Gradius II (ve vybraných západních zemích také známý pod názvem Vulcan Venture) je druhý hlavní díl shoot'em'up série od Konami. Stejně jako v prvním díle, hráč se opět ujímá role pilota vesmírné stíhačky Vic Viper, který se opět musí postavit silám mimozemských améb Bacteriodů, jimž tentokrát velí ambiciózní Gofer. Na hráče opět čeká sedm úrovní zasazených do různých prostředí, zakončených bossfighty.
Po stránce hratelnosti se hra značně podobá prvnímu dílu, avšak gameplay obohacují různé novinky, částečně převzaté z jejího spin-offu Salamander. Váš Vic Viper můžete vybavit čtyřmi různými konfiguracemi zbraní, mezi kterými najdeme lasery, dvojité lasery a rakety. Na výběr jsou i dva různé typy obranných mechanismů s různými výhodami a nevýhodami, a to štít a silové pole. Stíhačku lze posílit i pomocí různých dalších power-upů, jako jsou takzvané "options", duplikáty Vic Viper, které kopírují hráčovy pohyby.
adam.kulhanek
Pokračování hry Gradius se nese v podobném duchu, jako první díl. Prakticky jsou si oba díly na první pohled k nerozeznání. Létá se zleva doprava, stíhačka buď střílí nebo hází bomby šikmo dolů, pokud jsou k dispozici. Z nepřátel, kteří jsou často stejní jako v jedničce, padají stejně vypadající bonusy, po jejichž nasbírání je možné je změnit za stejná vylepšení. Dokonce se zde objeví stejní bossové jako v jedničce, tentokrát rovnou postupně za sebou.
Obtížnost hry je také zachována, kdy projít úrovněmi bez nahrávání hry je takřka nadlidský úkon. Nehledě na to, že po ztrátě života je nutné danou oblast projít zase od začátku, což zamrzí hlavně při soubojích s bossy, které jsou stále nároční na postřeh. Jinými slovy, hra se opět zvrtne v jeden velký save-load fest.
Jediné, co je zde jiné, jsou jednotlivé úrovně, které mají i trochu jiné zabarvení, hudba a samotní bossové na konci každé úrovně. Z dnešního pohledu bych tak řekl, že se jedná jen o DLC přídavek, protože skutečně nenabízí nic extra navíc. Je mi ale jasné, že v tehdejší době, bych byl na tom arcade automatu nalepenej a hltal každý kousek úrovně, kam bych se dokázal za své peníze dostat.
Obtížnost hry je také zachována, kdy projít úrovněmi bez nahrávání hry je takřka nadlidský úkon. Nehledě na to, že po ztrátě života je nutné danou oblast projít zase od začátku, což zamrzí hlavně při soubojích s bossy, které jsou stále nároční na postřeh. Jinými slovy, hra se opět zvrtne v jeden velký save-load fest.
Jediné, co je zde jiné, jsou jednotlivé úrovně, které mají i trochu jiné zabarvení, hudba a samotní bossové na konci každé úrovně. Z dnešního pohledu bych tak řekl, že se jedná jen o DLC přídavek, protože skutečně nenabízí nic extra navíc. Je mi ale jasné, že v tehdejší době, bych byl na tom arcade automatu nalepenej a hltal každý kousek úrovně, kam bych se dokázal za své peníze dostat.
