic neumím, skoro vše mě zabije (obři, mamuti, skoro i vlci), dodává to pocit nebezpečí který velí dalšímu instiktu - opatrnosti. Tak jsem se učil sneakovat. A k tomu v noci vylamoval zámky, abych měl tu trojici zlodějských řemesel hotovou. Postupně jsem proběhl "první" dungeon, dostal se do města na pláních, tam strávil dva dny plněním několika úkolů a pak se vydal zabít prvního draka. Později jsem putoval na severozápad a přes dalšího draka (kterému jsem utekl) až k moři. Objevil jsem několik nových jeskyní, dvě další města a třetího draka jsem zabil - stačilo do něj šít lukem zatímco ho obšťastňovali stráže. Pak jsem trochu pokročil v hlavní linii a dostal companiona - ženu. Tu jsem se snažil sbalit a nebo aspoň dostat do postele, ale nepovedlo se, tak jsem se na to vykašlal, vyzbrojil jí a začal brát na výpravy. Stala se z ní sice ne moje žena, ale cenný spolubojovník, bez nějž bych už x-krát exnul kdesi v temných hlubinách dávno zapomenutých ruin. Od té doby procházíme spolu, přítelkyně mlčky dala souhlas.

Mnoho novinek, ale na takové sekání dřeva, těžení rud a farmaření jsem se přátelé vykašlal. Magie je jednoduchá a dual wield meč + kouzlo se velice (VELICE) hodí. Alchymii a soul gemy stále odmítám pochopit a začít používat, to se nemění. Co mě ale velice bavilo bylo horolezectví.
Tady ale bacha, protože jak říká mocná encyklopedie TVtropes: The Frictionless Hill, a slope of arbitrary steepness onto which you can jump only to slide off as if the thing were coated in an industrial lubricant. - a má pravdu, toto je klasika už od dob Might and Magic VI. I tak je ale zábava hledat různé úhly na které jde vyskočit, nemuset vyjít 7000 schodů na High Hrothgar (já jich vyšel jen pár set, hehe). Funguje to i naopak, slézání se dělá pomocí opatrných pádů. Nádherné noci (které jsou nejkrásnější na vrcholcích hor), hlavně když vyjde polární záře (jasně, nevychází, ale stejně to funguje), jediné co je kazí - přílišná světelnost. To je klasika, nedá se nic dělat.

Skyrim je hra tak velká, že by se o ní dalo mluvit na tisících řádků, ale kde by pak byl smysl to hrát sám, že ? A tak chci říct, že hnidopich dokáže najít mnoho chyb (naštěstí jsem zatím v žádném questu nezažil zásek skriptů), jako třeba divné chození postav do schodů, občas pochybná AI (utíkají, vracejí se, stojí na místě a nechávají se zabít z dálky), dokonce jsem zažil i slavný propad do textury (bacha, ubytovna na univerzitě), ale (zatím) nic vážného. I kdyby bylo něco vážného, tak mi to prd vadí, protože ta hra je tak obrovská, tak pohlcující a, zopakuji to ještě jednou - monumentální, že to hravě vynahradí vše zlé. I na ten inventář jsem si zvykl (ono po Oblivionu není tak velká změna). Co naopak potěší je jak plynule hra jde, jak rychle se načítá a jak dobře graficky vypadá. Ty vnitřky taky, i když prim hrají exteriéry. I Jeremy Soule zase zabodoval. Souboje s draky jsou kapitola sama pro sebe, ale ve stručnosti - natažený luk, zběsile se otáčím kolem osy a hlídám oblohu za noční sněžné bouře, odkud se drak vynoří ... podle kompasu by měl být na sever, ale je tak špatně vidět a jeho jediný úděr mě zabije. No, zkrátka atmosféře to jen přidá.

A tak sice Martin na bílém koni sníh nepřinesl, ale TESV to nahrazuje dostatečně. Sněhu budu mít do konce zimy asi dost až mě hra po pár týdnech vyplivne.

Pro: Grafika, Nároky, souboje s draky

Proti: maličkosti a nebo klasické věci Bethesdy, na které jsem si už dávno zvykl

+60 +64 −4
  • PC 80
Já vlastně naprosto chápu, proč se Skyrim téměř všem zdá tak super. Ta hra je prostě udělaná přesně tak, aby se líbila masám, tedy všem (což je z objektivního hlediska naprosto v pořádku).

A aniž bych se chtěl nyní považovat za herního kmeta, jenž vše okusil a na sklonku života již marně hledá ve hrách originalitu a něco osvěžujícího, musím říct, že pokud bych hrál Skyrim před čtyřmi pěti lety, byla by to pro mě rozhodně naprosto fenomenální hra.

Jenže... ono mi to prostě tak nějak nesedí.

Dřív mi nevadilo, že Bethesda má prostě jakýsi svůj rukopis, u něhož je primární vždy vize, a pak až praxe...

Jenomže teď mi prostě města, kde je patnáct obyvatel a všichni se tváří, že se jedná o metropoli, nestačí.
--- Proč tam není víc "domečků", proč tam není pár desítek "komparzistů"? Nebo by to pak nebylo ono? Určitě je lepší ignorovat fakt, že žádné město ve skutečnosti nedává smysl, než ignorovat fakt, že tam jsou prostě postavy, které budou říkat třeba jenom "I took an arrow in my brain..."?

Přijde mi neuvěřitelně imbecilní, že po třech hodinách a pěti questech se u Companions stanu vůdcem. Stejně tak je hodně zvláštní celý příběh okolo Companions -jsou vlkodlaci a nikdo to neví... tedy kromě desítek členů Silver hand, která je zlá, protože zabíjí vlkodlaky (???)
--- Jaká je asi šance, že by v téhle situaci zůstalo tajemství Companions tajemstvím? Jedna ku milionu? A pokud by zůstalo, tak jenom za cenu vraždění svědků, což by z Companions dělalo zločince....

Souboje s draky jsou paráda! Jenom dokud se člověk nezamyslí... a nezjistí, že je to celý jenom divadýlko.
--- Pokud se totiž hráč trošku zamyslí (což se dnes u her nesmí dělat moc často), tak prostě musí dojít k závěru, že o moc hůř je zpracovat opravdu nešlo. Drak chvilku krouží... a ať už si jej všímáte nebo ne, tak po chvilce přistane k vám, aby mohl být poslušně zabit. Nebudu rozepisovat asi deset způsobů, jak by jenom mě napadlo všechno (v rámci možností enginu) vylepšit, protože by to bylo objevování Ameriky.

Přestože je level scaling o dost jemnější než v Oblivionu, pořád mi tenhle systém strašně, strašně moc vadí.
--- Asi nejde udělat naprosto dokonale open world RPG bez jeho použití, ale určit bych ocenil, kdy se aspoň někde vyskytovaly oblasti, kvůli nimž by mělo smysl levelovat a shánět lepší výzbroj... Takhle to je prostě všechno jenom na okrasu.

A taky mi vadí, že hra je po všech stránkách naprosto nevybalancovaná a neotestovaná.
--- Ekonomika Skyrimu neexistuje. Obchodníkům se po dvou dnech vygeneruje znovu obsah peněz i zboží, což v kombinaci s kováním a enchantováním (je na to výraz v čestině?:-D) může komukoliv zajistit nekončené bohatství...
---Ono to kování a enchanting taky pěkně dokáže zamávat se zábavností hry. Posledního bosse jsem zabil dvěma útoky během asi 4 sekund. Super atmosférická výzva!

A ona toho je spousta, co mi na Skyrimu vadí. Ale hlavně mě to mrzí. Strašně jsem se těšil, že to bude prostě nepřekonatelná hra, RPG zážitek jako kráva... a ona se z toho prostě vyklubala Bethesdovská klasika... zase.

Mohl bych psát ještě patnáct stránek o tom, co mi vadí, a dalších patnáct o tom, co se mi líbí... Nicméně negativně jsem se nechal unášet již výše, a pozitivně mluví všichni ostatní... takže už nebudu plýtvat místem ani časem a radši půjdu brečet do kouta, že jsem dopadl skoro jako Dan Vávra...
+55 +57 −2
  • PC 60
Tak a mohu si odškrnout dalšího molocha. Byla to zajímavá cesta. Někdy celkem zábavná, jindy celkem nudná. Občas i trochu frustrující. V něčem lepší a v něčem horší než Morrowind. Grafika mi až do konce přišla trochu nepřirozená. Jakoby „vypraná“ a „vybělená“. Ani s různými mody jsem nebyl schopen ne úplně skvělý dojem z ní zažehnat. Skyrim má podle mého velmi daleko k nějakému vizuálnímu skvostu. Hra samozřejmě není nejmladší. Nicméně problém vidím spíše ve zvoleném grafické stylu, který se moc nepovedl.

Naopak Skyrim se polepšil u dungeonů. Zejména počáteční hodiny jsem z nich měl velmi dobrý dojem a táhly mě k dalšímu hraní. Vaše první dwemerské ruiny vás zaručeně uchvátí. Během hry tyto nejčastěji vynikají a mají občas i slušný nápad. Pokud bych se ale vrátil k dungeonům celkově, tak časem vytane i poměrně zásadní problém. Existuje jich jen asi pět druhů a jejich obsazení rovněž není zrovna barvité. Budete tak dokola procházet podobné lokace a mlátit opozičníky z tuctu předvybraných „setů“. Nakonec i ty dwemerské ruiny... Dejte si třebas dvě po sobě. Každá bude rozdělená na cca čtyři části. A v nich budou banditi, dwemerští roboti a falmeři a jejich mazlíčci. Budou zbytečně dlouhé a zbytečně „stejné“. A vy se budete modlit, aby už skončily. Bohužel podobně úmorné jsou boje s draky, kdy jen čekáte, až skončí to své tradiční divadélko a sednou si, abyste je mohli umlátit. Žádná finesa v tom není. Jen mačkáte tlačítko myši. Na sestřelování z nebe kouzly či šípy zapomeňte. U nepřátel ale dávám alespoň malé plus za výše zmíněnou rasu podzemních elfů, neb názvem odpovídá krycímu jménu (spolupracovníka bezpečnostních složek bývalého režimu) jednoho našeho politika.

Skyrim nicméně v jedné konkrétní věci u dungeonů ztrácí i na Morrowind. V něm byl člověk často nucen užít levitace či plavání, aby se dostal dále a i objevil nějaký slovutný artefakt. Na levitaci jsem ale nenarazil ve Skyrimu vůbec a plavání bylo pro postup třeba tak jednou dvakrát. Tvůrci se asi chtěli revanšovat hádankami. Ty jsou ale často na hranici vtipu. Spočívají ve správném nastavení obelisků, které je ale vždy viditelně vyznačeno. Ještě vtipnější jsou „bezpečnostní dveře“, kde je správná kombinace zaznamenána na samotném klíči („pařátu“). A ten se sám povaluje v okolí. Než takhle debilně, tak to tam radši ty hádanky neměli vůbec dávat. Je to jak přidat si ke klíčence štítek s domovskou adresou.

Ocenil jsem však celkem dobře dávkovaný postup úrovněmi a souvisejícím vybavením. Daedrických zbraní a zbrojí jsem měl i ke konci jen pár. Každý set a každá zbraň mi nějakou dobu vydržely. Byť posledních cca deset či dvacet úrovní už jsem je měnil méně. Ale holt na ten „strop“ jsem asi narazit musel. Zbroje jsou… Docela ucházející. Téměř všechny jsou celkem povedené. Žádná mě ale vysloveně neuchvátila a to je škoda. Zbraně jsou na tom celkem podobně. Trochu na hlavu je jejich poměrně nízký damage vzhledem k životům nepřátel. Dají se samozřejmě vylepšovat. Ale jejich výše zranění měla být v základu úplně jinde. Rovněž stran lootu je trudné, že obchodníci, podobně jako v Morrowindu, mají omezené množství peněz. Obnovují je neskutečně pomalu. Často jsem tak užil „triku“ a hru vypnul a zapnul. Finance tím znovu nabydou a já nemusím po všech čertech hledat toho jednoho konkrétního, který ty prachy ještě má. Tedy… ne že by až tak byly třeba. Končil jsem určitě s více jak čtyřmi sty tisíci. A ani pravidelné výdaje na nové domy mně peníze tolik neodčerpávaly.

Až do konce hry mi také dělalo problém ovládání. Přičítám to přizpůsobení na konzole. Trefit konkrétní linku u rozhovoru se mi kolikrát nepodařilo ani na pět pokusů. Hra to vždy vyhodnotila tak, že jsem chtěl kliknout popáté na tu o jedna výše (a to ač jsem měl myš přesně zaměřenou a mačkal k tomu příslušné tlačítko na klávesnici). Nadával jsem vždy jak špaček. I samotné menu hry je extrémně „basic“. Chápu to zase v tom smyslu, že inventář má takovou extrémně jednoduchou podobu kvůli konzolím. Mody to naštěstí řeší. Naopak od Morrowindu jsme se pohnuli stran „deníku“. Ten je i zde opětovně velmi jednoduchý. Ale alespoň u questů plně použitelný. Hlavní hrdina si ale bohužel sám nevede poznámky k dalším důležitým informacím (bestiář, popis důležitých postav, zajímavé lokace atp.). Beru to trochu za promarněnou příležitost.

Abych to shrnul… Skyrim u mě neztrácí až tolik procent za všechny výše uvedené chyby. Hlavní problém je v tom, že hra naprosto v ničem nevyniká. Téměř úplně postrádá nějaké momenty, které by se vám vryly do paměti. Hlavní příběhová linie je toliko ucházející. Po jejím konci vás žádné všeobecné ovace a oslavy nečekají. Prostě „díky a čau“. Celému světu je nadále víceméně ukradené, že jste porazili jednu z nejmocnějších bytostí universa. Questy jsou jen ucházející. Architektura je jen ucházející. Dialogy jsou… Horší než ucházející. Tahle hra prostě nemá duši. Morrowind měl svou architekturu, kulturu dunmerů a jejich zamotanou mytologii. Skyrim nemá vůbec nic. Jeho základní prvky snad vybral počítač z nějaké excelovské tabulky a pak se to hodilo „automatizovaným lidem“, ať to zpracují.

Základní hra dohrána za cca 187 hodin. Úroveň 49.

Pro: Mody, některé dungeony a lokace, celkem dobře dávkovaný postup výbavou

Proti: Grafika, „sety“ nepřátel a dungeonů, souboje s draky, zbytečné hádanky, zbroje mohly být hezčí, nízký základní damage zbraní, omezené finance obchodníků, nic moc questy, dialogy, architektura a vlastně svět celkově, ovládání, menu a inventář, bugy

+52 +55 −3
  • PC 90
Skyrim byl pro mě tak trochu zjevením a pořád trochu skřípu zubama, když konstatuju, že jednou z nejlepších, ne-li tou vůbec nejlepší hrou roku 2011 je hra od Bethesdy a ze série The Elder Scrolls.

Po sadomasochistckém Morrowindu a sterilním Oblivionu jsem čekal leccos, jen ne atmosférou nabušený svět, kde je všude na co se dívat, co zkoumat, co plnit, kde si člověk užívá rozmary horského počasí a hudební doprovod. Po prvním dni jsem tak musel s nechutí a překvapením konstatovat, že se bavím. To samé jsem musel konstatovat i po dalších desítkách odehraných hodin. Atmosféra se tu doslova sráží na monitoru.

První a nejzásadnější vylepšení spatřuju v samotném přístupu tvorby světa - objekty už nejsou tak očividně copy-pastované všude okolo a příroda ani z daleka není vyobrazena jako pytel nudných kopců - údolí, srázy, horské cestičky a potoky, bažiny, úrodné roviny, háje, zátoky, ledovcová pole a cojávím co ještě - snad každá oblast mapy je něčím specifická a zkušenější cestoval by snad ani nepotřeboval mapu, aby se pouhým rozhlédnutím okolo nezorientoval. A to ani nemluvím o dolech, tvrzích, táborech, ruinách, hostincích a jiných zajímavých místech, která jsou v hojném počtu rozesetá po mapě.

Za další postavy mají více charakteru. Na ty z New Vegas se sice nechytají, ale proti FO3 je to pro Bethesdu skok správným směrem a s postavama z Oblivionu to snad ani nejde srovnávat. Dialogy bohužel pořád postrádají jakoukoliv hloubku, ale tady se asi v rámci téhle série nikdy nic zásadního nezmění...

Autoleveling je u Skyrimu asi ten nejlépe zvládnutý, co jsem zatím viděl. V Oblivionu jsem musel hrát s obtížností skoro na minimu, protože jsem skoro od všeho dostával těžce na prdel, tady jsem na normální obtížnost zvládal věci asi tak jak bych v dnešní době čekal.

Tohle automatické levelování světa na míru hráčovi s sebou ale nese i jistá negativa, která jsou jedním z důvodů, proč mě Skyrim po nějakých asi 60 hodinách postupně přestával bavit: Absence speciální výzbroje/výstroje - všechno je generická verze něčeho, nanejvýš s nějakým stupněm kvality a/nebo enchantem a těch pár výjimek obvykle v době, kdy je najdete, už zaostává za aktuální výstrojí.

Procházení dungeonů se tak eventuelně stane vopruzem, protože na jednu stranu sice chci vědět, co je uvnitř (i když ani to rozhodně netrvá věčně - zas tak rozdílné nejsou), na druhou stranu ale vím, že cokoliv tam najdu, na 99.9% při nejlepším enchantnu a prodám.

Což mi připomíná - mám rád systém vylepšování postavy v TES hrách ("vylepšuj používáním"), ale v momentě, kdy ve Skyrimu naskilluju něco na 100, přestanu to paradoxně používat. Protože chci perky a na perky potřebuju levely a používání namaxovaného skillu mě k dalšímu levelu blíž neposune. Imho měli autoři prostě nechat hráče dál nabírat skill, s tím, že kazdý další pomyslný bod skillu se přičte jen k level progressu.

No a poslední velká výtka směřuje k možnosti Jarlování široko daleko, zároveň šefovat, Companions, Dark Brotherhoodu, Thieves Guild a dokonce i nějaké magické univerzitě. (A to jsem prosím z kouzel za celou tu quest linii použil jen blokování magie v samotném úvodu. Znalost a osvojení magie očividně není důležitým předpokladem k vedení magické univerzity.) Tohle je vyloženě trapné a mělo by být nějakým způsobem omezeno, i kdyby jen nějakým strohým konstatováním "Už nemůžeš být ve vysoké pozici v X, protože tam už seš u Y."

No, prostě u Skyrimu se člověk může desítky hodin perfektně bavit, ale pak zjistí, že mu hra už nemá moc co nabídnout, protože důležité skilly už namaxoval, lepší výstroj nesežene, prolézání dungeonů je najednou spíš zdržující rutina. Zbývají questy. Ty jsou na jednu stranu celkem zajímavé popisem, na druhou stranu jejich plnění obvykle souvisí právě v procházení dungeonů. I tak jsou ale desítky hodin zábavy pořád víc, než co nabízí konkurence, takže se nad nedostatky dá mávnout rukou.
+46 +48 −2
  • PC 70
Skyrim je jako lapačka na hráče, stejně jako vábí můry oheň, i oni se hrnou vstříc záhubě, zatímco hmyz shoří, hráč je lapen ve hře na desítky hodin v lepším případě, v horším se to číslo přesune do stovek.

No po 60 hodinách jsem se z pasti dostal, ale žádná herní nirvána se nekonala. Zde bude spíš pachuť toho co mně zklamalo nebo dostalo.

Začneme příběhem. Draci, občanská válka, konec světa bla,bla,bla. Ne to jen vata a důvod proč hráče posílat tam a zase zpátky v rádoby důležitých misích a posláních. Přesto že Elder Scrolls mají docela zajímavou historii a reálie světa, tak nejlepší jejich příběhy a představy o čem to tam vše bylo najdete napsané v knihách, které se válí všude kolem. Paradox? Možná, ale je smutné, že autoři nedokázali nic z toho pořádně vytěžit a udělat solidní questy.

Když už je řeč o questech tak ty jsou fakt tragicky stejné podle jednoho vzoru. Najdi, přines a zabij. Jenže co je ještě horší kdejaká ptákovina, vede do otravného dungeonu který vypadá stejně jako ten poslední, a deset dalších co jsou v řadě. Někdo se ztratil bude tam, někdo je potřeba zabít bude taky tam, něco hledám tak to bude přece taky tam. Nechápu když má Skyrim tak pěkně vyvedený svět že 4/5 úkolů vždy vedou do těch otravných kobek.

Bohužel i města přesto že vypadají jinak, mají stejný vzor. Hospody, domy, jarlova obydlí vše vypadá stejně. Stráže neustále papouškují stejné fráze, a NPC zní jako by je dabovalo 6 lidí, a vše to časem splývá a působí tuctově. Všichni mluví o tom jak je hrozná válka, a že to je konec, dorazí ten ven a tam zjistíte, že akorát čeká nebezpečná zvířena a banditi kteří obsadili všechny tvrze a zříceniny. Vojáci a stráže jen o tom melou ze svých měst a stanovišť, a občas se pár jich pro efekt pobije v drobné šarvátce.

Další nelogičnost a absurdita je v gildách a cechu. Všude se opět opakuje šablona, dojdete k nim, nemusíte vlastně ani zvládat vlastnosti které jsou potřebné pro přijetí, stanete se členem na kterého všichni koukají z patra a skrz prsty. Uděláte dva poslíčkovské úkoly, pak se náhle objeví něco co je naprosto důležité a jediný kdo tento úkol splní jste vy, pak záhy vždy hlavní šéf organizace je nějak vymazán pryč, aby se hráč stal šéfem. A takhle to funguje u všech guild. A vůbec jim nevadí že jste ve všech zároveň. Ale že by si toho všiml svět na to zapomeňte, stále pro ně budete hadr, který použijí na vše co je potřeba smáznout.

I kdyby aspoň nějaký pořádný loot byl, či předměty které by hráče motivovali proč se pustit do dalšího dobrodružství, jenže ne. Našel jsem dobrý meč v první gildě který jsem vylepšil a po dalších 50 hodin nenašel nic lepšího. Dostal jsem se k jednomu solidnímu setu brnění a do konce hry jiné nepoužil. Přesto jsou všude truhly, skrýše a postavy s tunou předmětů které jsou spíš jako smetí a slouží jen pro prodej a naplnění inventáře.

A to dobré jsem si nechal nakonec. Přeci jen ty scenérie a oblasti co hráč objeví jsou pěkně vyvedené a lahodí oku. Souboje jsou jednoduché a dokáží zabavit, strom dovedností lze zlepšovat do alelúja, a stealth a kouzlení má něco do sebe. A svět Skyrimu je obrovský. Dokáže pohltit právě díky tomu, že hraje na strunu prozkoumávání a objevování. Pokud se budete snažit vše objevit a všude dojít, dostane Vás na hodně dlouho. Mě ale svými nedostatky zkazil finální dojem ze hry.
+44 +47 −3
  • PC 75
Na úvod pár slov o tom, jak jsem se ke Skyrimu dostal, který poměrně dobře vykreslí můj vztah k téhle hře, potažmo TES vůbec.

Když vyšel Morrowind, nevěřil jsem vlastním očím. Neskutečně se mi to trhalo (pamatujete na tu dobu, kdy se trhaly hry?), ale graficky to bylo parádní. Ta voda! O pár let později jsem se k tomu dostal na lepší sestavě a po pár hodinách umíral nudou.
Série TES šla od té doby mimo mě. O Skyrimu jsem slyšel tolik hrozných historek, že by mě ani nenapadlo ho hrát, natož do něj vrazit peníze. Ale minulý rok vyšla krásná TES edice, kterou jsem prostě musel mít.

Ve stejnou chvíli také započala kampaň Dana Vávry na jeho RPG a všude se vzpomínalo na jeho hejt proti Skyrimu a psalo se o tom, zda ve Vávrově RPG budou hajzly, nebo ne.
A přesně kvůli tomu jsem si Skyrim nakonec nainstaloval. Ne, abych ho dohrál, ne, abych se u něj bavil, ale abych viděl, jak NEBUDE vypadat Vávrovo RPG...

Paradoxně jsem se u Skyrimu bavil. A to i přesto, že jako "RPG" to selhává ve všech směrech. Ona ta zkratka RPG sama o sobě ve skutečnosti neznamená vůbec nic, ale za ty roky se ustálily přece jen nějaké definice. Ale Skyrim na to všechno peče. Ano, máme tu možnost zvolit si rasu, délku nosu apod., ale na hru to nemám vůbec žádný vliv, ale vůbec. Maximálně mi pár NPC řeklo, že jsem špinavej Nord.

Statistiky - to samé. Vlastně se o nic nemusíte starat, jen děláte, co děláte, nějak vám to všechno stoupá, body z nových levelů můžete rozdělit do jakéhosi souhvězdí, bez kterého bychom se všichni obešli a tím to končí. NPC hrozně nudné, ani jedna vám neutkví v paměti. Dialogy dlouhé, o ničem. Questy všechny stejné, jdi tam a přines tohle. Draci hrozní, špatně naanimovaní, bojujete s nimi stejně jako s každým dalším monstrem. Společníci na nic, koně na nic, všechno na nic.

ALE gameplay, ten mě bavil. Chodit tam, procházet se městečky a lesem, vyplenit tu dungeon, tu jeskyni, tu věznici... no prostě dungeon. Boje jsou jednoduché, ale sekání a krytí je udělané tak akorát. Je to taková casual fantasy FPS, ten nejlepší herní brak v tom pravém slova smysl.

Skyrim je určitě nedodělaná odfláknutá hra s trilionem kravinek a bugů, ale dokud vám ty bugy nebrání ve hře, je to zábava. Je to vlastně parodie na dobré RPG. Je to výsměch všem těm, kteří se snaží dělat dobrá RPG a pak jim nezbude ani pár marek na šnicl. Je to prostě nehorázná sračka, ale bavilo mě ji hrát.

Pro: grafika, mlácení mečem, sekyrou apod., střílení z luku, krytí... asi 3 dobré questy

Proti: je to tupé, nedodělané, stupidní a ploché, ale na relax po práci ideální

+40 +42 −2
  • PC 90
Skyrim jsem viděl hrát svého bratra v době, kdy hra koncem roku 2011 vyšla. V podstatě mě hra nijak moc nezajímala, sem tam jsem mu letmo nahlédl přes rameno a upřímně jsem nechápal ten zápal, s jakým byl schopen hru hrát bez přestávky. Uplynula nějaká doba, kdy jsem si sám po čase Skyrim pořídil, abych ho na nějakou dobu jen tak nechal ležet ve své knihovně. Pak přišel duben 2017 a já jsem se dostal do momentu, že jsem s rozpaky přemýšlel, do čeho se pustit. V této chvíli jsem ještě netušil, že se přede mnou otevírá období, které na několik dalších měsíců kompletně změní výplň mého volného času.

Vše to začalo tak, jak asi pamatuje většina lidí, kteří Skyrim hráli. Začal jsem hrát s notnou dávkou skepse a na chvíli hodil za hlavu vše, co jsem o hře slyšel, viděl atd. Obecnému šílenství kolem Skyrimu jsem se vždy tak nějak vyhýbal. Přeskočím první pocity nebo popis toho, jak se hra vyvíjela, toho ostatně už bylo napsáno dost.

Čím déle jsem hru hrál, tím více se ve mě vzbuzovala touha všechno prozkoumat, každý jednotlivý dungeon vyplenit a skutečně projít všechna možná zákoutí hry. Když už, tak už. Absolutně jsem nepřemýšlel o čase, všemu jsem nechal volný průběh. A tak se stalo, že moje postava začala pomalu cestovat po nejbližším okolí Riverwoodu a Whiterunu a pomalu, krok za krokem rozplétat okolí včetně všech jeho zákoutí. Vlastně jsem se vůbec nesoustředil na hlavní dějovou linii. S každým novým a lepším armorem jsem cítil pocit uspokojení, s každým novým herním dnem jsem cítil, jak se má postava zlepšuje (schopnostmi, dovednostmi a vůbec vším, čím jsem nově disponoval...). Přestával jsem vnímat čas, který jsem nad hrou trávil.

Asi po dvou stech odehraných hodinách mi bylo jasné, že moje naivní představa, že hru projdu "komplet" na jeden zátah je nereálná. Napadla mě myšlenka, kterou jsem zapudil, ale ona se postupně vrátila a já jsem tak z naprosto nepochopitelných důvodů udělal jednu věc. Herní profil, který jsem měl rozehraný (a velmi dobře rozehraný) ve vanilla verzi jsem doplnil o druhý profil. Napadlo mě, že v druhém herní profilu, který nově rozehraju, absoluvuju hru s tím rozdílem, že se budu rozhodovat co se děje týče, zcela opačně, než v prvním rozehraném profilu. Současně kdy jindy vyzkoušet mody a customizovat si hru podle svého? A tak se stalo, že jsem hrál dva herní profily současně a pro zábavu je po pár hodinách střídal, aby mi jejich hraní nezevšednělo. V druhém herním profilu jsem hrál za modifikované Nordské dítě (použil jsem mod playable children s rozšířenými možnostmi jako jsou autentičtější obličeje, customizace vzhledu herní postavy, výšky atd.), kde jsem měl záměr oproti prvnímu profilu hrát za badass parchanta, který bude opakem čestné postavy, kterou jsem měl rozehranou v prvním profilu. A tak se stalo, že se moje herní ego rozdvojilo do dvou separátních herních postupů, které jsem postupně střídal. Co se zdálo být jako šílenství se ukázalo jako náramná zábava.

400 odehraných hodin. Za hlavní herní profil jsem měl důkladně prozkoumanou více než dobrou polovinu Skyrimu včetně všech hlavních křižovatek, měst, atd. Hlavní linie odehraná asi do poloviny. Na druhém profilu můj Nord kid už tou dobou nosil medvědí čepici od Stormcloaks a měl na sobě róbu šéfa Imperial legií. Tu jsem občas pro legraci střídal s Daedric armorem nebo císařským rouchem (jak chcete). Ten pocit, kdy vaše herní postava sahá zhruba po prsa ostatních NPC a oni na vás koukají shora jako na dítě, byl k nezaplacení.

500 hodin. První profil hraní ve stylu čestného rytíře se blížil pomalu ke konci. Převážná většina Skyrimu prozkoumána včetně okolních hor, plání či jiných nedostupných míst. Nespočet vypleněných dungeonů. Už tu není moc co dělat, soustředím se na pomalé zakončení hlavního děje. Druhá polovina mé rozdvojené herní osobnosti se také vyvíjela patřičným směrem. Jako companiona jsem si zvolil jiné děcko z Riverwoodu a vybavil ho jak se sluší a patří. Frodnar, syn místního rolníka tak vzal na sebe těžkou zbroj, do inventáře jsem mu dal nějaké solidní vybavení a vzhůru do boje.

600 hodin. Za první herní profil (Císařský voják) jsem dohrál hlavní dějovou linii a započal nové příběhové DLC (už jsem vlastnil dva domy a rodinu). Skyrim jsem měl až na DLC lokace celý prochozený. Naprostá většina skillů na maximu (několikrát jsem využil možnost resetovat skill level 100 a tím získat perky pro nové využití). Level tuším 97. Oproti tomu badass kid se svým kamarádem na druhém herním profilu se počínají pomalu nudit. Děti, co takle se přidat k Temnému bratrstvu? Tím odříznu další dějovou větev, které jsem se vyhnul v prvním profilu.

Tak nějak se stalo, že jsem za hlavní postavu dohrál DLC Dawnguard a se vším na maximu se připravil na Dragonborn. Nutno dodat, že všechny možné dějové větve jsem měl již odehrané - Imperial i Stormcloaks, Werewolfs i Vampires, Dark Brotherhood / cech Mágů / cech Zlodějů / ... /, všechno tam bylo. Všechny domy, na střídačku vše možné, co mě mohlo napadnout. Hlavní hrdina rytířsky potíral zlo mečem i magií a bad boy dělal to samé opačným směrem, kdy zabil vůdce imperialů včetně císaře.

Steam statistika ukazuje 673 odehraných hodin. Ze dne na den v mém mozku nastává restart. Nechávám být čerstvě načaté poslední DLC, potřebuju pauzu a klid. Potřebuju klid od Skyrimu. Odehrál jsem necelých sedm stovek hodin mezi měsíci dubnem až srpnem 2017. Skyrim na nějakou dobu nechci ani vidět. V rámci svých možností jsem dosáhl toho, že jsem odehrál dvě samostatné hry s rozdílnými dějovými větvemi. Pokusil se udělat maximum, i přestože nějaké drobné questy a občasné bugy zapříčinily, že vše prostě zvládnout nešlo. Odehrál jsem vanilla Skyrim i zakusil všemožnou v rámci možnosti férovou customizaci, u které se ukázalo, že snad ani nemá hranic co se možností týče (čest všem, co se na modech podíleli). S odstupem času ale musím konstatovat, že to byla jízda. Dobrodružná, nenudící, občas hodně zabugovaná, ale přesto parádní jízda.

Pro: otevřený svět, možnosti, co nezvládla Bethesda nadmíru zvládli moddeři

Proti: bugy, spousty bugů

+35 +36 −1
  • PC 70
Po prvých 20 hodinách hrania som mohol odbiť Skyrim svojimi klasickými 50%, zdrbať interface, grafiku a umelosť celého sveta, nechať to tak a vrátiť sa k nemu po roku po vydaní X rôznych módov. Avšak, ja som pokračoval v hraní a snažil som sa ignorovať nedostatky a pozerať sa na Skyrim z tej lepšej stránky. Momentálne, približne po 60 hodinách, môžem povedať že to neľutujem.

Grafika:
Technologicky značne zastaralá. Nekvalitné textúry je poznať najmä v interiéroch, kedy je vidno textúry z blízka. Hra nepodporuje Dx10 ani Dx11 a bola v podstate navrhnutá tak, aby ju zvládali 5 rokov staré konzoly. Aesteticky však grafika v exteriéroch vypadá slušne. Bohužial, oproti Morrowindu a Oblivionu, ktoré boli technologicky cutting-edge na svoju dobu, je Skyrim krok späť.

Zmiešané pocity mám z atmosféry, v istých momentoch graduje no potom ju dokáže položiť podivný scaling grafiky pri pohybe vzdialených postáv. Totiž, obzor vytvára ilúziu väčšej vzdialenosti než aká v skutočnosti je. Potom keď príde do obzoru postava, tak jej veľkosť vôbec nezodpovedá tomu ako by mala z diaľky vypadať. Rovnako na mňa neposobí dobre fakt, že dediny v hre sú tvorené takmer výlučne 3 domami (1 inn, shop a house) a mestá, okrem toho že sú znovu oddelené loading screenom, majú v priemere tak 25 population (obligátne 3 shopy, 2 inny, temple & hall of dead a zo dva domy náhodnych NPC). Nečakám od toho simulátor realizmu, ale myslím že Morrowid bol v tomto o kus vpredu.

Interface:
UI oproti Oblivionu polepšil, ale stále to nie je nič extra. Menu je treba viac menej ovládať cez WSAD + E/TAB, pretože myška zle reaguje (preklikávať počty mi napríklad vôbec nešlo), na druhú stranu, už je konečne (znovu) možné otvoriť mapu cez "M", inventár cez "I", denník cez "J", atď. Určite by v Skyrime potešilo, ak by v inventári bol zoznam predmetov prehladnejší a namiesto zbytočného 3D zobrazenia každého predmetu tam bola tabuľka s parametrami (Weight, Damage, Value).

Zvuky:
Drvivá väčšina hudobného sprievodu a zvukov je tvorená rovnakými assetmi z Morrowindu a Oblivionu. Kedže obe hry mali solídny soundtrack, tak to nemôžem dať ako negatívum, i keď samozrejme nová hudba by potešila viac. Okrem toho dabing postáv išiel diametrálne k lepšiemu oproti Oblivionu.

Gameplay:
Rovnako ako v Oblivione, zjednodušene by sa dal celý proces questovania opísať ako - zisk questu - port k dungeonu - vyčistenie dungeonu - port naspäť. Dungeony sú lineárne koridorovky s jednoduchými puzzle-mi bez nejakého nápadu alebo prekvapenia. To mimochodom platí takmer na všetko. Celý design je systematický a veľmi ľahko predpovedateľný. Skyrim je však v prvom rade sandbox a tak to netreba brať ako zásadný nedostatok. Variabilita questov zodpovedá rozsahu a voľnosti v iných oblastiach.

K tomu najlepšiemu, to čo mi vadilo najviac na Oblivione -- level scale -- je v Skyrime takmer nepostrehnuteľný. Nový systém perkov umožňuje viac možností špecializácie. Dual fighting / casting je fantastický, rovnako aj znásobovanie efektov pri použití rovnakého spellu oboma rukami.

Vo svojej podstate, dobrému sandbox RPG stačí keď nemá rušivé elementy, umožňuje pestrý charakter building, a má množstvo dungeonov, questov, gíld a voľný pohyb. Skyrimu v tomto smere nie je čo zásadne vytknúť. Je to poctivé sandbox RPG.

V dobe keď už som nečakal od Bethesdy žiadne zázraky po podľa mňa nevydarenom Oblivione a Falloute 3, je Skyrim veľmi príjemným prekvapením. Na Morrowind sa to nechytá (to ani nikto nečakal), ale je to presne čo som očakával od Oblivionu už v 2006.
+34 +38 −4
  • PC 75
Asi by mě to nemělo překvapovat, protože je to přece Bethesda. Ale stejně nedokážu pobrat, že čtyři roky od vydání, po více než dvaceti opravných patchích, má v sobě jedna z nejvychvalovanějších her a velký komerční hit takový bugy. Ne teď nemluvím o lítacím koni, sněžení v jeskyních, propadání se povrchem a dalších úsměvných prkotinách.

Teď mluvím o zabugované linii questů Družiníků, kde po questu Stříbrná ruka, se mnou družiníci v podstatě přestali komunikovat. Podle internetu bych měl udělat nějakou práci pro družiníky a pak by mi měla Aela zadat další "big quest" ale nikdo z družiníků mi žádnou práci nenabízí a jen si můžeme pokecat o tom, jaká je to fajn parta. Aela vede generické řeči, a dokonce ani s pomocí konzole, se mi nedaří tu linii posunou dál. S družiníky jsem tedy skončil.

Teď mluvím o zabugované linii questů Temného bratrstva, která se po úvodní zakázce také nerozjela. Kurýra s dopisem jsem si musel přivolat s pomocí konzole. Cicero se vůbec neobjevil a musel jsem ho resurrecnout s pomocí konzole. Astrid se mnou v každým druhým případě nekomunikuje tak jak by měla, a mele si svou o tom, že pro mě žádnou práci nemá, a tak znovu musím v takových případech questy posunovat s pomocí konzole a jsem zvědav jestli se mi to podaří vůbec dotáhnout do konce. Musím pak být nakonec rád, že alespoň ta hlavní příběhová linie proběhla v cajku. I když co si budeme namlouvat, nijak zvlášť mě to emocionálně neobohatilo.

Člověk ducha prostého se pak ptá, kde se ksakru vzaly všechny ty desítky v recenzích? Člověk zasvěcený to ví, a zkušený hráč se už ani neptá. Každopádně jděte všichni recenzenti s tím vaším hodnocením k šípku. Ano má to i světlé momenty. Ty nejsvětlejší jsou podle mě v příběhovém pozadí a hlavně v knihách, což byl taky důvod proč jsem neinstaloval unofficial patche, které totiž rozbijí češtinu právě převážně v knihách. Bohužel v questech z tohoto pokladu nedokázala Bethesda vytěžit skoro nic. Mám za sebou pětiletou pouť od Arény až po Skyrim, mám svět Elder Scrolls docela rád, jen kdyby ho Bethesda neničila svým diletanstvím. Škoda.
+33 +35 −2
  • PC 100
  • PS4 100
  • X360 100
Skyrim patří k mým dlouholetým herním láskám. Mohl bych ho opěvovat v desítkách řádcích plných příběhů o nově objeveném obsahu při x hraní. Mohl bych popisovat herní mechanismy, které bych popisoval s přivřenými očima a předstíral, že 100% fungují. Z části rozhodně budu, ale vezmu to spíš z druhého konce a napíšu něco o tom, jak jsem byl až překvapený tím, jak Skyrim v jistých oblastech zestárl víc, než bych si chtěl přiznat.  

Grafická prezentace nepatřila mezi to nejlepší už ve své době a s přibývajícími lety je to jen horší. Podivně napojené dvě textury podlahy na sebe. Neostré textury venkovních předmětů. Nevykreslující se textury postav. V horských oblastech dokonce úplně chybějící textury. Zrovna tyto problémy neotestoval čas, jsou tam už od počátku věků.

Překvapivě nezmizely během prvních updatů, které opravovaly takové srandy jako draci létající pozadu. Vše ve hře zůstalo jako by byla vydaná včera v předběžném přístupu. Řada problémů, které doprovázely Dovakhiina při vydání hry jsou stále její součástí. Od grafických problémů výše zmíněných přes špatné skripty až po chyby spojené s fyzikou enginu.

Při každém znovuhraní Skyrimu jsem objevil a zjistil něco nového. Při posledním hraní jsem se naučil duplikovat předměty pomocí AI společníků. Využil jsem zacyklený systém alchymie s očarováním, který dovoluje očarovat předměty s xxxxx% hodnotou. Klasicky jsem ale nevynechal truhly schované v zemi plné peněz a předmětů, patřící nejspíš nějakým obchodníkům.

Nechtěl jsem se ovšem u tohoto návratu do jedné z provincií Tamrielu příliš zdržet (samozřejmě to úplně nevyšlo) a rozhodl jsem se projít co nejrychleji, skoro takový speedrun. Když jsem dokončoval jeden příběhový úkol za druhým, nemohl jsem přestat myslet na to, jak je celý příběh dramaturgická tragédie. A ne jen ten hlavní. Úkolu frakcí jsou na tom mnohem mnohem hůř. Během tři misí Winterhold College se z mého bojovníka (s jednoručním mečem v každé ruce) stal nejvyšší představitel kouzelnické obce.

Po dokončení kouzelnické linky nepřišla satisfakce ze záchrany celého Skyrimu, ale jen neuspokojivý pocit z toho, že "nemám co dál dělat". Žádný obyvatel Winterholdu, a už vůbec ne někdo za hranicí tohoto města, nereflektoval takový úspěch. Hra zůstala stejná, jen jsem měl nový pokoj v horním patrech College. Zlodějská gilda mi aspoň dovolila plnit marginální úkoly za zanedbatelný peněžní obnos. A to i přesto, že jsem se stal jejich vůdcem - byl jsem pro ně stále důležitý.

NPC v celé hře působí hrozně nedůležitě. I přesto, že jsou tam panovníci, královny, princezny a další vysoce postavené role. Nikoho nezajímají. Nikdo s ničím nehýbe. Dokud nepřišel můj argonianský bojovník, nebyl si nikdo schopný najít svůj ztracený prstýnek. Nebo ztracenou helmu. Nebo svůj meč. Čas plyne, ale celý Skyrim stojí. Nikdo neexistuje záměrně, nikdo nikam nepatří a nakonec všichni (díky modům i děti) umřou.

Doufal jsem, že po tomhle shrnutí budu moci dát vale Skyrimu. Téhle strašné hře, která vůbec nestárne dobře. Říct na její (skoro) 10. výročí sbohem a hrát jen lepší aktuálnější hry. S lepšími texty, lepší grafikou, lepšími mechanismy a určitě ne s fetch questy. Myslel jsem, že si to takhle pěkně shrnu a řeknu si jo, to přesně bych klidně mohl udělat. Jenže ne. Při psaní každého odstavce jsem měl na mysli jasnou příhodu, při které mi daná věc začala docházet. Ke Skyrimu se nějakým způsobem vracím už 10 let. Napříč platformami jsem u ní strávil vyšší stovky hodin a jsem přesně ten člověk, který by jí hrál i na smart ledničce. Přes všechno výše zmíněné na Skyrim stejně nedám dopustit. V širším pohledu je to pořád skvělá hra. A když k ní započítám všechny ty vzpomínky...

Herní výzva 2021 - 5. pořádný pařan
+33 +34 −1
  • PC 60
Sice jsem slavnostně dodělala hlavní dračí misi a několik zajímavěji vypadajících hlavních questů, ale po nějakých chabých třiceti hodinách se hrou přes překypující seznam nedodělaných úkolů končím, rezignuji a uznávám, že prostě není pro mě, jelikož k dalšímu ocrcávání se ve Skyrimu by mě přiměli jen, kdyby mi platili. Ve hře můžete být kdokoliv, dělat cokoliv a s kýmkoliv, až na to nebezpečí, že vám neustále hrozí zabřednutí do generické nudy, kdy je vaše herní identita rozplizlá stejně jako skyrimské lokace a bezvýrazná jako veškeré postavy, co je obývají.

Dívat se na Skyrim negativně je snadné - vždyť tam nejde o nic jiného, než že kliknutím přeskakujete mezi různými městy, která jsou ve finále nemlich ta samá, vždycky někam přijdete a prodáte věci, potkáte nějakého blbce, co chce nasekat dříví, přinést mamutí chobot nebo někoho nechat zabít, takže to jdete udělat, ovšem cestou potkáte další bezprizorní osobu, co nechápe, že tady řešíte velevýznamné věci jako například návrat hrozivých příšer z legend a vážně na ni nemáte čas, a tak vás pošle najít ztracený meč nebo manžela, a vy to odsouhlasíte, protože i té nejtupěji vypadající postavě nedokážete říct ne a tak to pokračuje doslova a do písmena ad infinitum. První "hlavolam" v první jeskyni otvíráte s radostí, dvacátý stejný hlavolam v dvacáté stejné jeskyni vás naplňuje už jen pocitem marnosti. Nic nevystihuje nevýraznou povahu všeho lépe než skutečnost, že sice máte na výběr mezi dvěma hlavními skyrimskými politicko-teroristickými organizacemi, ale ač vypadají na papíře odlišně - jedna chce multi-kulti integraci, druhá suverenitu - tak jsou v důsledku prostě stejné a všechno je jedno. Navíc vás ještě otravují takové nepříjemnosti jako například to, že vám koník s oblibou parkuje našikmo na skále, snad jediná cutscéna ve hře se nespustí (výlet do minulosti za bájnými hrdiny) a navíc za vámi pořád leze zloděj, co vás otravuje a nutí do řeči zrovna ve chvíli, kdy velice zjevně bojujete s něčím velkým a nebezpečným, co vás ihned zabije.

Na Skyrim se ale dá dívat i pozitivně. Zaprvé je třeba zapomenout na fast travel, protože o tom nekonečném cestování nekonečnými krajinami to celé je (a také o tom, že místo desetihodinového stání na jednom místě fakt jdete spát do postele), a za druhé je třeba zapojit fantazii a domyslet si ty smyslutvorné prvky, které vám hra není vzhledem ke své rozsáhlosti schopná poskytnout. Ponoření do drsného světa Skyrimu, kde můžete jít kamkoliv, dělat cokoliv a být kdokoliv, je totiž krásné. Tenhle pozitivní přístup ve mně ten jeden reálný den a kousek, co jsem ve hře strávila, převládal, až se to najednou zlomilo a já se do Skyrimu nedokážu přinutit vrátit, protože už mě prostě vůbec, ale vůbec nebaví.

Pro: ponoření se do světa Skyrimu má svoje kouzlo

Proti: generičnost, opakování, bugy

+32 +33 −1
  • PC 100
Husí kůže. Z náznaků, z katarze od vzdálených draků, od osobních zážitků se sběrem motýlů, přes otřesy mamutů, až po malé, krásné příběhy - sestoupila z nebe asi sama Aurora Borealis, která s pokorou pro všechny snílky INFP i velké hráče vytvořila fantasy, upřímný herní sandbox a hlavně zprofanované slovo umění převedené do severské krajiny, obejmuté láskou v podobě hudby, svobodného vývoje postavy z dob Ultimy a skutečným vítězstvím v podobě fungujícího světa plného zavanů minulosti, tajemna a pověstí.

Skrz hraní Skyrimu na mě doléhal důležitý pocit, že byl tvořen s péčí a starostlivostí; jakkoliv je design maximálně zjednodušený a malý – je i hluboký a rozlehlý. V dobách dřívejších člověk klikal a viděl postavu v menu s desítkami statistik, dnes ho hra hned z fleku nutí rotovat a koukat na svou postavu ve světě reálném – a hlavně ji tak vnímat. Skyrim dokonce nevahá a během hraní vám i třeba zakryje celý interface krom kompasu, protože jednoduše v daný moment není potřeba. Kde každá zbraň pak dřív měla desítky čísel a možností a starostí, má dnes čísla jen tři.

Zprvu to působí nepatřičně, mít málo čísel a statistik. K tomu ovládání menu, které se opravdu nedá popsat jinak než http://bit.ly/uyXSq1 a dráždí silně nadávat. Jenže postupem času se přes ten začátek hra sama dostane a hráč taky. A kde bylo dřív jen pár čísel a těžkopádné menu, je najednou tolik objektů, možností, lidí, vesnic, map, deníků, motylů a krajiny a kombinování a tvoření, že kdyby člověk neměl rád výpravy a dobrodružství (!), měl by mnohdy chuť se spíš vrhnout s kovářovou dcerou / chlapcem do postele, než jít lovit tu trpasličí vzácnou rudu, namrzlé bylinky, kůži ledního medvěda nebo odhalovat tajemství dračích kamenů. A v ten moment se objeví ona schovaná, krásná a důležitá hloubka a kouzlo – Skyrim je hluboký, jak chcete vy.

Alfou a omegou tedy může být hlavní příběh, nebo jen toulání se divočinou nebo obojí nebo něco jiného. Dobrodružství, nacházení zapomenutých svatyň nebo jeskyní, nalehání pradávna – tu funguje naplno a funguje správně. Podprahové cítění, že svět je světem je pro mě současnou moderní nádherností a důvodem k oslavě z každé maličkosti – kdejaký les, hora nebo obyčejná cesta evokuje vlastní příběhy, poklony k životu Tolkiena i vzpomínky na všechna ostatní fantasy, stmelená do severského poháru. Skyrim je nádherný. Hory, tundry a celkový pocit pulzuje a rezonuje bez prvoplánovitosti (!) a s touhou.

Skyrimem pak zní (a ne vždy - v jedné z největších knihoven je dokonce symbolické absolutní ticho) nádherná a vrcholná hudba; od Dovahkiina po noční seance s ženským chorálem a tóny, ze kterých mrazí po těle. Do toho nádherný a ozvučený svět, ledové šumení větru, sněhové bouře, déšť. Polární záře.

Jít nocí a lesem, sbírat borůvky a najednou uslyšet z dálky řev draka je obratem pro vyjádření toho, jak moc dobrá a pro mě důležitá hra Skyrim je – možnost vyblbnout se, hrát si na hrdinu z nordských legend, být kočkou, být temným elfem a nebo sledovat jak po bitvě s ledovým drakem přiběhne Jarl, ze svého vytepleného veledomu, a s otevřenou pusou nevěří, že vidí dragonborna (a všechno bez scriptů a díky náhodě), je ona na začátku zmiňovaná husí kůže. A je úplná.

Díky Bethesdo!

Pro: Svět, uvěřitelnost a atmosféra nasazená do koruny s drahokamy hudby, zvuků a grafiky. Příběh, draci, pokora

Proti: Inventář, ze začátku ovládání, občas buginky

+31 +35 −4
  • Switch 75
Poprvé jsem si zahrál Skyrim. Konečně, na začátku roku 2019. Navíc na Switchi, když už jsem si ho jednou koupil (pamatuji, jak jsem se Skyrim snažil kdysi dávno rozběhnout na mém předpotopním stroji a byla z toho učiněná slideshow). RPG jsem vždy raději hrál spíš z izometrického pohledu, který mám v oblibě kvůli přehlednosti. Jedinou výjimku jsem zatím udělal v případě mmo DDO, ke kterému se pořád rád vracím, ve kterém jsem utopil nejvíce herního času, a mohu tak s ním proto nejlépe srovnávat.

Na úvod bych měl zmínit, že žádnou jinou hru v sérii TES jsem nehrál a celý hype šel mimo mě. O Skyrimu už však bylo napsáno mnoho a další příspěvek k němu by bylo jen nošení třísek do entího hvozdu. Sepíšu si tedy svoje dojmy a postřehy spíš pro moje budoucí já.
O nějakých modech a dalších DLC jsem předem ani nevěděl a do hraní jsem se pustil jako totální zelenáč.

Tak zaprvé mne velmi potěšilo, že si konečně mohu vytvořit postavu ještěra. Hrát za ještěra jsem vždycky chtěl, navíc ve fantasy světě. Škoda jen, že hlavu má většinu hry zakrytou nějakou helmou, maskou nebo něčím podobným. V DDO mě asi vždycky nejvíc bavilo hrát stealth, tak jsem to tady zkusil taky. Stealth archer, zloděj, hoarder, flower sniffer, klasická střední obtížnost. Ukázalo se to být jako dobrý požírač času. Na hraní už ho nemám tak jako kdysi, takže s většími a menšími přestávkami mi trvalo dohrát hru asi měsíc a půl.

Líbí se mi ta semi-otevřenost světa Skyrimu (a Solstheimu v části Morrowindu), jeho rozmanitost a rozsáhlost. Navíc mám v oblibě kopce a hory, takže jsem si přišel přesně na svoje. Grafika mi na Switchi přišla úchvatná. Některé konkrétní lokace jsou opravdu dechberoucí (různá zachovalá přírodní hájemství uvnitř jeskyní s průzorem ve stropě, kolem crčící potůčky a hejna barevných motýlů, do toho uklidňující hudba; nespočet výhledů do krajiny a živoucí lesy nebo profukující zasněžené vrcholy), pro mě atmosféra na jedničku. Zvláště mrazivé je, když se plížím chodbou a kdesi kolem v tichu se ozývají klapavé krůčky číhajících pavouků. Jasně, stále svítící louče v kobkách je blbost, ale jak jinak ty chodby rozsvítit? Na Switchi jsem měl největší problém s příliš tmavou obrazovkou. Do malé míry to jde korigovat v celkovém nastavení nasvícení Switche, ale hra samotná toto neumožňuje, takže se mi špatně hrálo, pokud kolem mě bylo hodně světla, na slunci už teprve ne. Další nedostatek, který mi tu a tam znesnadňoval hraní archera, je titěrnost vzdálených objektů v zorném poli na Switchi. Trochu to dokáže zlepšit perk na přibližování, ale zbytek je o trpělivosti a o tříbení vlastní motoriky (navíc hledí se hýbe i v případě, že pohybujete Switchem fyzicky, takže stačí, když při míření víc neklidně dýchám a hned je snadné střelit mimo cíl). Navíc v průběhu hry jsem možná trochu odrovnal jedno z těch pohyblivých kruhových ovládacích tlačítek na joy conu, takže si občas samovolně mění směr a utíká doleva, což je taky na zabití, když chci zamířit na cíl nebo zvolit lokaci na mapě pro fast travel. Přes to všechno jsem si ale zvykl a v postupu mi vyloženě nic nebránilo.

Až na bugy. Především ty, které nějakým způsobem pokazí úkol tak, že nejde dokončit (někomu máte něco dát, ale on je mrtvý; v rozhovoru jsem odmítl úkol, protože jsem si pro něj chtěl přijít později, pak se mi aktivoval, ale postavy už na mě nereagovaly). Nebo se nemohu zbavit itemu v inventáři, protože jsem ho měl v konkrétní chvíli někomu prodat (Strange amulet), apod… tady lituji, že si na konzoli nemohu pomoci příkazy. Další fenomén sám o sobě je kůň, o kterém se už psalo hojně. Buď se hrne do útoku a umře, nebo se někam ztratí a už není k nalezení. Sbohem, Shadowmere, doteď nevím, kde je ti konec… Řešení se posléze ukázalo být v Arvakovi, který jde opětovně přivolávat a navíc je zdatný horolezec. Také se mi podařilo objevit pevnost upírů ještě před přijetím úkolu, což znamenalo problém dostat se dovnitř. Nakonec jsem musel použít dřevěné prkénko(!), přiložit ho k hlavním vratům a čelem přímo do něj vrazit Whirlwind Sprintem. A to pokaždé, když jsem se chtěl dostat dovnitř. Epesní příchod, vážně. Ale světe, div se, ten největší bug je, že hra čas od času padá! Což jsem od Switche nečekal. Takže je dobré hru často pro jistotu ukládat. Ale hra povolí jenom omezený archiv savů, takže se zas každou chvíli musí mazat ty starší, což je na facepalm.

Překvapilo mě, že bojů s draky je tu opravdu hodně. Myslel jsem, že to bude pouze nějaká situace ve hře, kterou si musím vysloužit nebo se k ní komplikovaně propracovat, ale ne, hned v prvním městě mě Jarl pošle, abych zabil draka. Ok, a protože jsem zloděj a hoarder, tak poctivě vysbírám všechny šupiny a dračí kosti a drahé kovy a zbraně a brnění…

Slabinou všech RPG, co jsem hrál, je jednoznačně obsah inventáře, který bohužel není nafukovací. Vlastně je opravdu limitující (jedině pomohlo vycraftit věci na větší nosnost; společnice a Secret servant z Apocryphy). Jako chápu, že nemůžu unést všechno na světě, ale je to fantasy, ne? Přece někdo musel vynalézt kouzelnou ledvinku, kam se všechno vejde. Ne? Tak víte co? Kouzelníci stojí za velký kulový. Nechápu, jak se mohou ve Skyrimu uživit.

Začátek hry je obtížný i v tom, že není, kde ty věci pořádně prodat, takže jsem skřípal zuby pokaždé, když jsem musel řešit, co ponesu a co vyhodím. To jsem ještě nevěděl, že pro hru samotnou je to úplně jedno. K tomu se váže i zkušenost se skilly, které dostaly opravdu velkou volnost a nováčka může zarazit, do čeho všeho může investovat a že skilly se trénují už jen tím, co se aktivně používá. Pro někoho to může znamenat zápor, pro jiného jasné obohacení. Nicméně zatímco v DDO jsou skilly otázkou života a smrti, tady bylo celkem jedno, co budu skillovat, protože prostě můžu všechno a pokud bych neskilloval nic, tak si myslím, že to nijak výrazně nepocítím (myšleno v nízké až střední obtížnosti). Teď na levelu 81 (což byl můj cíl podle toho, co jsem někde četl), mám většinu skillů na hodnotě 100 (nemluvím o percích), takže umím skoro všechno, ačkoliv jsem doopravdy potřeboval jen něco na craftění, enchanting, vykování a střelbu, kterou jsem dvakrát resetoval a znovu naskilloval (jasně, perky jsem nesbíral všechny, to ani nejde). Překvapilo mě, že stealth archera jde celkem v pohodě hrát i v heavy armoru – po dohrání hry jsem se však dočetl, že to jsem asi úplně neměl a že jsem lama. Tedy nechápu, jak to funguje, ale přišlo to vhod, zvláště pokud mě při sneakování prozradila společnice, která se vždy nahrnula do míst, kde úplně neměla co dělat. Ale to nevadí, přežili jsme to a zažili jsme různá dobrodružství, tak jsem si ji vzal za ženu a adoptovali jsme dvě děti. Co na tom, že jsem ještěr? Doma v bažině by na mě byli určitě hrdí.

Stealth archer je jinak strašně OP, co jsem vypozoroval (a posléze vyčetl), takže jsem si vybral dobře. I u těch nejepesnějších bossů to byla otázka pár zásahů. Stačilo vylézt někam výš mimo dosah a v klídku střílet. Ebony warrior, Karstaag, i ten hlavní zlý drak… až mě to zamrzelo, že si ani neškrtli.

Co je na Skyrimu tak ohromně repetitivní, jsou designy kobek a stejná schémata úkolů. Dojdi pro tohle, zabij tamtoho, promluv s tamtím. Všechny zbytky úkolů, co jsem mohl splnit, včetně těch drobných vedlejších, jsem dosplňoval nějak po 40. levelu a úplně naposled jsem si nechal ten hlavní, což mi vyšlo cca na něco kolem 45. levelu. Mrzí mě ale, že za dokončené úkoly nedostávám expy. Od 50. na 80. level už to byla otrava levelovat, protože se to dalo v zásadě jen skrze skillování, což ale jde poměrně snadno, pokud zjistíte, co a jak – poté je to už jenom o trpělivosti. Jinak je tedy zajímavé a vtipné, že se mohu velmi snadno stát leaderem každé frakce nebo třeba arcimágem, aniž bych doopravdy věděl, jak se vlastně ovládá kouzlení; vlkodlakem i upírem (upírodlakem...? Ok, zní to dobře, ale asi určitě to nejde zároveň) :) a bez problému nahromadit skoro půl milionu chechtáků i s koupenými domy v každém městě. Věci pro vlastní použití je lepší vycraftit, ale použít se dá vlastně cokoli, pro hru to nemá nijak zásadní vliv.

Zajímavé bylo i nalezení různého druhu hmyzu ve sklenicích, které zdánlivě neměly žádné využití. Jenže když jsem si o nich googlil informace, tak vyšlo najevo, že… přestože každá sklenice obsahuje na víčku zakódovanou značku, tak celkově se jedná o nápad, který vývojáři nikdy nestihli dokončit a zaimplementovat do hry. Věčná škoda, zajímalo by mě, jaké s tím byly úmysly.

Suma sumárum, je to hra plná krásných lokací, ale nesmyslně natahovaná a vlastně ne úplně dokončená. Tvůrcům bych přál víc času na dokončení. I přes tu hromadu všech nedokonalostí však má v sobě atraktivní svět a jsem rád, že jsem dal Skyrimu šanci, byť na Switchi to není to pravé ořechové (při delším hraní mi ve stále stejných pozicích tuhly prsty, Switch začne těžknout nebo se vysmekává). Jo a až budete sbírat Stones of Barenziah, tak některé jsou na jiných místech, než uvádí většina návodů… ale už nevím, na kterých. A na závěr gamingové přání "Have fun."

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba včetně všech DLC: 295 hodin.
Level 81
Rasa: Jožin z Bažin (Argonian)

Pro: Krásný, rozsáhlý svět vybízející k průzkumu, svoboda volby, lokace, draci, různé stupně obtížnosti.

Proti: Bugy a hlavně repetitivnost.

+31
  • PC 95
Na Skyrim jsem se nijak netěšil, a to z jednoho prostého důvodu, hry hned po vydání prakticky nekupuju, vždycky si počkám až trochu zlevní (jsem prostě škrťa) a vyladí se. No a hlavně jsem před tím chtěl dohrát The Elder Scrolls IV: Oblivion, abych postupoval v TES hrách chronologicky. I když jedinou hrou z TES série kterou jsem hrál a dohrál je The Elder Scrolls III: Morrowind. Začal jsem tedy hrát čtvrtý díl a po dokončení úvodního dungeonu se to stalo. Vyhrál jsem Skyrim v soutěži (prostě mi to nedá a musím se pochlubit...). Zvědavost mi nedala a řekl jsem si, že Skyrim na chvilku vyzkouším. A zkoušel jsem ho cca 49 herních hodin...

Je asi hloupost srovnávat Skyrim s Morrowindem, ale nemůžu jinak. Dohrál jsem ho cca 2 měsíce před Skyrimem a mé krátké nahlédnutí do Oblivionu ani nestojí za řeč.

Asi půjde můj názor proti většině, ale Skyrim se mi líbí víc než Morrowind. Celkově mi připadá méně roztahaný a víc přehlednější. Je to dáno zjednodušením konceptu hry a jeho přizpůsobení době vydání. A hlavně asi mým věkem, kdy na hraní už nemám příliš času a když už ho hře věnuju, tak nehodlám běhat po vyprahlé pustině a hledat jednoho zašitého NPC panáka.

Ale teď už konečně k samotné hře a tomu jak na mě zapůsobila.

Atmosféra severského světa je naprosto dechberoucí. Vysoké hory namíchané se zelenými pláněmi posetými malými vesničkami, zříceninami starých opevněných tvrzí nad kterými si jen tak poletují draci.

Souboje s draky byly ze začátku výzvou, ale po čase se změnily v rutinu a takový medvěd byl daleko nebezpečňějším nepřítelem. A to je celkem problém, kdy draci měli být ti legendární ničitelé a vládci světů. Bohužel vyvážení nepřátel se trochu nepovedlo.

Svět Skyrimu je plný všelijakých farem, dolů, městeček a svatyní. Prakticky na každém kroku jsem narazil na nějaký úkol nebo informaci. Po zkušenostech z Morrowindu, kde jsem dlouho jen tak bloudil a prozkoumával a pak jsem v rámci hlavního příběhu už navštívená místa navštěvoval znovu, jsem se ve Skyrimu držel hlavní linie zuby nehty. Zkráceně řečeno, hlavní příběh a větší vedlejší questy mě protáhly po celé mapě. Hlavní příběh jsem sice záhy dokončil, ale tím pro mě Skyrim rozhodně neskončil.

Ve Skyrimu je totiž pořád co dělat. Příběhy jsou sice ve velké míře variací na totéž - zabij/přines/odnes, ale tím, že mě zavedly na různá místa na mapě se mi omrzely až za hodně dlouhou dobu. Rozhodně nejvíc mě bavily daedrické úkoly. Většinou jsem na ně narazil omylem a vždycky byly originální a přinášely nový, užitečný předmět.

O Skyrimu by se dalo psát hodně dlouho, chválit ho za velké množstí obsahu nebo mu vyčítat spoustu nedokonalostí. Ale musím říct, že jsem u Skyrimu vydržel hodně dlouho až jsem ho musel radši odinstalovat. Po roce jsem se jej znovu nainstaloval a zase v něm strávil spoustu hodin. A třeba po roce se do něj zase rád vrátím.

Pro: Atmosféra, daedrické úkoly, draci, severské prostředí

Proti: Nevyvážení nepřátelé - hlavně souboje s draky, občasné technické chyby

+30 +31 −1
  • PC 90
Goodbye real life, hello Skyrim! A to jsem se ještě před týdnem ujišťoval, že tenhle výrok právě z mých úst jistojistě nevyletí. Jenže co naplat, Skyrim holt dostal i mě. I ve mě se mu povedlo probudit toho dávno zapomenutého no-life nerda, který sere na veškerej social life, na zdravou výživu, na zdravou hygienu, na spánek... A to navzdory skutečnosti, že jsem značný TES panic. Schválně začnu tím, z čeho jsem dostával vředy, bo o tom, co jsem si naopak zamiloval, se beztak zas nevědomky rozepíšu jak nenažraný prase, takže:

- UI. Doposud jsem nenarazil na jediného hráče, písíčkáře či konzolistu, který by neprskal vzteky nad tím, jak se mu ze zdejšího UI dělá blivno. Ani já nejsem vyjímka. Za tohle by fakt soudruzi dyzajnéři zasloužili pověsit do dungeonu za koule: Není možné "odoblíbit" nějaký oblíbený udělátko přímo ve favourites menu, takže člověk to stejně musí vždycky nanovo hledat v tom hlavním bordelu (sic z dobré vůle abecedně seřazeném, ale furt bordelu). Krom toho favourites menu bůhvíproč není rozdělen na kategorie, takže i on samotnej je prostě bordel sotva tam člověk mrskne nad deset blbin; Skill tree...the fuckin' skill tree. Je nádherné, že do pozadí prcli oblohu zamořenou hvězdami, ale ty mi bohužel nijak nepomůžou s tím neskutečně neohrabaným přejíždějím z perku na perk: člověk by čekal, že když je nějaký perk hned vedle perku, který momentálně zobrazuje, a to ještě prosím pěkně v jednom skillu, tak že po stisknutí příslušného directional key se na právě onen perk dostane. Ani hovno. Hra ho radši vezme na okružní jízdu, přičemž vykolejí, a tak se hráč záhadně dostane z destruktivní magie do kapsářství. Třeba.

Vždycky mě přepadala vize možného scenária, jakpak asi vývoj UI proběhl..."Tož šéfe, máme to tak nějak víceméně už všecko v richtichu, teďka už to jenom chce doladit to UI. Napadlo nás, že..." "wait wait wait, zklidni hormon Arnolde. Máte tam ještě někde zašouplou tu WIP verzi?" "Nó, jistěže máme, ale..." "No moc tu na mě nealeluj, normálně tam vražte to rozpracovaný, lidi už tak na tu hru čekaj dýl jak na důchod, a když se jim to náhodou líbit nebude, tak...tak si zvyknou, no!" ...Což o tom, zvykl jsem si, ale trvalo mi to několik desítek hodin, a stejně mě to sere i teďka. Jsem si jist, že nějaký borec z toho vymoduje něco daleko víc user friendly, ale já mám tendenci hodnotit základní produkt, tedy to, za co vlastně ty peníze utratím.

- Blízký pohled na textury. Menší itemy a NPC pysky ještě nejsou úplně na odpis, ale veškerej zbytek je prostě rozmázlej hnustfujgrc. Again, nepochybuju o tom, že nějaký šikovný Honza se protweakuje a promoduje k něčemu nesčetněkrát líbeznějšímu, ale...hodnotím to, co mám teď, nikoliv to, co (možná) budu mít při dalším playthrough.
- Bugy. Tam si nemůžu vzít Lydii, tam nemůžu dokončit jedno puzzle, tam mě chcou všeci zabít jen tak z hecu, tam mi kůň stepuje, že posílá Flatleyho s hanbou do rohu, tam propadnu texturou, tam se drak zaboří hlavou do země, tam borka vychází pět schodů dvě minuty, tam mágovo „ready spell“ zní stejně, jako když tasím meč ...long story short, dohromady dvakrát jsem byl nucen použít konzoli, abych se vůbec dostal dál. Patch will be much appreciated, kkthxbai.
- Příběh. A postavy. A dialogy. Tedy přesně ty důvody, kvůli kterým jsem Morrowind zabalil po deseti hodinách, do Oblivionu se, po shlédnutí gameplay videí údajně zobrazujících to nejlepší a nejpeprnější z celé hry, pro jistotu ani nepouštěl, a na Arenu a Daggerfall si potom ani nevzpomněl. Jo, i tady je mi příběh zvysoka u konečníku, postavy shledávám nudné a nezajímavé, a přes dialogy se většinou proklikávám (až na případy, kdy u toho smrdí jakási důležitost). Jako vždycky, i tady se samo sebou najdou vyjímky (kor Markarth je bohatej na prazvláštní, ale o to zajímavější individua), ale všeobecně to ve mě z dějového hlediska prostě furt nějak nevyvolalo zájem. To může být způsobeno mou neznalostí série, nebo jsem až moc zhýčkán Zaklínačema a Divinityma a Bloodlinesema, nebo to prostě a jednoduše fakt z tohohle hlediska není zas tak dobrý. Čert ví.

Nicméně to až tak moc nevadí, protože:
- Tyvoleomgkurvadrát TEN SVĚT! Ten svět je famózní. Ještě NIKDY se mi nestalo, abych dobrých dvacet hodin jenom tak trajdal po lese a zasněžených horách, hrál si přitom na kancovoda, skolil přitom jednoho dva draky, a prostě prozkoumával a prozkoumával, aniž bych se za celou tu dobu byť jen dotknul jedinnýho questu. Hotovej explorační orgasmus. Velkou zásluhu na tom má jinak velmi líbivá grafika a především ta *vlož libovolný superlativ* atmosféra! Urgh!
- Ta variabilita! Za prvních cca 50 hodin jsem stihnul okusit několik desítek odlišných čár a már, udělat si z toho na pár hodin Thieva čtyřku, zahrát si přitom na takovýho fantasy Hitmana (a to opravdu nejsem nijak zvlášť stealth pozitivní), být big bédés macho kaňec s válečnou sekyrou, počemž se přeorientovat na ultrafast slick ninja kaňoura s dvěma lehčíma kudlama, stát se přeborníkem v kování, enchantovat každej šrot jedna radost, vařit koktejly ve velkým, s mistrnou přesností si zastřílet z luku, a dalších xxx věcí, a to všechno na uspokojujícím levelu, a u toho všeho se úměrně skvěle bavit. Možná jsem slepej nebo blbej nebo oboje, ale jak to tak vidím a pozoruju, ta hra hráče prostě vůbec neomezuje. EPIC CLAP!
- !!!
- Třebaže postavy a dialogy jsou meh, questy samy o sobě bodujou. Když ani nerozeznám hlavní quest od side questu, protože jsou oba stejně masivní...you're doing it right.
- Při hraní se člověk nemůže tu a tam ubránit pocitu, že se mu právě povedlo něco parádního. Jako třeba když jsem si sám konečně ukoval Daedrickou helmu a rovnou jí i přebrousil na Legendary status...feels rewarding, man...a to navzdory tomu, že kovací systém tu je hodně prostý a příslušný skill se tu leveluje hodně lehce/rychle.
- !!!

Hm...tož nakonec jsem se víc rozepsal o tom špatným, což? Když ono ale fakt nemá moc cenu se v tom nějak hloubkově dlubat. Prostě ten svět. Prostě ta svoboda. Prostě ty možnosti. Prostě draci. Prostě výhled. Prostě...není co řešit. Jelikož osobně klidně přetrpím větší linearitu a (mnohonásobně) míň možností, pokud za to dostanu pořádné postavy + pořádné dialogy grátis, tak pro mě zůstává hrou roku druhý Zaklínač. Nicméně musím s klidným srdcem zkonstatovat, že pakliže to letos vyhraje ten Skyrim (a on to beztak vyhraje), nebudu se divit a už vůbec né zlobit. Konec konců, Zaklínače nám chudáka ani nenominovali, takže...

A taky musím dodat, že mám najednou chuť dát Morrowindu třetí šanci, Oblivion přece jenom prubnout, a v neposlední řadě jít proluftovat naše sklepní archívy, doufaje v nález Areny a Daggerfallu, s nimiž bych se posléze zašil v druhém pokoji u té mé sekundární hérky, která by ten Daggerfall snad nemusela ani ustát. No a kdyby nedejbože archívy zklamaly, tak dosbox, že...nebo doufat, že do tý doby zgognou. >_>

Čas (zatím) - 84hod14min
Obtížnost - Master
(zatím) 51. level
Primární skilly: Smithing, Twohanded, Enchanting, Heavy Armor, Speech, Archery
Ženuška Senna z chrámu Dibelly, trvalé bydliště ve Windhelmu
Ze pár vlastnoručních skrýnšotů (200, bo „občas“ to holt chtělo zvěčnit)

(Apropo, hlavní quest jsem možná dokončil, ale ještě jsem zdaleka nedohrál. Tohleto by úplně klidně mohl být teprve začátek hry...>_>)
+27 +29 −2
  • PC 75
Varování: Tohle je obludně dlouhý komentář věnovaný obludně dlouhé hře a fenoménu.

Začněme prostým konstatováním, že pokud něco Bethesda naprosto dokonale ovládá, je to důraz na prvotní efekt. Na světě zřejmě neexistuje nikdo, kdo by v prvních pár hodinách hraní nebyl uchvácen scenériemi, úžasnou hudbou, vylepšením animací postav a jejich celkového vzhledu. První kroky v dungeonech jsou prolnuty dokonalou tísnivou a klaustrofobickou atmosférou, která vám brání pustit se do prozkoumávání s arogancí dovedného hráče, jenž má desítky zářezů na myši po všech dokončených RPG. A to je prvních třeba osm hodin hraní. Nemusíte se nutit, abyste si hru oblíbili. Vy jste prostě okouzleni.
A pak hrajete a hrajete a uvědomujete si, že Bethesda si jako obvykle veškerou munici, kterou by hráče přibila do křesla, vystřílela. A to je jen první vlaštovka tušení, že se Skyrimem zkrátka není všechno dobře, že je s ním spousta věcí zatraceně špatně.

Už úplně první volba, kterou ve hře učiníte, je nakažena arogantním vědomím Bethesdy, že vlastně nemá konkurenci. Situace je taková, že jste postaveni před rozhodnutí, zda se spojíte s Legií, která se před dvěma minutami pokoušela useknout vám hlavu (než byla přerušena v okolí lelkujícím drakem), nebo zda se dáte do party se Stormcloaky, jejichž první zástupce s vámi v transportu na popraviště prohodí pár vět a působí sympaticky. Schválně - ke komu se přidáte? Samozřejmě to budou Stormcloakové. JENŽE v průběhu hry jsem se dozvídal, že je to parta xenofobních debilů a mentálních kryplů, přičemž Legie potažmo císařství je mnohem sympatičtější pro člověka mého kalibru. Avšak protože jsem propásl jedinou další volbu, která by mi umožnila přidat se na stranu z mého pohledu 'hodných kluků', byl jsem odkázán na tyhle debily. Což byl ostatně moment, kdy jsem zavelel stop právě rozehrané postavě a začal znovu – po několika desítkách hodin jsem smazal postavu na levelu 27.

Dále je především nutné si uvědomit, že celá série TES, přičemž u Skyrimu je to patrné asi nejvíce, je konceptem hrou z roku 1993. Je do určité míry klasickým dungeonem, který vám dovolil takřka cokoli, protože počítal s přítomností více postav ve vaší partě, takže to nepůsobilo blbě, když jste se stali členy čtyřech z pěti guild. Skyrim však totéž hodí na jednu postavu. Dokonce zachází tak daleko, že herní náplň je přesně tak jednorozměrná jako tenkrát. V roce 2011.
Questy se pohybují od naprosto tupých až k překvapivě skvělým. Bohužel poměr je velmi značně ve prospěch těch špatných případně generických.
Svět a vaše dobrodružství v něm působí jako velice nepravděpodobný slepenec situací, což je věčná škoda. Proč nevyházet blbé a generické questy a nevěnovat se těm naprosto skvělým (za všechny zmiňme především úžasnou Drinking Competition, která je inspirována filmem Hangover, a neméně skvělým questem s bohem chaosu – Sheograthem) – vždyť od toho přece probíhají beta testy, od toho jsou porady mezi vývojáři. Chápu, že se autoři snažili smysluplně vycpat obrovskou rozlohu a vytvořit tak mamutí herní dobu, ale výskyt těch dobrých questů jasně ukazuje, že je zkrátka chyba na straně soudnosti Bethesdy. Jak si lze jinak vysvětlit, že na levelu 6 porazíte úžasné, majestátní a především mytologické stvoření, které podle obyvatel dávno nemá existovat, byť se tak stane v neřízeném gangbangu? To přece není normální.
A přitom stačilo tuhle situaci přesunout do poloviny hry. To by bylo bez problémů možné, kdyby se autoři zcela krátkozrace nerozhodli pro simultánní průběh dvou hlavních linií – a sice v podstatě velmi dobré politické (Empire vs. Stormcloaks) a nudné rádoby spirituální a mytologické (Dragonborn), jejich fůze a zvýšení důrazu na tu politickou by i pro autory bylo logickým krokem (tváří v tvář popularitě Game of Thrones – přičemž tedy naprosto nechci tvrdit, že by to bylo vůbec srovnatelné).

Pojďme se podívat na boje a RPG systém – i při nejlepší vůli je akce ruku v ruce s objevováním hlavní náplní hry (řekněme nejméne 90% herního času).
RPG systém musím pochválit – tedy alespoň jeho ideu. Samozřejmě, jak jsme si u série TES dávno navykli, probíhá zvyšování jednotlivých skillů jejich užíváním. Výhody plynoucí z tohoto používání si však volíte formou perku. Tleskám. Vážně. Je to paráda. Na papíře. Reálně se totiž Bethesdě nepodařilo vybrat zábavné perky, které by vás nutily těšit se na další sadu a zároveň vám i umožnily užší profilování postavy. V každé ze tří skupin (stealth, magic, battle) jsou všechny jak přes kopírák a navíc jsou tu převážně perky, které zvyšují čistou efektivnost daného skillu, kteréžto břemeno mohlo s klidem zůstat na samotné hodnotě toho skillu, a těch zajímavých – kouzlení z obou rukou, zvýšená šance na omráčení palicí atd. - je tu ve výsledku pomálu.
Boj samotný se prakticky neliší od Dungeon Mastera 2 a to ještě dost možná legendě křivdím – spíš mám na mysli časový úsek, abychom si rozumněli. V jednoduchosti sice je síla, ale v roce 2011 už jsme přeci jen očekávali něco naprosto jiného, než čeho se nám dostalo. Když bojujete zblízka, cítíte se u toho naprosto nenaplněně – na pozadí se sice určitě dějí ty otočky a tak, ale ve vašem pohledu se neděje vůbec nic. Stojíte nebo pobíháte a mačkáte myšítko, což je samozřejmě normální, ale postupně se vám začně vkrádat na mysl, že je to vlastně... prázdné. Postavy v zásadě nekrvácí, neodsekáváte končetinu, pořádné nabrání padesátikilovým kladivem nepřítele nijak efektivně neodhodí třeba na zeď, u níž by se v mrákotách sesunul na zem (a pak vás překvapil do zad, protože jste ho považovali za mrtvého) – možnosti tu jsou, ale opět se jedná jen o potenciál.
Mnohé se zlepší, pokud se budete orientovat na magii. Nejen zlepší – je to úžasné! Najednou se před vámi otevřou dveře úžasných možností a kombinací, což je znepříjemněné jen úplně příšerným interfacem a jeho ovládáním. S trochu menším nadšením se totéž dá prohlásit i o stealth variantě.
Nejhorší na bojích ovšem je, že tři čtvrtiny speciálnějších monster nepotřebují vůbec žádnou speciální péči, co hůř, nedostane se vám vůbec žádném speciálnějšího pocitu. Ano, jsou tu výjimky, jež jsou ale převážně způsobeny tím, že se s nedostatečnou výbavou a nedostatečně silnou postavou dostanete do míst, která nejsou tak ovlivněna level scallingem – a v takových případech začíná skvělá hra. Ukažme si ale na příkladu souboje s drakem, co nefunguje:
Jste bojovník, klasický, čistý = čekáte, až si drak sedne, obíháte ho a mlátíte do palců u nohou. Několik minut. Jste zloděj = pálíte šípy, když si sedne, schováte se někam (to by ušlo), když nestřílíte, utíkáte a jsou pro vás výhody Dragonborna v podstatě uzavřené. Jste mág = řežete to draka kouzly jako šílenci, pochlastáváte flaštičky lektvarů, když si sedne, běžíte se schovat a modlíte se, ať to stihnete (dejme tomu).
A teď, jak by to vypadat mohlo: Bojovník = když stojí na vyvýšené ploše, skočí drakovi na hřbet, když na vyvýšené ploše nestojí, vyleze na draka po tlapě, do níž v předchozím případu seká, a řeže do něj, dokud drak nevzletí, jakmile vzletí, tak po vzoru GTA (mise, kdy skočíte na náklaďák) začíná minihra, kdy se hráč snaží udret na dračím hřbetu a čas od času ho majznout. Zloděj = schová se, dokud si drak nesedne (protože drak nemusí vidět postavu, aby si sedl, což ve hře není, ale, kurva, mělo by!), připlíží se k němu, skočí na hřbet a podobným způsobem jako válečník s ním bojuje, akorát se mu snaží vypíchnout oči a prorazit lebku. Mág = speciálním protidračím kouzlem (cca den v editoru, jak věřím) donutí draka sesednout a přiková ho k zemi, teleportovacím kouzlem (zaměřeným na draka) se teleportuje na jeho hřbet a sype do něj odpovídající kouzla, dokud ho drak neshodí. A teď vážně – nebylo by to lepší? Jak moc práce by autorům dalo tohle implementovat? Věřím, že by to nebyl ani týden pro jednoho animátora a jednoho grafika a rovněž věřím, že titulní nepřítel hry by si takovou péči zasluhoval.

Krátce k designu – přemýšlel tady vůbec někdo? Hra na zasněženém severu přece z logiky věci nemůže obsahovat miliardu banditů oblečených do půli těla. Co to sakra je? Ne, vážně, takové věci přece nesmějí projít ani přes první poradu, kde jim někdo ukáže skicový blok.
Podobně se můžeme zamyslet nad level scallingem vykytujícím se sice v menší míře než v mnou proklínaném Oblivionu, ale stále negativně ovlivńujícím hru. Otrhaný bandita u cesty NEMÁ elfí zbroj. Vůbec mě nezajímá, že jí mohl někde najít atd. Proč? Protože by elfí zbroje musely růst na stromech, proto!
Designy zbrojí ale na druhou stranu hezky vypadají, je tu znát osobitost a některé z nich je opravdu radost nosit.

O craftingu se zmíním jen telegraficky – v návaznosti na level scalling ničí balanc hry. Po jednom intenzivnějším odpoledni kování a očarovávání zbrojí se klidně můžete octnout až o pět levelů výše (což se mi stalo), na což jste z bojového hlediska zejména, stane-li se vám to zpočátku, tragicky nepřipraveni.
Kdyby se ale craftingové skilly odehrávaly mimo standardní levelující skilly, byl by tento problém naprosto vyřešen – jednoduše a elegantně.

Z výše vypsaného jasně vyplývá, že bych hru měl hodnotit jasně negativně, přesto dávám 75%. Není to ze stejného důvodu, jako většina hráčů – a sice obrovské možnosti vyplývající ze snadné modovatelnosti. Nikoli. Je to proto, že hra obsahuje celou řadu skvělých a pozitivních momentů, některé výjimečně skvělé questy, zároveň obovitánskou řadu možností, v mezích série TES se jedná o scénáristicky vynikající počin, o až fanatické mytologii světa TES, která se odráží např. v knížkách, snad není třeba vůbec hovořit – pokud by všechny tyto věci byly dotažené, je jasným hodnocením 90% +. V komentáři jsem se ale zaměřil především na to, co dotažené není.

Naprostým závěrem bych chtěl ještě jednou co nejvíc zdůraznit nebezpečí skoku do propasti nudy a stereotypu, k němuž vás hra neustále ponouká. Pokud vytrváte a nedáte se, přesto vás tam někdy kolem devadesáté hodiny shodí sama. Potom už se jen horko těžko budete hrabat ven. Mně se to nepodařilo. Snad časem.

P.S.: Bethesdo, narvi si to Gamebryo v prdel! Především to je důvodem mnoha obtěžujících nedotažeností!
+26 +28 −2
  • PC 95
Skyrim jsem si koupil jako dárek za úspěšné dokončení prvního ročníku na VŠ. A musím říct, že dárek je to opravdu skvělý. Zatím jsem u něj strávil asi 200 hodin za dvě postavy a po návratu NTB ze servisu ve hraní hodlám pokračovat.

Hlavní dějová linka je poměrně krátká a nijak zvášť zajímavá. Co se mně na ní opravdu líbilo byla návštěva Sovngardu (TES Valhalla). S druhou herní postavou jsem splnil část jít za šedovousy na lvlu 50 a od té doby jsem k hlavní lince ani nepáchl. Hlavní linka je ve Skyrimu ve skutečnosti vedlejší aktivita. A po jejím dokončení ve hře samozdřejmě pokračujete. Takže pokud jste fanoušci strhujících propracovaných příběhů jako mají Mafia a Inquisitor, Skyrim asi nebude nic pro vás. Skyrim strhující momenty samozdřejmě obsahuje, ale musíte je hledat a narazit na ně při prozkoumávání rozlehlého světa. Nedostanete je na stříbrném podnose v rámci "filmového" nebo uceleného zážitku.

Vedlejších úkolů je bambilion. Některé jsou nápadité a některé míň, ale celkový dojem z nich mám velice pozitivní. Generické úkoly slouží jako zdroj peněz a hráč je brzy může začít úplně ignorovat. Vedlejší úkoly plníte pro frakce, provincie skyrimu, Daedry nebo i pro jednotlivce. A některé obsahují i poměrně zásadní rozhodnutí.

Odměny za úkoly jsou celkem různorodé. Kromě peněz a obyčejných magických předmětů tak můžete získat dovednosti, unikátní kouzla a předměty, speciální pernamentrní buffy nebo výrobní materiály.

Prostředí ve Skyrimu jsou rozmanitá a myslím, že každý si tam najde svoje oblíbené místo. Mě jako milovníka zasněžené krajiny Skyrim opravdu hodně potešil, ale ve hře jsou i bažiny nebo rozlehlé pláně. Samozdřejmě poznáte Dwemerské ruiny s jejich charakteristickou architekturou. Spoustu zajímavých věcí a krásných scenérií najdete i v obyčených jeskyních nebo kobkách. Ale ty po čase omrzí, protože zjistíte, že už nemáte motivaci do nich chodit. Obyčejné kobky v drtivé většině návštěv neskrývají žádný zajímavý předmět ani nic jiného. Je sice pravda, že i po 150ti hodinách jsem narazil v kobce na náhodnou událost která mně předtím nepotkala, ale pokud mě do podzemí neposlal úkol tak jsem se mu vyhýbal. Hra ale obsahuje pár opravdu úžasných míst. Například Hlubina obsahující obrovský dwemerský komplex, okolí stomu života nebo již zmiňovaný Sovngard.

Frakcí má skyrim hodně. Družiníci jsou válečnická kumpanie, zloději stanou členy zlodějského cechu a mágové vystudují Ledohradskou univerzitu. Pro Assassiny je tady temné bratrstvo. Můžete se přidat na stranu Císařství, nebo povstaleckého vůdce Ulfrika. A to pořád nejsou všechny frakce které ve skyrimu potkáte. Každá frakce (kromě zlodějského cechu o kterém se ještě rozepíšu) se mi velice líbila. A zrada v hlavní lince temného bratrstva mě opravdu zasáhla.

Vývoj postavy je klasicky TESovský. Některé dovednosti a kouzla byly zbytečné a proto byly odstraněny, nekteré byly odstraněny a hráčům chybí, takže si je "domodovávají" zpátky a přibylo také několik novinek. Novinkami myslím Řevy. Některé z nich jsou opravdu zajímavé, ale např. takové odzbrojení jsem za celou hru nepoužil. Ve vývoji postavy je tragická přesvědčovací větev, která sice obsahuje pár zajímavých perků, ale všechny se týkají obchodování a jsou příliš hluboko, než aby se vyplatilo si je za dovednostní body kupovat. Magie není tak úplně vybalancovaná a čarodějovo poškození/léčení/trvání kouzel/účinnost neroste s přidáváním bodů do mistrovství jednotlivých škol. Kromě dvou perků přidávajících +25% poškození tak sílíte pouze s novými kouzly a výrazně pomaleji než válečník, lučištník nebo "plížil". (už existuje dobře udělaný mod, který toto upravuje, já hraju bez něj)

Jak je v TES již tradicí můžete se nakazit vampirismem nebo lykantropií. Lykantropie dává v základní hře silnější pocit z hraní. Proměna do vlkodlaka vypadá skvěle a pohyb ve zvířecí podobě je famózní (byť trochu krátký na můj vkus). Obě tyto lahůdky jsou vybalancované. Obě musí být ještě o několik úrovní zábavnější s datadiskem Dawnguard, který v ČR zatím bohužel neseženete. Pokud to s vampirismem myslíte vážně doporučuji modifikaci Belua Sanguinare Revisited, nedokážu si představit, že bych se vrátil k vanilla vampirismu. Vampirismus v této modifikaci vám nedá žádné übervýhody a neudělá vás OP, ale dostane prožitek na (nebo dokonce nad) úroveň lykantropie. Pro zájemce doporučuju shlédnout Skyrim Mod Sanctuary 41 video (stejně jako mod samotný) je sice anglicky, ale autor krásně vyslovuje, takže je mu rozumět každé slovo a seznámí vás s tímto modem poměrně podrobně.

Dalším pro TES typickým prvkem jsou Daedričtí princové. Většinou zlé, ale vždy zajímavé bytosti s obrovskou mocí a se silným artefaktem kterým vás mohou odměnit pokud jim posloužíte. Daedrické úkoly jsou zpracované poměrně dobře. Úkoly pro Hircineho, Clavica ničemného, Azuru, Namiru nebo Sheogoratha jsou skvělé a patří k tomu nejlepšímu co Skyrim nabízí. Naopak úkol pro Molaga Bala mě hodně zklamal nemožností se mu postavit. Jediné co proti němu můžete udělat je zabít Boethiina kněze ještě než přijde k jeho oltáři, nebo ze strašidelného domu prostě utéct. Nemáte možnost knězi pomoci, což je ve srovnání s úkolem pro Namiru proti které se postavit můžete, nebo pro Hircina, kde máte jinou možnost volby, opravdu zklamání. Mé oblíbené Daedry jsou Azura, Clavicus a Sheogorath k ostatním mám buď neutrální nebo záporný vztah.

Lokalizace je poměrně slušná, ale obsahuje hodně omylů s pohlavím NPC.

Já osobně jsem ve hře narazil na jediný bug v questu který zabraňoval jeho dokončení a bylo to až s druhou postavou (quest jsem plnil s oběma postavami, ale s první se bug nevyskytnul). Na jeho odstranění stačilo zadat jeden přikaz do konzole. Jinak jsem viděl pár skákajících mamutů a lidí sedících ve vzduchu.

Koně jsou ve Skyrimu pomalí jejich AI je pohroma. V ostatních komentářích bylo koni který je strašný debil věnováno dost prostoru takže pokud se chcete zasmát odkážu vás tam. Pouze zmíním, že kůň je strašně pomalý a útočí na každé nepřátelské monstrum nebo NPC v dohledu. Na koni jsem jel za celou hru asi 3x z toho 2x v rámci úkolu (Krádež Mráze v riftenu a hledání vlkodlaka pro cech vrahů) a 1x dobrovolně (to mělo opravdu krátkého trvání). Mráze (za první postavu) zabil jeden laskavý lední troll a Stína (za druhou postavu) jsem utratil sám.

Draci... Skyrim je přecpaný draky, kteří nejsou skoro žádná výzva (existuje mod, který draky posiluje a přidává jim schopnosti a já plánuju zkusit vytvořit jiný který bude "předrakování" Skyrimu řešit jinak). Pokud na draka narazíte ve městě sundáte ho s pomocí stráží jako nic. Také jsou ve hře všichni draci kromě jednoho zlí. Přesněji řečeno všichni kromě jednoho jdou jako stádo za nejsilnější bytostí. Pak se k vám druhý drak přidá pokud ho porazíte v rámci příběhu, ale jinak jsou všichni nemyslící a agresivní a to mně přijde s tím co jsem se o dracích v průběhu hry dovídal nesmyslné. Celkově zpracování draků ve Skyrimu považuju za žalostné. Pro nás milovníky draků ve fantasy je Skyrim v tomto ohledu jistě zklamání.

Zlodějský cech v Riftenu. Opět zde neexistuje možnost jak se cechu postavit (a pokud vím neexistuje zatím mod který by to řešil) Snad všechna NPC které s cechem mají něco do činění jsou nesmrtelná. Cech zlodějů je snad nesympatičtější než salieriho parta v Mafii. Přesto, že je v Riftenu Mjolla Lvice, která vás navnadí na boj proti cechu. Vaše nadšené očekávání skvělé linie s vyšetřením odhalením a zatčením/popravením členů cechu a jeho podporovatelů pro Mjollu, se stane bolestí, v okamžiku kdy si uvědomíte, že nic takového nepřijde a vy se musíte k té odporné Gangsta partě přidat nebo ji ignorovat. Zlodějský cech pro mě byl ve Skyrimu největší zklamání a 3 z 5%, které Skyrimu chybí do stovky jsou za něj.

Na to, že ve Skyrimu probíhá revoluce to tam vypadá dost klidně. Podle mě by se válka mohla projevit trochu víc, ale jsem celkem spokojen i s tímto stavem, pro ty kdo spokojeni nejsou je tady modifikace.

Seznam modů, které bych doporučil nainstalovat klidně před prvním spuštěním hry:
SKSE (prereq pro několik modů)
SkyUI (vylepšení inventáře menu obchodníků a kouzel, nevztahuje se bohužel na výrobní rozhraní)
Categorized Favorites Menu (zatím jenom pokud máte anlickou verzi, mám rozpracovanou lokalizaci tak uvidím jestli ji zvládnu dodělat, upravuje favorites menu skvělým způsobem a umožňuje dělat equip sety)
Realistic Ragdolls and Force (upraví fyziku aby nepřátelé nelétali po zabití jak po zásahu bazukou)
Staff of Magnus Absorb Fix (opraví Magnovu hůl aby opravdu vysávala jak má v popisku... pozor aby jste měli aktivní pouze Magnus20.esp druhé dvě varianty jsou OP!)
Realistic Lighting Without Post-Processing (nebo jeho novější varianta s možností nastavení. Viz. odkaz v popisku. Nemá žádné nároky na výkon a světlo a stíny sním jsou mnohem realističtější)

K Belua Sanguinare Revisited doporučuju stáhnout Dynamic Torches. A pozor oslabení lektvarů v BSR se týká úplně všech lektvarů (i těch na posílení dovedností nebo odolností).

Pro: Obrovský otevřený svět a spousta činností které umožňuje, Daedry, modifikace a modifikovatelnost, Hlubina, severské prostředí

Proti: zlodějský cech, dungeony po čase (asi po 150ti hodinách) omrzí a člověk se jim začne vyhýbat, nesmrtelné (občas dost nesmyslně) NPC, koně, semtam bugy nebo nedodělky

+25
  • PC 85
Skyrim. Hra, kterou někteří milují, vylepšují si ji pomocí modů a mají v ní nahraných stovky hodin. Ale také hra, u které někteří hledají stovky důvodů, proč je špatná a proto není hodna hraní. Jiní zase vzpomínají na Morrowind s tím, že právě ten byl ze série Elder Scrolls tou poslední hrou, co za něco stála. Do které skupiny patřím já? Já budu klasicky někde mezi.

Ke Skyrimu jsem se poprvé dostal někdy v době vydání, neměl jsem však s takto obřími RPG hrami tolik zkušeností (měl jsem za sebou akorát sérii Gothic, Might & Magic 6-8 a pak trochu i stařičký Daggerfall, ale tomu jsem tenkrát věnoval jen pár hodin a nedohrál ho). Svět Skyrimu mě ale nadchnul a dodnes si pamatuji, jak jsem se při prozkoumávání světa hodně bavil. Před dvěma lety jsem si hraní zopakoval ve Speciální edici a hru jsem si opět skvěle užil. Nicméně, již to pro mě nebyl takový šok (v dobrém slova smyslu), takže jsem začal vidět některé věci více kriticky.

Hlavní příběhová linka je ze začátku zajímavá, ovšem mě osobně moc po čase nebavila a přišla mi i snadno předvídatelná. Proto jsem se začal spíše soustředit na vedlejší questy, které jsou v některých případech velmi povedené (např. Dark Brotherhood, Thieves Guid, Mind of Madness, No One Escapes Cidhna Mine, atd.). Na druhou stranu musím říct, že některé questy jsou po čase celkem stereotypní. Ale to už tak u TES her obvykle bývá. Celkově je svět hodně rozsáhlý, avšak zase klasicky trpí svojí prázdnotou. Tady se obvykle hodí krásné přirovnání k prvním dvěma Gothikům, které jsou sice menší, ale těch prázdných míst tam je minimum.

Co se týče herních mechanik, libí se mi shouty. Je pravda, že je moc nepoužívám, protože preferuji souboj na blízko, ale nápad je to skvělý. Stejně tak se mi líbí lockpickování, ale chápu, že ne každého to asi bude bavit. Klasické levelování skillů se mi taky obecně líbí, působí to tak nějak realisticky, prostě čím víc střílím z luku, tím více se v této schopnosti zlepšuji. Bohužel tohle všechno jde do háje díky Legendary Skillu. Prostě z ničeho nic na všechno své umění zapomenu a neumím otevřít ani ten nejjednodušší zámek. Sice to obecně nemusím dělat, ale pokud chci jako hráč získat všechny achievementy, tak musím, protože jeden z nich lze dostat za zabití Legendárního draka, který se ale objeví, pokud je postava na velmi vysokém levelu.

Dále nejsem moc spokojený se souboji. Místo nutnosti vymýšlet nějakou sofistikovanou strategii, jak svého soupeře porazit, ho obvykle stačí jen uklikat. Co už je ale horší, je absence nějakého většího množství nepřátel. Přijde mi, že jich je na tak rozsáhlý svět málo a navíc jsou prakticky všichni ihned dostupní (o bossech nemluvě) a vyšší obtížnost se dosahuje jejich level scalingem, který ale v některých případech působí dost podivně. Např. ještě beru, že banditi jsou lépe vyzbrojení a vytrénovaní a je tedy obtížnější je zabít, ale když minutu mlátím s namaxovaným skillem a jednou z nejlepších zbraní do týpka v obyčejné bederní roušce a on to nejenomže ustojí, ale následně mě třemi ranami obyčejným mečem přes nejsilnější brnění ve hře zabije, to fakt neberu.

Trošku rozporuplné pocity mám z designu jednotlivých dungeonů. Když má dungeon více částí, tak skoro pokaždé je na jeho konci zkratka, která vede k ústí a není tedy nutné procházet celý dungeon zpět. To dává dobrý smysl u nějakých "lidských" staveb / úkrytů, kde nějaký boss určitě nebude chtít procházet změtí chodeb do svých místnosti a využije praktickou zkratku. Blbé je, že je to v naprosté většině dungeonů, včetně těch "přírodních", které jsou obývýny zvířaty, apod. No aspoň že zde není klasické nesmyslné klišé z jiných RPG, kde jsou v dungeonech dveře, za kterými má doupě nějaká divoká zvěř jako medvěd, vlci, apod.

Nakonec také nesmím zapomenout zmínit audiovizuál. Jak nejsem u her moc náročný na grafickou stránku, tak musím říct, že High resolution pack vypadá i dnes opravdu dobře. Věřím, že pomocí modů původní verze hry lze dosáhnout mnohem lepších výsledků, pro mě je však i ten základ ze Speciální edice dostačující. Líbí se mi i doprovodná hudba (ale je pravda, že má stále stejné motivy už od nepaměti).

Celkové hodnocení je hodně těžké. Kdybych měl hodnotit Skyrim po mém prvním dohrání v době vzniku původní verze a bez DLC, asi bych uvažoval i o maximu. Z dnešního pohledu nalézám mnohem více mínusů než dřív, navíc mě hra ke konci začínala nudit a změnila se z radostného prozkoumávání světa spíše na hon za plněním questů a na získávání achievementů. Po většinu času jsem se ale bavil a hru můžu ve výsledku zcela jistě doporučit.

Dohráno v roce 2018
+24
  • PC 95
Hned na začátku se musím přiznat, že jsem nikdy jiné TESko nehrál. Je to nejspíš tím, že se hrám, u kterých člověk stráví i několik hodin v kuse vyhýbám. To už to musí být hra, která mě zaujme hned na první pohled. A u Skyrim se přesně to stalo. Už ve chvíli, kdy se objevili první informace a první “obrázky”, jsem věděl, že tohle “prostě musím”.

Po spuštění hry se stalo přesně to, čeho jsem se obával. Hodiny ubíhaly jedna za druhou a já se ne a ne-odtrhnout od noťase. Opravdu je to hodně návyková hra, která vás chytne a nepustí.

Celé kilometry herního prostoru, kde skutečně co chvíli něco potkáte. Ať už jde o zvířata či monstra, nebo o úkoly. Protivníků je na území Skyrimu opravdu dost. Dost na to, aby jste se při přechodu z jednoho místa do druhého nenudili. Ale také tolik, aby přechod z onoho bodu A do bodu B netrval celou věčnost (je tu i volba rychlého přesunu).

Hra se ovládá opravdu dobře a to i přes to, že byla vyvíjena prvotně na konzole. To je znát hlavně na inventáři, který vypadá spíše jako telefoní seznam. To mi sice z počátku nevadilo (vaše postava toho zase tolik neunese), nicméně když jsem začal ukládat věci do truhel, za pár hodin už jsem se v tom nevyznal.

Souboje jsou dynamické a opravdu se nemůže stát, že by vás omrzely. Jak víte, každou ruku ovládáte zvlášť. Mimoto jsou ve hře i pěstní souboje, i když to není žádná novinka.

Grafika vás sice nijak neurazí, ale mohla by být lepší. Na druhou stranu atmosféra, která z ní vychází, je úžasná. Opravdu mi byla zima.

Co se týče úkolů, tak jde vlastně o klasické přines, najdi, zabij. Ale podání je různorodé. A o to jde především. Každý úkol je jiný, neokoukaný. Kolikrát jsem byl postaven před morální dilema. A kolikrát mě hra postavila do pozice, do které by vás postavil samotný Jigsaw. A to mě dost pobavilo.

Hry s takto velkým obsahem ovšem trpí velkou nemocí a tou jsou chyby. I když jsem neobjevil žádnou z těch známých, kdy třeba plavete ve vzduchu, nebo průhlednou texturu, narazil jsem na jiné. Zavítal jsem do jednoho dungeonu, začal mlátit tamní “zrůdy a nepřátele” a mohl jsem (prý) pustit jednoho zajatce. ovšem zatáhnout za ten řetěz prostě nešlo. Nechal jsem tedy “chybu chybou” a šel dál a zabil místního bosse. Po nějakém čase jsem dostal za úkol tohle místo vyčistit a zabít tamního šéfa. Tak jsem se tam opět vydal. Všechno zůstalo přesně tak, jak jsem to opustil. Všichni i s bossem byli mrtví, jen ten zajatec šel teď propustit. To je řekl bych, docela závažná chyba, na kterou měli testeři přijít. Nebo jsem třeba po jedněch schodech skákal, protože byly v tom místě prostě moc vysoké (a hned jsem věděl, kudy tester asi šel). U takhle velké hry se prostě chybám nevyhnete. Patche to spraví (jednou, snad). Na jiné chyby jsem nenarazil a to je co říct. Čekal bych jich víc.

The Elder Scrolls 5 Skyrim je hra víc než dobrá, dokonce víc než chvalitebná, nicméně na výbornou to ještě není. I když má k tomu hodně blízko. Rozhodně je to RPG na horních příčkách.

(pozn: Jigsaw-hlavní záporák v hororech SAW. Kdyby někdo tápal :D)

Pro: Rozlehlý, svobodný svět, různorodost, atmosféra a abych nezapomněl-soundtrack

Proti: Graficky by to šlo i lépe, ty bugy, ty bugy.

+23 +24 −1