Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Josef Skočný • 24 let • ČR - kraj Olomoucký

Komentáře

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

  • PC 95
"Like all the bad things in my life, it started with the death of a woman. I couldn't save her."
 
Max Payne 2, to je prostě majstrštyk. Už první díl byl pecka, ale dvojka všechno posunula na úplně novou úroveň. Pamatuju si, jak jsem tenkrát hru zapnul a hned mě vtáhla. Maxův temnej příběh pokračuje, jen teď je to všechno ještě víc propracovaný, víc emocionální a hlavně – do hry přibyla Mona Sax. Mona! Ta femme fatale s ostřím na jazyku a nebezpečím v očích.

"Max, we've gotta stop meeting like this."
 
Jedna z věcí, co mě úplně dostala, byla možnost hrát i za Monu. Tahle postava měla tak silný kouzlo, že když jsem poprvé přebral kontrolu, měl jsem pocit, jako bych hrál úplně jinou hru. Její mise byly pořádně intenzivní a krásně rozbily hratelnost. Mona přináší nový pohled na děj, hlavně na tu chemii, co má s Maxem – to jejich neustálý napětí, kdy člověk nikdy neví, jestli si navzájem pomůžou, nebo se zradí.

"The past is a gaping hole. You try to run from it, but the more you run, the deeper, more terrible it grows behind you, its edges yawning at your heels. Your only chance is to turn around and face it. But it's like looking down into the grave of your love. Or kissing the mouth of a gun, a bullet trembling in its dark nest, ready to blow your head off."
 
Od prvního dílu se zlepšila i grafika, a to fakt výrazně. Každej kout New Yorku je propracovanej do detailu, všechno je temnější, drsnější, a ta atmosféra je vážně něco. Pořád to má ten neo-noir styl, ale je to víc filmový, víc realistický. A co se týče fyziky, tak dvojka přidala slavný Havok engine, což znamená, že každý výbuch, každý rozbitý sklo nebo zásah do nepřítele působí fakt uspokojivě. V tu dobu to bylo úplně něco jinýho, měl jsem pocit, jako bych ovládal akční scénu z nějakýho hollywoodskýho thrilleru.

"As surely as the bullet rips through the victim's flesh, organ and bone, it shatters the image of the man who presses the trigger."
 
Bullet-time je zpět, a tentokrát ještě lepší. Pocit, když skáčeš do místnosti plný nepřátel a během pár zpomalených vteřin je všechny pošleš k zemi, to je naprosto neskutečný. Navíc teď máš možnost stylově přebíjet zbraně během bullet-time, což dodává ještě větší hloubku a pocit hrdiny z akčního filmu.

"The past is a puzzle, like a broken mirror. As you piece it together, you cut yourself, your image keeps shifting. And you change with it. It could destroy you, drive you mad. It could set you free."
 
Co mě na Max Payne 2 vždycky bavilo, je ta temná romantika mezi Maxem a Monou. Celá hra se nese v takovým pochmurným duchu, ale jejich vztah jí dodává zvláštní hloubku a napětí. Do toho se přidává výborný soundtrack, díky kterýmu cítíš každej moment ještě víc. Vyprávění příběhu prostřednictvím komiksů je zpátky a zase je to ta stará dobrá atmosféra, co tě vtáhne a nepustí.

"We are willing to suffer, to die for the things we care about. For love, for the right choices. Because of her, I had solved the case. My case, all of it. Who I am."
 
Max Payne 2 je podle mě absolutní vrchol série. Všechno je lepší – příběh, atmosféra, hratelnost, grafika. Když na něj vzpomínám, mám pocit, jako bych prožil nějakej temnej, tragickej akční film s vlastními emocemi. Jestli jsi fanoušek noir stylu, tak tahle hra je pro tebe povinnost.

"I had a dream of my wife. She was dead. But it was all right."
+11

Max Payne

  • PC 95
Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a hned mě chytl ten temnej, drsnej neo-noir styl, kterej z toho úplně sálal. Tohle není jen tak nějakej béčkovej příběh o pomstě – příběh Maxe, kterej se mstí za vraždu svojí rodiny, je podanej s takovým citem a stylem, že mě to úplně pohltilo.

Vážně, kdo nezažil ty ikonický komiksový sekvence, jako by snad ani nehrál. Každá další panelová scéna je prostě perfektně nakreslená a do toho Maxův hlas, kterej všechno vypráví, jakoby z nějakýho noir filmu – to byla kombinace, která tu dobu tak moc předběhla, že jsem si říkal, proč tohle nikdo předtím nezkusil! Každý panel, každý obrázek, i ty nejmenší detaily – všechno ti ten svět ukáže z jinýho úhlu, a hlavně ti umožní ještě víc se napojit na Maxe a jeho temnej osud.

A pak tu máme bullet-time. Jasně, dneska už je to věc, co najdeš v každým druhým akčňáku, ale Max Payne byl průkopník. Ten pocit, když zmáčkneš tlačítko, zpomalí se čas, skočíš bokem, vidíš kulky svištící kolem a máš pár vteřin na to, abys poslal každého nepřítele k zemi – to je nezapomenutelný. Bylo to něco, co jsem do tý doby v žádný hře nezažil, a ta akční atmosféra se zaryla pod kůži.

Každá mise má svůj charakteristickej styl – jsou tu ulice zasypaný sněhem, temný skladiště, zchátralý činžáky – a všechno má svůj depresivní nádech. Jako hráč fakt cítíš, že tenhle svět není spravedlivej. Max Payne tě nenechá v klidu a nepřestane tě šokovat. Když jsem to dohrál, měl jsem pocit, jako bych prošel nějakej filmovej trhák a byl jsem až překvapenej, jak silně na mě ten příběh zapůsobil.

Max Payne mi ukázal, že hry můžou být víc než jen bezduchý střílečky – tahle hra má styl, příběh, atmosféru, kterou jinde nenajdeš. Jestli jsi fanoušek neo-noir stylu a máš rád pocit, že jsi hrdina v nějakým temným, propracovaným příběhu, Max Payne je prostě must-play.
+21

Desperados III

  • PC 95
Hele, Desperados 3 je fakt pecka. Už jsem měl tu čest s několika hrami tohoto typu ale tohle mi vzalo dech. Jasně, bavíme se o tom klasickým westernovým světu s kovboji, pouštěma a malýma zaprášenýma městečkama, ale Mimimi Games do toho vlili hromadu života. 

Začnu s tím, co mi fakt sedlo. Postavy. Každá z nich je tak originální a má svoje specifika. Cooper je klasickej hrdina – pistolník, který zvládne hodit nůž a rychle tahat kolty. Pak tu máme třeba Hectora, pořádnýho pořízka s medvědí pastí, který si na obřích nepřátelích vyloženě libuje. A Kate? Ta je mistryně převleků, což mi párkrát zachránilo krk, když už to vypadalo na totální masakr. A když se objeví poprvé v luxusních svatebních šatech... Fakt je paráda, že každá z postav má unikátní schopnosti, takže musíš fakt přemýšlet, jak je nejlíp zkombinovat, aby to dávalo smysl.

Teď k herní mechanice. Ten pocit, když si promyslíš plán, jak sejmeš pár hlídačů, nastavíš si všechno na milimetry a pak to provedeš bez jediného zádrhelu – to je naprostej game-changer. Když to klapne, cítíš se jak génius. Na druhou stranu, jakmile něco pokazíš, hra tě bez milosti potrestá. Z toho může bejt trošku frustrace, ale věř mi, to savování po každý úspěšný akci to tak nějak balancuje. Navíc, hra tě sama upozorňuje, abys uložil, což je super fajn detail.

Co mě ale úplně rozsekalo, je úroveň detailů. Každá mapa je plná maličkostí, který dělají svět živým. Ať už se jedná o ulice plný lidí, kteří si tam něco povídají, nebo interaktivní objekty – všechno má svůj účel a když se trochu zamyslíš, můžeš to použít ve svůj prospěch. Musím přiznat, že jsem se u některých misí zdržel, jenom abych si ten svět víc prohlídnul.

Grafika je na strategii fakt luxusní. Máš pocit, že se koukáš na diorámu s perfektně propracovanými detaily. A soundtrack? Ten tě vtáhne do děje ještě víc – hudba krásně ladí s atmosférou a pomáhá tě dostat do správnýho westernovýho módu.

Celkově mi Desperados 3 přišlo jako jedna z nejlepších her svého druhu. Mimimi Games fakt ukázali, že mají cit pro detail a umí udělat hru, která tě chytné a nepustí. Škoda, že to jako vývojáři museli zabalit. Jestli máš rád taktiky a nebojíš se výzev, jdi do toho.
+19

Age of Empires IV

  • PC 85
Čtvrtý Age of Empires je jako takový návrat domů. Vzpomínky na hodiny strávené u dvojky, budování říší a dlouhé noci taktizování s kámošema – to všechno se v téhle hře vrací. Ale co je zajímavé, není to jen nostalgie, co nás táhne zpátky; jsou tu opravdu vychytané novinky a taky čistá radost z klasické hratelnosti.

První věc, která mě nadchla, je zpracování kampaně. Historické události nejsou jen přepsané a odříkané, ale opravdu ožívají. Když jsem hrál za Angličany a snažil se přežít mongolský nájezd, nebylo to jen o tom, že stavím a bojuju – mám pocit, že se podílím na něčem větším, historicky významném. Vývojáři odvedli skvělou práci při propojení příběhů s misemi, kde fakt cítíš tu atmosféru.

Grafika je sice na dnešní poměry spíš realistická než nějak extrémně krásná, ale to mi vlastně vůbec nevadí. Zahrál jsem si i na notebooku, a to bez nějakých větších problémů – optimalizace je solidní. Jednotky i budovy jsou přehledné a po bojišti je vidět, co se kde děje, což je u strategií dost zásadní. 

Další věc – civilizace. Tady se AoE IV opravdu vytáhla. Každá frakce má svůj styl hraní, který je úplně jiný, takže když třeba přejdu z Mongolů na Francouze, mám pocit, že se učím novou hru. Mongolové, co se můžou sbalit a přemístit kdykoli kamkoli? To je bomba! Samozřejmě je tu i výzva to všechno ukočírovat, ale právě to mi připadá jako fajn oživení.

Multiplayer mě nezklamal, i když sem tam narazím na lagy nebo menší problémy s balancí – což je pro sérii tak nějak klasika. Na druhou stranu, ta možnost hrát s přáteli a vymýšlet strategie je prostě super. Stačí nám rozumná parta a pár večerů máme vyplněných.

Pokud mám hledat něco negativního, tak je to asi UI. Někdy reaguje tak trochu mimo, hlavně když mám armádu a snažím se je koordinovat. Ale nic zásadního, co by mi zkazilo herní zážitek – spíš maličkost, na kterou si rychle zvykneš.

Takže jo, Age of Empires IV je skvělá volba, a to nejen pro nostalgiky, ale i pro nováčky, kteří mají chuť si užít trochu historie s pořádnou porcí strategie.
+14

Kathy Rain

  • PC 70
Když jsem začal hrát Kathy Rain, byl jsem nadšený. Úvod příběhu mě okamžitě vtáhl – máme tu hlavní hrdinku Kathy, která se po letech vrací do rodného města na pohřeb svého dědečka. Kathy je tvrdohlavá, drzá a má trochu temnou minulost. Tenhle typ postavy mám prostě rád. Do toho začínají vyplouvat na povrch záhady ohledně její rodiny a záhadných událostí kolem dědečka. Už první hodiny jsem si říkal, že tady je potenciál pro perfektní detektivku ve stylu 90. let.

Hra má ten správný retro vibe – pixelová grafika, skvělá atmosféra malého města zahaleného do mlhy a melancholie, a samozřejmě perfektní hudba. Díky tomu jsem se cítil, jako bych se vrátil do starých dobrých časů point-and-click adventur, kdy příběh byl králem. A ten příběh mě fakt zaujal! Dialogy jsou skvěle napsané, každá postava má něco do sebe a mnohdy ani nevíte, komu věřit.

Ale čím jsem šel hlouběji do příběhu, tím víc se mi začalo zdát, že se scénář pomalu ztrácí ve vlastní spletitosti. Kathy se postupně dozvídá víc a víc, věci začínají být temnější a nadpřirozenější, což bych přijal, kdyby to mělo nějaké smysluplné vyústění. Jenže ve chvíli, kdy jsem si začal myslet, že se příběh chystá ke kulminaci a konečně dostanu odpovědi na všechny ty nejasnosti… bum, přišlo rozčarování.

Závěr byl na můj vkus prostě moc rychlý, zmatený a vlastně tak trochu o ničem. Když jsem hru dohrál, měl jsem pocit, že jsem se díval na skvělý seriál, ale zrušili ho po první sezóně a nechali všechno viset ve vzduchu. Některé vedlejší linky zůstaly nerozřešené, motivace některých postav tak nějak nejasné – jako by tvůrci nedotáhli ten příběh do konce a spolehli se na to, že si hráči prostě něco domyslí.

Celkově mě hra ale bavila, jen to trochu zanechalo pachuť. Jestli máte rádi staré adventury a příběhy s temnou atmosférou, stojí za to si Kathy Rain zahrát, zvlášť pokud se objeví v nějakém sezónním výprodeji. Jen počítejte s tím, že na konci možná zůstanete s víc otázkami než odpověďmi.
+13

Alpha Polaris

  • PC 70
Hru Alpha Polaris jsem si zahrál teprve nedávno, když její cena na Steamu klesla na současnou nulu. Musím říct, že kdybych za ni dal nějaké ty peníze, asi bych byl o něco kritičtější. Takhle mi to ale přišlo jako příjemné překvapení.

Začněme grafikou a zvuky – to je podle mě na celé hře fakt skvělé. Vizuálně to má tu správnou polární atmosféru, že jsem měl skoro chuť vzít kabát, i když bylo léto. Zvuky a hudba skvěle doplňují tu hutnou, lehce strašidelnou atmosféru. Člověk se cítí jak uprostřed ledové pustiny, kde za každým rohem číhá něco divného.

Příběh se točí kolem tajemného objevu v odlehlé polární stanici a spustí sérii událostí, které jsou mixem vědecké záhady a nadpřirozených prvků. Že to zní trochu jako další variace na Věc? Možná ano. A teď k tomu, co mě na Alpha Polaris trochu mrzelo – i když hra začíná fakt slibně, její závěr je docela zklamání. Jakoby autoři měli nějaký deadline a prostě už to potřebovali dokončit. Některé části působí uspěchaně a jiné jsou vyloženě klišé. Chápu, že klišé se těžko vyhýbá, ale tady to prostě trošku drhlo.

I tak ale musím říct, že to je solidní adventura. Hádanky nejsou moc složité, ale zároveň tě udrží v ději, i když při používání triangulátoru, kde bylo nutný ručně napsat souřadnice, jsem trochu nadával, a pokud máš rád trochu tajemno a dobrodružství v mrazivém prostředí, Alpha Polaris ti bude určitě sedět. Když k tomu přidám fakt, že nebylo nutné nic za hru platit, hodnotím ji rozhodně nadprůměrně. A erotická scéna docela potěšila. Pro milovníky adventur je to fajn záležitost, i když s nedokonalým koncem.
+11

Amnesia: A Machine for Pigs

  • PC 70
A Machine for Pigs je zvláštní pokračování. Když si vzpomenu na svůj první zážitek s The Dark Descent, tak mě hned pohltila ta atmosféra – zhasínající lampa, sanity meter, neustálý boj o přežití, kdy jsem se bál i podívat za roh. A Machine for Pigs na to jde ale jinak. Hned na začátku jsem pocítil, že tohle nebude klasické pokračování. Žádný inventář, žádná starost o to, jestli se mi postava nezblázní. Hra se víc soustředí na příběh a na atmosféru. A musím říct, že ta atmosféra je hutná.

Co mě potěšilo, byla opět skvělá zvuková stránka. Zvuky, hučení strojů, šepoty – člověk má pocit, že je tam, v té špinavé, industriální Anglii, a že ho neustále něco sleduje. Příběh je taky silnější a o dost víc filozofický než v prvním díle. Je to spíš taková temná pohádka s hromadou symboliky, která člověka přiměje přemýšlet o tom, co to vlastně znamená být člověkem.

Ale... musím přiznat, že mi chyběly ty staré mechaniky. Bez inventáře a sanity meteru jsem měl pocit, že hra ztratila něco ze svého jádra. Už jsem nemusel hledat olej nebo se bát, že postava ztratí rozum. A i když mě příběh vtáhnul, občas jsem si říkal, že to není ta Amnesia, jakou jsem si zamiloval. Ano, je to z velké části walking simulator s postupným budováním napětí. Stačí to ale? Na to si musí každý odpovědět sám.

Celkově ale „A Machine for Pigs“ má něco do sebe. Kdo hledá silný příběh s hutnou atmosférou a zvládne oželet ty herní prvky, na které je hráč zvyklý z prvního dílu, myslím, že si to užije.
+11

Broken Sword 2.5: The Return of the Templars

  • PC 70
Broken Sword 2.5 je fanouškovský projekt, který má za cíl navázat na události mezi druhým a třetím dílem známé série Broken Sword. Hra, kterou vytvořili nadšení fanoušci, působí jako takový nostalgický návrat k 2D point-and-click adventurám, což mnoho lidí určitě ocenilo.

Grafika je věrná původním hrám, což mě jako fanouška série opravdu potěšilo. Když jsem spustil hru, měl jsem pocit, že se vracím do doby, kdy jsem poprvé objevil kouzlo Broken Swordu. Hlavní hrdinové George a Nico vypadají, jako by zůstali zamrzlí v čase, což ale zároveň přináší i určité problémy. A když už jsme teda u času, totální nesmysl se strojem času patří k detailům, které si člověk o hře zapamatuje asi nejvíc - bohužel detailům negativním. 

Co se týče příběhu, ten je trochu slabší. Sice se vracíme ke starým známým templářům a atmosféra tajemství je příjemná, ale někdy mi dialogy přišly trochu naivní a jednoduché. Možná je to tím, že očekávání byla nastavena vysoko, protože originál měl skvělé scénáře. Některé hádanky mě dokázaly pěkně potrápit, ale občas byly spíš nelogické než zábavné, což mě trochu frustrovalo. Když už jsem ale konečně něco rozlouskl, pocit zadostiučinění byl skvělý.

Na druhou stranu, je nutné si uvědomit, že jde o amatérský projekt, takže některé nedokonalosti jsem byl ochotný odpustit. Hra navíc byla ke stažení zdarma, což je velké plus. Pokud máte rádi staré adventury a jste fanoušci Broken Swordu, myslím, že by vás tahle hra mohla bavit. Ale pokud jste nováčci v sérii nebo čekáte něco úplně bezchybného, možná budete zklamaní.

Celkově bych hru hodnotil jako příjemný fanouškovský počin, který vám nabídne pár hodin nostalgické zábavy, ale nečekejte, že se vyrovná originálu.
+12

Jets'n'Guns 2

  • PC 70
Tak jsem si konečně zahrál Jets'n'Guns 2, a jako fanoušek prvního dílu jsem byl fakt zvědavý, co nového mi to přinese. Hned na začátku musím říct, že to vypadá skvěle. Grafika je parádně vymazlená, barvy krásně září a všechno je takový... čistší, svižnější. A soundtrack od Machinae Supremacy? No to je pořád to starý dobrý maso – kytary jedou jak zběsilý a s touhle muzikou se prostě střílí líp.

Co se týče hratelnosti, tak ta zůstala věrná tomu, co fungovalo už v prvním díle. Akce je rychlá, zbraně jsou skvělý a možnost si vybavit loď různými šílenými věcmi mě pořád baví. Trochu jsem se bál, že to bude moc zjednodušený, ale naštěstí se to nestalo.

No ale teď k tomu, proč jsem z toho nebyl úplně odvařenej. První díl Jets'n'Guns byla fakt nálož, dlouhý a náročný. A tady? Zhruba třetinová délka. Jako, chápal bych to, kdyby ta kratší kampaň přinesla něco extra, ale popravdě mi to připadalo, jako kdyby se to skončilo zrovna, když jsem se pořádně rozehřál. Na konci jsem si říkal, "Cože, už je to všechno?" Prostě jsem čekal, že dostanu víc, než jsem nakonec dostal.

Jasně, furt je to zábava a ten chaos na obrazovce je pořád návykovej, ale jakmile si vzpomeneš, jak dlouho ti trvalo projít první JnG, tak tady ten zážitek vybledne o něco dřív, než by měl.

Furt je to ale dobrá hra. Kdo rád hrál první díl, neprohloupí, když zkusí i tento, zvláště když se bude nabízet v nějaké slevové akci.
+8

Northgard

  • PC 80
Northgard je jednou z těch her, na kterou jsem narazil čistě náhodou, když jsem zrovna hledal něco na způsob Warcraft 3 nebo Age of Empires . Říkal jsem si, že už mě strategie nemůžou ničím překvapit, ale jak jsem se spletl! Northgard mě úplně vtáhl.

Jakmile jsem spustil hru, ocitl jsem se v drsné, ale nádherné krajině inspirované severskou mytologií. Hra má úplně jiný vibe než klasické RTS. Tady nejde o nějaké šílené armády, které po sobě metají kouzla nebo stovky rytířů. V Northgard začínáš s malou osadou v divoké přírodě a pomalu, ale jistě ji přetváříš v prosperující kmen Vikingů. A to je na tom to kouzlo – všechno jde přirozeně, postupně, jako kdyby ti hra chtěla dát čas se do toho světa ponořit.

Mechanika je sice známá z jiných her, ale Northgard si přesto jede po svém. Zatímco klasické RTS mají tu klasickou RTS dynamiku – build, fight, win – tady máš kromě bojů na krku ještě přežití. Každá zima tě dokáže potrápit. Když ti dojde jídlo, tak máš problém. Když nejsi připravený, tak tě může sežrat smečka vlků nebo tě přepadne nějaký nepřátelský kmen. Musíš fakt balancovat mezi expanzí a péčí o své obyvatele.

A teď k těm bitvám. V Warcraft 3 mě vždycky bavil hrdina a jeho schopnosti, zatímco v Age of Empires jsem miloval ty obří bitvy, kde jsi ovládal stovky jednotek. Northgard je někde mezi. Hrdinové tu sice nejsou tak dominantní, ale mají své místo. A ty bitvy – i když nejsou tak masivní, pořád mají grády. Strategické umístění jednotek a využívání terénu tady fakt hraje roli.

Jedna z věcí, která mě taky dost bavila, je různorodost kmenů. Každý kmen má jiné schopnosti, styl hraní a strategii. Ať už chceš být obchodník, který ovládne mapu ekonomicky, nebo bojovník, který se postará o to, aby ostatní rychle skončili, vždycky si najdeš něco, co tě baví.

Co se týče grafiky, ta mi úplně sedla. Není to ultra realistické jako v některých moderních hrách, ale má to svůj specifický styl, který prostě funguje (a já mám asi trochu slabost pro low-poly modely). Krásně detailní mapa, živé barvy a proměnlivé roční období – to všechno přidává celkovém dojmu. A hudba? Ta tě úplně vtáhne do světa Vikingů, ať už stavíš novou farmu nebo se chystáš na útok.

Hra mě to baví už desítky hodin a pořád mám pocit, že jsem všechno neobjevil.
+10

Jets'n'Guns

  • PC 80
Jets'n'Guns jsem původně pořídil s tím, že si chci nostalgicky připomenout ty časy, kdy byly shoot 'em up hry na vrcholu. A hele, nečekal jsem, že se do toho ponořím na tak dlouho. Grafika má retro vibe, ale s moderními efekty, takže to všechno působí krásně stylově, a přitom ti nekrvácí oči. Soundtrack je pecka, Machinae Supremacy tam nasekali parádní kytary, co tě vtáhnou do akce hned od prvního levelu.

A teď k samotné hratelnosti – tady je to fakt lahůdka pro všechny milovníky staré školy. Máš tunu zbraní, co si můžeš libovolně modifikovat a vylepšovat, takže jsem se vždycky těšil, co nového mi další mise nabídne. Není to ale jen o střílení všude kolem sebe, musíš se taky zamyslet, co si vezmeš s sebou do boje. Kdybych měl popsat pocit ze hry jednou větou, bylo by to asi: "chaos v tom nejlepším slova smyslu"

Ale, hele, upřímně, tady přichází ta stížnost. Občas je ta obtížnost fakt zbytečně nevyvážená. Některé úrovně si prostě projedeš s prstem v nose a pak BUM, dostaneš takovou facku, že nevíš, co se stalo. Jasně, jde to vyřešit správným vybavením, ale někdy to prostě působí nefér, jako by hra počítala s tím, že se znova a znova vrátíš, než pochopíš, co jsi udělal špatně. A pokud nemáš trpělivost, může tě to snadno odradit. Pro mě to byla spíš výzva, ale chápu, že někomu tohle může lézt na nervy.

Nicméně, i přes tyhle frustrace mě Jets'n'Guns bavilo až do konce. Je to akce nabitá adrenalinem, a jakmile do toho člověk pronikne, není cesta zpět. Komu nevadí občas zakusit ten pocit "je to nefér, ale zkusím to znovu", tak ať do toho jde všema deseti.
+15

Command & Conquer: Red Alert 3

  • PC 80
Red Alert 3 je hra, ze které jsem měl trochu smíšené pocity. Předtím jsem byl velký fanoušek předchozích dílů, takže jsem měl dost vysoký očekávání. Už jen to, že hra začíná s těmi šílenými časovými paradoxy, kdy se Sověti rozhodnou „zachránit svět“ tím, že zabijí Einsteina, mě ale dost bavilo.

No co, příběh není zrovna oskarový materiál, ale kdo by to u Red Alertu čekal, že jo? Sověti, Spojenci a nově taky Japonci (císařství) bojujou o světovládu – klasika. V podstatě je to spíš záminka pro to, aby mohli mít všichni armády robotů, medvědů a šílených strojů. Co si pamatuju, tak mě hodně bavily cutscény – byly fakt cheesy a přehrané, ale herci si to evidentně užívali, což tomu dalo určitý kouzlo. Tim Curry jako ruský premiér byl prostě skvělý. Ta jeho hláška „We're going to the one place that hasn't been corrupted by capitalism... SPACE!“ je nezapomenutelná.

Co mě fakt překvapilo, byla grafika. Hra má docela komiksový styl, barevně hodně pestrá. Možná jsem byl zvyklý na poněkud realističtější přístup předchozích dílů, takže mi to chvíli trvalo, než jsem si zvykl, ale nakonec jsem si tu estetičnost užíval. Obzvlášť ty obří roboty Japonců a futuristické stavby, to bylo něco.

Teď k samotnému hraní – musím říct, že mě to bavil i po letech. Tady je strategie spíš o rychlosti a kreativitě. Klasické těž a stav je tu obohacené o jednotky, které mají často zvláštní schopnosti. A co mě fakt bavilo, byla námořní bitva. Většina map má velkou vodní plochu, takže námořnictvo má větší význam než v předchozích hrách. Kombinace letadel, lodí a pozemních jednotek byla prostě parádní. Na druhou stranu, AI občas umí pěkně švindlovat. Několikrát jsem měl pocit, že mi jednotky mizí jak na běžícím páse, zatímco nepřátelé se respawnují jak houby po dešti. Ale to je prostě klasika u strategií. Naštěstí multiplayerová část hry mě to nechala zapomenout – pokud jste měli s kým hrát, Red Alert 3 v multiplayeru byl skutečný chaos, ale v tom nejlepším slova smyslu.

Red Alert 3 měl svoje mouchy, hlavně pokud šlo o AI a možná trochu ujetý vizuální styl (pro někoho), ale pro mě to byla jízda. Pokud hledáte RTS, která není zbytečně komplikovaná a chce vám hlavně poskytnout dobrý pocit z válčení s roboty, medvědy a ponorkami, tak tohle je hra, co byste měli vyzkoušet. A hlavně – Tim Curry.
+20