Ačkoliv Requiem již tolik neděsí svou atmosférou jako předchůdci, i zde se najde pár situací, při kterých se člověk lekne, nebo minimálně trochu znejistí. Vybavují se mi teď jen dva momenty a sice zkamenělý červ, když se na něj kocháte pohledem, najednou v něm zapraská a on vydá svůj klasický zvuk... bravo Frictional. A druhý moment, když jdete po dlouhé chodbičce s kovovou podlahou, tudíž slyšíte dobře každý svůj krok, najednou se ozvou kroky navíc, což vás donutí se okamžitě otočit. Vzápětí se vám vysměje tajemný hlas, protože za vámi nikdo není a jde zase jen o jednu z šeredných hříček Clarence... bravo bravo. Co se mi moc nelíbilo, tak v podstatě žádná návaznost prostředí u jednotlivých levelů. Spíš mi to celé připadalo jako zdolávání jednotlivých Penumbrovských arén. Přičemž jedna pasáž se mi jevila, že už nemá s Penumbrou nic společného. Level s elektrickou koulí.
Možná je to záměrně, jako dodatky k jednotlivým částím hry. Každopádně jde tak trochu o slepenec...
Na nic živého, chodícího, lezoucího zde opravdu nenarazíte, nebo se mi to alespoň osobně nepovedlo. Na první pohled vám nikde nic nehrozí. Přesto však trocha opatrnosti není na škodu a vyplatí se, pokud se vám nechce opakovat třeba dlouhou pasáž s nudným skákáním. I zde narazíte na několik nástrah a brzy zjistíte, že zahučení do propasti není jediný způsob, jak přijít o kejhák. A může to být třeba TNT lahvička, pokud s ní nebudete manipulovat opatrně a překročíte určitou mez, škoda že tahle věcička nebyla již v původní hře...
I zde je možnost hledání a sbírání artefaktů, které vám zpřístupní záhadný kód, ale zda-li se to vyplatí, např. kvůli spuštění minihry, to už musí posoudit každý sám. Osobně jsem se tím nezatěžoval.
Takže shrnutí, herně nic moc, zážitek slabší, ikdyž pár světlejších míst by se našlo, dohrál jsem spíše jen z principu.
Pro: Nové úrovně, pár nových prvků, jako dodatek dobré...
Proti: Menší zklamání z atmosféry, po dvou výborných epizodách asi každý čekal trochu víc.