Tak ze zvědavosti jsem si Requiem zahrál a musím konstatovat, že kdybych tento díl nehrál, nic zvláštního by se asi nestalo. Ne snad, že bych se vyloženě nudil, ale... Hororová atmosféra klesla přibližně na desetinu oproti původnímu ražení. Absence nepřátel rázem udělala ze hry spíše logickou adventurku, ve které jen hledáte cestu jak postoupit dál. Sem tam klasické zákysy v podobě zavřených dveří, vypnutého proudu, nepřistavené plošiny, atd. Requiem vyžaduje také trochu víc zručnosti ve skákání a správném načasování. Celé je to spíše o zdolávání překážek a zřejmě též o demonstraci dalších vymožeností enginu, které původní hry nepojmuly.

Ačkoliv Requiem již tolik neděsí svou atmosférou jako předchůdci, i zde se najde pár situací, při kterých se člověk lekne, nebo minimálně trochu znejistí. Vybavují se mi teď jen dva momenty a sice zkamenělý červ, když se na něj kocháte pohledem, najednou v něm zapraská a on vydá svůj klasický zvuk... bravo Frictional. A druhý moment, když jdete po dlouhé chodbičce s kovovou podlahou, tudíž slyšíte dobře každý svůj krok, najednou se ozvou kroky navíc, což vás donutí se okamžitě otočit. Vzápětí se vám vysměje tajemný hlas, protože za vámi nikdo není a jde zase jen o jednu z šeredných hříček Clarence... bravo bravo. Co se mi moc nelíbilo, tak v podstatě žádná návaznost prostředí u jednotlivých levelů. Spíš mi to celé připadalo jako zdolávání jednotlivých Penumbrovských arén. Přičemž jedna pasáž se mi jevila, že už nemá s Penumbrou nic společného. Level s elektrickou koulí.
Možná je to záměrně, jako dodatky k jednotlivým částím hry. Každopádně jde tak trochu o slepenec...

Na nic živého, chodícího, lezoucího zde opravdu nenarazíte, nebo se mi to alespoň osobně nepovedlo. Na první pohled vám nikde nic nehrozí. Přesto však trocha opatrnosti není na škodu a vyplatí se, pokud se vám nechce opakovat třeba dlouhou pasáž s nudným skákáním. I zde narazíte na několik nástrah a brzy zjistíte, že zahučení do propasti není jediný způsob, jak přijít o kejhák. A může to být třeba TNT lahvička, pokud s ní nebudete manipulovat opatrně a překročíte určitou mez, škoda že tahle věcička nebyla již v původní hře...

I zde je možnost hledání a sbírání artefaktů, které vám zpřístupní záhadný kód, ale zda-li se to vyplatí, např. kvůli spuštění minihry, to už musí posoudit každý sám. Osobně jsem se tím nezatěžoval.

Takže shrnutí, herně nic moc, zážitek slabší, ikdyž pár světlejších míst by se našlo, dohrál jsem spíše jen z principu.

Skvělá logická hříčka, na které si vylámal zuby kdejaký dospělák. Pamatuji si dobře na svého strýce, kterak si chtěl při jedné návštěvě u nás zahrát na počítači šachy a nakonec skončil několik hodin u Sokobanu :) Některé pozdější levely se nám jevily jako neřešitelné... samozřejmě řešení měly. Jako menší jsem se dostal možná kousek za Level 10 a neměl šanci pokračovat dál... Kvůli CGA grafice ve čtyřech barvách u mně patřil tenkrát Sokoban spíš k těm méně oblíbeným hrám (málo barevným) a po chvíli jsem si vždy raději pustil něco barevnějšího. Dnes to již dovedu hodnotit s odstupem jako naprostou klasiku žánru. Sokoban je prostě geniální jednoduchý hlavolam s přítažlivým prostředím. Cupitání skladníka mezi cihlovými zdmi se muselo tehdy zalíbit snad každému hráči bez rozdílu. Také touha dostat se s výtahem výš a výš do neznáma byl jistý motivující prvek :)

Výborný automobilový simulátor, velmi realistický... Nabízí nepřeberné množství závodních módů a tratí, záleží jen na vás, jak si hru přizpůsobíte, do čeho usednete. A není snad jediná známější závodní série a trať, kterou by tato hra opoměla. Díky tomu rFactor snad nikdy neomrzí... Na vývoji se může navíc kdokoliv sám podílet.

Hra má kvalitní jemnou grafiku a zvukovou kulisu, ale přišlo mi, že ne vždy je jejich potenciál maximálně využit. Některé tratě a mody nejsou zrovna v nejlepší kvalitě. Existují prostě horší a lepší a je potřeba hledat. Je tu i jistý model poškození, ale spíše decentní po grafické stránce (utržené kolo, odtržení křidel). Projeví se spíše na chování vozu, ale nečekejte nějaké devastační orgie, tříštící se sklo, alá Burnout Paradise... Samozřejmostí je střídání dne a noci s věrohodným stínováním. Čas závodu si lze samozřejmě nastavit. Snad jediné, co trochu kazilo dojem, jsou sochovité postavy v boxech, žádný jejich pohyb a navíc jimi můžete projet.

V samotném herním základu najdeme až na pár připomínek velmi povedené mody, které na obeznámení bohatě stačí. Je to takový malý výtažek toho, s čím vším se v rFactor lze setkat. Ve zkratce: silniční vozy, rallye vozy, amaterská formule, formule 3, formule IS (hodně podobné F1), NASCAR série, série Panoz ...

Hra je opravdu velmi realistická a na nic si nehraje. Může se vám přihodit cokoliv nepředvídatelného, co v běžném opravdovém závodě. Přičemž několika sekundová ztráta v dlouhém hodinovém závodě se dá jen z těží napravit, proto hodně záleží na vaší šikovnosti a trpělivosti. Musíte počítat se spotřebou paliva a opotřebením pneumatik, vyvarovat se přehřátí motorových náplní. Samozřejmostí jsou pokuty za rychlou jízdu v boxech, diskvalifikace za jízdu v protisměru, apod. Taktéž vyvěšování vlajek, připraven je i safety car... Překvapilo mě, že je ve hře možná i taková závada, jako vysazení jedné z brzd, kvůli přehřátí a nastavenému vysokému účinku brzd.

Taktéž jízda AI pilotů působí téměř dokonale. Dokáží kroužit několik kol za sebou, vedle sebe, s minimálním rozestupem, někdy vás přibouchnou v zatáčce, někdy zase dovedou uhnout... Potěšující je také, že i oni se dopouštějí chyb a občas se jim nějaká ta zatáčka nepovede.

Ovládání je velmi citlivé a než dosáhnete nějakých výsledků, budete se muset s každým autem a tratí dokonale seznámit. Kapitola sama pro sebe je taktéž nastavení vozu, což ovšem vyžaduje trochu znalostí ze závodní techniky. Pokud vám nevyhovuje tovární nastavení, můžete se pustit do úprav a pokusit se jízdní vlastnosti zlepšit, nebo naopak ještě zhoršit... Samozřejmostí u takové hry je volant, nebo nějaký analogový ovladač. Hraní na klávesnici sice jde trochu přizpůsobit, pomocí nastavení, ale vůz s výkonem nad 200kW s tím prostě neuřídíte.

Celkově hodně povedená hra, která má blízko k realitě a díky které může mít hráč téměř opravdový pocit ze závodění.

Skvělá hra a rozhodně doporučuji vyzkoušet. Grafika určitě neodradí, ikdyž už je nějaký ten pátek stará a zřejmě na konci svých možností, ale za to běží spolehlivě i na slabších sestavách. Ze začátku Portal sice baví docela průměrně, ale pak už jen překvapuje a překvapuje... Nakonec máte pocit, že jste hráli něco originálního a jedinečného. Jak je to možné? Jednak perfektní dějová linie, která vás celou dobu ponechává v iluzi, že hrajete logickou oddechovku. Máte pocit, že vaším úkolem je pouze projít určitý počet arén, ale ke konci hra nabere trochu zajímavější akční charakter. Jednak způsob hraní a zdolávání překážek, občas si zalétáte vzduchem jako při hraní Quake 3 Arena a se všemi nástrahami a nebezpečími si musíte poradit, přestože nemáte k dispozici, krom portalgunu, žádný zbraňový arzenál. A v poslední řadě, centrální mozek samotný, jeho namluvení, hlášky, lži a vyhrožování na závěr, to mi také připadalo dokonalé...

Hra sice nenabízí nějakou pekelnou obtížnost, ale na pár místech je zapotřebí trochu popřemýšlet a pořádně probádat okolí. Upřímně, asi třikrát se mi stalo, že jsem byl bezradný a uvažoval o návodu. Ve zkratce: komnata 18 propast, rozbití skelní tabule, sál s výsuvnými trubkami. Ale po chvíli přemýšlení se řešení vždy objevilo a to je na hře také sympatické, že nezachází do extrémů. Nemusíte něco přepočítávat do šesnáctkové soustavy, nebo si zakreslovat každou podezřelou věc na papír...

Osobně jsem hodnocení ze začátku viděl na nějakých 75%, ale nakonec moc nechybělo do nejvyšších pater. Na hodnocení ubírá asi jen fakt, že je hra poměrně krátká. Máte pocit, jakoby jste si prošli pouze první epizodu a hře by slušeli celkem alespoň tři takové epizody, jako je ta první - jedinná. Portal 2 bude určitě jedna z her, na kterou si "posvítím" :)

Prostě se tomu vyhněte velkým obloukem. Instalace 762MB, přičemž obsah by odpovídal tak 76MB. A na konci běží snad 5 minut video, které nejde přeskočit. To jsem zas někomu naletěl... Posílám tenhle počin do pekel.

Pokračování jak má být! Atmosféra je minimálně na stejné úrovni, ba naopak, zdá se mi ještě o stupínek lepší. Dlouho mi něco tak nezvedlo adrenalin, jako nahánějící mutant a jeho kulervoucí hláška: "You are dead!"

Také grafika v Black Plague vypadá o něco lépe, ale zčásti je to dané určitě změnou prostředí, z oněch ponurých důlních chodeb na jakýsi utajený podmořský komplex pokusných laboratoří. Zároveň s tím došlo i ke změně nepřátel, jimiž už nejsou vlci, pavouci a červi, nýbrž poněkud vyspělejší člověčí mutant. Tentokrát ovšem během hraní nenajdete žádný bytelný předmět, se kterým by se dalo bránit. Tudíž se nepřátel a stísněného pocitu, že nejste na chodbách úplně sami, prostě jen tak nezbavíte. I hudba mi přijde více hororová, než před tím a na klidu vám rozhodně nepřidá. Jestliže v předchozím díle byla alespoň místama poklidnější, tady vás tlačí ke zdi neustále.

Herní dobu jsem přesně neměřil, ale zdálo se mi, že je poněkud dříve hotovo. V podstatě procházíte akorát dva větší komplexy, ve kterých standartně bloumáte s baterkou po mapě, k tomu je připojeno pár kratších pasáží, včetně tzv. snové říše, ve které se vám zobrazují některé děsivé momenty z jedničky a ve které se vás autoři hry snaží dohnat zřejmě k úplnému šílenství (alespoň tak to na mě působilo). Zkrátka opět nic, co by vás zaměstnalo déle jak týden. S tím souvisí i malé využití inventáře a poměrně málo předmětů ve hře.

Ovšem zážitek nebyl nikterak slabší. Některé pasáže jsou tak skličující, až jsem si říkal, dál prostě nejdu, tam už nepůjdu, atd. Kdo hrál tak ví, o čem mluvím. Například co zažijete v pasáži pojmenované imho Psinec. Musel jsem častokrát s hraním na chvíli přestat. Systém nástrah, překvapení, polekání je zde dotažen takřka k dokonalosti. Navíc některé momenty nejsou nijak logicky podloženy, tudíž je nemáte ani šanci předvídat. Má je na svědomí hlas Clarence, kterého sice nevidíte, ale jeho posměšky a urýpaný hlas vás neustále doprovází. Dělá vám opravdu nepěkné věci a častokrát vás dožene na pokraj zoufalství. Například nechá zmizet dveře, za záda vám teleportuje mutanta, nebo před vámi shodí ze stropu mrtvolu, která tam předtím nebyla, apod. Takže téměř nikdy si nemůžete být jisti, že se kdekoliv zrovna něco nestane.

Jen škoda že přijde konec, když máte pocit, že jste teprve někde v polovině hry. Ale už podle media (CD-ROM) mi bylo jasné, že něco extra rozsáhlého se konat nebude. Očekával jsem také nějaké solidnější zakončení. Snové pasáže bych klidně oželel, přišli mi už poněkud divné. Ale pokud je to všechno jenom předkrm k závěrečnému dílu Requiem, tak se vůbec nezlobím.

Opravdu kvalitní hororová adventura, při které poznáte, co je to nefalšovaný strach. Nepamatuji si, že bych u nějaké hry zažíval takové šoky, ze kterých mi lezla husí kůže po těle. Díky fyzikálnímu enginu, který je nadmíru interaktivní, jste ve hře daleko více spjatí s okolním prostředím a s postavou samotnou. Chcete-li například používat krumpáč, musíte při tom myší přesně simulovat pohyby, jako by jste jej v ruce opravdu drželi. Podobně probíhá i manipulace s předměty, přesouvání beden, desek, sudů a dalších věcí, při kterém věrně pracuje fyzika. Ale abych jenom nelichotil, pár věcí bych hře i vytknul, nebude to však nic vážného, co by významně snížilo moje hodnocení.

Začnu asi grafikou. Ta je minimálně 5 let pozadu a to mám na mysli již v době vydání hry. Textury sice mají solidní rozlišení, ale vybavení chodeb, detailnost přístrojů... zkrátka občas mi to připadalo jako návrat zpět (třeba do roku 2002 a procházení prvních MoHaa). Zvuky a psycho hudební doprovod jsou naopak výborné, jen díky ním již máte stažené půlky na židli, nehledě na to, co záhy přijde...

Mám pocit, že 75% všeho děsu a strachu v této hře spadá na souboje a problém, že se nemáte jak pořádně bránit. Nic vás asi nevyděsí víc, než napadení vlkem, či jinou havětí a souboj tváří v tvář, pokud se rozhodnete vzdorovat. Pohyby krumpáčem jsou však zoufale pomalé a šance na vítězství docela nízká. Občas zamrzí, že nemáte lepší způsob, jak se bestií zbavit, ale to je asi to, co dělá Penumbru Penumbrou. Pravda, kdybychom našli někde ve druhém kole brokovnici a vyčistili s ní každý další level, bylo by rázem po atmosféře. Teď vlastně ani nevím na co si stěžuji, takže tento odstavec berte jen jako nezbytnou omáčku kolem.

Svícení resp. baterka zase není tolik potřeba, jak jsem se na začátku domníval. V podstatě se bez ní dá obejít a to je škoda. Zajímavá by byla pasáž úplně po tmě!

Trochu mi vadilo řešení savů, kdy se vám obrazovka vysvítí do bíla. Jelikož si Penumbru vychutnávám převážně v noci a samotná se odehrává jen ve slabě osvětlených prostorech, působí to i trochu bolestivě a já nemám zájem si vypálovat oči. Ale co čekat dobrého od takto úchylné hry... :)

Také loadování místností je dnes přežitek, který se hned tak nevidí. Naopak vám pomůže, pokud se potřebujete zbavit útočícího vlka.

Hru nedoporučuji hrát moc dlouho. Zvláště pokud míváte i depresivní stavy. Mohlo by se vám ještě přitížit. Už jen strávit hodinku ve stresu vám docela solidně pocuchá nervy a nejspíš brzy vyhledáte klávesu Esc. Nedovedu si představit, že bych u toho seděl celý den, jestli bych pak byl ještě normální, bez doživotních následků.

Zbytečná investice pokud máte dvojku, protože se k ní nejspíš rychle vrátíte. Tohle mě vážně nenadchlo... Neskutečně zdlouhavé načítání, následné trhy při scrolování na mapě (po nainstalování patche se to trochu zlepší), krapet přehnané HW nároky na takový styl hry. Odpudivé ikonky jednotek místo spritů, které je sice možné zapnout, ale jdou vidět pouze z blízka. Nejsou zde vůbec vyobrazeny tech-teamy charakteristické pro každý stát, vůbec celkově výrazně ubylo fotografií, spíše přibylo posuvníků. Celkově si myslím, že šla kvalita spíše dolů... A nespraví to ani fakt, že území je nyní rozděleno na mnohem více částí a k obsazení je potřeba opravdu velký počet divizí. S pocitem, že nám trojka naservírovala spíše válečný program, místo hry, se s ní loučím a raději si zapnu dvojku.

P.S. Soudím hru pouze jako nepříliš zaujatý hráč, naopak nějaký zapřísáhlý vojenský stratég si zde může přijít na své.

Docela tupá lineární RPG mlátička, která si zaslouží projít, ale něčím vyjmečným asi nikoho nepřekvapí.

Vše bylo vsazeno zřejmě na grafiku. Jak se lze dočíst v recenzích, vývojáři pro hru vytvořili vlastní engine, který je ovšem poměrně náročný na HW. Ano, svět Legend je opravdu koukatelný, ale ještě nikde se mi nestalo, že by i na průměrných detailech například déšť natolik paralyzoval hraní, že jsem si v duchu přál, ať už konečně přestane chcát.

Proč lineární? Ačkoliv se prostředí mění a vystřídáte několik krajin, po chvíli zjistíte, že dokola kopírujete scénář - pustina, vesnice, dungeon. V každé krajině narazíte na 2-3 druhy nepřátel, které se opakují a jsou jakoby pořád stejně rozmístěni, takže většinou tušíte, co vás čeká za rohem. Nic proti, ale když navštívíte po desáté na oko stejnou osadu, v sestavě jeden Shaman a pár pobíhajících Orků, po chvilce vás na tom již nemá co překvapit... Příjemným zpestřením jsou šéfové, kteří vynikají svou mohutností a zvednou trochu hráčův adrenalin.

K postavě a RPG modelu samotnému. Přijde mi, že je tam jen hrubý základ, troufnul bych si i na něco složitějšího, s více vlastnostmi. Avatarovi to celkem sekne, ale myslím si, že to vývojáři trochu přehnali s velikostí amuletu... Vybavování postavy je celkově trochu nepovedené a častokrát se vám nepovede napoprvé klikonut na správnou věc. Viz také co píši o kurzoru níže...

Slibované 'cinematic' souboje jsou možná hezčí na pohled, určitě působí reálněji, ale jelikož k boji používáte jedno tlačítko a snažíte se protivníka co nejdříve vyřídit, je vám to celkem jedno, po chvíli je nevnímáte... Lze si všimnout i nedostatku. Při fatálním úderu protivník padá k zemi a vypadnou z něj předměty, ještě než avatar dokončí údery.

Teď ještě k předmětům, truhlám, sběrným místům. Některá skrytá místa vypadají zajímavě, bohužel z 90-ti % nic zajímavého nevydají. Těch zbylých 10% připadá na zvláštní předměty, které jsou údajně na stanovených místech. Samozřejmě ze začátku má smysl všechny truhly otvírat. Ale po určité době, když máte dostatek zlaťáků a kvalitní výbavu si můžete koupit, se stává z otvírání truhel otravná rutina a já se jim už vyhýbám. Najít v trávě amulet nebo prstýnek je také lahůdka, v podstatě nejdou vidět. Co mi ještě vadilo, tak že nemůžu předmět z inventáře jednoduše zahodit, nebo že nemůžu předem vidět jeho atributy, ještě než ho zvednu ze země.

K ovládání hry slouží výhradně myš, použití kláves by se ale určitě hodilo. Například při užívání potions (doplňování zdraví či many) při probíhajícím boji. Někdy je o nervy sjíždět kurzorem dolů na lahvičku a trefit jí... Ve hře bohužel chybí nastavení rychlosti kurzoru, který se mi zdá neohrabaný a například při doplňování 20ks lahviček u obchodníka si tak můžete postavit na kafe, než se vám to podaří.

Hudební doprovod je spíše průměr. Hodně skladeb je jen modifikovaná melodie, kterou uslyšíte někde na začátku. Jediná opravdu hezká hudba mi přišla ve vesničce Turint, kam jsem se rád vracel, abych si jí poslechl.

Ačkoliv skoro dvakrát delší než jednička, na mě Samorost 2 již nezanechal takový dojem, jako první díl. Některé obrazovky možná už nebyly tolik bizární jako předtím a také méně obtížné. Možná druhému dílu trochu chyběla ta původní atmosféra neznáma. Těžko říci, jestli se něco změní v placené verzi, nemohu posoudit. Každopádně čest oboum Samorostům.

Samorost se mi svojí kvalitou navždy zaryl do paměti. Hledal jsem tenkrát pouze nějakou obyčejnou chodičku, se kterou zabiji jedno nudné odpoledne. Hra narychlo načtená přes vyhledávač u mne nakonec sklidila slova nadšení a obdivu. Těch cca 8 herních obrazovek (free), dovedlo tak zvláštně pobavit a navnadit, že jen těžko se mi někdy v budoucnu podobný zážitek zopakuje.
Ve hře mě příjemně překvapilo trošku nestandartní prostředí s mírně tajemnou atmosférou. Při tvorbě hry někdo evidentně nešetřil svým důvtipem a fantazii... Taktéž grafika působí zábavně, na jednu stranu ostře fotogenická, na druhou jakoby dočmáraná v Paintshopu. Potěší, že je hra od českých tvůrců, což je i poznat na některých objektech ve hře.

Datadisk se mi zdá o chloupek lepší, než samotná hra. Ačkoliv nepřinesl mnoho nových map, herní doba se nijak drasticky nezkrátila. Atmosféra mi připadá tentokrát chytlavější, možná proto, že svět Eo spěje do záhuby a vy zachraňujete všechno kolem. Také obtížnost je vyšší, až skoro kritická (hranice štěstí a náhody). Možná je vše jen lépe načasované a prošpikované různými úkoly k dokonalosti. Mezi boji si odpočinete při řešení hádanek, nebo jsou zde i úkoly, které opravdu pobaví. Například hádka tří kostlivců u mne zabodovala. Ve hře také viditelně přibylo obchodníků a míst, kde lze obchodovat. Údajně zde má být stovka nových předmětů. Je tu také pokus o jakési předmětové sady (předměty patřící k sobě), které pokud se vám podaří shromáždit, navyšují účinek. Stále vás doprovází skvělá orchestrální hudba, kterou si nemůžu vynachválit. Skladba ze Sedmitvrzí se vám lehce zaryje pod kůži :)
Nejvýše však hodnotit nemůžu, jednak u mě celokově Spellforce 2 ztratil na váze tím svým zjednodušením RPG prvků oproti jedničce a nezlepšilo se ani vyvážení předmětů, které jsou si navíc vesměs podobné.
K samotnému systému RPG ve hře jsem se vyjádřil už minule. Ačkoliv je do hry přidáno více předmětů a diář se rozrostl o jeden dovednostní strom (shaikan), celkově je diář nudný a hru nijak nevyzdvihuje. Postavy a předměty, mají jednoho společného jmenovatele - málo atributů, nepřehlednost, nevyváženost. Postavu sice vylepšujete, ale jen tak z povinnosti. Nejlépe se mi na tom zdál lučištník, který způsobí svým lukem/kuší větší poškození, než těžká dvoumetrová sekera. Proč jsou v dovednostech dvě zbroje také nechápu, drátěné a plátované, když mají vesměs stejné parametry. Opět jsme u toho, že je zde málo atributů postavy. Ono totiž není co zlepšovat na třech vlastnostech postavy, jimiž jsou zbroj, zdraví a mana. Pokud řešíte nějaký úkol a na jeho konci je odměna v podobě předmětu, je vám většinou k ničemu, protože dávno máte lepší. Učíte se pužívat nějakou ze zbrojí, ale potom zjistíte, že róba, ke které nepotřebujete žádnou dovednost má srovnatelné atributy. To už ale odbíhám spíš k problémům mezi Spellforce 1 a 2 ...
Datadisk se mi opravdu hrál líp a tudíž trochu přidám na hodnocení.

EDIT: pěkný koment ze hry
Kapitán kavalérie Khalidan: Kam máme zaútočit?
Hero: Zásobujte má vojska surovinami!
Kapitán kavalérie Khalidan: Toho jsem se obával! Dobrá tedy, budeme si hrát na sedláky!

Zaměřím se hlavně na rozdíly mezi dvojkou a jedničkou. Jako vyznavač jedničky jsem po pročtení všech možných recenzí a komentářů neměl ve dvojku vůbec důvěru. Ale nakonec jsem jí zkusil a nedopadlo to tak nejhůře.
Co asi nikoho nepřekvapí, je lepší grafika a nové efekty. Svět Fiara je tak ještě víc přítažlivější. Moc hezky vypadá oheň, nebo sestřelit ve vzduchu nějakého opeřence je také efektní. Hudba a zvuky jsou víceméně přejaty z prvních dílů a doplněny o něco nového, což je dobře, protože byly a jsou skvělé a snad už ani nejdou udělat lépe. Příběh je také kvalitní a hezky namluvený, jak už je u SpellForce zvykem.
Největšího zklamání jsem se dočkal při spuštění hry a otevření inventáře. Narozdíl od jedničky je hnusný a nepřehledný. Jako písmo je zvolen jakýsi hnusný font, připomínající obyčejnou kurzívu v Outlook Express. Navíc všechno je zde zjednodušeno a ořezáno na minimum, co se vaší postavy a vylepšování týká. Takže místo šesti položek jsou zde už jenom tři. Zcela zmizel systém run a systém sbírání plánů budov. Hlavní postava už nemá tolik atributů, jakými byly síla, inteligence, hbitost, obratnost, atd... ale omezuje se nyní pouze na zdraví, manu a zbroj. Body získané za další úroveň lze tedy přidělovat pouze do kolonek pro boj nebo magii, pomocí kterých se učíte používání zbraní a kouzel. U vaší postavy není nikde udávána ani odolnost vůči různým druhům magie. Tím pádem ani zbrojení postavy už nemá takový efekt jako dřív. Předměty vám pouze zlepšují zdraví, manu a zbroj a přidávají nějaká procenta k určitým vlastnostem, které jsou u něj vždy napsány. Dám příklad, vemete si hůl s ohnivým útokem a k ní prsten, který vám přidává 15% k ohnivé magii. Do výzbroje sice přibyl jakýsi amulet, ale zase zmizely kalhoty. Předměty jsou si navíc podobné a je jich málo... Prostě celkově vzato, totální propad jsem pocítil na téhle úrovni.
Kouzla se získávají pouze naučením příslušné dovednosti (přidělením bodu), nedají se nikde koupit a nejsou už ani rozdělena do úrovní (level 1-12), takže taky citelný propad.
Podstatně zjednodušeno je i řešení úkolů. Při kliknutí na libovolný úkol se na mapě rozsvítí červený bod, kde se má daný úkol řešit (je-li řešení na aktuální mapě). Nemusíte nic odkrývat, hledat... což já ale právě chci.
Místo runových hrdinů, které jste si v jedničce mohli vybírat podle potřeby, zde máte natvrdo přidělené druhy. Občas by neškodilo vyměnit jejich xichty, ale bohužel to nejde.
Naštěstí se nepotvrdili moje obavy, že ze hry zcela zmizela i budovatelská část. Stále je tu možnost budovat osady, ikdyž je to celé opět ořezané na ten úplný základ a těch pár budov a upgradů, které se dají provést, lze snad spočítat na prstech jedné ruky.
Snad někdo chtěl hru zpřístupnit i těm nejmenším, nebo se obměnil vývojářský tým, každopádně za tohle všechno dávám body dolů. Kdo hrál jedničku, tak to určitě pochopí.
Navzdory tomu všemu se SpellForce 2 pořád dobře hraje, neztratil svoji specifickou atmosféru.

Docela unikátní hra, kterou si vysoce cením. Jsem moc rád, že mě neodradilo úvodní tápání a tak trochu chaos, protože na první pohled hra působila docela náročně a nehratelně a také trochu nudně, při pohledu na herní mapu. Ovšem záhy člověka chytne a jen tak nepustí.
Tahle strategie není o efektních soubojích s dech beroucí grafikou, není o klasickém budování a válčení typu: označ jednotku, napadni budovu atd. Na mapě se jakoby nic neděje, přesto jsou souboje napínavé, jde v nich o hodně a vaše jednotky mají spoustu atributů, které můžou rozhodnout bitvu. Nevím k čemu bych hraní v HoI přirovnal, ale představte si, že jako Hitler máte před sebou na obrovském stole mapu, na které posouváte svoje vojáky či tankové divize jako figurky, tak nějak to na mě celé působí. Ovšem to hlavní co dělá hru kvalitní, je její zákulisí, kde se odehrává vše podstatné, řízení politiky a ekonomiky státu, podpora státní rozvědky, výzkumu, zbrojení atd. Možnosti nastavení jsou opravdu nepřeberné.
Mám rád hry založené na realitě a v HoI2DD jsem si jí opravdu užil dosti. Celá hra je proložena spoustou dobových fotografií, každý stát má skutečné názvy divizí, politiků či generálů. Hlavně potěšila možnost hrát v jedné kampani i za Československo. Myslím si, že pro milovníky 2WW tématiky je tahle hra nutnost.

Solitér je královská hra. Přiznám se, že na počítači jsem jej hrál naposled ve Windows 98 (nyní upřednostňuji Pinball). Ale na mobilním telefonu hraji Solitéra poctivě téměř každý den. Je to hra která neomrzí. Výhodou je, že nepotřebujete protihráče a také délka hraní, jedna partie zabaví na dlouhé minuty.

Tento simulátor jsem měl víc v oblibě, než hodně podobný F29 Rtetaliator. Připadal mi hezčí graficky, více barevnější, hra se dala spustit v režimu VGA. Ikdyž vektorové provedení terénu je takřka na stejné úrovni. V té době se to ještě nesmělo s polygonama přehánět, například hornatý terén je zde proveden soustavou několika různě velkých objektů ve tvaru pyramidy, mrak je jenom šedý obdélník, apod. Jedním z plusů hry je i vysoký dohled v krajině.
Poměrně hezkou grafiku dotvářelo i použití efektu mlhy, která pohlcovala horizont a vzdálené objekty. Také při stoupání se terén pod vámi postupně zakrýval mlhou. Prostředí vypadalo mnohem lépe a věrohodněji.
Po technické stránce byl na tom simulátor také dobře. Hráč měl na palubě dostatek informací. Letoun se dobře ovládal, chování bylo věrohodné. Měl spoustu ovládacích prvků, forsáž, vysouvání kol, dalo se i katapultovat. Mimo střelbu šlo vypouštět také klamavé cíle. Přistávat se dalo celkem bezproblémově i na letadlové lodi.
Herní systém se mi také zamlouval. Hlavním úkolem v jednotlivých misích bylo zničit dva hlavní cíle a přistát na jakékoliv přátelské základně. Na konci mise proběhla rekapitulace vašeho letu, vedením čáry (letové dráhy) po mapě, se zastávkami u jednotlivých akcí, kde naskočil obrázek, popis a bodové ohodnocení za danou událost. Za nasbírané body jste dostali příslušnou hodnost a krásný odznak, kterých bylo ve hře celkem asi 5. Za splnění mise byl hráč jen průměrně ohodnocen, kdežto za zničení více cílů nad rámec mise mohl dosáhnout až na vyznamenání nejvyšší. Záleželo pouze na hráčovo šikovnosti, kolik toho stihl zlikvidovat, jakou zvolil taktiku, atd. Při plnění mise se totiž dalo i mezipřistát a doplnit palivo a munici.

Podle mně moc hezky udělaná střílečka se spoustou nástrah a stupňující se obtížností. Pěkná kreslená grafika. Ikdyž pozadí plochy bylo stále stejné, díky onomu lehce 3D terénu byla každá úroveň odlišná a s přibývajícími úrovněmi jsem měl pocit, že opravdu postupuji někam dál, do neznáma. Délka hry byla poměrně krátká, tuším pouze 8 levelů, ale projít je nebylo zase tak úplně jednoduché. Hlavním úkolem ve hře bylo posbírat všechny barevné body, jinak se neotevřely vrata do další úrovně. Pokud se vám to nepovedlo na poprvé, nebo jste vrata objeli úmyslně, úroveň se jednoduše opakovala tak, že její konec byl spojen se začátkem. S tím, že co bylo zlikvidováno v prvním kole, už se ve druhém neobjevilo.
Ve hře se také hrálo o výsledné bodové SCORE, které umožňovalo zápis do pomyslné síně slávy.

Strategie s perfektní jemnou grafikou a velmi detailními prvky. Nejvíc na mě asi zapůsobila voda, absolutně reálná, osobně jsem snad hezčí ještě nikde neviděl. Souboje jsou oku lahodící, demolice objektů s odlamujícími se částicemi, kouřové stopy po střelách atd. Zvuky taktéž přidávají na atmosféře. Budování osady nabízí spoustu upgradů a možností, například spolupráce s indiány, nebo využívání nových technologií.
Ovšem je tu i několik nedostatků, které nemůžu hře odpustit, kazící výsledné hodnocení. Třeba do očí bijící chybou je, že vojáci střílejí i přes zeď. Ve hře takového formátu to považuji za ubohost, že to takhle mohlo projít. Hra ztrácí na reálnosti i tím, že vesničané nedonáší suroviny ke stavbám, nýbrž kutají až dokutají...
V options mi chyběla možnost měnit rychlost hry, trochu zpomalit tempo by občas nebylo na škodu.
Průběh hry je na můj vkus až krapet moc chaotický. Skoro vždy začínáte v "epicentru" nějakého boje, kdy není ani čas si vydechnout a trochu se rozkoukat, nebo na vás tlačí nějaký časový limit. Základnu máte už z části postavenou a ne vždy například vyhovuje rozmístění staveb. Někomu tohle může vyhovovat, mně spíše vyhovuje začínat v klidu od píky.

Tuhle hru jsem měl jako malý capart hodně v oblibě. Hratelnost byla na sympatické úrovni tím, že se celý tank ovládal v podstatě na jedné obrazovce (z jednoho stanoviště), kde se dalo řídit a provádět střelbu zároveň. Ovládání bylo také poměrně jednoduché a základ měl člověk hned v malíku. Ikdyž využívat všechny prvky tanku znamenalo naučit se nazpaměť skoro půl klávesnice!
Simulátor byl na svoji dobu opravdu vyspělý. Dokonce již měl jednoduchý zásahový model, s několika body, u kterého fungovalo postupné ničení. Rána z boku opravdu poškodila pouze boční pancíř atd. Celkový stav poškození jste mohli sledovat na palubním monitoru. Kriticky zabarvené místo bylo samozřejmě nebezpečné pro každý další zásah.
Docela dlouho trvalo všechny mise projít, protože slova o obtížnosti nejsou jen planná. Obtížnost se dala navolit ve třech stupních a už Novice dal docela zabrat. Přes veškerou jednoduchost, některé mise trvaly víc jak 30 minut. V jednotvárném terénu se navíc dalo snadno zabloudit. Při nočních misích a zapnutém infra vidění barvy objektů ještě více splívaly do sebe a orientace tak nebyla vůbec snadná.
Přestože technika vypadala vesměs stejně (neexistovaly textury a větší množství polygonů nepřicházelo v úvahu), bylo jí nesmírné množství. Samozřejmě že byl ve tvarech rozdíl mezi tankem, transportérem, atp. Ale například tank používal jeden skin pro více typů. Ovšem v bojích už byly rozdíly citelné a např. T-10 se nedal tak lehce zničit jako T-62. Perličkou na dortu byl útočicí vrtulník Mi-28, který šel zlikvidovat pouze řízenou střelu.
Dobré bylo také provedení komunikace s posádkou, kdy se vždy zobrazila ikonka jednoho z tankistů a vedle ní text, co vám chtěl sdělit. Líbilo se mi i množství doprovodných obrázků ve hře, např. samotná destrukce tanku, nebo postava nervózního generála, který s vámi před a po každé misi hovořil a buďto vás chválil, nebo mlátil rukama do stolu. Celkově vzato, šlo o výborný i zábavný simulátor.

Hra, která se nechala inspirovat evidentně od AoE. Jenže všechno je tu o řád horší, počínaje grafikou, zvuky, možnostmi při budování, počtem jednotek, detailností a méně efektními souboji konče... Až se mi chce skoro napsat, že jde o plagiát či čínskou napodobeninu AoE :) Najdeme tu podobný herní systém, těží se zde stejné suroviny (dřevo, jídlo, zlato), dál je tu podobnost budov, jednotek...
Ale na druhou stranu se to docela dalo hrát a nějakých 70% si hra určitě zaslouží. Plusem je například to, že zde můžete hrát i za 'prašivé' indiány a to hned za dva různé klany. Je tu pár nových nápadů, například ono sbírání zkušeností u jednotek, specialisté kteří podporují útok, nebo mají větší ničivou sílu, atd.
Zvukové efekty jsou sice průměrné, ale hudba, ta má něco do sebe. Nejen, že se dobře poslouchá, ale je také podbarvena národními tradicemi. U Španělů nechybí kytara, u Indianů foukací varhany, u kovbojských Settlerů harmonika atd.
Kampaň mi připadala krátká, jakoby člověk jen trochu ochutnal, co všechno hra nabízí, ale neužil si toho dosyta. Mrzelo mě třeba, že jsem se nesetkal vícekrát s některými specialisty, vždy jen jednu misi a nemohl tak využívat jejich umění po celou dobu hry.
Po dohrání kampaně mě ještě na nějakou dobu zabavilo hraní Own game, kde jsou různé herní mody proti AI, na předem navolené mapě. Bavil mě především Deatmatch, kde šlo nastavit proti sobě až 7 národů a pak se bránit před jejich útoky bylo téměř nemožné - nabíhá na vás extrémní množství jednotek, až to přestává stíhat procesor :) Ani tady si člověk moc neužil oněch specialistů, protože počítač na ně neustále posílá nájemného vraha a nutí vás posílat také. Takže je lepší je nevyrábět, protože to celé leze moc do peněz.