Komentáře

K Poslovi Smrti mě neváže žádná nostalgie. Je to hra, kterou jsem jako malý i mladý hoch prakticky ignoroval spolu s dalšími tituly od Future Games. Je sice pravda, že jsem ji rozehrál, ale její chladný a místy vyloženě ošklivý vizuál mě ihned od hraní odradil. Teď jsem se ale kousl a vrhl se do toho, hlavně kvůli nově oznámenému prequelu, a také proto, abych si smazal jeden velký rest. 

Nebudu to protahovat, protože každý o hře a jejím ději ví, takže to tu shrnu jen na to, co se mi líbilo a nelíbilo.

Co musím určitě pochválit, je atmosféra. Panství Black Mirror je přímo stvořené pro ústřední mysteriózní zápletku, a ambient, který toulky po něm doprovází, to celé umocňuje. Líbilo se mi, jak slyším otřásání okenic pod náporem větru a další zvuky. Ostatní lokace na tom nejsou o nic hůř a atmosféra zapadlého Willow Creek či sanatoria byla špičková. Je sice pravda, že i přes fajn ambient mi bylo líto, že tvůrci nevyužili kvalitního soundtracku k většímu umocnění atmosféry a spoléhali se téměř všude jen na ambient. Hudba bohužel zazní vždy jen na třicet vteřin a konec. Od půlky hry mi opakující se ambient začal vadit, a určitě nepomáhal v zásecích, které jsem ve hře měl. Přece jen líbivá hudba často zjemňuje frustraci. Pro point-and-click adventuru mi zvolení převážně ambientu nepřišlo jako vhodné řešení.

Dalším velkým kladem je příběh, nebo minimálně jeho kostra. Není ale divu, kombinuje vděčná témata typická pro takový žánr. Vyšetřování záhady mě bavilo i přesto, že jsem věděl, jak celá hra skončí, což považuji za velký úspěch vývojářů. Často jsem tak při hraní na tento spoiler zapomněl a byl zvědavý, jak to celé vyústí. Tempu příběhu navíc pomáhá i celkem velké množství obrazovek a lokací, či využívání čtení zápisníků, starých pergamenů apod. Je pravda, že třetí akt byl silně nudný a značně podkopl tempu příběhu nohy, ale po něm se to hned zvedlo. Atmosféra starého panství, která dýchala z každého koutu, vše zachránila a člověk vůbec neměl pocit, že se hra odehrává v osmdesátých letech.

Teď ale přijde kritika, která mi nedovolí hru zařadit po bok klasik jako Gabriel Knight nebo dalších her, které nejsou z naší produkce.

I přesto, že je dabing po většinu doby kvalitní, právě ten pro mě představuje největší střelu do nohy. Kvůli českému jazyku si ještě více všímám děr a chyb v dialozích. Nemůžu si pomoct, ale ptal jsem se i kamarádů, jestli je to jen mnou, nebo zda dialogy opravdu "šustí papírem" a občas nejsou v reakcích postav logické. Po pár ukázkách mi to potvrdili. Jako příklad slouží část, kdy Samuel přijde hledat ztraceného strýce a pacienta do Ashbury. Sanatorium je po zavíračce, a když nahlásí, že chce vidět pacienta, sestra mu odvětí, že mají zavřeno a že má přijít jindy. Samuel začíná horečně říkat: „Pusťte mě prosím dovnitř a vše vám vysvětlím.“ Sestra odpoví: „Ne, to nejde, jste snad lékař? Co tu chcete?“ Samuel na to: „Přišel jsem navštívit Roberta Gordona, vede váš ústav.“ Sestra pak odpoví: „Tak to vás pustím jen proto, že jste Gordon.“

WTF? Proč nejdřív řekl, že jde za pacientem, a pak, že jde kvůli Robertovi? Věděl přece od začátku, že tam Robert je vrchní primář, tak to mohl nahlásit hned. Tento dialog opravdu "šustí papírem" a podobných případů je tam nespočet. Dialogová stránka této hry není žádné terno. Nemluvě o tom, že většina postav je nudná a na jedno brdo. Bohužel to platí i pro Samuela, který je prostě figurka, co posouvá děj. Abych ale nekřivdil, oceňuji možnost volby reakcí v dialozích, což je pěkný detail.

Další problém se týká samotné hratelnosti. Ve hře je dead end a také příšernosti ve stylu potřeby několikrát klikat na nějaký předmět, aby ho hrdina zaregistroval a mohl ho pak použít v dialogu apod. Třešničkou na dortu bylo, že hra po vás chce, abyste pro prozkoumání některých předmětů použili ještě zvlášť pravé tlačítko myši, aniž by hráče na to upozornila, že to využívá. To vedlo hned na začátku k většímu záseku... a těch bylo na začátku dost.

Poslední výtku směřuji k hnusným polygonovým postavám, jejich strnulým animacím a chladnému prostředí. Ano, hra má atmosféru, jak jsem již zmínil, ale nemůžu se zbavit dojmu, že by to v jiném vizuálním kabátku fungovalo lépe. Tyto realistické rendery postrádají duši a působí zbytečně chladně a suše. Nejsem velký fanda tohoto stylu.

To je asi vše. Hraní mě bavilo. Je to přeceňovaná hra? Ano, je. Všimněte si, že ostatní hry od Future Games už neměly tak dobré hodnocení jako tato. Proč? Protože dojely na absenci nostalgie. Špatné dialogy a nezajímavé postavy jsou něco, co se v jejich hrách opakuje, a už to prosakovalo více a více znatelně. Uvidíme, jak na tom bude prequel, ten skutečně ukáže jejich kvality.

Každopádně jsem spokojený. Dostal jsem mysteriózní fix, a i přes ty neduhy je vidět, že zde byla práce a nějaká snaha vyrovnat se zahraniční konkurenci. Nenudil jsem se a hru opouštím s příjemnými pocity. Budu na ni vzpomínat nebo ji zařadím mezi nejlepší? Rozhodně ne. Bavil jsem se a užil si to? Rozhodně ano.