Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 80
Fanúšikom podobných hier-nehier a všelijakých walking simulátorov sa asi nikdy úplne nestanem. Zásadný problém pre mňa je, že neviem, ako ich mám vlastne hodnotiť. Ako hry väčšinou nie sú ničím úžasné a fungujú skôr ako interaktívne filmy. Ale na databáze hier predsa hodnotíme hry... No nič, popojedem.

Na Journey som bol už dlhšie zvedavý a konečne sa naskytla vhodná príležitosť si hru zapnúť. Momentálne totiž potím krv pri Demon's Souls a chcel som niečo jednoduchšie a upokojujúcejšie. A Journey sa prakticky ponúkalo. Nadšené ohlasy totiž lákali na meditatívny a lyrický zážitok. Presne to som hľadal a presne to som aj dostal.

Grafika je naozaj nádherná a mal som pocit, akoby som sledoval artový animák. Teda, on to vlastne artový animák aj je, akurát s tým, že tu aj niečo ovládate. Páčil sa mi aj pomerne abstraktný a pritom vlastne jednoduchý príbeh, ktorý si však každý môže vyložiť po svojom. Atmosféru má hra tiež skvelú a pohlcujúcu. Hudba je skôr minimalistická a veľmi vhodne zvolená. Celkovo som teda dostal veľmi príjemný a esteticky pôsobivý zážitok a Journey by som sa nezdráhal označiť za prvotriedne umelecké dielo.

Platí však aj to, že od neho nemôžete očakávať nejakú skvelú hru. Proste sa len premiestňujete v krásnych lokáciách, kde-tu zbierate collectible predmety a riešite nejaké tie puzzly. Nič zložité a za hodinku-dve Journey dohráte. Čím sa opäť dostávam k začiatku môjho komentu a tomu, že vlastne neviem, ako tieto dielka hodnotiť.

Lebo objektívne: ako hra to príliš veľa neponúka a svojimi mechanizmami neoslní. Na druhej strane je jasné, že o to tvorcom ani nešlo a ten zážitok je natoľko pôsobivý a podmanivý, že som v tomto prípade nemal problém naladiť sa na ich vlnu. Ako interaktívny animák je Journey prakticky bezchybným kúskom a pokiaľ je tento typ hier vaša šálka kávy, tak by ste váhať rozhodne nemali.

Pro: grafika, hudba, poetický príbeh a podmanivá atmosféra

Proti: je to viac interaktívny film než plnohodnotná hra (záleží teda len tom, ako veľmi vám to vadí)

+15
  • PS4 90
Není to klasická hra. Je spíše umělecký prožitek. Přesně ten typ hry, který ukazuje, že hry můžou být umění. Herně je to v zásadě jednouché, ale síla Journey je v tom, že ve vás vyvolává emoce. Ať už emoce v rámci soucítění s hlavní postavičkou nebo emoce uhranutí, radosti, smutku. Zážitek je silný a ani mi nevadila velmi krátká hrací doba. S hlediska level designu je to špička. Vše potrhuje překrásný, trefný soundtrack. Velice příjemná jednohubka.

Pro: Vizuálně překrásné, emoční, soundtrack, nápadité, odpočinkové

Proti: Hrací doba 2- 3 hodiny je pro někoho přeci jen málo

+10
  • PS4 85
Všudypřítomné QR kódy, nepřátelé připomínající sentinely z Matrixu, surfování po písečných dunách a především spektakulární soundtrack podtrhující vizuální orgii, která na vás vybafne hned v prvních vteřinách. To je Journey. Tedy alespoň povrchově. Podíváte-li se na hru detailněji, získáte především pohled na ucelené umělecké dílo, které ani po deseti letech nestárne. Potěšil mě sociální prvek hratelnosti, díky němuž můžete při své cestě narazit na další hráče z celého světa. Něčeho takové jsem si poprvé všiml v The First Tree, ale v Journey můžete díky svým náhodným spoluhráčům i lehce profitovat podobně jako v Death Stranding.

Při prvním průchodu jsem se nechal unášet atmosférou podobně jako hadroví draci poletující ve větru. Symboly zde jsou, stejně tak jisté paralely s duchovním i reálným světem. Jejich důkladnější interpretaci si však nechám až na další hraní. Journey si opakování zaslouží a díky krátké herní době o stopáži průměrného celovečeráku od znovurozehrání nikterak neodrazuje.

Jedná se tak o ideální hru pro nedělní kocovinu (vyzkoušeno za vás), ale i k zenovému rozjímání nad otřepaným, ale pravdivým citátem, že i cesta může být cíl.

Pro: Audiovizuální zážitek na úrovni uměleckého díla

Proti: Někomu může vadit nejasnost sdělení

+13
  • PS4 80
Dlouho jsem přemýšlel, jakou nenásilnou hru zařadit do herní výzvy. Už si snad ani nepamatuji, kdy jsem naposledy dohrál nenásilnou hru. Natož pak zenovou hru takového ražení. Když o tom přemýšlím, tak to pro mě velká novinka nebyla. Simulátor chození v podobě Death Stranding jsem už jednou hrál.

Ticho a relativní osamělost postavičky na mě dýchla i tady. Srovnání Death Stranding asi není moc přesné. V Journey hraje spíš instrumentální hudba a pořád. Podobné prvky v hratelnosti se ale přeci jen najdou. Journey je ale mnohem jednodušší a hlavně je to totálně pohodová a mírumilovná hra. Nic vás netlačí dopředu. Nic na vás nespěchá. Nic vám neusiluje o život. Chce po vás jen, abyste si užili jeho obrazotvornost a třeba si u toho i trochu odpočinuli.

Hra umí vykouzlit některé pěkné a povznášející scenérie. Neklade vám do cesty vůbec žádné překážky. Občasné hádanky jsou tak triviální, že jsou tam snad jen od toho, aby člověk neusnul. Naštěstí umí změnit tempo. V jednu chvíli pomalým tempem šplháte na horu, aby jste se z ní akčně sklouzli. Pěkné změny nálad hra obsahuje. To bylo fajn. Stejně jako uspokojující zakončení.

Journey je krátký, že ani neobsahuje tolik trofejí. Dá se tedy, podle mě, jeho vícero dohráním snadno docílit platinové trofeje. Možná si to někdy dám ještě jednou. Je to přeci jenom nenáročné a nežere to moc čas.

Herní výzva: "Pacifista"

Pro: zenová hra se vším všudy, pěkné zakončení

Proti: hudba by mohla být rozmanitější

+22
  • PS4 85
Hra pro prožitek. Hra pro pocit. Smysl pro poetiku větru, lehkosti, plynulosti a putování. Spojení obrazu a hudby. Umělecký zážitek, který hraješ. Slovíčko hraješ můžeš nahradit slovíčkem procházíš. Na první pohled se toho neděje přiliš. Chce to zastavit se, nebo zpomalit. Tady nejsi zahlcován přemírou aktivit, aby ses jednoduše zabavil. Tady putuješ.

Ano, hry mají i tuto moc. Hry můžou být i takto krásné. Tohle jsou hry pro mě. A teď nemluvím o uměleckých menších hrách bez komplikovanějšího gameplaye. Žánr tady nehraje roli. Jen mi dejte hru, která mi ukáže ten pocit, ten prožitek. Jako Journey.

Internetové spojení tady taky zafungovalo a potkáš i jiné hráče. Jenomže tady si s nimi netvoříš týmy nebo něco takového. Jsou to poutníci, jako ty, se stejnou cestou, potkáš je, pak je ztratíš. Tancujete spolu, zpíváte si, povzbuzujete se. Můžete spolu i meditovat.

Krásná hra.
+13
  • PC 40
Je mi jasné, že touto recenzí půjdu proti všeobecnému proudu. Hra Journey vyšla již v roce 2012 a získala si spoustu kladných hodnocení, převážně pro své umělecké kvality a vzbuzující emotivní zážitky. Ač jsem se snažil sebevíc, kouzlo této hry, které zapůsobilo na ostatní hráče, jsem objevit nedokázal.

Americká společnost thatgamecompany vydala svou hru ve spolupráci se Santa Monica Studio na PS3 již v roce 2012, na počítače a mobilní platformu se dostala až o dlouhých sedm let později. Už z velmi pochvalných recenzí i záběrů z hraní jsem moc nechápal, v čem může tkvět její kouzlo. Proto jsem čekal, co se mnou hra udělá. A neudělala vůbec nic.

Pokud bychom se podívali na dílo co se herních mechanik týče, nic zázračného ani zábavného neobjevíme. Jedná se o walking simulator, kdy chodíte pouští (či později jiným prostředím) od jednoho místa ke druhému, kde vždy zaktivujete "zapísknutím" zdejší totem, vylétne létací šála a jde se zase dál. Hlavní postava může jen chodit, chvíli lítat (energie k lítání se nabíjí na řadě stanovišť s lítacími papírky) a pískat (což se ve hře používá jako spouštěč všech akcí). Náplň hraní tedy hodně jednotvárná a nezajímavá.

Všichni však byli unešeni z audiovizuálu, z atmosféry. Přestože mám rád kýčovité obrázky zapadajícího slunce, tady mě neoslovilo ani to. Z grafiky jsem si nepadl na zadek. Spíš jsem si chvíli připadal, jako když se ocitnu na Rallye Paříž-Dakar. Na rozdíl od jízdy autem se tu pohybujete jen pomalou chůzí (a občasným letem). Hned po pár minutách hraní jsem marně hledal tlačítko, které by tuto chůzi urychlilo.

Postup jednotlivým prostředím mi přišel nudný a nezajímavý. Několikrát jsem hru vypnul a snažil se pročíst pochvalné recenze, abych objevil kouzlo této hry. Kromě naštvání ze špatného autosavování, kdy mě to vždy vrátilo jinam, než kde jsem končil a já tak musel tupě projít stejnou pasáží, kterou jsem měl už dávno za sebou.

Jak to shrnout a neurazit. Nedokázal jsem objevit kouzlo tohoto díla, kterou řada fanoušků hodnotí jako neopakovatelný umělecký zážitek. Pro mě je to nezajímavý a nudný walking simulator, který mě nedokázal vůbec ničím zaujmout.
+22 +24 −2
  • PS4 90
Journey vlastně není ani hra, je to zážitek. Audiovizuálně opojné a emotivní dvě hodiny s Journey jsou něco naprosto nezapomenutelného, co se vskutku dotkne lidské dušičky. Celá cesta trvá jen dvě hodiny, které uplynou jak lusknutím prstu. Člověk je pohlcen klidnou a mírumilovnou pouští a jeho tajemný sen končí na vrcholku hory. Těžko se to popisuje, jedná se o hru, která se musí opravdu zažít, protože mě nenapadá s čím by se to dalo srovnat.

Herně je to velice jednoduché, takže si to může zahrát prakticky kdokoliv bez ohledu na herní dovednosti a zkušenosti. Journey může fungovat i jako terapie. Hra to není náročná, nehrozí zde nějaké záseky, ani nějaké velké nebezpečí. Hudba s krajinou uklidňují a celý setting světa odnese skoro mimo prostor a čas. Hraní se sluchátky lze jenom doporučit.

No už se tu moc pouštím do filozofování. Journey je krásná/ý hra/zážitek, který by si měl každý zkusit. Je to krátké, ale znovuhratelné a dokáže si to podmanit každého. Alespoň já si to tedy myslím. Už jenom kvůli oné jedinečnosti v rámci herního média si to zaslouží pozornost.
+24
  • PS4 90
Journey není jen obyčejná hra... Journey je neskutečný audiovizuální atmosférický zážitek v podobě hry!

Hru jsem znala jen podle obrázku. A vlastně i dle soundtracku, což se váže už k roku 2014. Už jen na základě toho jsem měla jakýsi první, poměrně nejasný, názor na hru, ačkoli jsem ji nehrála. A jak vypadal? Říkávala jsem, že jde o hratelné umění, nyní konečně vím, že jsem se nemýlila.

Opět jsem padla do hry, bez vysvětlování, ale tady jsem to čekala, počítala jsem s tím. Co mě ovšem potěšilo nejvíce, a tak jsem si mohla celou pouť skutečně vychutnat? Příjemné intuitivní ovládání s pěknou kamerou, to je u takových her, jež se snaží vyprávět příběh pouze obrazem, pochopitelně velice důležité, jelikož na tom stojí celé vyznění a poselství. Interakcí vlastně není mnoho – skok, let, pískání – ale ono to s tímto zpracováním bohatě stačí. Tohle je vše, co naše tajemná postavička s kouzelným šálem potřebuje, aby došla na konec své cesty.

Co tedy povyšuje tuto hru na umělecké dílo? Už od prvního pohledu je jasné, že je to grafické zpracování, lépe řečeno výtvarná stylizace. Téměř každý záběr stojí za zvěčnění, uchování a vystavení. Hra barev v každém prostředí čaruje a vytváří nádherné scenérie a dílčí světy, jimiž je zkrátka radost putovat. Úrovně jsou skutečně působivé a stojí za to je poctivě prozkoumávat, všechny se vyznačují originálními prvky, které každé zastavení ozvláštní, ať už kráčíme po písečným nebo sněžných svazích (či je sjíždíme), hopsáme do výšin, poletujeme vzduchem nebo se noříme do hlubin. Výtvarno nicméně potřebuje i atmosféru, jež zde nezůstala pozadu, právě naopak. Ozvučení je vyvedeno s největší pečlivostí, a to teď nemluvím přímo o soundtracku. Jak už bylo zmíněno, na cestě projdeme hned několik různých oblastí, dá se tedy předpokládat, že nabídnou ruchy dle jejich umístění a zasazení – je však nutno zmínit, že tak činí výborně – ale o něco zajímavější je samotná "píšťala" (nebo alespoň její zvuk), jejíž tóny se postupně proměňují a fantasticky rozehrávají atmosféru, zvláště pokud ji hráč využívá nad nutnou potřebu. A ona hudba? To je kapitola sama o sobě, bravurní kousek z pera Austina Wintoryho skvěle funguje i sám, ale ve spojení s ostatními složkami pozvedává hru i sám sebe.

Co tohle vše tedy hráči nabízí a předává? To kdybych vám tak mohla říct... Už jen z podstaty této nádhery je jasné, že každý si z toho odnese něco jiného, pokud se podvolí této netradiční naraci. A já to mohu všem jedině doporučit, jak říkám – zážitek.

Pro: výtvarno, ruchy a hudba, atmosféra, poselství, nenáročné hádanky, které umožňují si zážitek vychutnat plnými doušky

Proti: jednou ta pouť musí skončit...

+29
  • PS4 90
Herní výzva 2020 - 8. Zimní radovánky

Kdyby byla v herní výzvě kategorie 'Umělecké dílo', Journey by byla jasnou volbou. Tato hra se dá nazvat moderním uměním, a narozdíl od jiného moderního umění je tento počin vskutku působící.

Hru jsem zapnul ze zvědavosti a prvních pár minut jsem přemýšlel, že jí zase vypnu a půjdu se věnovat něčemu jinému. První lokalita je opravdu tou nejméně zajímavou. Naštěstí jsem ale vydržel a pak hru zvládnul na jeden zátah (jak ostatně byla í míněná).

Poté už následují krásné scnérie, které jsou sice jako celá hra minimalistické, ale velmi působivé. Herní mechanismy jsou velmi jednoduché, stačí dvě akční tlačítka. A hra je tak dobře udělaná, že nepotřebuje ani dialogy. Zde totiž žádná slova nejsou potřeba.

A tak jsem mlčky došel do vydřeného cíle cesty za doprovodu skvělé a gradující hudby. A navzdory prvním pochybnostem jsem došel jistému vnitřnímu uspokojení a klidu, což je kombinace, se kterou se u her příliš často nesetkávám.

Pro: Minimalistické, krásná grafika, hudba, podzemní lokace

Proti: Poušť, nejspíše nezaujme každého

+15
  • PS4 90
Když tak pročítám komentáře ostatních, tak jsem měl vlastně štestí, že jsem hrál pouze PS4 verzi. Kdybych měl hru vystihnout jedním slovem, tak by to bylo slovo "úžasné". Po grafické stránce hra vypadá nádherně, ale když se vše začne hýbat a svět ožije, vdechne všemu tu úžasnou atmosféru podpořenou neméně úžasnou hudbou. Vše se hraje dobře bez větších záseků. Délka mi mě přišla tak akorát, aby vše zůstalo maximálně originální a nepadlo to do stereotypu. Je to zážitek, který rozhodně doporučuji vyzkoušet.

Pro: Úžasná hudba, hezká grafika, přímo relaksační hratelnost

Proti: trochu krátké

+16
  • PS4 95
Pro mě je tato hra opravdu něco tak unikátního co jsem za svůj život nikdy neviděl. Ta hudba, atmosféra a samotné finální vyvrcholení. Nemám zkrátka co říct, je to něco pro mě tak speciálního že jsem chvilkami opravdu ani nedýchal. To snad není ani hra, ale čisté umělecké dílo :)

Pro: Tak především hudba, vizuál a finální vyvrcholení které je opravdu unikátní.

Proti: Nenašel jsem snad žádnou chybu, až na jednu je příliš krátká. Hru dohrajete cca. za 2 hoďky.

+12
  • PS4 90
Představte si nádhernou poetickou němou etudu s tak krásným, minimalistickým vizuálem, že byste si mohli nechat zarámovat každý frame jako obraz a pyšně byste si ho nechali vyvěsit doma. Tak taková je hra Journey.

Journey je spíše umělecké dílo než hra. Všechny lokace jsou nádherné, mají úžasnou atmosféru, které také hodně napomáhá neméně dokonalá hudba. Příběh je vyprávěn pouze obrazem, tedy vy si musíte domyslet, co se vlastně stalo a děje, avšak ne všechno vám hra prozradí. Kouzlo Journey tkví v neznámu, a hlavně v jednoduchosti.

Journey je poetická odysea, která je jednoduchá, řekl bych až prostá, ale přitom je v nitru opravdu silná a krásná hra, která byla dělána s láskou. Více takových prosím!
+23
  • PC 90
Herní výzva 2019 č. 7 - Hra roku (hardcore)

Journey je asi první hra, o které jsem si nic nezjišťoval, a rovnou pořídil. A musím říct, že jsem udělal dobře. Není to totiž klasická hra. Jde hlavně o umělecký zážitek a ten byl vskutku skvělý.

Grafika, která vypadá krásně i dnes, společně s příběhem, který je vyprávěn pouze vizuálně, a skvělou hudbou, vytváří opravdu krásnou atmosféru, která podtrhuje můj dojem z této hry. Herní mechanismy jsou opravdu jednoduché, a jde vidět, že ty v této hře nejsou to hlavní.

Průchod hrou jsem si užil od začátku do konce a jediné, co bych mohl vytknout, je velice krátká herní doba, která ale asi k takovéto hře sedí.

Jsem velice rád, že jsem se k tomuto unikátnímu titulu díky herní výzvě dostal. Doporučuji všem lidem, kteří hru ještě nehráli.

Pro: Hudba, vizuální zpracování, atmosféra

Proti: Krátká herní doba

+23
  • PC 90
Journey společně s Dear Esther patří k nejvýznamnějším hrám tohoto desetiletí. Umělecká vize této dvojice rozpoutala diskuzi (avšak ne první ani poslední), do jaké míry lze chápat videohry jako umění. A právě Journey (konzole) s Dear Esther (PC) dokázali zprostředkovat v obecném kurzu příslib toho, že to možné určitě je.

Potlačení herních mechanismů a jejich nahrazení atmosférou a plynulou hratelností je dnes legitimní cestou, jak vytvořit úspěšnou videohru, pokud je cílem tvůrců předat hráči myšlenku, příběh nebo jen průzkum vizuálně zajímavého prostředí. Je zajímavé, že ve stejném roce vydané hry mají námět osobní cesty do určitého, symbolicky vyvýšeného, bodu, který je vidět již v první chvíli putování. Tvůrci ze Santa Monicy k tomu došli skrze předchozí Flower, které má podobný motiv, a The Chinese Room od stejnojmenné modifikace. Tento jednoduchý koncept je doplněn v případě Journey vizualizací děje, který se po celý čas obejde beze slov. Proměna scenérie od klidného počátku na rozlehlé poušti až po grandiózní finále na vrcholku hory na sebe dokonale navazuje. To vše by ovšem nemohlo fungovat bez skvělého ozvučení. Austin Wintory ovšem vytvořil v rámci média vysoce oceňovaný podkres, který doplňuje dění na obrazovce, jak to nejlépe jde.

V písečných dunách ztracená civilizace a její vertikální objevování patří k tomu nejlepšímu, nicméně jde o dotažení fungujícího konceptu (například podobný game design obsahoval i Jurassic Park: Trespasser) s celosvětově univerzálním chápáním (absence textu jako v LIMBO či Machinarium). Krátká hrací doba, kooperace a malé ale výrazné detaily zajišťují také znovuhratelnost.

Pro: hudba, design, vizuální stránka, atmosféra, ideální délka

Proti: zatím horší PC port

+37 +39 −2
  • PS4 80
Krásná práce. Od první do poslední sekundy výtvarná nádhera, od rozsáhlých pouští, přes skličující hlubiny až po sněhové bouře, při kterých jsem se podvědomě zachumlával pod deku, co to šlo.

Nebudu první ani poslední, kdo řekne, že více než o příběh jde o duševní cestu za - něčím. Každý si asi najdeme v Journey to svoje, protože bezeslovné vyprávění nám dá jenom vodítka, pár nenápadných indicií, občas na zlatých obrazech, občas při scénách s bílou postavou. Já v něm celkem neomylně vidím cestu ke smíření se smrtí, ale stejně jako můžu být blízko, jsem zároveň možná i vedle jak ta jedle.

Ve hrách se příliš nevyžívám ve zdlouhavém hledání dalšího postupu, proto mě zdejší mechanismy, kdy se stačí inspirovat připojeným spoluhráčem nebo se metodou pokus-omyl dříve či později (ale v drtivé většině případů dříve, možností nikdy není přespříliš) dostanu dál, výš a či hlouběji.

Navíc na to, jak kratičká hra je (zvládnuto za dvě hodinky i s občasným kocháním) nabízí spoustu nezapomenutelných momentů v čele s pravidelným "plachtěním" v písku z kopce, změny klimatu (zrůžovění písku mi přivodilo slušný mráz po zádech plný očekávání) nebo povznesených dojmů (finále). Body dolů tak má na svědomí možná až příliš abstraktní pojetí, kdy jsem na konci jen o chlup moudřejší než na začátku, a také několikanásobný konec. Pro lidi, kteří neradi ani hry akční, ani sportovní, ani s otevřeným světem, je ale Journey trefa do černého. Možná ještě lépe do zlatého.

Pro: Neopakovatelný vizuál, povznesená nálada, uklidňující soundtrack, terapeutické účinky

Proti: Kolem a kolem místy snad až příliš vzletný způsob vyprávění

+24
  • PS4 90
Když jsem si koupila tuhle hru, nic jsem o ní nevěděla. Jen jsem měla ponětí, že by se mělo jednat o meditativní zážitek. Hru jsem v době koupě rozehrála, ale vrátila jsem se k ní o rok později, když jsem ji začala hrát od znova s cílem ji dohrát.

Za velmi příjemné hudby jsem se začala procházet vizuálně krásným herním světem, sjížděla písečné duny, s radostí sledovala, jak můj "šál" postupně rostl a potkávala malé, poletující "mini šály", které mi dodávaly cosi jako energii. Překvapením pro mě bylo, když jsem potkala druhého cestovatele, který se pro mě místy divně choval (o tom později).

Hra občas změnila prostředí, což bylo příjemné, a co se mi líbilo, a co také dodalo hře zvláštní atmosféru, že jsem potkala při svém putování "draky" (později zjištěný název automatons), kteří zrovna přátelští nebyli a hra tak nabídla stealth pasáže.

Příběh tu není vyprávěn formou textů, rozhovorů, ale jen pomocí fresek, či starých maleb, a to dodává hře zvláštní kouzlo, kdy si hráč samotný domýšlí, co se asi kdysi mohlo v tomhle opuštěném světě odehrát. Pro mě bylo hraní Journey krásným a moji duši obohacujícím zážitkem, na který budu s příjemným pocitem vzpomínat.

K tomu druhému cestovateli. Nic jsem o hře nevěděla a předpokládala jsem, že se jedná o čistě singleplayerový zážitek, a tak bylo pro mě velkým překvapením, když jsem zjistila, že onen druhý cestovatel není AI (divně se chovající), ale že to byl vlastně anonymní hráč, který se mnou sdílel moji cestu. Kouzelné zjištění.

Pro: atmosféra, prostředí, hudba, příběh zahalen tajemstvím

Proti: nic mě nenapadá

+37
  • PS4 85
Audiovizuální orgie toho největšího kalibru.

Předně, tohle není hra se spoustou mechanik a složitým gameplayem. Na to tady není místo.
Tahle hra je o CESTĚ. Nevíte, kde jste se tu vzali, jaký je Váš úděl. Jediné jisté je, že se musíte dostat na horu viditelnou v dálce. Proč, a co tam na Vás čeká, to už záleží jen na hráči jak si to bude interpretovat.

Jak řekl kdysi T. S. Eliot: "The journey, Not the destination matters".

Lépe by se tato hra nedala vystihnout. Cestou budete zažívat všemožné emoce, od uvolnění a užívání nádherných okolních scén po smutek v zamrzlé divočině. K tomu dopomáhá perfektní soundtrack (jakýkoliv AAA titul by mohl závidět).

Těžce dále popisovat tuhle hru. Zkuste si touhle cestou taky projít.
+26
  • PS4 80
Meditativní zážitek s krásným plynulým vizuálem, krásnou adaptivní hudbou a filozofickým přesahem příběhu mezi řádky.
Takový malinký bratříček The Last Guardian.

Pro: originální; audiovizuálně nádherné; emotivní

Proti: multiplayerový aspekt může být pro první průchod rušivý (kazit zážitek); krátká herní doba, absence reálnější hratelnosti/výzvy

+17