Nejsem z toho zdaleka tak nadšený jako většina recenzentů. Nechápejte mě špatně, hra mě celkem bavila a prozkoumávání prostředí mi sedlo jako v málokteré hře. Ale tím pozitiva končí. Jestliže jsem v minulosti prohlásil, že Outer Worlds byla nejhorší hra, kterou jsem kdy dohrál do konce, tak Colony Ship je nejhorší CRPG, které jsem kdy dohrál do konce.

Vince ze studia Iron Tower si v minulosti opakovaně stěžoval na to, že se jeho hry dostatečně neprodávají, a vysmíval se casual hráčům, že jsou pro ně moc těžké. Je to takový to Vávrovo: „Já vím, jak se maj hry hrát – na nejtěžší obtížnost a bez ukládání (ano, narážím na jeho debilní sejvovici), a kdo to nezvládá, moje hry si nezaslouží.“ No, jedna věc je udělat těžkou hru, druhá věc je hru zprznit tak, že celkový UX zážitek je někde na úrovni práce v SAPu.

Veškerá práce s inventářem je čistokrevný peklo. Například máte otevřený inventář na záložce, kde jsou všechny předměty. Přepnete na filtr, kde je jen pár věcí, a najednou koukáte na prázdnou obrazovku. Musíte si pak jak tydýti odrolovat spoustu řádků nahoru, abyste ty předměty z dané kategorie vůbec viděli. Nebo si u obchodníka chcete koupit dvacet lékárniček – a musíte dvacetkrát kliknout, protože každým klikem přidáte jen jeden kus. Při obchodování navíc nevidíte jasně celkovou hodnotu transakce, protože se vám peníze rovnou přičítají nebo odečítají od hotovosti v inventáři. Opravdu si nevybavuju, že bych někdy hrál RPG s takhle špatně zpracovaným inventářem (a to je hraju asi tak třicet let).

Dále kamera – na nějaké otáčení zapomeňte. Samo o sobě by to až tak nevadilo, kdyby některé lokace nebyly navržené tak debilně, že bez rotace nevidíte část prostoru, třeba přes stěny. Zároveň je absence otáčení neskutečně otravná v soubojích. Někdy je problém nakliknout přesně to políčko nebo postavu, kterou potřebujete, protože vám prostě něco překáží a vy musíte trefovat pár pixelů.

Chtěli byste si těch pár ovládacích tlačítek z klávesnice přehodit na myš (highlight lootu, quicksave)? Zapomeňte, hra to neumí. Máte ultraširokoúhlý monitor a říkáte si, že ani ne tři roky stará hra ho bude podporovat? Ha, ha, ha. Všechno se vám prostě nesmyslně zvětší, občas se kamera zasekne přizoomovaná a podobně. Navigace družiny? Neustálý zasekávání o překážky včetně nábytku, vlastních společníků nebo mrtvol (těch statických, co v lokacích už leží – ty po soubojích jsou naštěstí průchozí). Některé části lokací jsou prostě nepřístupné i bez viditelné překážky.

Jak je to s tou obtížností? Hra má dvě – Hero a Underdog. Dle popisu je Hero v soubojích výrazně jednodušší. Dále si můžete vybrat ze tří přednastavených buildů, nebo si udělat postavu úplně vlastní. Protože jsem předchozí hru od tohoto studia kdysi kvůli obtížnosti vzdal (ano, jsem ten vysmívaný casual hráč), ale zároveň jsem chtěl zkusit výzvu, zvolil jsem kombinaci Underdog a přednastavený build „kecálka“ s cílem se ze všeho vykecat. Tohle kombo bylo relativně hratelné a popravdě tenhle build jako jediný dává smysl – schopnosti jako persuasion nebo streetwise má totiž pouze vaše hlavní postava, takže vám s nimi společníci nepomohou.

Problém je, že se musíte poměrně úzce specializovat. Většinu skillů levelujete hlavně jejich používáním. Jenže pak máte třeba dveře, které můžete otevřít buď přes lockpicking, nebo terminálem přes skill computers. Tím pádem ale jeden skill levelujete a druhý ne. Přes veškerou snahu se mi tak nepodařilo dostat lockpicking výš než na 8. level, zatímco computers jsem měl na desítce. Kvůli tomu jsem měl do konce hry některé lokace prostě zamčené. Ze stejného důvodu jsem se k jednomu ultimátnímu implantátu dostal až po dvaceti hodinách hraní namísto dvou. Jen proto, že můj build neměl v daný moment v dialogu příslušný skill na dostatečné úrovni. I když se mi ten skill povedlo vzápětí posunout, dialog už nebylo možné opakovat.

Takže UX zážitek byl otřesnej, obtížnost sice hratelná, ale nastavená tak, že chvílemi ubírala radost z hraní. Tak za to určitě musí stát aspoň příběh, ne? No, vlastně ani moc ne. Příběh je sám o sobě poměrně originální a hra by měla mít víc než 10 různých konců, jenže... Dialogy nejsou až na výjimky nijak větvené, jsou dost krátké a vlastně nezajímavé. U vedlejších questů mě kolikrát tak nudily, že jsem se jimi jen proklikal. Samotné konce jsem vyzkoušel asi tři, velký rozdíl mezi nimi nebyl a zajímavý mi nepřišel ani jeden.

Takže vzkaz pro Vince: Tvoje hry se tak špatně prodávají ne proto, že jsou tak strašně těžké, ale proto, že jsou technicky zpracovaný otřesně. Obtížnost ubírá na hratelnosti, a i když je příběh originální, dokázali jste ho napsat tak stroze, že vlastně nebyl zábavný.

Tak dohráno (na verzi 1.03). Původně jsem se na hru chystal později, ale okolnosti – konkrétně přes svátky stávkující „herní železo“ a nutnost hrát na pracovním notebooku – to zařídily jinak. Hrál jsem oba předchozí tituly od studia AtomTeam a podobnost s nimi je očividná, byť se Swordhaven odehrává v úplně jiném období. Ke kořenům studia dokonce odkazuje jeden povedený easter egg.

Bohužel musím konstatovat, že kvalita her od AtomTeamu má spíše sestupnou tendenci. Zatímco prvotina ATOM RPG ve mně dokázala zdařile vyvolat pocity, které jsem měl u hraní starého Falloutu, a dvojka Trudograd na ně sice navázala, ale s výrazně kratší herní dobou, Swordhaven: Iron Conspiracy je sice zpočátku zábavný, ale postupem času působí čím dál víc „nemastně neslaně“.

Čím více jsem se blížil k závěru, tím silnější byl můj pocit, že konec byl šitý horkou jehlou a že hlavním cílem vývojářů bylo stihnout vydání do Vánoc 2025. To s sebou přineslo i četné bugy, včetně několika nedokončitelných questů. Během hraní jsem navíc našel spoustu předmětů, které měly mít podle popisu speciální účel, jenž jsem však za celou dobu neobjevil. Těžko říct, zda byly důvodem opět chyby, nebo komplexnost hry, kdy se kvůli nízkým statistikám či předchozím volbám o některých úkolech ani nedozvíte.

Samotný hlavní příběh také není kdovíjak silný. I přes zajímavé odhalení v závěru je jeho vyústění takové prázdné a nedomrlé. Příběhově byly zajímavější některé vedlejší questy, byť byly obvykle celkem krátké. Za co však musím autory pochválit, je fakt, že jsem za celou dobu hraní neměl ani jednou pocit repetitivnosti. Tím se nemůže pochlubit ani většina dnešních AAA titulů.

Dlužno dodat, že vývojáři čile komunikují na Discordu a velmi brzy nejspíš vyjde další patch, který by mohl většinu zásadních bugů odstranit. Zároveň už vznikají fanouškovské mody. I když tedy moje celkové hodnocení není vysoké, odráží aktuální stav hry ve verzi 1.03. Věřím, že pokud si pár měsíců počkáte na další opravy (a možná i nějaké příběhové DLC), může být výsledný dojem o poznání lepší.

Nevím proč jsem si myslel, že Ghost of Tsushima je koridorovka. Takže jsem se na to vlatstně vůbec nechystal. A když jsem zjistil, že můj dojem byl mylný, tak jsem tomu dal šanci.

Hratelností je to jak ze série Assassin's Creed, ale celkové zpracování je tak nějak lepší. Délka kolem 80 hodin, minimum bugů, úchvatný vizuál. Možnost hrát v japonštině s CZ titulky má svoje kouzlo. Škoda jen, že ty titulky v této kombinaci občas chybí.

Asi jediné, co mě vyloženě štvalo, byla kamera při soubojvých výzvách, kde se dokázala natočit tak, že vůbec nebyl vidět pohyb protivníka.

Milovníkům openworld RPG můžu doporučit.

Rogue Trader pro mě byl první střet se světem Warhammeru, o jehož existenci jsem doteď pouze věděl. Samotný lore Warhammeru mě nijak neuchvátil. Jakožto nenapravitelnému hernímu klaďasovi a ateistovi mi svět drsného impéria plného fanatiků všeho druhu nedělal dobře.

Na druhou stranu mám velmi rád hry studia Owlcat Games, respektive oba Pathfindery. V tomto smyslu nelze Rogue Tradera s Pathfindery nesrovnávat, protože řada obecných herních mechanik je velmi podobná, nebo úplně stejná.

Stručné srovnání by bylo, že Rogue Trader má oproti Pathfinderům mnohem lehčí souboje (obojí hráno na normální obtížnost) a mnohem slabší příběh. Lehčí souboje mi spíše vyhovovaly. Pokud jde o RPG hry, více mě zajímá příběh než souboje, které beru spíš jako takové zpestření. Tady ten příběh ale nedržel tak úplně pohromadě. Respektive, pokračování příběhu po skončení druhé kapitoly bylo hodně "na sílu" a vlastně mi přišlo, že z hlediska roleplayingu by pro spoustu postav dávalo smysl v tom bodě říct: "Kašlu na to, mám svou říši, o kterou se chci starat, a víc mě nezajímá." Jistá nedotaženost příběhu se projevila i v závěrečných titulcích, kdy osudy jednotlivých frakcí a hrdinů byly sdělovány dost nekonzistentně a přeskakovaly.

Pokud jde o technickou stránku, tak se zcela neobešla bez občasných drobných bugů (např. postava na lehátku otočená nesmyslně o 90°, kontejner, který nejde vylootovat apod.). V porovnání s druhým Pathfinderem mi přišla slabší i grafická stránka, zejména v občasných cutscénách. Zde nutno podotknout, že druhý Pathfinder vyšel o dva roky dříve.

Celkově se jedná o slušné izometrické RPG. Fanoušci Warhammeru si asi mohou přičíst k mému hodnocení nějaké body navíc. Mě svět Warhammeru ovšem úplně neuchvátil a chystanou "dvojku" Dark Heresy si asi nechám ujít.

Řečeno stručně, je to typická hra od Ubisoftu se všemi klady i zápory. Jasně, spousta hráčů Ubisoft nesnáší. Já osobně jejich hry považuji za solidní AAA tituly, které ovšem trpí stále stejnými neduhy.

Mezi klady rozhodně patří vizuální stránka (kritiku grafiky fakt nechápu, co byste jako chtěli? Přijde mi, že se objevuje jen u konzolistů, tak možná ty kraksny zahoďte a pořiďte si herní počítače. Možná ta "slabší grafika" není vinou hry, ale toho, že konzole jsou z principu low cost shit), relativně otevřený svět (lokace samotných misí jsou spíše koridorové) a docela slušná délka. Mně dohrání trvalo i s DLC nějakých 55 hodin, ale moc jsem neplnil vedlejší questy. Čímž se dostávám k neduhům - vedlejší questy časem začnou nudit ze dvou důvodů. Jednak jsou strašně repetetivní a jednak vás řada z nich bere zpátky do lokací, kde už jste dávno byli. Ani jedno z toho mě nebaví.

Co mi ještě trochu vadilo na Outlaws byl level design, který mi přišel chvílemi vyloženě mizerný. Spousta cest, umístnění beden a vůbec mechanismů postupu prostě nedávala žádný reálný smysl. Bylo to tak nějak náhodně napatlané dohromady, jen aby hráč skákal a plnil nějaké lehké logické puzzle.

Poslední věc, co mi vadila, je, že i víc než rok po vydání hra obsahuje bugy, kdy některé vedlejší questy nelze dokončit. Resp. je splníte, ale v žurnálu se vám jako splněné nikdy neoznačí. Docela otrava pro někoho, kdo nesnáší nevyřízené notifikace.

Vzpomínám si, že hned po nějakém traileru těsně před vydání se zvedla vlna kritiky k hlavní postavě, že je ošklivá a má hrozný vlasy. Musím říct, že ta kritika musela jít od idiotů, kteřá absolutně nepochopili, že Kay Vess má být stylizovaná mladší ženská verze Han Sola. Ta stylizace je do očí bijící a kdo to nevidí, měl by si povině zopakovat Star Wars Epizody 4 - 6. Parťák Nix je roztomilá potvůrka a když získá postupně lepší schopnosti, tak je s ním i docela zábava spolupracovat. Třeba odpalování granátů na nic netušících enemácích je docela sranda.

Palec nahoru za poměrně originální minihry pro hackování počítačů a otevírání zámků.

I přes chyby to považuji za asi nejlepší moderní single player hru ze světa Star Wars.

Málo platný, Owlcat Games dělá nejlepší izometrický RPGčka současnosti. Jejich sérii Pathfinder se toho dá vytknout jen málo. Především tedy to, že třetí díl série není na obzoru.

Druhý díl Pathfindera jsem poprvé rozehrál už někdy na jaře 2022. Hrál jsem ho pár měsíců, pak mě odtáhli kumpnáni k na čas k onlinovkám a pak jsem se k němu vracel tak dlouho, až jsem musel začít úplně od začátku, protože si pamatuju kulový. Podruhé jsem to rozehrál letos na jaře, kdy jsem si opět střihnul nějaké intermezzo s Mafií a pak se nějakou chvíli přemlouval k návratu. Ve výsledku jsem v tom strávil přes 300 hodin.

A tím se dostávám k první "slabině" celého Pathfindera. Je to asi to nejkomplexnější izometrické RPGčko, které jsem kdy hrál. Není to jen příběh, dungeony a logické puzzle, ale je to u velení vlastním armádám a jakási správa vlastního "království." (Ten popis přesněji sedí na první díl, ale princip je stejný.) Tahle komplexnost má dva efekty. Jednak se de facto jedná trochu o mix herních žánrů, který určitě nebude vyhovovat každému. Na někoho to možná může působit jako určitá forma nerozhodnosti autorů, nebo přeplácanost.

Zároveň to prodlužuje herní dobu. Ta se může velmi lišit podle zvolené obtížnosti, která má mimo jiné vliv na to, jak dlouho trvají jednotlivé souboje. Pokud si budete chtít poctivě vyluštit každou logickou hádanku, na kterou v dungeonech narazíte, tak to klidně mohou být desítky hodin navíc. Přiznám se, že na luštění nemám trpělivost, takže u hádanek, které mě netrknou během pár minut, obvykle sahám k online návodům. I tak mi na normální obtížnost trvalo hru (i s DLC) dohrát za necelých 200 hodin. Je to přesně ten typ hry, který nemá cenu zapínat na hodinku po práci. Ve výsledku to vede k tomu, že to člověk zapne spíš jen o víkendu. Pak ale jeden víkend vynechá, druhý taky a pak se mu to najednou nechce zapínat, protože už si přesně nepamatuje, kde skončil a ví, že mu zase nějakou dobu zabere se zorientovat. Prostě někdy "méně je více."

Další slabinou je pro mě velká nevyváženost DLC. Stejný problém měl už první díl. Některá příběhová DLC do hry krásně zapadnou a vlastně ani nepoznáte, že se jedná o DLC. Jiná jsou ale jen taková výplň, která nemá prakticky žádný zajímavý příběh a jedná se jen o nějaké přidané dungeony s řadou soubojů. Tahle DLC jsou dobrá možná tak na levelování postav, ale protože jsem osobně orientovaný spíš na příběh, tak na nich nic moc zábavného neshledávám. A vzhledem k tomu, že herní doba i bez DLC bude určitě přes 100 hodin, tak DLCčka vycpávkového typu považuji de facto za dehonestaci celé hry.

Poslední slabinou, kterou bych zmínil, jsou bugy. Nic úplně zásadního (tzn. nic, kvůli čemu by třeba nešel dokončit quest), ale když uvážím, že jsem hrál nějakou GOTY edici tři a půl roku od vydání, tak každý bug zamrzí o to víc.

I přes všechny uvedené neduhy pořád považuji oba díly Pathfindera za nejlepší moderní izometrická RPGčka. I když se to mnohým fandům nebude líbit - kam se hrabe Larian Studios.

Takže dohráno. Chvíli jsem váhal, jaký hodnocení tomu vlastně dám. Nakonec 70 %. Když to vezmu ve zkratce, vizuálně je to krásná hra, která je velmi krátká a z pohledu hratelnosti velmi primitivní. Navíc se najde pár technických nedostatků. Tak si to rozebereme.

Hra je plná filmových scén, až člověk chvílema přemýšlí, jestli ještě pořád hraje hru, nebo kouká na film. Dobře se na to kouká, takže nic proti tomu. Jenže ak se cutscény spouští přímo během hraní, když třeba přijdete na konkrétní místo, tak tady trochu pokulhává technická stránka, kdy při spouštění nebo ukončení cutscén často dojde k propadu FPS a zalagování. (Přičemž hráno na solidním železe s RTX 4090.)

Obecně je grafika krásná, dobře se na to kouká. Některé detaily textur jsou pomalu na úrovni, kdy by nějaký screenshot šel zaměnit s fotkou. Unreal Engine 5 umí být superkrásnej na pohled. Má však i svoje mouchy. Třeba prorůstání vegetace pevnýma materiálama. Tímhle UE trpí snad od jakteživ, jen se divím, že to do dnešního dne nikdo nevyřešil.

Celkově dohráno za 14 hodin, což mi u hry za 50 € přijde jako smutně krátký herní čas. Srdcaři to dají i na jeden zátah. Krátká herní doba je dána lineárností, která zároveň dost šidí prvky hratelnosti. V podstatě jdete z questu do questu, na nějaký otevřený svět nebo vedlejší questy můžete rovnou zapomenout. Skončí jeden quest, cutscéna, posun v čase a jsme v dalším questu.

Bytostně nesnáším, když mi hra nedovolí si ji uložit kdy já uznám za vhodné. Vždycky si vzpomenu na Vávru a jeho posranou Sejvovici. Proč mi má někdo kecat do toho, kdy si já chci uložit hru? Během hraní nastanou situace, kdy to člověk prostě potřebuje vypnout a nechce pak něco opakovat. No tak ani tady si hru neuložíte. Ukládá se sama v "checkpointech" a to tak debilně, že ani nepoznáte, kdy se vlastně ukládá. Můžete jen tipovat.

Hratelnost je vlastně dost primitivní. Z questu do questu, většinu questů plníte s nějakým parťákem, který vám svým postupem vytyčí trasu, možnost prozkoumávat svět je tak takřka nulová (vyjma samotných lokací, kde se odehrává hlavní část questu). Samotné questy jsou vesměs o tom, že se buď někde plížíte a nesmí vás chytit, nebo to můžete vystřílet, kdy se schováváte za bedny jako v každý konzolovce. Dost často kombinace, kdy směrem tam se musíte plížit, směrem zpátky se musíte prostřílet. Do toho si střihnete jeden závod na koních a jeden závod v autech. Nic inovativního. Některé prvky hry nedávají moc smysl, třeba obchod, kde si může nakupovat zbraně a vybavení. Poprvé vám ho ukážou zhruba po dvou hodinách hraní a protože je všechno tak uzavřené, tak se do něj dostanete během hry ještě přesně jednou, cca dvě hodiny před koncem. 

Celkově jsem z toho spíš zklamaný. Jak jsem psal v úvodu, po vizuální stránce je to krásná hra. Ale mám pocit, že jsem za svoje peníze dostal dost málo muziky. Celkově to na mě působí dojmem, kdy se vydavatel rozhodl podojit značku. Mafia má super jméno, vizuálně to udělali krásný, takže na videích a screenshotech to vypadá dobře, pročež si to jistě koupí spousta lidí. Co ovšem nechápu, jsou ty nadšený recenze, stejně jako nechápu všechny ty 80%+ hodnocení tady. To dneska hráčum fakt stačí hezkej vizuál a 14 hodin lineární hratelnosti, aby pro ně byla hra dobrá? Neni to spíš nostalgie po značce?

Čímž se dostávám k dabingu, který je v recenzích taky vychvalován. Já jsem teda člověk, co drtivou většinu věcí sleduje v originále s titulky a český dabing bytostně nesnáším. Přesněji řešeno si myslím, že dobrý dabing u nás existoval tak někdy v 90. letech, možná na začátku nultých let, kdy dabing dělali skuteční herci. Dnešní dabing je podle mě sračka co trhá uši. A český dabing Mafie chvílema trhá ušit taky - některé postavy jsou nadabovány ucházejícně, jiné trhají uši. Ale asi jsem nenarazil na jedinou postavu, kde bych si řekl "wau, to je dobře nadabovaný," pročež nechápu ty pochvalné recenze na dabing.

Sečteno podtrženo, je to možná víc filmový, než herní zážitek. Nic pro hardcore hráče. Casual hráče to určitě bude bavit, ale vzhledem k hern době bych asi klidně počkal, až bude v nějaký akci za půlku.

Hru jsem koupil a nainstaloval asi den po vydání. Dohrát hru včetně skoro všech vedlejších questů (vyjma dvou, v jednom případě jsem se moc rychle posunul v příběhu a ve druhém jsem quest rozehrál tak, že měl jen jeden možný konec, který se mi nelíbil) mi zabralo necelých 63 hodin. Moje pocity z hry jsou rozporuplné, ale rozhodně nechápu ten hype, který to mělo hned po vydání.

Kdysi jsem napsal o The Outer Worlds, že je to jedna z nejslabších her, které jsem kdy dohrál do konce. Byť je Avowed z úplně jiného žánru, podobnost práve s The Outer Worlds je značná. Ale objektivně je Avowed o něco lepší.

Za celou dobu mi hra ani jednou nespadla, ani jsem nenarazil na žádný bug, který by mi třeba znemožnil pokračovat v příběhu. Po technické stránce jsem se akorát občas potýkal s problémy se sbíráním předmětů (spíše výjimečně) a jednou jsem se glitchnul do textury (de facto svojí vinou, když jsem se snažil proskákat zkratkou). Z tohohle pohledu bylo docela příjemné hrát po delší době hru, která je hned v den vydání v takovém technickém stavu, že je de facto bez bugů. Ale je teda smutný, že je to v dnešní době něco, co vůbec stojí za vypíchnutí.

S AI už to bylo trochu slabší. Během bojů se nepřátelé občas prostě jakoby zasekli na místě a přestali bojovat, čímž se z nich stal snadný terč. Některé bojové dovednosti fungovaly zvláštně, tam už bych nějaké bugy asi našel (tedy jestli to nebyl záměr a pokud ano, tak díky, nechci).

Co mě sralo neskutečně byly běžný NPCčka. Svět se jmenuje The Living Lands a paradoxně aby člověk nějaký Living NPCčko pohledal. V tomhle smyslu se hra nachází na úrovni her nejméně o 10, spíš 15 let starších. Drtivá většina "neherních" NPC (= ten komparz, se kterým nemůžete nijak interagovat) jen tupě sedí nebo stojí (mnohdy i na nelogickým) místě a tupě čumí před sebe. Maximum, co jsem zaznamenal, byla (velmi špatná) animace zametání koštětem na místě. Hned na kraji prvního města jsem z tohohle měl velmi nepříjemný flashbacky právě s The Outer Worlds.

Hrál a dohrál jsem oba díly Pillars of Eternity a přiznám se, že si nepamatuju tvorbu postavy, ani velikost družiny. Nicméně tvorba postavy mě v Avowed nijak zvlášť neoslovila. Sice můžete být klidně válečník, který metá firebally, ale pro mě tahle volnost bez nutnosti specializace paradoxně ubírá trochu z kouzla starých RPGček. Co mě vyloženě mrzelo, že si nemůžete udělat klsický rogue build, který by vám dával výhodu v podobě páčení zámků a odstraňování pastí. Tyhle schopnosti máte totiž automaticky, bez ohledu na build.

Rekrutovatelný NPCčka taky nejsou žádná sláva. Je jich málo a rekrutujete je automaticky příběhem. Nejste vůbec postaveni před žádnou volbu koho rekrutovat a koho ne z důvodu nějakých přesvědčení. Pouze se rozhodujete, která NPC si vezmete s sebou a která necháte v táboře. Přičemž nejde s sebou NPCčka nevzít. Některé navíc mají zvláštní schopnosti, které vám umožňují dostávat se do skrytých lokalit, přičemž v jednom případě tu schopnost nedokážete sami nahradit. Pokud chcete pořádně prozkoumávat mapu, tak od jisté chvíle máte de facto jedno NPCčko dané.

Příběh sám o sobě neurazí, nenadchne. Prozkoumávání světa je docela zábavné, byť umístění některých itemů, zejména truhel není moc logické (opět podobnost s The Outer Worlds). Na druhou stranu možnost skákat po střechách a občas najít nějakou cetku v ptačím hnízdu byla docela příjemným zpestřením běžného prozkoumávání světů.

Graficky mi hra přišla taky v pohodě. Mizerná ale byla optimalizace pro rozlišení v poměru 32:9. Smutný je to zejména proto, že se autoři vyloženě chlubí podporou 21:9, přičemž až do teď jsem neměl problém s žádnou hrou, která neuváděla ani podporu 21:9. V mým případě se ta bídná optimalizace projevovala efektem "rybího oka" u stojících postav, které stály pár metrů předemnou. Když jsem se k nim otočil bokem, začal se naprosto nesmyslně měnit perspektiva a najednou to vypadalo, že nestojí pět metrů přede mnou, ale jsou nalepení těsně na mě. Žádný nastavení FOV ten problém nebylo schopný vyřešit.

Sečteno podtrženo, je to docela zábavný, ale je dost odvážný nazývat to AAA titulem. Je to ve skrze průměrná hra, přičemž nastavená cenovka při vydání (69,99 € standard edice) rozhodně neodpovídá kvalitě. Doporučuju si zatím zahrát něco jinýho a počkat, až bude hra ve slevách. Nebo mrknout na Game Pass.

Přirovnávat Broken Roads k hrám jako Fallout nebo Wasteland je od autorů velká drzost.
- příběh je stupidní a popravdě, jakmile se dostanete do prvního města, tak z hlediska příběhu vlastně nemáte důvod pokračovat
- jednotlivé mapy jsou směšně maličké
- rozhovory jsou nezáživné, lineární, bez humoru
- celkové možnosti činností ve hře jsou velmi omezené
- inventář je doslova primitivní
- možnosti vybavení jsou směšné (jedna pistol ve čtyřech verzích, jeden revolver ve čtyřech verzích, atd.)

Jediné plusy hry jsou vizuál a soundtrack. Celkově je drzost vydávat to za plnou hru, když něco taky primitivního, jako keybindings má přijít až s druhým(!) patchem. Je to prostě nedovařenej early access, ve kterým to mělo zůstat ještě třeba rok intezivního vývoje. Škoda, potenciál to mělo, ale dohrávat už to nebudu.

Proč? Prostě proč? Proč ještě v roce 2019 vznikají tupý repetitivní koridorovky? Jako nechápejte mě špatně, značku STAR WARS mám rád, ale to do psí díry nemůže z tohohle světa vzniknout jedna jediná pořádná open world hra? Nejvíc se tomu blíží P2W MMORPG Star Wars: The Old Republic a to je dost smutek.

Že to bude průser jsem věděl hned po spuštění, když mě hra upozornila, že si jí nejvíc užiju s ovladačem. Že to ale ve finále bude samý hopsání a běhání uzoučkym koridorem (a to ještě díky nepřesnosti ovládání s řadou neúspěšných pokusů o různý přeskoky), to mě nenapadlo. Co mě ale vytočilo do běla a ve finále donutilo po asi osmi hodinách hru prostě vypnout a odinstalovat, je celkovej koncept, kdy vás hra nutí se do některých lokací vracet třeba i třikrát, přičemž se samozřejmě respawnují nepřátelé, takže jedete ty stejný souboje stále dokola. Pro mě je to dost zoufalej pokus jak natáhnout herní dobu.

Jasně, je to moje chyba. Neměl jsem hned skočit na podzimní výprodej na steamu a měl jsme si tu hru nejdřív proklepnout. Ale celkově je to dost škoda. Hra jinak vypadá hezky, příběh by taky nemusel bejt uplně marnej (odehráno nějakejch 8+ hodin, takže nechci úplně soudit), ale ten gameplay je jak z roku 2000. Bez googlení bych si tipnul, že je to zase port z konzole. Proč nám PCčkářům tohle dělaj. :(

Oukej, tak ten zlej zase budu já. Nejprve je třeba říct, že BG1 a BG2 se mi celý život vyhýbaly a oba díly jsem si zahrál právě až ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že se pracuje na vývoji BG3. Paradoxně jsme ale hrál snad všechny ostatní izometrický RPG té doby. Dále je potřeba říct, že první díl Divinity od Larianu jsem rozehrál dvakrát a ani jednou nedohrál. Nikdy jsem u toho nevydržel. Prostě mi to nesedělo. Když se tedy ukázalo, že BG3 bude dělat právě Larian, hned mi blesklo "hlavně ať z toho není Divinity 3!" No a ono nakonec tak trochu je, bohužel.

Takhle, long story short - BG3 má svoje mouchy, ale jinak je to velice solidní RPG a rozhodně "must" pro fanoušky žánru. Nicméně už to tu vychválili jin, takže já budu spíš kritizovat. Co mi na BG3 vadilo?

1. Celková volba zápletky, kdy jsem napříč první aktem měl pocit, jako bych hrál spíš sci-fi RPG typu XCOM, než další díl série Baldur's Gate.

2. Většinou hráčů vychvalovaný druhý akt. Vůbec mi nesedl, vůbec se mi nelíbil a těšil jsem se, až z něj vypadnu.

3. Až ve třetím aktu jsem měl konečně pocit, že hraju Baldur's Gate. Do té doby to pro mě byla hra, řemeslně výborně udělaná, ve které jsem Baldur's Gate (kromě pár postav a odkazů) vůbec neviděl. Jenže třetí akt je pro změnu zabugovaný a nehotový. Za tohle bych chlapce a dívky z Larianu pověsil za pohlavní orgány do průvanu. Kolik let to doprdelepráce bylo v předběžným přístupu, že pak vydají hru se zabugovaným "finále?" Některé questy za určitých okolností nešly dokončit, některé rozhovory byly buglé ve smyčce. Zkrátka sice jsem se konečně dostal do opravdového světa Baldur's Gate, ale zároveň jsem se posunuli od výborného řemeslného zpracování zpět k zabugovanému předběžnému přístupu. Já jsem kurva věděl, že si to nemám kupovat hned po vydání a mám aspoň rok počkat. Jenže jsem se neposlechl.

4. Společníci (companions) - chabý počet, chabý výběr. Pokud to porovnám s BG2, kolik tam bylo verbovatelných postav? Možná dvacet? V BG3 jich je na začátku 6 a další přibydou až ve velmi pokročilých fázích hry. Některé do konce de facto těsně před finále. Někteří společníci jsou vyloženě nesympatičtí a ty sympatické nemá moc smysl kombinovat, protože mají hodně podobné využití. Což je samo o sobě dáno také tím, že v BG3 můžete na rozdíl od dvojky mít pouze čtyřčlennou partu. Ve finále vám to dost omezuje výběr vlastní postavy, protože pokud vám stejně jako mně není sympatický jediný Rogue společník ve hře, tak vám nezbývá nic jiného, než za něj hrát sami.

5. Totální změna herních mechanik - oukej, za tohle plně nemůže Larian, ale vývoj pravidel DnD jako takový. Larian se jen řídil (přibližně) aktuálními pravidly DnD. Pro mě to zjednodušení byl teda šok. Zase mi to přišlo přesně v duchu trendu "budeme dělat hry pro líný nesvéprávný blbečky, který nejsou schopný si nastudovat rozsáhlý pravidla."

Sečteno podtrženo, i přes moji kritiku, BG3 je skvělý RPG. Jen je to mizerný Baldur's Gate. Je to víc Divinity, než Baldur's Gate. Pokud si chcete zahrát solidní Baldur's Gate, zahrajte si Pillars of Eternity, protože to je víc Baldur's Gate, než Baldur's Gate 3. A to je smutek.

Starý dobrý JA v novým hezkým kabátku. Má to svoje mouchy (co nemá?), ale je to opravdu důstojný pokračovatel série.

Ze záporů jsem narazil na jeden buglej quest, co nešel dokončit (dáno pořadím plnění s jiným questem, takže v principu dokončit lze), relativně málo vedlejších questů v druhé polovině hry a občas otravný naklikávání předmětů k interakci. A to je všechno, žádnej jinej zápor mě nenapadá.


Takže rozhodně doporučuju jak fandům série, tak fandům žánru tahovek.

Kdo četl nějaké moje recenze, ten ví, že všem portům z konzolí na PC vyčítám stále dokola tu stejnou věc - konzolové ovládání. Musím říct, že v Days Gone to zvládli obstojně. Ne skvěle, ale obstojně.

Hra mě celkově docela mile překvapila. Jízdní model motorky byl příjemný a třeba tvůrci Cyberpunku by se mohli učit. Příběh bal zábavný, herní délka taky fajn. Jen mě vůbec nebavilo zabíjení hord a mrzelo mě, že bez toho se prakticky nedá dostat k tomu nejlepšímu vybavení. Resp. u většiny táborů se bez toho nedostanete na nejvyšší level a nemáte tak možnost koupit si to nejlepší.

Zase budu ten zlej, ale co nadělám.

Odehráno necelých 13 hodin, 10 dní in-game. A už mě to prostě nebaví. Ale ať teď nejsem jenom kyselej, tak si pojďme říct nejdřív kladný stránky.

Koncept není úplně blbej. Budujete si vlastní základnu, je tu prvek craftění, sbírání surovin. Prostě to, co znáte ze všech možnejch survival her. Pro mě asi nejzábavnější prvek týhle hry, Samotný chození na miste do různejch lokací mi ze všeho nejvíc připomíná online střílečku Escape from Tarkov. 

No a teď k té kritice. Předně musím říct, že nejsem fanoušek hororového žánru. Rozuměj, nevaděj mi monstra na každým kroku, ale vůči různýmu strašení a lekačkám jsem v lepším případě imunní, v horším se jim rovnou směju. Mám to tak i s filmy.

Po hře jsem pokukoval delší dobu s nostalgií v oku po sérii S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl a i když jsem z recenzí a videí pochopil, že se ta hra dost liší, tak jsem přeci jen trochu doufal ve větší podobnost. Dlouho jsem váhal, jestli hru vůbec kupovat. Když mě ale s kombinací vánočního kupónu a slev na Epic Games vyšla cca na dvě kila, řekl jsem si, že tomu dám šanci.

Tady mě nasrali vývojáři, protože se vzápětí ukázalo, že verze na Epic Games je úplně jiná, mnohem starší, než verze na Steamu. Moc nerozumím tomu proč. Když jsem se vývojářů ptal, odpověděli jen, že verze na Epic jim trvá déle, než čekali, ale že jí vydaj do konce ledna. Neznám podmínky jednotlivých platforem, tak neumím posoudit, proč ty verze nemůžou být stejné se Steamem, každopádně do konce ledna zbývají tři dny a update na EG žádný nebyl.

No a teď co mě sere na hře, je toho dost.

- Repetitivnost: Pořád lízt do cca pěti stejnejch lokací je prostě otravný. Je mi úplně jedno, jak hezký a reálný jsou. Jsou celkem malý a rychle se okoukaj.

- Skrytý časovač misí: Nevím přesně, kolik je to času, ale když jste na mapě dlouho, objeví se tajemný hunter, který vás chce zabít. Není to problém, stačí se dobře schovat a počkat, hunter zase zmizí. Ale je to otravný. Když chcete je v režimu stealth a nepřátelské NPC v tichosti omráčit, abyste si dostali do všech lokací, tak to chvíli trvá. A když vás pak vyruší tahle hovadina, tak to akorát otravuje a zdržuje.

- Skripty: Zapomeňte na AI. Všechno je postaveno na skriptech a bije to do očí. Každá hlídka chodí pořád přesně tu samou trasu. Každá událost se spouští přesně ve chvíli, kdy dosáhnete určitýho bodu. Bleh.

- Psychika: Hra si hraje na to, že krom zdraví fyzického, máte taky ukazatel zdraví psychického. Zabít nepřítele zhoršuje psychické zdraví, vypít flašku vodku naopak pomáhá. Chtěl bych říct zajímavý, ale spíš debilní a otravný. Tak tam nedávejte vole vůbec střelný zbraně a pojměte to rovnou jako stealth.

- Nesympatický NPC: Všechny NPC do jednoho jsou banda nesympatickejch vyšinutejch magorů, který bych s chutí zapálil. Včetně hlavní hrdinky. Snad jedinej normálně člověk je zdánlivě vyšinutej magor, kterej vás nahání. Nemůžu se s nim nějak domluvit a vyhladit všechny ostatní? Nemůžu hrát za něj?

- Příběh: Celá Tatjana je tak strašně otravná ženská, že je mi příběh úplně u prdele, videa s ní přeskakuju, je mi uplně jedno, co s tou krávou bude, hlavně ať už se mi neobjevuje ve snech!

- GUI: Ovládání inventáře a base buildingu je doslova na pěst.

Sečteno podtrženo, ta hra neni pro každýho. Někomu asi sedne, ale rozhodně to neni mainstream. Než se do toho pustíte, nakoukejte nějaký ingame videa a streamy.

Dohrál jsem celou hru včetně obou DLC. S každou další odehranou hodinou mě ta hra srala víc a víc. Je to jedna z nejslabších her, které jsem dohrál dokonce. Pojďme si říct proč.

Recenze jedním slovem pro ultra-líný čtenáře: Nedodělaný.

Krátká recenze pro líný čtenáře: Představte si vykradačku Fallouta, u které si někdy ve stadiu betaverze tvůrci řeknou "je to sice sračka, ale reklama se na to udělá tak jako tak a lidi to stejně koupěj" a s touhle premisou prostě jen poladí bugy a hru vydají jako hotovou.

A teď si pojďme říct, co mě na tom tak strašně sere. Vůbec by mi nevadilo, že je to vykradačka Fallouta, protože Fallouta mám rád. Ale tahle vykradačka je odfláknutá, bez jakýkoli invence a čehokoli navíc. Snad jediná věc navíc jsou NPC parťáci. Ale teda všichni do jednoho mi byli protivný. Bral jsem je sebou jen proto, že mi zvyšovali užitečný skilly.

Opakovaně říkám, že mi to přijde nedodělaný. Je na místě vysvětlit, proč si to myslím.

1. Svět a NPC jsou mrtvý. Většina NPC, na který narazíte, bude jen sedět nebo stát na místě a tupě civět do zdi. Většina přestřelek, do kterých se dostanete, bude jak přes kopírák. NPC budou na nějakém místě, kterým vede nejkratší cesta (ano, většině přestřelek se můžete vyhnout tím, že to prostě obejdete). To místo nebude ničím zajímavé. Pro NPC ve většině případů nebude vůbec žádný důvod tam být. Takže kolem cesty vývojáři rozhází bedny, aby vytvořili iluzi, že se zrovínka převrhla nějaká zásilka a NPC si přišla prohlédnout, co se děje. A tohle potkáte u cesty každých 100 metrů. Vývojáři se ani nesnaží předstírat nějakou simulaci života.

2. Absence humoru - jeden z důvodů, proč je série Fallout tak úspěšná, je humor. Tady žádnej humor nečekejte. Občas je někde nějakej chabej, až trapnej pokus o humor, ale zábava vás opravdu nečeká.

3. Bugy - ačkoli byla hra vydaná před dvěma lety, tak se vývojáři neobtěžovali pořádným testováním a člověk i dnes narazí na bugy. Není to nic strašnýho, nestalo se mi třeba, že bych kvůli bugu nemohl dokončit quest, ale rozhodně to kazí už tak mizerný dojem.

4. Kopírka Falloutu bez vlastní fantazie - tak třeba v každým druhým kanclu je počítač, který můžete hackovat a přečíst si na něm třeba poštu majitele. Kde jsem to jen viděl?

5. Odfláknutej level design - to si takhle jdete ukrást věci do výlohy a když prolezete dírou ve zdi po výbuchu, tak zjistíte, že k té výloze nevede žádná chodba, žádné dveře, prostě žádný normální přístup. Jak se kurva do té výlohy ty věci dostaly? Když si začnete víc všímat okolí, zjistíte, že spousta uspořádání, chodeb atd. prostě nedává smysl.

6. Nízká variabilita vybavení - opět to navozuje dojem betaverze. Ve hře je jen pár zbraní a zbrojí, které vypadají pořád stejně, jen se liší svými parametry podle toho, v jaké fázi hry je najdete (podle jejich levelu). Maličko to zachraňuje pár unikátních kousků, ale těch není moc.

7. Level cap - základní hra má level cap 30, s jedním DLC se posune na lvl cap 33 a s oběma DLC na lvl cap 36. A je to trestuhodně málo. Už během hraní prvního DLC jsem byl na maximálním lvl, takže jsem nezískával žádné nové zkušenosti. Zrovna tak jsem měl nejlepší možné vybavení, s kterým jsem hru v pohodě dohrál do konce. Jakákoli radost z nového tak úplně pominula. V téhle fázi už jsem to jenom chtěl mít za sebou.

Asi bych mohl ještě dlouho pokračovat, ale nechce se mi. Přijde mi, že jsem téhle sračce věnoval už teď mnohem víc času, než si zasloužila. Nejsmutnější na tom je, že i přes to, že se jedná o vykradačku Falloutu, tak je ten koncept fajn a mohla to být zábavná hra. Ale vývojáři by tomu museli dát víc času a práce.

Nainstalováno, odehrána asi hodina, odinstalováno. Prostě ne. To konzolový ovládání na PC je zkrátka peklo.

Takže dohráno. Záměrně jsem si počkal až na full release, resp. dokonce pár měsíců po. Není to špatný, ale klidně to mohlo ještě chvíli vydržet v beta verzi a mohlo to být lepší.

I přes to, že jsem hrál verzi 1.11.1, tak se vyskytovaly bugy - hlavně grafické. Některé herní mechaniky a ovládací prvky nejsou úplně dotažené do konce. Teda on to dost možná ze strany vývojářů konec je, ale zkrátka trochu toho ladění a leštění by si to ještě zasloužilo. Ale některé herní mechaniky jsou naopak dobře vymyšlený - například nemusíte řešit bolest všech RPG - plný inventář. Protože cech sběračů lokaci pročistí za vás a loot donese.

Herní doba kolem 30 hodin. Což je na RPG tohohle typu docela málo. Ve hře je poměrně málo variabilního vybavení, takže customizace postav nic moc. Dabing a různý ingame scénky jsou poměrně repetetivní, což časem otravuje. Příběh neurazí, nenadchne.

Co chválím je design a variabilita lokací. Zase jich není až tolik.

Takže dohráno a je potřeba přispěchat se svojím Troškou do mlejna.

Long story short: Hra je zábavná, na dostatečně výkonném PC vypadá úžasně a pro fanoušky žánru to je rozhodně must have. V tuto chvíli ale obsahuje tři prdele bugů a kdo není netrpělivej (což není můj případ), nechť si počká na slíbené patche v lednu a únoru.

Long story... long (PEGI16): Hra mě bavila, strávil jsem u ní cca 100 hodin a po dohrání cítím prázdnotu a nevím, co se životem. Pozitiva netřeba pitvat, ty jsou všem jasný, budeme se tedy pitvat v negativech. A pevně doufám, že většinu toho, co budu kritizovat, opraví již slíbené patche. Už proto, že jsem přes support nahlásil nejméně 20 bugů, z nichž některé zmíním níže. A asi se u toho krapátko rozčílím, tak to nedávejte číst dětem.

1. Jízdní model - ty vole zlatý GTA! Autoři jízdního modelu podle mě hru vůbec nezkoušeli hrát přes klávesnici. Většina aut je nevohrabanejch jak modelína na šteklích cupitající po namrzlejch kočičích hlavách. Jednou jsem takhle omylem vyvraždil ulici, jak neovladatelnej ten auťák byl. A ty motorky. Ty kráso ti experti podle mě v životě motorku ani neviděli, natož aby na nějaký seděli. Dyť voni nemohli sedět ani na kole. V kterym kurva vesmíru se motorka chová tak, jako v Cyberpunku? Měli ti kluci vůbec fyziku? Ne, jízdní model aut nic moc, jízdní model motorek velký špatný.

2. Detaily - hlavní dějová linka je vyšperkovaná. Pokud máte mašinu na hraní na ultra, budete si chrochtat. Budete obdivovat svíčky v krámku, budete obdivovat textury oblečení, textury tapecírunku v autě a tak. Ale ty vole bacha, jakmile se vydáte mimo hlavní dějovou linku. Ty vole to je vodfláklejch věcí najednou. To vám tajdle servírka solí drink, aniž by jí cokoli vypadlo z pazoury. Pak tajdle týpek vaří cosi, co jsem si pracovně pojmenoval jako "vegetariánská šlichta z oranžové textury a klobásy". I ty textury na hadrech NPC jsou najednou poněkud odfláklý. Ba i některý xichty NPC jsou najednou takový gumový a je setsakra znát, že za nima nebyli skuteční herci snímaní přes motion capture, ale že je to jen tak nějak halabala vymodelovaný.

3. Doprava - ty vole znovu, zlatý GTA. Pohybovat se v tomhle městě autem je vlastně docela za trest. Auta stojej za prd (a motorkách už se odmítám nadále bavit, radši budu předstírat,ž e ve hře vůbec nejsou) a AI řídící dopravu stojí za vyliž. Nesčetněkrát mě sestřelilo auto na chodníku, když jsem šel na zelenou, aby následně všichni stáli jak kuřbuřti, když já mám červenou a oni zelenou. Klakson je v tý hře vyloženě k hovnu, protože na něj nereagujou ani chodci, ani auta. Na sirénu policejního auta to samý. AI je schopná totálně zablokovat křižovatku jenom NPC auťákama. Ale ne tak, že si řeknete "no jo, traffic," ale přesně tak, že si řeknete "ty vole i tohle je buglý."

4. Nascriptovaný animace - hele já to chápu, animace jsou pakec, jasný. Ale ty vole když v animaci vidím, kterak kumpánovo auto úplně klidně projede zaparkovanym autem, nebo když mi River drze nabourá můj zaparkovanej auťák a neřekne ani "sorry, vole," tak mlátim hlavou do stolu. O tom, že NPC v animace klidně projde skrze vás, protože jste si prostě zrovna stoupli tam, kudy postavičku později vede skript, vo tom ani nemluvim.

5. Mizení a objevování se NPC postav a aut. Normálně stojíte na ulici, čumíte jedním směrem, nikdo široko daleko. Otočíte se a za vteřinu se otočíte zpátky. A před váma najednou X postav, který se tam prostě naspawnovali. To samý se děje s autama. Je to všechno, jen ne realistický.

6. Mrtvoly NPC - Hele u takhle vyšperkovaný hry už bych fakt čekal, že mrtvoly nebudou končit v různejch zlomenejch nepřirozenejch pozicích, nebo zaglitchovaný někam do okolo stojících aut a předmětů.

7. Bugy - no a kromě výše zmíněnýho tu jsou tři prdele drobnejch bugů. Tu nejde sebrat předmět, tu se objekt vznáší ve vzduchu, tu je pistole glitchlá někomu skrz rameno, tu je nepřirozeně glitchlej tablet někomu skrz prsty. Občas nejde dokončit misi, takže se musíte ve hře vrátit kus zpátky, aby mise najednou dokončit šla, aniž byste cokoli udělali jinak. Prostě voser.

Hele takhle, furt je to dobrá AAA hra. Ale teď je z toho takovej "open beta" dojem. Chtělo by to ještě trošku nablejskat, aby to nebyla jen dobrá AAA hra, ale kurva skvělá must play for everyone hra.

Btw, viděl jsem nějaký videa z PS4 a tam je to teda neskutečnej vodpad.

EDIT: Po druhém dohrání, tentokrát včetě DLC Phantom Liberty, zvyšuji hodnocení na 95 %. Vlastně je to asi nejlepší hra, co jsem za posledních ... no vlastně asi od The Witcher 3: Wild Hunt...

Koupeno pár dní po vydání (verze se všemi DLC). Zatím odehráno nějakých 10+ hodin a odemčeno 30 % achievmentů. Zatím jsem si na hru neudělal úplně jednoznačný názor, mám spíš jednotlivé poznatky.

Koncept hry mi přijde zajímavý. Kdo by i nechtěl zahrát na skutečného mafiánského bosse a ovládnout město? Horší je to ale se zpracováním. Herní mapa se skládá z několika čtvrtí. Z herního dojmu pak ubírá skutečnost, že v každé takové čtvrtí těžce převládají budovy využitelné pro mafiánské aktivity (bary, palírny, casina, bordely) nad všemi ostatními budovami. Každá čtvrť je takové malé Las Vegas. Až z toho máte pocit, že ve městě vůbec nežijí normální lidé.

Ani této hře se nevyhnuly bugy při spuštění. Občas vám některý z gangsterů umře, aby záhadně okamžitě vstal z mrtvých. Koukáte pak celý boj na jeho mrtvolu, ale zároveň ovládáte jeho samopal, který se samotný vznáší ve vzduchu. Jakmile boj skončí, gangster vstanu z mrtvých doopravdy.

Dále, složitost. Ve hře je spousta různých statistik a možností. Zdaleka ne všechny jsou ale v herním tutorialu dobře vysvětleny. Osobně tedy doporučuji začít hru na nejnižší obtížnost a na první pokus si hru důkladně osahat. Některý mechaniky totiž objevíte až po několika hodinách hraní.

A na závěr nevyváženost ekonomiky. Hra se na jednu stranu snaží plus mínus reálně vzhledem k době řešit příjmy a výdaje všech barů a casin, které ovládáte (jednotky až stovky dolarů), aby vás následně stálo stovky a tisíce dolarů koupit si lékarničku, nebo granát.

I přes všechno negativní, co jsem napsal, hru stále považuji za zábavnou. Jen bych asi doporučoval s pořízením počkat až spadne cena, vyjdou nějaké patche, dojde k opravě bugů a snad i k lepšímu vyvážení ekonomiky.

Hodně slušné DLC (cca 8 hodin), které dokazuje to, co jsem tvrdil už u původní hry. Opuštění metra paradoxně Metru strašně prospělo. Hra je v exteriérech zábavnější, méně lineární, více STALKERovská.