Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Mé zcela první setkání se žánrem mlátiček. V DOSovském rozhraní na prastaré 386ce pod zkráceným pojmenováním "BODYBL". Ze začátku jsem byl jako u vytržení, protože nic podobného jsem v té době v rámci hraní neviděl, možná jsem měl akorát ponětí o nějakém Tekken 3, který jsem zahlédl na hracím automatu neznámo kde.

Vyzkoušel jsem tedy hru za všechny dostupné postavy, oblíbil si bratry sympaťáky Nika a Dana, nesnášel Loraye a smál se tlouštíkovi Dugovi. Těch pohybů u každého charakteru nebylo tehdá nějak zvlášť moc, ale bohatě mi to stačilo. Při delším podržení akční klávesy ještě navíc každý "vykouzlil" nějakou tu specialitku. Nejlépe se mi Body Blows procházelo za Ninju nebo kravaťáka Mika. Laťka obtížnosti nebyla nastavena příliš vysoko, takže jediný možný zásek mohl přijít na konci u frajírka Maxe, ze kterého se postupně vyklubal robot podobný terminátorovi. Pamatuji si, že po jeho poražení pomocí teleportu zmizel.

K vylepšenému Ultimate Body Blows jsem se dostal až o mnoho let později, ale žádná velká změna v něm nenastala, jednalo se defakto jen o přidání dalších charakterů a prostředí z Amiga verze (se kterou jsem se pochopitelně samostatně nikdy nesetkal).

Celkově tedy solidní bojovka, která ale nezaručí dlouhodobé setrvání u počítače kvůli malému počtu postav, jejich pohybů a jedinou velkou výhodou zde zůstává multiplayer ve formě hry dvou hráčů na jedné klávesnici. Špatné nejsou ani popisky jednotlivých bijců, uvedu příklad u Mika: "Far from being just full of wind, this executive really means business!" 70%.
+11
  • PC 70
Stejně jako Street Fighter 2, i Body Blows jsem byl schopný rozfrčet kupodivu na své stařičké 286-ce ... kde jsou ty časy nekonečných rubaček a pokusů sundat bráchu nebo kámoše a hlavně pokořit všechny bojovníky v turnajovém módu.

Bojovníku je pár, každý z nich má ssvůj speciální pohyb nebo kombo, stačilo podrželo akční klávesku - co se týče ovládání, v pohodičce se dalo na numerické klávesnici, nic náročného. Jinak samozřejmě styl a lá Street Fighter 2, kdo zrube dřív vyhrává, v případě turnaje se z finálního bosse Maxe vyklube kupodivu kybernetický Terminátor - ale díky tomu, že obtížnost není nijak přestřelená, poradíte si i s ním vcelku hravě po pár pokusech.

Verze Amigy me nepotkala, s hodnocením je to u mě podobně jako u staršího SF2, který ode dostal silný průměr - takže jdu zamáčknout slzu nostalgie - 70 %
+8
  • PC 80
Když jsem Body Blows viděl poprvé, myslel jsem si chvíli, že je to Street Fighter na PC. Podobná hra na PC docela chyběla, protože Street Fighter se dal zahrát jen na automatech, videohrách, apod. jenom na PC pořád něco takové nebylo. Body Blows do jisté míry vyplnilo tuto mezeru. Do jisté míry, protože zároveň s touhle hrou již letěl Mortal Kombat, který byl ve všech ohledech mnohem lepší a časem zastínil všechny ostatní bojovky. Body Blows se hlavně dal hrát na slabších 386, možná i 286. Postavy jsou dobře navržené, s vybalancovaným útokem - každý si našel toho svého oblíbeného a nikdo nebyl výrazně slabší. Příjemné ovládání na numerické klávesnici s jednou akční klávesou. Chybí tomu asi jen více nějakých speciálních komb jako ve SF, např. namačkáním několika kláves. V Body Blows se dalo vyvolat u každé postavy pouze jedno jediné (držením akční klávesy po určitou dobu).

Pro: Hratelnost, ovladatelnost, hra pro 2 hráče.

Proti: Chybí komba.

+7