Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Spec Ops: The Line
Spec Ops: The Line
80

Komentáře

Všechny PC PS3 X360 XOne XboxX/S
Napsat vlastní komentář
leebighleebigh
Dohráno
  • PC 90
Herní výzva 2020 - Kategorie č. 4 - Reálná virtualita (Hardcore)

Spec Ops: The Line jsem si vybral do Výzvy díky zdejším příznivým hodnocením. Pozitivní komentáře opravdu nelhaly a ačkoliv jde o moderní hru, byl jsem jako fanoušek retro titulů velice příjemně překvapen. Hra mi poskytla skvělý a místy mrazivý a emocemi cloumající herní zážitek.

Dubají jsem se už dvakrát měl možnost procházet během dovolené a toto životem pulsující město je pastvou pro oči milovníka moderní architektury. Spec Ops nám ovšem přináší poněkud jiný úhel pohledu. Písečná bouře způsobí katastrofu apokalyptických rozměrů a pohřbí celé město pod masivními nánosy písku. Ocitnete se v roli kapitána Walkera, jenž se snaží spolu se dvěma kolegy najít a zachránit jednotku plukovníka Konrada, která pomáhala při ochraně zbylých přeživších v zasypané Dubaji.

Spec Ops je typickou moderní akcí ve stylu Gears of War. Přestřelky se odehrávají výhradně ve skrytu za roztroušenými bednami, automobily či jinými bariérami, jež vám hra poskytuje. Žádný Rambo styl. I tak jsou souboje dynamické a akční, zejména když jsou doprovázeny hláškami vašich spolubojovníků, výkřiky nepřátel a masivní destrukcí. Navíc akci zpestřují i popcornové mise ve vrtulníku nebo za střílnou kulometu. Perfektní atmosféra válečné vřavy. Chvíli jsem bojoval s ovládáním, ale nakonec jsem si zvykl a hrálo se mi příjemně.

Level design je velice pestrý, zdánlivě monotónní písečné prostředí je vykompenzováno pestrou a měnící se architekturou lokací, v nichž se hra odehrává, včetně ikonických budov. I když taková Burj Khalifa myslím vypadá trochu jinak. Designéři využívají zničitelného prostředí, kdy protivníky například můžete zasypat pískem, nebo pod nimi prostřelit sklo. Nebo čelíte nástrahám počasí, kdy třeba v písečné bouři opravdu nevidíte takřka nic.

Do rukou se vám dostane řada nejrůznějších zbraní, které většinou sbíráte od protivníků, nést můžete jenom dvě spolu s granáty, takže je třeba volit zejména ty kousky, v nichž je dostatečná zásoba munice. Tu lze sice občas doplnit, ale bedničky neleží na každém rohu. Nouzí o střelivo jsem ale netrpěl a vždycky jsem našel zbraň, která něco v zásobníku měla. V akci mohou pomoci pokyny vašim spolubojovníkům, nicméně jsem nepřišel na tajemství ovládání, takže jsem bojoval po celou dobu na vlastní pěst.

To, co dělá Spec Ops: The Line originálním a posunujícím kvality titulu úplně k jiným výšinám, je příběh a jeho podání. V akčních hrách i filmech je vnímána americká armádu většinou jako symbol dokonalosti a dobra. Zde jednotlivé armádní frakce bojují mezi sebou, navíc bez ohledu na civilní ztráty, autoři zasluhují pochvalu a respekt za to, že se nebojí nést svou kůži na trh s kontroverzním obrazem US Army.

Příběh je temný, krutý a realisticky a drsně zobrazuje válečné hrůzy a utrpení nejen vojáků, ale hlavně civilistů. Ve válce nic není černobílé, a tak hlavní hrdina stojí na rozcestí a před řadou rozhodnutí. Naneštěstí je hra neprezentuje příliš zřetelně. Zachráníte život (snad) cenného agenta, nebo naopak civilistů? Odrazíte dotírající agresivní dav ostrou municí? Zastřelíte zločince, jenž ukradl vodu, nebo vojáka, co zabil při zatýkání jeho rodinu? To vše před vás hra předkládá a věřte, že žádné rozhodnutí není to správné.

Ve hře se setkáváte s několika různými zájmovými skupinami a ačkoliv Walkerovo jednání je míněno v dobrém, alespoň podle jeho cítění, akce pod jeho velením vedou ke katastrofám a masakrům. Tak třeba upálení civilistů fosforem, zničení zásob vody, drsné záběry mrtvol. I když jsem poměrně otrlý, tak místy mě při hře mrazilo a necítil jsem se úplně dobře. Takže autoři mají za dokonalý příběhový podkres veliké plus. Navíc má hra celkem čtyři různé konce, a i ten zdánlivě nejlepší vyznívá mrazivě.

Spec Ops: The Line po stránce herních mechanismů není ničím unikátním. Ale originální zasazení, skvělé zpracování postapokalyptické Dubaje a perfektní realistický příběh dělá hru dokonalým zážitkem.

Pro: Originální námět a zasazení. Věrné zobrazení Dubaje. Drsný a realistický příběh s morálním vyzněním.

Proti: Nejasné ovládání spolubojovníků. Nic unikátního po stránce herního systému.

+34
PrometeheusCZPrometeheusCZ
  • PC 85
Hodnocení 8,5/10 , Splněné Achievementy 40 z 50 , Curator

Dubaj. Kdysi metropole bohatá na ropu se změnila na peklo na zemi, protože řada apokalyptických písečných bouří zpustošila ráj Středního východu a jeho dominantní památky.

Hratelnost? Naprostá klasika pro střílečky. Nepokouší se inovovat nebo zavádět nic nového. Pevná střelecká mechanika, skákáni, krytí i když mechanika krytí není tak dokonalá, házení granátů, boj z blízka. Zajímavý způsob, jak sprovodit protivníky ze světa, umožňuje střílet do oken nebo skleněných stropů a zasypat vaše nepřátele hromady písku. Účinek je působivý, ale tyto momenty jsou předurčené a mechanické, čímž se zbavuje jeho nepředvídatelnosti v boji, stejně tak jako skupina nepřátel stojící vedle červeného sudu :-D.
Můžete zde také přiřadit příkazy svým spolubojovníkům a zacílit nepřátele, tak aby na ně zaměřili palbu. Z tohoto hlediska je hra prostým průměrem.

Ale bez ohledu na to, jak uspokojivé je její hraní, je tu něco jiného na čem hra staví, čím je jedinečná. A to její příběh. Vyprávění usiluje o něco mnohem víc a z hry dělají silný zážitek.

Příběh nevýrazného vojenského střelce, odehrávajíc se v Dubaji, který byl pohlcen arabskou pouští a „Zatracený“ 33. prapor armády Spojených států, kteří byli posláni k evakuaci města, o kterém nebylo po několik měsíců ani vidu ani slechu. Evakuace byla neúspěchem a Dubaj byla označena jako země bez člověka, odříznuta od zbytku světa. To je přinejmenším do té doby, než byla vyslána nouzová zpráva od velitele praporu, plukovníka Johna Konrada. Aby vynutil vojenskou aktivitu.

Převezmete roli kapitána Martina Walkera z americké armády, který byl vyslán se svým dvoučlenným týmem, aby oblast prozkoumal a prozkoumal zdroj zprávy. Ale věci nejdou tak hladce, jak by se vám líbilo. Nejprve bojujete s povstalci ze Středního východu, ale jakmile najdete vojáky od 33, věci se brzy rychle začnou měnit. Najednou jste pod palbou jednotek USA a jedinou věcí, kterou můžete udělat, je vystřelit. Je to nepříjemné střílet své domnělé krajany, i když jako první zahájili palbu. Existují otázky bez odpovědí – nevíte, co se stalo nebo co dělala 33., a nyní je kosíte jednoho po druhém, protože je to jediný způsob, jak přežít. Tohle není žádná skupina beznadějných povstalců, ale uniformovaných vojáků USA, a to je zneklidňující. A dál už si to musíte zahrát sami :-)

8,5/10 pro boj s hrůzami války a s dopadem, který má na lidskou mysl, pro skvělou atmosféru. Za zmínku také stojí dost podařená hudba, často od známých interpretů.

P.S. ACH 40 z 50, k hře se jednou vrátím a dodělám na full, možná....
+17
ghostghost
Dohráno
  • PC 50
Yager prišiel s počítačovou hrou a tvrdí nám, že ak v nej nechcete robiť zlé veci, tak hru nehrajte. Ja mám s týmto prístupom trošku problém, preto skúsim byť stručný a dotknem sa iba hernej časti hry.

Máme tu vojnovú FPS na Unreal Engine 3. Vizuálne to nie je na ochkanie od blaženosti, ale dá sa to. Viac ma trápi strieľanie v hre. To je tá časť, ktorej sa viete vyhnúť len tým, že hru proste nebudete hrať :) Je neuspokojivé.

Spravím 10 krokov, schovám sa za najbližší stĺp, múr, zvalenú skriňu alebo neviem čo a moji súperi spravia to isté. Potom po sebe strieľame, pokiaľ nepadne posledný protivník a ide sa ďalej. Toto zopakujte asi 60x a máte predstavu o akčnej zložke hry. Už dávno som nehral hru, kde by mi chýbala AI tak veľmi ako tu. Asi je to tým, že od kostričiek, goblinov alebo démonov žiadnu AI nečakám, ale vo vojnovej hre je to skrátka nutnosť. Kreténi sa zastrčia za kryt spoza ktorého v pravidelných intervaloch vystrkujú hlavičku. Keď im tam hodím granát, tak sa v polovici prípadov skrčia na mieste a ... nie, žiadne prekvapenie sa nekoná, granát proste vybuchne a je po vojačikovi. Je to presne taká zábava, ako je to napísané.

Aby som im len nekrivdil, tak niektorí idú aj ku mne, lenže to by som musel byť slepý a chromý zároveň, aby som ten ich pomalý pohyb ku mne nevidel a nevyužil. Logickým riešením nefunkčnej AI je, že vojačikov býva často veľa. Lenže nábojov je zase pomerne dosť aj keď nosiť môžete len 2 zbrane. Ku cti hry slúži to, že obtiažnosť je vymyslená s rozumom. Vyššia obtiažnosť neznamená, že sa zo súperov stanú špongie na strelivo, ale sa zníži hráčova výdrž. Nebol problém vyčistiť celú oblasť headshotmi a to ma veľmi tešilo, ale headshot som mohol chytiť aj ja. O to viac na sralo, že je AI taká, aká je.

Zhrnuté a podčiarknuté, je to priemerný cover based shooter s pridanou hodnotou (vojna je zlá, zabíjanie je zlé) a príbehom, ktorý pochopia asi len najpozornejší hráči. Ak chce niekto spraviť hru, v ktorej záleží na najmenších detailoch, tak musí lepšie pracovať s vnímaním hráča. Oveľa väčší dojem na mňa hra spravila, keď som o nej čítal recenzie, než to bolo pri samotnom hraní.

Hry hrám tak, ako mi to autori umožnia a v tejto hre možnosti nie sú. Osveta je taká dobrá, aký dobrý je spôsob jej šírenia. Ak mi niekto povie, že keď nechcem v hre použiť biely fosfor, tak ju musím prestať hrať, potom cítim podraz. V hre ho použijem (hry bez možností výberu vnímam inak ako skutočnosť), ale skutočnosť by bola iná. V reáli sa správam úplne inak. Do nikoho nestrieľam, ani nechcem strieľať, ani nemám chuť niekoho napadnúť len preto, že boxujem. Práve naopak a JT to tu vysvetlil veľmi jasne a presne (pre netrpezlivých, je to od 06:51).
Mier.

P.S. Vrátil by mi Yager peniaze, keby im napíšem, že som hru prestal hrať, lebo sa mi nepáčilo, čo v hre robím ?
+15 +19 −4
LiberXLiberX
Dohráno
  • PC 75
Černý kůň, který bohužel nedokázal splnit nemalá očekávání, která jsem do něj po přečtení recenzí a komentářů vkládal. Nabízí však herní zážitek, který u většiny jiných her nenajdete.

(+) Plusy:
- Postapokalyptická atmosféra a prostředí, které víc než moderní konflikt připomíná sérii Mad Max
- Poselství, které hra nese.
- Morální přesah. V několika momentech je jen na Vás, jak se zachováte. Budete milosrdní, odpustíte, nebo necháte mluvit zbraně? Volba přitom není prezentována žádným menu s možnostmi, nýbrž spočívá pouze v tom, jak budete hrát.
- Skvělá grafika
- Velký zbrojní arzenál

(-) Mínusy
- Příběh, který včetně svého vyvrcholení dává asi takový smysl, jako seriál The Lost (Ztraceni).
- Z nalajnovaného koridoru vás hra nepustí ani o metr. Call of Duty je vedle toho open world zážitek.
- Hra se snaží být realistická a syrová. V praxi ale hrajete za nezničitelného terminátora, kterého ani celý pluk vojáků nezastaví.
- Podivné ovládání
+20
BINGMANBINGMAN
Dohráno
  • PC 85
Nevím, co k této hře napsat, protože v předešlých komentech bylo snad již vše řečeno a já se nerad opičím. Takže jenom malé shrnutí: Průměrná střílečka s příběhem, který nemá ve hrách obdoby. Od hry jsem se kvůli povinnostem odtrhával jen velmi těžko.
10/10 - would commit a massacre of the innocents again!

1. bod herní výzvy 2018 (hardcore)
+24 +25 −1
raisenraisen
Dohráno
  • PC 75
O Spec Ops: The Line jsem toho moc neslyšela, neboť vyšlo v době, kdy jsem hry, které zrovna vycházely, sledovala méně. Když se po několika letech objevila tato hra zdarma, tak mi ji doporučil známý s tím, že si tohle opravdu musím zahrát.

Příběh je to, co je na této hře chváleno nejvíce. Námět je opravdu zdařilý a dal mi tip na knihu, kterou bych si chtěla přečíst (Srdce temnoty). Těch momentů, které otřesou hráčem (nebo tedy aspoň mnou), moc v průběhu hraní není. Nejvíce mi utkvěla v paměti scéna, kdy vypálím bílý fosfor na nevinné lidi. Na druhou stranu se mi líbilo postupné gradování příběhu (nebo spíše emocí) velitele Walkera až do úplného závěru. A do jeho agrese a vzteku jsem se lehce vžila, což pro mě vypovídá o uvěřitelném zpracování pocitů. Čím více se snaží něco napravit, tak tím více je to horší.

Co se týče hratelnosti, tak zde bych vytkla místy přemíru akce. Já vím, je to akční hra, koridorovka, ale mně by více sedělo postupnější dávkování přestřelek a delší přechody mezi jednotlivými lokacemi, kde se má akce odehrát. Občas jsem se podivovala, co ti moji spolubojovníci dělají, že stojí v otevřeném prostoru a střílí na nepřítele, ač tedy zabijí jen málokdy někoho, ale všimla jsem si, že něco podobného dělal i nepřítel, tak jsem nad tím jen mávla rukou.

Ovládání nebylo špatné, ale v průběhu hraní mě rozčilovala nemotornost postavy v momentě, kdy měla vyběhnout z jednoho krytu do dalšího. Zažila jsem už více intuitivní přebíhání z krytu do krytu. A vůbec nejhorší byla chvíle, kdy jsem musela vyběhnout z krytu jen na tu chvíli, než tam bouchne granát a zase se do něho vrátit, protože jiný kryt v okolí nebyl.

Perfektní byla hudba, ta mi opravdu sedla a dost dobře se poslouchala. I grafiku hodnotím pozitivně vzhledem k tomu, že je to hra z roku 2012. U hry jsem se většinu času bavila a že je kratší, tak to mi ani nevadilo, myslím, že přílišné natahování by vyprávění příběhu tak, jak to udělali vývojáři, jen uškodilo a navíc ke konci mě tak akce až tak nebavila.

Pro: námět, zpracování syrovosti válečného konfliktu, hudba

Proti: ovládání, občas příliš moc akce

+30
GoodspeedMGoodspeedM
Dohráno
  • PC 65
Spec Ops : The Line je akce z vojenského prostředí ze současnosti. Odehrává se v Dubaji zasažené katastrofou. Hrajete za vojáka, který má s pomocí dvou svých kolegů, za úkol najít 33. vojenskou jednotku.

Hra je na můj vkus až příliš hektická a koridorová. V podstatě nemáte kam zabloudit, nemůžete ani přepadnout přes okraj nebo seskočit na místě jiném než tomu určeném. Tudíž absenci mapy nemohu brát ani jako mínus. Taktéž mi na začátku chyběla baterka, ale ve hře vlastně nejsou ani tmavá místa. Všude písek a prostředí se nemění. Hrajete bud na poušti nebo v prostorách budov. Čelit musíte nejen po zuby ozbrojeným vojákům, ale také písečným bouřím. Co se týče obtížnosti, tak hra je postupem čím dál těžší a proto se není čemu divit, že když jste první půlkou hry doslova prolétli, tak druhou vidíte loading častěji než je obvyklé. Veškeré akce jsou předem určené a tak se nestane, že by při opakování bylo něco jinak. AI nepřátel je velice chabá, mnohdy se vůbec nekryjí a pokud ano stačí počkat než vystrčí hlavu téměř vždy na stejném místě a nezřídka se na vás vrhají jako můra po žárovce. Za to vy jako hlavní hrdina musíte krytí využívat téměř vždy. Co se mi na hře líbilo, bylo velké množství reálných zbraní a hudební doprovod zasazený do 70 – 80 let. Ale to je asi tak vše.

Hra mě tedy moc nenadchla a to ani po grafické stránce. Sice vše běží svižně, ale až na vymodelování vojáků je vše takové strohé a minimalistické. Dohráno jsem měl za necelých 7 hodin. Vývojářské studio Yager Development mohlo na hře přece jen víc zapracovat. Věřím, že jejich top game teprve přijde. Za mě 65%

Pro: široký výběr reálných zbraní, hudba

Proti: AI nepřátel, příběh, velice přímočarý postup hrou,

+11 +13 −2
GelimerGelimer
Dohráno
  • PC 60
Levou rukou držet žebřiňák, druhou střílet z granátometu a ještě stihnout přebíjet? Chápu, že tato hra obsahuje hlubší myšlenku o tom jak je válka na pytel a že hrdinové neexistují, ale je to hra a ne knížka a proto moc nechápu tak velké hodnocení co tu má.

Mise sou uplně padlé na hlavu jen valíte kupředu, střílíte triliony nábojů a ještě se staráte o dvě děcka, kterým když neřeknete koho mají zabít tam si hodí kostkou a buď hodí 6 a chovají se jako vojáci nebo rozpětí 1 - 5 a sou to uplní arcádový šašci co vám zavazí, vrhají se kamsi kupředu do palby a ještě mají blbý kecy když vám vběhnou před hlaveň - Hey watch your aim man!

Velký plus bych dal hře za ten příběn, ten je ve srovnání s ostatními jatky, kde sundáte polovinu populace zeměkoule a jestě si hodíte prďáckou hlášku "Kill is fucking confirmed!" , docela dobře vymyšlený, zamotaný, ale jakéhosi rozuzlení se člověk dočká.

Bohužel hlavnímu hrdinovi - vám - celou dobu hrabe a z těch rozhodnutích co musíte jako postava udělat - respektive je nascriptováno video shotama, by se jeden posral - scénka koukáte na týpky jak drží růkojmí a nějakýho bad ass vůdce odporu, který má vyklopit nějakou velmi důležitou informaci nepříteli a tak ti zlí borci vemou jedno růkojmí za druhým a zastřelí ji pokud jim to nevyklopí. No normálně už když berou první tak bychom ve třech ty týpky asi sejmuli - zachránili situaci, šli na pivo. Ale ne my budem čumět jak odbouchnou nějakou ženu a pak až zbytek růkojmí odvedou tak si hodíme mincí jestli půjdeme zachránit zbylé civilisty nebo toho borca na zemi. Takových kurva co se tady děje, proč nemůžu vzít příběh trochu do svých rukou je tu spousta a to mi teda vadilo Situací, kde hráč pouze sedí a kouká na monitor a říká, no já bych teďka asi.. já bych už udělal tohle je hodně a to hře dost ubírá.

Graficky dobré - pokud někoho fascinuje pohled na tuny písku (Obelix by byl rád za informaci, že ho sem přivezla písečná bouře) rozpadlé budovy a poházená auta tak si přijde na své.

Hratelnost - klasická střílečka, schovávejte se za balvany a střílejte nabíhající potravu pro děla
Celkově: Rambo style activated, Rest in pieces suckers!

Zbraně - celkem velká různorodost, ale jelikož jdete proti jednotce americké armády co se zvlčila rozkazům - nevím odkdy fasují AKčka nebo jestli vybrali armory nějakýmu šejkovi?

Herní doba je kolem 7 hodin, tady nevím jestli je to plus nebo mínus vzhledem k náplni hry , ale pokud bych si to kupoval za plnou palbu tak bych asi nebyl uplně spokojen



Pro: Zajímavý příběh, brutální scény (nejsu magor, ale příběh to podtrhovalo), naštěstí jen 7 hodin kampaň

Proti: nenaštěstí jen 7 hodin kampaň? , nascriptovaný až bak bak, hratelně bezduché rozhazování nábojů do davu

+7 +11 −4
MarkJudeMarkJude
Dohráno
  • PC 90
Znáte ten pocit, když dohrajete peckovou hru a nevíte, jestli je napsání smysluplného komentáře, který by si zasloužila, ve vašich silách? Mám teď v hlavě fakt velkej bordel, ale pokusím se sesmolit alespoň něco, co by trochu dávalo smysl. Začněme tedy hezky od začátku.

O Spec Ops: The Line jsem nikdy před hraním neslyšel. Do hry jsem vstupoval jako úplná tabula rasa. Hned na začátku mě uchvátilo intro a titulky, včetně toho, že jsem v nich byl zmíněn jako zvláštní host. Díky. Jako plus hodnotím i menu, které se mění hezky podle toho, jak daleko v kampani právě jste.

Hra nejdříve působila jako jakási zvláštní nemastná, neslaná střílečka. Hodně mi dělal problémy krycí systém. Postupem času jsem si ale zvykl, i když si až do konce hry čas od času ovládání dělalo, co zrovna chtělo. Během prvních misí mi hlavou lítaly různé obrazy a představy. Takhle bych si nějak představoval Mad Maxe, říkal jsem si. Moje sny se ale nakonec ustálily jako modlitby k nové hře, která by vypadala a ovládala se vlastně úplně stejně. Fungovala by jako RPG ve stylu Mass Effectu a měla by otevřený svět s herní dobou okolo 60 hodin. Lidi, já to fakt potřebuju...

Co hře nelze upřít je i jakýsi real feeling. Všechno, co se dělo na obrazovce jsem hltal, možná i proto, že takhle nějak si představuju vojenské operace, kdy se prostě všechno totálně posere. Hra hned z několika důvodů působí hrozně dospěle. Ačkoliv si vůbec nehraje na interaktivní film, vývojáři si velmi dobře pohráli s kamerou a hlavně výborně zakomponovali do striktně lineární hry možnost volby a to ne jenom jednou. Všechny volby, ač nemají žádný vliv na to, jestli půjdete doleva nebo doprava, ač se ve hře nezmění takřka vůbec nic, změní naprosto pohled a přemýšlení hráče. Prostě přesně výstavní příklad toho, jak má taková volba v lineární hře vypadat.

Jako drobný mínus bych viděl občas problematické ovládání krytí. Když odněkud přiletěl granát, nebo přiběhl nepřítel, nejednou se mi stalo, že jsem reagoval pohotově. Walker ale zůstal přilepený na zdi, nebo běžel úplně jiným směrem, než jsem chtěl.

Nakonec musím zmínit ještě "Bílý fosfor moment", ze kterého jsem si sedl na zadek. Je to jeden z TOP momentů celé hry a od něho stoupala kvalita hry prudce nahoru. Ačkoliv jsem stále mírumilovný člověk, který netouží po lidské krvy, vyvolávalo ve mně Spec Ops zvláštní pocity. I když bych si chtěl zkusit projít hru znovu, asi bych do toho v nejbližší době rozhodně nešel. Je to jedna z nejnáročnějších her na psychiku, co jsem kdy hrál! Nadruhou stranu vám je v 6 hodinách servírována kvalita toho největšího rázu, která mi přinesla takový herní zážitek, že na něj ještě dlouhou dobu nezapomenu!

Pro: prostě všechno

Proti: možná vás bude bolet hlava

+22 +23 −1
holmesjednaholmesjedna
Dohráno
  • PC 85
O koupi hry Spec Ops: The Line mě kdysi dávno přesvědčila volně dostupná demoverze, ale od té doby se krabička válela na poličce a lehal na ní prach. A tak jsem se ke hře dostal pořádně až nyní. Už tehdy jsem hru kupoval za pár stovek a neočekával jsem od ní moc. Musím jednoznačně říct, že je hra velmi nedoceněná a při jejím hraní jsem prožíval upřímné emoce, stres a vinu. Nejde totiž o obyčejnou střílečku, ale vážnou příběhovou záležitost o hrůzách války, která budou nastávat pod vaším velením a vašimi rozhodnutími.

Uběhlo 6 měsíců od chvíle, co jedno z nejluxusnějších měst světa - Dubaj, začali ničit silné písečné bouře. Nyní je z tohoto místa pustina, kde každý bojuje o přežití. John Konrad a 33.armádní pluk jsou vysláni město evakuovat. Akce ovšem končí nezdarem se slovy „Pokus o evakuaci Dubaje skončil naprostým selháním... Počet obětí... příliš mnoho“. V tuto chvíli se na scéně objevujete vy. Jako kapitán Martin Walker jste posláni s vaším týmem zachránit poslední přeživší a najít vašeho starého známého, Konrada. Vašimi parťáky jsou Adams a Lugo, a budou vás doprovázet po celou dobu hraní. Ovšem už od prvních momentů, které v post-apokalyptické Dubaji strávíte, bude tušit, že tu něco není v pořádku.

Drsná atmosféra a hrůzy války jsou tu vykresleny na jedničku, čemuž dodává i všudepřítomná brutalita. Jsem už dost otrlým hráčem her, ovšem ve spojení s atmosférou ve mě Spec Ops občas vyvolával lehké lechtání v žaludku. A to rozhodně není špatně ! Jelikož se příběh netočí jen okolo přestřelek mezi po krk vyzbrojenými vojáky, ale i okolo žíznícího civilního obyvatelstva, pocítíte emoce tak, jak ne v ledajaké hře. Vývojáři šli dokonce tak daleko, že se hrůzy války nevyhnout ani dětem. Příběh podtrhují i velmi povedené filmové Cutscény. Dechberoucí zvraty se budou odvíjet od vašich rozhodnutí. A ta emoce, stres a pocit viny ještě umocňují, protože nemálo kdy si zašpiníte ruce krví nevinných. Mě osobně naprosto odrovnal útok fosforem na údajnou nepřátelskou vojenskou základnu. Po útoku jsem ovšem zjistil, že jde o tábor civilistů. Pohled na spálené tělo matky svírající v posmrtné křeči tělo své dcery... nebo spíš toho co z ní zbylo, mi vážně vyrazil dech. Všechny tyto události a následné výčitky budou mít v pozdějších fázích hry dopad jak na vaše parťáky, tak i na vaše psychické zdraví. Mile mě překvapili pasáže, kdy je na vás rozpoznat halucinaci od reality. Hra má několik možných konců, které závisí opět na vašem rozhodování. Každopádně, všechny vám dokážou vyrazit dech a nad většinou budete ještě dlouho přemýšlet s pocitem viny. Jediným větším negativem je krátká herní doba, protože děj se rozhodně mohl ještě více rozrůst.

Hratelnost je na tom dobře, ovšem přestřelky jako takové můžou časem omrzet a stát se mírně stereotypními. Za to ovšem může i fakt, že hra není dvakrát jednoduchá, a tak si stejnými přestřelkami projdete několikrát. Nerozvážným postupem vpřed si totiž maximálně vysloužíte kulku mezi oči. Proto je tu výborně zvládnutý režim krytí, a vyplatí se používat taktický postup. Často se budete muset starat i o vaše parťáky. Ti totiž nejsou nesmrtelní, a čas od času nějakou kulku schytají. Na vás poté bude je oživit. Pokud ovšem budete zrovna zaneprázdněni střelbou, můžete dát rozkaz druhému kolegovy, aby práci udělal za vás. Rozkazy typu ,,omráčit nepřítele,, , nebo ,,zaútočit na označený cíl,, můžete podávat kdykoli během hraní, ovšem já je využil během celé hry maximálně tak 5x. Mezi klasické prodlužování herní doby patří nalézání nahrávek s informacemi.
Ve hře nechybí ani Multiplayer a Kooperace. Oba módy jsou zábavné, ale rozhodně nejsou tolik výrazné jako samotný hlavní příběh.

Atmosféru a vizuální zážitek tvoří také vynikající grafické zpracování. Pohled na zasypané město pískem, písečné duny a post-apokalyptické lokace dokáží vyrazit dech. Mimika postav, a to i během boje, dokáže zase podtrhnout vyjadřované emoce a stav vojáků. Překvapila mě i zničitelnost prostředí a simulace sypajících se vln strženého písku. Detaily jako měnící se Menu hry, podle toho, v jaké části příběhu se nacházíte, jsou jen třešničkou na dortu. Nechybí zde ani povedené ozvučení s nadupaným Soundtrackem, z něhož největší pecky vám např. k přestřelkám bude pouštět místní DJ. Ovšem, kdo ten záhadný DJ je, si budete muset zjistit sami.

Hra Spec Ops: The Line je velmi nedoceněná. Je sice kratší, ale nadupaná brutální akcí z hrůzného válečného prostředí s vynikajícím příběhem, dechberoucími vraty a s několika možnými konci. Hlavním triumfem je zde možnost rozhodování, která emoce, pocity a krutost války ještě umocňuje.

Pro: Příběh, atmosféra, rozhodování, zvraty, filmové cutscény, brutalita, několik konců, grafika, mimika postav, hratelnost, soundtrack, obtížnost, zranitelnost parťáků, emoce, hrůzy války

Proti: Krátká herní doba, občas stereotypní přestřelky

+16
PanTakácsPanTakács
Dohráno
  • PC 90
Pokud bych měl jmenovat jednu hru, u které mě opravdu mrzí, že nevyjde pokračování tak je to právě Spec Ops: The Line. Jen málo her ve mě nechalo takový dojem, jako právě tento počin od Yagera. Pro mě osobně na poli stříleček absolutně nejlepší příběh s morálním poselstvím, které vám zanechává nepříjemnou pachuť v ústech.

Ano, na první pohled to vypadá jako klasická prostoduchá akční rubačka bez špetky nápadu. Hloupá koridorovka, která chce okopírovat COD nebo Battlefieldem. Čím dále ale člověk hrou postupuje, pozná, že tohle není obyčejná střílečka. Jelikož akční model není to, co má Spec Ops táhnout vpřed, ale příběh...to je ta nosná esence. A tady to funguje opravdu bravurně. Nebudu se pouštět do spoilerů, nicméně dějová linka i se závěrečným "rozzuzením" je dechberoucí a závěrečnou kapitolu [spoiler]u Konrada ve věži[spoiler], jsem si užíval, zatímco jsem měl srdce až v krku. Vše navíc podtrhuje nádherná hudební vložka.

Vývojáři za důvod nepokračování v sérii označili zjištění, že trh není dostatečně velký na to, aby se tituly s morálním poselstvím uživili. To mě přijde jako obrovská škoda. Ano každý se chce odreagovat a vysypat zásobník do nepřítele, zatímco akce plyne jako blázen. Ale pak to jsou díla jako je Spec Ops: The Line...díla, která pořádají MindFucky na vaší osobu tak velké, že po dohrání sedíte a koukáte do zdi. A ty ve vás zanechají daleko větší zážitky a vzpomínky, než další vydání "Modern Warfare".

Pro: Fantastický příběh,originalita, hudební vložka, quotes v loadovacích obrazovkách

Proti: Krátká herni doba, skripty, přehnaný počet nepřátel

+26
kurcatoviumkurcatovium
Dohráno
  • PC 70
Komentář ke Spec Ops: The Line se bude psát těžko. Hra má svůj, díky námětu možná trochu kontroverzní, příchod na svět už dávno za sebou, ale s odstupem času se při dohánění herních restů dostala i do mého hledáčku. Jako u valné většiny her jsem před vlastním zahráním víceméně ignoroval veškeré preview, (před)prodejní hype, videa, recenze, návody a diskuse, které se kolem hry rojily a o The Line jsem tak věděl jen něco mále ve smyslu je to tak trochu jiná střílečka. Snažil jsem se prostě vědět co nejméně, abych si po zahrání udělal vlastní a ničím nezkreslený úsudek.

No a dopadlo to... pokud nic jiného, tak hodně dvojsečně. Asi nebudu první, kdo by hodnocení The Line rozdělil na dvě části - hra samotná a příběh. Tohle dělení se totiž přímo vybízí, protože mezi těmito dvěma "světy" je zcela propastný rozdíl.

Nebudeme zbytečně chodit kolem horké kaše, po stránce herních mechanik je The Line dost špatná hra. Koridor by člověk "moderní střílečce" i odpustil (zvlášť v tak zajímavých kulisách), ale tragicky (ne)fungující systém krytí nebo hodně nevyváženou obtížnost už méně. Ono opravdu vypadá divně, když člověk přežije dvě salvy z těžkého kulometu, ale když k němu doběhne šílenec s nožem, tak se poroučí po první ráně. "Mezihry" v duchu on-rail stříleček či stacionárních palebných věží jsem považoval za zlo všude a nejinak je tomu i zde. Velení jednotce a AI obecně je také na pováženou. Po udání pokynu se místo odstřelení sniperkou oba vaši tatrmani občas nesmyslně rozběhnou přes rozlehlý plac přímo mezi hordy nepřátel, kde zdechnou dřív než by člověk řekl švec a nezbývá nic jiného než reload od posledního checkpointu. A ano, checkpointy jsou taky zlo, cca stejné jako zprasené ovládání.

Zatímco jako hra The Line naprosto selhává, po stránce příběhové je to naprostá bomba! Mnohokrát jsem si při hraní říkal: "Tohle by byl výborný film," což se po zakončení příběhu ještě umocnilo. Mám opravdu rád hry, které člověka po příběhové stránce nevedou po jasně nalajnované cestě, ale člověk u nich musí i přemýšlet. Nabízí se díky tomu otázky: Je první část hry opravdu jen blouznění a rekapitulace posledních hodin před smrtí? Způsobila nehoda vrtulníku smrt a je druhá půlka hry opravdu jakási forma očistce? Kdy zemřel Konrad a co s tím má společného CIA? Odpověď na tohle se člověk nikde nedozví, je jen na něm, jak si věci přebere. Při zpětném pátrání vyplývá na povrch, že ani sami tvůrci (snad) nikdy nedali jasnou odpověď bylo to tak a tak. Je to zkrátka o tom, jak si to kdo chce vyložit, což beru jako obrovské plus. Trochu se mi do mysli vkrádá v jistém smyslu podobná Dear Esther, kterážto také vznáší výrazně víc otázek než na kolik je ve hře explicitně odpovězeno. Přesto je pro mě Dear Esther lepší hrou, protože se nesnaží naroubovat nenaroubovatelné, příběh je prim a ona "herní náplň" je mu zcela podřízena formou. Zde to tak úplně neplatí. Příběh je tu sice také prim, ale k němu je násilím přilepena nepříliš povedená herní variace na Gears of War.

Jakkoliv bych chtěl za příběh dát The Line vysoké hodnocení, pořád je to hra a v tomto ohledu The Line opravdu neoslňuje. Ba naopak, na to jak je hra krátká, jsem asi 2x kvůli technickým a herně-mechanickým problémům uvažoval o její odinstalaci a byl to pouze příběh, co mě u hry udrželo. Musím se tak smířit se 70%.

Pro: příběh, atmosféra, stylizace

Proti: herní mechanismy, "mezihry", nevyvážená obtížnost, ovládání

+15 +16 −1
VodnyVodny
Dohráno
  • PC 90
V prvé řadě musím říct, že Spec Ops: The Line je jednou z nejvíc her pro dospělé, co jsem kdy hrál a tím nemyslím, že je hra od 18 let. Spíš bych řekl, že čím starší a zkušenější jste, tím víc tuhle hru oceníte a naopak. Rozdělil bych hodnocení na dvě části - hratelnost a příběh.

Hratelnost
Když bych měl hodnotit čistě hratelnost, tak je v podstatě repetitivní po vzoru Gears of War. Zabíjíte nepřátele po desítkách, máte k tomu celou řádku střelných zbraní, používat můžete vždy pouze dvě a tři typy granátů. Můžete sprintovat, schovávat se za překážky, pálit naslepo atd. Nic nového pod sluncem. Inovace je trochu v interaktivním prostředí, kdy čas od času je možné nepřítele překvapit závalem písku nebo sem tam se objeví písečná bouře, která je mimochodem velmi pěkně zpracovaná a má skutečný efekt na viditelnost i chování nepřátel. Škoda jen, že bouře jsou čistě skriptované a neobjevují se náhodně. Pak jsou tady detaily jako pěkně zpracované headshoty, kdy po zásahu dojde na drobné zpomalení času, výborné animace pohybů postav, možnost dodělání zraněného nepřítele na zemi opravdu krutým způsobem, zvířený prach po výbuchu granátů v písku, kdy dojde k oslepení nepřítele. Pak jsou tady minihry typu letím ve vrtulníku a v ruce mám rotačák, takže ničím všechno co zničit jde a zabíjím všechny, kteří zabít jdou. Dále musím ocenit grafiku a zpracování prostředí, které je mimořádně lákavé procházet. Poušť, písek, postapokalyptická Dubaj, mrakodrapy, luxus vs. hrůzy války, parádní level design, prostě hra vypadá krásně. O stylovém a úmyslně kýčovitém soundtracku s americkými hity ani nemluvě. I přes to všechno tohle ze Spec Ops: The Line dobrou hru nedělá.

Tím se dostávám k příběhu.

Příběh
Většinou se ve hrách objevuje příběh v klasickém duchu - hlavní představitel je kladný či záporný hrdina, přičemž převládá první varianta. Ve Spec Ops: The Line se příběh vyvíjí a to tak, že na konci hry nevíte co jste vlastně zač. V žádném případě nehodlám prozradit, jak hra skončí, protože to záleží na každém jak se rozhodne. Co ale mohu prozradit je, že s něčím podbným jsem se ještě nesetkal a dokonce mezi odborníky vyvolala tato hra velkou diskuzi. Proč? Protože je v ní spousta symboliky, překvapivě i politiky, objevují se zde narážky dokonce na hry a násilí v nich, řeší se zde smysl války, odpovědnost za zabíjení nevinných, výčitky, spravedlnost, kde je pravda, co člověk může udělat a co musí v různých situacích až z toho mrazí. Téma hry je zkrátka aktuální v každé době, ve které je válka a lidi dělají často ne to co by chtěli, ale co musí, ačkoliv netuší proč a co je k tomu vlastně vede. Pokud máte rádi až filozofická témata, tak tady je najdete.

Příběh je podaný poutavými animacemi v enginu hry, perfektním dabingem a velkým množstvím dialogů, ze kterých jde až hlava kolem. Nikdy jsem neměl problém zachytit příběh ve hrách v angličtině, ale tady mi často utíkaly celé věty, jak je hra ukecaná. A právě příběh je hnacím motorem, motivací jít dál a dál, zjistit pravdu i za cenu, že chvílemi je hra frustrující. Často jsem opakoval jednu pasáž pětkrát a víckrát, nejste zkrátka rambo a je potřeba si dávat pozor na přečíslení, nepřátelé se vás snaží obejít, háží granáty a mají různou taktiku, třebaže většina z nich jen vykukuje z krytu a je potřeba je postupně headshotovat. To vše jsem ale rád překousnul a po necelých 8 hodinách se dobral konce. Konce, který leckoho překvapí.

Verdikt
Spec Ops: The Line je víc než jen hra. Je to ukázka toho, že hry jako interkativní médium mohou stát rovnocenně bok po boku filmů, dokumentů, filozofických děl a mohou klást otázky, na které hráč hledá odpověď nejenom mačkáním tlačítek na myší, ale především sám v sobě.

EDIT: Ještě mě napadla jedna myšlenka. Hra je v podstatě simulátorem pudu sebezáchovy, který není o morálce, pravdě či spravedlnosti. Hráč zabíjí ne proto, že je to správné, ale aby přežil. Zároveň bez toho, aniž by zabíjel, by nevznikla tahle hra. Ostatně toto by šlo aplikovat na každou střílečku, kde o tom, co hráč udělá, koho zabije, už je vlastně předem rozhodnuto autory hry. Hra tím vlastně říká, že aby ses dobral jejího konce, musel si zabít všechny ty nevinné lidi a je jedno, jestli tě to bavilo, měl si při tom výčitky, prostě si to udělal. Hrál si hru, kterou nešlo vyhrát, ale jen hrát. Kdybys to udělat nechtěl, tak si tu hru nehrál. Každý, kdo tu hru dohraje je vinen za všechno to utrpení, které bylo díky němu způsobeno a to bez ohledu na to, jak moc se své činy snaží obhájit. Obhájit totiž takové činy nelze, to si jen namlouváme.

Pro: Příběh, prostředí, animace, level design, grafika, dabing, soundtrack

Proti: Příliš akční, divné ovládání

+28 +29 −1
MaximusMaximus
Dohráno
  • PC 70
1st Lt. Alphanso Adams: You know, it does feel like we're being watched.

SSgt. John Lugo: Good. Someone should see how sexy I look on the job.

Spec Ops: The Line je pre mňa tak trochu rozporuplná hra. Má v sebe úchvatné veci, ale obsahuje aj také, z ktorých som nadšený nebol.

Čo bolo dobré?
Prostredie Dubaja. Je neokukané a má veľmi dobrú atmosféru. Graficky to vypadá úžasne a screeny som fotil každú chvíľu. Celkový design prostredia je veľkolepý a možno jeden z najlepších aké som v hrách vôbec videl. Po príbehovej stránke je to zaujímavé, dynamické a napätie si to udržiava až do podareného finále.

Čo nebolo dobré?
Výplňové akčné pasáže. Ja viem, je to akčná hra, ale počty nepriateľov sú tak veľmi prehnané a tak časté, že ma to už neskutočne otravovalo. Príbehovo je hra naozaj jedna z najzaujímavejších z posledných rokov, no tie neustále akčné pasáže s počtom nepriateľov ako zo Serious Sama či Painkillera mi vadili a nehodilo sa mi to do celkového príbehu.

Verdikt.
Spec Ops: The Line je hra, ktorú si rozhodne treba zahrať. Príbehovo a prostredím ma bavila neskutočne veľmi, ale tie časté prestrelky s obrovskými počtami nepriateľov mi do príbehu nesadli a vadili mi.

Colonel John Konrad: No matter how hard I tried, I never could escape the reality of what had happened here. That was my downfall.

Pro: Parádna grafika a prostredie Dubaja, príbehovo podarené a zaujímavé, atmosféra, podarený koniec

Proti: Príliš časté prestrelky s príliš veľkými počtami nepriateľov

+24 +25 −1
PhoenixPhoenix
Dohráno
  • PC 75
Po druhém dohrání zvedám o stupeň hodnocení. Hru jsem si užil výrazně více než poprvé, byť jsem hrál na třetí obtížnost (nebo možná právě proto, napodruhé je samozřejmě téměř každá hra jednodušší, člověk přesně ví, na co je třeba se připravit).

Samotný příběh je vynikající. Není se čemu divit, když je inspirován Srdcem Temnoty, které již sloužilo jako předobraz geniální Apocalypse Now. Nastoluje řadu zajímavých témat (zda je vůbec možné být ve válce hrdinou, konstruování vlastní reality na základě odmítnutí silného pocitu viny a mnohé další). Různé stránky příběhu jsou dodnes probírány na specializovaných stránkách, což u akční hry rozhodně nebývá zvykem. V neposlední řadě je z hlediska celkového vyznění hry třeba vyzdvihnout hudební stránku, veškeré písně vyznívají (vzhledem k příběhu logicky) velmi protiválečně, nechybí ani Hendrixova slavná The Star Spangled Banner, která hraje přímo v menu. Své dělá pochopitelně také zasazení do velmi neokoukaného prostředí.

Z hlediska hratelnosti se jedná slušnou cover based střílečku. Hlavní hrdina pobere vždy pouze dvě zbraně (z celkového počtu dvaceti) a pár kousků tří různých typů granátů. Téměř u každé zbraně je krom primárního módu i nějaký sekundární (tlumič, střelba podvěšeným granátometem, scope atd.). A dvěma parťákům je možné dávat jednoduché rozkazy.

Stále mám ovšem několik výhrad. Chápu, že autoři chtěli kritizovat virtuální střelnice, ve kterých člověk vystřílí stovky virtuálních panáčků a je z něj hrdina, jen si k tomu podle mého měli vybrat trochu jiný žánr. Byl bych opravdu o dost raději, kdyby byla kritika zmíněného sofistikovanější, takto to místy sklouzává přesně k tomu, co se mi nelíbilo na Bulletstorm (nejdříve něco kritizuje a pak z hlediska gameplay předvádí totéž). S tím koresponduje zejména v posledních misích opravdu otravně vysoký počet nepřátel, kteří tak hráče občas prostě "utlučou čepicemi". Další věc je laciné natlačení hráče do rozhodnutí, která jsou mu následně omlácena o hlavu stylem "podívej se, jaká jsi svině". Nejlepší příklad je "bílý fosfor", kde se při nepoužití mortaru začnou donekonečna objevovat snipeři, což se nikde jinde ve hře neděje. Hráč tak žádnou volbu nemá a moralizování autorů se celkem míjí účinkem. Autoři to "velmi vtipně" okomentovali tak, že v daném případě je správné rozhodnutí vypnout hru (tak to většinou dopadá, když je někdo skálopevně přesvědčen o vlastní genialitě, méně je holt někdy více). Osobně by se mi líbilo například dostat po každé kapitole, kde Walker udělá chybu nebo vyložený průser, dostat na výběr ukončit celou misi s postupně horším a horším postihem, po prvních dvou kapitolách by byl propuštěn z armády, následovat by mohl vojenský soud a vězení. Ale musí se jednat o dobrovolný výběr z více možností, jinak to podle mého celé trochu ztrácí smysl.

Spec Ops The Line rozhodně stojí za zahrání, už kvůli výborně podanému příběhu, prostředí a celkové atmosféře. Byť existuje nemálo TPS, které jsou z hlediska hratelnosti ještě o dost lepší.

Pro: příběh, prostředí, atmosféra

Proti: linearita, místy otravně vysoké počty nepřátel

+25
JirxJirx
Dohráno
  • PC 90
Spec Ops: The Line jde na válečnou střílečku jinak. Jednak pohledem z třetí osoby, konzolovým systémem krytí, ale hlavně vyprávěním a pointou. Hrůzy války postupem hry gradují a místo toho, abyste se cítili jako jedinej správnej tvrďák, díky kterýmu jůesej vyhraje další konflikt, cítíte... něco jiného. Což je příjemná změna.

Důležitá rozhodnutí toho ve skutečnosti až tak moc nezmění, přesto doporučuji volbu vždy zvážit, vše se totiž promítne v závěrečném "zúčtování". Vypravěčské tempo je plynulé a postupně graduje. Příběh vás zaručeně bude hnát dál.

Akce z trochu netradičního pohledu pro válečnou střílečku je povedená. Nechybí dynamika, AI je... no vcelku stabilní, dělá to, co očekáváte, jen někdy (např. na schodech nebo v užších koridorech) aktivně nabíhají do dráhy vašeho olova. Výhodu mají samozřejmě v počtu. Moji dva parťáci se mi zdáli trochu chytřejší. Zaujímali lepší pozice, lépe se pohybovali. Tři jednoduché rozkazy (tiché zneškodnění cíle, soustředění palby na jeden cíl, a pomoci (healnout) druhého parťáka) mi bohatě stačily a ani jsem je nevyužíval tak moc. Se dvěma zbraněma jsem si vždy vystačil, munice je tak akorát, občas dojde (většinou když se to fakt nehodí).

K nepříčetnosti mě přiváděl [SPACEBAR]. Všechno se tu dělá mezerníkem, hlavně zakleknutí za nějakou překážku. Hodněkrát mě mezerník v boji zradil. Stál jsem za překážkou, chtěl se skrýt, ale Walker prostě nic neudělal. I když jsem natočil pohled k místu krytí, i když jsem stál zaraženej přímo o překážku. Tohle vedlo k několika fakt vzteklým restartům checkpointu. Ale je to asi jediná větší chyba na hře.

Těžko hledám nějaké další chyby, Spec Ops: The Line ukazuje něco, co jinde opravdu neuvidíte, jakoby se hra snažila trošku brzdit ty šílené davy fandů CoD nebo Battlefieldu, ve snaze jim ukázat, co že se jim to vlastně tak moc líbí, že skutečnost je trochu jinde. Obrazy války na mě zaútočily ještě dřív, než jsem měl čas odložit hru kvůli výrazné konzolovosti a [SPACEBAR]u. Nakonec jsem si zvykl... na obojí.

Velká škoda, že hra neměla větší komerční úspěch a nedostala se do širšího podvědomí. Možná by pomohla větší mediální kampaň, ale i tak je tohle pro obrovskou masu konzumní společnosti trošku jinak chutnající sousto. Dávám 90% za originální prostředí, příběh (inspirovaný filmem Apocalypse Now), velmi naturalistické zobrazení moderní války, dynamickou a zábavnou akci a skvělou "ruční" kameru.

Pro: Prostředí, cutscény, příběh, vyvážená a dynamická akce

Proti: Výrazná konzolovitost [SPACEBAR]..., minimální důsledky vašich rozhodnutí

+9
SinisterSinister
Dohráno
  • PC 90
"Je mi líto země, která potřebuje hrdiny."

Je věta, kterou asi každý zná, leč málokdo tuší, kdo jí řekl a je to vlastně jedno. Napsal jsem ji sem ze zcela jiného důvodu – důvodu možná na první pohled těžkou souvisejícího s další cover-based střílečkou. A to je věc, kterou si musíme jako první vysvětlit – mraky her, v čele s populárními značkami Call of Duty a Battlefield, používají téma války, aby vám dodali střílečku; Spec Ops to bere z druhého konce a na platformě střlečky vám přináší válku. A ne ledajakou – válku o ideu hrdiny.
Je hrdina souhrn určitých atributů s nejistým výsledkem, nebo je naopak jasným výsledkem vzniklým z atributů libovolných? Už jste zabili dost lidí, aby si hrdina zasloužil princezninu a královu přízeň, nebo zabil tolik lidí, že už není hrdina? A proč jste militaristickou střílečku spouštěli vy?
Je mi líto, ale bez spoilerů nelze mluvit o příběhu hry, ale nemluvit při řeči o Spec Ops: The Line o příběhu znamená tlachat naprázdno. Nebojte, jakkoli se může zdát z mého zamyšlení nad hrou a tedy i tím, jak působila na mě, že jde o jakousi filosofickou rozpravu, není tomu tak. Je to jen naprosto dospělé vyprávění na médiu videoher – a heslo 'show, don't tell' bylo autorům svaté.

Hned v druhé řadě je nutné zmínit naprosto úžasné scenérie, jimiž vás The Line protáhne. Příběh se odehrává v Dubaji chyceném v kleštích stěnami písečných bouří, což jej dokonale odřízlo od světa. Příroda se zbláznila a mrakodrapy, všelijaké vodní atrakce, supersportovní vozy – to vše pohřbila anebo jinak navždy proměnila v součást pouště. Místy jsem se atmosféricky cítil trochu jako v The Last of Us a jen těžko bych mohl hře polichotit víc! Jen málokdy jsem se ve hrách setkal s lokacemi, které by tak sugestivně dokázaly vyprávět příběhy vlastní, namísto aby jen sekundovaly scénáristům hlavní linie.
Grafika se mně osobně velmi líbila, ačkoli si nemyslím, že by byla na kdoví jaké technologické výši – spíš je za tím vidět jasná vize a to cením (a zejména jakožto vlastník slabšího stroje) mnohem více nežli desítky hi-tech grafických a animačních roztodivností. Důležité je, že jak lokace, tak postavy vypadají přesně tak, jak vypadat mají – na konci hry nejen pocítíte válku z atmosféry, vy jí UVIDÍTE na hlavních postavách.

Soundtrack si zaslouží aplaus vstoje. Házení květin na pódium. Bonboniéru do šaten. Ať už licencované či vlastní melodie – obé je silné, obé je skvělé a místy díky tomu budete mít problém rozeznat, zda jde o film či hru.
U zvukové stránky zůstaneme ještě stran dabingu. Voice acting tu očividně probíhal ve třech rovinách a je zvláštní pozorovat jeho nevyrovnanost.
The Line oplývá asi nejlepší komunikací v bojišti, co jsem v soudobých hrách viděl – když vás postřelí, je to znát v hlase, když říkáte parťákům, co mají dělat, je poznat, že jste velitel, ale hlavně je znát i aktuální rozpoložení a atmosféra hry. Skvělé!
O něco málo hůře znějí rozhovory ve filmečcích, ale tam jde spíš jen zřídkavá pochybení.
Naopak voice acting utržil ránu při dialozích vedených v průběhu hry a především v průběhu přestřelek. Hra totiž nezvládá dynamicky ovládat hlasitosti a je to místy pěkný bordel a ani titulky tomu nepomůžou. Navíc působí chaoticky.

Hratelnostně jde o naprosto klasickou, konzolovou cover based akční hru se vším všudy a ničím navíc. Žádné RPG prvky, žádný open world, nic takového. A je to dobře! ...a kromě toho to nejlépe pasuje k poselství hry.
Feeling zbraní je vynikající a prakticky se všemi je radost pracovat, bojiště působí 'zábavně', i když z něj místy až příliš čpí designérova vůle.
Hra rozhodně není těžká, ale ani primitivní. Pokud patříte do té nešťastné skupiny hráčů jako já, kteří se nepočítají mezi casual, ale zároveň ani mezi hard core harcovníky, a pokud hrajete v klasickém kombu klávesnice a myši, není vůbec o čem přemýšlet a spouštějte na nejtěžší zpočátku dostupnou obtížnost – naprosto ideální!

Tuhle hru rozhodně hrajte, ať už jsou vaše preference kdekoli – alespoň pokud vás primárně zajímá příběh. Je to sedmihodinová jízda do pekla, kterou si dám určitě ještě jednou!

Pro: Příběh a jeho viditelné podepisování se na postavách, prostředí, grafika, soundtrack, obecná zábavnost, obtížnosti opravdu pro každého, množství zbraní, z nichž každá má smysl

Proti: Dlouhé nahrávací časy, docela často opravdu bezmyšlenkovitě volené checkpointy, třída nepřítele 'juggernaut' (nemá v tomto typu hry co dělat)

+23
frostmenfrostmen
Dohráno
  • PC 100
Spec Ops: The Line. Asi jedna pro mne nejsilnější hra co jsem do této doby hrál. Ačkoli píši spíše o konzolové verzi. A proč pro mě byla vlastně ,,silná" ? Díky poselství které bohužel ne každý najde.

Když se budete dívat opravdu pozorně kolem sebe a tak dále tak si můžete všimnout spoustě zvláštních věcí. Ku příkladu obrázky na zde mají vydloublé oči. Ale jen na místech kde se udál nějaké to zabijení. Další věcí je to že hlavní hrdina Walker je zřejmě mrtví. Proč si to myslím? Kvůli jeho větě kterou pronesl když jste byly ve vrtulníku. Další věcí jsou iluze. Jako Konradova fotografie na billboardech a další. Nebo nápis na budově ,,Hell" Dubai má být pro Walkera osobní peklo kterého si však všimnete až na konci. Na konec vám začne vrtat hlavou ,,Bylo tohle vůbec skutečné?" Sám odpověd neznám. Další věcí je obrazovka která se trochu sbělá pokaždé když Walker řekne nějakou lež. Co se týče těchto věcí tak bylo vše perfektně kryté, a pokud projdete celou hru za jediný den budete nadopovaní jak skvělé to bylo.

Ale vzpomenete si na ty civilisty které jste zabily pomocí bíleho fosforu. Ale pořád sis to užil ne? Bavilo tě zabíjet ty lidi kteří chtějí přežít, všechny ty bezbranné a nevinné lidi. Ano Bavilo. Víc než kdykoliv předtím. A také jste zabily vojáky kteří se snažily lidem pomoct, na to nezapomínejte. Všechno je vaše chyba.

Právě na to hra naráží. Že postupně se měníte v monstrum a hráči to vlastně ani nevadí protože jsou zvyklí na hrdinské stereotypy ve střílečkách. Hrdina má vždy pravdu, jeho úsudek je vždy správný, dělá jen co je správné, všechny zachrání.. NE! Poselství hry je to že by lidé měli u her více přemýšlet než jen chodit a střílet do všeho co se pohne. A že jediná možnost jak vlastně zastavit hraní hry která ve vás vzbuzuje pocit viny, je to že hru přestanete hrát.

Hra nabitá spousty negativních prvků. Morální možnosti a skvělá atmosféra kterou doplňoval líbivý Soundtrack. Užil jsem si každý kousek téhle hry a za to se cítím blbě. Proč? Protože jsem udělal přesně to co kritizuji. Zabíjel nevinné. Tato hra opravdu zanechá silný dojem, pokud je pochopená dobře.

Ladies and Gentleman, Welcome to the Dubai

Pro: Negativita, Morální možnosti, Soundtrack, Příběh

Proti: Kratší délka

+15 +18 −3
Johny8xJohny8x
Dohráno
  • PC 70
Podle zdejších hodnocení a komentářů i podle různých recenzí jsem očekával nevšední a vysoce kvalitní počin ne nepodobný filmu "Apocalypse Now", ze které se hra inspirovala, stejně tak jako z díla "Srdce temnoty" od Josepha Conrada, z kterého se zase inspiroval F. F. Coppola u své "Apokalypsy". Zatímco film u mě zabodoval, tak knížka mě trochu zklamala a stejně tak tomu je i u herního zpracování.

Hře sice dávám pěkných 70 procent (protože jsem s ní ve výsledku vcelku spokojen), ale nalejme si čistého vína. Nebýt příběhu, který nám tvůrci naservírovali a který drží celou hru pohromadě, jednalo by se o tuctovou, ničím nevybočující střílečku typu CoD či MoH. A ani zajímavé prostředí válkou zničené Dubaje spolu s nadprůměrným soundtrackem by to nezachránilo. Vše ostatní je jaksi více méně průměrné, hlavně tedy gameplay, jehož zápory jsem vyjmenoval v závěru komentáře. Hra má sice také samozřejmě spoustu světlých stránek, ale o těch se už zmiňovat v komentáři nehodlám, poněvadž předchozí uživatelé to u svých komentáře učinili až vyčerpávajícím způsobem.

Na závěr bych tvůrce Spec Ops: The line rád pochválil, že se rozhodli jít trochu jiným směrem než tvůrci jiných stříleček bez ohledu na to, zda se jim to podařilo více či méně úspěšně. Musím také říct, že celá hra mi ještě nějakou chvíli v hlavě zůstane a doufám, že někdy v budoucnu se někdo jiný pokusí o vytvoření čehosi podobného a ještě lépe dotaženého do konce.

Pro: morální aspekt celé hry, příběh (i když místy jsem se v něm ztrácel), soundtrack, některé wow momenty, zpracování válkou zničené Dubaje, trochu té taktiky, slušná optimalizace, surfovací prkna ve hře jako odkaz na film Apocalypse Now

Proti: krycí systém, ovládání, konzolovitost, AI nepřátel, zvuky zbraní a výbuchů granátů, občas kamera, zpočátku pomalejší tempo hry, zbytečně moc nepřátel a jejich rambo kosení ve stylu Call of Duty, nebýt nadprůměrného příběhu, hru bych nejspíš ani nedohrál

+18 +19 −1
LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PC 90
Spec Ops: The Line má hrozný název (osobně se přikláním k elegantnímu If You Liked Apocalypse Now and Fight Club, You Seriously Need to Play This: The Line), kvůli kterému jsem i přes veškerá doporučování váhala, jestli si hru vůbec pořídit. Neříkám, že mě americké patriotické demence rambo spasí svět s kulometem v ruce vyloženě odpuzují - občas se i v tomhle žánru vyskytne něco, co je tak šílené, že je to vlastně dobré - ale času je málo a her hodně. Vždycky se snažím vyvarovat jakýchkoliv spoilerů, takže jsem i k The Line přistupovala zcela nepřipravená na to, co mě čeká, a o to byl ten zážitek kvalitnější. Po nějaké době jsem se totiž zase dostala ke hře, po jejímž konci jsem měla hodně o čem přemýšlet a taky se nemohla dočkat, až si ji pustím znovu.

Spec Ops: The Line je dokonale ambivalentní. Na jednu stranu je to nalajnovaný koridor cutscéna - chvilička běhu dopředu - cover based střílení - cutscéna - běh - střílení, které se opakuje ad infinitum a vy musíte poslušně postupovat dál, běžet za ukazatelem cíle, vyčistit úsek od nepřátel (což vás poměrně baví jen kdyby se pořád tak nerojili a neházeli po vás granáty, sotva si najdete dobrou pozici) a odposlouchat si pár keců se svým týmem. Nemůžete si vybrat, co budete dělat, nad odvíjením narace nemáte kontrolu, můžete ji jen bod po bodě plnit.

Na stranu druhou ale hra právě tenhle základní princip stříleček využívá ke své hlavní pointě a nakonec vám vyčiní za to, že jste ho tak slepě následovali. Hru nelze "vyhrát" jinak než že ji prohrajete; čím více se snažíte, tím méně jste hrdinou. Všechno je vlastně jinak à la Šestý smysl a vy si to musíte projet ještě jednou, abyste zjistili, zda to do sebe opravdu tak dobře zapadá. Neříkám, že je to originální či nepředvídatelná zápletka, takové totiž neexistují - pouze to, že ji The Line skvěle zpracovala a zprostředkovala.

Disonance mezi vámi a postavou, kterou ovládáte, je geniální. Na začátku odehrajete akční flashforward letu helikoptérou a pak už je tu skok zpět a nevyhnutelná expozice kdo, kde, jak, proč. Máte jasný úkol - prozkoumat okolí písečnou bouří zničené Dubaje kvůli tísňovému signálu, který vyslal plukovník Konrad, mentorská to figura vašeho hrdiny, kapitána Walkera. Vzápětí dojde k očekávaným komplikacím, během nichž se Walker rozhodne jít ve třech zachránit Konráda, celou jeho rotu (1300 mužů) a potažmo i celou Dubaj, namísto toho, aby se zachoval rozumně a vrátil se jako normální člověk ---- a hra tak ztratí veškerou realističnost.

Kdyby se ale hrdinové her chovali jako normální lidi, neměli bychom co hrát, takže namísto vytržení z děje si říkáte, fajn, Walkere, to zní jako plán. Jak tak ale postupujete, je to čím dál divnější a divnější a nejenom vy jako hráč, ale i Lugo a Adams, Walkerovi podřízení, mají pocit, že tady něco nehraje. Walker ale vypadá, že to má zcela pod kontrolou a vy nejenže bezmocně přihlížíte, ale dokonce ho svým ovládáním aktivně podporujete v tom, že dělá čím dál zvrácenější věci. Hra je krátká, takže si odbydete několik várek ostřelování a ani se nenadějete a už ve velkém sypete po nepřátelích hnusnou chemickou látku a pomáháte ničit jediné zásoby vody pro přeživší. Vše postupuje tak hladce a mechanicky, že nemáte ani čas se zastavit a říct WTF. Mimochodem, reakce místních na vaše jednání je celkem přirozená - začnou lynčovat vašeho oblíbeného parťáka. Hra vám v tomhle momentě výjimečně poskytne možnost zvolit, jak Walker zareaguje. No, nejsem na sebe pyšná.

Jak se tak blížíte peklem Dubaje k cíli, hra se začíná tvářit čím dál subverzivněji. Loading screen se vás ptá, jestli už si připadáte jako hrdina, a Walker vypadá domláceně, špinavě a brutálně a brutálně se taky chová. Hra vás nadále nutí zabíjet kolegy Američany a zároveň se vás ptá, proč to proboha děláte. Konečné setkání s Konrádem, tj. temnotou ve Walkerově srdci, je působivé. Detail, že Konrád maluje onu tragickou scénu, která se Walkerovi nejvíc vryla do paměti, je možná enormní klišé, ale na mě fungovalo. Na výběr máte několik konců, z nichž žádný po tom všem pochopitelně nemůže být šťastný.

Spec Ops: The Line je průměrná střílečka vystavěná do skvěle sebekritického příběhu, v němž zastáváte roli psychopatického megalomaniaka, který se považuje za hrdinu, a vy mu to hodnou chvíli věříte.

Pro: dokonalý příběh, graficky taky ujde, jinak průměr

Proti: těžko kritizovat klišé, která hra využívá, když je kritizuje sama

+33
GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Nedalo mi to a po nějaké době jsem SOTL rozehrál znovu, ačkoli jsem ho poprvé zabalil někde v polovině pro nudu. Neustálé vychvalování příběhu ve mně vyvolalo zvědavost, jestli jsem opravdu nepřišlo o hodnotný zážitek. Bohužel, byla to ztráta času.

Na samotné hratelnosti určitě stavět nemůže, protože je to obyčejná generická cover-based střílečka s jednou z nejhorších AI, kterou jsem měl kdy možnost vidět. Levely jsou koridory s minimální interakcí a ani samotná Dubaj nedokáže vykouzlit sílu okamžiku pro celkovou technickou zastaralost hry.

Několik momentů rozhodování co dál je jen naoko, protože např. ona profanovaná scéna s bílým fosforem je předem daná a nelze se jí vyhnout, ačkoli mi hra napovídá, že tady jiná možnost je. Použít standardní zbraně vede jen k nekonečnému náběhu nepřátel a samozřejmé smrti. Autoři hráče tak jako tak natlačí ke zdi a nutí ho provádět exekuce umírajících vojáků, protože jen tak z nich vytřískám munici.

Bytostně nesnáším, když musím vysvětlení příběhu hledat někde na netu a nakonec zjistím, že ani tam není vysvětlen dost logicky. Jen úvahy a domněnky, co to mělo vlastně být. Někomu to možná vyhovuje, já to považuju za blbost.

*/5
+9 +14 −5
WalomeWalome
Dohráno
  • PC 80
S dovolením napíšu komentář i přesto, že jsem hru hrál na PS. Ale ono je to dneska stejně jedno. Jde o to, že jsem o hře nevěděl nic. Válečné střílečka mě moc neba a neba mě ani poušť. Nemám rád filmy z pouště, knížky z pouště, hry z pouště… prostě je to pro mě tak neatraktivní prostředí, že mě písek odrazuje jakmile se někde objeví.

Jenže The Line se neodehrává v poušti, ale v Dubaji, která má za sebou menší přírodní katastrofu v podobě enormní písečné bouře. Geniální nápad. Velice působivé.

Herní mechanismy jsou stejné jako v každé druhé TPS, takže se nebylo co učit a hurá do akce. Tady se přímo nabízí srovnání s The Last of Us – TloU je herně ubíjející neoriginální nuda hraničící s otravností. Ale dějová linka je natolik silná, že hru vytahuje neskutečně vysoko. The Line mi hratelnostně přišla zábavnější a ještě ke všemu před hráče předložila chytrou storylajnu. Rád bych vyzdvihl také obtížnost, kdy hard (nebo jak se to tam jmenuje) je skutečně hard a nakonec jsem byl rád za normal a dokonce mi hra i po x smrtích v jedné lokaci nabídla tu nejlehčí obtížnost. Ješitnost mi snížení obtížnosti nedovolila a já se skutečně trápil. Ale částečně za mé trápení mohlo nesmyslné rozdělení kláves – jedním čudlem se krčíš a sprintuješ zároveň, další je na melee attack a přeskakování překážek. Kvůli téhle skutečnosti jsem umíral o hodně častěji, než by bylo záhodno. Ale tak nějak jsem hrál dál, protože příběh začínal dostávat grády.

Jenomže, mezi námi děvčaty – kdy si uvědomíte, že tohle není jen tuctová střílečka? Někteří vnímavější prakticky hned, mně to chvíli trvalo. On se totiž děj z obyčejné vojenské akce plíživě změní v cosi, co nebudu komentovat ani ve spoiler tagu – protože nebudu nikomu vštěpovat svoje myšlenky a dojmy.
The Line si totiž musí přebrat každý sám – je to jako text Richarda Krajča – rozumíte každému slovo, ale dohromady je to maglajz. Abyste dostali nějaký obraz, musíte si to sami dovymyslet – těžko říct, jestli se jedná o genialitu či lenost autora, ale ve výsledku je to stejné.

Ale rád bych se vrátil k úvodu hry, který mě téměř otrávil. Hrajete za houževnatého amerického vojáka, který přežije mega pád snad z desátého patra, který skoro pláče u toho, když najde plyšového medvídka a dojde mu, že lidi, které střílí, mají třeba děti (bystrej kluk) a který fanaticky následuje svou idealistickou představu jednom generálovi, který mu zachránil život. V tenhle moment by to jeden skoro zabalil, protože hra neslibuje nic víc. A pak zase dává až příliš, že člověk si trošku připadá jak při hraní Fahrenheit. Trošku nepoměr a je to veliká škoda.

Spec Ops: The Line je jedna z těch nenápadných her, která se k mnoha hráčům dostala až díky kladným recenzím a díky tam tamům. Přeju jí úspěch, ačkoli se peru s otázkou, jestli jsem se nenechal nalákat na laciné pozlátko v podobě překombinovaného děje. Možná ano, ale hru jsem si i tak užil.

Pro: atraktivní prostředí; děj; atmosféra; obtížnost, hlavní menu ;)

Proti: průměrný gameplay; začátek může odradit; nešikovné ovládání

+21
JohnScigulinskyJohnScigulinsky
Dohráno
  • PC 85
Toto je jedna z hier, ktoré sa naozaj dajú posúdiť až po dokončení. Hlavne po stránke deja je v podstate nutné hru najprv dohrať, pretože finálna kapitola (po vzoru mnohých moderných hier) prevracia celú hru naruby a vykresľuje pred hráčmi posolstvo desivej vojny ako kontrast proti rollercoasterom typu Call of Duty.

Aj bez konca je však nutné uznať, že SOTL je omnoho tvrdší v deji a hutnejší v atmosfére, než iné moderné strieľačky. K tomu dopomáha vynikajúci dabing Nolana Northa a samozrejme tiež okolitý svet - postapokalyptický Dubaj zaviaty pieskom je naozaj výborné prostredie a hra vďaka nemu pôsobí veľmi jedinečne.

Keď som ale pri tom piesku, musím povedať, že som bol jeho spracovaním mierne sklamaný. Trailery a interview hovorili o piesku ako o taktickom prvku, ale obvykle pri prestrelkách sa buď piesková pasca nevyskytne, alebo je použitá veľmi primitívne... Zrovna tu by som čakal, že vám hra dovolí "premanévrovať" opozíciu a dostať ich do pasce a následne na nich pustiť pieskovú prietrž.

Vo všetkom ostatnom je totiž gameplay veľmi solídny. Neobsahuje nijaké extrémne inovatívne prvky, ale hrá sa dobre, nie je príliš jednoduchý - umelá inteligencia na strednej obtiažnosti vie čo robí a váš avatar rozhodne nie je typická špongia na náboje. Checkpointov je tiež omnoho menej, než sme zvyknutý, takže každá smrť zabolí. V hre funguje obstojný cover systém a z množstva zbraní si isto každý vyberie sadu svojich obľúbených. Hra (vďakabohu) neobsahuje levelovanie ani podobné vylomeniny. Je to proste klasícká akcia z tretej osoby so všetkým, čo k tomu patrí.

V rámci možnosti sa celkom slušne obmieňajú herné prvky a tak napriek tomu, že celá hra sa odohráva v jednom meste, nezačne vás len tak nudiť. Pokiaľ náhodou áno, môžete sa pokúsiť o jednoduché taktizovanie pomocou svojich dvoch umelointeligentných spolubojovníkov.

Grafika sa podarila a autorom sa veľmi šikovne podarilo zamaskovať použitie Unreal Engine 3, takže hra nevyzerá ako všetky ostatné Unrealovky (áno, Bioshock, na teba sa dívam). Piesok je spracovaný pekne, aj keď Uncharted 3 je Uncharted 3. Hudba mi trochu vadila, myslím, že zrovna sem by sa viac hodilo niečo na štýl Zimmerovho Black Hawk Down. A dabing som už pochválil...

Spec Ops: The Line však stojí na smutnom príbehu a silnej atmosfére. Je to solídna hra, ktorá má však aj to čosi navyše. Hier, ako SO:TL a Medal of Honor (2010) potrebujeme čo najviac, aby si náhodou mladšia generácia nezačala myslieť, že vojna je nejaká extrémna zábava na štýl CoD - Spec Ops krásne vykreslili brutálnu realitu vojenského remesla a to je dnes veľmi zriedkavé.

Pro: atmosféra, dej, postavy a ich psychika, grafika (hlavne piesočné búrky)

Proti: hudba, koniec mohol byť trochu obšírnejší

+14 +15 −1
FgFg
Dohráno
  • PC 60
Je to jako znamení, mé hodnocení je sté. 100 hodnocení je dostatečně vypovídající. A opět jsem se musel zklamat, v generaci dnešních hráčů. To, co dnešnímu hráči stačí k uspokojení je smutné. Tak málo a stačí to. Je povrchní si stěžovat na CoD a honorovat a přehlížet chyby mnoha průměrných her, které již pár let vycházejí jako houby po dešti. Ne, že bych pedantně stál na starých dobrých hrách (2006 a starší) i v dnešní době vyjde (ač okleštěné až na kost) něco slušného, je jen problém, že je to doslova 1-2 hry z 10ti. Kupuji všechny velké hry daného roku, ale většina stojí za prd a je mi líto, že jsem za to ty peníze dal, jsou prázdné, neosobité a nikdo by si na ně nevzpomněl. Je to smutné. The Line mělo být jiné, bohužel. Již se nelze ani spoléhat na lidi s podobným vkusem, kterých jsem si tady na DH cenil, za odměřené, střídmé, střízlivé a nonteen overrated hodnocení. Že se hra o něco snaží a snaží se býti jinou, neznamená, že slepě odhlédnu od faktu, že ta hra je děsně průměrná až k základnímu kódu.

Přitom jsem byl velkým fandou téhle hry, vyhlížel jsem ji ještě o rok dříve, než o ni většina věděla a hltal vše o téhle nadějné TPS. Měj jsem ji i předobjednánu, ale nějaký ten 6tý smysl velil jinak(díky!). Pro rok 2012 to pro mne byla magická 3jka - GR: Future Soldier, SO:The Line a Max Payne 3. GRFS nebyl žádný zázrak, SOTL byl košatější průměr a Maxe jsem raděj ještě nehrál, jelikož už asi tuším :/.

Proklamovaný písek se smrsknul na pár lineárních okamžiků, které bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Ty kecy jakože to bude velký prvek v hratelnosti a bude hrát velkou roli byly jen prázdné výkřiky do tmy. Základní prvek hratelnosti - cover systém vůbec nefunguje, což byl dosti velký hřebíček do rakve. Demo tupé coop akce Army of Two 3 mělo alespoň skvělý a funkční cover systém. Zde vůbec nefunguje prosté přebíhání do krytů. Díky sprintu se kolikrát postava "nepřilepí" k překážce a vůbec celé ovládání bylo zmatené.

Druhý podstatný hřebíček byla směšná AI, hlavně spolubojovníků, která frustrovala snad nejvíce. To, že hraji jen já a oni střílí slepými, takže jsem na vše sám jsem ještě přežil, ale to že si chodí přímo pod hlavně nepřátel a pořád mi chcípají(od poloviny dále) a kvůli nim se hlavně vše opakovalo bylo k vzteku. AI nepřátel taky moc nepředvedlo, ale u těchhle cover TPS to není nic nového...Samozřejmě jsem hrál na HARD a spíše házela hra klacky pod nohy, než by byla těžká. O životnosti nepřátel vs hl.postavy ani nemluvě...

Ozvučení? Totální katastrofa! Hlavně zvuky výbuchů(granáty) byly jako petardičky od Vietnamců. Dabing nezachránil ani můj milovaný Nolan North, postava Martina Walkera mne neoslovila a spíše mi jeho (jindy skvělý) hlas lezl na nervy.

Captain Martin Walker, toť taky zajímavé téma. Na něm to vše stojí. Emoce od hráče? Jak? Za jednu scénu? Když hra netrvá ani 4,5hodiny(!!!)(na Easy 3h nebo co?) a animací a dialogů je minimum. Za tak krátkou dobu se vyloženě žádné vztahy mezi Walkerem a 2ma souputníky nevybudují. Ano, povrchní, ale taky čekejte povrchní zážitek. Příběh je jiný, tím je zajímavý, ale rozhodně ne dobře zpracovaný. Nic není dostatečně zakořeněno, prohloubeno. Tahle Walkerova pouť mi byla tak nějak putna. Oba teamati byli nevýrazní, jen pyskovali, jak je vše se** a špiclovali se mezi sebou. Žádný zajímavý background. Žádné silné a zajímavé dialogy. Je to jen procházka zajímavým prostředím, kde na vás střílí každý, koho potkáte, nikde se nezastavíte si odpočinout, si trochu zauvažovat, proč všechny musíte vraždit. Příběh má spoustu děr a působí nekonzistentně, je fajn že je "jiný" ale je průměrný (ale pořád lepší než ostatní válečné hry na hodné a zlé). Ale to z toho nedělá žádný zázrak pro další generace. Takže rovnice "jiný" ale průměr nerovná se propracované drásající sociální drama, které nenechá jedince klidného a začne přemýšlet nad otázkami války a zabíjení. Rovnice "jiný" ale průměr = ok, fajn, lepší jak průměrné kliše = dobrý , je ta, která se více blíží..

To někomu došlo až teď co je válka a zabíjení? Pár mrtvol v řadě a ztuhlý popel figurín to v téhle prezentaci rozhodně neukáže ani zdaleka. Natož nad tím fňukat, či přemýšlet.

Celá hra tak byla pouhou nudnou vatou, stejně tak jako jeho předobraz filmový, kde se putovalo po řece(ve hře po písku) oba velitelé vypadali na BOHY

(se kterými se nemohu dočkat, až se setkám, vždyť to bude ta nejlepší část, že? viď že ano? slib mi to! prosím!)

ale rychlý konec u obou zklame a je jakoby useklý. Zklamání. Divák/hráč je tahán za ruku a ty nejlepší konspirace on vymýšlí sám, je v rauši, jak to dopadne a on je vlastně ten konec tak prázdný. Člověk je tak manipulován, za hledání cesty na konec, to ho žene a motivuje, jenže dostane facku a uvědomí si, že za tím, za čím se hnal nestálo za ty fantazie, ale hlavně celá jeho cesta k cíli byla zbytečná a naprosto prázdná, nudná šeď...


Ještě bych zmínil naprosto tragickou jízdu na cisterně s vodou, která byla jako z roku 2000! Naprosto nejhorší(gameplay/prostředí/AI/fyzika?) a nejhnusnější část celé hry! Tlumiče jsou k ničemu, když to hrát stealth nejde a choise momenty taky nic nezmění.

The Line je jen prostě průměrná hra(hratelnostně): 50% se zajímavým příběhem : +10%, která se jednou zahraje a zapomene = 60%...nic víc bych v tom nehledal.


Z nejvíce očekávané hry 2012 se stal jen stín a s povzdechnutím jedeme dále. Už mne nebaví probírat se tou znětí průměrných her. Alespoň letos(doufejme) dorazí Ground Zeroes, první část MGS5, která nezklame ve všech ohledech. Bude to bohužel zase jen jedna hra roku 2013, která bude opravdu stát za to, bude jiná, než to stokrát viděné a stejné.

Jak se rozloučit? asi jen písní s naivní představou, že se situace zlepší, že nebudou jen průměrné a dobré hry. Že ještě budou zase i výborné a excelentní hry a že se lidi proberou se svými chabými nároky. To co Vám stačí, to dostanete! Nic navíc...

Pro: prostředí

+14 +17 −3
HrashekHrashek
Dohráno
  • PC 85
Tak tohle byl mazec... Do slova a do písmene mazec... Taková hra tu dlouho chyběla... Kam se na ní se*ou všechny CoD a MoH... Ten příběh... Ten závěr... Tedy jeden ze tří... To bylo opravdu něco... Zážitek... A teď bez emocí...

TPS (FPS) ukazující zvěrstva války tu snad nikdy nebyla, tedy do teď... Každý,kdo má v sobě alespoň kousek citu se s postavami ve hře dokonale zjiže... Ze začátku je to sice standartní klišé typu přijdeme,zabijeme,vyhrajeme... Ale v průběhu hry se vše začne otáčet a měnit v depresivní melu typu já vás nechci zabíjet,ale musim... Co jiného mi zbývá... Prej zachráníme Dubaj... Haha... Jak naivní... Úplně sem cítil tu bezmoc z obou členů týmu... A pak smrt chůdaka Luga... Nas*anost Adamse... Říkam si,vždyť já za to nemohl,tak proč se na mě zlobí... Závěrečné outro a "prásk"!!! Tady máš vole... Čum a div se,cos všechno provedl... No a co jiného sem mohl dělat,než si prostřelit hlavu... Toliko k příběhu a mým pocitům...

Co se grafického zpracování týče... Písek,písek a znova písek... A kdyby vám to nestačilo,tak další nálož písku... Okolí vypadá nádherně,bohužel většinou jen z dálky... Z blízka už to taková nádhera není,ale kouká se na to pěkně... AI protivníků a kumpánů není zrovna nejsilnější a párkrát sem se opravdu podivil (Adamse stojící na pytlích,protivníci běhající kolem mě bez jakékoli reakce),ale to se dá přehlédnout,není toho mnoho... Co se mě osobně nejvíce líbilo,byly detaily... Lano,díky kterému sem přežil pád z mrakodrapu sem si nevytáhl z kapsy jako u většiny her,ale poctivě sem si ho tahal na zádech,při udělování rozkazů Walker skutečně hýbe ústy a to i pod palbou,když skočíte z hrany nebo z budovy a zůstanete stát,jeden z kumpánů vám skočí na záda... Ale ne tak,že vámi propadne jako duch,ale opravdu vám skočí na záda a stalo se mi,že mě to i zranilo,prostě paráda...

Co se hratelnosti týče,je celkem solidní... Samozřejmě má své mouchy - proč ke sprintu stačí ťuknout do mezerníku a pak běží jak nafetovanej Bolt??? Já chci sám určovat dobu běhu... Proč musim vůbec k jakékoli blbosti bouchat do mezerníku??? K obyčejnému skoku??? A shiftem přeskakovat překážky a navíc jen na určitých místech??? No,sou to jen drobnosti,ale docela to zamrzí... Časem sem si na to ale zvykl,takže to šlo...

A co závěrem?? Všichni,kteří mají v hlavě mozek a nejsou zaměřeni jen na bezmyšlenkovité hry typu jdi a vystřílej a rádi si projdou i příběh hry by si toto dílko měli zahrát... Zbytek nemyslících,příběh neprožívajících,videa skipujících hráču by se mu měli vyhnout,jinak ho budou hanit,kudy budou chodit... A to by nebylo ke hře takových kvalit fér...

Pro: Příběh,detaily,hudba,post - apo město

Proti: občas slabší AI,hratelnost

+17 +18 −1
FatalityFatality
Dohráno
  • PC 70
V dnešní době, kdy vedle sebe postavíte MoH a CoD s tím, že si zahrajete 'najdi deset rozdílů', působí tato hra jako viagra na Hugha Hefnera. Připadalo mi to jako mix BulletStorm, Gears of War a Splinter Cell, tedy takový mišmaš, kterému bych se asi vyhl, nebýt pochvalných recenzích. Však taky už nejsem nejmladší a nemůžu hrát všechny hry, ačkoliv bych třeba i chtěl.

V základě je to naprosto tuctová střílečka, kde vás hned od začátku nakrkne několik věcí, které jsou podobně příjemné jako noví romští sousedé. Je to ono nechvalně známé mačkání povelů i k takovým jednoduchým úkonům, jako je seskočení z plošinky (nestačí prostě jít dopředu?) nebo vytlačení Bona na záchodě, dále běhání je na stisk, ne na držení, což mě taky stálo ve hře pár zbytečných smrtí a měl jsem chuť ten mezerník vyhodit, spokojil jsem se tedy s tím, že správnej emerickej soldžr neběhá. Zasvinil by si oblek. Ale on si ho zasvinil i tak, stejně jako svůj obličej, díky vývoji příběhu.

Graficky se jedná o wow-efekt hru, tedy zdálky ty mrakodrapy vypadají naprosto úchvatně, zblízka už je to o dost horší (Unreal Engine, klasika), ale účel splňuje a tímto ji rozhodně nehaním, spíš naopak. Hudba a ozvučení jsou hodně dobré, hlavně bitevní vřava a především výbuchy dají reprákům zabrat jako vepřo knedlo zelo Keiře Knightley. Už jsem nakousl příběh a ten už tu několikrát byl (taky měl někdo deja-vu v podobě Klubu rváčů?), takže zas tak mě nenadchl, ale z čeho jsem byl naopak nadšenější než politik po hlasování o zvýšení poslaneckých platů byly rozhodnutí ve hře. Je jich tu teda jen pár, ale jsou vynikající. Ale ty se nedozvíte, jelikož zapínám svůj neviditelný font - CHEATER! ok, takže ty rozhodnutí. Nejvíce mě dostal samozřejmě konec, kde jsou tři možnosti jak hru ukončit. Já si vybral zabít sám sebe, jelikož mi přišlo amorální, abych nechal sám sebe žít s vědomím toho, co jsem udělal. I když jsem se snažil, zachránil jsem rukojmí namísto vojáka, ovšem v místě s visícími mrtvolami jsem snipery zabil, protože jsem si řekl, že této Sophiiny volby se nemíním účastnit. Možná to ovlivnilo i mé konečné rozhodnutí skoncovat sám se sebou, a že kdybych jednoho z visících osvobodil, zastřelil bych Konrada, ale to už se nedozvím. V místě, kde nás obkličovali civilisté po smrti Luga, jsem neposlechl Adamse, i když jsem si myslel, že toto musí být skript a že civilisty postřílet budu muset. Jaké bylo moje obrovsky příjemné překvapení, když jsem v podstatě náhodně vystřelil do vzduchu ve snaze najít humánnější řešení než to konečné, civilisté otočili rychleji než Karolína Peake z postu ministryně obrany. Brilantní!

Každopádně tyto rozhodnutí ve hrách miluji i nenávidím zároveň. Doufám, že víte co tím myslím. Hra je v tomto vynikající, ukazuje nám hráčům věrnější tvář války a současně všechny své vztyčené prostředníky na hry typu Medal of Honor apod. Bravo a za toto tleskám. Ovšem některé chyby i technického rázu, kdy v cutscénách často nefungují zvuky (člověk toto musí začít řešit na steam fórech a tak dále, nakonec jsem to však zprovoznil v pořádku), nebo i fakt, že se jedná o koridorovku, nemůžu jít s hodnocením výš jak 70 %. Ovšem jak tvrdím, 70 % je nadprůměrné hodnocení a tato hra, pokud jste fanoušci válečných stříleček, by měla být ve vašem hledáčku. Potlesk pro Yager, neplacený, nefalšovaný. Projeto na nejvyšší obtížnost.

Achievs: 31/50

Pro: Rozhodnutí ve hře, příjemné prostředí, mrakodrapy, průlet vrtulníkem, obtížnost

Proti: Běh, indoor grafika, konzolovost, technické chyby

+22
AugustynAugustyn
Dohráno
  • PC 85
Hratelnost přiblblé střílečky, alá "nech mozek na věšáku a postřílej vše, co se hejbne". Prostředí, byť dobře zpracované, pořád na jedno brdo, prostě písek i za trenkama. Navíc v kontrastu s vyzněním hry až nepochopitelně velké množství nepřátel. Tak proč tedy tolik příjemně překvapených chytrolínů internetových vod a množství poměrně pozitivních recenzí? Příběh! Scénář! Ačkoli je celé příběhové martyrium vysvětleno vlastně tím nejnelogičtějším a pro scénáristy zároveň nejpohodlnějším způsobem, má to koule. Koule takové jako žádná jiná hra široko daleko.
+10 +11 −1
Mr.StuMr.Stu
Dohráno
  • PC 80
Tohle je vskutku zvláštní hra. Samotné hraní mě moc nebavilo, příběh jsem nepobíral a vůbec jsem tím vším prolítl za tři odpoledne. Celkově jsem ale hlavně čekal, že se onen příběh nějakým způsobem vysvětlí. Myslel jsem, že na konci přijde něco, co mi kompletně objasní to všechno zabíjení. Mno nestalo se tak. Přišel konec, dohráno, bum a smazáno z disku. JENOMŽE! Pro mě osobně ta pravá hra začala až po dohrání, paradoxně. Všechno mi to začalo šrotovat hlavou.... O co tam sakra vlastně šlo? Proč 33cátá zabíjela civilisty? Kdo byl rozhlasák? Jakou roli v tom všem hrál Konrád a vůbec, jakou roli jsem v tom hrál já, jako hráč, jako cp. Walker?... No dalo mi to dva dny přemýšlení, hledání odpovědí na internetu, ale nakonec zabralo až znovuprojití všech cutscén (tedy celého příběhu) na youtube. A konečně jsem pochopil..... Není ale divu, že mi to trvalo tak dlouho. Tohle nám tu totiž skutečně ještě nikdo nenaservíroval. Tady nejde dělat dobrá rozhodnutí, nejde se z toho všeho nějak vyvlíknout. Tady skutečně nejste vy ten hrdina. Nikdo není hrdina. Tohle je jenom válka.... zatracená válka.

Takže pro přehled. Spec Ops není klasická herní FPS. Herně možná ano, ale příběhem je to něco tak odlišného od současné produkce, že nelze než souhlasit s těmi všemi pozitivními ohlasy. Takhle zamotanou hlavu po dohrání hry jsem již skutečně dlouho neměl. Už jen za to si ta hra body zaslouží.

Pro: že z toho mám mozek na kaši

Proti: že z toho mám mozek na kaši ... a taky ta trochu jednotvárná hratelnost :-)

+22
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 85
Musím říct, že najít kvalitní akci, aniž by byla z druhé světové války, byl pro mě za posledních několik měsíců, ne-li déle, docela těžký problém. Hra "Spec Ops: The Line" byla konečně tím, co moji pozornost upoutalo hned od prvních ukázek a záhy poté po vyzkoušení demoverze. A pročpak?

Pominu-li grafický kabát, který hru dělá vizuálně parádní, je to jednoznačně exotičnost prostředí, kterou je zkázou zničená Dubaj. Zničená obchodní centra, garáže, špičkové hotely apod., které byly kdysi symbolem největšího arabského luxusu, jsou nyní místy, kde většina bojů probíhá.

Dalším velmi výrazným aspektem jsou spolubojovníci. Sláva! Konečně jsem cítil, že to nejsou jen pověstné figurky, které jsem měl vždy zafixované jako spíše překážky. Tentokrát jsou někým, kdo v bojích skutečně pomáhá, neplete se pod nohama a pokud jsem v nesnázích, spolehlivě odvede skutečně kvalitní práci a nejednou mi statečně zachrání krk. Navíc jim jako hlavní postava mohu zadávat příkazy, které konkrétní nebezpečně dotírající nepřátele mají zlikvidovat. Co víc si od takových užitečných parťáků přát?

Pokud jde o zbraně, víc jak dvě zbraně nosit hlavní postava nemůže. Občas jsou k vidění pasáže, kdy tento zdánlivý neduh přináší menší problém, ale vězte, že je to problém vyskytující se spíše v části blížící se ke konci hry.

Co dodat? Pověstné rčení, že kdo si počká, ten se dočká, se v kromě výtky, kterou bych měl ke krátkosti hry, v mém případě platilo opravdu doslova, a tak můžu konstatovat, že na "Spec Ops: The Line" budu mít nejen výborné vzpomínky, ale zároveň s tím jej můžu směle zařadit mezi jedny z nejlepších akčních titulů, které jsem za poslední léta hrál a jehož znovuhratelnost je téměř jistá.

Pro: grafika, krytí, prostředí, užitečnost spolubojovníků

Proti: krátkost hry

+33 +36 −3
ZarakaZaraka
Dohráno
  • PC 90
90%?? Proboha proč? Už ti zase mrdá Zarako?
Možná, ale spíš jsem si vzpomněla na některé lidi co jsem za svůj život poznala. Téměř vždy chlapce, muže, společná záliba airsoft, paintball, survival, akční hry. Občas jsem zahlédla nějaký jejich příspěvek na facebooku, občas dokonce jsem s nimi měla rozhovor... a člověk se nestačí divit co se doví. Víte, že mezi námi chodí zelené naconalistické zelené mozky, které mají plnou hlavu zbraní, válek a jak by strašně chtěli zabít nějakého toho sandniggera, Nechutnější na tom je, že herní odvětví je jen krmí béčkovýma sračkama typu Call of Duty a pokřivení jejich myšlenek se jen zvětšuje. Jakýkoliv odpor by proto měl být oslavován a já tedy oslavuji Spec Ops: The Line.

Je tedy jasné, že ta devadesátka nebude za gameplay, abych se k němu alespoň nějak vyjádřila tak to rychle shrnu. Unreal Engine 3, grafika ujde, Third person Cover-based střílečka. Ačkoliv Cover-based střilečky jsou mor, téhle to ještě prominu.... naposled. Nepřátel je dost, zbraně jsou nudné, vy jste terminátor, takže opět žádné překvapení.

Výjimečnost SO:TL je ve scenáristech, ti jsou si vědomi, že ve válce hrdinové nejsou, zabíjení je prostě špatné ať už zabíjete kohokoliv. Rozhodli se, že hlavnímu hrdinovi importuji mozek jednoho z těch chlapců, mužů zmíněným výše, ale přichystají mu sprchu surové reality. Hlavní hrdina má sice schopnost zabíjet 100 zloduchů na level, jeho dovednost rozhodování je ale stále pokřivená.

Vy začnete hrát a zabíjíte a pak zjistíte, že se něco posralo, moc tomu nerozumíte a zabíjíte dál, zjistíte, že se to posralo ještě víc. Problém je, že čím víc zabíjíte tím více se brodíte v tom septiku a ten vás už táhne dolů a dolů. Vám nezbývá už nic jiného než pokračovat dál a doufáte, doufáte, že ke konci se to vyjasní, všechno se spraví a vy dostanete svou medaili za záchranu galaxie. Nah nedostanete nic! protože jste vyvraždili několik stovek lidí a chovali jste se jako naprostí magoři!

Samozřejmě kritici mohou najít spoustu věcí, které fungují pouze obvázány lepící páskou, proč se nikdo nevzdával, proč víc stříleli než mluvili, proč se některé postavy chovaly jinak než by se zachovat měly. Můžete to obhajovat tvrzením, že ve válce víc věcí nedává smysl, Odsoudit, Anebo se zamyslet nad příběhem jako celek a jeho poselstvím. Nějaké poselství má a je dost aktuální. Na světě je pořád spoustu lidí, kteří si chtějí hrát na hrdiny, nebo si myslí, že válka je fajn. SO:TL je způsob sic dost přitažený za vlasy, jak jim říct, že to ve skutečnosti tak není.

Dost lidí storyline přirovnává Apocalypse Now (zde to zmínil AppleCore, ale jinak toho jsou opravdu plné internety). Já bych tohle zase netvrdila. SO:TL nemá žádného velitele, který si hraje na boha. Pouze spoustu lidí, kteří se snaží přežít. Žádna z otázek, proč se město nepodařilo evakuovat a jestli to vůbec bylo možné nebyla ve skutečnosti zodpovězena. A storyline se na tohleto ani nezaměřuje.

Nakonec mohu jen říct, že smekám před SO:TL, dovoluji si přimhouřit oči na všechny chyby a nepřesnosti a každému doporučuji aby tomu těch pár hodinek věnovali, Ke konci se určitě budete smát jako já.
We are what left of 33rd, we surrender, dubai is yours.

Pro: že tuhle brutálnost měl někdo koule udělat!

Proti: zbraně, tactical možnosti, mizerně portnutý cover-based systém

+56 +59 −3
StradyStrady
Dohráno
  • PC 90
O Spec Ops: The Line jsem viděl jenom krátké gameplay video a okamžitě mě zaujalo. Pak vyšli první recenze a hra sklidila obrovský úspěch, díky skvělému příběhu. Nechtěl jsem se ochudit o nějaké překvapení, tak jsem ani recenze nedočetl. Bál jsem se že se do vím příliš. Proto je možné, že se budu psát to co už je tady několikrát omýváno v jiných komentářích. Přečtu si je až po dopsání svého ať nejsem ovlivněn.

Spec Ops: The Line hrajete za vojáka jménem Walker váš cíl je najít 33 jednotku v písku zasypaném Dubaji. V partě máte dva další vojáky (Adams, Lugo). Děj se vyvíjí a svojí váhou doléhá na všechny tři aktéry. Zde se ukazuje jak má každá osoba jinou osobnost a že voják není jenom guma. Adams a Lugo mají rozdílná vidění situaci v kterých se nacházíte a je jen na Vás co se stane.
Každý je strůjce svého osudu a u této hry to platí dvojnásob.

Grafické zpracování je až neskutečné, pískem zasypaný Dubaj vypadá krásně. Do toho skvěle propracované světelné efekty odraz světel či slunce dává městu reálnost až s toho mrazí. Ani postavy nezaostávají dobře prokreslená mimika obličeje, dává vědět, že hlavní hrdina je už pěkně na s..ný.

Hratelnost si osaháte během první kapitoly a pak už není nic problém. Jenom ta AI jak nepřátel tak i Vaší jednotky. Kdy dáte rozkaz zabít a oni to pochopí jako nechat se zabít. Nebo když přiběhnete ke svému parťákovi do krytu, tak to znamená, že ho vyháníte. Vstane a běží jinam, což je smrt. Tuto malou chybu zase napravuje hudba. Která má výborný rádius. Když je vypjatá situace dokáže z ní dostat vše nebo jí odlehčit jako když vstoupíte do místnosti a začne Vám hrát hudba ze 60-70 let z dob Vietnamské války a Vy střílíte vojáky ostošest. Za zmínku stojí i zvuk zbraní a jejich rozdílnost.

Hra dále nabízí i multiplayer. Zkusil jsem pár her ale nic mi to neřeklo. Proto zatím nebudu hodnotit. Popřípadě ještě doplním.

Verdikt: Jak se říká: Válka je svinstvo! Ale tohle svinstvo je parádní kousek, který by neměl minout hráče, kteří mají rádi silný děj s akcí a s krásnou podívanou.
90%

Pro: Skvělý scénář hry, prostředí, grafika, hudba a zvuk zbraní.

Proti: AI nepřátel i vlastní jednotky.

+12 +13 −1
JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 85
Navzdory céčkovému názvu hry jsem se na Spec Ops: The Line těšil. Těšil jsem se fakt hodně, protože recenzenti ze všech stran oslavovali skvělý a silný příběh, který mě osobně ve výsledku trochu zklamal, protože ačkoli je na lineární akci nezvykle propracovaný co se týče psychické stránky postav sám o sobě zas takovým ternem není. Opět se potvrdilo pravidlo, že není dobré nechat se namlsat recenzemi a udělat si názor spíše vlastní. Protože Spec Ops je HLAVNĚ střílečkou.

Ale začněme od začátku. První krůčky jsou bombastické. Prostředí pískem zaváté Dubaje zaujme na první pohled. A pak, že nejde vymyslet originální setting... Grafika se sama o sobě rozhodně již neřadí mezi špičku, ale tvůrci dokázali z třetího Unreal Enginu vytáhnout maximum a přichystali nám opravdu nádherné scenérie. Snad poprvé mě u hry nevadily všemožné blury, bloomy, HDR a další tyhle šílené přepálený barvičky. Do hry to sedlo a tvůrci ukázali, že s nimi umí pracovat. Některé lokace tak díky hře světel byly vyloženě dechberoucí. O to víc potěší, že se hra se plynule hýbe i na několik let starých strojích. Chlápkům, co se starali o optimalizaci, velký potlesk.

A teď k příběhu. Ten je na poměry klasické střílečky skvělý, byť ne tak „revoluční“, jak se mnozí recenzenti dušují. Máme tu partu veselých vojáků, kteří jsou vysláni vyšetřit, co se vlastně v té Dubaji stalo a případně zachránit přeživší. Parťáci mezi sebou vtipkují, barvičky se mezitím lehce mění a hráč má pocit, že hraje tuctovou střílečku z originálního prostředí. Postupem času se však vše zvrtne a hra nabere mnohem větší spád a ve svých (mimochodem špičkových) animačkách se věnuje zejména psychologickému náhledu na hlavní postavy. A snad poprvé jsem měl pocit, že hraju akční hru s živými lidmi a ne jen s panáky, kteří zabíjejí hordy nepřátel po stovkách s pokrfejsem na tváři. A hlavní postavy se nemění jen psychicky, ale i fyzicky. Zatímco na začátku jsou plní energie a svěží, na konci jim přes šrámy a krev není ani pomalu vidět do tváře. Rozhodně Spec Ops v tomto ohledu jde správným směrem a díky tomu si hráč příběh bere mnohem více osobně. Her, co umí vyvolat nefalšované emoce, je dost málo, ale Spec Ops se může směle zařadit mezi ně.

Druhou důležitou stránkou hry jsou přestřelky. U nich se ale tvůrci mnoha inovací nedopustili. Jedná se o klasické střílení stovek nabíhajících nepřátel. Někdy bych řekl, že těch nepřátel je až moc a byl bych radši, aby vzhledem k příběhovému pojetí byla hra taktičtější a ubrala na arkádovosti. Na jednu stranu je sice velmi jednoduché chcípnout (na hard obtížnost – třetí ze čtyř), ale obtížnost nijak vysoká není a stoupne až v závěru – ale to je opět dáno nehoráznými hordami nepřátel. AI je nadprůměrná, vcelku taktizuje a pokud hráč zamrzne na jednom místě, snaží se o obchvat. Takové zaváhání mě stálo život mnohokrát. Každopádně je toho střílení někdy až moc a občas až sklouzává do nerealistického kýče, podobně jako série CoD – což je velká škoda. Ale rozhodně tím neříkám, že to není zábava. Zábava to je a v rámci žánru rozhodně nadprůměrná. Mnohem více jsem si však užíval příběhových momentů.

COOP

Kooperace není špatná, ale bohužel je vidět, že je narychlo splácaná, protože trpí otravnými lagy (to ale může být i námi, protože se nám hra v coopu trochu cukala) a hlavně to jsou zkrácené vytažené lokace z kampaně s jinými úkoly a s cílem povětšinou prostřílet se přes hordu nepřátel. Jako jednohubka (ty 4 krátké levely vydrží sotva na hodinku) na zkoušku dobré, ale na delší hraní nepoužitelné.

Pro: psychologický vývoj postav, prostředí pískem zaváté Dubaje, profesionálně zpracované přestřelky, krásná grafika

Proti: avizované hrátky s pískem jsou aplikovány jen v natvrdo daných skriptech, až přehnané hordy nepřátel a tím i přílišná arkádovost

+24
KvasaKvasa
Dohráno
  • PC 85
Náhoda, haluz, hra v akci, tři stovky, asi blbost, někdy si to možná zahraju. Těmito slovy by se daly charakterizovat moje pocity po nákupu této hry.
Bomba, extáze, erekce, nevychcání se, mozek na kaši, zkurvená válka, vina, sedm hodin nevstal od počítače, magor a závislák. A těmito slovy, mé pocity po dohrání této pecky. Teda ty poslední na mě řvala moje přítelkyně, ale to k tomu tak nějak patří.
„Coppolovu Apokalypsu“ jsem tedy rozhodně nečekal, příběh je asi to nejlepší co jsem u podobného typu hry viděl, i když je vám od začátku jasné jak to dopadne, žerete ho a hltáte tvůrcům až do opravdu grandiózního konce. To nádherně originálně zdevastované město, mi naprosto učarovalo a nebýt neodbytných nepřátel, jejich AI je asi nejslabší článek hry, kochal bych se dlouhé minuty.
U čeho jsem se nekochal, byla možná až přílišná brutalita. Těch ustřelených hlav, bylo někdy opravdu moc. Polomrtví nepřátelé válející se ve smrtelné agónii, s krku stříká krev, bezhlavé torzo plazící se po zemi, opálené mrtvoly civilistů, rozhodnutí o životě jednoho a smrti druhého, to je nefalšovaná posraná válka. A pak stejně zjistíte, že je všechno jinak. K tomu hraje perfektní hudba, hned se zabíjí o něco líp. A že bylo čím, zbraně tu jsou perfektně udělané, s každou jsem alespoň chvilku hrál a arzenál tak využil naplno.
Nemůžu moc srovnávat, ale tohle dílko mi, i přes kratší herní dobu, na kterou kdybych hru koupil za plnou cenu, určitě nadával, udělalo díru do hlavy. Navíc mi při závěrečných titulcích v hlavě zněla ta legendární písnička od Doors.
This is the end
Beautiful friend
This is the end
My only friend, the end…

Pro: příběh, zbraně, prostředí mrtvého města, hudba, herní rozhodnutí

Proti: AI nepřátel, kratší herní doba

+46 +48 −2
Dawid199Dawid199
Dohráno
  • PC 85
Lukáš Kus ve své recenzi na vytukej.cz dělí v podstatě všechny hry (kt. lze takto dělit) na hry, které sází na příběh a hry, kde jde příběh stranou a dává nám vybrat, kam nové Spec Opsy zařadíme...

Osobně je tedy řadím do první skupiny, jelikož pochybuji, že bych hru vůbec dohrál, kdybych nebyl zvědav, jak to všechno dopadne. A když tak o tom přemýšlím, to samé bych si tvrdil dovolit o sérii CoD, zároveň tím ale nechci srovnávat Spec Ops: TL a sérii CoD, to v žádném případě.

Zpět k samotné hře. Po celou dobu hraní mě prováděla takřka filmová atmosféra, čemuž se dá vděčit mimo jiné také výbornému soundtracku. A nebo kulervoucí momenty typu kosení nepřátel minometem s bílým fosforem.

Právě některé chvíle jsou ve hře dosti důležité, protože vás čeká pár chvil, kdy se budete muset sami rozhodnout, zda například udělíte pár lidem milost, či naopak. Hra má celkem čtyři různá zakončení.

Co ale ještě mohu posoudit je grafika. Ta je na dnešní dobu, troufám si říci dosti slušná, v určitých chvílích jsou na tvářích hlavních aktérů dosti rozeznatelné emoce, což rozhodně velice cením.

Inu, co říci nakonec. Už delší dobu je ze mě jen příležitostný hráč, proto ocením titul jako byl například tento. Nezabere příliš mnoho času, dočkáte se pořádné akce, velice zajímavého příběhu a hlavně, párhodinového útěku z reality :)
+10
LichtenbergLichtenberg
Dohráno
  • PC 70
Střílečkám z moderního prostředí zkrátka nepřicházím na chuť. Navzdory šerednému názvu je však vhodné poznamenat, že autoři se pokusili pracovat s nefalšovaným příběhem a ne jen se snůškou siláckých řečí a testosteronu. Zhruba takto by vypadal Shellshock, kdyby na něj kdysi byly peníze a talent.
+6 +11 −5
PaulPaul
Dohráno
  • PC 80
Tak mne zase jedna hra po roce donutila napsat komentář.
Čím se to Spec Ops: The Line, hře s dost možná nejgeneričtějším názvem pro videohru vůbec, povedlo?
Gameplay to nebyl. Ne, gameplay je velmi kompetentní, ale zcela standardní third person shooter affair. V podstatě identická záležitost s Gears of War a desítkami dalších cover stříleček. Na rozdíl třeba od Maxe tu ale nejsou vychytávky typu bullet time. Je tu jen střílení z coveru, občas z turretu, občas ozvláštněné možností prostřelit sklo a zavalit nepřátele pískem. To je asi tak všechno v čem je gameplay zajímavý. Ale nechápejte mě špatně - Spec Ops se hraje dobře. Jen v ničem neinovuje, je to zcela standardní záležitost. Co mne v rámci gameplaye lehce potěšilo - nepřátelé nejsou bullet sponges. Stačí jedna dobře mířená a jdou k zemi.

Takže co mě na Spec Ops tolik zaujalo ? Scénář! U military střílečky, co se genericky jmenuje, genericky vypadá, a dokonce se genericky hraje, docela překvápko.
Scénář je totiž z části napsán jako satira ostatních military her. Nehrajete tu za hrdinu. Hrajete tu za vojáka co chce být hrdina, ale zoufale se mu to nedaří. A tak se noří do hlubin zvěrstev a šílenství a ne a ne se z toho dostat. Nic kolem nedává smysl, jediné co lze udělat je pokračovat v před, a doufat že to smysl dávat začne. A ono začne. Ale to už je příliš pozdě...

Chce se mi to tu všechno vyspoilerovat, ten závěr na mne tak zapůsobil. Ale neudělám to. Třeba si tu hru někdo koupíte (teď je na amazonu za 500) a budete si ten hnus chtít "užít" sami. Hnus v nejlepším slova smyslu.

Co bych ještě zmínil. Zaujala mne hudba. Ta dávala těm přestřelkám občas solidní nákop. Například když začali hrát Mogwai jejich Glasgow Mega-Snake. I obyčejná přestřelka prostě dostala grády.
Prostředí Dubaje je taky element co hru povyšuje nad konkurenci. Sice jeho potenciál není naplno využit, a z mne neznámého důvodu ty hlavní budovy (Burj Khalifa, Burj Al Arab) vzledem vůbec neodpovídají skutečnosti, ale i tak si zdejší pískem zavátý Dubaj zachovává v rámci her unikátní atmosféru.
Z technického hlediska jsem nenarazil na problém, ovládání x360padem v 60fps přesné a bezproblémové. Grafika průměr, ale ten Dubaj to zlepšuje.
Spec Ops: The Line si rozhodně časem zahraju znovu. Doufám, že se hry prodá dost na to, aby Yager jako studio nezaniklo.

Pro: V rámci military stříleček vynikající scénář, výborná hudba, design Dubaje

Proti: Je to krátké (ale lepší než kdyby to bylo přehnaně dlouhé, že), gameplay bez inovací

+23
pipboypipboy
Dohráno
  • PC 80
Nad hraním Spec Ops jsem dlouho váhal. Demo na PS3 mě bůhvíjak nenadchlo, ale v recenzích opěvovaný příběh a zjistějní, že je to docela krátké a víc jak 2-3 dny na tom stejně nezabiju, mě přesvědčily Spec Ops alespoň zkusit. No a nelituju toho.

Střílečka tak trochu ze staré školy, žádná akcelerace myši a podobné sračičky - už ani nevím kdy se mi naposled takhle dobře mířilo. Přitom zbraňový arsenál se postupně rozrůstá a jednotlivé kousky si dokážou držet nějakou tu variabilitu i skrz jejich sekundární módy. Občas mě štvalo ovládání přeskakování překážek (nějak se mi asi zalíbilo ME3 "mezerník na vše", no) a nepřátelé moc variability ani rozumu nepobrali, ale katastrofa to taky není. Systém checkpontů dovede v krušných momentech dát zabrat, ale dřív nebo později se zadaří. Podstatné je, že i když je to dohromady celkem na jedno brdo, hraje se to dobře.

Čím mě Spec Ops hodně potěšilo a přilepšilo si tak u mě o nějakých 5-10 bodíků, je morální aspekt celé té válečné srandy. Člověk se skoro až stydí, že hrál věci jako Modern Warfare a Medal of Honor, kde dělají z války takovou velkou veselou akční jízdu pro drsný chlapy. Spec Ops radši ukážou chaos a jak lehce se v něm můžou věci (i navzdory/v důsledku vaší snahy) srát a jak snadno to může člověku vlézt na mozek. A občas to působí trošku nuceně, občas nedostanete v podstatný moment na výběr, a i jinak kosíte vojáky po tuctech, ale i tak Spec Ops přínáší do žánrů moderních válečných stříleček témata, která tam (a ve hrách všeobecně) docela chybí. Hlavně asi podobný pocit viny jsem při hraní ještě neměl.

Aale aby to nebylo moc drsné, tak vaši kolegové sem tam utrousí nějaký ten fórek. Audiovizuálně se jedná u slušný základ a jak někdo poznamenal, Dubai je dostatečně zajímavá na to, aby se hra odlišila od jiných válečných stříleček.

Nevím, jestli bych za Spec Ops platil plnou pálku (přece jen je to docela krátké a proti alternativám spíš zajímavější, než zábavnější), ale kolem Vánoc bude nejspíš k sehnání za cenu, za kterou bych ji doporučil každému. Do té doby yaaarr.
+37
MATADORMATADOR
Dohráno
  • PC 80
Gentleman, welcome to Dubai!

Původně jsem měl v plánu nechat Spec Ops proplout okolo mě a to hlavně po demu, které na mě neudělalo vůbec žádný dojem. Přesto jsem si po pár přečtených recenzích řekl, že by to nemuselo být tak špatné a když to má těch pár hodin ... proč to nezkusit? The Line bych přirovnal ke kombinaci Gears of War a Rainbow Six: Vegas, ať už jde o systém krytí, zadávání drobných příkazů, či grafickou stránku v podobě Unreal Engine 3.

Spec Ops: The Line, ale nestojí ani na jedné ze zmíněných vlastností! To, v čem převyšuje všechny své "konkurenty" je příběh! Nejzajímavější na něm totiž je, jak jeho síla, tak i způsob vyprávění! Je naprosto normální, uvěřitelný! Není to jen o "wooow, buum, ratata, bum, wooow momentech" je to o lidech a jejich psychice, co s nimi dokáže udělat válka. Právě z toho důvodu The Line strká do kapsy všechny ty směšné útoky proti teroristům, mimozemšťanům a robotům. I když jsem si po dvou hodinách říkal, že mi to prostě nemůže nic nabídnout, jsem rád, že mě zbytek hry přesvědčil o opaku! Level design sice v druhé části poměrně ztrácí, ale vynahrazuje to fakt, že každý moment v druhé polovině prostě za to stojí!

S hratelností jsem nakonec přeci jen spokojený. Nabízí všechno, co mají moderní střílečky – jízdu za rotačním kulometem, ochranu parťáků před nabíhajícími šílenci, nádherná panoramata … Zbraňový arzenál je na moderní střílečku obligátní – M4, AK47, M9, Desert Eagle, brokovnice, odstřelovačky a hlavně můj oblíbený kulomet M249. Ohledně morálních voleb - mezi které jste postaveni a kterých sice moc není – tak ty jsou pro mě milým překvapením, avšak o jejich vyšší hodnotě by se dalo polemizovat. Co ale hratelnost výborně podporuje, je fakt, že hra nestojí na klasickém instrumentálním ozvučení, ale na pořádných hudebních nářezech s jejichž podtextem je opravdu radost střílet.

Ještě mám živě v paměti první videa z The Line. Jsem rád, že v nich byla stále ukazována možnost s pískem, kdy můžete zasypat své nepřátele. Příběh byl tak trošku pod pokličkou a to je dobře! Řekl bych, že právě proto je to příjemné překvapení!

V kostce: Spec Ops: The Line je solidní střílečka s příběhem, který má koule a nebojí se s nimi chlubit! Zároveň díky tvůrcům, že se nebáli v dnešní době vypustit něco tak … dospělého! Díky!

Pro: atraktivní prostředí zasypané Dubaje, drsná atmosféra, rozsáhlý zbrojní arzenál, morální volby, vyjímečně krátkost hry, která je dostačující!

Proti: Unreal Engine 3 už není nejmladší, velmi pomalý rozjezd, který může odradit

+16
AppleCoreAppleCore
Dohráno
  • PC 90
Dlouhou dobu jsem přemejšlel, jestli má vůbec cenu psát komentář. Před samotnou hrou jsem totiž čet několik recenzí, takže když bych koment napsal, vlastně bych jenom papouškoval. Ale což!

Spec Ops jsem zprvu bral jako obrovskou oddychovku, kterou jsem zapnul když mě naštval Ghost Recon, postupem hraní šel ale Ghost tak nějak víc a víc stranou a Spec Ops se stala primární hrou, která svým podáním, a vůbec provedením, mnohý "lepší" hry sráží na kolena.

A jak jste už asi mnozí četli nebo pochytili, hra se silně inspiruje příběhem Apocalypse Now, takže pokud jste viděli legendární nervák F. F. Coppoli, tak jistě budete tušit, kudy se hra ubírá. Je to právě příběh, kterej vás nutí dohrát hru chtě nechtě. Zatím co jiný hry kladou důraz na opulentní akční výjevy a příběh jde v nich stranou, tady je to přesně naopak. Jenomže tvůrci Spec Ops brali důraz skoro na všechno, takže helikoptéry lítají skrze domy i tady. Když se to vezme kolem a kolem, tak těch "váááu" momentů je zde víc, než kdekoli jinde, jenomže nespočívají ani tak v hroucení budov, jako spíše v pomalém procházení mezi lidskými těli, kdy spálený maso téměř i cítíte. Ve Spec Ops jsou to právě ony momenty, který jsou lepší, než samotná akce. Akce je tady hrozně moc a nebál bych se říct, že je někdy i na obtíž (osobně mě zase tolik nebavila jako zmíněný místa, kde jenom jdete a kocháte se hrůzou). (Herní doba činí něco přes pět hodin hraní, ale vzhledem k příběhu by tomu každá další hodina uškodila)

Graficky je hra parádní bez hluchejch míst (zmínil jsem se o Ghost Recon? Jo, tam je grafika pěkná v prvních třech misích, pak to stojí za houby, zde je pěkná permanentně). Písečný bouře jsou fantastický, častý změny filtrů dle momentální lokace taktéž působí skvěle. Prostředí Dubaje je jedno z nejlepších míst, kam jsem se kdy prostřednictvím hry podíval.

Co opět musím zmínit je soundtrack. Když vám do akce začnou hrát Deep Purple nebo Black Angels, hned to má větší švih a styl (alespoň čtyři takový akce se ve hře najdou).

Závěrem: Není to jako v jiných hrách, že vás vpřed žene epická akce, u Spec Ops je to parádní a mnohdy nekompromisní příběh, kdy záleží jen a jen na vašich volbách. Moje volby asi nebyly zrovna nejlepší, završení proběhlo totiž dosti tragicky (v dobrym slova smyslu). Jenom je škoda přílišný akce a trochu horšího zvuku (výstřely nepůsobí tak realisticky, jako v jiných titulech). Nakonec to nebyla taková oddychovka, jak jsem na začátku předpokládal, byl to regulérní záhul!

Pro: Příběh, grafika, vliv událostí na psychiku členů týmu, brutální výjevy

Proti: moc akce, zvuk (současně s tím jsem hrál Ghost Recon a to má zvuk při výstřelu nesčetněkrát lepší)

+27
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 335 80
  • PS3 4 85
  • X360 1 75
  • XOne 0 --
  • XboxX/S 1 85

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
5720
Odkaz:
http://dbher.cz/h5720
Přidána:
29.06.2012
11 let a 297 dní
Hodnocení:
341 (40-100 %)
Komentářů:
39
Oblíbenost:
Sledovat 36 Chci si zahrát 48
Rozehráno 13 Dohráno 346
Návštěvnost:
55746× (celkem)
345× (poslední měsíc)
73× (poslední týden)
1× (dnes)
Více