Popravdě řečeno jsem vždycky více holdoval CoD sérii než MoH. Allied Assault jsem samozřejmě hrál, ale poté přišlo Airborne a dlouhá odmlka. Jak vidím pokus EA znovu dobýt nebo alespoň podělit se o trůn FPS?

Vyrovnat se současným trendům v FPS žánru a zároveň nekopírovat Call of Duty je bezpochyby velice těžké. Proto jsem se s neoriginalitou nápadů ve hře smířil a snažil se ji vychutnat jako celek a popravdě řečeno jsem se skvěle bavil.

Afganistán není ideální místo pro hru, ale o to více mě překvapilo. Nadchlo mě zpracování různorodé přírody a bojišť. Jak už jsme vlastně zvyklí, mise se odehrávají všude, čím více jsou kontrastní tím lépe, tudíž navštívíte horské lesy, útesy ve vichřici, savany nebo vesničky domorodců.

Příběh začíná velice rozporuplně, prostředí je tmavé a monotonní, mise nijak kulervoucí. Ale pokud překousnete začátek, hra se rozvine velice zajímavě. Uchvátilo mě prolínání herních postav - kropíte afgánce hezky z helikoptéry, když najednou vám jakýsi neznámý sniper takříkajíc zachrání vrtuli když odstřelí skrytého útočníka s RPG a hned se ocitáte v kůži onoho snipera a pokračujete v jeho misi. Celkově se příběh s emocemi v FPS moc neočekává, ale mile překvapil, přirovnal bych ho k něčemu mezi Bad Company a Call of Duty, protože zhruba natolik mi ostatní postavy za těch slabých 6 hodin herního času přirostly k srdci.
Myslím, že skvělý konec a všeobecně příběhové pasáže nepotřebují dalšího komentáře, jednoduše to vyzkoušejte.

Kapitolou samostatnou je určitě multiplayer. Ač jsem měl čest ho ochutnat jen v betaverzi, fungoval pěkně plynule, trochu mne zamrzela nevyrovnanost hodností - na nízkých úrovních máte slabé zbraně a malý výběr vlastně všeho a každý o pár levlů výš si vás hned dá (prakticky máte malou šanci ho zabít). Zde tedy MoH na CoD dost ztrácí, i když se tvůrci jak se patří inspirovali kde to šlo.

Finální verdikt je následující - kdyby MoH vyšlo současně s CoD4, bylo by asi jedničkou jen škoda těch neoriginalit, tzn. hra je to skvělá, ale na CoD nemá.

Fallout 3 jsem si zahrál kvůli podobnosti s Oblivionem, ale na konci už to bylo spíš z donucení hru dohrát. Když jsem se dozvěděl, že vychází nový Fallout s přispěním tvůrců původních dílů, musel jsem výsledek ochutnat. Moje dojmy?

Hned na úvod bych rád poznamenal, že jsem původní díly nehrál, ale respektuji je. V případě New Vegas jsem se zřejmě nechal zmanipulovat pěním chvály na staré díly herní veřejností.

Hru jsem nainstaloval a pustil se do hraní... zajímavé intro... dále přišla klasická výroba postavy, ve všech Bethesďáckých hrách stejná, jakýsi pokus tvůrců o psychologický rozbor mého vědomí, kde se podle skvrn a jiných pomůcek snažili určit, jaké vlastnosti budu chtít své postavě dát. Moc se netrefili, tudíž vše udělám ručně a hurá do Wastelandu!

Že je herní prostředí vlastně stejné jako v F3 jsem čekal, že bude systém questů, VATS nebo inventář totožný, to už mě trochu znejistilo. První quest, mám jít střílet jakési ještěry kousek za vesnici. Dal jsem hře ještě šanci a quest jsem znuděně dokončil. Zadán další quest a já už prostě nemám náladu...

Není mi jasné, jak můžou všichni strhat v hodnoceních F3 a NV chválit, když jde prakticky jenom o "datadisk".

Mirror's Edge jsem si původně chtěl zahrát ze zvědavosti, jelikož hodnocení a názory na hru byli a jsou značně rozporuplné.

Jako první mě určitě zaujala perfektní grafická stránka. Město a jeho části jsou velice různorodé a grafický styl využívající jen několik základních barev mě prostě dostal. Občas narazíte na nějaký spešl efekt od nVidia PhysX, ale většinou nic světoborného, například plachta vlnící se ve větru.

Výborně zpracované pohyby postavy, kdy doopravdy vidíte vlastníma očima a velice jednoduché ovládání ve vás vyvolají pocit rychlosti a máte radost z každého plynulého překonání překážky. Z kotrmelce se lehčím povahám může zamotat hlava :D

Příběh vlastně nestojí za zmínku, sám se v něm ani nějak zvlášť neorientuji. Řeknu jen snad že občas byly hezké filmečky mezi kapitolami.

No a teď na zápory. Velice, ale velice mě iritovaly špatně umístěné checkpointy a pak zvláště až přehnaná obtížnost v některých částech hry, kdy jste se dále mohli dostat pouze skokem vyměřeným na milimetry (nechápu, proč takovéto detaily, které můžou velice rychle vést ke znechucení hrou neodstraní při betatestu).
V žádné FPS snad nebyl takový problém pacifikovat 4 nepřátele jako v ME, přičemž Faith po několika zásazích nekompromisně umírá. Dostat se k nepříteli s automatickou puškou, aby jste mu mohli nabančit občas bylo problematické.

Mirror's Edge vlastně bylo takové, jaké jsem si ho představoval. Věděl jsem že přinese čerstvý vítr především po stránce pohybu a zpracování grafiky, ale jako každý projekt který přináší čerstvý vítr nebude úplně dotažené.

Nejdříve:
-Hej, voe, tak co to fár kraj dvě?
-No tyjo, řeknu ti, fakt mazec, grafika parádní, prostředí neokoukaný, vobčas nějaký nový vymakávky, sice je to sandbox a né na mise jako jednička, ale dobrý...
-No dyť to ani nedělali v krajteku, ale i od těch jinejch to může bejt fajn...
-Může, ale znáš to, už to není ono...

O pár dní později:
-Nazdar ty stará buzno, paříš furt to efcéčko?
-No jo, pařím, ale tyjo nějak to ztrácí dech... teď dám třeba jednu misu a už mě to neba a du hrát něco jinýho... ale třeba tu grafiku maj furt perfektní a ten oheň tyjo...

Za týden:
-Mimochodem to far kraj už sem odinstl, tyjo to se nedalo, já jako normálně hru dohraju do konca, ale na tohle asi nejsem dost psychouš..
-Proč myslíš?
-No dop*dele dyť ty mise sou furt stejný, dojeď přes celou mapu sem, tohodle vodkrágluj a dojeď zpátky... a nějakej stupidní autobus je tam total k hovnu, mimochodem nedokážu si představit nějakýho po zuby ozbrojenýho týpka jak nastupuje do autobusu... a ty kufry s diamantama...kua to je nějakej blbej vtip?
-Sedni si ty voe...
-No jo... Dobrý bylo to, jak se odhalí druhá půlka mapy, jako to bylo dobrý a ten svět je fakt přelomová práce, ale na tak velkej svět to chce míň stereotypu... A lepší, možná trochu osobnější a uvěřitelnější příběh...
-Takže nic moc říkáš?
-No...jako chvilu to člověka baví ale pak nějak tak přestane... jo a ti nepřátelé v džípech mě fakt srali...

Asi se shodnu s ostatními, že jsem od hry moc nečekal, a tím víc mě pak překvapila.

Nejvíce se mi na hře líbila asi oldschoolovost. Lékárničky, uzavřené koridory a bossové mi hodně připomínaly staré vymakané střílečky z roku 2003 a tak. Perfektní mi přišla různorodost levelů (které přinášejí na dnešní dobu celkem dlouhou hrací dobu) a pestrá paleta miniher a puzzlů. Příběh je klišé samo, ale zpracování a atmosféra to vykompenzuje. Svěží vánek přinesl (společně s Bioshockem) i styl nakupování potřeb. Líbilo se mi odstřelování končetin příšerám a celkově mi DS přijde velice inovativní. Naopak mě překvapil fakt, že jsem se za hru lekl přesně třikrátjednou, když na mě začala sápat zdánlivě mrtvá příšera, podruhé když ze zdi vyskočilo chapadlo a popadlo mě a po třetí když na Isaaca v závěrečné animaci bafne jeho mrtvá (???) přítelkyně .

Celková atmosféra se nesla v takovém \"WTF?\" stylu ale ani ne moc hororu. Tvůrci si jako hororovou atmosféru představují všudepřítomnou krev a zoufalé nápisy posádky nabádající k opuštění lodi? A přitom to při zamyšlení nad interaktivitou PC hry vypadalo tak slibně! Samozřejmě, bylo tu pár scének, kdy člověku běhá mráz po zádech ale na ryze hororové střílení slabota. Občas mě nakrknul i špatně umístěný savepoint a zákeřnosti, kdy hráč až po několika smrtích zjistí, co má sakra udělat. Ale druhý příklad nastává jen vyjímečně a to díky velmi užitečné mapě a ukazateli cesty. Na trochu podivné zasazení kamery, kdy vám zabírá půlku obrazovky jenom sám paňák, jsem si zachvíli zvykl, ale i tak by šla trochu doladit.

Po celkovém ohlédnutí za Dead Space mě hra bavila až do monstrózního konce.

Je pravda, že úkoly jsou pořád stejné, ale i přesto mě kupodivu hra bavila až do konce. Velikou zásluhu na tom určitě má i kvalitní příběh, který mě hnal dopředu.

Pořád stejné animace při boji mě celkem štvaly, některé úkoly byly pitomé ("po cestě jsem poztrácel vlaječky, najdi je do tří minut"), další pro mně nesplnitelné ("NEPOZOROVANĚ zabij do tří minut tři templáře, kolem kterých pořád obchází alespoň pět vojáků" jak to mám sakra udělat???). A navíc jste za většinu úkolů dostali informaci, která vám byla celkem k ho*nu. Praporků bylo na moje gusto příliš moc (a to jsem tenkrát vysbíral celé San Andreas) a za jejich sbírání jsem nic nedostával. Popravdě se zabití cíle nijak moc nelišilo od zabití nějakého lučišníka na střeše až na příšerně dlouhé video po asasinaci. Videa obecně měla někdy až nesnesitelnou délku, což ještě zhoršoval pokus o starověké nářečí vyvinutý českým dabingem (o něm později), takže jsem měl vždy při ruce mobil s Pro Evem.
Pár zbraní navíc by také neuškodilo. Nepochopil jsem taky podivné vypínání hry (a s tím většinou problém nemám), které by vystačilo na samostatný komentář.

Perfektní se mi naopak zdálo grafické zpracování, a to především města Acre a postavy asasína. Tvůrci na jedničku zvládli i ovládání myší a klávesnicí (toto je můj názor).

Podle mě český dabing nic nezlepšil ale ani nezhoršil. Některé fráze zní jako z elektronického překladače a až na opakující se hlášky chodců a pocit, že ve studiu měli k dispozici dva muže a jednu ženu mě nic z hraní nevytrhlo.

Vzpomínka na Oblivion se mi mísí s propařeným létem. Celý svět Oblvionu mě pohltil, hlavně kvůli krásnému a různorodému prostředí a grafice. Veliké množství zbraní, levelování, aréna a guildy... hra obsahovala snad vše, co by šlo ve fantasy světě dělat. A Cyrodiil... neuvěřitelně propracovaný živý svět, na kterém nebylo snad jediné hluché místo.
Questy sice hodně podobné, nejzajímavější byli vždy za "ty zlé", ale nikdy nezapomenu na quest Rat problem nebo poslední ultimátní quest za zloděje.
Zamrzí jen sem tam pár bugů, které ale při velikosti hry snad nešly ukočírovat a dle mého názoru hru autoři vyvedli na jedničku s hvězdičkou.
O Oblivionu by se toho dalo říct ještě spousta, ale všechny jeho krásy člověk musí sám hrát. Řekl bych, že Oblivion nastavil vyskou laťku budoucím RPG a pro mě ho ještě dlouho nic nepřekoná.

Pokračování perfektního Outcastu se mi také velice líbilo, ale jak je moudře řečeno v reklamě na pribiňáček: není to ono. Příběh byl na pár zvratů o ničem (někdo chce někoho oživit a stát se pánem vesmíru, muhehehehe! rychle, zastavte ho!). Způsob vybírání misí byl také šáhnutím do měkkého a ještě teplého a pouze kazil atmosféru.
Naopak dobrý byl výběr vývoje sil. Dodnes se chechtám při vzpomínce, jak jsem si vybíral samé Temné síly a následně jsem byl Kylem zjebán (jak říká dnešní mládež).
Grafika se od dvojky vyvinula jen minimálně. Hratelnost a výběr zbraní jakbysmet.
Ale i přes své nedostatky má hra i spoustu plusů, například některé mise byly docela origiální (jízda na motorce, osvobozování vlaku, umísťování naváděcích bójí na budovy). Dostávaly mě situace, kdy jste si v herním menu vybrali doposud nesplněnou misi a ta byla pak popisu hodně vzdálená, jelikož se po cestě za jejím splněním "něco stalo".

Tak tohle je hra mého dětství, i dnes se k ní rád vracím. Parádní šermířské souboje, grafika, story, některé bugy a zákysy mi i po letech vhání slzu do oka. A také pro mě na vždy nepřekonatelný level design.

Na hru jsem se také velice těšil, jelikož se mi velice líbilo i Far Cry. Hra zachovává svůj volný styl, což je na ní asi největší plus. Oproti FC je značně vylepšen příběh (btw všiml sem si, že tu doktorku dabuje Claudia Black) a celkové zasazenení o budoucnosti je skvělá volba.
Od obyčejných FPS hru odlišuje (krom výše zmíněné volnsti) mnoho drobností, jako třeba přizpůsobování zbraní vlastnímu stylu hry nebo že skoro každou věc můžete uchopit a mrštit sní.
Potěšil mě i nanosuit, který ale stejně máte většinu času zapnutý na zvýšenou odolnost. Na druhou stranu pokud používáte i ostatní scopnosti nanosuitu, má to na styl hraní docela vliv.
Naopak mi zůstával rozum stát nad malým dostřelem zbraní a ještě více nad Norrisovskou výdrží nepřátel. Výběr zbraní by také mohl být pestřejší, ale díky jejich předělávatelnosti se to dá přehlédnout.
Znám několik lidí, kterým se hra nelíbí a je to proto, že u hry nedokáží využít a docenit její unikátní způsob volnosti řešení. Poté se pro ně stává obyčejnou střílečkou.

Tak mě hra zase moc nenadchla a to především kvůli nepřehlednosti questů, deníku a celkově inventáře, který zřejmě navrhoval zhulený člen Bioware. Na druhou stranu mě potěšil příběh, některé zvraty jsem vážně nečekal Zapůsobilo na mě odhalení, že jste vlastně Revan. Nečekal jsem takový zásah do děje než mi došlo, že Revan může být muž i žena, nezávisle na výběru postavy na úvodu hry..
Na bojový systém jsem si musel chvíli zvykat, ale nakonec jsem ho s přehledem ovládal.
I přes nepříjemnost inventáře a občasného bloudění při questech je KotOR nadprůměrný zážitek i pro člověka neznalého Star Wars... i když né takový jako pro znalého.

Datadisk je oproti Crysis určitě mnohem akčnější a více se zde vývojáři soustředili na rychlý boj na blízko. S tím souvisí i výběr nových zbraní a vozidel.
Styl hry je až na výjimky (mise na vlaku) stále stejný. Většinou se musíte dostat z bodu A do bodu B a jestli chcete, tak i do bodu C. Vývojáři vás hodí na dnešní poměry obrovskou mapu a je na vás, zda tam dojedete jeepem skrze nepřátelské území nebo půjdete potichoučku pěšky okolo.
Velice se mi líbilo, jak příběh Warheadu doplňuje příběh původní hry a zároveň si zachovává svůj vlastní. Zajímavý a na takovéto hry netypický mi přišel ten moment, kdy Psycho topí Korejce v řece a řekne toho o sobě více, než za celou hru .
na Warheadu mi přijde špatná jen herní doba, která u mě nešla přes 6 hodin.

O hře toho řekli dost ostatní takže jenom rychle mé dojmy:
Pro mě hodně návykové, pořád je co dělat a pořád je to to samé...
Herní principy velice jednoduché a taky pořád stejné...
Pár nedoladěných věciček (zloduch unese dceru guvernéra a řekne i kam (lol), rozložení národností po mapě, prázdná mapa na západě)
Příliš velký vliv větru na pohyb lodí v námořních bitkách...
Neuvěřitelně zdlouhavé a nudné přesuny po mapě...
Hra mi dělala neuvěřitelné zlomyslnosti (dozvídám se, že pirát, kerého mám najít je zcela náhodou naposledy spatřen na druhé straně mapy, ze které jsem se právě po dlouhé cestě vrátil)
Vítr byl při cestování VŽDYCKY proti mě...
Za chvíli mi začala lézt na nervy žlutá, světle modrá a zelená...

Kde mí oblíbení lemmings skončili, tady WoG pokračuje. Je vynikajíci snad ve všech směrech. Skvělá hudba, grafika, vtipné narážky a parodie. Čím dál šílenější mapy. Taky doporučuju oficiální web tvůrců který je pojat velice originálně.

Na počátku nebylo slovo, nýbrž buňka, která požírala slabší, ženy a děti. Anebo plankton. Zanedlouho ji moře vyplavilo na souš a opět požírala slabší nebo ovoce ze stromů. Protože se na světě nacházelo více jedinců stejného druhu, rozhodli se založit vesničku a terorizovat, nebo se spřátelit se ženami a dětmi z ostatních vesnic. No a jakmile se stane, celou planetu ovládne vaše rasa a začne se bít mezi sebou. nebo přátelit, jak chcete. Po dobytí ostatních kontinentů potvůrka nasedá do hvězdné lodi a pokračuje šířit svoje názory do hlubin vesmíru. Všechna rozhodnutí, která uděláte v jakékoli fázi, se odráží na následujících. Pokud převážně válčíte, na konci získáte speciální zbraně, pokud své nepřátele uplatíte, získáte ekonomické výhody, jestli je přemluvíte na své náboženství, obdržíte propagandistické bonusy.
Přirovnávat první fázi k Pac-manovi je vcelku trefné. Vyberete si ústa, která vás řadí k masožravým nebo býložravým a podle toho ve vodní Petriho misce jíte. Za pozření obdržíte body DNA, které pak slouží jako finance na nákup rychlejšího bičíku nebo obraných jehlic. Vyberete si podle vašeho zaměření. Editor v první fázi nic převratného nenabízí, potvůrku si můžete nalakovat podle svého a ostny umístit kam chcete, ale kreativní orgie jako v pozdějších fázích to zatím nejsou.
Jakmile začíná být první fáze trochu nudná, nastane sesuv půdy, a vaše buňka se dostává na souš. Přiděláte nohy, ruce, jinou tlamu, co chcete. Jelikož vyšel editor již dříve, můžete najít inspiraci na internetu, kde bylo v době psaní recenze kolem 13 milionů výtvorů. Všechny editory jsou udělané velice přehledně a ovládání je parádně přístupné. Odvažuji se tvrdit, že s trochou vůle byste vytvořili snad cokoli. Editory jsou zvládnuté na jedničku, pouze vytváření vesmírné lodi trochu pokulhává. Slušelo by se také říct, že ve hře nemáte otevřené hned všechny součástky ke stavbě příšery, ale nacházíte je rozházené po mapě ve tvaru kostí. Fáze příšerky mě ze všech bavila asi nejméně. Pořád jenom chodíte po mapě a zpíváte ostatním příšerkám, které vás potom možná nesní. I přesto, jak infantilně to zní, vypadá a je, není to zrovna jednoduché a časem si musíte vytvořit vlastní taktiku. Aby se vám spřátelovací minihry ulehčili, můžete si přilepit třeba společenštější ruce, nebo tlamu, která lépe zpívá. To vše v editoru. Do něj se mimochodem v prvních dvou fázích dostáváte pomocí potomků. Ke konci fáze máte na pomoc až tři společníky z vašeho druhu, kteří minihry značně ulehčují, ale taky máte poslední možnost upravit svou příšerku.
Ve veselé animaci se dozvíte, že vaše příšerky vynalezli oheň a postavili si vesnici. Nyní až do konce hry bude možno svoji příšerku vylepšit jenom v rámci barvy a oblečení. Vesnička se stane vaší nynější centrálou a můžete do ní stavět nové budovy, ve kterých si příšerky můžou vzít nové náčiní ke sběru ovoce nebo lovu ryb, tancování a zpívání, nebo boji.
Na vašem kontinentu se nachází asi pět dalších kmenů, které musíte jedním ze tří způsobů dostat na svoji stranu. Způsob přijetí se pak zobrazí na kmenovém totemu. Můžete je buď zničit, koupit, nebo uzpívat. Tak či onak, po pacifikaci všech kmenů se dostáváte do fáze civilizace.
Začínáte s jedním městem, které je vybudované na místě, kde jste vybředli z vody. Nyní se vám otvírá cesta k dalším dvěma neuvěřitelně variabilním editorům, které jsme na herní scéně viděli. V prvním budujete domy pro vaše města, v druhém navrhujete vozidla, kterými je získáte. Budovy se dělí na radnici, bez které by město nemohlo být, továrnu, která při konexi s domy generuje příjem, ale i nespokojenost, domy zvyšují limit vozidel a zábavní budova vytváří ve městě spokojenou auru. Vozidla mají samozřejmě čtyři hlavní skupiny, a to pozemní, vodní, letadla a ufa. Trochu mi vadil fakt, že pokud od začátku hrajete za válečný národ, horko těžko se pak stáváte třeba ekonomickým. Civilizační fáze je tvořena velice zábavně, a jelikož prakticky celá vychází z real-time strategií, není potřeba bližšího popisu. No a jak už jsme zvyklí, po obsazení všech měst se vaše příšerka vydává do další fáze, tudíž do kosmu, čímže se dostáváme do poslední fáze hry.
Na první pohled vidíte desítky, možná i stovky slunečních systému, které čekají, až je prozkoumáte, osídlíte nebo osvobodíte od tyranie přerostlých žab, které mají na zádech krystaly. Vesmír opravdu je takový jaký ho vidíte. Spousty úkolů od cizích ras, spousty planet k prozkoumání a na rozdíl od ostatních fází máte i hlavní linii úkolů. Je sice trochu otravné, že co 3 minuty hraní vás napadne neznámý nepřítel, piráti nebo na vaší kolonii se rozšířila nákaza, takže musíte upustit od plnění jiného questu a rychle běžet na pomoc. Většina úkolů je časově omezená, ale většinou se to dá zvládnout.
Grafika je stylová a mě osobně na ní nic nevadí, hru rozšlapete i na obstarožním PC, jako já.
Hra sice multiplayer jako takový nemá, ale zato si můžete do hry stáhnout výtvory vašeho oblíbeného tvořitele třeba z Japonska nebo příšerky vašeho kamaráda. Pak vznikají vtipné situace, kdy jeho rasu zničíte, nebo ona vás. Pokud vlastníte účet na EA, vaše výtvory se automaticky uploadují na Sporepedii, kde si je můžou ostatní prohlédnout, ohodnotit nebo okomentovat. To samé můžete samozřejmě i vy.
Co říct závěrem? Myslím, že převaha negativní kritiky na internetu je způsobena spíš než nekvalitou hry její kvalitou. Nelíbila se asi jenom tvrdým CSkařům a komu se líbila, ten hraje a nemá čas na psaní komentářů. Je pravda, že je hra občas trochu stereotypní, ale jak moc variabilní je CS bych radši neřešil. Navíc parádní editory by hravému člověku vystačili i samotné bez hry. Se Spore totiž nedostanete vesmír v krabici, jak říkali tvůrci, dostanete krabici plastelíny a je jen na vás, co z ní uděláte.

Po třech letech úporného čekání a slintání za okny playstationařů (CoD 3 na PC nevyšla, ale prý nebylo o co stát) jsme se konečně dočkali.
Protože 2.Světová už skončila, navíc ji každý pařan dokáže projít poslepu i po noční pařbě, se nový díl rozhodl sbalit uzlík a smutně odvandroval přímo do moderního fiktivního konfliktu.
Z příběhu je cítit, že je zde jen jako pódium. A to po příchodu do kina neobdivujeme, že? Obdivovat se má divadlo, což je v našem případě nečekaná podívaná.
Hru hrajete na jeden nádech, který skončí až po epickém sejmutí finálního bosse užaslým „wow!“ A teď nemám na mysli ten mor světové civilizace. Hra je prostě neuvěřitelně dynamická, intenzivní a chytlavá. Přináší nám skvělý filmový zážitek, takže vás kolikrát pohltí, až doopravdy cítíte, jak kolem prosvištěla kulka a s písknutím roztříštila kachličku za vámi. Udělat profláklý, třicetkrát zkopírovaný námět tak zábavným, a přitom nic moc neměnit, to se často neděje. Aktivita prostředí je chytře promyšlená, tudíž se zde nachází věci, které mají na atmosféru kladný vliv, jako exploze aut, tříštění skla nebo všude poletující odpadky v arabských slumech.
A čím že zde střílíte? Jak již nasvědčuje název, kyje a oštěpy by opravdu čekal málokdo. Na bojišti tedy naleznete všechno od pistolí s tlumičem, přes amerikánské všeobsahující karabiny, až po protitankové rakety, které nejdříve vyletí 200 metrů vysoko, následně kolmým pádem rozdrtí kovové monstrum a její nebohou posádku. Zajímavá je také featura podporující střílení skrz tenčí plechy a plůtky. Prostě moderní válečnictví.
Tím však zábava teprve začíná. Po důkladném prozkoumání a prošmátrání hra působí dojmem, že singlplayer je jen omítka na domu postaveném z bytelných cihel multiplayeru, které jsou poslepované bonusy a perky. Ano, jemu tentokrát autoři věnovali speciální péči, tudíž zde naleznete skvělé postupování hodnostmi, od myče hajzlíků až po tlustého generála, odemykání zbraní a perků. Perk je zde speciální schopnost, která více či méně ovlivní vaši (vlastně i ostatních) hru, např. delší sprint, rychlejší nabíjení nebo větší průraznost kulek. Vše navíc funguje, tak jak má, takže vás nabušený veterán netrefí do hlavy skrz tři stropy. Tohle všechno můžete v kombinaci s vylepšováním zbraní využít na tuně zcela odlišných map. Ty se vyvedli, takže narazíte na rozlehlé industriální areály i pobíhání mezi čtyřmi kontejnery. A ke každé si ještě přičtěte pět odlišných herních módů (klasická masička i strategické umístění a následné bránění bomby) a máte o zábavu na několik měsíců postaráno.
Naopak se mi nelíbila krátká kampaň, o rozloze pouhých jedenácti misí, což je i na dnešní poměry slabota. Nehledě na skript, který kape, ne-li cáká z každého kroku. Ale fakt je, že tahle série nikdy nehrála na „GTAčkovitost“. Situaci trochu zachraňuje znovuhratelnost.
Hra je prostě Call of Duty jak ho známe v novém kabátě.

Ve své době něco graficky neuvěřitelného, mise i v dnešních dnech originální. Skvělá stylyzace do Liberty City, charakteristické postavy, rádio, prostě nezapomenutelné.

Fantastická hra, naprosto originální a logická. A supr písnička na konci...STILL ALIVE!