Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Journey


Komentáře

« Novější Starší »
  • PC 15
  • PS3 100
  • PS4 50
Zatím jsem u žádné jiné hry neměl podobnou schízu jako u Journey. Komentář vezmu pěkně z kopečka od té nejlepší verze, o svítícím kopci nakonec tento počin pojednává.

Na PS3 mi tehdy naprosto učarovala. Ačkoliv jsem nejdelší průchod s poflakováním se, posedáváním a laškováním s jinými cestovateli dokázal protáhnout maximálně na tři hodiny, když bych to sečetl celkem, ke stovce bych se klidně dostal. Hrál jsem totiž stále znovu a snažil se o splnění všech achievementů, k čemuž mi pár zkušenějších hráčů rádo dopomohlo. Asi nikde jinde jsem nepotkal tak vstřícnou komunitu, což je zřejmě způsobeno jednak celkově přemýšlivějším a dospělejším laděním hry a také nemožností spolu komunikovat jinak než pohyby a pohvizdováním postavy. Odměnou mi budiž bílé archonské roucho, platinu bohužel tahle hra vzhledem k nízké obtížnosti nenabízí. Celkově ale nemůžu původní verzi vytknout zhola nic, ještě pěkných pár let jsem se k ní vracel a fungoval jako průvodce řídnoucího počtu nových hráčů.

PS4 verze mě nemile překvapila. Jednak to bylo cenou, ale také zpětnou nekompatibilitou s původními savy. Znovu se mi pídit po všech symbolech nechtělo a tak jsem hru projel asi dvakrát a odložil. Sony obecně není velkým příznivcem crossplatformního hraní ani zpětné kompatibility a hra, kde průchod s dalším hráčem je velkým obohacením na to trpí o to víc rozmělňováním komunity. Jinak se ale jedná o Journey, jak jej znám a pokud začnete na této verzi v hezčí grafice, asi ani žádné zápory neuvidíte.

A teď majstrštyk od Epicu aneb slovy klasika - no co toto je? Bugy v hodinové hříčce? Nespouštějící se úžasná hudba Austina Wintoryho, která tvoří půlku atmosféry? Alespoň že u titulků bylo na Grammy nominované I was born for this. Prostě otřes, jediným plusem je grafika jako obrázek. Ve 4k rozlišení už si snad každá obrazovka zaslouží vytípnout jako wallpaper.

Závěrem dodám jen doporučení. Pokud budete hrát Journey úplně poprvé, sáhněte po PS4 verzi, která je nejlepší a jako nováčky vás nebude mrzet absence progresu z originálu. Jak znám herní studia současnosti, verze pro PC opravy nedojde, tak snad ji berte až bude zadarmo na Epicu (jako ostatně všechno) - počítám tak začátkem příštího roku.

Pro: PS3/4 verze, audiovizuál bez chybičky, příjemně krátké a přemýšlivé putování, příběh, interakce s ostatními hráči

Proti: PS4 verzi chybí zpětná kompatibilita, PC verze je hloupý vtip

+12
  • PC 90
Herní výzva 2019 č. 7 - Hra roku (hardcore)

Journey je asi první hra, o které jsem si nic nezjišťoval, a rovnou pořídil. A musím říct, že jsem udělal dobře. Není to totiž klasická hra. Jde hlavně o umělecký zážitek a ten byl vskutku skvělý.

Grafika, která vypadá krásně i dnes, společně s příběhem, který je vyprávěn pouze vizuálně, a skvělou hudbou, vytváří opravdu krásnou atmosféru, která podtrhuje můj dojem z této hry. Herní mechanismy jsou opravdu jednoduché, a jde vidět, že ty v této hře nejsou to hlavní.

Průchod hrou jsem si užil od začátku do konce a jediné, co bych mohl vytknout, je velice krátká herní doba, která ale asi k takovéto hře sedí.

Jsem velice rád, že jsem se k tomuto unikátnímu titulu díky herní výzvě dostal. Doporučuji všem lidem, kteří hru ještě nehráli.

Pro: Hudba, vizuální zpracování, atmosféra

Proti: Krátká herní doba

+16
  • PC 90
Journey společně s Dear Esther patří k nejvýznamnějším hrám tohoto desetiletí. Umělecká vize této dvojice rozpoutala diskuzi (avšak ne první ani poslední), do jaké míry lze chápat videohry jako umění. A právě Journey (konzole) s Dear Esther (PC) dokázali zprostředkovat v obecném kurzu příslib toho, že to možné určitě je.

Potlačení herních mechanismů a jejich nahrazení atmosférou a plynulou hratelností je dnes legitimní cestou, jak vytvořit úspěšnou videohru, pokud je cílem tvůrců předat hráči myšlenku, příběh nebo jen průzkum vizuálně zajímavého prostředí. Je zajímavé, že ve stejném roce vydané hry mají námět osobní cesty do určitého, symbolicky vyvýšeného, bodu, který je vidět již v první chvíli putování. Tvůrci ze Santa Monicy k tomu došli skrze předchozí Flower, které má podobný motiv, a The Chinese Room od stejnojmenné modifikace. Tento jednoduchý koncept je doplněn v případě Journey vizualizací děje, který se po celý čas obejde beze slov. Proměna scenérie od klidného počátku na rozlehlé poušti až po grandiózní finále na vrcholku hory na sebe dokonale navazuje. To vše by ovšem nemohlo fungovat bez skvělého ozvučení. Austin Wintory ovšem vytvořil v rámci média vysoce oceňovaný podkres, který doplňuje dění na obrazovce, jak to nejlépe jde.

V písečných dunách ztracená civilizace a její vertikální objevování patří k tomu nejlepšímu, nicméně jde o dotažení fungujícího konceptu (například podobný game design obsahoval i Jurassic Park: Trespasser) s celosvětově univerzálním chápáním (absence textu jako v Limbo či Machinarium). Krátká hrací doba, kooperace a malé ale výrazné detaily zajišťují také znovuhratelnost.

Pro: hudba, design, vizuální stránka, atmosféra, ideální délka

Proti: zatím horší PC port

+26 +28 −2
  • PS4 80
Krásná práce. Od první do poslední sekundy výtvarná nádhera, od rozsáhlých pouští, přes skličující hlubiny až po sněhové bouře, při kterých jsem se podvědomě zachumlával pod deku, co to šlo.

Nebudu první ani poslední, kdo řekne, že více než o příběh jde o duševní cestu za - něčím. Každý si asi najdeme v Journey to svoje, protože bezeslovné vyprávění nám dá jenom vodítka, pár nenápadných indicií, občas na zlatých obrazech, občas při scénách s bílou postavou. Já v něm celkem neomylně vidím cestu ke smíření se smrtí, ale stejně jako můžu být blízko, jsem zároveň možná i vedle jak ta jedle.

Ve hrách se příliš nevyžívám ve zdlouhavém hledání dalšího postupu, proto mě zdejší mechanismy, kdy se stačí inspirovat připojeným spoluhráčem nebo se metodou pokus-omyl dříve či později (ale v drtivé většině případů dříve, možností nikdy není přespříliš) dostanu dál, výš a či hlouběji.

Navíc na to, jak kratičká hra je (zvládnuto za dvě hodinky i s občasným kocháním) nabízí spoustu nezapomenutelných momentů v čele s pravidelným "plachtěním" v písku z kopce, změny klimatu (zrůžovění písku mi přivodilo slušný mráz po zádech plný očekávání) nebo povznesených dojmů (finále). Body dolů tak má na svědomí možná až příliš abstraktní pojetí, kdy jsem na konci jen o chlup moudřejší než na začátku, a také několikanásobný konec. Pro lidi, kteří neradi ani hry akční, ani sportovní, ani s otevřeným světem, je ale Journey trefa do černého. Možná ještě lépe do zlatého.

Pro: Neopakovatelný vizuál, povznesená nálada, uklidňující soundtrack, terapeutické účinky

Proti: Kolem a kolem místy snad až příliš vzletný způsob vyprávění

+18
  • PS4 90
Když jsem si koupila tuhle hru, nic jsem o ní nevěděla. Jen jsem měla ponětí, že by se mělo jednat o meditativní zážitek. Hru jsem v době koupě rozehrála, ale vrátila jsem se k ní o rok později, když jsem ji začala hrát od znova s cílem ji dohrát.

Za velmi příjemné hudby jsem se začala procházet vizuálně krásným herním světem, sjížděla písečné duny, s radostí sledovala, jak můj "šál" postupně rostl a potkávala malé, poletující "mini šály", které mi dodávaly cosi jako energii. Překvapením pro mě bylo, když jsem potkala druhého cestovatele, který se pro mě místy divně choval (o tom později).

Hra občas změnila prostředí, což bylo příjemné, a co se mi líbilo, a co také dodalo hře zvláštní atmosféru, že jsem potkala při svém putování "draky" (později zjištěný název automatons), kteří zrovna přátelští nebyli a hra tak nabídla stealth pasáže.

Příběh tu není vyprávěn formou textů, rozhovorů, ale jen pomocí fresek, či starých maleb, a to dodává hře zvláštní kouzlo, kdy si hráč samotný domýšlí, co se asi kdysi mohlo v tomhle opuštěném světě odehrát. Pro mě bylo hraní Journey krásným a moji duši obohacujícím zážitkem, na který budu s příjemným pocitem vzpomínat.

K tomu druhému cestovateli. Nic jsem o hře nevěděla a předpokládala jsem, že se jedná o čistě singleplayerový zážitek, a tak bylo pro mě velkým překvapením, když jsem zjistila, že onen druhý cestovatel není AI (divně se chovající), ale že to byl vlastně anonymní hráč, který se mnou sdílel moji cestu. Kouzelné zjištění.

Pro: atmosféra, prostředí, hudba, příběh zahalen tajemstvím

Proti: nic mě nenapadá

+23
  • PS4 85
Audiovizuální orgie toho největšího kalibru.

Předně, tohle není hra se spoustou mechanik a složitým gameplayem. Na to tady není místo.
Tahle hra je o CESTĚ. Nevíte, kde jste se tu vzali, jaký je Váš úděl. Jediné jisté je, že se musíte dostat na horu viditelnou v dálce. Proč, a co tam na Vás čeká, to už záleží jen na hráči jak si to bude interpretovat.

Jak řekl kdysi T. S. Eliot: "The journey, Not the destination matters".

Lépe by se tato hra nedala vystihnout. Cestou budete zažívat všemožné emoce, od uvolnění a užívání nádherných okolních scén po smutek v zamrzlé divočině. K tomu dopomáhá perfektní soundtrack (jakýkoliv AAA titul by mohl závidět).

Těžce dále popisovat tuhle hru. Zkuste si touhle cestou taky projít.
+15
  • PS4 80
Meditativní zážitek s krásným plynulým vizuálem, krásnou adaptivní hudbou a filozofickým přesahem příběhu mezi řádky.
Takový malinký bratříček The Last Guardian.

Pro: originální; audiovizuálně nádherné; emotivní

Proti: multiplayerový aspekt může být pro první průchod rušivý (kazit zážitek); krátká herní doba, absence reálnější hratelnosti/výzvy

+13