Screamer se mi líbil, hodně rychlá arkádovka kde není potřeba moc brzdit, se skvělou závodní atmosférou a slušnou obtížností. Dobré ovládání aut s jednoduchým vyvoláním smyku. Přirovnal bych to asi ke hře Ridge Racer, takové klasice na Playstation.
Názvy aut jsou sice smyšlené, ale vzhled a dokonce i vnitřek vozu (což mě u arkádovky překvapilo - mít před sebou palubní desku) odpovídá realitě několika známých značek sportovních aut, v závodních barvách. Vzpomínám si jen v kostce, že tam bylo Diablo, F40, Porsche 911, Corvette a Bugatti EB110.
Tratě jsou povedené - táhlé rovinky s klopenými zatáčkami, tunely a mosty - není problém vytáhnout z auta maximálku. Jejic prostředí je také klasika arkádové, dynamicky se měnící, chvíli jedete lesem, projedete kolem zámku, do tunelu, minete šumící vodopád, pak prosvištíte kolem zaplněných tribun...
Hudba se dala navolit buď přes MIDI, nebo spustit soundtrack na CD. Ačkoliv Metal normálně neposlouchám, tak všech 6 rockových skladeb se mi moc zalíbilo a musel jsem si je občas přehrávat i jen tak pro radost.

Pokus o první 3D Test Drive. Bohužel podle mého názoru se hodně nepovedl. Je to u mně jedna z nejhorších her vůbec. Na hře je asi nejhezčí jen uvodní obrazovka, hudba a obrázky Lamborghini Diablo. I menu ještě vypadá sympaticky. Ale hratelnost a ovladatelnost aut ve hře je nulová. Srovnám-li to například s vynikajícím Stuntsem, který se v té době hrál a byl také 3D, je tohle absolutní paskvil. Hra má hlavně problém se zatáčením, pokud se dotknete šipek, letíte zaručeně mimo silnic. Kdo nezkusil, neuvěří...
Bohužel nic na tom nespraví ani novější grafický režim VGA (256 barev), ani hudba, která již běží přes Soundblaster. Ani některé novinky, jako zapnutí světel, stěračů, houkačka, přepínání autorádia, změna počasí, více možných cest do cíle a zajímavé inovace... v krajině například jezdil vlak, nebo jste vjeli do pasti - uzavírky - kde z ničeho nic silnice skončila. To všechno by bylo hezké, kdyby se to dalo alespoň trochu hrát.

Vylepšení předchozího dílu - více aut, tratě jsou rozmanitější, možnost nastavení obtížnosti, možnost závodit s oponentem. Jen ta grafika, dostala možná pár barev navíc, ale pořád pouze 16-ti barevný režim EGA.
Princip zůstal stejný, za normální silniční premávky se musíte dostat co nejrychleji ze startovní čáry až do cíle. Čím lepší čas, tím vyšší body. Tentokrát mimo policejního radaru máte i informaci, kolik mil vám zbývá do cíle a pozici kde se nachází váš oponent.
Na rozdíl od jedničky se už nejezdí jen po úzké silnici kolem skalnatého útesu. Většinou při zemi a některé úseky jsou i čtyř-proudové. Je zde markantnější i převýšení vozovky, z kopce nebo do kopce. Na výkon motoru to ale zatím nemá žádný vliv. Na silnicích číhá mimo aut i nebezpečí v podobě pohozených klacků, či skleněných střepů, které je potřeba objíždět. Projetí může, ale nemusí, znamenat poškození rychlosti, či rovnou ztrátu jednoho životu.
Téhle hře dominovala hlavně dvě superrychlá auta: Ferrari F-40 a Porsche 959. Ještě rychlejší RUF Turbo na ně neměl při akceleraci a ta byla ve většině zatáčkovitých tratí zapotřebí. Takže pokud šlo o body, tak s jinými auty ani nemělo cenu hrát. Aut bylo na výběr samozřejmě víc.
Fantastické bylo, že hra dovolovala projíždění mezi auty - pokud jste našli správnou polohu, dalo se "vejít" mezi protijedoucí a předjížděné. Dalo se tak zariskovat, když nevycházelo předjíždění, nebo předjet celou kolonu. Tímhle stylem, pokud to vycházelo, se dala zajíždět neuvěřitelná score.
Jak už bylo napsáno, autoři hry mysleli dopředu a počítali s tím, že do hry se časem budou přidávat nové auta a tratě. V menu byl přímo odkaz na instalaci z diskety. Osobně jsem až teprv nedávno na DOSBoxu zjistil, že byl do hry ještě vydán jeden další scénář (tratě) a několik historických aut (klasika V8). Do teď jsem si myslel, že historická auta se objevila až v pozdějších seriích.

Jedna z prvních závodních her, které jsem měl možnost hrát. Neobvyklá tím, že se nejela na okruhu, ale na běžné silnici, s rychlostními limity, za normálního provozu. Zajímavý námět, ze kterého tato série her těží dodnes...
Šlo o docela realistický závod, na skalním útesu. Realistický - mám na mysli jeho obtížnost, ne provedení hry samotné. Není tu žádný soupeř, jede se pouze na čas. Lepší čas v cíli = vyšší body. Přejetí okraje vozovky nebo naražení do stěny = okamžitá smrt. Taktéž jakýkoliv kontakt s cizím vozidlem, nebo přetočení motoru.
Hra měla ovšem dost velkou nevýhodu (jakýsi bug) v ovládání. Nešlo držet plyn a zatáčet zároveň, taktéž řadit nešlo pod plynem. Cokoliv se zmáčklo, okamžitě přestala reagovat předchozí klávesa... buď plyn nebo zatáčení. Výsledek bylo jakési přemačkávání kláves, na které si musel člověk nejdřív zvyknout. A ještě k tomu všemu se nevracel volant :( Co ale chtít po průkopnických hrách, že? ...
Na hře se mi líbily hlavně reálné kokpity vozů, hezky udělané a Corvette měla místo budíků LCD! Od té doby mě asi začali magicky přitahovat silniční čára a závodní hry kde máte palubní desku před sebou.

Můj první kontakt s PC IBM a první hrou vůbec. Jak jinak, než u otce v práci, při nějakém dnu otevřených dveří. Kolem jednoho PC se mačkal hlouček nervózních dětí a každej si tohle chtěl zahrát :) A jenom jedno kolo!! Aby se všichni vystřídali :))
Pro mě je to klasika, proto hodnotím vysoko. Jinak z dnešního pohledu jednoduchá 2D hra s 16-ti barevnou (EGA) grafikou, vhodná tak na mobil.
Závody jsou opravdu jednoduché, jezdilo se pořád po "zelené louce", jediné zpestření na tratích byl tunel a depo. Našlo by se i pár technických nedostatků: Například po zelené louce se jede i městský okruh Monako nebo Detroit. Další paradox bylo křížení tratě v Japonsku, konalo se jenom dole pod mostem, se shora nebyla silnice vidět :) Tenkrát tyhle věci asi nešly líp vyřešit, ale nikomu to nevadilo.
Pamatuji si, že Ferrari bylo pouze 5-ti kvalt a jelo nejhůř. Nejrychlejší byl McLaren, který jel tuším 216 mph? :)

Možná jsem od toho čekal víc, ale po dvou až třech výhrách turnaje s mými oblíbenci, nebyl důvod u toho dýl setrvávat. Asi možná proto, že původní BB už jsem měl ohrané a žádná z rozšiřujících postav mi nepřipadala nějak zvlášť zajímavá. Navíc neuvěřitelně zkur*ili HUD, který vypadá jako udělaný na 8-bitovém ZX Spectru - oproti solidní grafice hry je to nyní jak pěst na oko. Naopak hudba se jim dost povedla a je asi to nejkvalitnější, co hra nabízí. V boji jsem zaznamenal jedinou novinku - odpočívání soupeře. Soupeř po zásahu musel občas pár sekund odpočívat (1-2x v jednom kole) a šlo mu v tu chvíli zasadit další ránu. Dalo se to vypnout nebo zapnout v menu. Zahrát si za Maxe nebo Terminátora bylo taky fajn zpestření. Celokově to ale dojmy z prvního BB nepřekonalo.

Hodnotím opět vysoko, protože ani třetí díl neztrácí na kvalitě a zábavě. Hra tentokrát navazuje na dva předchozí příběhy a pokračuje volně dál. K dispozici je tedy celá škála nových nepoznaných předmětů, zbraní, nepřátel, od Levelu 30 až po Level 50. Do hry si můžete importovat vašeho Avatara z minulé kampaně, což potěší. Datadisk obsahuje 15 herních ostrovů. Herní čas se trochu natáhnul, ale opět jsem si říkal "mohlo to být delší...". Při hraní opět narazíte na některá již tradiční místa, jako např. pavoučí doupě, nebo strážce mozaiky. Potkáte spoustu postav z předchozích kampaní. Novinky jsou soboje v arénách, logické hádanky a hry. Některé questy můžete řešit jinak, než je doporučeno. Avizované nové jednotky v boji jsem jako vylepšení ani nevnímal, až na vyjímky jsem je nepoužíval. Hudba je rozšířena o pár dalších královských kousků, osobně se mi u Spellforce velice líbí.
Bohužel jsem zatím nikde nenašel návod v češtině a pár věcí ze hry mi tak zůstalo neobjasněno.

Když jsem Body Blows viděl poprvé, myslel jsem si chvíli, že je to Street Fighter na PC. Podobná hra na PC docela chyběla, protože Street Fighter se dal zahrát jen na automatech, videohrách, apod. jenom na PC pořád něco takové nebylo. Body Blows do jisté míry vyplnilo tuto mezeru. Do jisté míry, protože zároveň s touhle hrou již letěl Mortal Kombat, který byl ve všech ohledech mnohem lepší a časem zastínil všechny ostatní bojovky. Body Blows se hlavně dal hrát na slabších 386, možná i 286. Postavy jsou dobře navržené, s vybalancovaným útokem - každý si našel toho svého oblíbeného a nikdo nebyl výrazně slabší. Příjemné ovládání na numerické klávesnici s jednou akční klávesou. Chybí tomu asi jen více nějakých speciálních komb jako ve SF, např. namačkáním několika kláves. V Body Blows se dalo vyvolat u každé postavy pouze jedno jediné (držením akční klávesy po určitou dobu).

Docela fajn střílečka z budoucnosti. Mám na ní dobré vzpomínky a klidně bych si jí znovu zahrál. Jste v roli obránce země a máte za úkol odrážet útoky Aliens - mimozemšťanů. Nejčastěji ve vzduchu, sem tam přijde i pozemní operace. Později se přesunete na měsíc a potom i na planetu Aliens, kde je dorazíte. Hra má poměrně jednouduchý, ale zábavný systém. I ovládání je jednoduché a příjemné, za chvíli jste profík... Dostáváte rozkazy od velitele, mimochodem hezky namluvené, vždy jsem se těšil až něco zahlásí. Musíte postupně splnit všechny úkoly, aby jste přešli do další mise. Už na začátku vás dokonale vtáhne do hry mise, ve které dvouhlavňovým dělem bráníte atomovou elektrárnu před útokem Ufo a musíte dávat "majzla", aby jste nesrovnali se zemí chladící věže. Střílí se vpodstatě pořád, až na vyjímky. Jen jedna mise byla absolutně bez střelby, kde bylo zapotřebí uhasit požár, takže místo kanónu byl vrhač hasící pěny :) Lítá se ve vrtulnících, stíhačkách, později se zmocníte i vznášedel Aliens. Přičemž každý stroj je vybavený trochu jinak, takže kromě nějakého typu kanónu máte sebou ještě rakety - neřízené nebo naváděné. Obtížnost je docela tuhá, některé mise jsem prošel jen se štěstím, o to větší ale byla potom radost. Incoming určitě nepřekvapí skvělou grafikou, hlavně terén je ubohý, kopečky bez detailů, zástavba jen zřídka kdy. Naopak technika a mimozemské lodě jsou zvládnuté hezky. Pokud jste milovníky laserů, Ufo, Hvězdných válek, tak si v této hře určitě přijdete na své. Já jím nejsem a přesto mě hra něčím bavila až do konce. Hra nabízela ještě jakýsi zvláštní strategický mód, který jsem ale nějak nepochopil, nebo mě moc nezaujal. Něco ve stylu Ufo: enemy unknown - kdy bylo možné sledovat situace se zhora a přidělovat po krocích rozkazy svým jednotkám.

Elastomania aneb v jednoduchosti je krása. Nebo taky za málo peněz (Megabytů) hodně muziky... Hra, kterou mi dal někdo na disketě, mě bavila hodně dlouho. Asi proto, že nic podobného jsem předtím nehrál. Jediné co mi to připomínalo, jsou 2D závody v motokrosu se čtyřmi motorkami, přes překážky a hopsáky, to jsem hrál na nějakých TV hrách, nebo na Didaktik M. Ale Elastomania je Trial závod, taktické sjíždění překážek na čas. Je to zábavné, hratelné, je to skvělé! A vydrží to na hodně dlouho, některé levely trvají i 20 minut a víc. I zvuky jsou jednoduché a přitom dokonalé - bublající čtyřtakt po přidání plynu zaševelí a nabírá na otáčkách, Norton je oproti tomu hadra :) S úžasem jsme koukali na každej další level, se slovy "tohle už se nedá projet"! Elma je skvělá, hodně dlouho se z našeho pokoje ozývalo bublání čtyřtaktu a pískání tlumičů :) K té fyzice: pokud jde o hratelnost, je myslím dobře zvládnutá, akorát pomalejší než v reálu, aby se to dalo hrát. Vidlice kol se daly nereálně natáhnout až na několik metrů :)

Osobně na mě CoD až tolik nezapůsobil, protože jsem již předním měl několikrát \"protočenej\" MoHAA. Skoro nevidím v těhle hrách rozdíl. Samozřejmě je tam ve stáří 2 roky rozdíl, takže CoD má navrch graficky, má pár nových vychytávek, jako třeba zaměřování zbraní přes hledí (alá Vietcong). Ale tu atmosféru jsem si asi užil a vyčerpal její potencial už v MoH. Některé myšlenky jsou zkopírované a ohrané. Např. začátek vylodění u Stalingradu (plavba přes řeku Volhu?), kolem vás čluny plné vojáků, po chvilce do jednoho padne bomba a rozmetá ho. Kde jsem tohle už viděl? Žeby MoHAA a vylodění v Normandii? Věděl jsem už půl minuty předem, že tam ta bomba padne... :) Takže kromě lepšího grafického kabátu, nových misí, akcí, mi už hra nemohla více nabídnout. I tak jsem si perfektně zahrál, tenhle žánr her mám prostě rád. Vyzdvihl bych hru za sověty, kde jste opravdu mizerně vyzbrojeni a je celkem obtížné přežít.

Nejedná se o pokračování původní hry, nýbrž začínáte znovu od píky a úplně někde jinde. První datadisk mi připadal ze začátku nudný, pak se to postupně lepšilo, začaly se objevovat zajímavá kola a zajímavé questy. Kampaň je ale docela krátká. Svědčí o tom i úroveň, na kterou se dostanete na konci u Aryna. Na poprvé jsem končil na Levelu 28. Po druhé se všemi splněnými questy jsem měl něco lehce přes Level 29. Ve hlavní hře nebylo problém mít Level 30 už několik kol před koncem. Jednoduchá matematika nám dá za pravdu, těch ostrovů je tady prostě málo, jestliže jich ve hlavní hře bylo 21, tak tady je jich pouze 12. Sice se na některý vracíte víckrát, ale co už... Předměty jsem nepočítal, ale dost jich přibylo, což potěší. Obsahují např. zcela novou silnou zbraň - kopí, ke které je potřeba dvojí dovednosti. Novinka jsou předměty, které jsou součástí sady. Když je používáte dohromady, zlepší nebo přidají vám nějakou další svojí vlastnost. Kompletní sadu tvoří např. helma, róba a prsten. Nový nápad jsou i specielní runy. Kromě spousty nových runových hrdinů se setkáte i s jiným typem. Jsou to vaši protivníci, proti kterým sám bojujete a poté se zmocníte jejich esence. Vyrábí je pro vás jistá osoba, se kterou se brzo setkáte. Díky tomu můžete vyvolat a ovládat např. Goblina, Orca, zimní Elfku, nebo i několik Čepelerů na různě vysokém levelu. Hudba je taktéž o pár skladeb pestřejší a je opět skvělá. Obtížnost se mi nezdála nijak vysoká. Kromě jedné mapy se stíny a šéfíkem Fire Angel jsem se nikde nezasekl. Nestalo se mi např. jako v předchozím dílu, že mě nepřátelé svým zdrcujícím útokem párkrát vyhnali z ostrova ven. Celkově se mi datadisk líbil kvůli těm novým nápadům a situacím, bylo vidět že Spellforce ještě nevydal ze sebe všechno a stále má co nabídnout :)

Skvělá automatovka na PC, s pěknou grafikou, klasická plošinovka se žebříky, dveřmi, pákami. Sbírání předmětů, klíčů, drahokamů.. Předměty na vylepšování útoku, nebo na krátkodobou nesmrtelnost, zničení všeho na obrazovce, doplnění zdraví apod. Už si všechno bohužel nepamatuji. Na konci levelu se daly předměty (vylepšení) nakoupit u obchodníka za nasbírané score. Tenkrát se mi tahle hra moc líbila, protože jich tohohle druhu na PC moc nebylo.

Jedničku jsem nehrál, jinak na tuhle hru vzpomínám celkem v dobrým. Asi nezapomenu na tu úvodní hudbu v menu, která už samotná navozovala pohřební atmosféru. Nejinak je tomu po celou dobu hry, ponurá atmosféra od začátku do konce. Jediným světlým bodem pro mě byla pasáž v tom domě hrůzy, či co to bylo, s pohybujícími se kulisami a načasovanými spouštěcími mechanismy. To bylo fajn odlehčení. Jinak teroristi jsou všude, nenechají vás ani vyspat, kulky se na vás sypou odevšud. Bullet-time? Dost dobrej cheat... bez něj by to bylo mnohem těžší. Líbilo se mi, že prostředí bylo dost živé, všechno do čeho jsem strčil se hýbalo, padalo... tenkrát to ještě nebyl standard a já se s tím setkal poprvé v takovém rozsahu. Ikdyž bylo poznat, že to ještě není dokonalé. Po zásahu se postavy chovaly spíš trochu jako nafukovací balón :) Zvuky zbraní byly trochu slabší, i realnost nic moc u některých, např. kadence AK 47 nebo M4 je dost pomalá. Nevím proč, ale ke konci mě to už docela nudilo. Pořád se opakující situace, znovu ti stejní chlápci ve stejných hadrách, se stejnými hláškami. Spíš jsem si užíval tu grafiku a rozmanitost prostředí.

NFSU jsem hrál jen chvíli, na jednu stranu mě potěšil, na druhou velmi rychle omrzel. Co mi nejvíc vadilo, tak to neustálé ježdění v noci. Marně jsem čekal jestli se nějaká trať spustí ve dne, ale nedočkal se. Je jasný, že ilegální závody se nejezdí v pravé poledne, to neřeším. Ale když už po desáté zkazíte závod tím, že narazíte do kůlu jen proto, že je tam ta za***ná tma... Prostě mě si NFSU nezískal. V létě se to nedalo hrát ve dne, některá místa se projížděla naslepo z paměti.
Ten tuning aut se jim ale povedl a přinesl do závodních her něco nového.

Tahle hra mi fakt sedla. Zpočátku jsem nevěděl o co jde, vypadalo to na jakousi poklidnou adventůru, chození s jednou postavičkou. Ale po prvních minutách tutoriálu už je jasné, že se jedná o bojovou RPG. A po skončení tutorialu vím, že půjde i o válečnou strategii ve stylu Warcraft. Na začátku si vyberete svého Avatara, zvolíte disciplíny které bude mistrně ovládat, rozdělíte počáteční schopnostní body a jde se na věc. Je pouze na vás, jestli budete válečník, lučištník, mág, nebo nějaký "mix" od všeho. Ve hře máte k dispozici opravdu přehledný inventář, kde můžete vidět vše důležité o svém Avatarovi, prohlížet sesbírané předměty, měnit svou výstroj, modifikovat své runové bojovníky, editovat knihu kouzel, či prohlížet právě aktivní úkoly. Hra obsahuje úkoly hlavní a vedlejší. Za vedlejší nepovinné můžete něco získat, nějaký předmět, peníze, nebo zkušenostní body - ty vás posouvají na vyšší úroveň - za každého mrtvého se také připisují zkušenostní body. Postupně se váš Avatar rozvíjí a zdokonaluje. Vše je zasazeno do světa Fantasy, takže ve hře narazíte na různé bytosti a národy viz. Tolkienův svět. Mezi nejvýznamější rasy, které máte možnost i ovládat, patří 3 světlé (human,elf,dwarf) a 3 temné (orc,troll,dark elf). Můžete budovat jejich osady a využívat v boji jejich sílu a magii. K jejich aktivaci je ale potřeba mít příslušný runový kámen a najít monument - to je malá svatyňka, která slouží k jejich vyvolání a ty jsou ve hře jen na daných místech. Takže ne vždy se na ně budete moci spolehnout. Ve hře je dál možné vyvolávat vaše runové bojovníky. Opět k tomu slouží monument (jiný) a před jejich aktivací je opět potřeba mít runové kameny. Je jich desítky a záleží pouze na vás, jakou partu bojovníků či kouzelníků si poskládáte. Předmětů a kouzel je tolik, že je dodnes nemám všechny vyzkoušené. Mapy jsou dlouhé, někdy trvájí i hodiny. Občas obsahují tajemná zákoutí s nějakým překvápením, např. dráček střežící poklad atd. Zvukové efekty jsou vynikající, postavy dobře namluvené, hudba ve spellforce je opravdu koncertní a zasluhuje zvláštní pochvalu. Ve Spellforce se mi ještě hodně líbí ten zásahový systém, při zásahu se nad bojovníkem objeví číslo odebrané energie, jako na nějaké automatovce. Podle barvy čísla jde poznat, zda to byl zásah zbraně, nebo nějakého kouzla. Proti mám jen pár připomínek a sice k chování bojujících jednotek. Když jsou poblíž nepřátel, občas se vrhnou do útoku aniž by jste zrovna chtěli. Při útočení na nepřátelskou osadu nevydrží stát na místě, nabíhají hlouběji do nepřátelských řad, vylákají další nepřátele a většinou vzburcují celou základnu, útok je chaotický. Prostě máte co dělat, aby jste to myší celé uhlídali a útok vedli nějak systematicky. Pak ještě vlastní Avatar se nebrání např. útoku lučištníků, nechá kolem sebe projít nepřítele, pokud není napaden z blízka nedělá nic, taky chyba. Ale to je asi tak všechno...

Nejvíce se mi na Strongholdu líbilo asi to budování hradeb. Postavit si věže kdekoliv a propojit je různě silnými zdmi, vybudovat bránu a pak už jen schůdky na hradby, po kterých vystoupají vaši lučištníci nahoru... Stačí jen mít dostatečné množství kamene. Jinak je to docela zábavná strategie zaměřená na hospodářství, s občasnými bojůvkami na hradbách, či mimo ně. Chvíli mi trvalo pochopit, jak všechno funguje, co dělat pro udržení svojí popularity atd. Na začátku máte popularitu nastavenou na 50 bodů ze 100 možných. Pokud je během hry nížší, lidé přestávají pracovat a odcházejí z hradu. Popularita se dá získávat několika způsoby, zvýšeným přídělem potravin, stavěním hospod, kostelů, okrasných předmětů, či i rozdáváním peněz. Naopak popularita klesá vybíráním daní, nedostatečným zásobováním, častými válkami atd. Ve hře se objevují i náhodné jevy, jako např. zničená úroda na polích, úhyn dobytka, či požáry staveb. Hra mě nenadchla graficky. Asi proto, že jsem jí hrál teprve nedávno. V době vzniku byla grafika určitě nadprůměrná. Dobře jsem se u Strongholdu bavil, není lepšího pocitu, než ubránit svůj hrad :)

Na tom se ani nedá nic hodnotit. Jednoduše, ono to ani nemá konkurenci :) Nevím s čím to srovnat. Měli jsme tuhle hru na PC a bral jsem jí jako jednu z těch 25-ti které tenkrát existovali a dali se hrát. Párkrát jsem si jí zahrál a dobrý, chvíli to bavilo. Vím že jsem se dostal na hrozně vysokou úroveň a nahrál šílený body, to už ale nevím kolik. Fungovalo to úplně stejně jako Pacman. Na zemi byli čárky, v bludišti 4 bloudící potvory, kterým jste se museli vyhýbat, neb vás mohli spolknutím zrušit. Když jste prošli jedním ze čtyř větších bodů (už nevím co to přesně bylo), potvory na chvíli zčervenali a mohli jste je naopak polikat vy. Za spolknutou potvoru bylo hodně bodů a za každou další ještě dvakrát více. Jen bych ještě poznamenal, že pohyb po bludišti vpřed a vzad nebyl plynulý ale probíhal skokově, taktéž otáčení. Ono to sice vypadá jako 3D, ale podle mne to jsou jen předčmárané křivky promítané ve 2D. Nezdá se mi to ještě jako plnohodnotná 3D hra.

Dvojka bezesporu překonává jedničku po grafické stránce, je detailnější, porcování protivníků je mnohem drsnější, krev je víc krev... atd. Příběh ale kopíruje některé pasáže z jedničky, jako třeba likvidace helikoptér na střeše, nebo mise s japonskou Yakuzou. Ale proč ne, když je to v novém kabátě. Teroristů je na výběr opravdu hodně, stejně tak vašich jednotek a různých postav ve hře, v různých mundůrech. Je jich určitě přes sto. Jsou tam i uniformovaní vojáci ČSLA. Zbraně jsou pěkně modelované a již pouze reálné, žádné plazmomety apod. Teroristé na vás pálí buď z kalašníkovů nebo uzin, podle toho do jakých končin světa zavítáte a neustále něco pokřikují tou svojí hatmatilkou. Akorát nevím proč jednotky ČSLA mají samopal M3A1 a mluví rusky :) Ve hře už to není tolik o brokovnici, jako v jedničce, kde se s ní dalo projít každou mapu. Tady má dost krátý dosah, navíc hodně misí je venkovních, takže mnohem častěj je potřeba střílet z automatických zbraní. Ale ani ve dvojce neztratila svoje kouzlo a vyčistit s ní nějakej kumbál s teroristy je parádní. Přibyla automatická brokovnice se zásobníkem na 10 patron, asi nejbrutálnější zbraň ve hře. Dál přibylo pár druhů granátů. Krom nočního vidění máte k dispozici nově termobrýle alá Predator, se kterými vidíte přes zeď. Výborná věc při procházení budov. Mezi jednotlivými misemi jsou zde i jakési odpočinkové a tak se např. učíte v Shopu ovládat nově vyvinutou zbraň apod. Inteligence protivníků není moc vysoká. Většinou když vás zvětří, sami se rozutíkají k vám a běží přímo do rány, takže je to o tom líp zamířit a rychleji pálit. Ovšem v MP je tomu už jinak... Multiplayer k této hře je asi nejzábavnější, jaký jsem kdy hrál, je to hotový masokombinát. Už samotný herní základ obsahuje spoustu skinů postav a výborné mapy. Nehledě na to co vše už k tomu vzniklo a dá se stáhnout.

Z dnešního pohledu již slabší grafika, prostředí ve kterém se pohybujete není nijak rozsáhlé, malý dohled, vše působí poněkud rozměrně. Tipnul bych si že engine, na kterém hra běží, je na úrovni Quake 2... Levely nejsou nijak složité, ale docela dlouhé. Většinou vede jedna cesta k cíli, na které se nedá zabloudit, sem tam se dá si nadběhnout, např. prolezením klimatizace vykosíte místnost, do které by jste normálně šli dveřmi apod. Úkoly jsou jednoduché, vyskákat po bednách, přelézt trubku, otočit někde kohoutem, zmáčknout tlačítko... Dnes je to fakt nehratelný, až skoro nudný. Není divu, psal se rok 2000 když tahle hra vyšla a tenkrát to byla opravdu vyjmečná FPS. SoF měl za úkol určitě ukázat něco jiného, než promyšlenost levelů a to také splnil. Protivník se po zabití nesložil ve hromadu sraček jako doposavaď, ale reálně odlétával, otáčel se ve vzduchu, přišel o hlavu nebo nohu, realita byla dost věrohodná. Zbraň nebyla jen mrtvý klacek, Mullins si ji neustále prohlížel, šteloval, nebo si s ní můžete stiskem spec. klávesy i házet. Výborná byla rychlost se kterou Mullins zbraně nabíjel, takže se vám nestalo, že vás někdo oddělal při výměně zásobníku. Zvuky zbraní jsou na dobré úrovni. Za zmínku stojí brokovnice, pistole .44 nebo MG, s němi je radost hrát. Naopak zbraně jako plamenomet, mikrovlnka, jsou spíše nepoužitelný, škoda že granátomet má tak malou účinnost. Hudba je poměrně jednoduchá až trapná, ale co vás 100% na ní dostane je přimíchávání druhé dramatizující hudby při přesile protivníků a zhoršování vaší situace, naopak zklidňování a návrat do normálu po vyhrané přestřelce. Je specifická a vždy dobře zapadá do prostředí, ve kterém se právě ocitáte. Ve hře jste neustále navigováni vysílačkou a některé hlášky mě docela rozesmáli, vzpomínám si např. na latríně při střelení do hovna právě zabitého teroristy vás Hawk okřikne: rozpočet Shopu není tak velký, abys mohl střílet municí i do hoven :) Nebo když u závěrečného bosse zabijete všechny jeho zbývající vojáky, zahlásí naštvaně: co si člověk neudělá sám, to nemá. Vytáhne zbraň a jde vás kosit :) Atmosféru to má výbornou a věřím, že kdo si to zahraje i dnes, tak neprohloupí, nakonec vás to stejně dostane.