Body Blows je bojovkou pro Amigu a PC, která byla svého času srovnávána s úspěšnějším Street Fighterem II z r. 1991. Verze pro Amigu vedla 5 týdnů v žebříčku prodejnosti a tvrdilo se o ní, že je lepší nebo stejně dobrá jako v té době nejlepší bojovka Street Fighter II. Verze pro PC postrádala špičkovou grafiku a soundtrack z Amiga verze a nebyla tak úspěšná.
Hratelnost je velmi podobná Street Fighteru II. Hrát lze v módech hry jednoho hráče, dvou hráčů (2 hráči proti sobě na 1 klávesnici) a turnaje. Na výběr jsou postavy Nik, Dan (starší bratr Nika), Junior (boxer tmavé pleti označovaný ve hře jako solidní britský boxovací buldog), Lo Ray (buddhistický mnich), Cossak (kulturista), Doug (tlusťoch), Maria (mrštná španělská dívka), Mike (businessman), Ninja a Yit-U (karatista se schopností teleportace). V závěru turnaje se lze setkat ještě s Maxem (svalnatým lamačem ženských srdcí, jemuž postupně odpadává z těla kůže...) a na závěr s T17 (terminátorem, který se z poraženého Maxe vyklube).
Každá z postav měla jeden speciální útok.
oldgamer89
Mé zcela první setkání se žánrem mlátiček. V DOSovském rozhraní na prastaré 386ce pod zkráceným pojmenováním "BODYBL". Ze začátku jsem byl jako u vytržení, protože nic podobného jsem v té době v rámci hraní neviděl, možná jsem měl akorát ponětí o nějakém Tekken 3, který jsem zahlédl na hracím automatu neznámo kde.
Vyzkoušel jsem tedy hru za všechny dostupné postavy, oblíbil si bratry sympaťáky Nika a Dana, nesnášel Loraye a smál se tlouštíkovi Dugovi. Těch pohybů u každého charakteru nebylo tehdá nějak zvlášť moc, ale bohatě mi to stačilo. Při delším podržení akční klávesy ještě navíc každý "vykouzlil" nějakou tu specialitku. Nejlépe se mi Body Blows procházelo za Ninju nebo kravaťáka Mika. Laťka obtížnosti nebyla nastavena příliš vysoko, takže jediný možný zásek mohl přijít na konci u frajírka Maxe, ze kterého se postupně vyklubal robot podobný terminátorovi. Pamatuji si, že po jeho poražení pomocí teleportu zmizel.
K vylepšenému Ultimate Body Blows jsem se dostal až o mnoho let později, ale žádná velká změna v něm nenastala, jednalo se defakto jen o přidání dalších charakterů a prostředí z Amiga verze (se kterou jsem se pochopitelně samostatně nikdy nesetkal).
Celkově tedy solidní bojovka, která ale nezaručí dlouhodobé setrvání u počítače kvůli malému počtu postav, jejich pohybů a jedinou velkou výhodou zde zůstává multiplayer ve formě hry dvou hráčů na jedné klávesnici. Špatné nejsou ani popisky jednotlivých bijců, uvedu příklad u Mika: "Far from being just full of wind, this executive really means business!" 70%.
Vyzkoušel jsem tedy hru za všechny dostupné postavy, oblíbil si bratry sympaťáky Nika a Dana, nesnášel Loraye a smál se tlouštíkovi Dugovi. Těch pohybů u každého charakteru nebylo tehdá nějak zvlášť moc, ale bohatě mi to stačilo. Při delším podržení akční klávesy ještě navíc každý "vykouzlil" nějakou tu specialitku. Nejlépe se mi Body Blows procházelo za Ninju nebo kravaťáka Mika. Laťka obtížnosti nebyla nastavena příliš vysoko, takže jediný možný zásek mohl přijít na konci u frajírka Maxe, ze kterého se postupně vyklubal robot podobný terminátorovi. Pamatuji si, že po jeho poražení pomocí teleportu zmizel.
K vylepšenému Ultimate Body Blows jsem se dostal až o mnoho let později, ale žádná velká změna v něm nenastala, jednalo se defakto jen o přidání dalších charakterů a prostředí z Amiga verze (se kterou jsem se pochopitelně samostatně nikdy nesetkal).
Celkově tedy solidní bojovka, která ale nezaručí dlouhodobé setrvání u počítače kvůli malému počtu postav, jejich pohybů a jedinou velkou výhodou zde zůstává multiplayer ve formě hry dvou hráčů na jedné klávesnici. Špatné nejsou ani popisky jednotlivých bijců, uvedu příklad u Mika: "Far from being just full of wind, this executive really means business!" 70%.
danny21
zemi
DS
Mitisko
Miriyak
Pejik
Pro: Hratelnost, ovladatelnost, hra pro 2 hráče.
Proti: Chybí komba.