Osmé pokračování mě na první dohrání ještě celkem bavilo. Nicméně ve srovnání se staršími díly je to děs a běs. Ošklivá grafika, kterou byste mohli zcela odpustit šestému dílu a s přimhouřením oka i sedmému, je zde opět v celé své "kráse". Zvláště ovšem "vyniká" v naprosto odporném světě "Jadame", který si evidentně libuje ve výrazných barvách. Vážně mlátit žluté vosy na svítivě zeleném trávníku se spoustou svítivě barevných kytiček. Zvedá se mi žaludek jen si na to vzpomenu. Obecně je výběr nepřátel značně podivný (ještě horší než v díle šestém).

Snaha o přidání nových postav taktéž příliš nefunguje. Resp. jsou velmi špatně vybalancované. Pročež asi každý skončil se standartní partou (válečník, kněz, kouzelník-nekromacer + doplňující charaktery - minotaur/upír). Někteří dopadli i hůře a hru končili třebas s pěti draky, přičemž i s jedním v partě se hra stávala až nemístně jednoduchou.
Kde byly v předchozím díle jednoduché ale velmi zábavné volby mezi dobrem a zlem, jsou zde jen kosmetická odlišení, která v posledku ovlivňují velké houby.

Rovněž bych se rád ohradil proti použití "známých charakterů". Když už někam podvacáté nacpu nekromancera Sandra (+ Thanta), tak bych měl také koukat, ať setkání s nimi stojí za to. Zvláště když v minulém díle fungovalo "propojení" mezi HoMaM a M&M celkem dobře.