Nejdříve:
-Hej, voe, tak co to fár kraj dvě?
-No tyjo, řeknu ti, fakt mazec, grafika parádní, prostředí neokoukaný, vobčas nějaký nový vymakávky, sice je to sandbox a né na mise jako jednička, ale dobrý...
-No dyť to ani nedělali v krajteku, ale i od těch jinejch to může bejt fajn...
-Může, ale znáš to, už to není ono...

O pár dní později:
-Nazdar ty stará buzno, paříš furt to efcéčko?
-No jo, pařím, ale tyjo nějak to ztrácí dech... teď dám třeba jednu misu a už mě to neba a du hrát něco jinýho... ale třeba tu grafiku maj furt perfektní a ten oheň tyjo...

Za týden:
-Mimochodem to far kraj už sem odinstl, tyjo to se nedalo, já jako normálně hru dohraju do konca, ale na tohle asi nejsem dost psychouš..
-Proč myslíš?
-No dop*dele dyť ty mise sou furt stejný, dojeď přes celou mapu sem, tohodle vodkrágluj a dojeď zpátky... a nějakej stupidní autobus je tam total k hovnu, mimochodem nedokážu si představit nějakýho po zuby ozbrojenýho týpka jak nastupuje do autobusu... a ty kufry s diamantama...kua to je nějakej blbej vtip?
-Sedni si ty voe...
-No jo... Dobrý bylo to, jak se odhalí druhá půlka mapy, jako to bylo dobrý a ten svět je fakt přelomová práce, ale na tak velkej svět to chce míň stereotypu... A lepší, možná trochu osobnější a uvěřitelnější příběh...
-Takže nic moc říkáš?
-No...jako chvilu to člověka baví ale pak nějak tak přestane... jo a ti nepřátelé v džípech mě fakt srali...