Datadisky (první dva) k Disciples II tedy opravdu nejsou to pravé ořechové. Ten styl dvě bitvy (s patřičnými boosty) a pak léčit spíše připomíná Icewind Dale. Co také dělat, když se nepřátelé pohybují mezi 10. až (tuším) 98. úrovní. Pokud nadto nedisponujete rekem na úrovni 10+ (doporučuji vytrénovat na maximální level 15 v základní kampani a následně přidat dalších 5 úrovní v samostatných mapách), tak si Servants of the Dark ani nezahrajete (hra vás do kampaně nepustí). Nadto byste to stejně nechtěli zkoušet.
Z toho všeho bohužel vyplývá, že jde o hru dosti zdlouhavou. Obtížnost soubojů sice o něco zvýšila i jejich zábavnost, ale i tak je to celkem otravné. A kosit nadupané draky po desítkách ztrácí jaksi to původní kouzlo.

Umělá inteligence není zlá, nicméně hlavní strategií AI je vás zpomalit (opět). Což už ovšem opravdu považuji za velmi špatný vtip. Počítač vám tak bude (patrně za vlast) házet pod nohy zloděje a chlápky s žezly, aby vám znechutil postup. Je milé, že to doplní i kouzelnickou "palebnou přípravou", nicméně jistě by se dalo vymyslet i něco kloudnějšího. Pravda, pak byste asi častěji přišli o hlavního hrdinu a museli loadovat. Nicméně stále lepší jedna pořádná bitva stylem "kdo z koho", než ono prodírání se davy sebevražedných pošuků.

Btw žádný z datadisků nemá nová videa a dokonce i vypravěč si vzal patrně dovolenou. Což působí tak nějak lacině. Mapy jsou stále dobré, ale vzhledem k té snaze vydřít z fanoušků další prachy je to hodně málo...

Ve zkratce - pokud by si do základní hry šlo stáhnout nějaké dobré fanmade mapy, tak byste na tom byli cca stejně. :-/

P.S. Jo a příběh opět nedává smysl. Jednu důležitou postavu zabíjíte za dvě strany (stejně jako v základní hře Uthera), přičemž třetí díl počítá s tím, že všem stranám se podařilo dosáhnout jejich cílů. No, nevím, proč si v tom autoři dělají takový zmatek.

Datadisk jak nemá být. Po velmi vydařeném prvním díle působí spíše jako snaha vytřískat dodatečné prachy z fanoušků. Hlavní chybou bylo nelogické vsazení děje datadisku před konec původní hry. Což povětšinou znamenalo, že Sarevok se svými noshledy práchnivěl v podzemním městě, zatímco Charname vesele cestoval po ostrovech a jeskyních.
Po pravdě jde i o datadisk trestuhodně krátký. Nicméně autoři fikaně natáhli hrací dobu díky pastem, které se nacházejí doslova ob metr (Durlagova věž je v tomto smyslu skutečným hráčským masochismem). Aby vás nenudili jen tímhle (a bídným dějem), připravili i několik tužších soubojů, přičemž ten závěrečný si nijak nezadá s modem Tactics do BG2.
Ve zkratce vás datadisk ničím příjemně nepřekvapí. Děj nezapadá a navíc stojí za starou bačkoru (vlastně přidává jen několik dungeonů), nenarazíte na žádná nová kvalitní NPC a nevyzkoušíte si příliš nových schopností. Vřele doporučuji dohrát základní hru a postavu střelhbitě přesunout do druhého dílu.

Gothic selhává v některých ohledech jako RPG. Například možnost vylepšit ovládání zbraní jen dvakrát, nutnost určité úrovně na to, abyste vůbec zraňovali některé nepřátelé atp. Nicméně čím velmi zaujme jsou poměrně ponuré barvy a velmi dobrý nápad uzavřeného světa, kde se život jednotlivce zakládá na postavení v žebříčku "klovacího řádu" (neznalí nechť užijí googlu). Jen ti nejvýše postavení pak skutečně mohou vychutnávat plody své moci (například mají ženské, a to se fakt počítá, když jich je v celé hře asi 6).

V takovém místě je přirozeně jen málo věcí zadarmo. O to více vás však potěší, když se nad místní poměry vyšvihnete svou první róbou mágů ohně a zaživa upálíte několik nýmandů, kteří vás dříve bez potíží proháněli po půlce mapy.

Je to skutečně nádherný svět, když sebevědomým vstupem do jednoho tábora lehce skončíte jako doživotní roznašeč vody, lovec švábů do polévky místního kuchaře (jíst se musí) či věčně zhulený člen Bratrstva, jež uctívá "boha" se snad ještě více pohodovým a uspávacím jménem - Sleeper.

První díl se svými temnými barvami a atmosférou bezvýchodnosti vyniká v něčem, v čem naprosto propadá další díl. Gothic I je totiž opravdu schopen dostát svému názvu a po cestě navíc ještě velmi slušně pobavit. Například lokace Old Mine zvedá sama o sobě hodnocení o 10%. Když jsem v dálce slyšel klapání nohou a posléze se objevil jeden z místních šestinohých obyvatel, tak to se mnou celkem hnulo. Obecně fauna plná neúprosných dravců a mrchožroutů velmi pěkně odráží vztahy mezi místními lidmi. Pokud dokážete ocenit nápad této hry a způsob provedení, tak vám pravděpodobně nebude vadit, že Gothic v některých ohledech působí značně lacině. Koneckonců mnoho lidí propadlo jakési iluzi o kvalitních NPC, přestože rozhovorů zrovna závratně není a kvalitou taktéž nevynikají.

Nechte to na sebe působit a pobavíte se. Hledejte chyby a najdete jich přehršle...

Might & Magic VII je mým nejoblíbenějším dílem z oné trojice na stejném enginu. Nicméně počátek hraní tak slavně rozhodně nevypadal. Snaha o 3d grafiku nepřátel dopadla snad jak nejhůře mohla a nadto byl jen málo znát nějaký posun od šestého dílu. Pravda, mělo to hezkou hudbu, ale jinak spíše zklamání.

Nicméně s postupujícím hraním jsem dále odkrýval poměrně slušný příběh a především jeho těsné propojení s HoMaM III. S tím byl spojen i (oproti jiným dílům) nepoměrně logičtější výběr nepřátel. Nelovili jste tak lovce lebek ani druidy, zato další fauny ze zmíněné strategie bylo požehnaně (a většinou stála i na "správné" straně). Další výhodou bylo celkové "zhuštění" lokací, kdy se na menším písečku dělo více věcí. Map tak nebylo mnoho, de facto každý obyvatel nějakého domu byl ovšem něčím užitečný. Je to sice určité zjednodušení, nicméně hra tak mohla nabídnout intenzivnější zážitek.
Vzhledem k postavení družiny jakožto "Lords of Harmondale" se brzy dostanete nejen ke svému panství, ale stanete se i středem politických ambicí a dokonce i válek. A vy se v nich stanete rozhodujícím elementem.

Vedle skromného politického centra Váš hrad časem nabídne i obchody s bezkonkurenčními cenami a ohromnou rozlohu, která téměř soupeří s panstvími králů a královen. Systém vylepšování je nastaven automaticky, ve shodě s dějem. Nebudete se tak muset de facto o nic starat (pokud nepočítám umístění strážného golema), nicméně i tak je hrad hezkým zpestřením hry.

Největší devizou sedmého dílu je možnost opravdové volby dalšího průběhu hraní. Rozhodnutí mezi dobrem a zlem (s nímž se mění i interface hry), která vás definitivně posune na tu či onu cestu. Většina úkolů se následně liší (či se alespoň mění jejich cíle). Liší se pak i velká část rozhovorů, liší se zadavatelé úkolů, liší se dokonce místa a osoby, které na vás útočí či které jsou naopak Vašimi spojenci.

Hrát za představitele dobra je samozřejmě pěkné, nicméně to samé za temné rytíře, lichy či vrahy je ještě lepší. Zabíjení andělů v Celeste je ještě čajíček, ovšem všechny ty únosy, vraždy a tiché infiltrace - to už je něco jiného. Hra tak má něco, co předchozí díl (a ani díl následující) neměly - možnost hrát 2x s (víceméně) odlišným příběhem a tím si zábavu prodloužit. A to se rozhodně počítá i vzhledem ke slušné kvalitě úkolů.

Původně to měl být jen příspěvek do diskuze, ale když už jsem se teda překlik...
Z dnešního hlediska už Dungeon Master, buď jak buď, mnoho nenabízí. Grafika je ošklivá a často nepřehledná (hledání drobných předmětů po zemi - např. klíče), souboje na blízko nezábavné. Celkem ten dojem z nich zvyšují kouzla, kdy musíte složit správnou sérii run. No a pak je to pár hádanek a to je asi celé...
Samotný "RPG" systém je jen pár statistik ( a pak i hlad, žízeň, schopnost reagovat na světlo). Občas naleznete i nějaký ten hodící se předmět (tuším že například u zbrojí jste si Armor Class mohli leda domýšlet). Někteří z těch mimořádně se nudících pak budou házet hvězdice do zdi, aby si vylepšili statistiky.
Nicméně pro ty, kteří DM nehráli, to nemá moc smysl...

Vzhledem k tomu, že zde není komentář, s nímž bych mohl bezezbytku souhlasit, tak si raději napíši vlastní. :-)

Hitman 2 je pro mě (+/-) klasická "osmdesátková" hra. Vcelku dosti zábavná, ale rozhodně nejde o "must have" titul. Postupů v úspěšnému dohrání mise zase není tak přehršle. Titul "Silent Assassin" občas dostanete takřka zadarmo, jindy je to velmi obtížné až de facto nemožné. A nadto pravdou je, že pomalé plížení prostě také nebaví celou hru. Občas je vyloženě radost pracovat s "Ákáčkem" (myšleno zbraní), zvláště poslední mise se mi v tomto zalíbila.

V jedné misi je možné získat většinou max. 2-3 převleky, které i k něčemu jsou. Počet vychytávek na jeden úkol je bohužel tak nějak odobný. Dá se hodit dýmovnice šachtou na špinavé prádlo, či místo ní hodit pistoli s tlumičem, abyste jako poslíček prošli kontrolou (a zbraň si pak vyzvedli o patro níže). Jsou to milé triky, ale vzhledem k tomu, že by měly být alfou omegou Hitmana, tak jich je přeci jen celkem málo. A občas jste beztak donuceni vzít do rukou těžší kalibr a cestu si jednoduše prostřílet (což není na škodu). Nepřátelé jsou sice na vyšší obtížnosti poměrně drsní, nicméně dokud pálíte, tak vám jen nabíhají před hlaveň.

Co ale vyloženě zamrzí je počet "atmosférických/filmových scén". Tím míněny různé dějové zvraty, efektní záběry našeho "hrdiny" při zapadajícím slunci, v černém obleku a s poslední obětí u nohou (+ k tomu samozřejmě nějaká sedící hudba). Lokace by prostě potřebovali nějak oživit. Na ulicích nevidíte zmrzlináře ani prodavače novin (a že ti by tam třebas hodně sedli, především pokud by vyvolávali zprávy o vašich předchozích "úspěších") a především civilisté občas i někam jdou, ale jen málo (a zejména málo způsoby) spolu komunikují atp. Celkově je tak hra především o jednom zabijákovi a jeho cíli, přičemž ona proslulá omáčka okolo dosti chybí. Výše zmíněné scény by přitom nebylo až tak těžké vytvořit. A občas stačí jen málo (viz ptáci - holubi - vzlétající před Hitmanem v kostele; i tohle malé oživení pomohlo, jen jich mělo být více).

Tedy ke konci vyplývá to, co jsem psal na začátku. Pěkná hra, ale do "klasiky" ještě mnoho chybí. Hlavní hrdina je správný drsňák, hudba je velmi dobrá, nicméně v jádru chybí nějak více projevů života a individuality, abyste si přišli jako opravdový vrah. Absence (de facto) emocí u hlavního hrdiny tak není na škodu, ale pro správný kontrast by je měli mít ve větší míře okolní postavy.

Kde začít... Sanitarium je hrou s velmi propracovaným a postupně odhalovaným příběhem. Zaujme však i svou krásnou grafikou a především zajímavým prostředím, které potkáte na cestě vlastní myslí.
Právě "detektivní" postup dějem mne velmi zaujal a patří bezesporu k hlavním prvkům hry. Jako určitou výtku by bylo možné bráti, že ne všechny lokace mají úplnou souvislost s koncem. Nicméně sny též nejsou zcela logické a jen těžko se dají "ovládat", čili to na škodu není. Velmi se mi též líbí, jak do "psychedelických" lokací zasahuje realita pomocí animací (reálných vzpomínek).
Značnou vadou na kráse je ovšem nepopiratelně ovládání, mírně odfláknutý závěr (hudba hezká, ale animace mohla být delší), který je po tak velkolepém hraní velmi chudý (i vzhledem k "motivům" které hra postupě rozehrávala). Nu což, realita holt tak zajímavá asi není. ;-)

K druhému dílu Longest Journey jsem přistupoval se značnými obavami. Přec jen: akční souboje, hrdinka jak vystřižená z módního časopisu, kompletní přechod do 3D, který mohl mít za následek ztrátu atmosféry původní TLJ.

A skutečně třebas ony souboje (přes svou jednoduchost a malou početnost) tam de facto nemusely být. Naopak mohlo být o dost méně nahrávacích obrazovek. A příběh nemusel (nutně) být semo tamo prokládán nějakým tím Beverly Hills, kterého se účastní právě Zoë.
Nadto to ani není moc adventura. Předmětů je pár a zkombinovat dva ze dvou skutečně není velký "hlavolam". O to více hra sází na dlouhé rozhovory a animace.

Teď už ale jen ke chvále. Hlavní hrdinku jsem si nakonec velmi oblíbil. Dokonce i pro ty její nové "oblečky" do každé lokace. Dokonce i přes její samo tamo hloupější odpovědi. Dokonce i přes občas inkonzistentní reakce (ty ale měly i další postavy). Dokonce i přes její "depky", na které bych normálně opravdu neměl náladu. Hra jako celek je totiž skvělá.
Napínavý příběh, v nemž často dochází k sérii zvratů. Přenádherná grafika a lokace. Celou hru jakoby předznamenával již domácí plyšák hlavní hrdinky, který přes svou žoviálnost působil především smutně. Takto citově "vydírá" i zbytek hry. Nicméně na mne to s přehledem působilo...

Podání celé "story" je skutečně fascinující. Pravděpodobně jsem více častu strávil v rozhovorech a videích než "aktivním" hraním. Nicméně on ten děj byl opravdu magický. Zvláště ke konci v neskutečné sérii nakupil spoustu scén, jež nutně chytí za srdce.
Nedokážu si teď představit lepší pokračování původní TLJ. A vůbec se nezlobím na autory, že si "koncem" otevřeli cestu k dalším dílům. Tak či tak Dreamfall má svou věrohodnou celistvost. A to včetně závěru.

Osmé pokračování mě na první dohrání ještě celkem bavilo. Nicméně ve srovnání se staršími díly je to děs a běs. Ošklivá grafika, kterou byste mohli zcela odpustit šestému dílu a s přimhouřením oka i sedmému, je zde opět v celé své "kráse". Zvláště ovšem "vyniká" v naprosto odporném světě "Jadame", který si evidentně libuje ve výrazných barvách. Vážně mlátit žluté vosy na svítivě zeleném trávníku se spoustou svítivě barevných kytiček. Zvedá se mi žaludek jen si na to vzpomenu. Obecně je výběr nepřátel značně podivný (ještě horší než v díle šestém).

Snaha o přidání nových postav taktéž příliš nefunguje. Resp. jsou velmi špatně vybalancované. Pročež asi každý skončil se standartní partou (válečník, kněz, kouzelník-nekromacer + doplňující charaktery - minotaur/upír). Někteří dopadli i hůře a hru končili třebas s pěti draky, přičemž i s jedním v partě se hra stávala až nemístně jednoduchou.
Kde byly v předchozím díle jednoduché ale velmi zábavné volby mezi dobrem a zlem, jsou zde jen kosmetická odlišení, která v posledku ovlivňují velké houby.

Rovněž bych se rád ohradil proti použití "známých charakterů". Když už někam podvacáté nacpu nekromancera Sandra (+ Thanta), tak bych měl také koukat, ať setkání s nimi stojí za to. Zvláště když v minulém díle fungovalo "propojení" mezi HoMaM a M&M celkem dobře.

Dohrál jsem základní hru i oba datadisky. Mám rozjetých spoustu dalších postav (většinou na úrovních 20-30). Nicméně nebaví mě to kvůli možnosti pobíhat po ostrově a toulat se v zapomenutých "generických" kobkách. Pokud bych mohl nabídnout svůj vlastní pohled, tak Morrowind vyniká především díky nepřebernému množství modů. Bez nich by šlo jen o velmi podprůměrné RPG s jen málo opravdu dobrými questy (světlé výjimky jsou především v hlavní dějové linii).

Za nějaké "Offline MMORPG" bych to příliš neoznačoval, respektive mi to přijde malinko nešťastné a zavádějící. Jediná skutečně aktivní postava je hráč. A ani ten zase nemá tak moc možností. Určitě se dá třebas bylinkařit, lovit zvířátka atp., nicméně nic moc z toho. Už i vzhledem k omezenému množství financí všech obchodníků (nepočítaje v to "easter-egg" v Caldeře, který ovšem zrovna po bylinkáh moc nejede, resp. je tuším nevykupuje). Nadto systém prodeje je opravdu archaický. Barter fungoval lépe i ve Falloutu.
Uvěřitelnost světa značně snižují i "generická" NPC a především jejich generické výpovědi.

Nicméně veškerá má kritika vlastně není moc fér, jelikož u hry jsem strávil více času než u spousty jiných, kterým jsem dal vyšší hodnocení. Alfou-omegou tohoto prazvláštního "jevu" jsou ovšem právě mody. Ty přidávají rybičky do řek a moří (od malinkých až po kosatky a velryby), ptactvo na oblohu. Dramaticky zlepšují grafiku prostředí a především postav. Ve velké míře rozšiřují možnosti. Minimálně estetický zážitek je pak velmi vysoký. Přičemž je třeba zmínit, že architektura občas vyniká i pokud mody nepoužíváte.

Zkrátka koupě GOTY verze se v současné době určitě vyplatí. Nicméně žádný "hluboký" zážitek hraní nenabízí. Jde o čirou oddychovku. A pro naplnění onoho "Role" v RPG je potřeba celkem dost hráčovi fantazie, jelikož hlavní postava samozřejmě není moc přesně definována (což vyplývá z výše zmíněného zaměření hry).

Well, tak co s tebou... Začátek naprosto skvělý, pak to jde celkem z kopce. Hmm... Z očekávaného RPG téměř nic nezbylo (resp asi stejně jako v Jedi Academy bo Jedi Outcast). Možné odlišné cesty se povětšinou zase vrací do jediné příběhové linie. Hlavní hrdina inteligence zrovna nepobral. Hackováním cizích počítačů v UNATCO se leccos dozvíte ještě před dějovým zlomem, nicméně JC na to nereaguje. Naopak zůstává stále stejným troubou.

I tak je ale začátek perfektní. Jen škoda, že se z toho časem stane celkem běžná akce, kde si můžete vybrat tak leda zda půjdete vlevo či vpravo (všechny cesty samozřejmě vedou to téhož "Říma"). Tím se dostáváme k sterotypu a nudě. Pravděpodobně největším zklamáním pro mě byly rozhovory, které zrovna mnoho k "vyřádění se" nenabízí. Zvláště, když hrdina je i přes vyhackované informace stále stejným snadno manipulovatelným panákem. S tím kontrastuje velmi slušný závěr (závěry), kdy konečně hrdina taky o něčem doopravdy rozhoduje.

Umělá iteligence taky mohla být o něco lepší. Alespoň po žebřících mohli ti vojáci umět šplhat. Vypadá to blbě, když je párkrát trefíte, pak se stáhnete a dotyční se s povzdechem "...asi krysa" opět začnou dloubat v nose. Rovněž tak dokud ještě máte nějakou základnu, kam se vracíte, tak by v ní alespoň mohli zůstávat věci, které odložíte. Zvlášť ve vaší vlastní kaceláři. Ale jinak hudba, některé lokace (bohužel opravdu zejména počáteční) no a občas i děj (-záporáci!) dobré.

P.S. Abych nezapoměl. Ty závěrečné "animace" - to je fakt trapas. Ne že bych si na nich nějak potrpěl, ale ta cca minuta (x3) je naprosto neuspokojivá a málo vypovídající o důsledcích hrdinova rozhodnutí.

Další díl ukázal, že Blizzard dělá i hry totožné jen s daleko odpornější grafikou. Kampaň překvapí snad jedině tím, že vůbec ničím nepřekvapí. Arthas-Kerrigen se časem přidává na stranu zerg-nekromantů. Povrch jejich "základny" naštěstí není fialový. Už by to asi byla příliš velká podobnost.

Autoři předem dokázali rozšířit blud, že jednotky sestavené z obalů od krabicového mléka vypadají komixově. A hle, povedlo se!

Spoilery - Hlavní hrdina prvních kampaní podléhá své temné stránce snad tím nejvíce klišoidním způsobem - pomsta. A to dokonce takovou rychlostí, že už od prvních misí není pochyb, že nemá všech pět pistolníků pohromadě. Aby nevybočoval, tak obdobné gumy jsou i ostatní "hrdinové".

Tuhle hrůzu kampaně za lidi má zachraňovat technicky výborně zvládlá animace s naprosto otřesným obsahem. Prázdnou ulicí hlavního města jde drsňák v černé zbroji. Na každou stranu z ní kouká minimálně jedna lebka. Někdo mu dláždí cestu růžemi, ale čert ví kdo. Jde přece jen o efekt. Tatínek už čeká na konci v hradu bez stráží, kam si jeho mazánek přitáhne prokletý obouručák. Pomalu se došourá až k němu, probodne ho a pak se pravděpodobně zase odšourá pryč. V animaci neviděné stráže měly pravděpodobně rozkaz držet pozici. Tak jí držely jak ve Žvahlavovi od Monty Pythonů.
Vykresluji jen první kampaň. Snažil jsem se vydržet i další, ale někdy ke konci nekromantských jsem s tím flákl. Vím, pak celý svět zachrání orkové... :-)

Závěrem - nekromanti se už těší na vaše geny!

Je to nastavovaná kaše, je to pouhý remake. Ale perfektně zvládnutý. Velmi pěkná grafika prostředí bohužel poněkud nepěkně kontrastuje s nehezkými jednotkami (vrchol je asi sonic tank).
Chválím i kvalitu výbuchů, kterých si užijete dosytosti či povedené animace. Pravděpodobně nejlepší je způsob odlišení tří bojujících stran. Nádherné zlaté budovy rodu Ordos či naprosto perfektní hlas při hraní za rod Harkonnen. I ono "game saved" znělo, jako kdyby mi každou chvíli měl někdo dát pěstí.
Rovněž chválím hudbu (skladby se dají volit v menu) a krásný dřevěný interface.
Ve zkratce zábava. A skvělý remake.

Hra je to skutečně rozsáhlá. Občas bohužel i zbytečně natahovaná. Souboje s nepřáteli po každých pár krocích pár mil od Krondoru budí dojem, že celá říše se musí co nevidět sesypat. Truhly byly fajn, ale mohlo by jich být i méně.
Na hru ujde i příběh. Přímo Feist jej sice nepsal, ale alespoň do něj trochu kecal. Pravda, jeho pozdější knižní zpracování stálo za starou bačkoru...
Velmi slušně se ovšem hrají souboje. A grafika, byť nepopiratelně odporná (ne však na svou dobu), nabízí slušný rozhled kolem sebe i možnost chůze víc jak 4 směry.
Možná právě díky těm relativně slušným vedlejším úkolům a celkem slušným možnostem vylepšování výbavy (včetně enchantingu!) dávám vysoké hodnocení. Prostě se to dobře hrálo a byla to zábava. :-)

P.S. Také mě to ještě čeká k dohrání. Bloudím někde v lesích před Crydee se spoustou wyvern. Jen se to chce dostat na chalupu k mému nadupanému 386 DX!

Zbytečně vyhypovaná hra. Měla, uznám, cosi do sebe. Zejména pár lekacích scén (při prvním hraní).
Snaha obohatit tradiční akci o cosi více na mě ale nezabrala. Byť je to namnoze způsobeno tím, že nejsem fandou first-person stříleček (až na multiplayer).
Nicméně ani z mého hlediska nejde o špatnou hru. Jen jsem po několika hodinách přestal doufat, že přijde opravdová zábava. :-/

Hra, na kterou se hned tak nezapomíná. Na rok 1993 obsahuje opravdu slušnou (byť stále se opakující) grafiku. Celkem solidní obtížnost, spoustu zbraní a hlavně fungující koncept zabírání území pomocí diverzních akcí. Kyborgové a jejich vylepšování jsou zde hlavní "atrakcí". Vyšším druhem v hejnu plebsu. Fragilní civilisty ovšem nebylo radno střílet - ubíralo to peníze.
Nicméně celé to není jen o grafice - to by bylo až příliš laciné. Náplň úkolu bylo tím, co Syndicate nejvíce pohánělo. Infiltrace, vraždy, diverzní akce. Vše bylo nutné dobře naplánovat a cest často bylo více. Proč například riskovat přímý střet, když často stačilo "cíl" jen srazit autem?
Trochu bych se ale ohradil proti poslední misi, která opravdu nebyla žádný med.

"10 minut běžím, zastřelím vlka. Přeskočím dvě plošiny, zastřelím vlka." Ano, u tohoto "geniálního" konceptu začínají takzvané Tomb-Raiderovky. Autoři se ovšem nenechali zastrašit před neúprosným zubem času a v každém díle hru notně vylepšili. Zejména v oblasti hrudníku hlavní hrdinky - což neopoměla reflektovat většina recenzí v herních magazínech.
Gratulace Eidosu!

Můžeme obdivovat silná auta, ostřílené řidiče či nekompromisní policisty. Nicméně všichni víme, kdo je skutečným hrdinou - babička.
Ano, kolikrát jsme při jejím zahlédnutí zpomalovali, honili jí dvoukilometrovou rychlostí ode zdi ke zdi a děsili klaksonem. Její srdíčko to bohužel nevydrželo a do dalších dílů se již nedostala. Čest její památce!

Hra která semo tamo naštve. Obsahuje hloupé lokace, kde obstarává "zábavu" jen respawn. V mnoha ohledech nedodělané. Ale má to sakra atmosféru. Pěkný příběh a především questy pohybující se od lehkých parodií až k hlubinám lidské (i jiné) zvrhlosti.
Největším plusem jsou velké kontrasty. Z luxusní čtvrti je to do slumu hned za roh. I ti somráci a prostitutky se po ulicích mísí s lidskou smetánkou. Nicméně všichni jsou jen potravou a oběťmi manipulací tvorů skrytých a nepoměrně silnějších.

Příběhově a graficky celkem povedená hra. Ovšem ovládání je značně frustrující. Především nutnost kombinování dvou tlačítek, kdy otevřít blbou branku (ze skladiště do dolů) trvá i několik minut. Nejdřív levým tlačítkem, abych zjistil, že je zamčená, pak pravým, abych zjistil, že na druhé straně je klíč. Pak teprve jsem mohl použít kleště na pletivo (!), následně opět kliknout, aby klíč z druhé strany vytáhl a pak klíč vzít z inventáře a konečně odemknout. Tomu říkám "logický puzzle".
Zběsilé "oklikávání" všech předmětů zvláště vyniká v kombinaci s pomalým plížením hlavního hrdiny.
Dialogy též nic moc. Dabing ale fajn. Dle mého názoru přeceňovaná hra - naštěstí jen u nás.