Příběh z druhé světové války, jak s odstřelovací puškou projít několik misí a postřílet několik Germánů.
Kdybych to býval kdysi nekoupil v rámci nějakého balíčku (ještě tam byli další dva Snipeři), tak bych to asi nikdy nezahrál. A znovu to taky určitě hrát nebudu.
Žádná nádhera to graficky není, všechny objekty jsou nepříjemně hranatý a zblízka rozplizlý. Ale ty zvuky výstřelů se mně líbily. Nejsem žádný odborník na zbraně, takže ani pořádně nevím, čím jsem střílel, ale ten pocit byl fajn. Mínusem pro mě je, že mám k dispozici ještě nějakou pistolku, která je mi úplně k ničemu, nezabil jsem s ní ani potkana. A když jsem mrtvému Němci sebral jeho zbraň, tak ti pitomci tam všichni měli posledních 5-14 nábojů a tím pádem jsem s takovými zbraněmi taky mnoho škody nenadělal. Takže mě vlastně hra nutila všechny pozabíjet jen tou odstřelovačkou. Při headshotech je vidět, jak kulka pěkně letí k svému cíli a to mě bavilo.
Příběhově se hra příliš nevytáhla nebo vlastně vůbec. Každá z osmi misí se odehrává trochu někde jinde a na začátku se vždy jen dozvím pozadí úkolu. Pak už jdu jen střílet a střílet. Cesta do cíle je dost lineární, ale co by člověk čekal. Němci si jedinou přístupovou cestu k nim příliš nehlídají a když už mám nějaký parťáky, tak ti jsou nejspíš úplný lamy nebo střílí slepýma. No, dotáhl jsem to do konce spíš z povinnosti.

GT Legends je dobrá hra. Aspoň pro mě. Je od Simbinu a ten závodní hry umí. Teda uměl, protože už se rozpadl. Ale jeho lidi ukazují svojí kvalitu dál, ať už v Sector 3 studiu (Race room) nebo ve Slightly Mad studiu (Project C.A.R.S.).
V GT Legends začínáte pěkně od začátku s autem té nejnižší kategorie, jaká tu je. Vyberete si Mini Coopera nebo Lotus Cortinu a hurá na trať. Ano, čtete dobře, tahle hra je o veteránech. Však to má i ve jménu.
Kariéra je rozdělená na pět částí. V první části je jen pár šampionátů právě s těmi základními auty. Když si ježděním vyděláte dost peněz, můžete si koupit něco lepšího (třeba Alfu Romeo GTA nebo Mustanga) a můžete se pustit do druhé části. Ono tu jde jezdit i s těmi základními, ale moc šancí tu s nimi mít nebudete. Jde o šampionáty cestovních aut z 60. let. A takhle to jde dál. Ve třetí části už docela přituhne, začne se tu závodit sice pořád s auty ze 60. let, ale už v kategorii GT. Takže si můžete koupit třeba takové skvosty, jako můj oblíbený Lotus Elan 26R nebo Austin Healey 3000. Ti šikovnější a šťastnější získají pro tuhle kategorii Mercedes 300 SL. Ten se normálně koupit nedá, musíte si ho vyjezdit jako odměnu za vítězství v některých šampionátech.
Ve čtvrté části kariéry se posunete do 70. let a k dispozici jsou jak cestovní vozy, tak vozy GT. Já jsem se tu kupříkladu poprvé projel v supersportu DeTomaso Pantera. A to už jsem prošel nejednou závodní hrou. Ale najdou se tu i naprosté klasiky, jako Porsche 911 RSR.
V závěrečné páté části kariéry jsou jednak speciální "smíšené" šampionáty a druhak licencované šampionáty FIA-GTC a TC. Speciální šampionáty jsou smíšené ve smyslu kategorií aut a speciální v druhu závodu. Jde o závodění v noci, závodění na krátkých tratích a taky o závodění na 60 kol. To už nebyla zrovna brnkačka, ale pořádná výzva. Nutno ještě dodat, že u každého šampionátu si můžete zvolit jednu z pěti obtížností od začátečníka po profesionála. Obtížnosti se liší úrovní soupeřů, ale také množstvím asistentů při jízdě. Já jsem drtivou většinu z celkových 23 šampionátů odjezdil jako Semi-pro a můžu říct, že zisk některých pohárů byl hodně těžký a bylo za ním dost odježděných kol v trénincích a kvalifikacích.
Šampionáty se odehrávají na celkem 11 tratích, mezi které patří klasický Donington nebo Spa-Francorchamps, ale také méně známý švédský Anderstorp nebo francouzský Dijon-Prenois.
Závěrem musím zmínit, že všechna auta jsou vytvořena kvalitně a i zvuky motorů jsou na vysoké úrovni, jak je ostatně u Simbinu zvykem. Díky kvalitnímu fyzikálnímu enginu sakra dobře pocítíte, jak těžké nebo nedotáčivé to které auto je. Na grafice je poznat, že hra vznikla už před hodně dlouhou dobou, okolí tratí a prostředí v boxech ani zdaleka nepřipomíná to, co je k vidění v současných hrách. Ale komu na tom záleží, pro mě je u závodních her nejdůležitější jízdní model.
Hře bych vytkl asi jedinou věc a to je chování AI při závodech. Neustále jsem měl pocit, že jsem sám proti všem a taky se nejednou stalo, že i sebemenší kolize mě vyhodila z trati a otočila do protisměru, kdežto soupeř si jel vesele dál. Ale beru to jako takové další navýšení obtížnosti už tak dost obtížné hry.

Po více než 130 tis. ujetých kilometrech jsem konečně splnil všechny úkoly a získal všechny hvězdičky a více není o co hrát. Ani nepamatuju, kdy jsem s hrou začal, protože hrát jí v kuse opravdu nejde. Je to vždy jen na pár večerů a pak se to omrzí a musí následovat pauza. Ta byla někdy i rok :-). Ale nakonec se vždycky vrátím a zase jezdím. Ke konci už jsem to vydržel docela dlouho, protože mě motivovalo dohrání hry. Celkově jsem u toho podle Steamu strávil 80 hodin.
Funguje to jednoduše. V jednom městě naložíte náklad a převezete ho do dalšího města. Na začátku je to celkem opruz, protože jezdíte po malé oblasti pořád dokola, dokud nevyděláte na rozřšíření do jiných států. Hra je rozdělená do pěti úrovní (od Začátečníka po Mistra) a v každé je pět úkolů. Úkoly jsou např. o odemykání dalších států, navštívení daných měst, převezení daného počtu nákladů nebo pro danou společnost samozřejmě bez nehod a podle pravidel.
Po odemčení velkých států jako je Francie a Německo, které mají na výběr tři města, už hra celkem odsýpala. Ale hrozně unavuje to, že všechny hraniční přechody jsou stejné se stejnou benzínkou a stejným místem na odpočinek. I další místa se neustále opakují. To samé se dá říci o projíždějících autech, jezdí tu jen pár typů. Navíc jich vždycky jede víc vaším směrem než naproti. A ty, co jedou v pruhu před vámi, mají tendenci nečekaně brzdit (zvláště u směrových cedulí) a to tak, že na fleku. Má to většinou za následek nehodu a tím ztrátu peněz nebo nesplnění úkolu. Zrovna tak ve městech hra s oblibou přehodi semafor na červenou kousek před vámi a když to nedobrzdíte, smůla, pokuta. Pokuty samozřejmě platíte i za to, když do vás nějaký blázen vletí a vy s tím nemůžete nic dělat.
Po grafické stránce mě hra nijak nenadchla, okolní krajina šla určitě udělat líp. Auta vypadají celkem dobře. Je možnost zvolit několik pohledů, ale použitelné pro jízdu jsou 3. Já používal nejčastěji pohled z kabiny a při nakládání a vykládání pohled za autem. Vyzkoušel jsem několik typů aut, která nejsou licencována, ale je dobře poznat, o kterou značku ve skutečnosti jde. Všechny motory mně zněly tak nějak stejně.
Přes vyjmenované nedostatky mě bavilo plnit úkoly a získávat hvězdičky. Je to simulátor řidiče kamionu a tak to taky beru, ta práce je prostě u ježdění po dálnicích pořád tam a zpátky.

Mám rád hry, ve kterých funguje fyzika tak, jak má. A to Spintires splňuje dokonale. Náklaďáky se páradně boří do bahna, voda kolem jedoucího auta přímo vře a při vyšší rychlosti cáká všude okolo. A to není všechno. Fungují i všemožné mechanismy od tažného lana až po jeřáb pro nakládání dřeva. To je totiž stěžejní úkol na každé mapě, kterých je dohromady šest. Ale kdo si myslí, že dojede pro dřevo, naloží ho, odveze a složí a má vyhráno, ten se plete. Nejdřív je nutné pořádně prozkoumat mapu, najít rozmístěné náklaďáky, popř. je opravit, najít nádrže, naplánovat cestu a pak teprve zrealizovat odvoz dřeva. Jediná úleva, kterou hráč hardcore modu má, je to, že stačí naložit dvě klády „ručně jeřábem“ a zbytek se dá naložit volbou naložit náklad. Podmínka je, aby auto, na které se mají klády naložit, stálo i s vlekem co nejrovněji a aby naložení nic nepřekáželo.

Jak jste asi pochopili, je tato hra vytvořená pro nadšence, kteří mají rádi nákladní auta a všelijakou techniku. Auta jsou při tom velice hezky vymodelována a hlavně velice hezky znějí. Prostředí je také velice pěkně vytvořeno a hlavně je plně interaktivní. Podle síly auta se stromy buď polámou nebo jen zakymácí. Podle jeho váhy se patřičně propadá do terénu.
Přesto, že mě hra moc bavila, má i pár nedostatků. Jednak nemožnost řídit z kabiny a s tím souvisí to nejhorší – kamera. Samovolně se přibližuje k autu, nelogicky se natáčí a vůbec prostě zlobí. Je to hlavní důvod neudělit hře 100% hodnocení. Pak se mi ještě moc nelíbilo chování aut při vyšších rychlostech, nevypadá to moc uvěřitelně. Ale vyššími rychlostmi se stejně dá pohybovat jen po vyasfaltovaných silnicích, které jsou asi jen ve dvou mapách.
Ve hře je i možnost multiplayeru s dalším hráčem, ale ten jsem nevyzkoušel, nebylo s kým. Komunita vytvořila spoustu modů s dalšími typy aut, do hry se tak už dá přihrát leccos. Jak to bývá, některé jsou lepší, některé horší.

Herní výzva 2017, bod č.6[i][/i]

Tahle hra ještě od původního studia SimBin mě ničím nezklamala. Přesně jsem totiž věděl, co od ní mám očekávat a to se naplnilo.
Grafické provedení je samozřejmě lepší, než u prvního STCC. Auta jsou pěkně udělaná, vytknul bych jen to, že tratě byly převzaty z původní hry, na jejich okolí by se určitě dalo ještě zapracovat. Ale pro závodění to není tak důležité.
Zvuky jsou perfektní, každé auto zní jinak a možná proto je vše uvěřitelné. Naživo jsem nikdy závodní Camaro neslyšel, ale věřím, že takhle nějak to zní :-).
U všech her od SimBinu mně vyhovuje fyzikální model ježdění, u této hry je to stejné.
Základem hry, jak název napovídá, je švédský šampionát cestovních vozů. Oficiální licence je podle ročníku 2010. Vyberete si závodníka a můžete začít. Každý závod sestává ze dvou tréninků, následuje kvalifikace a pak samotný závod. Vše přesně podle skutečného šampionátu.
Dále je ve hře zařazen Camaro Cup a Formule 3000. Stačí vybrat auto, okruh a můžete se dosyta prohánět. Buď jezdit jen na čas proti "duchům", kteří představují váš nejlepší výkon na daném okruhu (ale třeba na nogripracing.com si můžete stáhnout a přidat do hry i výkony jiných jezdců) nebo si vyzkoušet jeden závodní víkend. A nebo si rovnou vytvořit celý svůj šampionát.
Hra samozřejmě podporuje i multiplayer, ale servery nejsou nijak hojně navštěvovány.
Model poškození je horší. Líbilo by se mi, když auto nezvládnu a někam vlítnu, že mám potom různé problémy. Ale hra simuluje stále stejně poškození tlumičů a nebo vás rovnou vyřadí ze závodů / tréninků. Ale to bych toho asi chtěl moc.

Tak jsem se nakonec hecnul a kvůli herní výzvě to dohrál. Protože jinak už skoro žádný slovenský hry nemám.
Letecké simulátory teda nehraju, ale u téhle hry se stejně všude píše, že to je jen letecká arkáda. I tak jsem si pro jistotu nastavil nejnižší obtížnost.
Chvíli mi trvalo, než jsem v tutoriálu pochopil, jak co ovládat. Výškové kormidlo mně vyhovovalo obráceně, než hra defaultně nabízí, tedy když přitáhnu myš k sobě. letadlo stoupá. U vrtulníku to je trochu jiný, ale přizpůsobil jsem se.
Některé mise mi i přes nízkou obtížnost daly docela zabrat, nakonec jsem ale i ty Rusy postřílel.
Hra téměř pravidelně mění úkoly, takže stereotyp se nedostavil. Vždycky s novou misí došlo ke změně a tedy k oživení. Ničení pozemních cílů je v pohodě, ať už jde o létání vrtulníkem nebo bombardérem. Horší je to v soubojích s letadly, tam jsem chvílemi dost tápal a neustále ztrácel přehled, kde se soupeř právě nachází. Migy se chovají tak, že se snaží být neustále za mnou a já se musel pořád otáčet. Nevím, jak je to v jiných leteckých hrách, ale mě to dost ničilo. A taky jsem každou chvíli byl na hranici vymezené oblasti.
Graficky se mi hra líbila, letadla i vrtulníky vypadají pěkně, krajina se mi taky líbila.
Příběh mi do hry vůbec nezapadal, asi by bylo lepší, kdyby tam nebyl a mise se skládaly pouze z úkolů.

Herní výzva 2017, bod č.4

Hru jsem si přidal do herní výzvy, do kategorie "Šedá myška". Vypadalo to hezky, jsem duší virtuální závodník, tak proč se do toho nepustit.
Nakonec jsem to ale nedohrál.
Jednak mi vadila ta fyzika. Auta se chovají dost divně, někdy až nepřirozeně. A to nemám rád. A jednak je ta hra dost nudná.
Graficky je to pěkný, moc hezky se na to kouká. I když taky se to nedá vydržet pořád. Pak se dáte do soutěžení a zjistíte, že kvůli špatně udělanému fyzikálnímu enginu si občas auto odskočí mimo dráhu a někdy je pěkná fuška dostat ho zpátky. Takže už na začátku hry jsem některé soutěže musel absolvovat víckrát než je zdrávo. A tím trpí hratelnost.
A možná i kvůli tomu mě to přestalo bavit. Pořád dokola stejné problémy, to děkuji, nemám zájem.

Hra je rozdělena na čtyři části podle obtížnosti.
Část první - ROOKIE - v prostředí nazvaném Woodland Falls
Jde o 18 minigolfových drah vyloženě v jednoduchém stylu, hlavně ze začátku. Ke konci jsou dvě dráhy, kde jsou překážky tvořeny pohybujícími se předměty, což je trochu těžší. A taky odhadování vzdálenosti s odrazem od gumové části dráhy. Ale dá se bez problémů zahrát pod PAR, můj nejlepší výsledek je 23 pod.
Část druhá - JOURNEY MAN - v prostředí Highland Hills
Zde už znatelně přibylo obtížných prvků - nejvýraznější je asi nerovná, ba přímo hrbolatá dráha, která dokáže míček pěkně vychýlit z ideálního směru. Na poprvé jsem byl nad PAR, napodruhé 4 pod.
Část třetí - MASTERS - Springwater Valley
Tady už je to docela opruz, mizí a zase se objevuje celý úsek dráhy, takže se to musí nějakou chvíli vychytávat. Třeba dráhu s odrazem od dvou gumových platforem, (přičemž druhá mizí) jsem nedal ani jednou. Ale celkově se mi povedlo 1 pod PAR asi na popáté.
Část čtvrtá - JINXED - Meadowland Plains
Tak tohle už nemá s minigolfem co společného, jednotlivé části drah jsou poměrně daleko od sebe, propojené jakýmisi portály, z nichž se některé i pohybují. Hrál jsem pouze jednou a odmítám opakovat. Byl jsem asi 30 nad PAR.

Hudební doprovod je takový, jaký se dá od této hry očekávat, tedy jednoduchá hudba v opakující se smyčce. Grafika působí až příliš dětsky na to, jak jsou druhé dvě úrovně obtížné.
Vadilo mi, že když mám uhodit do míčku, nemůžu si nastavit kameru, jak potřebuju. V mnoha případech třeba ani není vidět na důlek.

Herní výzva 2017, bod č.5

Hra mě zklamala. Přesvědčila mě o tom, že je špatné nejen to, že nepřátelé mají nulovou inteligenci, ale taky když jí mají velice nadprůměrnou.
Zde stačí něco malého provést, narazit při jízdě do cizího auta apod. a strhne se mela, ze které není úniku. Když zastavím a postřílím všechny poldy, kteří jsou nablízku a rozjedu se dál, můžu si být jistý, že během chvilky mám na krku další. Jako kdybych měl někde na sobě čip a podle něj mě vždycky a všude najdo. Ale VŠUDE!
To mi tak otrávilo, že jsem to odinstaloval.
Dal jsem tomu 40% za to prostředí a za to, že je ve městech živo. Hra tím působí pěkně přirozeně.

Příjemně odpočinková a nenáročná střílečka, která neurazí. Tak bych jednou větou komentoval tuhle hru. Při bližším pohledu se ale samozřejmě dá říct i něco víc.

Hru jsem hrál s českým dabingem a ke konci už mě to hrozně otravovalo. Nepřátelé totiž používají čtyři nebo pět hlášek pořád dokola. Ale jinak mi dabing nevadil. A nevadila mi ani ta hudba, která je zde na DB hodně kritizovaná. Prostě si jí ztlumím na minimum a je to. Ostatní zvuky ve hře se mi líbily, to je myslím dobře udělané.

Grafika není z nejlepších, tam by se dalo lecos dohnat. Příjemné bylo, že se tu přecházelo z jednoho prostředí do druhého a člověk se tak nemusel pohybovat stále ve stejných interiérech nebo exteriérech. To mě ničilo třeba u FEARu.

Co mně u téhle hry hodně vadí, je AI nepřátel. Než člověk zjistil, kde je ten zmetek schovanej, tak dostal pár zásahů a všichni nepřátelé navíc střílí dost přesně. Jsou někde schovaní, ani nemůžou vědět, co dělám já, vykouknou a v tu samou chvíli dostanu zásah. To by mě čert vzal! Jak to dělají? A ten závěrečný boss, pan kapitán, ten to dovedl k dokonalosti. Uměl házet granáty o dvě patra níž, než stál, zřejmě odrazem od nějakých předmětů. Zřejmě kulečníkový přeborník.

Ale jak říkám, jestli si někdo chce dobře zastřílet, tak doporučuju, na to je El Matador dobrý.

No abych řekl pravdu, vůbec se nedivím, že se do téhle hry nikdo jiný nepustil. Já jsem jí jenom vyzkoušel a vydržel jsem to dvě hodiny a pak jsem hru zase odinstaloval. Hra je jen a pouze o tom, odvážet auta z míst, kde špatně parkují, na záchytné parkoviště. A pak znovu a znovu a znovu. Nikdy to neskončí.
Hudba je ve hře dost tragická, tu jsem si hned vypnul.
Na grafiku se jakž takž dá koukat, když člověk pomine to, že modely aut se neustále opakují dokola. Asi místní autosalon úspěšně prodává jeden svůj model za druhým a lidi nemají o nic jinýho zájem :-).
Ovládání by se časem člověk určitě naučil, mně to za tu chvilku přišlo dost přes ruku. A pořád dokola. Přijet na místo, vybrat si pozici tak, aby se rameno dobře dostalo k nakládanému autu, roztáhnout packy pro zajištění stability, otočit rameno nad auto, přivázat auto, naložit, zatáhnout packy a hurá na parkoviště. Tam celý postup v obráceném pořadí zopakovat. Jak říkám, 2x nebo 3x to ještě je docela zábava, pak už ale hratelost velice rychle omrzí a jde do pryč.
Časem hráč dostane k dispozici truck, na který se nakládaná auta natahují lanem na skloněnou plošinu. Což je sice fajn změna, ale omrzí to taky.
Fyzikálni engine je na dobré úrovni, truck se při nakládání / skládání auta pěkně naklání, při jízdě reaguje dobře, takže se s ním příjemně manipuluje.
Tahle hra patří do nekonečné řady různě povedených/nepovedených simulátorů všeho možného. Pro někoho to může být zábava (pro Němce?), ale pro komunitu DH určitě ne.

Konečně jsem dohrál tuhle logickou hříčku. Musím říct, že "úklidové" lekce jsem všechny nesplnil, pár jich zůstalo. Asi nejsem tak šikovnej.
Ale jinak mě hra bavila, jednotlivé úrovně netrpí žádnou velkou opakovatelností a velice pěkně vypadají. Na ovládání jsem si musel chvíli zvykat, pořád mě něco nutilo mačkat mezerník, aby Archibald někam vyskočil. Přitom stačí k překážce přijet a pokud je vysoká jen jeden dílek, vyjede nahorů sám. To samé s přeskakováním mezer. Stačí se rozjet a on to přeskočí sám, není třeba žádná speciální klávesa na skok.
V průběhu hry přibyde ještě magnetismus, takže to zase celé funguje trochu jinak.
Hudbu jsem vypnul, ta byla zoufalá a pořád dokola. Akorát sráží hře body.
Ale jak říkám, jinak dobrá zábava, místy se obtížnost trochu zvýší, ale to mně nevadí. Spíš naopak. Dávám 80.

Tak jsem to dohrál. Teda ale jenom z povinnosti, chtěl jsem mít ukončenou celou trilogii. Návaznost na předchozí díly jsem ale nenašel, kromě občasných flashbacků. Ale ty tam byly jen pro připomenutí, ne pro posun děje. V této hře totiž bohužel žádný děj není. Jde jen o to, projít všechny místnosti až do konce a dostat se ven z komplexu, k čemuž ale na konci stejně nedojde, protože do toho vstoupí Red s jeho vzpomínkama.
Takže je to celé jenom taková velká 3D hopsačka po plošinách a pojízdných blbinách.
Sice s dobrou grafikou a dobrými zvuky, ale s minimem atmosféry, která po tunách lezla z obou předchozích dílů. Ničeho jsem se nebál, šlo mi jen o to, sehnat klíče a dojít do portálu. Takže mě to zhruba v půlce přestalo bavit a dohrál jsem to fakt s velkým sebezapřením.
Nedokázal jsem si odpovědět na otázku, proč tohle autoři vytvořili, co tím chtěli říct. Měli celý Filipův příběh ukončit v druhém díle a bylo by to lepší.

Tak jsem dohrál druhý díl. Musím říct, že opět s pomocí nápovědy. Potřeboval jsem jí celkem pětkrát :-(.
Grafika se od minule hodně zlepšila, což je dobře. Textury jsou lepší, během hry se dostane hráč i ven z komplexu a tam mi to přišlo hodně opravdové.
Po zvukové stránce si hra uchovala svojí úroveň.
Jen s hratelností se to trochu zhoršilo. Ne, že by mi vadila absence pavouků a psů, oni tak úplně nevymizeli. Zato je nahradili mutanti, kterým je nutno utíkat za nejbližší ocelové dveře. Co mně na hře vadilo nejvíc, je to množství textu, kterým se hráč musí prokousat. Ať jde o čtení poznámek nebo o plkání Clarence, někdy to už bylo otravné. A pak ten závěr. Je hodně podivnej. Jako by autoři nevěděli kudy kam a jak se z toho všeho vyvlíct. Osobně bych uvítal, kdyby hra skončila ve chvíli, kdy hráč (jako třeba já) neprojde testem, který pro něj připravila tuurngaitská mysl. A ne že mě hra tak dlouho vrací zpátky, až udělám vše správně.
Proto dávám nižší hodnocení, než u prvního dílu.

Tahle hra se mi docela líbila, přestože nejsem kovaný adventurista. Spoustu hádanek jsem vyřešil sám, některé s pomocí návodu. Jednak kvůli tomu, že nemám zkušenosti z jiných her, jednak kvůli nepozornosti a taky kvůli nelogickým postupům - jak to, že když podrazím sloupek, aby to zavalilo červa, nezavalí to i mě?
Atmosféra hry je plná strachu, celé je to dobře podkresleno hudbou a různými pazvuky. Byl jsem moc rád, že mám aspoň tu baterku, když už se musím pořád pohybovat v tmavých chodbách a místnostech. AI nepřátel je různá. Zatímco pavouci a obří červi jdou přímo po vás a nic je neodradí, psi vás objeví jenom v některých případech. A to prý mají výborný sluch a čich. A navíc se nechají ubít třeba kladivem, místo aby si dávali pozor. Ale ono by to asi jinak bylo moc těžké, jim uniknout.
Výborně je udělaný fyzikální engine. S předměty jde pohybovat, vysouvat a zasouvat šuplíky, otevírat skříně atd. Prostě můžete prohledat celou místnost jako ve skutečnosti.
Příběh hry je vyprávěn pomocí různých nalezených textů a vzpomínek, celkově se ale o cíli cesty nic moc nedozvíte. To je trochu škoda. Nebo si to mám vysvětlit tak, že je Red Philův otec? Celkově bych ale hratelnost hodnotil jako výbornou.
Graficky hra trochu zaostává za svojí dobou, ale kdo není nijak náročný, tak bude spokojen.
Takže za sebe můžu říct, že jsem spokojen a že se těším na další díl, který jdu hned instalovat. Snad už konečně pomůžu Philovi se dopátrat něčeho konkrétního o svém otci. Pro ty, kdo se rádi bojí ideální hra.

Ze začátku ta hra vypadala moc pěkně. Nainstaloval jsem jí sice jen proto, abych nějak zabavil syna, aby koukal, jak traktůrky a kombajny jezdí a pracují. Jenže ono mě to začalo bavit! Tak jsem oral, vláčel, sel, hnojil a sklízel. Pořád dokola. Do toho přišla starost o zvířata, abych trochu rozmnožil penízky. Syn někdy koukal a někdy ne.
Zjistil jsem, že se často stává, že největší deště přijdou vždycky v době, kdy úroda roste a často to vede k jejímu zničení. Což znamená frustraci a pak větší frustraci. Do toho se semtam stanou věci, které by byly k smíchu, kdyby nebyly k pláči. Lehounce strčíte traktorem do přívěsu a ten jede a jede a nezastaví ho nic. A pak najednou zmizí a je zpátky v garáži. Nebo nosič kombajnové kosy. Ten se hrozně rád překlápí a různě zašmodrchává pod traktorem. Hra v takovém případě radí stisknout klávesu Q ke srovnání, ale to pak někdy začne nosič a třeba i kombajn pěkně levitovat.
Nakonec, když jsem vydělal zpátky skoro všechny peníze, co jsem měl na začátku a čekala mě expanze na sousední farmu, jsem se rozhodl, že to už nemám zapotřebí. Představa, že budu zase od začátku orat, vláčet, sít atd mě až vyděsila. Ta hra nemá konec, můžete jí hrát pořád dál. A to já nechtěl. Radši zkusím nějakou novější.

Nebudu tvrdit, že jsem tu hru dohrál. Ale po nějakých 150 hodinách hraní si myslím, že dokážu hru objektivně zhodnotit. Čím začít.
Hratelnost bych rozdělil na dvě části. Co se týká ježdění, tak je to hrůza. Pokud jedete jenom dopředu, tak je to dobrý, ale běda, když chcete zacouvat. Návěs se zlomí, zajede někam naprosto neočekávaně a už houkají policajti. Pak mimo silnici - to se auto chová, jako kdyby jelo po ledu. Neovladatelný. Na rovných úsecích čtyřproudých dálnic skoro nepotkáte živáčka, ale jak se přiblížíte do oblasti se zatáčkama, začne se to kolem vás hemžit autama a stačí nějaký jenom lehounce škrábnout a ani ne vaší vinou a už jsou tu zas a platíte. Animace, jak vás zastaví poldové jsou dvě, ale většinou se opakuje jenom ta jedna s mířícím policajtem a zatčením. Jako by vás po celé Kalifornii honili pořád ti dva stejní :-).
Druhá část je manažerská a ta je v pohodě. Najímáte řidiče, kupujete jim trucky a oni pak jezdí a vydělávají. Je dobré jim čas od času zvýšit plat. Akorát je škoda, že se s nimi nemůžete nikde setkat a popovídat si :-(.
Autoři se snažili do hry přidat jakýsi příběh, ale ten stejně neustále sklouzává k ježdění a ježdění a ježdění. Ale trochu oživení to je.
Grafická stránka hry na svou dobu sice neurazí, ale na druhou stranu si autoři nedali moc práce s okolním světem. Města jsou mrtvá a okolo vás se pohybuje jen pár stále stejných aut..
Zvuky mi docela sedly, hlavně se mi líbila možnost pustit si rádio a vybrat si kanál dle momentální nálady. Zvuky aut ucházející.
Kamion se ovládá buď při pohledu zevnitř nebo za autem a tam to trochu skřípe s nastavením kamery.
No a pak ty bugy. Jedete po mostě a návěs se zničeho nic propadne na spodí silnici a už není návratu zpět. Cože???
Takže jak říkám, na nějakou dobu mě to zabavilo, ale předpokládám, že pro úplné dohrání bych potřeboval ještě tak dvojnásobnou dobu hraní a to do téhle hry už investovat nechci.

Říkají tomu "akční RPG". To ano, ale....z pohledu draka! Pecka!
Království Nimoa je ohroženo, musíme ho zachránit. Takže si vybereme jednoho z draků a hurá do boje za záchranu lidstva. Každý z draků má jiné schopnosti (spálit, zničit kouzlem, zkamenět mrazivým dechem) a každý má jiný poměr rychlosti a síly. Což je důležité pro určení strategie v boji. Používat mohou celkem asi 50 kouzel.
Kromě bojování je nutné věnovat se i vytváření nových osad a zajišťování pořádku.
Grafika je nádherná, fantasy svět je krásně a nápaditě vytvořený. Stejně tak draci vypadají krásně. Zvuky už tak dobré nejsou. Menu a úvodní výběr draka mně přišlo trochu nepřehledné, určitě bych si to uměl představit líp. Ale třeba to někomu vyhovuje.
Hratelnost je ze začátku výborná, zvláště funkce "chytit, sežrat", která doplňuje zdraví a sílu je velice zábavná. Úkoly se ale časem začnou v podstatě opakovat a pak už to taková zábava není.

Hrál jsem tuhle hru moc rád. Byla to moje první pořádná simulace závodů. Do té doby jsem poznal jen některé starší Need for Speed, ale pak jsem si koupil GTR a jen jsem se divil. Nezajel jsem jediné kolo bez nějaké kolize. Někdy větší, někdy menší, ale vždycky něco. Nefrustrovalo mě to, bral jsem to jako výzvu. Nakonec jsem se dopracoval k tomu, že jsem na střední obtížnost dojezdil šampionát na třetím místě. Pro mě to byl skvělý výsledek!
Chystám se ještě zkusit šampionát na nejvyšší obtížnost (plná simulace), ale zatím na to nedošlo. Snad někdy.
Z dnešního pohledu je hra po grafické i zvukové stránce samozřejmě zastaralá, zvláště zvuky skoro nemají s auty nic společného. Ale hratelnost to všechno vynahrazuje.
Můžete si jenom cvičně jezdit po okruzích, nebo si dát jednoduchý závod nebo závodní den. A až se ty auta naučíte pořádně ovládat, pak si dáte šampionát v jedné ze tří úrovní. Každý závod šampionátu se skládá z tréninků, kvalifikace a závodu.
Aut je tu plno, myslím, že si vybere každý. Tratí je celkem taky dost a jsou dobře udělané. U aut je možno nastavit spoustu věcí, neodborník se v tom ani nezorientuje.
Pokud jste fandové závodních her a tuhle jste vynechali, tak to rychle napravte.

Tak jsem to konečně dohrál a můžu napsat komentář.
Byla to dřina! To je nějakých odjetých kilometrů, než se člověk prohrabe na konec.
Ve hře je spousta tratí, na kterých se může závodit, bojovat s časem, s protivníkem a taky driftovat. Ale simulace driftování je špatná, s některými auty se ani nedá jet rovně.

V prvních úrovních jsou samozřejmě slabší auta, která se ale nechovají nijak moc realisticky. Jezdil jsem ponejvíc s Porschem Cayman, které leckdy tak divně poskakovalo po dráze a při střetech s protivníky nemělo žádnou sílu. To až když jsem si koupil Murcielago a začal ho pořádně prohánět po okruzích. Tomu už by se jakž takž dalo říkat realistická jízda. A když jsem se ho naučil perfektně ovládat v zatáčkách, zvládl jsem s ním i přímý souboj proti CCX nebo Zondě.

Musím říct, že dosud jsem v žádné jiné závodní hře neměl pocit, že jedu opravdu rychle.
Takže jediné, co mě na hratelnosti u téhle hry vadí je to, že soupeři jsou s přibývající úrovní víc a víc agresivní a zatímco oni lecjakou šarvátku ustojí, já dřu svodidla.

Grafická stránka hry je parádní. Auta, tratě i jejich okolí vypadají moc hezky (hlavně tratě jsou hezčí, než ve hrách od SimBinu). Hra se nijak neseká, všechno běží pěkně plynule.

Hudba je dobrá, ale klidně bych se bez ní obešel. Při jízdě jí stejně mám vypnutou.

Naprosto skvělá oddechová hříčka, která je přitom schopná zabavit i na dlouhé hodiny. A když si dáte Duel s kamarádem, tak i několik hodin. Adventuru jsem dohrál několikrát a stejně mě to pořád láká dát si jí znova.
Graficky na vysoké úrovni, vlastnosti jednotlivých průvodců jsou dobře vyladěné a skvěle do hry pasují. Zvuky, kdy se kulička dotýká jednotlivých pegů, se plynule mění s počtem trefených pegů. A když po posledním oranžovém pegu spadne do otvoru za 100.000, tak to je grafický a zvukový gejzír

Musím říct, že tuhle hru jsem dohrál jen proto, že jsem hráč "závodník". Jezdí se sice s poměrně hezky vymodelovanými auty na zajímavých tratích, ale po několika jízdách se dostaví pocit neustálého opakování toho samého, prostě jen rutina. Auta se sice dají vylepšovat, ale na jejich jízdě to není nijak zvlášť poznat. Stejné je to se změnou povrchu.
V módu Kariéra se musí hráč snažit dojet co nejlépe, aby se odemkly další tratě a auta. Mnohdy to byl docela problém a to si nemyslím, že jsem na tom s ježděním tak špatně a vyšší náročnost u her beru jako výzvu. Tady to ale není o schopnostech, jako spíš o náhodě.

Tohle je ta pravá hra, když si někdo touží pořádně zařádit a vyplavit adrenalin. Ať už se pustí do závodů nebo do jednotlivých soutěží, obojí je skvělé.
Auta poslouchají na slovo, navíc je dobře poznat, po jakém povrchu jedete. S volantem se mně všechny dráhy jezdily parádně. A ta fyzika, ta nemá chybu!!!
Skoro všechno jde rozbourat, do cíle se dá dojet i s "vrakem", který má jen podvozek s hořícím motorem a zbytek rámu.
Hodně se ke hře vracím, protože i přes svoje stáří mně stále má co nabídnout. Co třeba zkusit překonat svůj rekord ve "skoku" do dálky?
Tak jedem!!!

Hra je pěkně udělaná, kromě hudebního doprovodu, ten se ale dá vypnout.
Náročnost jednotlivých úrovní hezky plynule stoupá.
Některé jsou tak tuhé, že jsem je zatím nesplnil.
Dřív jsem na Atari hrával velmi podobnou hru - Boulder Dash.

Tahle hra patří podle mě ke špičkám v žánru logických her.
Mně osobně se na ní nejvíc líbí to, že je hodně obtížná. Dohrál jsem jí zatím zhruba do poloviny a tak se k ní čas od času ještě vracím a zkouším nová a nová řešení chybějících úrovní. A opravdu se mi povede tu a tam popojít o kousek dál. Tak snad se někdy dočkám i úplného dohrání.
A gratuluji všem, kteři hru už dohráli. To jsou opravdoví borci.