Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Spec Ops: The Line

  • PC 90
Znáte ten pocit, když dohrajete peckovou hru a nevíte, jestli je napsání smysluplného komentáře, který by si zasloužila, ve vašich silách? Mám teď v hlavě fakt velkej bordel, ale pokusím se sesmolit alespoň něco, co by trochu dávalo smysl. Začněme tedy hezky od začátku.

O Spec Ops: The Line jsem nikdy před hraním neslyšel. Do hry jsem vstupoval jako úplná tabula rasa. Hned na začátku mě uchvátilo intro a titulky, včetně toho, že jsem v nich byl zmíněn jako zvláštní host. Díky. Jako plus hodnotím i menu, které se mění hezky podle toho, jak daleko v kampani právě jste.

Hra nejdříve působila jako jakási zvláštní nemastná, neslaná střílečka. Hodně mi dělal problémy krycí systém. Postupem času jsem si ale zvykl, i když si až do konce hry čas od času ovládání dělalo, co zrovna chtělo. Během prvních misí mi hlavou lítaly různé obrazy a představy. Takhle bych si nějak představoval Mad Maxe, říkal jsem si. Moje sny se ale nakonec ustálily jako modlitby k nové hře, která by vypadala a ovládala se vlastně úplně stejně. Fungovala by jako RPG ve stylu Mass Effectu a měla by otevřený svět s herní dobou okolo 60 hodin. Lidi, já to fakt potřebuju...

Co hře nelze upřít je i jakýsi real feeling. Všechno, co se dělo na obrazovce jsem hltal, možná i proto, že takhle nějak si představuju vojenské operace, kdy se prostě všechno totálně posere. Hra hned z několika důvodů působí hrozně dospěle. Ačkoliv si vůbec nehraje na interaktivní film, vývojáři si velmi dobře pohráli s kamerou a hlavně výborně zakomponovali do striktně lineární hry možnost volby a to ne jenom jednou. Všechny volby, ač nemají žádný vliv na to, jestli půjdete doleva nebo doprava, ač se ve hře nezmění takřka vůbec nic, změní naprosto pohled a přemýšlení hráče. Prostě přesně výstavní příklad toho, jak má taková volba v lineární hře vypadat.

Jako drobný mínus bych viděl občas problematické ovládání krytí. Když odněkud přiletěl granát, nebo přiběhl nepřítel, nejednou se mi stalo, že jsem reagoval pohotově. Walker ale zůstal přilepený na zdi, nebo běžel úplně jiným směrem, než jsem chtěl.

Nakonec musím zmínit ještě "Bílý fosfor moment", ze kterého jsem si sedl na zadek. Je to jeden z TOP momentů celé hry a od něho stoupala kvalita hry prudce nahoru. Ačkoliv jsem stále mírumilovný člověk, který netouží po lidské krvy, vyvolávalo ve mně Spec Ops zvláštní pocity. I když bych si chtěl zkusit projít hru znovu, asi bych do toho v nejbližší době rozhodně nešel. Je to jedna z nejnáročnějších her na psychiku, co jsem kdy hrál! Nadruhou stranu vám je v 6 hodinách servírována kvalita toho největšího rázu, která mi přinesla takový herní zážitek, že na něj ještě dlouhou dobu nezapomenu!

Pro: prostě všechno

Proti: možná vás bude bolet hlava

+22 +23 −1