Málo platný, Owlcat Games dělá nejlepší izometrický RPGčka současnosti. Jejich sérii Pathfinder se toho dá vytknout jen málo. Především tedy to, že třetí díl série není na obzoru.
Druhý díl Pathfindera jsem poprvé rozehrál už někdy na jaře 2022. Hrál jsem ho pár měsíců, pak mě odtáhli kumpnáni k na čas k onlinovkám a pak jsem se k němu vracel tak dlouho, až jsem musel začít úplně od začátku, protože si pamatuju kulový. Podruhé jsem to rozehrál letos na jaře, kdy jsem si opět střihnul nějaké intermezzo s Mafií a pak se nějakou chvíli přemlouval k návratu. Ve výsledku jsem v tom strávil přes 300 hodin.
A tím se dostávám k první "slabině" celého Pathfindera. Je to asi to nejkomplexnější izometrické RPGčko, které jsem kdy hrál. Není to jen příběh, dungeony a logické puzzle, ale je to u velení vlastním armádám a jakási správa vlastního "království." (Ten popis přesněji sedí na první díl, ale princip je stejný.) Tahle komplexnost má dva efekty. Jednak se de facto jedná trochu o mix herních žánrů, který určitě nebude vyhovovat každému. Na někoho to možná může působit jako určitá forma nerozhodnosti autorů, nebo přeplácanost.
Zároveň to prodlužuje herní dobu. Ta se může velmi lišit podle zvolené obtížnosti, která má mimo jiné vliv na to, jak dlouho trvají jednotlivé souboje. Pokud si budete chtít poctivě vyluštit každou logickou hádanku, na kterou v dungeonech narazíte, tak to klidně mohou být desítky hodin navíc. Přiznám se, že na luštění nemám trpělivost, takže u hádanek, které mě netrknou během pár minut, obvykle sahám k online návodům. I tak mi na normální obtížnost trvalo hru (i s DLC) dohrát za necelých 200 hodin. Je to přesně ten typ hry, který nemá cenu zapínat na hodinku po práci. Ve výsledku to vede k tomu, že to člověk zapne spíš jen o víkendu. Pak ale jeden víkend vynechá, druhý taky a pak se mu to najednou nechce zapínat, protože už si přesně nepamatuje, kde skončil a ví, že mu zase nějakou dobu zabere se zorientovat. Prostě někdy "méně je více."
Další slabinou je pro mě velká nevyváženost DLC. Stejný problém měl už první díl. Některá příběhová DLC do hry krásně zapadnou a vlastně ani nepoznáte, že se jedná o DLC. Jiná jsou ale jen taková výplň, která nemá prakticky žádný zajímavý příběh a jedná se jen o nějaké přidané dungeony s řadou soubojů. Tahle DLC jsou dobrá možná tak na levelování postav, ale protože jsem osobně orientovaný spíš na příběh, tak na nich nic moc zábavného neshledávám. A vzhledem k tomu, že herní doba i bez DLC bude určitě přes 100 hodin, tak DLCčka vycpávkového typu považuji de facto za dehonestaci celé hry.
Poslední slabinou, kterou bych zmínil, jsou bugy. Nic úplně zásadního (tzn. nic, kvůli čemu by třeba nešel dokončit quest), ale když uvážím, že jsem hrál nějakou GOTY edici tři a půl roku od vydání, tak každý bug zamrzí o to víc.
I přes všechny uvedené neduhy pořád považuji oba díly Pathfindera za nejlepší moderní izometrická RPGčka. I když se to mnohým fandům nebude líbit - kam se hrabe Larian Studios.
Druhý díl Pathfindera jsem poprvé rozehrál už někdy na jaře 2022. Hrál jsem ho pár měsíců, pak mě odtáhli kumpnáni k na čas k onlinovkám a pak jsem se k němu vracel tak dlouho, až jsem musel začít úplně od začátku, protože si pamatuju kulový. Podruhé jsem to rozehrál letos na jaře, kdy jsem si opět střihnul nějaké intermezzo s Mafií a pak se nějakou chvíli přemlouval k návratu. Ve výsledku jsem v tom strávil přes 300 hodin.
A tím se dostávám k první "slabině" celého Pathfindera. Je to asi to nejkomplexnější izometrické RPGčko, které jsem kdy hrál. Není to jen příběh, dungeony a logické puzzle, ale je to u velení vlastním armádám a jakási správa vlastního "království." (Ten popis přesněji sedí na první díl, ale princip je stejný.) Tahle komplexnost má dva efekty. Jednak se de facto jedná trochu o mix herních žánrů, který určitě nebude vyhovovat každému. Na někoho to možná může působit jako určitá forma nerozhodnosti autorů, nebo přeplácanost.
Zároveň to prodlužuje herní dobu. Ta se může velmi lišit podle zvolené obtížnosti, která má mimo jiné vliv na to, jak dlouho trvají jednotlivé souboje. Pokud si budete chtít poctivě vyluštit každou logickou hádanku, na kterou v dungeonech narazíte, tak to klidně mohou být desítky hodin navíc. Přiznám se, že na luštění nemám trpělivost, takže u hádanek, které mě netrknou během pár minut, obvykle sahám k online návodům. I tak mi na normální obtížnost trvalo hru (i s DLC) dohrát za necelých 200 hodin. Je to přesně ten typ hry, který nemá cenu zapínat na hodinku po práci. Ve výsledku to vede k tomu, že to člověk zapne spíš jen o víkendu. Pak ale jeden víkend vynechá, druhý taky a pak se mu to najednou nechce zapínat, protože už si přesně nepamatuje, kde skončil a ví, že mu zase nějakou dobu zabere se zorientovat. Prostě někdy "méně je více."
Další slabinou je pro mě velká nevyváženost DLC. Stejný problém měl už první díl. Některá příběhová DLC do hry krásně zapadnou a vlastně ani nepoznáte, že se jedná o DLC. Jiná jsou ale jen taková výplň, která nemá prakticky žádný zajímavý příběh a jedná se jen o nějaké přidané dungeony s řadou soubojů. Tahle DLC jsou dobrá možná tak na levelování postav, ale protože jsem osobně orientovaný spíš na příběh, tak na nich nic moc zábavného neshledávám. A vzhledem k tomu, že herní doba i bez DLC bude určitě přes 100 hodin, tak DLCčka vycpávkového typu považuji de facto za dehonestaci celé hry.
Poslední slabinou, kterou bych zmínil, jsou bugy. Nic úplně zásadního (tzn. nic, kvůli čemu by třeba nešel dokončit quest), ale když uvážím, že jsem hrál nějakou GOTY edici tři a půl roku od vydání, tak každý bug zamrzí o to víc.
I přes všechny uvedené neduhy pořád považuji oba díly Pathfindera za nejlepší moderní izometrická RPGčka. I když se to mnohým fandům nebude líbit - kam se hrabe Larian Studios.
