Ačkoliv je s doktorem Wilym konec, neznamená to, že Mega Manův svět čeká klidná budoucnost. Otěže Dr. Wilyho totiž převzal tajemný ruský vědec Dr. Cossack, který po jeho vzoru vyrobil osm Robot Masters, ohrožujících lidstvo. Ti ovládli osm měst, do kterých se Mega Man musí vydat a osvobodit je...
Čtvrtý díl plošinovkové série Mega Man opět hráčům nabízí osm tématických různých úrovní, na jejichž konci čekají noví Robot Masters – tentokrát například egyptský Pharaoh Man nebo žabí Toad Man – a po jejichž dokončení se odemkne sada lineárních úrovní, vedoucích k hlavnímu bossovi.
Mega Man v tomto díle získává upgrade své primární zbraně Mega Buster, kterou nově může držením tlačítka pro střelbu nabíjet a střílet tak mnohem ničivější energetické vývoje. Kromě toho se vrací hrdinův věrný pes Rush z minulého dílu.
O rok později vyšel pátý díl série, Mega Man 5.
adam.kulhanek
Další Mega Man za mnou, tentokrát s jiným záporňákem. A už se budu opakovat, když řeknu, že se v principu nic nezměnilo. Osm základních úrovní, co jsou vždy zakončené jedním bossem a pak několikadílná finální sekce s vlastními bossy, opakovačkou s původními osmi bossy postupně za sebou a závěr s malým zvratem a velkým návratem.
Ze základních úrovní bych vypíchl jejich obtížnost, ta je totiž dosti kolísavá. Zatímco jsem u té hned první, včetně bosse Ring Mana, prakticky nepouštěl tlačítko backspace pro přetáčení času, jiné úrovně jsem procházel jako nůž máslem. Někteří nepřátelští robůtci mi pak opět způsobovali hezké flashbacky na hraní některých dílů Castlevanie. Například nesmrtelní kostlivci, kteří jen na chvíli "omdlí" nebo ozubená kolečka, co se pohybují dokola kolem některých plošinek. Pak mi přišly docela vtipné robotické kobylky, které mě ladným skokem převedou přes propast nebo mumie házející svou hlavu.
Co se bossů týče, nejvíc jsem se zapotil u zmíněného Ring Mana a taky u Skull Mana a pak ještě u finálního Wiliho, kde mi chvíli trvalo, než jsem přišel na to, jak správně používat charged útok. Jinak se mi hodně líbil design bossů Square Machine a Metall Daddy.
Ve výsledku je můj herní zážitek prakticky totožný, jako u předchozích dílů. Žádná výraznější změna, jen úrovně a bossové navíc.
Ze základních úrovní bych vypíchl jejich obtížnost, ta je totiž dosti kolísavá. Zatímco jsem u té hned první, včetně bosse Ring Mana, prakticky nepouštěl tlačítko backspace pro přetáčení času, jiné úrovně jsem procházel jako nůž máslem. Někteří nepřátelští robůtci mi pak opět způsobovali hezké flashbacky na hraní některých dílů Castlevanie. Například nesmrtelní kostlivci, kteří jen na chvíli "omdlí" nebo ozubená kolečka, co se pohybují dokola kolem některých plošinek. Pak mi přišly docela vtipné robotické kobylky, které mě ladným skokem převedou přes propast nebo mumie házející svou hlavu.
Co se bossů týče, nejvíc jsem se zapotil u zmíněného Ring Mana a taky u Skull Mana a pak ještě u finálního Wiliho, kde mi chvíli trvalo, než jsem přišel na to, jak správně používat charged útok. Jinak se mi hodně líbil design bossů Square Machine a Metall Daddy.
Ve výsledku je můj herní zážitek prakticky totožný, jako u předchozích dílů. Žádná výraznější změna, jen úrovně a bossové navíc.
Saruman
