Poslední díl Needů, pro který se ještě moc nehodila ona nálepka s nápisem 'dojná kráva'. Ale ruku na srdce, velkou část kladných dojmů, vážící se k 'Porškám', přisuzuju neokoukanosti a nostalgii - bezesporu se jedná o pěkné závody, avšak takových je tu dnes spousta. Hratelnost spíše průměrná, ale pěkné tratě, pěkné auta (to je ale překvapení) a kdysi velmi solidní poměr grafika/výkon. Prostě a jednoduše důstojný hold německé automobilce, ovšem nic 'uměleckého', jak je dnes v módě tvrdit.

Prey, to je především řádně ujetá storka, prima grafika a skoro až podezřele svižný Doom 3 engine, ale taky krutý maglajz, lavírující mezi totální originalitou (ať už jde o zbraně nebo o schopnosti onoho Vinnetoua) a klišém tvrdším než protektorátní rohlík (příběh, prakticky vše co se točí kolem indiánů). Mám pocit, že se tyto dva živly vzájemně domrdaly do neschopnosti a vzniklo něco, co sice běželo na všem, leč co naplat, když to zároveň nudilo k smrti. Copak na Doom 3 enginu nikdy nevyjde pořádná hra? Asi ne... :-/

Líbí se mi to crazy spojení s The X-Files. Samotná hratelnost pak nepotřebuje většího komentáře, to jistě udělají (nebo už udělali) jiní. Taková poctivá, rodinná a s láááskou dělaná hra. Tina Guppyová!! :))

Další nezajímavé NFS s nesympatickými videi, nesympatickými hrdiny a hromadou přebytečných srač... tedy vychytávek, ze kterých si při závodění rozhodně samou radostí neucvrnknete, nýbrž pěkně otravují.

Jako plus bych měl asi uvést relativně pěknou grafiku ve svižném enginu, ale to dokáže kdekdo. A abych nezapomněl - soundtrack (jakožto klasická opora NFSU, NFSU2 a NFSMW) tentokrát taky naprd.

Celkově vzato podprůměrná hra - bohužel - a na NFS: ProSteet už jsem raději ani nesáh.

Zatraceně dobrá hra, ale pořád ještě nic speciálního - to až FlatOut 2 udělal z FlatOutů polokult. Na druhou stranu nebyl FlatOut tak přeplácaný některýma blbinama (co se týče "závodních" disciplín) známýma z dvojky. Myslím.

Oddworld Inhabitants ponechali při tvorbě pokračování hry Oddworld: Abe's Oddysee všechny principy stejné a udělali dobře (ačkoliv jsem nad touto hrou už nestrávil zdaleka tolik času). Zahrát si všechny možné plošinovky pod sluncem a nakonec Oddworldy je jako koukat celý život na popcorňáky a na sklonku života strávit jeden víkend v přítomnosti pánů Kubricka a Lynche...

Čistá klasika, která už dnes z pochopitelných důvodů není tou revoluční a prdel nakopávající hrou jako kdysi. Kdo by to byl řekl, že z NFS nakonec vyroste obří továrna na prachy, co?

Cool stuff, i když jsem někdy v letech 2003-04 (nejen, ale i) kvůli němu málem propadl z matematiky. Těch 4-5 hodin spánku na všední den fakt nebylo dobrejch. Jinak se víceméně jedná o horší verzi svého pokračování se značně vyšší obtížností a bez nutnosti hledat si závody, car loty, krámy se šminkama na auťák apod. Což může být pro někoho výhoda, jasně - just click & race.

Jinak mě k těmhle Needům napadla jedna taková prima rozverná hláška: "Blur v Undergroundech? Vodka je na tohle lepší." (c) Michal Rybka

(S touto hláškou se po dni 29. 12. 2011, kdy jsem se neférově poblil až za ušima, nejenže neztotožňuji, ale dokonce s ní nechci mít pranic společného)

Spolu s NFSU1 suverénně nejlepší hra z rodiny Needů a to včetně hodnotného, leč trochu problematicky hratelného (a pod Win XP roztodivně běhajícího, grr) NFS: Porsche Unleashed. Toto si dovolím tvrdit hlavně díky jednoznačně nejlépe zpracovanému městu (alespoň pro drandění), dlouhé a rozmanité kariéře (URL závody ftw?), opět kvalitnímu soundtracku a bohyni jménem Brooke Burke, disponující sexy hláskem a nebezpečně hlubokým výstřihem. :))

K této hře se také váže můj oblíbený bug: v jednom z pokročilých závodů URL (zřejmě Underground Racing League, ale koule do ohně bych za to nedal) boti v jedné téměř pravoúhlé šikaně kolo co kolo zatáčejí doprava místo doleva. No, ještě, že se světem NFSU2 prohánějí spíše tanky než rozbitná auta "z masa a kostí".

Velmi dobrý datadisk překvapivě ne přímo od iD, který chytře zbavil D3 všerůzných neduhů - namátkou šlo o předvídatelné respawny nebo příliš často se opakující oblasti. A grabber! Grabber jsem měl ještě o stupínek raději než Gravity Gun v HL2, protože byl tak nějak ovladatelnější a hlavně jej staří lišáci z Nerve hráče absolutně nenutili používat. A ze super náročného engine se stal během roku jen lehký nadprůměr. Pohodička za 7+.

Tatam jsou doby, kdy jsem po prvním dohrání řadil Doom 3 dokonce nad Half-life 2. Přes tento drobný zvrat zůstávají mé vzpomínky na poslední doomaření kladné. Tak nevím, co té hře proboha vytknout, abych neskončil jako pár cvoků, kteří pořád nadávají na nějakou intelektuální plytkost a/nebo lacinou lekavost a přitom zároveň vynášejí do nebes Half-Life a koukají na Freddieho Kruegera.

Na D3 se mě líbí dlouhá herní doba, poctivé iD-ácké guny (bez otravného sekundárního módu) a zpracování prakticky všech enemies (černooranžový nádech, který tak nějak prostupuje celou hrou, je myslím nesmírně šmrncovní). D3 měl ve své době celkem velké hardwarové roupy, on jednoduše žral a žral, aaano (dnes píšu o "cool černooranžovém nádechu", avšak v r. 2004 to byla spíše "640x480 babračka - Painkiller ftw?"), nicméně to už dnes asi nikoho dvakrát netankuje.

Ničím výjimečné a celkem stereotypní RPG z pro mě nepříliš zajímavého prostředí a dnes již hodně zastaralou grafikou. Jak píše MCZ, asi nejzábavnější složkou hry je skutečně nezávazné šolichání se po městě, avšak jelikož daná hra nebyla nikdy takto koncipována, není beztak o to stát. Svatej VTM - Bloodlines, to byla (když už nic jiného) velmi pozoruhodná hra.

Kdežto u Redemptionu už ani nevím, komu jsem nakonec vnutil originálky...

Na BloodRayne jsem se těšil - nácků není v popkultuře nikdy dost a upírů (resp. kozatých upířic) jakbysmet. Tím ovšem výčet "jupí elementů" na dlouho končí: hratelnost je monotónní a celkově nezajímavá, v nezajímavé grafice a na nepříliš svižném enginu. Toto ale nejsou nějaké rychlodojmy, měl jsem originálku, takže šanci dostala hra opravdu nadstandardní. Nakonec jsem to poměnil s jedním satanistou za Commandos 1 - to je kšeft!

Není s podivem, že ani pokračování nevyšlo podle představ tvůrců a že filmové zpracování doprovázely výhružky na Uweho Bolla a snad i zlaté maliny. :-)

Na této dnes už celkem postarší hře si cením čistě multiplayeru, který těžil hlavně ze suverénně nejlepších druhoválečných map (Stalingrad + taková ta mapka s kostelem ftw?)

Nicméně ani singl nebyl k zahození, to věru ne, spíše mě mrzí, že spustil tu otřesnou lavinu podobně (či spíše stejně) laděných her, o které bych už ani kolo neopřel.

Ví se o mě, že tady sem tam seřežu nějakou modlu. V případě zapomenutého Captaina Clawa (dále jen CC) ale popravdě nemám co vytknout, přestože námět Kolumbovských dob na kočičí & psí způsob asi nikdy nebude kasovním trhákem. Mohu tak konstatovat především díky parádním, atmosférou velmi jedinečným levelům, těžkým přetěžkým bojům, kde opravdu JDE o zručnost a bossům, kteří na vás čekají cca co druhou úroveň a které si prostě nelze neoblíbit.

CC u mě osobně také drží hned několik podivných prvenství. Zaprvé, dodnes se jedná o jedinou hru, kterou jsem nedohrál proti vlastní vůli, ale proto, že jistý boss (Aquatis) nechtěl. Zadruhé, bylo to zřejmě naposledy, kdy jsem se pokusil nad hrou vyběhnout cheaty. :-)

Jelikož se jednalo o jeden z posledních pokusů udělat moderní plošinovku s příběhem, patří v tomhle Claw se svou cool kreslenou grafikou dodnes na špici (hudba a zvuk mimochodem také celkem 'píšou'). Respektive se o ni přetahuje s Abe's Oddysee, což je také mistrovská hra, jen trochu jinačím způsobem - Claw je 'to nejlepší z nostalgie', Abe zase celkem objektivně vzato velmi umělecká záležitost. Osobně mám ale kapánek raději CC.

Vřele doporučuji splašit si alespoň rip na netu, protože sehnat tuhle kulišárnu legálně je celkem na medaili.

Sice jsem v dětství nepřišel na to, jak se v Aladdinovi sejvuje, ale přesto mě první levely této hry braly pořád dokola. Dnes se mi už všechno, co byť jen vzdáleně smrdí islámem, spíše příčí...

Těžkopádná a ničím nezajímavá hra, i když úplně bez koulí to zase není. Skaarjové zde jsou oproti jedničce evidentně po lobotomii... Unreal 2 byl ponejvíce oslavován pro další posunutí technologických hranic, ale i údajný pokrok zde mi přišel celkem mizerný. Taky to bylo krátké a drahé. První závažný průser pro hry z rodiny UNREAL.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi dávno celkem lacino naletěl na 'haló akci' časopisu Score, tou dobou bundlující DRIVERa. Hra byla de fakto prezentována jako vysoce přelomová a historie PC her se vlastně dělí na období před Driverem a období po něm. Hmm, tak fajn.

Poté samosebou přišlo nemalé vystřízlivění, ale pořád se jedná o celkem čupr hru s kvalitními jízdními vlastnostmi a tehdy velmi dobrým modelem poškození.

Po Q3A druhý nejlepší Quake s celkem dlouho oblíbeným multiplayerem. Monotónnost většiny levelů v nepěkné a zakalené grafice (kam se hrabe Q2 na malinko novější HL a AvP, to se nedá srovnat :)) zachraňují tradiční secrety a celkově dobré, svižné přestřelky.

Samozřejmě jsem to nikdy nedohrál - příliš dlouhé.

Jako taktická akce ze světa Falloutu ještě (s přimhouřením nejméně tří očí) dobrý, ale jako "Fallout" už to teda celkem pokulhává. Nechci brát lidem, kteří až tady "poznali Fallouta", FT LANařům apod. tu radost z existence eFTéček, ale kdyby tahle věc nezvnikla, vůbec nic by se nestalo. IPLY opět pochyběly $$$, to je sakra jistý.