Hele, přiznám se na rovinu – po prvním dílu DLCčka Money for the Vultures jsem si říkal: „Jo, dobrý. Starý známý, skvělá hratelnost, ale nic, co by mi vyrazilo dech.“ Pak přišlo Five Steps Ahead a já musím smeknout. Tahle část je prostě pecka a podle mě to nejlepší rozšíření, co kdy k Desperados III vyšlo.
Hned první věc, co mě dostala, byla mapa. Už od pohledu bylo jasné, že tohle bude mazec. Představte si obří opevněné město plné nepřátel, kde každá ulička, každý dům a každý kout má svoje tajemství. Víte, co mě na tom bavilo nejvíc? Ta svoboda. Tady máte pocit, že jste fakt stratég. Musíte myslet několik kroků dopředu, jinak vás nepřátelé převálcují.
Jsem typ hráče, co si všechno pečlivě naplánuje – doslova krok za krokem. Ale stejně jsem to několikrát podělal. Když jsem omylem odpálil sud s dynamitem, čímž jsem přilákal půlku stráží z okolí, musel jsem si dát pauzu a jít si uvařit kafe. A víte co? I tak to byla sranda.
Tentokrát má každá postava opravdu svůj moment. Isabelle a její voodoo magii jsem využíval jako nikdy předtím – díky propojení nepřátel jsem zlikvidoval celou hlídku, aniž bych vůbec pohnul prstem. Cooper je pořád ten neohrožený střelec, ale tady mi přišlo, že Hector se svým medvědím pastem měl opravdu pré. Několikrát mi zachránil kůži, když jsem omylem nalákal víc nepřátel, než bylo zdrávo.
A McCoy? Tenhle děda mě rozesmál, když jsem ho nechal zmizet v křoví, jen aby hodil flašku jedovatých výparů a zabil dva týpky naráz. Prostě kombinace všech těch schopností je v tomhle DLC posunutá na úplně nový level.
Pokud jste měli pocit, že původní hra nebo první část DLC byla náročná, tak Five Steps Ahead vás bude zkoušet ještě víc. Nepřátelé jsou nejen chytřejší, ale i líp rozmístění. Připravte se na momenty, kdy budete deset minut zírat na mapu a přemýšlet, jak sakra dostat dva střelce z věže, aniž by vás ten třetí dole odhalil.
Já jsem to vyřešil kombinací Isabelle a její magie, ale ten proces plánování mě neskutečně bavil. Je to ten typ obtížnosti, co vás frustruje, ale zároveň motivuje. A když se vám to povede? Pocit vítězství je k nezaplacení.
Graficky je to pořád ta stejná nádhera jako původní hra. Ale co mě tady fakt dostalo, byla atmosféra. Město je plné života – jsou tu tržiště, temné uličky a dokonce i scéna, kde musíte unikat přes střechy. Všechno to má skvělý westernový vibe, který mě dokonale vtáhl. Zvuky, hudba, světelné efekty… všechno do sebe perfektně zapadá.
Money for the Vultures – Part 2: Five Steps Ahead je důkaz, že i když už si myslíte, že vás hra nemůže ničím překvapit, mýlíte se. Tohle DLC je intenzivní, strategické, a hlavně neskutečně zábavné. Přineslo mi přesně ten typ výzvy, co jsem od Desperados III chtěl, a ještě něco navíc.
Hned první věc, co mě dostala, byla mapa. Už od pohledu bylo jasné, že tohle bude mazec. Představte si obří opevněné město plné nepřátel, kde každá ulička, každý dům a každý kout má svoje tajemství. Víte, co mě na tom bavilo nejvíc? Ta svoboda. Tady máte pocit, že jste fakt stratég. Musíte myslet několik kroků dopředu, jinak vás nepřátelé převálcují.
Jsem typ hráče, co si všechno pečlivě naplánuje – doslova krok za krokem. Ale stejně jsem to několikrát podělal. Když jsem omylem odpálil sud s dynamitem, čímž jsem přilákal půlku stráží z okolí, musel jsem si dát pauzu a jít si uvařit kafe. A víte co? I tak to byla sranda.
Tentokrát má každá postava opravdu svůj moment. Isabelle a její voodoo magii jsem využíval jako nikdy předtím – díky propojení nepřátel jsem zlikvidoval celou hlídku, aniž bych vůbec pohnul prstem. Cooper je pořád ten neohrožený střelec, ale tady mi přišlo, že Hector se svým medvědím pastem měl opravdu pré. Několikrát mi zachránil kůži, když jsem omylem nalákal víc nepřátel, než bylo zdrávo.
A McCoy? Tenhle děda mě rozesmál, když jsem ho nechal zmizet v křoví, jen aby hodil flašku jedovatých výparů a zabil dva týpky naráz. Prostě kombinace všech těch schopností je v tomhle DLC posunutá na úplně nový level.
Pokud jste měli pocit, že původní hra nebo první část DLC byla náročná, tak Five Steps Ahead vás bude zkoušet ještě víc. Nepřátelé jsou nejen chytřejší, ale i líp rozmístění. Připravte se na momenty, kdy budete deset minut zírat na mapu a přemýšlet, jak sakra dostat dva střelce z věže, aniž by vás ten třetí dole odhalil.
Já jsem to vyřešil kombinací Isabelle a její magie, ale ten proces plánování mě neskutečně bavil. Je to ten typ obtížnosti, co vás frustruje, ale zároveň motivuje. A když se vám to povede? Pocit vítězství je k nezaplacení.
Graficky je to pořád ta stejná nádhera jako původní hra. Ale co mě tady fakt dostalo, byla atmosféra. Město je plné života – jsou tu tržiště, temné uličky a dokonce i scéna, kde musíte unikat přes střechy. Všechno to má skvělý westernový vibe, který mě dokonale vtáhl. Zvuky, hudba, světelné efekty… všechno do sebe perfektně zapadá.
Money for the Vultures – Part 2: Five Steps Ahead je důkaz, že i když už si myslíte, že vás hra nemůže ničím překvapit, mýlíte se. Tohle DLC je intenzivní, strategické, a hlavně neskutečně zábavné. Přineslo mi přesně ten typ výzvy, co jsem od Desperados III chtěl, a ještě něco navíc.
Heavy Rain