Nix
Nejlepší česká adventura? I přes celkem hojný počet by se to dalo říct. Nejen dabing, ale prostředí a hlavně ten příběh v tý době bylo něco, co prostě mne pohltilo. Pamatuji si jak jsem to hrával na starém PC a chodil nevyspaný do školy. A hra mne od té doby nepustila a je hratelná i přes tu dlouhou dobu co byla vynaleznuta. Vyšetřování smrti předka a odhalení tajemství rodiny Gordonů je příběh, který chcete znát.
Komentáře
CrisBentonJak jsem vůbec mohl na takovou srdcovku zapomenout? Nechápu, jako malý jsem na této hře byl velmi závislý, tak jsem si zaplaťpánbůh vzpomněl a musel jsem si tuto klasiku zopakovat.
Vzhledem k tomu, že jsem již tuto hru jednou dohrál, tak jsem místy neměl problém s pokračováním. Naštěstí jsem si zde již pamatoval, že se při používání předmětů použije ne pouze jen levé tlačítko, ale i pravé. Při Poslu bohů jsem na tento detail dojel a měl jsem problém ve hře pokračovat, takže jsem již věděl, že si na to musím dávat pozor. Byla ovšem i místa, kde jsem se zasekl a byly to i poměrně nelogické věci, jako například, že se s někým domluvíte, že vám něco udělá a máte přijít za pár hodin, vy přijdete a on nikde a vy musíte zjistit, co je za problém? Zapomněl jsem na něco? Minul jsem něco? NE! Vy se musíte zeptat vícekrát, abyste něco vůbec zjistili, což mě trošku překvapilo. Nic příjemné to nebylo.
U této hry musím pochválit dabing, který je naprosto skvělý. Není divu, když je tato hra tak skvělá, obzvlášť když se k dabingu přidá tak skvělá atmosféra. Představa, že chodím v noci v největší průtrži deště po hřbitově či v lese a potuluji se v márnici, tak mi běhá mráz po zádech a to mám na hrách nejradši. Hry s takovou atmosférou prostě vynechat nemohu.
Co se týče příběhu, je velmi slušný, akorát mě trošku mrzí, že ve čtvrtině hry jsem nejspíš tušil, kdo je vrahem, no a prosím, na konci hry se mi vše potvrdilo, ale rozhodně se nejedná o nějaký průšvih, který by mě donutil s hrou přestat. Po vizuální a grafické stránce nemohu taky říct nic špatného... Na tu dobu rozhodně povedená grafika.
Ještě se vrátím k ovladatelnosti. O tlačítkách jsem již mluvil, ale co mi tu trošku chybí, tak je to, že pohyb Samuela Gordona nejde urychlit. Když někam kliknete, tak váš hrdina pouze jde, není zde bohužel žádná možnost např. dvojklikem, že by se hrdina dostal přímo na místo nebo svoji chůzi třeba zrychlí. Ale podívejme se kdy hra vznikla, pro to samozřejmě mám pochopení zvlášť u takové hry.
Na co jsem u této hry často doplácel, tak bylo na velmi malý počet ukládacích pozic, proč? No protože jsem zjistil, že se v té hře dá na několika místech dokonce umřít. To je ale překvapení, to jsem rozhodně netušil. No a po zjištění jsem ukládal po každých pěti minutách. A samozřejmě nesmí chybět ani hádanky. I přesto, že jich nebylo zase tak moc, tak některé mi daly docela zabrat, to se vývojářům opravdu povedlo.
Celkově ale je tato hra stále skvělá. Kdo miluje adventury, tak mohu jen doporučit. Navíc hra s takovou atmosférou? Prostě bomba, tyto hry miluji. I přes nějaké drobné nesrovnalosti je tato hra stálou legendou, která mě ještě do teď neomrzela! :)
Vzhledem k tomu, že jsem již tuto hru jednou dohrál, tak jsem místy neměl problém s pokračováním. Naštěstí jsem si zde již pamatoval, že se při používání předmětů použije ne pouze jen levé tlačítko, ale i pravé. Při Poslu bohů jsem na tento detail dojel a měl jsem problém ve hře pokračovat, takže jsem již věděl, že si na to musím dávat pozor. Byla ovšem i místa, kde jsem se zasekl a byly to i poměrně nelogické věci, jako například, že se s někým domluvíte, že vám něco udělá a máte přijít za pár hodin, vy přijdete a on nikde a vy musíte zjistit, co je za problém? Zapomněl jsem na něco? Minul jsem něco? NE! Vy se musíte zeptat vícekrát, abyste něco vůbec zjistili, což mě trošku překvapilo. Nic příjemné to nebylo.
U této hry musím pochválit dabing, který je naprosto skvělý. Není divu, když je tato hra tak skvělá, obzvlášť když se k dabingu přidá tak skvělá atmosféra. Představa, že chodím v noci v největší průtrži deště po hřbitově či v lese a potuluji se v márnici, tak mi běhá mráz po zádech a to mám na hrách nejradši. Hry s takovou atmosférou prostě vynechat nemohu.
Co se týče příběhu, je velmi slušný, akorát mě trošku mrzí, že ve čtvrtině hry jsem nejspíš tušil, kdo je vrahem, no a prosím, na konci hry se mi vše potvrdilo, ale rozhodně se nejedná o nějaký průšvih, který by mě donutil s hrou přestat. Po vizuální a grafické stránce nemohu taky říct nic špatného... Na tu dobu rozhodně povedená grafika.
Ještě se vrátím k ovladatelnosti. O tlačítkách jsem již mluvil, ale co mi tu trošku chybí, tak je to, že pohyb Samuela Gordona nejde urychlit. Když někam kliknete, tak váš hrdina pouze jde, není zde bohužel žádná možnost např. dvojklikem, že by se hrdina dostal přímo na místo nebo svoji chůzi třeba zrychlí. Ale podívejme se kdy hra vznikla, pro to samozřejmě mám pochopení zvlášť u takové hry.
Na co jsem u této hry často doplácel, tak bylo na velmi malý počet ukládacích pozic, proč? No protože jsem zjistil, že se v té hře dá na několika místech dokonce umřít. To je ale překvapení, to jsem rozhodně netušil. No a po zjištění jsem ukládal po každých pěti minutách. A samozřejmě nesmí chybět ani hádanky. I přesto, že jich nebylo zase tak moc, tak některé mi daly docela zabrat, to se vývojářům opravdu povedlo.
Celkově ale je tato hra stále skvělá. Kdo miluje adventury, tak mohu jen doporučit. Navíc hra s takovou atmosférou? Prostě bomba, tyto hry miluji. I přes nějaké drobné nesrovnalosti je tato hra stálou legendou, která mě ještě do teď neomrzela! :)
Pro: Dabing, atmosféra, příběh, grafika
Proti: Ovladatelnost, místy nelogičnost, slabší konec
adam.kulhanekVe svých herních počátcích jsem si velmi oblíbil žánr adventur. Na české scéně se však s pojmem adventura spojovaly především hry typu Polda nebo Horké léto, tedy satiricky pojaté hry stavící především na humoru pomíjivé kvality. Zpráva o tom, že se v našich luzích a hájích vyvíjí vážně pojatá adventura tak pro mě byla zprávou velice příjemnou. Vzpomínám si mé nadšení v okamžiku, kdy jsem si pustil demoverzi hry odehrávající se v zadní části panství Lady Eleanor, u kterého jsem se hned slušně zasekl kvůli neznalosti možnosti použití pravého tlačítka. Každopádně když jsem se později dostal k plné verzi, má očekávání byla naplněna. A musím říct, že jsem si hru užíval plnými doušky od prvních slov z úst pana Brzobohatého v úvodu až po samý závěr.
Příběh je napínavý a je vyprávěn mně vyhovujícím tempem. Jen trošku zamrzí, že totožnost vraha je prakticky od začátku naznačována, takže jeho finální odhalení není moc velkým překvapením. Naopak jsem se až divil, že to Samuelovi nedošlo mnohem dřív.
Průběh hraní byl pro mě skoro bezzásekový (trik s pravým tlačítkem mě už znovu nezaskočil). Akorát v poslední kapitole jsem se začal trošku ztrácet, hlavně v tom závěrečném labyrintu s finálním průchodem "Hvězdnou bránou". Co mě ale fakt naštvalo, byla smrt v případě špatného rozhodnutí bez možnosti návratu k okamžiku špatného rozhodnutí. Vzpomínám si, jak jsem při svém prvním hraní děsně nadával, protože jsem si hru moc neukládal, takže jsem musel slušnou část hry opakovat. O mnoho horší pak mohla být situace v dole, kde může dojít ke špatnému rozhodnutí znemožňující další postup, které ale nevede k okamžité smrti. Pokud si hráč následně uloží pozici a ukládá do jednoho slotu, tak je celý postup v háji a může začít znovu. To se mi ale naštěstí nestalo. Kromě zmíněného jsem již procházel hrou celkem plynule. Trošku mě zbrzdil puzzle se symboly zvěrokruhu. Stálý internet jsme tehdy ještě neměli, takže jsem si musel najít nápovědu v matčiných časopisech s horoskopy a pak mě ještě štvaly situace, kdy musel Samuel na něco počkat (vyvolání filmu, výroba klíče či kněz hledající zmínky v kronice). To jsem se jen tak bezmyšlenkovitě procházel po lokacích, abych zjistil, že to ještě pořád není hotové.
Určitě musím ocenit i dobře napsané dialogy, kde jsem plnými doušky hltal prakticky každé slovo. Ale ještě víc mě to bavilo poslouchat. Dabingové obsazení se hodně povedlo. Pološeptající hlas Michala Dlouhého perfektně k postavě Samuela sedí, klidný a rozvážný hlas Pavla Soukupa zase skvěle sedí na chladnokrevného Roberta. V hlase Květy Fialové je perfektně slyšet deprese a zoufalost truchlící Lady Viktorie, atd. Trošku ale zamrzí, že Radek Brzobohatý a Vladimír Čech dostali více významných rolí. Jejich hlasy jsou natolik výrazné a nezaměnitelné, že je to jako pěst na oko. Postavy Vladimíra Čecha jsou alespoň v různých kapitolách, to ještě zvládnu překousnout. U pana Brzobohatého je to horší v tom, že po úvodu s Williamem hra přechází na scénu s prvním setkáním ve společenské místnosti, kde mluví komorník Bates naprosto stejným hlasem.
Pak se mi ještě líbí, že čtení dopisů je namluveno dabérem postavy, která daný dopis psala. Bohužel však s jednou výjimkou Robertova dopisu Dr. Hermannovi, kdy jako hráči neznáme autora daného dopisu. To že jej čte hlas pana Soukupa to trošku kazí. Na druhou stranu, jiná postava se jménem na R. ve hře není, takže by to stejně asi každému hned docvaklo.
Graficky hra působí dobrým dojmem. Celé prostředí je tmavé a vybledlé, což skvěle doplňuje atmosféru a navazuje pocity z daných beznadějně chátrajících míst. Co se ale už moc nepovedlo, jsou animace postav. Ty Samuelovy ještě vypadají relativně dobře, ale animace ostatních postav jsou takové zpomalené a působí celkově divně.
Hra má své chyby, ale celkově jsem se hrou velmi spokojen a to hlavně s příběhem, který se hodně povedl. Otázkou je, jak bych hru hodnotil bez vědomí, že se jedná o českou hru. To odpovědět nedokážu, ale za mě se jedná o zatím nepřekonanou nejlepší českou point & click adventuru, která mě hodně bavila. A to i když jsem ji nedávno dohrál po čtvrté. Takže ve výsledku mě ty nasazené růžové brýle vlastně ani nevadí.
Příběh je napínavý a je vyprávěn mně vyhovujícím tempem. Jen trošku zamrzí, že totožnost vraha je prakticky od začátku naznačována, takže jeho finální odhalení není moc velkým překvapením. Naopak jsem se až divil, že to Samuelovi nedošlo mnohem dřív.
Průběh hraní byl pro mě skoro bezzásekový (trik s pravým tlačítkem mě už znovu nezaskočil). Akorát v poslední kapitole jsem se začal trošku ztrácet, hlavně v tom závěrečném labyrintu s finálním průchodem "Hvězdnou bránou". Co mě ale fakt naštvalo, byla smrt v případě špatného rozhodnutí bez možnosti návratu k okamžiku špatného rozhodnutí. Vzpomínám si, jak jsem při svém prvním hraní děsně nadával, protože jsem si hru moc neukládal, takže jsem musel slušnou část hry opakovat. O mnoho horší pak mohla být situace v dole, kde může dojít ke špatnému rozhodnutí znemožňující další postup, které ale nevede k okamžité smrti. Pokud si hráč následně uloží pozici a ukládá do jednoho slotu, tak je celý postup v háji a může začít znovu. To se mi ale naštěstí nestalo. Kromě zmíněného jsem již procházel hrou celkem plynule. Trošku mě zbrzdil puzzle se symboly zvěrokruhu. Stálý internet jsme tehdy ještě neměli, takže jsem si musel najít nápovědu v matčiných časopisech s horoskopy a pak mě ještě štvaly situace, kdy musel Samuel na něco počkat (vyvolání filmu, výroba klíče či kněz hledající zmínky v kronice). To jsem se jen tak bezmyšlenkovitě procházel po lokacích, abych zjistil, že to ještě pořád není hotové.
Určitě musím ocenit i dobře napsané dialogy, kde jsem plnými doušky hltal prakticky každé slovo. Ale ještě víc mě to bavilo poslouchat. Dabingové obsazení se hodně povedlo. Pološeptající hlas Michala Dlouhého perfektně k postavě Samuela sedí, klidný a rozvážný hlas Pavla Soukupa zase skvěle sedí na chladnokrevného Roberta. V hlase Květy Fialové je perfektně slyšet deprese a zoufalost truchlící Lady Viktorie, atd. Trošku ale zamrzí, že Radek Brzobohatý a Vladimír Čech dostali více významných rolí. Jejich hlasy jsou natolik výrazné a nezaměnitelné, že je to jako pěst na oko. Postavy Vladimíra Čecha jsou alespoň v různých kapitolách, to ještě zvládnu překousnout. U pana Brzobohatého je to horší v tom, že po úvodu s Williamem hra přechází na scénu s prvním setkáním ve společenské místnosti, kde mluví komorník Bates naprosto stejným hlasem.
Pak se mi ještě líbí, že čtení dopisů je namluveno dabérem postavy, která daný dopis psala. Bohužel však s jednou výjimkou Robertova dopisu Dr. Hermannovi, kdy jako hráči neznáme autora daného dopisu. To že jej čte hlas pana Soukupa to trošku kazí. Na druhou stranu, jiná postava se jménem na R. ve hře není, takže by to stejně asi každému hned docvaklo.
Graficky hra působí dobrým dojmem. Celé prostředí je tmavé a vybledlé, což skvěle doplňuje atmosféru a navazuje pocity z daných beznadějně chátrajících míst. Co se ale už moc nepovedlo, jsou animace postav. Ty Samuelovy ještě vypadají relativně dobře, ale animace ostatních postav jsou takové zpomalené a působí celkově divně.
Hra má své chyby, ale celkově jsem se hrou velmi spokojen a to hlavně s příběhem, který se hodně povedl. Otázkou je, jak bych hru hodnotil bez vědomí, že se jedná o českou hru. To odpovědět nedokážu, ale za mě se jedná o zatím nepřekonanou nejlepší českou point & click adventuru, která mě hodně bavila. A to i když jsem ji nedávno dohrál po čtvrté. Takže ve výsledku mě ty nasazené růžové brýle vlastně ani nevadí.
Pro: Příběh, dabing, hádanky
Proti: Animace
HergiPosel smrti je úžasná česká adventura, na kterou nikdy nezapometu!
Ze začátku jsem byl trošku skeptický. U her staršího data se mi totiž občas stane, že mě odradí kostrbatostí ovládání, pokud k nim nechovám určitou nostalgii z dětství. Každopádně už během první kapitoy mě hra naprosto pohltila a nepustila mě až do konce. Měl jsem problém se večer přinutit, abych jí už vypnul a šel spát.
Jedná se o klasickou adventuru, která si zakládá na kvalitním příběhu plném bravurně napsaných postav a hutné atmosféře Krom jiného také plně využívá hororového žánru a udržuje vás v napětí, co se vlastně okolo Samuela, hlavní postavy, ve skutečnosti děje. Veškeré charaktery mají navíc opravdu solidní český dabing, což rozhodně napomáhá tomu, aby celý děj působil uvěřitelně.
Jediný problém, který hra má, ale nemohu jej ani započítávat do hodnocení, je fakt, že si občas nerozumí s novětšími operačními systémy, konkrétně v mém případě s Windows 10 (možná i v kombinaci s mým hardwarem). Hra je už strašího data a nabízí tedy jen rozlišení s poměrem stran 4:3. Zbytek obrazu je vypněn černými pruhy a pokud do nich vjedete kurzorem, zenechává po sobě v tomto prostoru stopu, které se zbavíte jen vypnutím a opětovným zapnutím hry. Jelikož hra ale nebyla vyvíjena v době, kdy Windows 10 existoval, nebylo by fér jí za tento problém strhávat body, takže to berte jen jako informaci, že na tento problém můžete narazit.
Posel smrti patří podle mě ke skvostům českých her (stejně jako třeba Mafia) a je poviností každého Čecha si jej alepoň jednou zahrát. Věřte mi, že nebudete litovat.
Ze začátku jsem byl trošku skeptický. U her staršího data se mi totiž občas stane, že mě odradí kostrbatostí ovládání, pokud k nim nechovám určitou nostalgii z dětství. Každopádně už během první kapitoy mě hra naprosto pohltila a nepustila mě až do konce. Měl jsem problém se večer přinutit, abych jí už vypnul a šel spát.
Jedná se o klasickou adventuru, která si zakládá na kvalitním příběhu plném bravurně napsaných postav a hutné atmosféře Krom jiného také plně využívá hororového žánru a udržuje vás v napětí, co se vlastně okolo Samuela, hlavní postavy, ve skutečnosti děje. Veškeré charaktery mají navíc opravdu solidní český dabing, což rozhodně napomáhá tomu, aby celý děj působil uvěřitelně.
Jediný problém, který hra má, ale nemohu jej ani započítávat do hodnocení, je fakt, že si občas nerozumí s novětšími operačními systémy, konkrétně v mém případě s Windows 10 (možná i v kombinaci s mým hardwarem). Hra je už strašího data a nabízí tedy jen rozlišení s poměrem stran 4:3. Zbytek obrazu je vypněn černými pruhy a pokud do nich vjedete kurzorem, zenechává po sobě v tomto prostoru stopu, které se zbavíte jen vypnutím a opětovným zapnutím hry. Jelikož hra ale nebyla vyvíjena v době, kdy Windows 10 existoval, nebylo by fér jí za tento problém strhávat body, takže to berte jen jako informaci, že na tento problém můžete narazit.
Posel smrti patří podle mě ke skvostům českých her (stejně jako třeba Mafia) a je poviností každého Čecha si jej alepoň jednou zahrát. Věřte mi, že nebudete litovat.
Pro: úžasný příběh, skvěle napsané postavy, hutná atmosféra, solidní český dabing
Proti: mírné problémy ve Windows 10
veselykralicek
Posla smrti si pravidelně zahraju každý 2-3 roky, a to přesto, že jsem za ty roky dohrál hru už několikrát a znám ji v podstatě zpaměti. I když to je adventura založená čistě na temném příběhu, láká k tomu si ji zahrát stále znovu. Rozhodně se Vám její hratelnost nepřejí.
Posel smrti je jedna z těch, do kterých jsem se zamiloval už z dema a její pořízení tak pro mě bylo v podstatě nutnost. Již v době svého vydání měla tu výhodu, že přes svoji poměrně velkou velikost (byla na 2 CD) ji rozjely i hodně staré a obstarožní počítače (Pentium II 233 MHz).
Co Vás do Posla smrti vtáhne hned, je atmosféra, zajímavé prostředí, a perfektní český dabing. Je to adventura, která se bere přísně vážně, což byla v té době po záplavě Poldů, Horkých lét a podobně velmi vítaná změna. Příběh hry se točí kolem šlechtice Samuela Gordona, který se po 12ti letech vrací na rodinné panství na pohřeb svého dědečka, kde začne objevovat nesrovnalosti v příčině jeho smrti a postupně se zaplétá do vyšetřování dalších několika vražd. Příběh je hodně pohlcující, atmosféra tehdejšího pochmurného anglického panství velmi ponurá a přestože už jsem zhruba po třetí vraždě věděl, kdo je vrah, postup hrou si budete užívat.
Hra se (oproti předchozím zmiňovaným českým adventurám) vyznačuje přísně logickými postupy a kombinacemi předmětů. Tedy až na jednu situaci, kterou mi ani po letech nedokázal nikdo vysvětlit (V sanatoriu vezmete malou vázičku a na tu musít použít minci, abyste získali klíček od skříně s léky – Samuel to nijak nekomentuje, vázička při prozkoumání necinká, ani nevykazuje známky toho, že je v ní něco ukryto. Ale i kdyby ano, proč vyndávat klíček tímto bizarním způsobem?) Na řešení jsem přišel až metodou zkoušení všechno na všechno, jednalo se ale jen o tuto jednu situaci. Všechny postavy se chovají logicky a přirozeně, každá má svá tajemství, o kterých nechce mluvit, stejně jako antipatie vůči jiným postavám, které podezírá apod. Hratelnost je pohodová a bez zákysů, je nepravděpodobné, že byste v nějakou chvíli vůbec nevěděli, co po Vás hra chce. Skvěle hratelné bez návodu i pro adventuristy začátečníky. Hra rovněž neobsahuje žádné slepé uličky, což v té době nebylo taky standardem (myslím situaci, kdy nevezmete nějaký předmět nebo něco uděláte jinak a hra Vás potom nepustí dál, ale zpátky už to nejde.
Přesto se mi to v Poslu smrti jednou povedlo (Na konci druhé kapitoly, kdy se Samuel dostává ze zavalené štoly ven, získá revolver a dva náboje a musí přestřelit zámek, aby otevřel mříž a dostal se ven. V ideálním případě Samuel prozkoumá zámek, najde jeho slabé místo, jedním nábojem ho přestřelí a vyleze ven, kde na něj zaútočí vlk, kterého druhým nábojem zastřelí. Nicméně hra umožňuje vystřelit na zámek i bez jeho prozkoumání, což se nepovede, Samuel však řekne, že musí podruhé lépe mířit a druhým výstřelem zámek sundá. V tu chvíli jsem hru uložil. Když pak vyjdete ze štoly ven, útoku vlka už se nedá vyhnout ani mu zabránit.) Řešení mi poradil až spolužák ze školy a já tak musel celou hru rozehrávat znova. Ve hře můžete zemřít, ano. Zabít Vás může vlk, elektrický proud nebo duševně narušený blázen. Ale v tom případě se jen přehraje animace a hra se vrátí před poslední rozhodnutí, které může smrt zvrátit.
Bylo by nemožné mluvit o Poslu smrti a nezmínit minihry, kterými je hra příjemně a na vhodných místech protkaná. Přestože jich je poměrně dost, většina hráčů včetně mě by si jich přála ještě víc. Jedná se o různé šachovnice, skříňky, šperkovnice, které mají nějaký mechanismus, který musíte vyřešit. Jedná se o různé posouvání figurek, políček apod. Nebo různé skládání roztrhaných dopisů, fotografií apod.
Hra občas umožňuje se hlavní postavě nějak rozhodnout. Je to vždy v rozhovoru a to v případě, že bude Samuel reagovat pozitivně nebo negativně. Po těch letech už jsem samozřejmě vyzkoušel všechny varianty s tím, že se Vám vždy vyplatí jednat pozitivně. Samozřejmě si negativní variantou nezablokujete žádný postup dále, jen na Vás bude daná postava po zbytek rozhovoru nepříjemná, maximálně Vás to vyjde dráž. Ale to řešit nemusíte, Samuel má v peněžence dost peněz, jak sám říká.:-)
Přesto bych Posla smrti každému, kdo ho ještě nehrál, doporučil. I v dnešní době je hra na Full HD a 4K monitorech skvěle hratelná, nainstalovat a spustit se mi ji povedlo hned, žádné problémy s kompatibilitou ani pod Windows 10. Zvuky i hudba jsou pořád velmi dobré, a prostředí pořád kouzelné. I přes ty roky si udrželo svoji detailnost a grafiku. Co trochu zestárlo, jsou modely postav, které už tolik detailní nejsou a hlavně po povrchu podivně plavou.
Jediné, co bych mohl Poslu smrti vyčíst, jsou určité situace, kdy pro Vás má něco nějaká postava udělat a Vy čekáte, až to udělá. (Něco vyhledá, něco vyrobí, někam se podívá nebo až něco dodělá.) Tyto situace nejsou vázané na žádný postup ve hře, ani na počet pokusů ani na uplynutý čas. Prostě za danou postavou chodíte pořád dokola s tím, že Vás pořád odmítá, až to má najednou hotové. Teď po letech už to znáte, ale když to hrajete poprvé, nevíte, jestli jste někde něco nezapomněli a neustále se vracíte a zkoušíte.
Doteď si vzpomínám na svůj úsměvný „zákys“ u jedné minihry, kdy se musely skládat symboly jednotlivých znamení zvěrokruhu tak, jak jdou za sebou. Bohužel jsem je neznal a internet jsme doma v roce 2003, kdy hra vyšla, ještě neměli, stejně jako nějakou knihu o astrologii. Tak jsem musel večer hru uložit a přestat hrát a hned druhý den ráno jsem běžel do trafiky, kde jsem 10 minut přebíral noviny podle toho, jaké obrázky měly u horoskopu, než jsem objevil ty správné.:-D
Posel smrti je jedna z těch, do kterých jsem se zamiloval už z dema a její pořízení tak pro mě bylo v podstatě nutnost. Již v době svého vydání měla tu výhodu, že přes svoji poměrně velkou velikost (byla na 2 CD) ji rozjely i hodně staré a obstarožní počítače (Pentium II 233 MHz).
Co Vás do Posla smrti vtáhne hned, je atmosféra, zajímavé prostředí, a perfektní český dabing. Je to adventura, která se bere přísně vážně, což byla v té době po záplavě Poldů, Horkých lét a podobně velmi vítaná změna. Příběh hry se točí kolem šlechtice Samuela Gordona, který se po 12ti letech vrací na rodinné panství na pohřeb svého dědečka, kde začne objevovat nesrovnalosti v příčině jeho smrti a postupně se zaplétá do vyšetřování dalších několika vražd. Příběh je hodně pohlcující, atmosféra tehdejšího pochmurného anglického panství velmi ponurá a přestože už jsem zhruba po třetí vraždě věděl, kdo je vrah, postup hrou si budete užívat.
Hra se (oproti předchozím zmiňovaným českým adventurám) vyznačuje přísně logickými postupy a kombinacemi předmětů. Tedy až na jednu situaci, kterou mi ani po letech nedokázal nikdo vysvětlit (V sanatoriu vezmete malou vázičku a na tu musít použít minci, abyste získali klíček od skříně s léky – Samuel to nijak nekomentuje, vázička při prozkoumání necinká, ani nevykazuje známky toho, že je v ní něco ukryto. Ale i kdyby ano, proč vyndávat klíček tímto bizarním způsobem?) Na řešení jsem přišel až metodou zkoušení všechno na všechno, jednalo se ale jen o tuto jednu situaci. Všechny postavy se chovají logicky a přirozeně, každá má svá tajemství, o kterých nechce mluvit, stejně jako antipatie vůči jiným postavám, které podezírá apod. Hratelnost je pohodová a bez zákysů, je nepravděpodobné, že byste v nějakou chvíli vůbec nevěděli, co po Vás hra chce. Skvěle hratelné bez návodu i pro adventuristy začátečníky. Hra rovněž neobsahuje žádné slepé uličky, což v té době nebylo taky standardem (myslím situaci, kdy nevezmete nějaký předmět nebo něco uděláte jinak a hra Vás potom nepustí dál, ale zpátky už to nejde.
Přesto se mi to v Poslu smrti jednou povedlo (Na konci druhé kapitoly, kdy se Samuel dostává ze zavalené štoly ven, získá revolver a dva náboje a musí přestřelit zámek, aby otevřel mříž a dostal se ven. V ideálním případě Samuel prozkoumá zámek, najde jeho slabé místo, jedním nábojem ho přestřelí a vyleze ven, kde na něj zaútočí vlk, kterého druhým nábojem zastřelí. Nicméně hra umožňuje vystřelit na zámek i bez jeho prozkoumání, což se nepovede, Samuel však řekne, že musí podruhé lépe mířit a druhým výstřelem zámek sundá. V tu chvíli jsem hru uložil. Když pak vyjdete ze štoly ven, útoku vlka už se nedá vyhnout ani mu zabránit.) Řešení mi poradil až spolužák ze školy a já tak musel celou hru rozehrávat znova. Ve hře můžete zemřít, ano. Zabít Vás může vlk, elektrický proud nebo duševně narušený blázen. Ale v tom případě se jen přehraje animace a hra se vrátí před poslední rozhodnutí, které může smrt zvrátit.
Bylo by nemožné mluvit o Poslu smrti a nezmínit minihry, kterými je hra příjemně a na vhodných místech protkaná. Přestože jich je poměrně dost, většina hráčů včetně mě by si jich přála ještě víc. Jedná se o různé šachovnice, skříňky, šperkovnice, které mají nějaký mechanismus, který musíte vyřešit. Jedná se o různé posouvání figurek, políček apod. Nebo různé skládání roztrhaných dopisů, fotografií apod.
Hra občas umožňuje se hlavní postavě nějak rozhodnout. Je to vždy v rozhovoru a to v případě, že bude Samuel reagovat pozitivně nebo negativně. Po těch letech už jsem samozřejmě vyzkoušel všechny varianty s tím, že se Vám vždy vyplatí jednat pozitivně. Samozřejmě si negativní variantou nezablokujete žádný postup dále, jen na Vás bude daná postava po zbytek rozhovoru nepříjemná, maximálně Vás to vyjde dráž. Ale to řešit nemusíte, Samuel má v peněžence dost peněz, jak sám říká.:-)
Přesto bych Posla smrti každému, kdo ho ještě nehrál, doporučil. I v dnešní době je hra na Full HD a 4K monitorech skvěle hratelná, nainstalovat a spustit se mi ji povedlo hned, žádné problémy s kompatibilitou ani pod Windows 10. Zvuky i hudba jsou pořád velmi dobré, a prostředí pořád kouzelné. I přes ty roky si udrželo svoji detailnost a grafiku. Co trochu zestárlo, jsou modely postav, které už tolik detailní nejsou a hlavně po povrchu podivně plavou.
Jediné, co bych mohl Poslu smrti vyčíst, jsou určité situace, kdy pro Vás má něco nějaká postava udělat a Vy čekáte, až to udělá. (Něco vyhledá, něco vyrobí, někam se podívá nebo až něco dodělá.) Tyto situace nejsou vázané na žádný postup ve hře, ani na počet pokusů ani na uplynutý čas. Prostě za danou postavou chodíte pořád dokola s tím, že Vás pořád odmítá, až to má najednou hotové. Teď po letech už to znáte, ale když to hrajete poprvé, nevíte, jestli jste někde něco nezapomněli a neustále se vracíte a zkoušíte.
Doteď si vzpomínám na svůj úsměvný „zákys“ u jedné minihry, kdy se musely skládat symboly jednotlivých znamení zvěrokruhu tak, jak jdou za sebou. Bohužel jsem je neznal a internet jsme doma v roce 2003, kdy hra vyšla, ještě neměli, stejně jako nějakou knihu o astrologii. Tak jsem musel večer hru uložit a přestat hrát a hned druhý den ráno jsem běžel do trafiky, kde jsem 10 minut přebíral noviny podle toho, jaké obrázky měly u horoskopu, než jsem objevil ty správné.:-D
Pro: Atmosféra, prostředí, příběh, dabing, hudba, minihry
Proti: Situace, kdy musíte čekat, než něco nějaká postava vykoná
hanak_v_exiluRoku 2003 natočil Ondřej Trojan historické drama Želary a dostal se s ním do finálního pětičlenného výběru nominací na Cenu Akademie Oscar. Možná ještě většího úspěchu ovšem dosáhlo malé studio Unkwnown Indentity. Prodeje jejich prvotiny vyrovnaly počet diváků Želar, a to si podstatnou část kopií rozebrali v zahraničí.
Filmy a hry se často nesrovnávají, ale Posel smrti je k tomu vhodný. Jde o detektivní adventuru s hororovým námětem a téměř filmovým nádechem. Nabízí se srovnání s díly Kennetha Branagha, ať už pro osobitou atmosféru, nebo pro zápletku, vzdáleně připomínající tragédie z díla mistra Shakespearea. Realističtěji řečeno má blíž k temným komorním thrillerům typu Angel Heart nebo Rozhovor. Výprava není rozmáchlá a postav je jen několik, o to osobitější a vtahující je příběh.
Děj začíná jedné deštivé noci na panství Black Mirror. William Gordon, majitel sídla a hlava rodu je nalezen mrtev pod okny své pracovny. Vše nasvědčuje sebevraždě, ale pravda je mnohem složitější. Scenárista stvořil vcelku přehledný propletenec vztahů a obtočil ho kolem silných charakterů. Dojmu pomáhá excelentní dabing skrývající většinu nedostatků, přesto si troufnu tvrdit, že by některé postavy utáhly i hlavní roli svého vlastního příběhu. Zápletka je bohužel lehce odhadnutelná, protože ctí většinu detektivních klišé, a Posel smrti se vyhnul mimózním zvratům a snaze zmást za každou cenu.
To se naštěstí projevilo i v hratelnosti. Problémy jsou až na výjimky logické a řešení dávají smysl. Potěšilo mě, že část z nich jsou rébusy a hlavolamy. Kdyby všechny adventury vypadaly takhle, místo toho aby stály na sbírání haraburdí a používání ho na hlavu padlým způsobem, určitě bych si je oblíbil víc. Pixel hunting, postrach všech devadesátkových pařanů naštěstí téměř neexistuje a žádné hledání "trochu jinak barevných skvrn" se nekoná. Zasekl jsem se jenom několikrát a vždy to bylo kvůli ledabylému čtení textů. Jedinou větší výtku mám k prostojům u určitých úkolů. Občas je nutné čekat na spolupráci ochotných postav, neustále se k nim vracet a vyptávat se na výsledek.
Stěžejní část příběhu se odbude na samotném panství, ale hráč se podívá i do exotičtějších lokací, jako jsou například opuštěný maják, blázinec a doly. Zvlášť poslední zmíněná pasáž je působivá a pro vedlejší podzápletku v podobě uvězněného hornického předáka i patřičně hutná. Tady jsem doufal, že se Posel smrti překlopí do regulérního hororu. Občas k tomu nesměle nakročil, ale nikdy to opravdu neudělal. Díky ponuré atmosféře a výtečné hudbě jsou některé scény i tak strašidelné.
Technické zpracování je na výborné úrovni. Hra se nezpomaluje, nehroutí a neztrácí čas zbytečně dlouhým nahráváním. Přitom vypadá skvěle a prostředí hýří detaily. Samuel Gordon ochotně reaguje a tuším že se mi nikdy nestalo, že bych musel nějaký příkaz několikrát opakovat. Občas mě ale ovládání potopilo, protože prozkoumávání předmětů není moc intuitivní. Na novějších grafických kartách se může rozsypat ovládací lišta, ale to spravil fanouškovský patch.
Filmy a hry se často nesrovnávají, ale Posel smrti je k tomu vhodný. Jde o detektivní adventuru s hororovým námětem a téměř filmovým nádechem. Nabízí se srovnání s díly Kennetha Branagha, ať už pro osobitou atmosféru, nebo pro zápletku, vzdáleně připomínající tragédie z díla mistra Shakespearea. Realističtěji řečeno má blíž k temným komorním thrillerům typu Angel Heart nebo Rozhovor. Výprava není rozmáchlá a postav je jen několik, o to osobitější a vtahující je příběh.
Děj začíná jedné deštivé noci na panství Black Mirror. William Gordon, majitel sídla a hlava rodu je nalezen mrtev pod okny své pracovny. Vše nasvědčuje sebevraždě, ale pravda je mnohem složitější. Scenárista stvořil vcelku přehledný propletenec vztahů a obtočil ho kolem silných charakterů. Dojmu pomáhá excelentní dabing skrývající většinu nedostatků, přesto si troufnu tvrdit, že by některé postavy utáhly i hlavní roli svého vlastního příběhu. Zápletka je bohužel lehce odhadnutelná, protože ctí většinu detektivních klišé, a Posel smrti se vyhnul mimózním zvratům a snaze zmást za každou cenu.
To se naštěstí projevilo i v hratelnosti. Problémy jsou až na výjimky logické a řešení dávají smysl. Potěšilo mě, že část z nich jsou rébusy a hlavolamy. Kdyby všechny adventury vypadaly takhle, místo toho aby stály na sbírání haraburdí a používání ho na hlavu padlým způsobem, určitě bych si je oblíbil víc. Pixel hunting, postrach všech devadesátkových pařanů naštěstí téměř neexistuje a žádné hledání "trochu jinak barevných skvrn" se nekoná. Zasekl jsem se jenom několikrát a vždy to bylo kvůli ledabylému čtení textů. Jedinou větší výtku mám k prostojům u určitých úkolů. Občas je nutné čekat na spolupráci ochotných postav, neustále se k nim vracet a vyptávat se na výsledek.
Stěžejní část příběhu se odbude na samotném panství, ale hráč se podívá i do exotičtějších lokací, jako jsou například opuštěný maják, blázinec a doly. Zvlášť poslední zmíněná pasáž je působivá a pro vedlejší podzápletku v podobě uvězněného hornického předáka i patřičně hutná. Tady jsem doufal, že se Posel smrti překlopí do regulérního hororu. Občas k tomu nesměle nakročil, ale nikdy to opravdu neudělal. Díky ponuré atmosféře a výtečné hudbě jsou některé scény i tak strašidelné.
Technické zpracování je na výborné úrovni. Hra se nezpomaluje, nehroutí a neztrácí čas zbytečně dlouhým nahráváním. Přitom vypadá skvěle a prostředí hýří detaily. Samuel Gordon ochotně reaguje a tuším že se mi nikdy nestalo, že bych musel nějaký příkaz několikrát opakovat. Občas mě ale ovládání potopilo, protože prozkoumávání předmětů není moc intuitivní. Na novějších grafických kartách se může rozsypat ovládací lišta, ale to spravil fanouškovský patch.
Pro: atmosféra, excelentní dabing, zvuky a hudba, silné postavy, příběh, hlavolamy
Proti: lehce odhatnutelná zápletka, slabší závěr, prostoje, občasné historické fantasmagorie
TchortČeská adventura, která jen tak nezestárne a stále má smysl ji hrát i dnes (listopad/2020). Skvělá temná atmosféra, zajímavý příběh a špičkový český dabing. Tři věci, které zkrátka dokážou přikovat k monitoru a na 15 hodin máte zaručenou kvalitní zábavu.
Vzpomenout si i po letech na mnohé řešení rébusů a hádanek či zapeklitých zákysů nebylo jednoduché, a i tak bylo nutné párkrát sáhnout po návodu. Hra bohužel trpí klasickým adventurním problémem, kdy některé věci nejsou aktivní i přesto, že při dalším posunu v ději se pro ně musíte vracet. Používání obou tlačítek myši jsem si již dobře pamatoval, ale i tak jsem se asi jednou či dvakrát nechal nachytat (mimo jiné i na to, že hlavní hrdina může několikrát během hry zemřít). Stejným způsobem mi vadilo, když čekáte na nějakou událost (např.si necháte vyvolat fotografie či necháte vyrobit klíč) a dobu čekání lze posunout jen tím, že pobíháte z jednoho místa panství Black Mirror na druhé. Trochu nešťastné řešení a bohužel objevuje se vícekrát.
Jinak adventurně hra šlape skvěle. Netrpí doslova na nelogičnosti a řešení dávají smysl. Skvěle napsané jsou i rozhovory jen možnosti rozhodování, kdy má hlavní hrdina volit negativní či pozitivní odpověď je značně nedotažená a je tu jen tak na oko.
A na to, jak hra dokáže takřka po celou dobu napínat a příběh docela zajímavě rozvíjet, přišel mi konec nějak zrychlený a nemá tu správnou gradaci.
Vzpomenout si i po letech na mnohé řešení rébusů a hádanek či zapeklitých zákysů nebylo jednoduché, a i tak bylo nutné párkrát sáhnout po návodu. Hra bohužel trpí klasickým adventurním problémem, kdy některé věci nejsou aktivní i přesto, že při dalším posunu v ději se pro ně musíte vracet. Používání obou tlačítek myši jsem si již dobře pamatoval, ale i tak jsem se asi jednou či dvakrát nechal nachytat (mimo jiné i na to, že hlavní hrdina může několikrát během hry zemřít). Stejným způsobem mi vadilo, když čekáte na nějakou událost (např.si necháte vyvolat fotografie či necháte vyrobit klíč) a dobu čekání lze posunout jen tím, že pobíháte z jednoho místa panství Black Mirror na druhé. Trochu nešťastné řešení a bohužel objevuje se vícekrát.
Jinak adventurně hra šlape skvěle. Netrpí doslova na nelogičnosti a řešení dávají smysl. Skvěle napsané jsou i rozhovory jen možnosti rozhodování, kdy má hlavní hrdina volit negativní či pozitivní odpověď je značně nedotažená a je tu jen tak na oko.
A na to, jak hra dokáže takřka po celou dobu napínat a příběh docela zajímavě rozvíjet, přišel mi konec nějak zrychlený a nemá tu správnou gradaci.
Pro: Příběh, dabing, atmosféra
Proti: některé zdržující postupy, rychlý konec
Han22Nakonec jsem neodolal a při svém procházení českých adventur jsem si spustil i tu nej s velkým N. Posla smrti jsem dohrál i s pokračováníma několikrát, při posledním dohrání jsem si vypisoval dokonce záznam děje a seznam postav, abych stíhal sledovat kdo všechno a jak zařve. Ovšem prvnímu dohrání se nic nevyrovná. Byl rok 2005, už jsem pár adventur za sebou měl, ale tahle byla výjimečná. Usadila mě na pár dní do židle, vychrlila na mě neskutečnou atmosféru a příběh a naprosto zarazila do země pointou, která se v mým očích dodnes rovná síle třeba filmu Šestý symsl.
A ani xté dohrání na tom nic nemění. Posel smrti je jedna z těch her, kde se naprosto perfektně snoubí skvělá hratelnost, fantastický příběh a nádherná grafika.
Technická stránka je stále působivá i po 17 letech od vydání. Pochmurné anglické panství Black Mirror, kde se snobství střídá s chladem zastaveného času a tíhou pradávné kletby. Vesnička, ve které chcípl pes, ďáblesky působící sanatorium či márnice a k tomu zatuchlé katakomby či hřbitovy. Půlku hry prší, zuří bouře, občas se ozve nějaký ten hudební ruch, který zvedne adrenalin. K perfektní technické stránce patří i fantastické animace, které jsou občas tajemné, občas děsivé a občas brutální až stydne krev (kbelík v márnici). A rovněž dabing s plejádou špičkových herců, kteří už bohužel často nejsou mezi námi. Vizuál a všechno kolem fungují na 100% a křičí ano takhle vypadá staroanglický detektivní horor.
Atmosféra, grafika a všechno pozlátko by bylo k ničemu bez pořádného příběhu, což se ukázalo třeba v NIbiru. Tady se bát nemusíte. Píše se rok 1981 a Samuel Gordon se vrací po 12 letech na panství Black Mirror na pohřeb svého dědečka Williama. Ten vyskočil z okna, před smrtí se z něj stal podivín a místo pokeru v hospodě začal trávit čas v kostele a hrobkách a pátrat po minulosti. Po čem? Po kletbě rodu Gordonů, kterou vyřkl jeden z dvou zakladatelů, zloduch Mordred, když ho jeho spravedlivý bratr Marcus proklál mečem. Po kletbě, která způsobuje v rodu šílenství ne zcela přirozeného původu.
Samuel je víceméně cizincem, před 12 lety při požáru který zavinil ztratil ženu Catherine a rodinu zavrhl. Přesto se setká se s pár postavami a začíná pátrat. Po historii, po tajemstvích z dávné minulosti, po černých kaňkách v současnosti rodiny Gordonových. Po pěti "soul keys", po původu tajemných znaků. A především po pachateli brutálních vražd, které se opakují každou noc a které místní bohorový detektiv v klidu uzavírá jako nehody či sebevraždy (tuhle postavu si mohli autoři odpustit). Autoři se s tím nepárali, mordy jsou opravdu chutné a s nebývalou chutí vraždí přesně ty, které budete podezírat.
A jak se to vlastně hraje? I tady je to (skoro) bez výtek. Stejně jako v pozdějším Nibiru levým tlačítkem zkoumáte a berete, pravé na podrobnější průzkum. Aktivní místa, které nepotřebujete mizí, nepotřebné krámy většinou také, použitelné kombinace se hlásí zasvícením kurzoru, 99% věcí co uděláte je naprosto logických. Ve hře je spousta parádních puzzlů, které jsou tak akorát pro někoho kdo není génius jako já, dá se krásně zařvat většinou vlastní blbostí (a jako bonus uvidíte hezkou animačku).
A samotné styl hry je parádní. Někde postupujete výslechy postav a následnou konfrontací jiných postav. Jinde zase adventuřeníte na malém prostoru, kombinujete, něco zprovozňujete. Na začátku máte jen panství a vesničku, postupem času přibývají další lokace, ale nikdy nejste zahlceni tím kam jít. Naopak postup a veškeré činnosti co provádíte jsou reálné a slouží jasnému cíli, většinou zpřístupnit nějakou katakombu, hrobku či tajný prostor. Se znalostí dalších dílů mě pobavilo, kam se Samuela v jedničce nenapadlo ani podívat MEGASPOILER nečíst!třeba za dveře kde ležela jeho domněle mrtvá žena.
I 100% hra má chybičky, které mé hodnocení neovlivní, ale všiml jsem si jich. První - po někom něco chcete a musíte čekat až to udělá. Takže lítáte jak kreténi tam a zpátky "kdy už to bude". Realistické, ale otravné. A vzhledem k logickým kombinacím a celkem normálnímu počtu předmětů a lokací by hra byla asi moc jednoduchá a tak si tvůrci pomáhají pěknou prasárnou - na obrazovce se objevují aktivní místa, které předtím aktivní nebyly. Být to mezi kapitolami, dejme tomu, ale ke konci je to prakticky nonstop a vedlo to k pár brutální zákysům. Až budete pátrat po hřebíku k zahradnickým nůžkám, pochopíte.
I přes drobné chyby je Posel smrti nejlepší českou adventurou, kde funguje vše podstatné na 100%. Adventura roku 2003.
PS: Pokud víte jak to dopadne, je zábava sledovat náznaky a stopy, které hra dává. Jsou celkem jasné, ale já si jich při prvním hraní nevšiml a zbaštil to i s navijákem.
A ani xté dohrání na tom nic nemění. Posel smrti je jedna z těch her, kde se naprosto perfektně snoubí skvělá hratelnost, fantastický příběh a nádherná grafika.
Technická stránka je stále působivá i po 17 letech od vydání. Pochmurné anglické panství Black Mirror, kde se snobství střídá s chladem zastaveného času a tíhou pradávné kletby. Vesnička, ve které chcípl pes, ďáblesky působící sanatorium či márnice a k tomu zatuchlé katakomby či hřbitovy. Půlku hry prší, zuří bouře, občas se ozve nějaký ten hudební ruch, který zvedne adrenalin. K perfektní technické stránce patří i fantastické animace, které jsou občas tajemné, občas děsivé a občas brutální až stydne krev (kbelík v márnici). A rovněž dabing s plejádou špičkových herců, kteří už bohužel často nejsou mezi námi. Vizuál a všechno kolem fungují na 100% a křičí ano takhle vypadá staroanglický detektivní horor.
Atmosféra, grafika a všechno pozlátko by bylo k ničemu bez pořádného příběhu, což se ukázalo třeba v NIbiru. Tady se bát nemusíte. Píše se rok 1981 a Samuel Gordon se vrací po 12 letech na panství Black Mirror na pohřeb svého dědečka Williama. Ten vyskočil z okna, před smrtí se z něj stal podivín a místo pokeru v hospodě začal trávit čas v kostele a hrobkách a pátrat po minulosti. Po čem? Po kletbě rodu Gordonů, kterou vyřkl jeden z dvou zakladatelů, zloduch Mordred, když ho jeho spravedlivý bratr Marcus proklál mečem. Po kletbě, která způsobuje v rodu šílenství ne zcela přirozeného původu.
Samuel je víceméně cizincem, před 12 lety při požáru který zavinil ztratil ženu Catherine a rodinu zavrhl. Přesto se setká se s pár postavami a začíná pátrat. Po historii, po tajemstvích z dávné minulosti, po černých kaňkách v současnosti rodiny Gordonových. Po pěti "soul keys", po původu tajemných znaků. A především po pachateli brutálních vražd, které se opakují každou noc a které místní bohorový detektiv v klidu uzavírá jako nehody či sebevraždy (tuhle postavu si mohli autoři odpustit). Autoři se s tím nepárali, mordy jsou opravdu chutné a s nebývalou chutí vraždí přesně ty, které budete podezírat.
A jak se to vlastně hraje? I tady je to (skoro) bez výtek. Stejně jako v pozdějším Nibiru levým tlačítkem zkoumáte a berete, pravé na podrobnější průzkum. Aktivní místa, které nepotřebujete mizí, nepotřebné krámy většinou také, použitelné kombinace se hlásí zasvícením kurzoru, 99% věcí co uděláte je naprosto logických. Ve hře je spousta parádních puzzlů, které jsou tak akorát pro někoho kdo není génius jako já, dá se krásně zařvat většinou vlastní blbostí (a jako bonus uvidíte hezkou animačku).
A samotné styl hry je parádní. Někde postupujete výslechy postav a následnou konfrontací jiných postav. Jinde zase adventuřeníte na malém prostoru, kombinujete, něco zprovozňujete. Na začátku máte jen panství a vesničku, postupem času přibývají další lokace, ale nikdy nejste zahlceni tím kam jít. Naopak postup a veškeré činnosti co provádíte jsou reálné a slouží jasnému cíli, většinou zpřístupnit nějakou katakombu, hrobku či tajný prostor. Se znalostí dalších dílů mě pobavilo, kam se Samuela v jedničce nenapadlo ani podívat MEGASPOILER nečíst!třeba za dveře kde ležela jeho domněle mrtvá žena.
I 100% hra má chybičky, které mé hodnocení neovlivní, ale všiml jsem si jich. První - po někom něco chcete a musíte čekat až to udělá. Takže lítáte jak kreténi tam a zpátky "kdy už to bude". Realistické, ale otravné. A vzhledem k logickým kombinacím a celkem normálnímu počtu předmětů a lokací by hra byla asi moc jednoduchá a tak si tvůrci pomáhají pěknou prasárnou - na obrazovce se objevují aktivní místa, které předtím aktivní nebyly. Být to mezi kapitolami, dejme tomu, ale ke konci je to prakticky nonstop a vedlo to k pár brutální zákysům. Až budete pátrat po hřebíku k zahradnickým nůžkám, pochopíte.
I přes drobné chyby je Posel smrti nejlepší českou adventurou, kde funguje vše podstatné na 100%. Adventura roku 2003.
PS: Pokud víte jak to dopadne, je zábava sledovat náznaky a stopy, které hra dává. Jsou celkem jasné, ale já si jich při prvním hraní nevšiml a zbaštil to i s navijákem.
raisenPosel smrti je adventura, která pro mě osobně dělá plno věcí dobře. Jako první bych zmínila zasazení hry. Šedá obloha, deštivé počasí, hromy, blesky, mrtvoly, obyvatelé jak z Twin Peaks, kteří jsou velmi neochotní - to jsou přesně věci, které se mi líbí a které dotvářejí perfektní atmosféru. Když k tomu přičtu četné noční návštěvy hřbitovů, tajné plížení se sanatoriem starým stovky let, čmucháním v pitevně nebo na obětním místě, tak mám před sebou hru, která je ztělesněním mysteriózna.
V panství mě uvítali mí příbuzní a Viktorie velmi brzy svým starým skřehotavým hlasem pronesla větu, která se opakovala až do konce hry, a to, že si nepřeje býti rušena. Navštívit Viki tak bylo jako audience u královny. Naštěstí tu byl Bates, který se mnou musel mluvit, i když asi ani nechtěl, a který sloužil jako poslední záchrana, když jsem nevěděla, co dělat dál. Většina postav ovšem na moje všetečné otázky reagovala nevrlým způsobem anebo se se mnou úplně odmítla bavit. To jsem chápala, sama bych na takové dotěrné otázky reagovala stejně. Občas mi bylo líto, jak se moje postava chová k jiným, kteří mu chtějí pomoc. Například výbuch v chemické laboratoři nebo pokažená sekačka.
Kombinace předmětů s daným objektem byla ve všech případech logická (stejně tak i jejich sebrání), takže už nehrozilo, že bych například zkoušela použít křečka na barva jako v případě Day of the Tentacle: Remastered. Co trochu komplikovalo plynulé hraní, tak byla potřeba prozkoumat dané místo levým i pravým tlačítkem myši a někdy i víckrát. Alespoň zpočátku než jsem si na to zvykla. Hádanek ve hře nebylo moc a logicky zapadaly do daného místa. Ovšem některé z nich byly spíše pro mě otravné, viz úplný závěr hry.
Hudba dobře dokreslovala celkové vyznění hry a dramatické okamžiky doprovázené ještě dramatičtější hudbou jsem si užívala. Postavy byly skvěle nadabované a jak nevyžaduji mít ve hře český dabing nebo i titulky, tak zde je to jedna z největších předností hry.
Co si ze hry budu ještě pamatovat krom atmosféry a příběhu, tak je nekonečná cesta ke vchodu do fary a čekání na to, až otec Frederick vyjeví důležitou informaci, je tak o to ještě delší. Ovšem hra se mi moc líbila a těším se na další díly.
V panství mě uvítali mí příbuzní a Viktorie velmi brzy svým starým skřehotavým hlasem pronesla větu, která se opakovala až do konce hry, a to, že si nepřeje býti rušena. Navštívit Viki tak bylo jako audience u královny. Naštěstí tu byl Bates, který se mnou musel mluvit, i když asi ani nechtěl, a který sloužil jako poslední záchrana, když jsem nevěděla, co dělat dál. Většina postav ovšem na moje všetečné otázky reagovala nevrlým způsobem anebo se se mnou úplně odmítla bavit. To jsem chápala, sama bych na takové dotěrné otázky reagovala stejně. Občas mi bylo líto, jak se moje postava chová k jiným, kteří mu chtějí pomoc. Například výbuch v chemické laboratoři nebo pokažená sekačka.
Kombinace předmětů s daným objektem byla ve všech případech logická (stejně tak i jejich sebrání), takže už nehrozilo, že bych například zkoušela použít křečka na barva jako v případě Day of the Tentacle: Remastered. Co trochu komplikovalo plynulé hraní, tak byla potřeba prozkoumat dané místo levým i pravým tlačítkem myši a někdy i víckrát. Alespoň zpočátku než jsem si na to zvykla. Hádanek ve hře nebylo moc a logicky zapadaly do daného místa. Ovšem některé z nich byly spíše pro mě otravné, viz úplný závěr hry.
Hudba dobře dokreslovala celkové vyznění hry a dramatické okamžiky doprovázené ještě dramatičtější hudbou jsem si užívala. Postavy byly skvěle nadabované a jak nevyžaduji mít ve hře český dabing nebo i titulky, tak zde je to jedna z největších předností hry.
Co si ze hry budu ještě pamatovat krom atmosféry a příběhu, tak je nekonečná cesta ke vchodu do fary a čekání na to, až otec Frederick vyjeví důležitou informaci, je tak o to ještě delší. Ovšem hra se mi moc líbila a těším se na další díly.
Pro: příběh, atmosféra, dabing, postavy, hudba, prostředí
Proti: pomalá chůze, málo hádanek
mattesak“Hmm, tak co si dnes zahraju?” ptá se mé mladší, asi třináctileté já samo sebe. V té době jsem si procházel výraznou videoherní krizí. Psal se rok 2006 a já už měl všech těch Simíků, Rybiček a Mafií plný zuby. Jako blesk z čistého nebe jsem ale v tátově pracovně vyhrabal DVD se zeleným obrázkem chlapa na přední straně. A teď nemyslím to porno, ve kterým začne hlavní “hrdina” nepochopitelně zelenat během koitu - to jsem našel až o pár let později. Teď mám na mysli obal LevelDVD 131 se Samuelem Gordonem a se sebevědomým popiskem “nejlepší česká adventura všech dob v plné verzi.”
Hned po spuštění na mě zapůsobil krátký 3D filmeček. Vždycky jsem měl rád mysteriózní tituly a Posel Smrti už v úvodu dával tušit, že to s příběhem nebude úplně jednoduché. Následoval průzkum krásného, s citem zpracovaného prostředí Gordonovic panství. Tajemné místnosti zámku, chmurná zahrada a děsivá připomínka smrti blízkého člověka při pohledu na zohýbané tyče plotu. A k tomu skupinka podivných a zpočátku dosti neidentifikovatelných postav. Chvíli trvá, než si na ně člověk udělá názor. Je vrahem opilý zahradník? Chladný Robert, nebo snad sama lady Victorie, schovávající svou vinu za maskou zdrcené vdovy? Něco je ale jisté - Bates, nejsympatičtější postava ze světa adventur, to určitě nebude. Nebo jo? Jak říkám, udělat si názor a vyřknout, byť jen sám pro sebe, nějaký ortel je nadmíru obtížné. Nezbývá tedy nic jiného, než se ponořit hlouběji do tajemství (nejen) rodiny Gordonů.
Netrvá to dlouho a se Samuelem navštívíte i nádherně (ale chmurně) vyhlížející vesničku Willow Creek, plnou ještě více podivných postav. Tajemství přibývá, stejně jako čarokrásných lokací, charakterů a obětí. Dobré tři čtvrtiny herní doby vás u monitoru drží především atmosféra a dialogy. A honba za odhalením pravdy, samozřejmě. Potom, když už je to hlavní jasně vyřčeno a hráč očekává konec hry, přichází ještě poslední kapitola. Pak už jde hlavně o čirou zvědavost, co si vývojáři ještě připravili, když je téměř vše jasné. Něco jako, když jsem poprvé dokoukal Vykoupení z věznice Shawshank - tam jsem taky čekal konec už 30 minut před závěrečnými titulky. A stejně jako film ze samého vrcholu žebříčku csfd.cz, tak i Posel Smrti zakončuje důstojně, uspokojivě a krásně (i když vlastně tragicky).
Zážitek ze hry jsem si zopakoval ještě nejméně čtyřikrát a dodnes mě nepřestává udivovat kvalita zpracování příběhu, grafiky a postav. Zejména jejich dabing patří k vrcholu české scény. Díky němu je Samuel sympaťák a ani mu člověk nemusí příliš vidět do obličeje. Celou dobu jsem si ho díky Martinu Dlouhému představoval jako postavu Keanu Reevse, který se k Samuelově smutnému projevu neuvěřitelně hodí. Vždy, když slyším Samuela radostně vykřiknout: “jsem volný” po uprchnutí z dolů, říkám si jen :”jééé, šťastný Neo!” Co mě hrozně překvapilo, byla možnost smrti hlavní postavy. Prostě jsem to nějak nečekal a s prvním, dost brutálním skonem, jsem seděl jako přitlučený a nevěřil svým očím. A jako správný, zvídavý adventurista jsem si nechtěně prožil úplně všechna úmrtí už při prvním průchodu. To v poslední kapitole mám před očima dodnes, aneb dávej pozor, ve kterém otvoru šátráš. Brrrrrrr.
Rozuzlení hry bylo pro mě tenkrát naprostá bomba a až do poslední vteřiny jsem absolutně netušil, kdo má v tom všem vlastně prsty. Kdoví, jestli bych byl takhle překvapen, kdybych hrál hru nyní. Myslím, že vodítek je tam dost. Tak jako tak je pro mě Posel Smrti tou nejlepší adventurou, kterou jsem měl tu čest hrát.
Hned po spuštění na mě zapůsobil krátký 3D filmeček. Vždycky jsem měl rád mysteriózní tituly a Posel Smrti už v úvodu dával tušit, že to s příběhem nebude úplně jednoduché. Následoval průzkum krásného, s citem zpracovaného prostředí Gordonovic panství. Tajemné místnosti zámku, chmurná zahrada a děsivá připomínka smrti blízkého člověka při pohledu na zohýbané tyče plotu. A k tomu skupinka podivných a zpočátku dosti neidentifikovatelných postav. Chvíli trvá, než si na ně člověk udělá názor. Je vrahem opilý zahradník? Chladný Robert, nebo snad sama lady Victorie, schovávající svou vinu za maskou zdrcené vdovy? Něco je ale jisté - Bates, nejsympatičtější postava ze světa adventur, to určitě nebude. Nebo jo? Jak říkám, udělat si názor a vyřknout, byť jen sám pro sebe, nějaký ortel je nadmíru obtížné. Nezbývá tedy nic jiného, než se ponořit hlouběji do tajemství (nejen) rodiny Gordonů.
Netrvá to dlouho a se Samuelem navštívíte i nádherně (ale chmurně) vyhlížející vesničku Willow Creek, plnou ještě více podivných postav. Tajemství přibývá, stejně jako čarokrásných lokací, charakterů a obětí. Dobré tři čtvrtiny herní doby vás u monitoru drží především atmosféra a dialogy. A honba za odhalením pravdy, samozřejmě. Potom, když už je to hlavní jasně vyřčeno a hráč očekává konec hry, přichází ještě poslední kapitola. Pak už jde hlavně o čirou zvědavost, co si vývojáři ještě připravili, když je téměř vše jasné. Něco jako, když jsem poprvé dokoukal Vykoupení z věznice Shawshank - tam jsem taky čekal konec už 30 minut před závěrečnými titulky. A stejně jako film ze samého vrcholu žebříčku csfd.cz, tak i Posel Smrti zakončuje důstojně, uspokojivě a krásně (i když vlastně tragicky).
Zážitek ze hry jsem si zopakoval ještě nejméně čtyřikrát a dodnes mě nepřestává udivovat kvalita zpracování příběhu, grafiky a postav. Zejména jejich dabing patří k vrcholu české scény. Díky němu je Samuel sympaťák a ani mu člověk nemusí příliš vidět do obličeje. Celou dobu jsem si ho díky Martinu Dlouhému představoval jako postavu Keanu Reevse, který se k Samuelově smutnému projevu neuvěřitelně hodí. Vždy, když slyším Samuela radostně vykřiknout: “jsem volný” po uprchnutí z dolů, říkám si jen :”jééé, šťastný Neo!” Co mě hrozně překvapilo, byla možnost smrti hlavní postavy. Prostě jsem to nějak nečekal a s prvním, dost brutálním skonem, jsem seděl jako přitlučený a nevěřil svým očím. A jako správný, zvídavý adventurista jsem si nechtěně prožil úplně všechna úmrtí už při prvním průchodu. To v poslední kapitole mám před očima dodnes, aneb dávej pozor, ve kterém otvoru šátráš. Brrrrrrr.
Rozuzlení hry bylo pro mě tenkrát naprostá bomba a až do poslední vteřiny jsem absolutně netušil, kdo má v tom všem vlastně prsty. Kdoví, jestli bych byl takhle překvapen, kdybych hrál hru nyní. Myslím, že vodítek je tam dost. Tak jako tak je pro mě Posel Smrti tou nejlepší adventurou, kterou jsem měl tu čest hrát.
Pro: Lokace, příběh, dabing, postavy, hádanky
Proti: Samuel se dost líně plazí, pomalejší rozjezd
WillieBirkinPárkrát přehráno a i když na adventuře, jako je tato, není variabilita průchodů, tak stále baví. Skvělá atmosféra, hezké prostředí (snad až na grafiku charakterů, ale to se dá překousnout), příběh, i když občas trochu průhledný, dokáže vtáhnout hráče do děje a nepustit. A co se české verze týče - výborný dabing ode všech.
Za sebe musím rozhodně říct, že mám pro Posla smrti opravdu slabost a v mých očích jde o jednu z nejlepších adventur, co se dají najít.
Za sebe musím rozhodně říct, že mám pro Posla smrti opravdu slabost a v mých očích jde o jednu z nejlepších adventur, co se dají najít.
Pro: Skvělá atmosféra, dabing, délka, hlavolamy, zajímavé postavy
Proti: Některé hlavolamy
georgieMT82Fenomén Posla smrti ma dlho obchádzal. Musím sa priznať, že ako prvú hru z tejto série som mal možnosť hrať Posla smrti 2. Tá mala na rozdiel od tohto kultového úvodného dielu pomerne zmiešané reakcie. Preto som čakal, že jednotka bude úplne božská. Nie je tomu celkom tak a možno to bude kacírske hodnotenie, ale práve dvojka sa mi hrala omnoho lepšie, plynulejšie a určite ju dávam na osobnom zozname obľúbenosti vyššie.
Ako kovaný adventurista musím aspoň 20 percent zo 100 ubrať za medzihru so skrinkou a prehadzovaním bielych koní s čiernymi. Nemám rád, keď zo mňa niekto robí debila a na rozdiel od ostatných minihier (zverokruh, kríž s bielymi a čiernymi kameňmi), pri ktorých aspoň bolo jasné, o čo sa človek má snažiť, tu mi veru zmysel unikal. Ešte sa mi nestalo, aby som niečo musel riešiť s pomocou video návodu na youtube, ale tu to inak nešlo. Tá istá situácia sa opakovala aj s rozsvecovaním červených lámp úplne na konci hry.
Do zúfalstva môžu hráča určite priviesť aj úlohy, ktorých splnenie vlastne spočíva iba v neustálom opakovaní toho istého úkonu.
Každopádne, už len vďaka atmosfére a mnohým nápaditým hádankám je jasné, že štatút kultu patrí Poslovi smrti právom. Pochváliť treba aj český dabing. Keď to porovnám s anglickým hlasom hlavného hrdinu (ktorý znel, akoby dotyčný každú chvíľu mal zaspať), tak domáca lokalizácia vyhráva na celej čiare.
Ako kovaný adventurista musím aspoň 20 percent zo 100 ubrať za medzihru so skrinkou a prehadzovaním bielych koní s čiernymi. Nemám rád, keď zo mňa niekto robí debila a na rozdiel od ostatných minihier (zverokruh, kríž s bielymi a čiernymi kameňmi), pri ktorých aspoň bolo jasné, o čo sa človek má snažiť, tu mi veru zmysel unikal. Ešte sa mi nestalo, aby som niečo musel riešiť s pomocou video návodu na youtube, ale tu to inak nešlo. Tá istá situácia sa opakovala aj s rozsvecovaním červených lámp úplne na konci hry.
Do zúfalstva môžu hráča určite priviesť aj úlohy, ktorých splnenie vlastne spočíva iba v neustálom opakovaní toho istého úkonu.
Každopádne, už len vďaka atmosfére a mnohým nápaditým hádankám je jasné, že štatút kultu patrí Poslovi smrti právom. Pochváliť treba aj český dabing. Keď to porovnám s anglickým hlasom hlavného hrdinu (ktorý znel, akoby dotyčný každú chvíľu mal zaspať), tak domáca lokalizácia vyhráva na celej čiare.
Pro: Atmosféra, príbeh, drvivá väčšina hádaniek.
Proti: Niektoré minihry.
RomcaTPosla smrti mi doporučil v rámci herní výzvy 2017 manžel. Musím přiznat, že jsem si myslela, že mě hra bavit nebude, protože nejsem moc na adventury. Nakonec jsem však byla velmi mile překvapená.
Posel smrti mě chytnul a už jsem se nemohla dočkat, až se dostanu dál ve svém vyšetřování. Počasí mi také přálo, protože bylo ošklivě, což se do atmosféry téhle hororové hry hodilo a alespoň mě nemrzelo, že sedím doma u počítače. Na grafice je znát, že už nějaký ten rok pamatuje, ale nijak mi to nevadilo. Hudba a dabing zaslouží velkou pochvalu, hodně mě to do hry díky tomu vtáhlo.
Hádanky jsou vesměs logické, ale několikrát jsem se při hraní zasekla. Například jsem nemohla s někým mluvit dokud jsem neudělala vše, co po mě do té doby hra chtěla. V tu chvíli mi to přišlo nelogické, ale nakonec se ukázalo, že to tak opravdu mělo být. Přišlo mi dost zvláštní, že hlavní hrdina Samuel pořád sbírá různé předměty a nepotřebuje k tomu nějaké zavazadlo. Klidně si nacpe lopatu, několik knih a tyč pod bundu.
Postava Samuela mi ze začátku připomínala spíš indiána, čemuž se můj muž dost smál. Ale polodlouhé černé vlasy tomu dost napomohly. Musela jsem se smát, když Samuel řekl o vyšetřujícím detektivovi, že na jeho vkus má moc otázek. To tedy řekl ten pravý, který se neustále každého ptá na vše ;o)
Řekla bych, že jsem si i vyzkoušela všechny možné smrti, které jdou ve hře zažít a některé dokonce vícekrát. Jsem proto ráda, že jsem zvyklá hry často ukládat. Hra se mi líbila, ale nevím, jestli si zahraji pokračování, vzhledem k tomu, že na něm pracovali jiní vývojáři a také je jasné, že hlavní hrdina Samuel už v něm nebude figurovat. Možná zkusím další podobné adventury na doporučení.
Posel smrti mě chytnul a už jsem se nemohla dočkat, až se dostanu dál ve svém vyšetřování. Počasí mi také přálo, protože bylo ošklivě, což se do atmosféry téhle hororové hry hodilo a alespoň mě nemrzelo, že sedím doma u počítače. Na grafice je znát, že už nějaký ten rok pamatuje, ale nijak mi to nevadilo. Hudba a dabing zaslouží velkou pochvalu, hodně mě to do hry díky tomu vtáhlo.
Hádanky jsou vesměs logické, ale několikrát jsem se při hraní zasekla. Například jsem nemohla s někým mluvit dokud jsem neudělala vše, co po mě do té doby hra chtěla. V tu chvíli mi to přišlo nelogické, ale nakonec se ukázalo, že to tak opravdu mělo být. Přišlo mi dost zvláštní, že hlavní hrdina Samuel pořád sbírá různé předměty a nepotřebuje k tomu nějaké zavazadlo. Klidně si nacpe lopatu, několik knih a tyč pod bundu.
Postava Samuela mi ze začátku připomínala spíš indiána, čemuž se můj muž dost smál. Ale polodlouhé černé vlasy tomu dost napomohly. Musela jsem se smát, když Samuel řekl o vyšetřujícím detektivovi, že na jeho vkus má moc otázek. To tedy řekl ten pravý, který se neustále každého ptá na vše ;o)
Řekla bych, že jsem si i vyzkoušela všechny možné smrti, které jdou ve hře zažít a některé dokonce vícekrát. Jsem proto ráda, že jsem zvyklá hry často ukládat. Hra se mi líbila, ale nevím, jestli si zahraji pokračování, vzhledem k tomu, že na něm pracovali jiní vývojáři a také je jasné, že hlavní hrdina Samuel už v něm nebude figurovat. Možná zkusím další podobné adventury na doporučení.
Pro: dabing, příběh, hudba, možnost neomezeného ukládání
Proti: dlouhé čekání na to, než někdo zareaguje, občas nelogické řešení
Dominik5545Mal som zmiešané pocity, keď som išiel prvý krát hrať túto úžasnú hru. Najmä preto že som skúšal niečo iné, a pred tým ma moc nelákali Adventúry. Prvá kapitola bola pomalšia asi aj kvôli úvodu do hry. Inak celá hra sa mi veľmi páčila. Grafika ako vždy pre mňa dobrá, puzzle a hádanky boli výborne spravené a sem tam smrť neuškodí . Hororová atmosféra mne moc nesekne ale nevadilo mi to. Hudba bola taká čerešnička na torte. Koniec bol tragický, ale to som trochu čakal. Aj keď ma trochu prekvapilo kto bol tým masovým vrahom. Tak to bude všetko k tejto výbornej českej hre.
Pro: Puzzle, hádanky, atmosféra, hudba
Proti: nič dôležité
ad142Hru som si vybral v rámci Hernej výzvy 2016 ako hru od českého vývojárskeho štúdia. Voľba padla práve na Posla smrti s viacerých dôvodov. V prvom rade, mám celkom rád hororovo ladené hry a v druhom, ešte nikdy som nehral žiadnu klasickú adventúru. Tento žáner bol populárny už dávno, v časoch, kedy som sa ešte zaujímal akurát možno o fľašku s detským sušeným mliekom... Musím priznať, že dnešné adventúry ma moc nelákajú... Napríklad viem, že také vychvaľované Life Is Strange rozpráva príbeh teenagerky a keďže zo školy mám svojich spolužiačok, pubertiaček plné zuby, rozhodne som zvolil pre mňa oveľa zaujímavejší príbeh odohrávajúci sa v ponurých kulisách starého anglického sídla, s príslušníkom šľachtického rodu v hlavnej úlohe.
O adventúrach som si predtým čo-to naštudoval, takže som zhruba vedel, do čoho idem... Na Steame vlastním napr. aj Syberiu, ďalšiu známu a uznávanú adventúru, ale odkrývanie záhadných vrážd a starej kliatby bolo pre mňa zaujímavejšie, než vraj akási naháňačka americkej mladej právničky za starým dedkom až kamsi do sibírskej Tramtárie...
Hra sa mi páčila.. Veľmi... až tak, že keby všetky ostatné adventúry boli podobné, odrazu mám nový obľúbený žáner... žáner, kde vás nikto nikam neženie, statické, ručne kreslené obrazovky hýria detailmi a atmosférou a nemusíte sa stresovať neustálymi úmrtiami... No... to len vraj... aké bolo moje prekvapenie, keď ma zabil visiaci kábel, po tom čo som zapol elektriku...! A podobne ďalšie pasce, hlavne v hrobkách... keďže som hral bez návodu, na každú som naletel::) Výborne napísané dialógy, presne načasované striedanie týchto dialógových častí s riešením puzzle, často vtipné riešenia situácií (spomínam napr. na pokazenie kosačky, či vtipné sfalšovanie chemického roztoku vo Walese). Skvelá ponurá hudba, pri ktorej som musel vždy stíšiť repráky, lebo mama kričala, že čo za pohrebné melódie to stále počúvam...:) a výborne opísané charaktery postáv. To je na hru, ktorej dohratie mi trvalo okolo 20 hodín pre mňa pozoruhodné, lebo v iných žánroch (napr. v RPG, ktoré trvajú aj vyše 100 hodín, typu Skyrim) sa často na charaktery postáv až tak nehrá a vôbec sa nerozvinú...
Iste, našiel by som aj výtky, ale nie sú vôbec podstatné... Napríklad sa nedalo nevšimnúť veľmi toporný pohyb postáv, ako by ste hrali za zombíkov, nie za normálnych ľudí a opakujúce hlasy, kde iste rovnaký herci dabovali viacero postáv... Ale to všetko na moje konečné hodnotenie nemohlo mať žiadny vplyv.
Hmm... a preto pri záverečnom zamyslení nakoniec musím skonštatovať, že zase hodnotím veľmi vysoko... Ale to bude asi preto že hry si dôsledne vyberám, nehrám všetko, čo mi príde pod ruku a vždy dám na hodnotenia a odporúčania iných, hlavne starších... V prípade Posla smrti som sa určite zase nesklamal... Keďže na Steame vlastním celú trilógiu, tak okamžite a plynulo prechádzam na hranie druhej časti... Tú však už vraj nerobili Česi, tak som zvedavý....
O adventúrach som si predtým čo-to naštudoval, takže som zhruba vedel, do čoho idem... Na Steame vlastním napr. aj Syberiu, ďalšiu známu a uznávanú adventúru, ale odkrývanie záhadných vrážd a starej kliatby bolo pre mňa zaujímavejšie, než vraj akási naháňačka americkej mladej právničky za starým dedkom až kamsi do sibírskej Tramtárie...
Hra sa mi páčila.. Veľmi... až tak, že keby všetky ostatné adventúry boli podobné, odrazu mám nový obľúbený žáner... žáner, kde vás nikto nikam neženie, statické, ručne kreslené obrazovky hýria detailmi a atmosférou a nemusíte sa stresovať neustálymi úmrtiami... No... to len vraj... aké bolo moje prekvapenie, keď ma zabil visiaci kábel, po tom čo som zapol elektriku...! A podobne ďalšie pasce, hlavne v hrobkách... keďže som hral bez návodu, na každú som naletel::) Výborne napísané dialógy, presne načasované striedanie týchto dialógových častí s riešením puzzle, často vtipné riešenia situácií (spomínam napr. na pokazenie kosačky, či vtipné sfalšovanie chemického roztoku vo Walese). Skvelá ponurá hudba, pri ktorej som musel vždy stíšiť repráky, lebo mama kričala, že čo za pohrebné melódie to stále počúvam...:) a výborne opísané charaktery postáv. To je na hru, ktorej dohratie mi trvalo okolo 20 hodín pre mňa pozoruhodné, lebo v iných žánroch (napr. v RPG, ktoré trvajú aj vyše 100 hodín, typu Skyrim) sa často na charaktery postáv až tak nehrá a vôbec sa nerozvinú...
Iste, našiel by som aj výtky, ale nie sú vôbec podstatné... Napríklad sa nedalo nevšimnúť veľmi toporný pohyb postáv, ako by ste hrali za zombíkov, nie za normálnych ľudí a opakujúce hlasy, kde iste rovnaký herci dabovali viacero postáv... Ale to všetko na moje konečné hodnotenie nemohlo mať žiadny vplyv.
Hmm... a preto pri záverečnom zamyslení nakoniec musím skonštatovať, že zase hodnotím veľmi vysoko... Ale to bude asi preto že hry si dôsledne vyberám, nehrám všetko, čo mi príde pod ruku a vždy dám na hodnotenia a odporúčania iných, hlavne starších... V prípade Posla smrti som sa určite zase nesklamal... Keďže na Steame vlastním celú trilógiu, tak okamžite a plynulo prechádzam na hranie druhej časti... Tú však už vraj nerobili Česi, tak som zvedavý....
Pro: Atmosféra, hádanky, hudba, príbeh, na horor ten najvhodnejší koniec...:)
Proti: pohyb postáv a inak nič významné, čo by mi vadilo
TomdonaHra Posel smrti by mohla být má nejoblíbenější a nejlepší adventura. Má parádní příběh a atmosféru (pro mě jeden z nejlepších herních příběhů), ale body ztrácí za hratelnost.
Nejdřív tedy kladné stránky, hra má správnou melancholickou atmosféru anglického venkova, a spolu s detektivním, lehce hororovým příběhem si mě hned získala. Hlavně musím pochválit český dabing a grafiku prostředí. Postavy už tak dobře nevypadají, ale nevadí.
Samotné hádanky jsou většinou logické a děj nijak zvlášť nezdržují. Co se týče používání pravého tlačítka, tak tam není co řešit, pár kliknutí navíc nikoho nezabije. Ale zbytečné je, to se musí nechat.
Čím mě hra ale neskutečně naštvala, bylo čekání. Když jsem potřeboval pomoc od nějaké herní postavy, aby pro mě něco udělala, tak jsem musel za ní přijít snad dvacetkrát. V některých případech musí hráč mezitím navštívit určitou oblast a něco zjistit, i když to udělal předtím. Jak to má ale vědet? Další věc je smrt hlavní postavy. Kdyby měla hra autosave, tak dobře, ale takhle musí hráč hrát od začátku, pokud si to neuložil.
Verdikt: Hra má obrovský potenciál ve zpracování příběhu a atmosféry, ale kazí to technické chyby
Nejdřív tedy kladné stránky, hra má správnou melancholickou atmosféru anglického venkova, a spolu s detektivním, lehce hororovým příběhem si mě hned získala. Hlavně musím pochválit český dabing a grafiku prostředí. Postavy už tak dobře nevypadají, ale nevadí.
Samotné hádanky jsou většinou logické a děj nijak zvlášť nezdržují. Co se týče používání pravého tlačítka, tak tam není co řešit, pár kliknutí navíc nikoho nezabije. Ale zbytečné je, to se musí nechat.
Čím mě hra ale neskutečně naštvala, bylo čekání. Když jsem potřeboval pomoc od nějaké herní postavy, aby pro mě něco udělala, tak jsem musel za ní přijít snad dvacetkrát. V některých případech musí hráč mezitím navštívit určitou oblast a něco zjistit, i když to udělal předtím. Jak to má ale vědet? Další věc je smrt hlavní postavy. Kdyby měla hra autosave, tak dobře, ale takhle musí hráč hrát od začátku, pokud si to neuložil.
Verdikt: Hra má obrovský potenciál ve zpracování příběhu a atmosféry, ale kazí to technické chyby
Pro: Příběh, grafika prostředí, dabing
Proti: Zbytečné čekání, smrt, nemá autosave
ErrorcodePosel smrti je adventura, ku ktorej som sa, žial dostal neskôr po vydaní, no po jej dohraní som hneď vedel, že hra bude stáť v osobnom rebríčku hier velmi vysoko. Je to adventura, ktorá má perfektný príbeh s brilantnou atmosférou, parádnym hudobným doprovodom a kvalitným českým dabingom. Adventury (hlavne české a slovenské) sú moja srdcovka a Posel smrti právom patrí medzi špičku žánru. Je to hra, ktorú som mal v hlave ešte pár dní po dohraní tak ako aj jej pokračovanie. Hru odporúčam každému bez ohladu na to, či hrá adventury alebo hry celkovo, táto hra je zážitok.
Pro: príbeh, atmosféra, grafika, dabing, hudobný doprovod
Proti: keby som nepoznal dalšie diely tak poviem, že koniec :-) Ale inak nič
BINGMANSpousta lidí se mnou jistě nebude souhlasit a nebudou mi ani moci přijít na jméno, ale musím se vyzpovídat: Posel smrti je podle mého, snad z nostalgie nebo pocitu vlastenectví, přeceňovaná hra. (Čímž nechci dehonestovat názory jiných. Já sám nejsem proti madam nostalgii imunní)
Příběh není z nejhorších. Určitě vás u hry udrží (totožnost vraha mě třeba překvapila), ale po dokončení hry máte víc otázek, než odpovědí a celé to vyšumí jaksi do prázdna. Měl jsem pocit, že sami tvůrci nevěděli, co s tím. Uvidíme, jestli si s tímhle třeba neporadí další díly.
Ale v čem pro mě Posel Smrti selhává je adventurní část. Prozkoumáváte a sbíráte předměty občas pravým tlačítkem, občas levým tlačítkem, občas oběma, jak se hře chce. Hra vám svými mechanismy hází klacky pod nohy a často jsem někde zakysl ne proto, že bych nepřišel na hádanku, ale proto, že mi to hra jednoduše teď nedovolí, nebo má nejasné ovládání.
Příklad č.1: Chci do věže. Prkna jsou pryč a kliknu na dveře levým. Sam řekne, že jsou zamčené. Jasně, rozumím. Musím tedy najít klíč. Možná ho má Victorie, řeknu si, ale hra mě k ní nepustí, jelikož ji "nechci" rušit. Vyzpovídám celý hrad, ale nikdo mi nic o klíči neřekne a nikde jsem ho nenašel. Celý zoufalý se podívám do návodu a zjistím, že na dveře do věže musím kliknout PRAVÝM, aby Sam řekl, co vím už dávno, že ho má možná Victorie. A ejhle, najednou s ní můžu na pokec.
Příklad č. 2: Dám jednomu pracantovi v hospodě formu na klíče. Řekne, že za chvíli bude zpátky. Jasně, já se zatím podívám po okolí a něco vyřeším, nebo pokecám. Po čase se vrátím do hospody a poptám se na pracanta hostinského. Neviděl ho. Takže zase jdu něco řešit po okolí, ale už nic nenajdu na práci. Tak se vrátím do hospody, kde se mnou hostinský vede naprosto identický hovor, jako předtím. Aha, řeknu si, asi jsem něco někde přehlédl a musím ještě něco někde udělat. Jenomže jako předtím, už nic nenajdu. Celý zoufalý se zase podívám do návodu a zjistím, že za hostinským musím jít TŘIKRÁT. A ejhle, po 3. rozhovoru mi dá potřebné klíče. Proč?
A nejsou to ojedinělé případy. Ve hře takhle narazíte několikrát. Jenom za knězem jsem musel jít snad 5x, než mi řekl potřebné info. Přitom to tam nemá žádné opodstatnění. Stejně nemůžete bez té informace nic moc jiného dělat, tak jenom chodíte z místa na místo, než vám hra dovolí pokračovat. Je však pravda, že časem si na tenhle blbý systém zvyknete, což ale není ospravedlnění. Přitom hádanky, ačkoliv jich není moc, jsou spíše lehké a problém s nimi není. I když jsem měl někdy pocit, že tam jsou jenom proto, aby se trochu natáhl čas.
Příklad č. 3: Spadnete do dolu a musíte spustit výtah. Jenomže potřebujete plány. Ty najdete, výtah spustíte, ale z jedné prasklé trubky pouští pára. Chcete ji tedy ucpat hadrem, ale to by se Sam popálil, tak musíte nejdřív hadr namočit (Což je mimochodem Genius!). Nakonec díru ucpete a stroj spustíte, ale vypadnou pojistky. Ty vyměníte a výtah konečně jede. Celá pasáž jenom zdržuje, děj nikam neposouvá a viděli jsme to už v adventurách 100x jinak.
Ale to je to nejmenší, v jiných hrách jsem dělal větší a zbytečnější blbosti (zdravím Indyho a jeho ducha :) )
Pochválit musím jednoznačně český dabing, který na hry nemá obdoby a dosahuje kvalit i takové Mafie, nebo Vietcongu. Ano, jde slyšet, že se spousta věcí natáčelo na 1. dobrou, ale natáčeli to skuteční profesionálové oboru, takže je to pořád přirozenější, než u jiných českých her. (kupříkladu Memento Mori)
Shrnutí: Na rozdíl třeba od českého Poldy , Posel smrti jednoznačně JE světová adventura. Bohužel však nedosahuje takových kvalit, jako snad i jeho starší konkurence.
Příběh není z nejhorších. Určitě vás u hry udrží (totožnost vraha mě třeba překvapila), ale po dokončení hry máte víc otázek, než odpovědí a celé to vyšumí jaksi do prázdna. Měl jsem pocit, že sami tvůrci nevěděli, co s tím. Uvidíme, jestli si s tímhle třeba neporadí další díly.
Ale v čem pro mě Posel Smrti selhává je adventurní část. Prozkoumáváte a sbíráte předměty občas pravým tlačítkem, občas levým tlačítkem, občas oběma, jak se hře chce. Hra vám svými mechanismy hází klacky pod nohy a často jsem někde zakysl ne proto, že bych nepřišel na hádanku, ale proto, že mi to hra jednoduše teď nedovolí, nebo má nejasné ovládání.
Příklad č.1: Chci do věže. Prkna jsou pryč a kliknu na dveře levým. Sam řekne, že jsou zamčené. Jasně, rozumím. Musím tedy najít klíč. Možná ho má Victorie, řeknu si, ale hra mě k ní nepustí, jelikož ji "nechci" rušit. Vyzpovídám celý hrad, ale nikdo mi nic o klíči neřekne a nikde jsem ho nenašel. Celý zoufalý se podívám do návodu a zjistím, že na dveře do věže musím kliknout PRAVÝM, aby Sam řekl, co vím už dávno, že ho má možná Victorie. A ejhle, najednou s ní můžu na pokec.
Příklad č. 2: Dám jednomu pracantovi v hospodě formu na klíče. Řekne, že za chvíli bude zpátky. Jasně, já se zatím podívám po okolí a něco vyřeším, nebo pokecám. Po čase se vrátím do hospody a poptám se na pracanta hostinského. Neviděl ho. Takže zase jdu něco řešit po okolí, ale už nic nenajdu na práci. Tak se vrátím do hospody, kde se mnou hostinský vede naprosto identický hovor, jako předtím. Aha, řeknu si, asi jsem něco někde přehlédl a musím ještě něco někde udělat. Jenomže jako předtím, už nic nenajdu. Celý zoufalý se zase podívám do návodu a zjistím, že za hostinským musím jít TŘIKRÁT. A ejhle, po 3. rozhovoru mi dá potřebné klíče. Proč?
A nejsou to ojedinělé případy. Ve hře takhle narazíte několikrát. Jenom za knězem jsem musel jít snad 5x, než mi řekl potřebné info. Přitom to tam nemá žádné opodstatnění. Stejně nemůžete bez té informace nic moc jiného dělat, tak jenom chodíte z místa na místo, než vám hra dovolí pokračovat. Je však pravda, že časem si na tenhle blbý systém zvyknete, což ale není ospravedlnění. Přitom hádanky, ačkoliv jich není moc, jsou spíše lehké a problém s nimi není. I když jsem měl někdy pocit, že tam jsou jenom proto, aby se trochu natáhl čas.
Příklad č. 3: Spadnete do dolu a musíte spustit výtah. Jenomže potřebujete plány. Ty najdete, výtah spustíte, ale z jedné prasklé trubky pouští pára. Chcete ji tedy ucpat hadrem, ale to by se Sam popálil, tak musíte nejdřív hadr namočit (Což je mimochodem Genius!). Nakonec díru ucpete a stroj spustíte, ale vypadnou pojistky. Ty vyměníte a výtah konečně jede. Celá pasáž jenom zdržuje, děj nikam neposouvá a viděli jsme to už v adventurách 100x jinak.
Ale to je to nejmenší, v jiných hrách jsem dělal větší a zbytečnější blbosti (zdravím Indyho a jeho ducha :) )
Pochválit musím jednoznačně český dabing, který na hry nemá obdoby a dosahuje kvalit i takové Mafie, nebo Vietcongu. Ano, jde slyšet, že se spousta věcí natáčelo na 1. dobrou, ale natáčeli to skuteční profesionálové oboru, takže je to pořád přirozenější, než u jiných českých her. (kupříkladu Memento Mori)
Shrnutí: Na rozdíl třeba od českého Poldy , Posel smrti jednoznačně JE světová adventura. Bohužel však nedosahuje takových kvalit, jako snad i jeho starší konkurence.
Pro: Dabing, příběh vás u hry udrží
Proti: adventurní část, možnost umřít - v adventurách naprosto zbytečná
Aaron_HillVrahem je komorník! Nebo ne? Ačkoliv se příběh The Black Mirror odehrává v klasickém a zavedeném prostředí detektivního žánru, jeho pravidla okázale porušuje. Nutno dodat, že ku prospěchu věci. Děj odehrávající se v roce 1981 lze bez problému zaměnit s dobou o sto let starší, ponuré až mysteriózní atmosféře prastarého Anglického panství přispívá i povedený soundtrack, zvukové efekty a nadmíru okázalý český dabing. Poslouchat bezchybný projev Radka Brzobohatého a Květy Fialové je zážitkem sám o sobě, škoda několika asynchronních dialogů (kupodivu, projev Vladimíra Čecha mi v rozhovorech většinou vůbec neseděl). Skromný počet herních obrazovek mi jako nepříliš zkušenému adventuristovi vůbec nevadil, ba naopak. Mnoho a mnoho detailů dokonale dokreslují atmosféru. Ani jednou jsem nepocítil chuť přeskočit dialogy, či čtené texty. Hru jsem si vychutnával společně s přítelkyní a oba jsme jejímu kouzlu na několik večerů doslova propadli. Závěr příběhu je tak trochu trpký, ale jediný možný. Nebýt několika málo nelibých herních prvků (které považuji za hráčovu šikanu) a nelogických chyb v příběhu, uvažoval bych o absolutním hodnocení.
Pro: Hra mě přikovala k monitoru i po více než deseti letech od vydání (a to adventury nehraji).
Proti: "Už jste něco zjistil ze starých kronik?" - "Zatím ještě ne, musíte být trpělivý, synu."
Vincent12Česká adventura s oslňujícím dokonalým dabingem? Jak jsem to mohl minout?
První dojmy díky zvukové stránce byli výtečné, hlavní postava a obyvatelé hradu mluví jako gentlemanové, i spousty nepotřebných objektů ve hře mají slovní komentář na úrovni knihy. Hlavní postava velmi ráda popisuje i vůně, zaprášenost předmětů, hřejivost krbů, připomíná ve které místnosti hradu si jako malý hrál, prostě spousty drobností které dodávají malovaným pozadím skutečný život, hloubku...
Grafika příjemná, žádný hit, ale nikdy nezestárne na level špatná. Postavy při rozhovorech gestikulují. Atmosféra rozhodně dokázala unést.
Jenže ty herní mechaniky... Zpočátku nejsou vidět, ale jakmile je prokouknete... Předměty nejdou sbírat dokud je vyloženě nepotřebujete, levým tlačítkem se kouká/sbírá , pravým manipuluje , někdy je to dost nejasné čím se má klikat. Čekací questy jsou také chaotické (projděte pětkrát tam a zpět, a pak si pokecejte znovu).
A od jistého momentu (od nalezení prvního klíče z pěti už víte ,že se budete pachtit po skládání stupidního předmětu) už i ten příběh ztrácí na lákavosti.
Puzzlíky zpočátku super, poté spíš zdržovažky... Nulová variabilita v rozhovorech, odpovědi si prostě vybrat nemůžete.
Výsledny dojem je zklamání s božským dabingem.
A konec hry zanechává mnoho nevysvětleného , asi dvě vraždy si vysvětlit prostě nedokážu. William a Vick. V době smrti Willa byl vrahoun pryč, a Vick ani nebyl správné krve. Vlastně i Henry a Herrman byli jiné než prokleté krve. No je to divné
První dojmy díky zvukové stránce byli výtečné, hlavní postava a obyvatelé hradu mluví jako gentlemanové, i spousty nepotřebných objektů ve hře mají slovní komentář na úrovni knihy. Hlavní postava velmi ráda popisuje i vůně, zaprášenost předmětů, hřejivost krbů, připomíná ve které místnosti hradu si jako malý hrál, prostě spousty drobností které dodávají malovaným pozadím skutečný život, hloubku...
Grafika příjemná, žádný hit, ale nikdy nezestárne na level špatná. Postavy při rozhovorech gestikulují. Atmosféra rozhodně dokázala unést.
Jenže ty herní mechaniky... Zpočátku nejsou vidět, ale jakmile je prokouknete... Předměty nejdou sbírat dokud je vyloženě nepotřebujete, levým tlačítkem se kouká/sbírá , pravým manipuluje , někdy je to dost nejasné čím se má klikat. Čekací questy jsou také chaotické (projděte pětkrát tam a zpět, a pak si pokecejte znovu).
A od jistého momentu (od nalezení prvního klíče z pěti už víte ,že se budete pachtit po skládání stupidního předmětu) už i ten příběh ztrácí na lákavosti.
Puzzlíky zpočátku super, poté spíš zdržovažky... Nulová variabilita v rozhovorech, odpovědi si prostě vybrat nemůžete.
Výsledny dojem je zklamání s božským dabingem.
A konec hry zanechává mnoho nevysvětleného , asi dvě vraždy si vysvětlit prostě nedokážu. William a Vick. V době smrti Willa byl vrahoun pryč, a Vick ani nebyl správné krve. Vlastně i Henry a Herrman byli jiné než prokleté krve. No je to divné
Pro: hudba dabing zvuky
Proti: slabší herní mechaniky, rozhovory jsou jen o poslouchání ne o vybírání odpovědí.
DrakenovecMusím říct, že se mi Posel smrti z počátku líbil. Příběh byl velice zajímavý a poutavý, atmosféra skvělá. Obtížnost hry moc velká nebyla, protože hra většinou hráče postupně vedla. Hádanky a úkoly se zdály být vcelku logické, takže s tím také problém nebyl.
Bohužel to, co hru sráží nesmírně dolů, je technické provedení hry. Téměř pořád jsem narážel na problém s tím, že jsem nevěděl kam dál, protože nešlo buď promluvit s postavou, vzít nějaký předmět atp., aniž bych před tím provedl určitou akci (např. jsem nemohl vzít pohrabáč dokud jsem nepromluvil s Richardem).
Dále mě dost štvalo čekání na pomoc od postav. Když má postava chtěla od někoho pomoc, tak většinou dotyčná postava řekla, že musí něco dodělat a potom to pro mě udělá a že se mám za ní stavit později. Pochopil bych později ve smyslu opuštění lokace, případně projití 2 - 3 lokací (i když i to je už dost), ale přišlo mi, že jsem musel projít 20 - 30 lokací a teprve potom ta postava byla ochotná spolupracovat (jednou dokonce, když otec Frederik hledal v kronice jméno jednoho z předků hlavního hrdiny, musel jsem snad stokrát projít všechny lokace na mapě, než to jméno našel).
Dále mě štvalo použití pravého tlačítka jakožto prozkoumání nějakého předmětu. Podle mě je tohle naprosto zbytečné, já jsem potom během hry nevěděl, co tímto způsobem prozkoumávat a co ne. Jediné, co mi to trochu usnadnilo bylo to, že některé předměty se po prozkoumání staly neaktivními. Na druhou stranu mě tohle mátlo, protože se některé předměty staly aktivními později i přes to, že je hráč předtím už předtím prozkoumal a dokonce některé z nich musel hráč později vzít a k něčemu použít.
Dále mě štvaly hádanky. Ze začátku mě teda bavily a byl jsem rád za to, že nejsou vůbec obtížné, ale ke konci už mě přestávaly bavit. Podle mě jich bylo zbytečně moc a hra tak kvůli nim ztrácela své tempo. Vlastně tak celkově byly některé kapitoly dost zdlouhavé, ale ne jenom kvůli hádankám, ale celkově kvůli výše zmíněným problémům.
Jako poslední věc mě asi ze všeho nejvíc naštvalo vyvrcholení příběhu a jeho konec. Pravda, uznávám, že jsem byl překvapen tím, že zabijákem je Samuel. Ale kdo potom zabil Williama? Že by snad Robert? A kdo zabil Vicka, když Samuel odcestoval tou dobou do Wales? Dále jsem po průchodu zrcadla jsem čekal, že se tam odehraje něco velkolepého. Že se po tom přečtení veršů z knihy stane něco nečekaného. Že se dozvím nějaký systém v tom zabíjení, proč zrovna ty konkrétní oběti a né třeba jiné. Ale to se bohužel nestalo.
Celkově se mi hra sice líbila, ale velice mě zklamal konec příbehu. Kvůli tomu a také kvůli nedokonalému technickému provedení hry musím dát pouhých 70%.
Bohužel to, co hru sráží nesmírně dolů, je technické provedení hry. Téměř pořád jsem narážel na problém s tím, že jsem nevěděl kam dál, protože nešlo buď promluvit s postavou, vzít nějaký předmět atp., aniž bych před tím provedl určitou akci (např. jsem nemohl vzít pohrabáč dokud jsem nepromluvil s Richardem).
Dále mě dost štvalo čekání na pomoc od postav. Když má postava chtěla od někoho pomoc, tak většinou dotyčná postava řekla, že musí něco dodělat a potom to pro mě udělá a že se mám za ní stavit později. Pochopil bych později ve smyslu opuštění lokace, případně projití 2 - 3 lokací (i když i to je už dost), ale přišlo mi, že jsem musel projít 20 - 30 lokací a teprve potom ta postava byla ochotná spolupracovat (jednou dokonce, když otec Frederik hledal v kronice jméno jednoho z předků hlavního hrdiny, musel jsem snad stokrát projít všechny lokace na mapě, než to jméno našel).
Dále mě štvalo použití pravého tlačítka jakožto prozkoumání nějakého předmětu. Podle mě je tohle naprosto zbytečné, já jsem potom během hry nevěděl, co tímto způsobem prozkoumávat a co ne. Jediné, co mi to trochu usnadnilo bylo to, že některé předměty se po prozkoumání staly neaktivními. Na druhou stranu mě tohle mátlo, protože se některé předměty staly aktivními později i přes to, že je hráč předtím už předtím prozkoumal a dokonce některé z nich musel hráč později vzít a k něčemu použít.
Dále mě štvaly hádanky. Ze začátku mě teda bavily a byl jsem rád za to, že nejsou vůbec obtížné, ale ke konci už mě přestávaly bavit. Podle mě jich bylo zbytečně moc a hra tak kvůli nim ztrácela své tempo. Vlastně tak celkově byly některé kapitoly dost zdlouhavé, ale ne jenom kvůli hádankám, ale celkově kvůli výše zmíněným problémům.
Jako poslední věc mě asi ze všeho nejvíc naštvalo vyvrcholení příběhu a jeho konec. Pravda, uznávám, že jsem byl překvapen tím, že zabijákem je Samuel. Ale kdo potom zabil Williama? Že by snad Robert? A kdo zabil Vicka, když Samuel odcestoval tou dobou do Wales? Dále jsem po průchodu zrcadla jsem čekal, že se tam odehraje něco velkolepého. Že se po tom přečtení veršů z knihy stane něco nečekaného. Že se dozvím nějaký systém v tom zabíjení, proč zrovna ty konkrétní oběti a né třeba jiné. Ale to se bohužel nestalo.
Celkově se mi hra sice líbila, ale velice mě zklamal konec příbehu. Kvůli tomu a také kvůli nedokonalému technickému provedení hry musím dát pouhých 70%.
Pro: Poutavý a zajímavý příběh, super atmosféra, hudba.
Proti: Špatné technické provedení hry, zakončení děje.
Danny29Posel Smrti výborná adventura.Jak příběhem, i dabingem,musím říct že nejlepší z téhle trilogie ;)Samuel Gordon hlavní hrdina který přichází do scény,aby zjistil co se stalo dědečkovi a zkoumal historii své rodiny... Děj Posla je vskutku vynikající . Jen mé dost štvalo že 6x sem musela jít tam a zpět abych zjistila důležitou informaci ,která Vás posune v ději dál. Taky musím říct že "hádanky " typu kameny nebo zvěrokruh -byl těžký oříšek.
Ten závěr by mohl bý taky trošku víc vymakaný. Zdá se mi "odfláknutý..." A to je škoda.
Jinak celkově tahle adventura je bezkonkurenční ;)
Ten závěr by mohl bý taky trošku víc vymakaný. Zdá se mi "odfláknutý..." A to je škoda.
Jinak celkově tahle adventura je bezkonkurenční ;)
Pro: Atmosféra,děj i dabing
Proti: Závěr
vekaMám moc rád adventury a při zkoumávání internetu a hledání nějaké nové jsem narazil na Posla smrti.Přiznám se že ze začátku s mi do toho moc nechtělo ale nakonec jsem si ji koupil a dobře jsem udělal.Pro mě je to jednoznačně nejlepší adventura jakou jsem kdy hrál.Hned od začátku byl příběh zajímavý (nebudu ho rozpitvávat abych nedělal spojler) i po letech hra neztrácí na své strašidelné atmosféře která je opravdu skvělá zámek kdesi v Anglii na samotě.Pěkné grafické zpracování a hlavně skvělé ozvučení meluzína ve staré části hradu nevím proč ale prostě mi uvízla v paměti nebo déšť jak padá venku krásně se díky tomu do toho vžijete.No a nesmím zapomenout na precizní dabing pro mě je to jedna z nejdůležitějších věcí u adventur a tato sním vážně exceluje na tom se myslím schodnou všichni co posla hráli.Jediné co mě trošku mrzí jsou občasné nelogičnosti ve hře nebudu je rozepisovat každý si udělá vlastní názor na ně pokud to dohraje.
Pro: Dabing,Atmosféra,Příběh.
Proti: Jen těch pár nelogičností ale to se ztrácí ve všem ostatním.
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Michudy
80
4 dny -
DanielUndream
85
32 dní -
pepua
9591 dní -
ClassicMan
100
106 dní -
Georgi
75
114 dní
Statistiky
- Id hry:
- 125
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h125
- Přidána:
- 10.06.2008
15 let a 316 dní
- Hodnocení:
- 510 (35-100 %)
- Komentářů:
- 63
- Oblíbenost:
-
54
40
-
7
473
- Návštěvnost:
- 82478× (celkem)
- 1091× (poslední měsíc)
- 277× (poslední týden)
- 24× (dnes)
Pro: dabing, atmosféra, postavy, prostředí
Proti: pomalá chůze, občas hádanky lehčí a některé hrozný(puzzle)