Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Ori and the Blind Forest
Ori and the Blind Forest
85

Komentáře

Všechny PC XOne XboxX/S Switch
Napsat vlastní komentář
TainaruTainaru
Dohráno
  • Switch 70
Už je to nějaký ten pátek, co jsem si pořídil Oriho na Switch a konečně jsem si řekl, že bych si ho měl taky někdy zahrát. Myslím, že sběratelka zakoupená od 8bit tenkrát nějak zapříčinila, že jsem se začal více zajímat o sběratelky na Switch celkově, i když se tedy musím přiznat, že najít motivaci ke hraní takových skákaček je pro mě dost těžké, protože obvykle je pro mě akčnější pojetí her náročné a často útrpné. Schválně jsem si před zahráním vyhledal slovo „frustrace, frustrující“ a jeho odvozeniny ze všech komentářů tady u hry, a vyšlo mi hezké číslo 10. Komentář od raisen mě pak utvrdil v tom, že nervy mám jenom jedny a nehodlám si je ničit, takže jsem rozehrál na easy. No a pak to snad celkem šlo, i když jsem stejně umíral jedna radost.  

Ono už asi moc nemá smysl psát něco dalšího k prvnímu dílu Oriho (používám zde mužský rod tohoto hebrejského jména). Stejně jako ostatním, i mně se líbí vizuální a hudební stránka, a dost jsem zápasil s precizním ovládáním příšerky. Asi nejvíce mě štvalo svislé skákání po úzkých ploškách, kdy Ori přeskočil plošinku, na níž se měl vyšplhat, a padal zase druhou stranou zpátky dolů. Ale jak přibývalo schopností, zlepšovala se celková mobilita. Opakovaného backtrackování jsem si užil do sytosti, a poměrně hodně času mi zabrala snaha dostat se na místa, kam jsem ještě neměl šanci se dostat, jelikož mi chyběla nějaká důležitá schopnost (obvyklý problém v pohybových hrách).  

Oriho jsem nakonec dohrál za něco přes 14 hodin včetně vyzobání všeho, co jsem viděl na mapě, a jsem rád, že jsem zvolil lehkou obtížnost (ačkoliv vlastně ani nevím, v čem to bylo jednodušší). Asi se to nejvíce odrazilo v pasáži s útěkem před vodou, protože mi to nedalo víc práce než jiné části hry. Osobně jsem však nejhůře trpěl v lávové a ohnivé lokaci. Absolutně nesnáším lávu ve hrách.  

Příběhem mě Ori zas tak moc nezaujal, respektive měl jsem dojem, že tuto variaci příběhu už jsem viděl několikrát jinde. Prostředí, efekty a atmosféru to však má. Možná bych se měl pustit do dvojky, ale zatím nevím, jestli se mi chce.

Pro: Vizuál; hudba; prostředí; atmosféra

Proti: Obtížné ovládání; Ori je nemotora

+20
Filip ŘepaFilip Řepa
  • Switch 100
Ori and the Blind Forest je úžasná hra. Grafika je naprosto úžasná. Svět Nibel vypadá nádherně. Smutná část je ta kde Orimu umře adoptivní rodič. Já jsem u toho nebrečel ani slza neukápla. Nevím proč. Zpočátku Ori nic neumí, ale později se to naučí. Například běhání po zdi ( mě osobně to připomíná Prince of Persia kde princ taky běží po zdi), kotouly ve vzduchu ( to je to že skočíte a ve vzduchu ještě jednou stisknete tlačítko skoku) atd. Hra na Switchi vypadá nádherně a té konzoli ta hra sluší. Mám na switchi Ori the Collection kde v jední herní kartě jsou dvě hry. Tahle a Ori and the Wild of the Wisps. Taky se mi líbí kód doleva, nahoru, doprava, dolů, nahoru, nahoru, nahoru, skok, který vám změní barvu Oriho. Takže jdyzzse vám nelíbí že je Ori býlí, tak tímto kódem můžete mu změnit barvu. Třeba tam najdete svou oblíbenou.
+5
Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 65
Čekal jsem příjemnou oddychovku, relax a pohodu. Dostal jsem plošinovkový Dark Souls na druhou. Na rozdíl od Dark Souls, kde mě umírání a překonávání výzev velmi bavilo a naplňovalo, u mě však v případě Oriho v některých úsecích hry přetrvávala spíše frustrace a na konci toho všeho jsem byl rád, že už to mám z krku. Měl jsem to o to těžší, že mi na mém xbox gamepadu ne vždy zcela adekvátně zareaguje zde hojně využívané tlačítko Y.

Hlavní neduh vidím v tom, že často ve hře zkrátka nelze moc předvídat, kam skočit nebo co se vlastně po hráči chce. Nejhorší je to v těch úsecích, kdy před něčím zdrháte. Ano, přesně v těch úsecích, kde úplně chybí checkpointy. Takže metodou pokus-omyl překonáváte postupně tuto otravnou část a v duchu proklínáte vývojáře za jejich masochistické sklony. Je toto zábava? Pro mě ne. Aspoň, že u toho hraje pěkná hudba.

Naštěstí ve hře zase tolik těchto úseků není. Mimo ně je Ori docela pohodovou hrou, která se sice zakládá na přesnosti a preciznosti, ale možnost prakticky kdekoliv si uložit hru to dosti zjednodušuje. Audiovizuálnímu zpracování nemám co vytknout, hudba je skvělá. Odemykání nových schopností a průzkum mapy je zábavný, i když vracet se někam jen proto, že jsem v danou chvíli neměl tu správnou schopnost, moc cool není. Likvidace nepřátel je dostatečně svěží a přináší potřebnou satisfakci.

Děj hry za moc nestojí. Nerozumím těm kladným ohlasům na tuto část hry. Něco podobného už tu bylo ve hře Okami, kde to bylo ale značně lépe zpracované. Ori si tak moje srdce nezískal, to už jsem víc fandil té sově.

Plošinovky v době moderních her nevyhledávám. Nedávají mi to, co ve hrách hledám. I proto třeba vůbec nehraju na mobilu, kde tento žánr kraluje. Ori v tomto není výjimkou. Herně jsem si sice opět rozšířil obzory, ale dvojku si hned tak nedám, dost možná si ji nedám nikdy.

Pro: audiovizuální zpracování, hudba, atmosféra

Proti: frustrující úseky, nelze zde moc předvídat - metoda pokus omyl, příběh, respawn nepřátel

+21
AvatharAvathar
Dohráno
  • XboxX/S 100
Prudko návyková záležitosť. Na Oriho ma nalákali hlavne nadšené recenzie, ale išiel som doň s chladnou hlavou a vôbec som nečakal, že ma bude tak veľmi baviť! Po audiovizuálnej stránke je hra absolútne nádherná (inšpirácia Mijazakiho filmami je zjavná) a má podmanivú fantaskno-rozprávkovú atmosféru. Príbeh dokáže chytiť za srdce a ovládanie je veľmi príjemné a intuitívne.

Človeka ale hlavne baví prechádzať tým úžasným rôznorodým svetom a kochať sa nádhernými prostrediami v dokonalom výtvarnom prevedení. Čo sa týka obtiažnosti, tak za mňa bola tak akurát. 99 percent hry som odohral na normal, len asi v dvoch útekových úsekoch som prepol na easy, aby som získal checkpoint navyše :).

Pochváliť musím aj výbornú hudbu, pôsobivé cutscény či systém postupného odomykania schopností. Ori and the Blind Forest je skrátka dokonalou ukážkou, že aj videohry môžu byť regulérnym umeleckým dielom. Kto by to od zdanlivo obyčajnej plošinovky čakal, že? Teším sa na sequel.

Pro: krásny vizuál, hudba, príbeh, atmosféra, návykovosť, ovládanie

Proti: pre niekoho možno občas náročnejšie (v prípade potreby sa však náročnosť dá znížiť aj počas hry)

+10
KejteeKejtee
  • Switch 85
Určite to všetci poznáme. Vyjde hra, na ktorú sa tešíme ale z nejakého dôvodu sa k nej dostaneme až neskôr ako sme pôvodne plánovali. V tomto roku sa mi roztrhlo vrece s týmito hrami a teší ma, že k nim patrí aj Ori.

Nebudem klamať keď poviem, že hra ma najskôr uchvátila svojou pestrosťou a rozprávkovosťou a až tak hrateľnosťou. Tá ma na začiatku nijako neočarila, keďže mi pohyb prišiel pomalý a skákanie neohrabané a nepresné. Mala som pocit, akoby som vždy potrebovala vyskočiť o jeden milimeter vyššie aby som sa dostala cez prekážku a ten môj Ori nie a nie vyskočiť. Vedelo to byť frustrujúce. Našťastie som si na ovládanie pomerne rýchlo zvykla a dobrý pocit z hrania zabezpečili ďalšie zlepšováky v podobne dvojitého skoku alebo odrazu.

Po 11 hodinách som prešla hru na 99%, tých pár guličiek čo mi tam ostalo už nechám na pokoji. Moja trpezlivosť s prechádzaním podzemných tunelov má určité hranice a Ori ich už dávno pekne prekročil. Myslela som si, že keď si sprístupním teleport, tak budem kráľovna sveta. OMYL. Bola som kráľovná hľadaní uličky, ktorá ma po tejto uličke a tejt-hm nie- zle som odbočila- aha- po tejto uličke dostane konečne k teleportu, ktorý som už vlastne nepotrebovala. Predpokladala som, že sa mi v rámci sveta sprístupnia šikovné skratky, ktoré mi uľahčia prechod oblastí, ktoré som už predtým odomkla a takmer vyzobala. Druhý omyl. Chápem, že sa jedná o metroidvaniu a teda o opätovné prechádzanie oblastí nebude núdza ale dalo sa to urobiť lepšie. ( Ale kto vie, možno som len priveľmi zhýčkaná jednoduchšími hrami. )
Keď už spomínam tu obtiažnosť. Hrala som na normál. To mi úplne stačilo a aj tak som si pekne poumierala.

Hru hodnotím ako férovú s niekoľkými miestami, ktoré pre mňa predstavovali tuhší oriešok. Jednalo sa väčšinou o sekvencie, kde som bola tlačená časom. V tomto smere nie som zručný hráč, čo sa aj odzrkadlilo na množstve úmrtí a tichých nadávok, ktoré sprevádzali moje neúspešné pokusy.

V hre sa mi páčilo, že som mala možnosť vidieť viaceré biotopy s rôznorodými prekážkami, kde sa tu a tam vyskytol nový herný prvok. Čo ma ale trošku sklamalo bola pestrosť nepriateľov. Viac menej sa všade vyskytovali tí istí. V jednej oblasti strieľali ohnivé projektily a inde zase kyselinu. Škoda.

Na záver by som chcela len povedať, že aj napriek negatívam, ktoré som tu popísala a maličkostiam, ktoré sa mi na hre nepáčili, si myslím, že hra stojí za zahranie. Či je to hudba, grafika, príbeh alebo preskúmavanie sveta, to všetko prevyšuje všetky negatívne dojmy, ktoré som počas hry nazbierala.
Už sa neviem dočkať druhej časti.
+19
PanTakácsPanTakács
Dohráno
  • PC 95
Ke hře jsem se dostal, když jsem ve všech herních médiích slyšel ódy na Ori and the Will of the Wisps. Tak proč si tedy předtím, než se na tenhle skvost vrhneme, nezapnout jedničku, že?

A ještě, že jsem tak udělal. První Ori mě naprosto a bezpodmínečně uhranul...a to již od první minuty. Plošinovky nehraji, jsem typický mainstream konzument odkojený na těch největší značkách, ale tohle byla naprostá fantazie. Již od začátku cítíte v těle takové ty příjemné vibrace z toho, jak je to všechno vlastně roztomilý a cool. Pak vám do toho tvůrci vrazí smrt a vy se sami sobě divíte, odkad se berou z vašich tváří ty slzy. Ale pryč s emocemi, pojďme na fakta.

Na prvním místě musím vynést do nebes rozhodně hudbu. Je možná na první pohled pochybné, když si na hře nejvíce ceníte zvukového doprovodu, ale kdo prvního Oriho hrál, dá mi rozhodně na pravdu. Mnohdy jsem byl sám naštvaný, že ty nejlepší hudební scénky si pro nás autoři připravili v pasážích, kde se člověk potí, aby je na desátý pokus zvládl. No nic, už se těším až na tenhle skvost najdu na Spotify. Lokace - další obrovské pozitivum celé hry. Svět kolem vás je opravdu variabilní. Tvůrci si pro hráče připravili opravdu velké množství různých prostředí, které každé má svoje vlastní specifika. Podíváte se do vzduchu, do vody, život vám bude znepříjemňovat vítr i oheň - prostě paráda.

Menším problém mi dělala obtížnost celé hry. Ori má ve vínku mnoho zvláštních schopností, které si v průběhu boje osvojujete a které vám pomohou zdolat stále zapeklitější překážky. Někdy je ale všechny schopnosti velmi těžké zkombinovat a mnohokrát se mi stalo, že jsem některé pasáže zkoušel překonat více než hodinu. Nebýt streamerů (Dík Agraelus), tak se obávám, že bych je nikdy neporazil. Nicméně je dost možné, že za vše může moje nezkušenost s hraním těchto typů her.

Škoda také byla, že po finální scénce jsem se nemohl vrátit zpátky do hry, abych si prošel neobjevené lokace. Moje putování hrou tak skončilo na 76% a dvou neodemčených schopnostech.to

Já i Ori jsme to tedy naštěstí zvládli a já se rozhodně vrhnu i na nejnovější druhý díl. První Ori, se však bude překonávat jen velmi těžko. Byl to jeden z největších zážitků, který mi za poslední roky videoherní průmysl zprostředkoval.

Pro: Impozantní hudební doprovod, přenádherné lokace, příjemný nádech v průběhu celého hraní

Proti: Místy vyšší obtížnost

+17
BursoftBursoft
Dohráno
  • PC 80
Tak jsem si na fungl novým ovladači chtěl vyzkoušet nějakou plošinovku a pevně jsem doufal, že to přežije bez úhony. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale nějaké tendence s tím gamepadem vzít i televizi byly.

Předně musím říct, že Ori je odzbrojující svým krásným vizuálem a snad ještě lepší hudbou. Tak dobrou, že jsem si i pár skladeb uložil na Spotify, což dělám zřídkakdy u instrumentálek. Zároveň mě překvapilo, jak Ori umí cloumat emocemi. Zvlášť ve hře, kde vám mumlání překládají titulky a je v ní všehovšudy 6 cutscén. Nám, kteří jsme probuleli třeba Hačika, tato story nenechá spojivky zcela suché.

Nicméně oči se mi nezalívali jenom vodou, ale i krví. Ve hře je několik absurdně těžkých pasáží, u kterých přestanete vnímat, jak hra hezky vypadá a hudba hezky hraje. Vnímáte, jak se vám při padesátým pokusu proskákat soustavou asi čtyř teleportů potí ruce a ve chvíli, kdy už zase netrefíte mikrometrové místo mezi trním, začnete na tu blbou bílou krysu řvát, proč je takovej debil a neumí se tam trefit. Takže s touto hrou mám takový zvláštní love & hate vztah, ale po těchto frustrujících místech vás hra rychle uklidní nějakou pěknou scénkou a vše je na pár hodin odpuštěno.

V podstatě nevyvážená obtížnost je největší kámen úrazu celé hry, všechno ostatní šlape dobře. Hra by sice mohla být víc vstřícnější v upozorňování, že na konkrétní místa se ještě nejde dostat, protože nemáte potřebný skill, ale to k metroidvanii asi patří. Schopnosti se otevírají pomalu a pokud důkladně neprozkoumáte všechny zákoutí, stane se vám, že budete upgradovat ability, které za celou hru ani nezískáte. Jako třeba já a čekání na dash, který se nedostavil :D. Naštěstí všechny lokace jsou navrženy tak, že i se základní výbavou, kterou přirozeně posbíráte po cestě, jdou zvládnout. A třeba poslední lokace je paradoxně nejjednodušší i se svou únikovou sekvencí.

Takže i když jsem u dalšího padesátýho pokusu zdolat plachtěním ledové ruiny vzteky řval, že toto dohraju a už to nechci nikdy vidět, nakonec se k dalšímu dílu vrátím rád. Jenom si dvakrát rozmyslím, jestli pro své zdraví nezačít rovnou na jednoduchou obtížnost.
+23
petaSkpetaSk
Dohráno
  • PC 75
To jsem si dala. Hopsačku jsem nehrála od základky a teď tahle nádherná hardcore šílenost.
Odehraný čas 45 hodin na klávesnici a myši. Největší zásek byl u konce, kdy jsem se přes jednu pasáž dostávala 6 hodin.
Ani nevím, jak jsem se k Orimu dostala, možná mi blikla akce na Steamu. A rozhodně nelituju. Hra na maximum vytěžila každou moji korunu. Nádherná grafika japonských animovaných pohádek. Pořád jsem u hraní vzpomínala na Princeznu Mononoke, Zámek v oblacích a další, ta atmosféra z hry tryskala jako gejzír. Vše podtrhovala nádherná grafika, hudba, příběh. To jsem nečekala, že mě osudy postaviček tak strhnou. Dokonce mi v některých částech vytryskly slzy, to je moc na starého cynika :-D
Líbilo se mi získávání schopností, vracení se do starých lokací, různé biomy, spousta skvělých nápadů.
Hra byla obtížná, často na hranici zábava/úmornost. Mívala jsem dojem, že si nedokážu užít nových kulis, protože jsem měla nervy s prsty na klávesnici a těch zkratek s přibývajícími Oriho schopnostmi a mnoha mnoha pokusy se dostat dál. Myslím, že vývojáři nemuseli jít tak na dřeň a mohli nechat hráče vydechnout. Je škoda, že jsem si mnohdy nejvíce užívala chvil, kdy jsem se vracela do míst svých začátků, ale už s novými schopnostmi, a to nevím, jestli je dobře.
Díky Orimu jsem si ale uvědomila, co od hry čekám. Je to plynulost hraní. Jasně, že nemůže být všechno lážo plážo, ale pokud se zaseknu na každém třetím úseku na desítky pokusů, tak zábavnost klesá. Což všechno stěžovala omezená možnost uložení pozice. Takže opravdu těžký a dlouhý úsek se musel dát najednou.
Každopádně Ori je nádherná atmosférická dojemná hra, která prověřila moji obratnost i emoce. Jsem ráda, že jsem do ní šla, pokračování si ale pořádně rozmyslím... i když teď jsem viděla ukázku a až si pořídím lepší herní PC, tak asi neodolám :-)

Pro: Příběh, grafika, vypiplanost, atmosféra, pestrost, biomy, získávání dovedností, nápady, hra dokázala dojmout až k slzám

Proti: hraní na hranici úmornosti, velké množství klávesových zkratek, až příliš velká obtížnost a hromada záseků :-D

+24
raisenraisen
Dohráno
  • PC 80
Hned v úvodu chci napsat, že plošinovky nejsou můj oblíbený žánr a také mi velice nejdou. Avšak hra Ori and the Blind Forest mě i přesto lákala, neboť svým vizuálním pojetím mě velmi zaujala a řekla jsem si, že jednou bych mohla vystoupit ze své komfortní zóny a zahrát si žánr, který si jinak nezahraji.

Začnu klady. V té vizuální stránce jsem nemýlila a barevná paleta mé oči rozzářila. Ori prochází fantastickou přírodou, nejčastěji lesem, jehož prvky jsou velmi nápadité, a tak mé zrakové vjemy nebyly ani na chvíli ponechány nudě. A tak Ori and the Blind Forest dokazuje, že i hry umí být uměním stejně jako obraz od nějakého impresionisty. Stejně výrazná byla také hudební stránky hry, které se s vizuálem skvěle doplňovala a násobila tak celkový kladný dojem ze hry. Zvlášť bych vypíchla hudbu z únikové pasáže s vodou, kde mě její uklidňující tóny držely od rozmlácení ovladače o zem.

Příběh hry není nijak složitý, ale o to víc je dojemný. Cíl hry byl jasný, ovšem cesta k němu velmi trnitá. Doprovázelo mě na ní světlo, které se stalo mým průvodcem a říkalo mi, co mám dělat. Postav ve hře není mnoho a moc času na obrazovce ani nestrávily, ale i tak mi přirostly k srdci.

Schopnosti a dovednosti, které Ori postupně získávala, mě opravdu bavily a oceňuji nápaditost autorů hry. Celkově mi ten systém vylepšování a způsob ukládání přišel skvělý a zvyšoval zábavnost hry.

Teď přijde ta horší, pro mě méně zábavná část, která ovšem tvoří gró hry. Mně plošinovky opravdu nejdou a po dohrání si říkám, že kdybych si dala již od začátku lehkou obtížnost, tak jsem si hru více užila. A měla jsem si ji snížit alespoň v průběhu hry, aby ten počet smrtí nevyrostl na tak absurdní číslo (asi 1100). Ta nutnost někdy udělat skok na milimetr přesně (aspoň mě to tak přišlo) a někdy i na milisekundu mě frustrovala. V tu chvíli se pro mě Ori stával "tou blbou krysou". Poučení z toho plyne, že pokud si zahraji druhý díl, tak si ho dám hned na lehčí obtížnost a hru si tak více užiji.
+30
ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • XOne 100
Dohráno 2017. Ori mě dostal od první chvíle dojemným intrem, hned jsem si titulní postavu oblíbil. Vyražíte na cestu za záchranou lesa a po cestě narazíte na různé a nápadité druhy nepřátel. Postavička se skvěle ovládá, jinak by to asi nešlo, protože jste nucení používat skoky a ostatní schopnosti s milimetrovou přesností. Ori je metroidvania, to znamená, že se hodně vracíte a tam, kam jste se původně nedostali, můžete diky novým možnostem a schopnostem, které hra skvěle dávkuje po celou dobu hraní.
Hra je hodně těžká a zejména při třech rychlých pasážích jsem málem hodil ovladačem o zeď.
Graficky a zvukové je hra úžasná, soundtrack skvělý, příběh je hezký a dojemný, párkrát skoro ukápla slza. Hru všem doporučuju, ale je potřeba se nenechat zmást pohádkovým vzhledem a nebýt překvapen vysokou obtížností.
Ve většině her se snažím kompletovat achievementy, ale tady jsem to rovnou vzdal, protože dohrát to bez ztráty života je blbost.

Pro: Soundtrack, grafika, skvělý ovládání Oriho.

Proti: Achievement dohrát hru na jeden život.

+12
morlunmorlun
Dohráno
  • PC 100
Absolutní hodnocení dávám výjimečně. Aby se tak stalo, musí mě hra na svém začátku zcela vtáhnout a neochotně pustit až po konci závěrečných titulků. Že bude Ori pro mě jako stvořený jsem tušil už od jeho oznámení. Plošinovky mám obecně moc rád, vizuál inspirovaný japonskými animovanými filmy a seriály mi taktéž hodně sedí, a k tomu všemu hudba, která už v trailerech zněla úchvatně. I tak ale rakouští Moon Studios předčili má očekávání.

Herní svět jsem si užíval po celou dobu. Blind Forest je totiž nádherný a různorodý. Někdy působí depresivně, jindy zase jako z pohádky. Level design je velmi dobře zvládnutý. Ano, člověk musí přistoupit na to, že se nepřátelé stále obnovují a že jsou lokace, kam se člověk podívá až s další získanou schopností. Já na to přistoupil ale ochotně. Dokonce jsem se s každou novou schopností těšil na známá místa, která čekají na zdolání. Lokace, nepřátelé, vše je různorodé, a vše vyžaduje jiný přístup. Co se týče obtížnosti, ačkoliv má hra pověst velmi těžké, tak horké to zase nebude. Vyloženě dark soul mezi plošinovkami se tedy nekoná (na to tu máme třeba Hollow Knight), dva záseky mi v hlavě přeci jen ale utkvěly. Sekvence se stoupající vodou už je tu profláklá, já si ale mnohem více zanadával až u toho kola finálního (jakože opravdu hodně zanadával).

Někdo tuhle hru tady v komentářích nazval uměleckým dílem, a já nemohu jinak než souhlasit. Všechno tu tak do sebe dobře zapadlo, postavy jsem si oblíbil od prvního okamžiku, svět mě pohltil, emoce na maximum, nadšení střídalo nadšení.

Do dvou měsíců tu máme pokračování, tudíž si myslím, že je nyní ideální čas na to se nechat Orim a jeho prvním dobrodružstvím opět zcela pohltit a nevracet se, dokud nepřijdou závěrečné titulky. Uvidíme se u druhého dílu.
+30
Blue.SharkBlue.Shark
Dohráno
  • PC 100
Ačkoliv s žánrem nemám zrovna velké zkušenosti, dosud jsem měl na piedestalu plošinovek hříčku Trine. No, šup s ním pryč. Ztělesněná roztomilost Ori totiž Trine vzala a rozcupovala ho na tisíc kousků.

A proč, že se to stalo? Ori and the Blind Forest boduje na několika rovinách současně. První z nich je příběh. Už ze staré Kyrandie vím, že čím naivnější a pohádkovější příběh je, tím je to často lepší. Náprava zla, pomáhání světu...a ještě jsou ve hře vaše dílčí skutky zřetelně vidět třeba zpřístupněním některých herních mechanik. Jenže tam Ori nekončí. Každá mince má totiž dvě strany a hra vám to připomene. Samozřejmě nelze čekat nějaké rozhodování, ale v jednom okamžiku se černobílost situace může hezky probarvit.

Jo, barvy. To je totiž další rovina, ve které je Ori nedostižný. Ono je to totiž všechno tak sakramentsky krásné, až z toho oči přechází. Plynulé animace, krásně stylizované prostředí, nápadití nepřátelé, prostě všechno, co se hýbe i nehýbe je na nejvyšším možném stupni artové dokonalosti! Popravdě jsem nenašel jediný pixel, ze kterého bych se umělecky nerozplýval.

A nemálo k tomu přispívá geniální hudební doprovod, jenž nedělá nic jiného, než že hraje na city. Jenže on to dělá takovým způsobem, že by člověk nemusel vidět obraz a klidně by se nechal unášet soundtrackem. A to je něco, co se mi hodně dlouho nestalo.

A co samotný gameplay? Ano, modří vědí. Je to totiž další rovina, ve které Ori boduje. Jak už to tak bývá, začínáte jako malá, neschopná světelná kočička, kterou skolí i padající lístek. Jenže během skákání, bojování a všeho možného, postupně sbíráte více energie i života. Samozřejmě s narůstajícími zkušenostmi volíte nové schopnosti, a v určitých částech hry dostáváte do vínku nové schopnosti. A nakonec je z vás pořádný světelný kocour, který umí nevídané kousky.

A to je asi největší plus tohohle skvostu. Každá schopnost je dobrá k něčemu, naprosto intuitivně si zvyknete ty které schopnosti používat. Celý gameplay je totiž stvořený jako dokonalý tutorial. Hned po obdržení schopnosti vás totiž herní prostředí donutí novotu vyzkoušet. A díky super level designu se nestane, že byste někde přestali určitou schopnost používat, spíš ji přidáte do repertoáru a budete je efektivně používat v kombinaci s ostatními. A tak se to dělá, přátelé!

Takže co napsat na závěr? Asi, že tohle si musí zahrát každý. Úplně. Každý. Pamatuju si doby, kdy jsem byl na větvi třeba ze Lvího krále. Nebyl jsem na Oriho připraven. Je totiž dokonalý a nestrpí vedle sebe konkurenta.

Pro: Grafika, soundtrack, schopnosti, příběh, promyšlené schopnosti, ňuňu

Proti: Ani na to nemysli!

+21
LeffiLeffi
Dohráno
  • PC 100
Mám rád plošinovky, defakto jsem na nich vyrostl a je to vášeň, která mě neopouští ani po letech. Když se prvně objevil Ori, bylo to jak blesk z čistého nebe.

Je hrozná škoda, že se v poslední době musí opravdu hledat dobrá plošinovka, většinou spíš člověk narazí na remeky starších her nebo to co bývalo dobrou plošinovkou dostane fakt odpornej 3D kabátek. Už mě trochu opouštěla naděje, že jdou plošinovky dělat nejen pěkné, ale i funkční, hratelné.

Ve skutečnosti jsem Oriho dohrál dvakrát, v základní verzi a pak v té definitivní, která toho sice nepřinesla kdo ví kolik, ale i to málo mi vykouzlilo úsměv na tváři. Dvě nové lokace, pár nových dialogů, nějaké nové schopnosti a i když člověk hraje tu samou hru znovu i to málo postačí aby se cítil, že to probíhá poprvé. Ten nával vášní, který člověk za těch pár hodiny než hrou proběhne od začátku do konce je fantastickej. Sotva vás to na začátku rozbrečí, jste za chvilku nas...štvaní, že něco nejde. Tři oblasti mapy zastupující různé elementy mají každá svá specifika a herní styl se zásadně liší pro každou. Jak se postupně Orimu odemykají schopnosti, je značně cítit i vývoj herního stylu a tlak na přizpůsobení se stále zapeklitějším situacím je o to citelnější. Prakticky žádné tlačítko na ovladači není nevyužito a v místy fakt hektických situacích to člověka dokáže pekelně potrápit. Ale i přes veškeré utrpení, zmar a bezmoc, chce člověk vědět víc, vidět víc, dokázat víc a hlavně tomu zatracenému sirotkovi pomoct vyřešit problém v umírajícím lese. Sakra, vždyť bez tebe to nezvládne.

Přesně takhle bych si přál, aby se plošinovky vyvíjeli. Silný příběh, podpořený famózním soundtrackem a fantastickou hratelností, která není postavená na nesmyslném chování plošinek jako spíše dostáním člověka pod tlak, jemuž prostě nezbude než se uklidnit a zkusit to znovu a lépe. A že to zkusí hodněkrát. První průchod jsem měl asi na 800 smrtí, druhý jsem srazil pod 400, šlo by to jistě lépe, ale hlavní proč jsem si Oriho zahrál znovu, byla chuť užít si a zahrát dobrou hru, ne trhat osobní rekordy, i když teda jsem ho trhnul, smiley face.

Už aby byla venku dvojka, hymlhergot.

Pro: Skvělá hratelnost, skvěla hudba, příběh, grafika, obtížnost

+20
sagittariosagittario
Dohráno
  • PC 90
Ori jsem dohrál až na podruhé, jelikož první strom, který se zaplavuje, byl pro mě takovou překážkou, až z toho byl rage quit. Ale po pár letech jsem se k tomu vrátil, a po pár pokusech se dílo podařilo a hru jsem dohrál. Má krásný příběh, krásný vizuál, jak do 2D promítli v podstatě v některých částech i 3D, moc pěkné soundtrack. Radost hrát takové hopsačky. I na normální obtížnost je hra dost obtížná, ale vůbec mi to nevadilo, zvlášť, když dneska se dá všechno s přehledem zvládnout, tak jsem tuhle výzvu s radostí uvítal. Co se týče zpětného vracení na místa, která se otevřou až s zpřístupněním určitých schopností, jak si to člověk správně naplánuje, tak toho nemusí být až tolik nakonec, takže mi to nepřišlo nějak otravné. Díky tomu jsem se dostal do lokací, kam jsem nemohl, nebo získal body k otevření nových schopností, takže to k něčemu vždy bylo.
+20
SteveSteve
Dohráno
  • PC 100
Ori and the Blind Forest jsem zařadil do svého užšího seznamu her se 100% hodnocením. U tohoto kousku to však není z nějakých nostalgických důvodů, ostatně je to jen pár let, co jsem hru dohrál poprvé. Ori pro mě především představuje naprosto perfektní hru téměř ve všech ohledech, která dosahuje na pomyslný vrchol ve svém žánru a tématickém settingu.

Nebudu se dlouze rozepisovat o všech aspektech hry, které považuji za skvělé. Proto zmíním jen okrajově, že grafická stránka hry, hudební doprovod i skromný, ale výborně odvyprávěný příběh jsou naprostá pecka. Hlavní je však pro mě osobně technická stránka hry. Žánr plošinovek není nijak zvlášť často v mém hledáčku, a je to často především kvůli frustraci, kterou může vyvolat snaha trefovat se na malinké plošinky nějakou nemotornou postavou. V případě Oriho jsem však neměl problém a celá pohybová stránka hry mě bavila, a to velmi. Postupné odemykání dalších schopností pak činí hru zajímavou až do konce, jelikož je pořád co se učit. Za vrchol pak považuji nutnost zužitkovat získané schopnosti v celé řadě velmi originálních akčních pasáží. Obtížnost hry se pak řadí do mé oblíbené kolonky "náročné, ale ne zákeřné".

Rozlehlý svět je krásný a plný různorodých lokací s něčím, co bych prostě nazval inteligentním level designem. Málokdy mám nutkání projít si hru na 100 %, ale zde jsem tak učinil (dokonce i podruhé při průchodu Definitive Edition). Pár drobných záseků v otevřeném světě nepovažuji za zásadní. Celkově bych možná vymyslel nějaké výtky, ale v zásadě se jedná o nepodstatné detaily, které lze snadno opomenout při popisu tohoto mistrovského kousku. Oriho řadím mezi nejlepší herní zážitky a fakt už se nemůžu dočkat druhého dílu.
+43
PrometeheusCZPrometeheusCZ
Dohráno
  • PC 80
Hodnocení 8/10 , Splněné Achievementy 35 z 57 , Curator

Hra díky svému srdceryvnému příběhu musí být milována všemi, kdo ji již dohráli. Vizuálně bezvadně navržená hra připomínající mix Disneyho, Anime a fantasy prostředí vás od samého začátku vtáhne do světa tajemného lesa a jeho poutavém příběhu, který se odehrává okolo ústřední postavy - drobného lesního stvoření Oriho, snažícího se zachránit vše co je možné, hlavně svůj druh a celý les. Hra je v podstatě plošinovka. Ori je doprovázen duchem jménem Sein, který vám umožní bojovat s nespočetným zástupem nepřátel, číhající v lese. Boj sám o sobě je docela základní, nicméně to neznamená, že to není náročné, nepřátelé vás mohou velmi snadno zabít, pokud nejste opatrní. Stejně tak při prozkoumávání mapy brzy zjistíte, že hra i na nízkou obtížnost, je poměrně těžká a není úplně jednoduché ji projít až do konce. Mé potěšení z plošinových her trvá, dokud se výzvy nestanou příliš obtížné…. výzvami myslím načasování a přesnost potřebnou k tomu, abych se pohyboval na správném místě v správném čase. Mnohdy jsem myslel že hru zabalím, ale odměna spokojeného pocitu při odstraňování překážek, mne donutila pokračovat v hře, ale přiznávám že hra byla občas velmi frustrující.

Vývojáři avizovali pokračování tohoto poutavého příběhu, snad se jim podaří vytvořit minimálně podobnou hru jako je tahle a já jim přeji hodně štěstí.
+14
FlynnFlynn
Dohráno
  • PC 90
Nebudem klamať, na kvalitné plošinovky mám jednoducho slabosť. Ori and the Blind Forest bol ďalší z mojich restov, ktorý som odkladal, odkladal... až som sa ho do neho, podobne ako RomcaT, pustil vďaka hernej výzve, akurát o rok neskôr. A veru že to stálo za to!

Predovšetkým musím povedať, že Ori je potecha pre oči aj dušu. Hej, viem, vyznieva to strašne čudne a do istej miery aj trápne, ale inak to pomenovať neviem. Počas hrania som sa jednoducho tešil na nové prostredia, ďalších nepriateľov, čerstvé hádanky, ďalšie schopnosti a rozuzlenie jednoduchého, no chytľavého príbehu. Je to rozprávkové, zároveň však dokáže zahrať aj na temnejšiu či citlivejšiu strunu. Občas síce trochu klišeovitejším spôsobom, ale to sa za tých približne desať hodín stratí. Graficky je hra výrazná a ľahko identifikovateľná aj v spleti toho množstva podobných indie titulov.

Množstvo ľudí vníma ako zápor backtracking, to však podľa mňa k nie úplne lineránym plošinovkám jednoducho patrí. V momente, keď zistím, že sa na niektoré miesto nedostanem, teším sa, pretože viem, že ma v nasledujúcich momentoch / hodinách čaká nová schopnosť, prípadne oblasť, vďaka ktorej sa do neprístupnej časti dostanem.

No, čo sa týka tej potechy duše, musím zároveň dodať, že občas to bolo na infarkt. Dole v kladoch síce mám aj náročnosť - Ori je v mnohých momentoch naozaj ťažkou hrou, neraz ma potrápil tak akurát - ale občas to skĺzava až na hranicu frustrovanosti. To sa dialo predovšetkým pri niektorých „útekových" leveloch, kde ste museli ubziknúť pred nejakým tým elementom či monštrom. Hra vedela byť v týchto momentoch naozaj krutá a potrestala každú chybičku. Ani respawn nepriateľov nie je vec, z ktorej som bol úplne nadšený, hoci rozumiem, prečo to tak vývojári urobili.

Ori and the Blind Forest stojí za to a spoločne s Hollow Knight patrí k vrcholom žánru plošinoviek za niekoľko posledných rokov. Nezostáva mi nič iné, iba sa tešiť na pokračovanie. Latka je nastavená vysoko.

Pro: grafika, plošinovková hrateľnosť, celkové prostredie, náročnosť

Proti: niektoré frustrujúce momenty, respawn nepriateľov

+21
St_JaySt_Jay
Dohráno
  • PC 80
Když jsem z téhle hry viděl první obrázky a následně i videa, říkal jsem si, že je to na mě možná až moc kýčovitě hezké (mám problém hrát hry, které působí moc "cute" dojmem) a pořád jsem osciloval na hraně, jestli se mi vizuální zpracování líbí nebo ne. Zároveň mě ale zaujalo, že se o hře mluvilo jako o relativně těžké záležitosti, v jejíž souvislosti se zmiňovala např. úroveň se zatopeným stromem. A musím říct, že Ori má svoje chvilky, kdy je opravdu trošku těžší, ale není jich moc a vyžadují "jenom" naučit se dobře hru ovládat a možná pár pokusů, než si člověk uvědomí, co v té rychlosti má udělat (ale nepůsobilo to na mě nějak nefér dojmem).

Při hraní mě naopak mile překvapilo zmiňované vizuální zpracování, protože v pohybu a s místy temnější atmosférou jsem na svoje původní výtky rychle zapomněl a začal si užívat radost, která je vidět v Oriho pohybu (těch několik animací pro základní skok mě do konce hry neomrzelo sledovat). Prostředí je navíc hezky rozmanité a i když se člověk vrací do již navštívených lokací, žádná se mi nestihla nějak výrazně okoukat.

Příběh hry je pohádkově hezký a má pár silnějších momentů, ale pro mě to rozhodně nebylo to hlavní a spíš jsem ho tedy bral jako takové příjemně nenáročné pozadí. Herní doba není nijak zbytečně dlouhá a systém progrese taky docela funguje, i když některé schopnosti působí trochu "výplňovým" dojmem a něco člověk přestane časem využívat, protože získá nějakou lepší schopnost. Ale to je drobnost, i přes kterou mě hra bavila od začátku do konce.

Pro: Audiovizuální zpracování, radost z pohybu, obtížnost, délka hry

Proti: Pár výplňových schopností

+26
TimanrisTimanris
Dohráno
  • PC 90
Hru jsem dostala, od jednoho známého jako odměnu za pomoc při levelování steamu.

Neuvěřitelná jak graficky, tak příběhově nádherná hra, která vás vtáhne dovnitř.
Pro mě, jako člověka jehož hlavním žánrem je FPS a RPG, byla tato adventura i na lehkou úroveň velmi hardcore (koordinace ovládání), nechápu, jak to někdo může projít na jeden život. Já jich potřebovala téměř 1000. I přesto jsem to zkoušela znova a znova, abych objevila, co nejvíce lokací a posunula se v příběhu.
U hry je i dost důležité logicky přemýšlet a zkoušet různé postupy, než se trefí ten správný.
Pěkný systém postupného odemykání schopností vás donutí se vracet do již prošlých lokací, abyste si odemkly další. Proto mě celkem hodně zklamalo/naštvalo, že po dohrání hry, není možné se vrátit na mapu a vše si v klidu dohledat a posbírat. Hrát to celé znovu od začátku se mi moc nechce.
Každopádně je to super hra, kterou doporučuji.
+25
musamusa
Dohráno
  • PC 85
Nejlepší hra, kterou jsem v roce 2017 hrál, a to s pohodlným náskokem před zbytkem pelotonu. Oriho předcházely pozitivní reference a věděl jsem, že hraní mi přinese dobrý zážitek. Omyl, nebyl dobrý, byl výtečný. Ori je jako majstrštyk šéfkuchaře, který sesbíral kvalitní ingredience, umě je zkombinoval a vytvořil z nich jídlo, jehož konzumace je požitkem. Zároveň je třeba říct, že hráč si coby klient musí umět tuhle dobrotu vychutnat, není totiž pro každého. Není pro casual hráče, kteří jdou do fast foodu objednat si hot dog s hranolky a budou si pochvalovat, jak si pošmákli. Ori je vizuálně mimořádně podařená hra s emotivním příběhem, slušnou herní dobou a pestrou škálou dovedností, ale nedává nic zadarmo. Vyžaduje perfektní zvládnutí herních mechanismů a ovládání, v opačném případě následuje smrt a nový pokus. Nebo spíš řada pokusů.

Díky tomu budí Ori emoce nejen příběhem (to když se postup ve hře daří), ale také v případě dílčích neúspěchů (to když umřete podesáté na stejném místě). Osobně jsem se chvílemi dostával do lehce schizofrenních stavů, kdy jsem se jednu chvíli rozplýval nad výjimečností hry, abych za několik minut Orimu spílal do krys a nařizoval, ať už kouká skákat pořádně. Tuhle hru prostě nejde jen tak ošulit a získat některé achievementy je slušná výzva.

Celkově vzato se Ori velmi důrazně přihlásil o post krále plošinovek. I když ono dohadovat se, která plošinovka je nejlepší je vcelku zbytečné a každý si najde svého favorita, který bude jeho srdci nejbližší. Jisté ale je, že se Ori zařadil mezi legendární postavy jakými jsou Abe a Rayman.
+27
KostějKostěj
  • PC 100
Tohle je tak strašně dobrý! Miluju ty zdánlivě menší hry, ze kterých přitom úplně stříká souhrnnej talent lidí, co na nich pracovali (Mark of the Ninja je jinej dobrej příklad, nebo první Portal). Žádná vata, promyšlený dávkování novýho obsahu, dotažený ovládání, lehce slzopudnej příběh, férová obtížnost a samozřejmě, ach ten AUDIOvizuál :-) . Co by se tady sakra dalo zlepšit? Snad jen trošičku uspěchanej závěr a třeba bych přidal hodinku nebo dvě navíc, ale zase kdo ví, třeba už by to pak nebyl tak opojnej koncentrát všeho, co je na single-player hrách dobrý... Končit se má v nejlepším a to se tady povedlo beze zbytku.

Aktuálně TOP 10, možná TOP 5 a už se nemůžu dočkat novýho playthrough, tentokrát na hard :-)
+23
MarkJudeMarkJude
Dohráno
  • PC 100
Ori and the Blind Forest je jednou z nejintenzivnějších her, které jsem kdy hrál. Úžasným vizuálem vás nadchne už od začátku. Vše je podkresleno skvělým ozvučením a hudbou, která by se dala poslouchat pořád a pořád dokola. Příběh vyvolává reálné emoce. Při prvním hraní jsem ronil slzy, při druhém jsem byl chlap a oči mi jen zvlhly. Celkově audiovizuální stránka dokonale podkresluje příběh. I na hratelnost musím pět jenom chválu. Ovládání Oriho jsem si vysloveně užíval. Běhal jsem sem a tam, skákal jsem, dostával se na místa, která neměla být bez některých schopností přístupná. Hra mě vyloženě naplňovala. Trestá vás pouze za vaši hloupost, když si půlhodiny běháte po mapě, umřete a uvědomíte si, že jste si pozici ani jednou neuložili. Za mě je to jasných 100%. Není co řešit. Tuto hru by si měl každý hráč alespoň jednou zahrát. A já s natěšením vyčkávám nový díl.

Pro: grafika, zvuky, hudba, příběh, atmosféra, prostě VŠE

+22
ShadracShadrac
  • PC 95
Já vím, že se budu opakovat. Také vím, že jsem si zakázal opakovat se, ale tentokrát nemohu jinak. Ori je pekelně těžká plošinovka. Hodně jsem se u ní navagínoval. Je tak těžká, že si pak dáte na odpočinek třeba Super meat boye. Jenže to, co Ori dělá, tak dělá naprosto dokonale. Dojemný příběh o lásce, sebeobětování a naději vás prostě musí dostat v kombinaci s emotivním soundtrackem. Tohle je přesně ten důvod, proč se dostávají ke slovu indie tituly. Je zbytečné se o tom více rozepisovat. Vše ostatní si můžete přečíst níže. Tímto chci tedy poděkovat doporučení z diskuze a předat doporučení dále. Oriho si prostě zahrát musíte. Je to důvod, proč hrajeme videohry.
Herní výzva Kamarád doporučuje splněna.

Pro: emotivní, osobité, nápadité, obtížné, soundtrack, vizuální zpracování, svižnost, originalita

Proti: opravdu těžké

+16 +17 −1
PaulPaul
Dohráno
  • PC 70
Ori klame tělem. Ze screenů a promo materiálů, jež jsem viděl, na mě působilo jako krásná, pohodová plošinovka. Po rozehrání však tenhle relaxační mód trval zhruba půl hodiny. Pak se to zvrhne v ručně-controllerovou gymnastiku, u níž jsem občas docela solidně pěnil. Když se mi 40 minut nedařilo utéct před záplavou a i ta jinak pěkná muzika už mi lezla silně na nervy, chuť to odinstalovat byla téměř neodolatelná. Ale samozřejmě, 41 první minuta a zadařilo se, takže nezbylo než pokračovat. Těchto difficulty spike momentů je ve hře naštěstí jen pár, ikdyž to není žádná selanka ani mimo ně. Finální level (láva, ohně pekelné, klasika) dělal rakouský sadista, o tom jsem přesvědčen. Ale nakonec se taky poddal.
Zabralo mi to 12 hodin, což je na poměry plošinovky hodně. A kvalitu grafiky/hudby si udržuje konzistentní až do konce, a že je na co koukat. Umělci se tu opravdu vyřádili. Až mi ty barvičky občas lezly na nervy, když jsem přes ně neviděl svou postavičku.
Příběh je vyprávěn víceméně textem a občasnou animačkou, provedení hezké, samotná náplň nic co bych neviděl stokrát jinde.
Ori je bezpochyby dobrá hra, a pro fanoušky žánru hardcore plošinovek je nutností. Já mám však na dalších 20 let s plošinovkami vystaráno, po Trine 3 a Ori už tenhle žánr nechci ani vidět.

Výzva #3
+29
RomcaTRomcaT
Dohráno
  • PC 100
K Orimu jsem se dostala díky výzvě 2017, na Steamu jsem ho však měla již dříve, protože mě lákal vizuál, ale jak se znám, tak bych se ke hře jen tak nedokopala, protože jsem se hraní tohoto kousku trochu obávala.

Hra mě doslova a do písmene nadchla. Silný, dojemný příběh, krásné barvy, zábavná skákačka jak má být, doplněná o pár logických věcí. Přesně to, co mě na podobných titulech baví. Měla jsem problémy s ovládáním. Kombinace klávesnice a myši mi vůbec nešla, a tak jsem zvolila variantu pouze s klávesnicí. I tak jsem ale postupem času měla značné problémy, když se Ori učil nové dovednosti, a mě přibývali další klávesy na mačkání. Někdy jsem měla pocit, že to v té rychlosti prostě není proveditelné.

Místy byla hra neuvěřitelně těžká. V určitých pasážích jsem umřela i 20x za sebou na stejném místě. Zvláště místo, kde utíkáte o život před vodou a musíte stoupat stále výš, používat vaše nepřátele jako „odpalovací body“, kdy díky nim skočíte výš. U toho jsem skončila s hraním asi na 3 dny, protože mi přišlo, že to prostě udělat nejde, ale nakonec jsem si změnila obtížnost z normální na lehkou, díky tomu se mi asi v půlce této pasáže hra uložila, a pak už to šlo Ze začátku jsem nechápala, že všechny pasáže budu moci prochodit i později a dostanu se na místa, na která mi to s chybějícími schopnostmi nešlo. Takže jsem ztratila strašně času nad tím, že jsem se chtěla dostat někam, kam to prostě v danou chvíli nešlo.

Příběh byl opravdu tak dojemný, že jsem občas měla i husí kůži. Když jsem Oriho dohrála, toužila jsem splnit co nejvíce achievementů a dostat se na všechny secret místa. Přiznám se bez mučení, že jsem se občas musela podívat na youtube na návod. Ale nakonec jsem splnila hru na 100% a získala 52 achievementů z 57. Hra se mi natolik líbila, že se k ní někdy opět vrátím. Možná, že příště si troufnu i na těžší obtížnost.

Pro: silný příběh, vizuálně krásné, pěkná hudba

Proti: těžké ovládání, nutnost vracet se v mapě na místa, kam se dostanete až s jistou schopností

+33 +34 −1
pipboypipboy
Dohráno
  • PC 80
Graficky je to vážně hodně hezké a hopsací mechanismy jsou vypilované a hned tak se neomrzí. Obtížnost je místama docela brutální, což bych u tak dětsky vypadající hry nečekal. Celkově vzato to bylo na hraní velmi fajn.

Nicméně celou dobu na mě hudba, příběh, design postav, ten šílený MS font, no prostě na každém kroku něco vyvolávalo pocit, že jinak skvělá hopsačka je zabalená do chladného kalkulu. Tu pohádkovou atmosféru tomu prostě nežeru, nevznikla proto, že by do toho někdo dal srdce (rozhodně ne plánovaně), ale proto, že průzkumy řekly, že roztomilá bílá potvůrka s obříma kukadlama, dlouhým ocáskem a pro jistotu dvěma párama ušisek přiláká nejvíc fakanů, když bude vypadat takhle. Že ten tlustý matkozmetek na začátku a na konci tomu dodá průzkumy doporučenou dávku melancholie, stejně jako ten otřesně ufňukaný main theme co mi tu teď hraje z menu. Pro mě je to tímhle snad až nechutné a dost mi to kazilo zážitek z celé té jinak výborné skákačky.
+17 +18 −1
Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 80
Všechno pozitivní už zde bylo zmíněno. Zmíním spíš, co mi nesedělo.

Příběh mě vůbec nezaujal. Je to taková načančaná selanka, bez žádného zajímavého prvku. Vůbec mě to netáhlo dál. Možná i to byl důvod, proč jsem na dobré dva měsíce Oriho odložil k ledu (a taky protože jsem se zasek, že jo). Nutno podotknout, že jsem ho potom o ty dva měsíce později na jeden zátah dohrál, jak mě to přikovalo. Ale vděčí to hlavně hratelnosti.

Co mě trochu zklamalo, byl nabitý plamen. Idea toho, že se musím rozhodnout, jestli chci checkpoint, nebo silnou zbraň, je dobrá, ale ta silná zbraň pro mě zdaleka nebyla tak mocná, aby mi stála za to, a tak jsem ji za celou hru používal jen tehdy, když jsem musel (například k otevření dveří) a dá se bez ní naprosto v klidu obejít.

Ovládání na klávesnici a myši je nakonec celkem dobře vyřešeno, ale je to tak trochu dělané pro leváky. Pravou rukou vlastně hráč koná jen primitivní úkony, kdežto ta levá je v permanenci a zkorigovat pohyby malíčku a prsteníčku a do toho se ještě zbylými prsty pohybovat do směrů, je celkem hardcore.

No a pak je tu samozřejmě ta obtížnost. Mám pocit, že u plošinovek je to taková trochu povinnost. Mám zkušenosti hlavně s těmi starými a prakticky neznám plošinovku, co by byla (aspoň pro mě) jednoduchá. Problém s dohráním jsem měl asi úplně s každou (snad až na Manhattan Project). Ori je sice často velmi obtížný, ale nikdy to nespadá do kategorie "už to nechci nikdy vidět". Naopak je to návyková výzva.

Trochu mě mrzí, že až na samém konci jsem zjistil (respektive byl nucen zjistit), jakým způsobem udělat skok do strany (ke zničení vertikálních dveří). Přišel jsem kvůli tomu o dva dovedností body. Hra to mohla říct, a myslím, že tak neučinila.

Respawn nepřátel je nezbytný, v některých momentech. V těch, ve kterých ale není, si příšerky mohly dát přecijenom trochu víc načas. Je to demotivující a navíc je to poněkud hloupé, když si vlastně díky respawnu můžu naklikat dovednosti hned zkraje hry (ačkoliv jsou některé přístupné až po absolování určité části příběhu, ale stejně je to všechno víceméně na začátku)

No, už mě asi nic jiného nenapadá. Jsou to vlastně většinou drobnosti. Jinak je to skvělá hra a určitě jedna z nejlepších svého žánru v rámci aktuálního století, více v sekci "pro".

Pro: hratelnost, návykovost, hudba, grafika, systém vylepšování, svoboda pohybu, hra udělá vždycky co má, možnost vícero řešení situací díky rozsáhlému dovednostnímu arzenálu

Proti: příběh, přehnaný respawn, některé nedořešené drobnosti

+17
MaximusMaximus
Dohráno
  • PC 90
Inšpiráciu v animovanej tvorbe štúdia Ghibli (Princeznu Mononoke milujem), kde za najznámejšími filmami stojí Hayao Miyazaki, cítiť už v úvodnej filmovej scéne. Vypadá to nádherne! Grafický štýl s maľovanými pozadiami a krásnymi farbami vytvára úžasnú atmosféru. Krajšiu plošinovku nepoznám a Orimu sa v tom môže vyrovnať snáď len Trine 2. Audiovizuál je jednoducho úchvatný a na takom Credits Theme alebo Naru, Embracing the Light som ulietaval niekoľko dní po dohraní.

Hrateľnosť ale prekvapila tiež. Síce mi vadilo, že je potrebné sa vracať na miesta, ktoré som už prešiel a nebol som úplne naklonený ani neustálemu respawnu nepriateľov, no časom som pochopil, že to má svoj zmysel. Veľa lokácií má cesty, cez ktoré sa nedá prejsť kým nemáte potrebnú špeciálnu schopnosť. Keď ju získate, tak je to prechádzanie znovu o niečo iné a keby sa chodilo po prázdnych miestach bez nepriateľov, bola by to už veľká nuda. Pohyb je dostatočne rýchly a keď som skĺbil viac špeciálnych schopností a prechádzal som úrovňou bez jediného zranenia, tak to bol úžasný pocit. Hra má totiž celkom vysokú náročnosť a niektoré úrovne doslova vyžadujú, aby bol hráč v používaní schopností naozaj dobrý, rýchly a bezchybný.

Hra obsahuje úžasné príbehové scény a je len škoda, že ich nebolo ešte viac. Stretnutia s obrovskou sovou boli úchvatné. Ori počas celej svojej hernej doby (na plošinovku úctihodných 12 hodín) prekvapuje nápadmi, ukazuje rôzne prostredia, nepriateľov a stále sa trochu mení hrateľnosť. Nuda sa nedostavila.

Ori and the Blind Forest je úžasné umelecké dielo. Je to zábava, výzva, je to dojímavé a krásne pre oči aj uši. Jeden z vrcholov svojho žánru a jedna z najkrajších hier, aké som kedy hral.

Pro: krásna grafika a hudba, pekný príbeh, dojímavé, dlhá hracia doba, veľa nápadov, chytľavý a zábavný gameplay, výzva

Proti: návšteva tých istých lokácií a respawn nepriateľov mi kus vadil, aj keď chápem, že to malo svoj zmysel

+24
ještěrještěr
  • PC 65
Ori je prototypem hry, kterou bych si pravděpodobně velmi toužil zahrát krátce po roce 2000... Vzhledem k udělenému hodnocení pouze tak nějak rámcově. Myslím v době, kdy retrospektivně legračně nedokonalé 3d akce s nekvalitní grafikou, animacemi a pornoidním příběhem principielně trhaly hráčům prdele a účetním zase prodejní rekordy. Abe se přestěhoval někam na pleják, kde paralelně vznikaly příjemně prapodivné japonské záležitosti jako Ico s nulovým zájmem PC hráčů a ještě horšíma vyhlídkama na byť jen narychlo zmatlanou konverzi.

Stejně jako mnoho jiných dnešních her však Ori nejvíc dojíždí na (při dané obtížnosti a délce hry) neudržitelné herní mechanismy. V praxi se to projeví tak, že mě hra přestane bavit ještě před dohráním:) Jde o to, že v Orim se imrvere někam nebo pro něco vracíte při nastaveném respawnu nepřátel a řešení těch samých překážek, což je zrovna tak shitty, jako Zítra vstanu a opařím se čajem, přičemž obsah hry není dostatečně kvalitní, aby tento danajský dar originálně myslících vývojářů unesl. Vzhledem k tomu, že hra celkem nezanedbatelně pracuje s myšlenkou jisté rekuperace energie z (opět) poražených nepřátel, je lehce blbě už samotný herní koncept. Hra si nějakou dobu sice drží určité momentum, kdy je tohle všechno jedno, dočasný drive plynoucí z neokoukanosti a smyslového příjemna, jenž Ori rozhazuje po hrstech o velikosti lopaty, ale ve finálne jsem si z jeho hraní odnes menší emoce a zážitky, než od mnoha jiných her, asi právem považovaných za trendové nebo komerční. (Takové hry navíc většinou nebojují s délkou ani obtížností - slupnou se jak palačinky.)

Chce to být originální, JE to originální, bude se to líbit každému a rozběhá to taky každý, ale Claw s Abem se Orimu můžou leda tak smát se vztyčeným prostředníčkem z hrobu.

A naskriptěné zaplavení vodou bez ohledu na výkon hráče není originální, je to jenom pitomé. Můžeme tomu pracovně začít říkat třeba Arcade Level Scaling Horseshit.

Pro: Smells like teen spirit.

+11 +18 −7
SeekerSeeker
Dohráno
  • PC 100
Překrásná ale zároveň dost těžká plošinovka. Úžasný vizuál a dokonalý soundtrack, který je snad ještě barvitější než grafika. Zní mi v uších ještě několik hodin po dohrání a nemůžu se toho zbavit. Nejsem nijak zvlášť velký příznivec plošinovek, protože mě po chvíli většinou přestane bavit. Ori ale dokáže každou chvíli přijít s novou dovedností, kterých je ke konci hry už slušná řádka a nemění se tak později jen v nastavovanou kaši. Prostě "Must have".

Pro: soundtrack, grafika, animace, skvělá hratelnost, vyprávění na způsob "Never Alone"

Proti: možná až příliš náročná na hráčovu přesnost

+12
BingosBingos
Dohráno
  • PC 100
Ori je co se týče indie hopsaček prakticky stejný klenot jako Dishonored v rámci akčních her. Hned tohle divné přirovnání vysvětlím. Ori prostě mixuje to nejlepší a nejoriginálnější co zatím žánr nabídl a spolu s vlastními originálními prvky to kloubí do impozantně komplexního a funkčního celku. Základní filozofie hry jako by z oka vypadla Knytt Stories, přičemž nádherné grafické zpracování (2D hratelnost s 3D grafikou a pozadím) a prvky jako talentový strom evokují spíš takový Trine. No a co se týče sdělovacích prostředků a zprostředkovávání atmosféry, Ori si nic nezadá ani s takovými perlami jako je třeba Limbo.

Velmi pozitivně hodnotím taktéž jak délku, tak obtížnost, protože obojí je na daný žánr překvapivě atraktivní. Hra vám rozhodně nedá nic zadarmo přičemž vás k monitoru připoutá minimálně na deset hodin. K tomu se váže další bod hratelnosti což je hráčská invence. Celý prozkoumávaný svět se otvírá značně nelineárně, postupným získáváním nových hratelnostních prvků (Double jump, Potápění apod.), které získáváte jednak postupem ve hře a jednak skrze výše zmíněný talentový strom. A je jen na vás půjdete-li po příběhu nebo budete-li odhalovat různá zákoutí bohatá na bonusové zkušenostní body, životy či energii. S postupem hrou souvisí i geniální systém checkpointů, které si můžete tvořit sami, ale platí se za ně energií, kterou spotřebováváte i při boji či odemykání různých překážek, takže taktizování je vyloženě nasnadě.

Jak jsem již vypíchnl, princip hry je založený na prozkoumávání rozlehlého herního světa, takže znovuprocházení již absolvovaných lokací je silně doporučeno, místy je až nutností. Díky neustále vylepšovaným Oriho schopnostem však herní stereotyp nehrozí ani zdaleka. Jediná trochu frustrující část je neustále se obnovující nepřátelé (stačí kousek poodejít nebo počkat půl minuty a zabití nepřátelé se objeví na původní pozici), ale chápu, že bez tohoto prvku by šla obtížnost o něco dolů a hlavně některé herní mechanizmy nepřátel přímo využívají, takže tohle je asi nevyhnutelné.

Hra postupně nabývá na otáčkách a do popředí se protláčí akční složka a pokud si dostatečně neosvojíte potřebné, nově nabyté herní schopnosti, hořce zapláčete. Při postupném průchodu hra nabízí i několik bossfightů (fakt nevím, k čemu jinému to líp přirovnat), jsou to striktně lineární a neměnné úseky hry, které prověří váš skill opravdu na maximum. Jakkoli se může zdát jejich zdolávání otravné a nervy drásající (u první takové výzvy se u mě počet smrtí/neúspěšných pokusů vyšplhal téměř až do řádu stovek), po jejich pokoření si můžete být stoprocentně jistí, že doposavadní hratelností prvky opravdu ovládáte. Každopádně za následnou satisfakci po překonání nějakého náročného dílčího úseku toto snažení rozhodně stojí. Stejně tak pro mě byl odměnou, jemně a náznakově vyprávěný emotivní příběh.

---

Hra je skloubením dokonale technického a nádherně uměleckého zážitku a silně nedoporučuji komukoli nechat si tenhle titul ujít.

---

Note-to-myself: druhé dohrání, 7:32, 177 smrtí.

Pro: Celý komentář je vlastně jedno velké pro

Proti: Snad jen to neustále respawnovnání nepřátel mě celkem štvalo, ale to je drobnost

+22 +23 −1
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 199 86
  • XOne 13 78
  • XboxX/S 3 92
  • Switch 9 84

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
10237
Odkaz:
http://dbher.cz/h10237
Přidána:
05.03.2015
10 let a 70 dní
Hodnocení:
224 (20-100 %)
Komentářů:
31
Oblíbenost:
Sledovat 29 Chci si zahrát 60
Rozehráno 27 Dohráno 204
Návštěvnost:
40444× (celkem)
82× (poslední měsíc)
26× (poslední týden)
5× (dnes)
Více