Pro fantasy RPG mám asi slabost. A tak mě začátek Dragon Age poměrně dost chytl. Vybral jsem si City Elfa a hnedle jsem pocítil, jaké to je být týraným obyvatelem ghetta (po zbytek hry už mi to bohužel nikdo nedal sežrat). Některé z tzv. "originů" jsou skutečně nadupané záležitosti a já se těšil, co hra předvede dále...

Dalších cca 50 hodin hrací doby však bylo dost nudných. Dragon Age není až tak moc RPG, a tak kombinujete jen pár dovedností. Ne že by to bylo zcela na škodu (u válečníků není až tak obvyklé, že vůbec "kouzlí"), alespoň souboje poměrně rychle odsýpají. Tedy na obtížnost easy, kdy si nemusíte dělat starosti s friendly fire. Upřímně od poloviny hry jsem tak hrál a mohu jen doporučit. Na vyšší obtížnosti musíte neustále přepínat na mága a pobíhat s ním, abyste mohli používat AoE kouzla, což je otrava. Už tak jsou navíc souboje dost střelené, když vaši rekové divoce vbíhají do pastí (když jim to zakážete, tak třebas válečníci dělají tužku a musíte je řídit ručně) a nepřátelské mágy je tak lepší zlikvidovat na dálku kouzly. S obtížnosti easy jsem tak ušetřil dost času neboť...

Nepřátel je dosti a především jsou v malých koridorech a mapách. Snad jsem ještě neviděl RPG, kde by bylo tolik pidi map (všechny "naštěstí" mají vlastní loading) a mapiček. Dokonce i ve větších dungeonech většinu dobu probíháte úzkými koridory, z nichž nelze odbočit. Tedy v dungeonech je to houby podivné, ale když se to samé stane kdekoliv v divočině a vaši udatní rekové se zastaví o vysokou trávu nebo deset centimetrů vysoký kopeček... Někomu se opravdu nechtělo dělat s pěkným světem. Prostě jen místnost či lokace (často se opakující a tedy identické) a tam se něco stane... A další den znovu... Jednou je z toho hlavní story mapa, jindy side quest a občas ani záznam v kodexu. A pak i ty úkoly, co plníte...

Questy jsou v Dragon Age po většinu doby opravdu příšerné. Což se týká i hlavní dějové linie. Lothering, Redcliff, Circle Tower (Fade!), lesy svobodných elfů. Až sem spadá těch mnou výše zmíněných padesát hodin nudy. Určitě tomu nepomohlo to, že jsem po vesnici Lothering šel do příšerně koridorovité věže mágů a zde narazil na herní lobotomii v podobě Fade. A pak Redcliff... Znělo to zajímavěji. Obrana města před zombie útokem fajn, ale pak zase ten hrad a... Syna místního lorda posedl démon. Může za to Blood Mage, který pracoval pro Loghaina... Zní to jako shrnutí, ale ono se toho bohužel o moc víc neudálo. Jde opravdu o elementárně načrtnuté téma, které poměrně záhy vyřešíte. A můžete se vydat třebas Brecilianských lesů, kde budete zase pobíhat v úzkých koridorech a nakonec se dozvíte, že elfí trouba se prostě jen před staletími chtěl pomstít na lidech za to, co udělali jeho rodině. Zase jen primitivní dějový náčrtek, byť zde to bylo lepší (i těch úzkých koridorů bylo méně, za to však v divočině spousta deseticentimetrových kopečků, které váš drakobijec nevyběhne). Ale nakonec změna přišla...

Nejpozději od Deep Roads pod trpasličím Orzammarem. Je to vykradená tolkienovská Morie, ale konečně narazíte na velké mapy, gluma (fakt tam je - slouží jako obchodník) a hnedle to chytne jinou atmosféru. Od anonymních darkspawnů se také přesuneme třebas k pavoukům, kteří jsou pěkně animováni a spouští se k vám na vláknech ze stropu. Jejich královna teda zase byla trapas (čekal jsem logicky obrovskou pavoučici a la Odula), ale člověk nemůže mít vše. Závěrečné rozuzlení trpasličích jeskyní zase žádný trhák, ale dále bylo vidět postupné zlepšení. Bohužel ve hře je i spousta vedlejších questů...

Které jsou většinou naprosto tragické, dones, dojdi do pidilokace a zabij, předej pět zpráv po celé mapě, vyřiď vzkaz pěti mágům... Snad jen ti Antivan Crows byli o fous lepší. Ale když si vzpomenu třebas na odhalování nákazy v Downtownu ve VtM: Bloodlines a opuštěnou nemocnici tamtéž... Standart je zde holt značně snížený. Asi byli propuštěni všichni pracovníci Bioware, kteří nepracovali a místo toho měli drze "nápady".

Od Landsmeetu je to zase dobré. Rychle to odsýpá, byť tedy ten Landsmeet mohl také být epičtější a promyšlenější. Naopak následné elfí ghetto bylo opět bezvadné. Hlavně linie s "léčiteli" otrokáři. Zde to zase mělo atmosféru. Podobně lord Howe a jeho panství taky ušlo. Nebo vězení... (Loghain se s tím evidentně nepáral). No a pak zbytek hry už rychle uteče. Do závěrečného souboje se mi podařilo povolat jen jednu jednotku (do té doby jsem žádnou nepoužil). Asi musí vojáci pochcípat, aby bylo možné přivést posily. Ale tak to (přes ty prachy, runy atp., co jsem do nich narval) neva, beztak to byl na onu easy obtížnost souboj na pár minut (tenhle si ale vyzkouším i na těžší, tady to má smysl). Čili od Orzammaru (dělal jsem jej z aliančních questů naposled) už můžete být klidní. Hrajete už totiž konečně poměrně slušné RPG. Ale hodili by se tedy lepší parťáci...

Družníci jsou skutečně dosti nepropracovaní. Moc toho nenamluví, reakce na okolní dění mají skutečně jen občasně a občas mají tak plochou osobnost, že se tomu snad ani nedá říkat osobnost. Jsem btw pro kulturní toleranci, ale že něco ztratíte a chytne vás rapl... A k sobě přijdete až po vyvraždění rodiny farmáře holýma rukama... To je trošku overkill... Hlavně pak tedy řešení, kdy tomuhle raplovi seženete jeho obouručák... Jo vraždil nevinné lidi holýma rukama, ale když má teď dvoumetrový meč, tak jsme všichni v bezpečí. Jinde to není o moc lepší - babča Wynne (o moc víc se o ní opravdu říci nedá), strašidelná Leliana, Yoshimo-Zevran... Oghren a jeho hlášky lepší. Obdobně pes a jeho kňučení. Morrigan dobrá ze začátku, ale pak už ji také začalo bavit mlčení. Jo a nejlepší je Alistair. Tu jeho ironii jsem si oblíbil natolik, až jsem jej posadil na trůn i s Anorou. Opravdu fajn charakter a kvůli tomu jeho špičkování s dalšími NPC jsem jej tahal prakticky celou dobu. A v té zlaté zbroji (DLC Return to Ostagar) a Duncanovým štítem na zádech (ten od Lorda Howe byl ale asi lepší) mu to seklo.

Jinak celkově je Dragon Age dobrým zástupcem postupné debilizace žánru. Ještě pár let a budeme mít RPG, ke kterým se můžete vrátit kdykoliv, jelikož je úplně jedno, co v nich uděláte. Ten trend je opravdu u Bioware her znát. A to se mi KotOR a Jade Empire ještě dost líbily...

P. S. Pokud přežijete citelně horší engine NWN 2, tak dostanete o dost lepší hru.

Revidováno v roce 2021.

Bioware na svém dalším dílu ze světa Star Wars odvedl ohromný kus práce. To je zcela bez diskuze. Každý charakter je kompletně (a velmi kvalitně) nadabován a grafika dobře funguje, byť přenádherná není. I ten příběh celkově vlastně docela jde... Na to že je to onlinovka tedy. Oceňuji i množství předmětů, díky němuž mají postavy hráčů téměř vždy alespoň trochu odlišný vzhled.

Odpovídání kolečkem mi i dnes nesedí a občas text volby neodpovídá tomu, co charakter nakonec vyřkne (týká se ironických odpovědí atp.). SWTOR ale dnes nabízí ohromné pole možností. Jedná se o klasickou onlajnovku, kterou do dohraní class stories žene právě příběh. Ten později notně kvalitou upadá, jak přijde obsah, který je víceméně stejný napříč povoláními. Dnes je však ohromná výhoda ve značně rychle přibývajících zkušenostech a class stories tak není třeba mixovat s nepříliš propracovanými vedlejšími questy. Zcela zadarmo si tak můžete SWTOR zahrát jako pokračování KotOR a to s osmi odlišnými příběhy. I pokud nechcete onlajnovky hrát, tak tohle imho stojí za vyzkoušení. Jak hodnotím jednotlivé charaktery viz níže.

Obsah vyžadující další hráče se potácí od průměru až k občasným velmi dobrým flahspointům a operacím. PvP je rovněž solidně zpracované. Naopak vesmírné bitvení v automatovém podání není nic moc a Galactic Starfighter by rozhodně mohl být také lepší. Jenže ač to či ono není třebas tím nejlepším v žánru... SWTOR vše kombinuje do jednoho celku, kde si prostě sami můžete vybrat, čemu se chcete věnovat. A to je ohromná výhoda.

Seřazení po dohrání všech class:

Rep. Trooper
Příběh: Mně osobně velmi sedl. Příslušník speciálních jednotek a jeho rychlý vzestup vyvolaný nečekanými "okolnostmi". První kapitola celkem slušná. Posléze při boji proti generálu Raktonovi i jedno zatraceně dobré dilema. Moc se mi líbilo, že v řadě vedlejších rozhovorů a questů nadále všichni salutují, oslovují se hodnostmi a NPC jsou většinou nadšené, že mohou hodit své problémy na velitele Havoc Squad. V posledním questu se daří vyvolat alespoň tak nějak víceméně pocit souboje armád, o což se snaží více classů a bohužel většinou neúspěšně.
8/10
Posádka: Rep. Trooper nemá nemá nejlepší společníky jednotlivě. Ale celkově mezi ty nejlepší party rozhodně patří. Tanno Vik se k Light Side charakteru moc nehodí (naopak k DS je bezvadný a navíc je docela zábavný) a Yuun je hrozný. Ale první tři družníci dobře sednou vždy a dostáváte je celkem rychle (na prvních čtyřech planetách).
8/10
Gameplay: Rozhodně silná stránka classu. Jako DPS commando máte extrémně jednoduchou "rotaci" (tzn. jaké ability spouštět pro maximální účinnost), ale extrémně zábavné to tedy není. Naopak jde o zábavného tanka. Může si i dovolit semo tamo drobnou chybu. S harpunou je to v HM flashpointech jako koncert. IMHO nejde o nejlepšího tanka, ale rozhodně o nejvšestrannějšího a celkem jednoduchého na hraní. Na Rep. Troopera je rovněž řada krásných zbrojí, které vás bude bavit skládat. Podle mého má asi nejlepší výběr ve hře a i mnoho volně dostupných vypadá zatraceně dobře.
8/10
Dabing: Oba dabéři jsou extrémně zkušení. Jennifer Hale není ani třeba představovat a Brian Bloom je jen o fous méně známý. Asi bych paradoxně spíše doporučoval mužský charakter, jelikož Jennifer Hale namluvila i Satele Shan, což je další přední postava hry. Její hlas pro vojandu pak není její nejlepší práce. Jakkoliv je samozřejmě stále výborná. U troopera prostě nemůžete sáhnout vedle. Plusové body i za další členy posádky. Moira Quirk (dabuje Elaru Dorne) už se zařadila mezi mé oblíbené.
9/10
Hodnocení celkově: 8,25/10

Imperial Agent
Příběh: Absolutně nejlepší příběh ve hře. Kdo by to byl řekl, že MMO může představit takhle dobře zpracovanou špionážní linku. Každý úkol v jejím rámci byl zábavný, nechybí celá řada nečekaných zvratů. Chiss má navíc i vícero zajímavých dialogů (hlavně na Hothu). Už na konci první kapitoly je jedno zajímavé dilema a pokud jste opravdoví parchanti, tak dostanete pěkný titul (který bohužel při dalším hraní mnoho neznamená).
10/10
Posádka: Tady už naopak Imp. Agent trochu ztrácí. Společníci jsou celkem zajímaví, ale nedá se říci, že je to ta pohodová a vtipná parta, s níž chcete létat vesmírem. Spíše, obdobně jako sám agent, jsou (bez výjimky) nebezpeční sami sobě i okolí.
7/10
Gameplay: Můžete hrát toliko za pět různých DPS větví nebo heal. Sniper celkově dokáže v první chvíli vyrobit velké poškození, ale pak to jde zase střemhlav dolů. Při větvi marksmanship půjde dosti vaší damage na zmar a tak lze vlastně doporučit jen Engineering Snipera. Operative DPS taky jde. Trochu hůře jste na tom i při výběru zbroje. Ale pár jich za to stojí.
7/10
Dabing: Bertie Carvel (resp. jeho vyšší hlas) může asi pár lidem sednout. Dabing je takový "zle arogantní". Nicméně v souboji s Jo Wyatt nemá absolutně šanci. V SWTOR Jo předvádí ještě lepší práci než ve Witcheru 3 (kde dabovala samozřejmě Ciri). Její hlas k postavě absolutně sedne a patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve hrách slyšel.
9/10
Hodnocení celkově: 8,25/10

Sith Warrior
Příběh: Celkem slušný příběh s výbornou první kapitolou. Rozhodně doporučuji hrát za Dark Side, neb žádný jiný class na to není tak stavěný a u Sith. War. si užijete nejvíce "dark" možnosti ve hře. V rámci stíhání mladé tajemné příslušnice Jedi řádu jich je dost a dost. V dalších kapitolách to jde se zábavností už dolů (první kapitola je ale nejdelší).
8/10
Posádka: Sith Warrior má imho nejlepší NPC ve hře - Vette. Rovněž nedávno zveřejněné statistiky ukazují, že je ze základních posádek nejoblíbenější. Jde zároveň o první získané NPC a tak se vám bude starat, vzhledem ke své výřečnosti, o zábavu celou dobu. Jde o takového Smugglera v posádce Sith Warriora a i v rámci DS jsem neměl tu sílu jí týrat. Jaesa pak nabízí nejvíce DS romanci ve hře. Je absolutně šílená a i díky ní si to hraní za zlý charakter ještě více užijete. Zbytek party už tak skvělý není a nemožnost trvale se rozloučit s Quinnem mě štve ještě dnes.
8/10
Gameplay: De facto všechny ability mají dosah jen do čtyř metrů a tak budete stále pobíhat jak debil. U tanka žádná harpuna, která by vám to ulehčila, žádná zvýšená rychlost jinou abilitou. Vynahrazuje to asi nejlépe fungující AoE Taunt (aby se nepřátelé soustředili na něj) ve hře. DPS Marauder je na tom s dosahem obdobně. Ovšem platí, že pokud za něj umíte, tak jde o skvělou postavu. A hlavně Carnage spec je extrémně rychlý. Má také přístup k velmi dobře vypadajícím zbrojím.
8/10
Dabing: Sith Warrior má z dabérské scény asi méně známé zastupitele. Konkrétně Mark Bazeley a Natasha Little. Jakkoliv oba odvádí velmi solidní práci, tak preferuji asi mužský hlas, který se k charakteru hodí o něco více. Vette (první členka posádky) je namluvená Catherine Taber. Mission Vao se tak vrací do "Staré republiky". Jiní ji spíše poznají jako Padmé z animovaného seriálu Clone Wars.
8/10
Hodnocení celkově: 8/10

Bounty Hunter
Příběh: Jste lovec odměn a lovíte odměny. Příběh je kompletně nudný. Potěší jen pěkná možnost státi se Mandalorianem.
5/10
Posádka: V rámci celkové nevyváženosti má naopak BH posádku naprosto výbornou. Mako mě ještě tolik nezaujala, Ale Gault je před Gussem a těsně po Vette mé nejoblíbenější NPC. Opět vrcholově zábavný de facto "smuggler". I Torian mě překvapivě neotravoval. Taková mandalorianská naivka, ale dobře napsaná. Blizz je samozřejmě vrcholově roztomilý, bohužel rovněž trpí tím, že jej získáte až na Hothu. Skadge je hrozný a je škoda, že se v téhle jinak prima partě objevil.
9/10
Gameplay: Platí to, co u Troopera. Včetně přístupu k jen o fous méně pěkným zbrojím. Mandalorian Hunter set by ale měl tenhle class snad obdržet v rámci příběhu, páč jinak je úděsně drahý. Animace Arsenal Mercenary vypadají ve hře díky dvěma pistolím výrazně více dynamicky, než animace obdobného Commando Troopera.
8/10
Dabing: Tom Spackman či Grey Griffin (známější spíše jako Grey DeLisle). Tom Spackman má over-the-top drsňácké hrdelní podání. Někomu může sednout, ale na Grey DeLisle v žádném případě nemá. Grey známe i jako Kahlee Sanders (a jiné) z Mass Effect série, Handmaiden z druhého KotOR, Jeanette (atp.) z V:TM - Bloodlines a samozřejmě jako Viconii či Nalii z Baldur's Gate 2. V KotOR tato velezkušená dabérka odvádí opětovně dobrou práci a lze ji tedy jen doporučit. Dobrou práci ale dovádí i Daran Norris jako výše zmíněný Gault.
9/10
Hodnocení celkově: 8/10

Jedi Knight
Příběh: Dějová linka je taková ta tradiční hrdinská. Jako byste hráli KotOR III. V rámci sestupné kvality série zase o něco horší. Ale všechny střety s Císařem jsou dobré. Rovněž je dobré, že na Corelii potkáte znovu rytíře Jedi ze svého minulého hraní.
7/10
Posádka: Jedi Knight má hodně slušného člena posádky v Kiře a jinak to za nic moc nestojí. Nikdo není vysloveně špatný ve smyslu Skadge, Yuuna, Bowdaara či Qyzena. Ale ani Scourge či Doc také vysloveně nezaujmou.
7/10
Gameplay: Platí co u zrcadlového Sith Warriora. Jen zbroje jsou ještě o dost horší a připadáte se v nich jak obrněný somrák. Složit dobře vypadající zbroj je extrémně složité. Ale nakonec se mi to (velmi draze) povedlo.
7/10
Dabing: David Hayter namluvil rytíře a Kari Wahlgren rytířku. Hayter zní jako solidní had (chytrému napověz...). Neodvedl ale špatnou práci. Kari Wahlgren je přeci jen o něco známější (naposledy z Cyberpunku 2077 či seriálu Rick and Morty) a dabing se jí povedl. Plusem je i hlas Kiry (viz výše), kterou má na svědomí zkušená dabérka Laura Bailey.
9/10
Hodnocení celkově: 7,5/10

Smuggler
Příběh: Smuggler mě vysloveně překvapil. Jednotlivé dialogy jsou velmi zábavné a často se v nich zasmějete, neb váš Smug dokáže vyprodukovat vtipné odpovědi. Rozhodně si také užijete veselého svádění NPC. Celý class byl příběhově v těžké pozici, ale autoři se s tím skvěle popasovali. Třetí kapitola dosahuje kvalit Imp. Agenta.
9/10
Posádka: Tady mě opět Smuggler celkem mile překvapil. Corso je celkem dobrý, Bowdaar hrozný, ale naštěstí s dalšími získanými společníky se to zlepšuje. Risha už je hodně slušná a má dobré rozhovory se Smugglerem. Akaavi snad ještě lepší, byť ze začátku mě štvala, jak si dojemně pochvalovala přijetí zbytkem posádky. Rozhodně bych ji ale doporučoval jako konečnou volbu pro romanci, neb sveřepá mandalorianka a nezodpovědný svůdník mají zábavné dialogy. Pokud hrajete za ženu, tak je na výběr jen Corso a upřímně moc vám ho nezávidím. Asi nejlepší společník Smugglera je bohužel až ten poslední. Guss představuje "comic relief" a snad už se ani nemohl více povést. Opravdu škoda, že je až na Hothu.
8/10
Gameplay: Zrcadlově stejný jako Imp. Agent. Sniper puška je ale přeci jen unikátnější. "Zbroje" jsou ještě více na jedno brdo a tedy nic převratného.
6/10
Dabing: Maury Sterling i Kath Soucie oba odvádí celkem dobrou práci. Soucie je určitě známější. Ač ale dělá, co může, tak mi její hlas zní k postavě trochu "staře" a mám tak o něco raději Sterlinga. Soucie btw kdysi do Baldur's Gate 2 namluvila Aerie či Ellesime. Ale také Lauru či jeden z hlasů Mastera v prvním Falloutu.
7/10
Hodnocení celkově: 7,5/10

Sith Inquisitor
Příběh: Rozhodně patří mezi mé nejoblíbenější. Postupný vzestup otroka disponujícího "silou" a jeho přerod v mocného vládce temných sil s vlastní armádou a učedníky. Armáda a učedníci jsou vám už bohužel na pytel a ve hře vám vlastně moc nepomohou. Jsou vidět maximálně v jednotlivých in game animacích. Přesto je ten postupný vzestup extrémně uspokojující a texty jsou dobře napsané.
9/10
Posádka: Tady je to horší. Snad jen Khem Val je zábavné NPC (a naštěstí také první). Ostatní tak nějak celkem jdou, ale mezi vaše oblíbené většinou patřit nebudou.
6/10
Gameplay: Sith Inquisitor má přístup k poměrně širokému množství různých rób a to byť může nosit toliko lehké brnění. Sith Assassin je s přehledem nejzábavnější tank ve hře. Nejsnáze na sobě udržíte pozornost nepřátel. Bohužel také nejsnáze zemřete po chybě vlastní nebo po chybě healu. I v rámci normálních questů má Sith Assassin slušné poškození u plošných schopností a budete je tak procházet daleko rychleji než s ostatními tanky. Jako DPS (Sith Sorcerer) je rovněž dobrý a Area of Effect poškození je skvělé. Rotace dovedností je jednoduchá. Ale podle mého se docela rychle ohraje. Heal je imho nejlepší ve hře. Z DPS Assassinů doporučuji asi Deception. Za tuhle větev se hraje docela dobře. Celkově ale preferuji jiné classy.
7/10
Dabing: Euan Morton a Xanthe Elbrick. Ani jeden z nich není moc známý a jak napovídá výsledek, tak to má asi i důvod. Mužský hlas je vyšší a opět zní poměrně arogantně, což může některým k postavě sednout. Ženský je jak od aristokratické babičky. K postavě se podle mého moc nehodí. Andronikos Revel je namluven zkušeným dabérem Stevem Blumem, který má na svědomí i Grunta ze série Mass Effect. A, no... Grunt se mu povedl o dost více.
6/10
Hodnocení celkově: 7/10

Jedi Consular
Příběh: Jo, byl tam. Vlastně je i docela snesitelný a bavil mě stále více než ten u Bounty Huntera. Jste prostě diplomat. Na konci máte údajně i flotilu a armádu, akorát je nikdy neuvidíte, jen se o nich mluví a jsou nasazováni do "akce" někde mimo váš dohled. Dějová linka s dětmi Emperora ale není celkově špatná. Jen to taky není zrovna terno.
6/10
Posádka: No ty jo... Tharan byl asi nejlepší, jelikož jsem si jej představoval jako dr. Kriegera ze seriálu Archer. Oblíbenost Zenitha vůbec nechápu. Byl to totální random blb jak z diskuzí na novinkách. Nadia je tu pro ty, kteří mají rádi japonské hentai. Ale musíte kvůli tomu hrát za chlapa, což vzhledem k jeho hlasu bude vyžadovat maximální přemáhání.
4/10
Gameplay: Viz Sith Inqusitor. Bod dolů za "zbroje", které jsou většinou celkem ošklivé. Vlastně budete spíše běhat v některé z těch základních "oblečků", jež vypadají celkem dobře. Obdobně animace dovedností jsou nudnější než u inkvizitorů a tedy další důvod pro onen bod dolů.
6/10
Dabing: Athena Karkanis se dabing consularky moc nepovedl, je podle mého zbytečně hrdelní. Má ale štěstí, jelikož hlas Nolana Northa patří k tomu nejhoršímu, co ve hrách můžete slyšet. Consular v jeho podání zní jak usvědčený pedofil a malé padawany byste raději svěřili Palpatinovi.
5/10
Hodnocení celkově: 5,25/10


Doporučené kombinace:
Light Side muž/žena, Mirialan/Human/Zabrak Watchman/Combat Sentinel (DPS)
LS žena, Miraluka/Twi'lek/Togruta Seer Sage (Heal) či Mirialan Infiltration Shadow (DPS)
N muž, Cyborg/Zabrak Vanguard (DPS/Tank)
N muž, Human/Zabrak Saboteur Gunslinger (DPS)

DS muž, Sith Pureblood Annihilation/Carnage Marauder (DPS)
LS muž, Human Deception/Darkness Assassin (DPS/Tank) či Corruption Sorcerer (Heal)
N žena, Rattataki Arsenal Mercenary (DPS)
N žena, Chiss Engineering Sniper (DPS)

Mé postavy: https://imgur.com/a/6ra6p

P. S. Po konci hry standardní class storyline hraji nejvíce za republiku s (Cyborg) Vanguard Tankem/DPS a (Human) Sentinelkou. Ostatní republikové charaktery mi něčím vadí. U Smugglera a Consulara jsem prostě nenašel tu správnou zbroj. Consular má pak navíc otravný hlas i pokud hrajete za ženu.

Za impérium hraji se (Sith Pureblood) Carnage Marauderem, Chiss Engineering Sniperkou, Rattataki Arsenal Merckou. Méně už s Deception Assassinem či Madness sorckou. U nich mě bohužel opět trochu otravuje dabing (opět nehledě na pohlaví).

Oproti původní hře nabízí MotB podstatně mystičtější a netradičnější děj. Družníků je méně, jsou však propracovanější a mají častěji co říci k událostem ve hře. Hlavně s Kaelyn jsem sympatizoval.

Nejde celkově o datadisk z nejdelších, byť zde častěji potkáte rozsáhlejší lokace. Souboje obtížností také nestouply, možná spíše naopak. Budete se tak častěji kochat takřka božskými schopnostmi vaší družiny.

Ocenil jsem velmi stínovou verzi Mulsantiru, jež má vlastní logiku a specifické odlišnosti. Během děje mě spíše než trable hlavního hrdiny (kdy jsem nadto s "hladem" přestal mít problémy před polovinou hry - holt LG paladin...) zaujal celý koncept Wall of the Faithless a musím říci, že jsem rád bohy Faerunu trochu "pozlobil".

Asi ale budu celkově spíše kritičtější a to ač jsem se při hraní bavil. Vámi vypěstovaný hrdina bude pravděpodobně působit jako pěst na oko. Celá ta sféra stínu (Shadow Plane) a v partě poloviční andělé, hagspawni... Do tradičního Forgotten Realms se to moc nehodí a upřímně autoři mohli určitě zvolit jiný svět z portfolia DnD.

Citelně mě naštvalo craftování. Trochu jsem jej použil, ale střádal jsem si krystaly a těšil se, až se Safia dostane na třicátou úroveň (kdy může craftovat s nejlepšími vylepšeními) a já to rozjedu ve velkém. Ono se to i povedlo. Bohužel ale až po závěrečném souboji. :) Což naštve, jelikož mám pocit, že mi žádný subquest (a tedy ani zkušenost) neutekl. Bohužel také velká většina magických předmětů craftovat ani nejde. Ono samozřejmě vlastně ani není třeba craftovat. Ovšem když už to ve hře možné je, tak by to mělo fungovat lépe.

Pokud jsem také u základní hry oceňoval, že společníci se umí ozvat sami a nemusíte je neustále prokecávat, tak zde se bohužel vrátilo ono "kolečko". Naštěstí vzhledem k omezeným počtům v družině se to dá zvládnout. Také se přiznám, že mi chyběli malinko více "oduševnělí" parťáci. V základní hře měl člověk Sanda či Bishopa. V MotB už moc nečekejte nějaké vzájemné špičkování, viditelné charakterové vady a už vůbec nepočítejte s tím, že by vás nějaký dialog rozesmál. Ve zkratce mi tak (až na Kaelyn) družníci moc k srdci nepřirostli. Byť mají často co zajímavého říci.

Jo a mimochodem v lokaci Wells of Lurue žije farmář za rohem od chatrčí lidojedů. :)

Celkově datadisk hodný původní hry a zahrání tak mohu bez problémů doporučit. Jen to mohlo být celé tak nějak lépe sladěné.

P. S. Takto nakonec vypadal můj udatný rek. Na jeho naplánování jsem velmi hrdý a celý průběh hry jsem si díky tomu více užil. ;-)

Než začnete hrát Neverwinter Nights 2, obrňte se velkou trpělivostí. Předně engine je naprosto strašný a ovládání zmatené a těžkopádné (zvláště při pohledu přes rameno postavy). Grafika je sice solidní, nicméně často až zbytečně "zářivá" a jindy zase nezáživně působící, díky více než polomrtvým lokacím. Hardwarové nároky jsou pak zcela neúměrné výsledku.

Souboje jsou proti hrám na Infinity Enginu vyloženě k smíchu. Naskriptovaní spolubojovníci (kteří se chovají jako dementi) a tuna primitivních bitek. Výjimečně se objeví těžší, nicméně děje se tak opět za přispění skriptů, kdy se vám nepřátelé objeví za zády, nebo vás rovnou obklíčí v nové lokaci (není to moc časté ovšem). I tak pokud vše vezmete do svých rukou (vypnete předdefinované chování družníků), tak ani tyhle momenty nebudou problematické. Standardně je NWN prostě rubačka, kde postavíte mágy za válečníky se Stone Skinem a už se jen díváte. Občas jsem si tak během souboje odešel udělat kafe atp. Proč se více snažiti...

Připravte si i na bugy. Byť ne většinou nějak strašlivé. Ukládejte pravidelně (autosave je poměrně málo častý) a do více pozic. Velmi často se stane, že se nějaký z oněch zmíněných skriptů vůbec nespustí a vy nějakou dobu přemýšlíte, zda máte loadovat či nikoliv.

Připravte se také na ohromné pole možností při vývoji postavy. Pokud si vše rádi plánujete, tak budete v sedmém nebi (i díky stránce jako je nwn2db.com). Neverwinter Nights 2 naprosto excelují počtem "buildů", které vám a vaší fantazií nabídnou. Je pak radost za takový pečlivě vymyšlený charakter hrát (primárně jde o styl samozřejmě).

Pokud s podezřením hledíte na "kecací" schopnosti družníků, buďte ujištěni, že dialogy jsou naprosto skvělé. Už dlouho jsem neviděl takový dobře promyšlený poměr, kdy rozhovorů není příliš, ale mají vrcholovou kvalitu. Například popichování Khelgara a Neeshky je jedním slovem bezvadné. I Shandra, Grobnar či Bishop nabízí často vtipné ironické shrnutí vaší situace a družníci jsou rozhodně celkově velkou předností hry. Zklamáním jsou naopak "romance". Kdy v podstatě prvním sexem vše začíná i končí. Jako u samečka kudlanky....

Pokud hledáte dobrý děj, jste také na správné adrese. Zpočátku se však vyvíjí velmi pozvolna a působí dojmem, že tam je, aby vás mohla hra někam poslat. Nebýt toho kouzla začínajícího hrdiny a prvního parťáka v podobě Khelgara (ta nejlepší NPC naštěstí sbíráte jako první), tak bych byl asi rozmrzelý. Nejpozději ve druhé kapitole však hra dostává až neuvěřitelně kvalitní příběh, kdy jsem doslova hltal blahem soud s hlavním hrdinou či později veledůležitou historii říše Illefarn a jejího hrdinného a zároveň smutného konce. Jen snad pokud by vše končilo v epickém finále o dvě lokace dříve (tj. v oné velké bitvě, jež byla kvalitní, ale mohla tak být monumentální)...

Konečně pokud rádi vybavujete hrdiny slušnou a stylovou výbavou (když zrovna nešetříte sta tisíce na, hmm, jednu z nejlepších částí hry - tj. budování "sídla"), tak zde rozhodně budete v sedmém nebi. Rád jsem svému rekovi kupoval každý nový meč či brnění a rád jsem viděl, že se projevuje na jeho vzhledu i v soubojích. Oproti BG2 byla radost z nové výbavy tedy ještě zvýšena. Možnosti "craftování" je pak také třeba vyzdvihnout.

Závěrem v Neverwinter Nights 2 (zejména ve verzi s datadisky) získáváte ohromný kopec zábavy. Dosaženo jej ovšem bylo za obdobný ohromný kopec kompromisů, kterým musíte projít, abyste se dostali k zlatému jádru, jež hra obsahuje. Je jen na vás, zda to dokážete. Upřímně "herní sečtělost" je zde možná i trochu na škodu, neb kritický hráč najde chyby podstatně dříve, než jej hra dokáže řádné pohltit. Pokud však vydržíte, tak dávám své slovo (ze svého pohledu :-) ), že Neverwinter Nights 2 mají v rámci žánru excelentní příběh i NPC. Bohužel toto zjištění však může nějakou tu chvíli trvat...

Za mě výborné RPG.

K Zaklínači od polských tvůrců jsem od počátku přikračoval trochu s obavami. Ty se bohužel nejen naplnily, ale částečně byly ještě překonány. Pokud se týká většiny postav, jejich nejúdernějších reakcí či i vztahů mezi charaktery, tak jde o takový hold původním knihám, až je z toho bohapustá kopie. Paní jezera a souboj s mořskými potvorami na schodech do moře, odčarování příšery, Triss jako Yennefer atp. U Triss se dokonce i opakuje "rodinný" vztah ke zřídlu. Ba i úvaha o klidné společné budoucnosti je v knižní sérii (kde se ovšem vybaví Geraltovi při souloži s Yennefer, jež mu "omylem" v tu chvíli čte myšlenky). A láska k Triss... Geralte, všichni víme, že sklopila uši jen co se k ní Yennefer přiblížila. V tomto tak i kopíruje silnou vůli své průbojnější kolegyně.

Nicméně od úmorného opakování k samotné hře... Líbilo se vám hned počáteční dilema s výběrem plebsu versus lokální vědmy...? Je v knize (tam se odehrává v utečeneckém táboře, křest ohněm je také hlavní záminkou). Nj. zase zpět...

Pokud už se ovšem dostanu k samotnému soubojovému systému, tak ten je zdařilý. Dokonce až velmi zdařilý. Jeho jedinou vadou je jeho příliš časté využívání proti hordám průměrných nepřátel. Tak skvělý zase není a to i přes to, že monstra (popis, vzhled) jsou další silnou stránkou hry. Zvláště však počíná pít krev v kombinaci s velkým množstvím úkolů typu: "najdi, zabij, posbírej, přines". Jestli se někdo rád trefuje do různých "pošťáckých" questů jakožto prostředku na zvyšování úrovně hrdiny v RPG, tak Zaklínač toto dotáhl až ke skutečnému vrcholu. Zvláště otravné je to v kombinaci s "denním režimem" postav, jenž je zde opravdu jen proto, aby hráče šíleně zdržoval. Pobíhání od čerta k ďáblu je páteřní složkou celé hry, jež zcela zastiňuje příběh samotný.

A ten hlavní příběh v posledku není vůbec špatný. Pravda hlavní postava (Geralt) v něm působí jako pěst na oko, ale jakmile se rozjede (v poslední, ehm, kapitole), tak má své grády a rázem jako bych hrál jinou hru. Celkově je kvalita poslední kapitoly a epilogu nad úrovní celého minulého dění. Pokud by to takhle vypadalo celou dobu, tak to by bylo, ach, přímo skvělé. Už mi to trochu naznačila předposlední kapitola s velmi atmosférickým questem (v rámci hlavní linie) s nevěstou ztracenou v polích (znalí ví, bez spoileru to vypadá triviálně).

Občas také narazíte na dobré nové postavy. Javed nebo Magistr (v knize Profesor) jsou zase totálně mimo, ale ten Sigfried už šel. Aj mu odpustím, že je to úplná kopie jeho knižního fotra(Eyck z Denesle), když je to tedy ten syn. U Yaevinna už je to horší (hlavně ze začátku to byl hrozný kokot). Co se týče postavy Velmistra, tak jsem byl velmi spokojen. Jen škoda, že se neprojevil dříve. Bez těch jeho minionů bych se obešel. Jo a Adda taky fajn. Tady měli autoři prostor její charakter rozvinout a celkem se to povedlo. Byť připomeňme, že v knihách je po odčarování citelně, ehm, mentálně zaostalá.

Jinak grafika dobrá, byť žádná vyloženě úchvatné scenerie. Snesl bych větší variabilitu. Systém zlepšování dovedností velmi dobrý (souvisí se souboji). Úchvatný byl i deník, zejména bestiář. Alchymii a výrobu bomb také kvituji s povděkem. Co se týká samotného RPG systému, tak se Zaklínač povedl skutečně velmi.

Dvojku asi vyzkouším. Ale budu od ní vyžadovat silný příběh s menším počtem odboček a originálnějšího Geralta, jenž více míří k odkrytí vlastní minulosti. Celé to opáčko knih ať si příště autoři nechají od cesty. Celkově hodně "hmm" hra, kterou mohou zkušení hráči RPG s naprostým klidem minout.

Master of Orion 2 je 4x klasikou, s níž se další hry v žánru často porovnávají. Za svůj status bezesporu vděčí celkovému vyvážení, kdy žádná složka hry není vyloženě špatná. Stinnou stránkou ovšem je, že v mnoha ohledech ani příliš nevyniká.

Pokud začnu pozitivy, pak lze bezesporu říci, že hra dobře odsýpá. Dokonce i v závěrečných fázích hry netrvá kolo příliš dlouho (i díky skvěle vyřešené správě planet z jedné obrazovky). Oproti třebas Alpha Centauri netrávíte 3/4 obděláváním okolí "základen". Paradoxně toho ani nebylo dosaženo na úkor hráčových možností. Vítám poměrně široké množství druhů planet s různými bonusy i postihy, velmi slušně provedené souboje vesmírných korábů (tahové) či k tomu příslušné vybavování lodí, které si udržuje určitou míru přehlednosti i před posledními bitvami.

Celému putování vesmírem rovněž nechybí velmi slušná grafika (zvláště "avatary" jednotlivých ras) či celková atmosféra (hudba tomu částečně pomáhá, ale mohla by být i lepší).

Naopak negativ také není málo. Předně výše zmíněná grafika ztrácí své kouzlo po přepnutí přímo na jednotlivou planetu, jimž by rozhodně lépe posloužil onen "kreslený" dojem, nežli jakýsi pokus o "plastičnost/3D". Bohužel i finální "povrch" (gaia) je stále stejně ošklivý a přitom rovnou měrou minimalistický (ergo na tomto se evidentně šetřilo).

Dalším negativem jsou nepříliš dobře propracované "národy". Z určitého pohledu samozřejmě mohou leckomu stačit, nicméně vlastní vývojové stromy (a celková "filosofie"), více odlišné lodě i budovy by byly určitě ku prospěchu. Bonusy a postihy jednotlivých stran jsou však vyřešeny poměrně dobře. Bohužel si nelze zvolit, jaké druhy do hry chcete.

K poněkud méně šťastným složkám hry patří i vlastní obsazování planet, kvůli němuž musíte exkluzivně stavět transportéry. Méně šťastné to je z důvodu, že tam vlastně ani nemuselo být (samotnou "animaci" souboje beztak už v průběhu neovlivníte). Jednotlivá bojová plavidla své osádky mají a stačilo by je tak poslat na planetu. Alternativou je skutečné turn-based obsazování, které by ovšem vyžadovalo širší změny v celkových možnostech (výroba tanků, děl atp.). Bombardování z orbity mě však pokaždé zahřálo u srdce. : )

Bezesporu nejvážnější výtky mám však k diplomacii, která rozhodně nabízí podprůměrné možnosti, dokonce bych až řekl vyloženě "základní". Pár druhů paktů (cca 4), nějaké to vydírání a podplácení (opět nic světoborného) a třešničkou na dortu je možnost vzdát se soupeři (ehm, doteď jsem zcela nepochopil, proč bych to dělal - byť A.I. utlačována hráčem to asi občas využije). Galaktický koncil sice existuje, nicméně jeho prostřednictvím je možné získat pouze "diplomatické vítězství" a nic jiného (to je nadto hodnocené za méně bodů než vojenské, což mi ani trochu nesedí). Tedy žádné mezihvězdné smlouvy s velkým dosahem, pomocí nichž by šlo získat výhodu či vyhrát vícero způsoby. Nadto po případném zvolení "šéfem vesmíru" hra končí. Z Civilizací jsem zvyklý jinak a tedy mě to dosti mrzí. Konání koncilu je také de facto náhodné a poprvé se odehraje až poté, co je většina soustav zabrána hráči.

Konečně poslední výtkou (související s diplomacií) je špionáž. Opět žádná tragedie ale ani nirvána. De facto hra obsahuje jen dva druhy špionáže (příp. kontrašpionáže), přičemž si hráč nemůže vybrat cíle. Ergo jen další složka hry jaksi "do počtu", jež by určitě zasloužila lepší zpracování.

V posledku se tedy vrátím k úvodnímu. MoO 2 je velmi dobře vyváženou hrou, která určitě stojí za vyzkoušení a jež (vzato kol kolem) nemá vyloženě tragické části. Napadá mě však poměrně dosti oblastí, kde by mohla býti lepší, resp. propracovanější. Chybí ji rovněž jakási "nadstavba", jež by ji posunula v mé mysli výše. Alpha Centauri (i přes místy šílenou zdlouhavost") nabídla parádní filosofie (podložené dobrým příběhem) a k tomu příslušné vynalézání technologií, které tak obsahovalo více než jen suchý popis, co ten či onen nový objev přinesl. Zde, zdá se mi, jaksi ona touha udělat něco navíc chyběla.

Dokončení děje mocného Bhaalova zplozence nabídně přímočarý děj, jehož jedinou podstatnou odbočkou je Strážcova tvrz. Ovšem bez debat jde o odbočku vynikají. Rozhodně se jedná o nejpropracovanější dungeon celé série, kde každé patro má svůj malý příběh.

Bohužel o to větším zklamáním je zbytek hry s miniaturními sídly vašich sourozenců (všimnete si hned u Yaga-Shury) a zároveň konkurentů. Datadisk je tak poměrně krátký.

Naprosto tragická je i devalvace reputace, kterou si můžete prostřednictvím několika laciných questů nahrabat už v (jinak překrásném) Saradushi. Podobně ohromně zklame, že je v podstatě jedno, zda je vaše postava zlá či dobrá. Rozdíly v ději, kdy je trůn Pána Zabíjení na dosah, by určitě měly být více než ojedinělé a kosmetické. Velmi smutné je, že i animace je pro všechny konce stejná a mění se jen její text.

Přesto se mi ale datadisk líbí. Hudba nadále hraje krásně. Sarevok je velmi dobré NPC. A děj v posledku má co nabídnout, byť bohužel nějaká volnost je pohřbena velmi hluboko pod zem. Soubojů je bez debat hodně. Nicméně v této době už de facto není nic, co by vaše skupina udatných reků (/padouchů) do minutky nevyřešila. Improved Haste a Critical Hit na válečníky a kouzelníkům zastav čas, vylepšená hbitost a dračí dechy a strašlivá vadnutí. I tak budete párkrát loadovat (například když Balthazarovým mnichům vyjde útok Roztřesenou dlaní).

Velmi příjemné je vaše útočiště v Abyssu, které obývá i váš malý pomocník Cespenar (asi i největší tvrďák si jej musí zamilovat). Samozřejmě Lawful Evil bůh jen těžko mohl mít své sídlo v chaoticky zlém světě. Ale Bioware bych tohle asi odpustil. Neodpustím ovšem šíleně stručné popisky u vrcholových artefaktů celé série. Napsat těch pár řádků navíc určitě neměl být pro autory problém.

V posledku tedy krátký ale zajímavý datadisk, který představuje očekávané a nutné finále. Určitě nejzdařilejší převedení DnD pravidel pro postavy vysokých úrovní do počítačové hry. Volnost začínající hrdiny však nutně od počátku série upadla.

První díl ságy, která vrátila krev do žil fantasy RPG, by asi nejlépe charakterizovala určitá "lehká" těžkopádnost - krásné to spojení...

Začátek vás (až na pěknou grafiku) asi jen poměrně obtížně ohromí a popravdě hodně lidem trvá, než je hra pořádně vtáhne. Úkoly často skutečně nejsou velké terno a hlavní příběhová linie (jež je povětšinou tak trochu v pozadí) je odkrývána až příliš pozvolna.

Přesto je však pro mě Baldur's Gate tím nejlepším převedením klasických "her na hrdiny" do počítačové podoby. Soubojový systém je funkční a BG nabízí spoustu malých úkolíků, které mi (byť ze širšího pohledu mohou vypadat dementně) vystihují strasti začínajícího hrdiny (či i padoucha), jež nemá možnost opovrhnout podřadnou prací, ale zároveň má míru svobody, na kterou už protřelejší dobrodruh může leda sentimentálně vzpomínat. O to více se tak těšíte z každého skutečně hodnotného předmětu a zbraň +2 (kterou byste v datadisku druhého dílu ani nezvedli ze země) je zde důvodem velké radosti ba i pýchy. Zvláště pak, když si přečtete něco o její slavné historii.

Hra také poměrně silně těží z DnD licence různými knihami, které se opravdu válí skoro všude a jež vás silněji vtáhnou do nejbohatšího (byť zároveň i velmi "klasického") světa, který kdy lidská fantazie vytvořila (a nadále vytváří).

Přiznejme si však další chyby... Prolézat lokace mimo město opravdu často hrozí nudou. A více se paradoxně baví ti (alespoň to je můj případ), kteří přesně ví, kam jít. Místo prolézání celé mapy tak prostě dojdete do tří částí, kde se něco děje a rychle pak do další. Pokud ale hru neznáte, tak jde o určitý deficit, který citelně umenší až pokračování.

Na jednu stranu bych zde rovněž mohl zmínit, že první díl stále hraji, na druhou stranu se ale přiznávám, že bez modů bych po něm ani neštěkl. Dialogy jsou skutečně podprůměrné a parťáci mají osobnost jen v hrubých rysech naznačenou, byť i zde je vidět pokrok proti mnohým předchůdcům. O to více je tak dána možnost vyniknout modům jako je BG 1 NPC Project, kde jakmile poprvé zakusíte veselou dvojkou Montaron & Xzar či nyní velmi propracovaného Khalida a Jaheiru, tak už prostě nemůžete hrát "čistou" hru.

Tak či tak byl Baldur's Gate důležitým a kvalitním krokem na poli RPG, kterýžto i nadále (ač nepopiratelně trochu "zestárl") zůstává s přehledem nad nynější průměrnou produkcí v rámci žánru.

Freespace určitě nemá nejlepší příběh na světě. Rovněž grafika je ucházející. Ostatně udělat celkem hezký vesmír a pár modelů lodí asi zase není tak obtížné.

Čím v posledku tahle hra zaujme je... vyváženost. Především pokud máte joystick, tak je hra tak akorát obtížná, ovládání lodě i "wingmanů" tak akorát složité. Ničím hra nějak zvlášť nevyniká, jen do sebe vše zapadá. Nejde o strategii na kola ani bezhlavou střílečku. Vše je tedy obsaženo "tak akorát", aby hra nepostrádala dynamiku ani určitý prvek plánování.

Hráč je stále v centru dění. Společníci nejsou kdovíjak geniální a pocit, že je musíte tahat z bryndy, není zase tak ojedinělý. Nicméně své úkoly si plní a některé mise se tak stávají skutečnými vesmírnými bitvami, které máte z první ruky.

Opravdu si tak užijete ničení obřích vesmírných korábů Shivanských pejsků, řev vašich podřízených letících vstříc smrti, hvizd projektilů prolétajících kolem vaší lodi (pravověrní fyzici si naštěstí opět mohou leda škubnout pedálem) i nějaké ty medaile, jež občas inkasujete.

Pokud máte jakýkoliv funkční joystick, tak to prostě stojí za vyzkoušení. Nemusíte být kdovíjaký "letec". Občas sice budete nějakou misi muset opakovat, ale stačí trocha štěstí a možná i změna taktiky a už si to rázujete do další mise.

Freespace se prostě a jednoduše dobře hraje, hra není zbytečně obtížná (pocit frustrace se občas dostaví, ale misi vždy nakonec splníte max do 2-3 pokusu), bitky ve vesmíru se pohybují od zábavných až po vynikající a náplň hry je dostatečně variabilní.

Závěrem pokud jste fandové přestřelek v Hvězdných válkách, tak zde si to užijete na vlastní kůži. Mohu garantovat, že prolétání kolem trupu největších Shivanských lodí je opravdu zážitek. Zvláště, pokud by Freespace byl vaším prvním vesmírným simulátorem.

Icewind Dale je živoucím kontrastem mezi úžasnou prezentací a dementním obsahem. Jak nádherně umí působit svou hudbou, překrásnou grafikou, popisem každého detailu v každé lokaci vždy naplněné atmosférou. Jak opojně působí onen pocit hrdinů na začátku velkého dobrodružství. A jak ubíjející je samotné hraní...

Ve skutečnosti má i Icewind Dale velmi pěkný příběh. Kresselack, Yxunomei, Belhifet, Icasarach jsou vynikající záporáci a dají odpustit i tomu, že tvůrci slyšeli o Válce Krve pravděpodobně jen z projíždějícího autobusu, což se projevuje v naprosto nezvládnutém vztahu baatezu x tanar’ri.

Samotné hraní je však až k uzoufání nudné. Tisíce a tisíce soubojů doslova na každém kroku, bez přestávek k odpočinku či "vychutnání vítězství". Vrátíte se z obtížné výpravy a nikdo vám ani neposkytne oslavu hodnou hrdinů (vzpomínáte na Trademeet v BG2?). Není zde nic jiného na práci, než tlouct příšerky po kebulích, házet do magické knihy nová kouzla a spát. Na světě neexistuje jiná hra s tak úžasnou "omáčkou okolo" a přitom s tak prohnilým obsahem.

Nic a nic to bohužel zcela nespraví. Naprostou odtrženost postav od děje ještě můžete vylepšit kvalitním NPC modem (kdy pak čekáte na jakýkoliv dialog jak na smilování boží), ale základnímu konceptu hry bohužel nic nepomůže.

Icewind Dale je skutečnou tragédií. Nejde o hru příšernou ani podprůměrnou. V mnoha ohledech je i naprosto úžasná. Ale když si uvědomím, jak skvělá mohla tahle hra být, tak se mi chce vraždit. A to i přes to, že musím nutně ocenit její nepopiratelné kvality poměrně vysokým hodnocením.

Pro ty, kteří dávají 95% - 100 %: Naprosto bezduchý zakladatel bezduchého žánru. Zvuky rvou uši, posílání jednotek po jedné jest tragikomické. Až na pár detailů je výběr strany otázkou vaší ("nej") oblíbenější barvy (výběr ze třech!). Nepřátelé nejsou schopni jediného skutečně koordinovaného útoku, jen posílají jednotky vždy tak, aby je vaše řady dokázaly postupně pozabíjet. Parodie na strategii.

Pro ty, kteří dávají 60% - 90%: Asi není důvod, abychom se k téhle hře dnes ještě vraceli. Nicméně když to zkusíme, tak plusy určitě najdeme. Předně grafika překvapivě není tragická a má svůj celkem slušný styl. Druhak mentatové se určitě povedli, podobně jako animačky, které v tomto případě snad ani nemohou zestárnout (anžto byly dělány ručně). Strany se, pravda, příliš neliší. Nicméně přesto je celková "atmosféra" při hraní za Atreides, Ordos či Harkonnen odlišná a k sakru... Vždyť je to Herbert. Osobně mám od něj rád jen první knihu, nicméně i v téhle hře cítím vánek vířící duny nasycený kořením. A mé oči náhle chytají slabě modrý nádech.

Pro ty, kteří dávají 0% - 55%: Bohužel ani pod oněch 70% nikdo nešel. Ať žije klasika a absence vlastního názoru! Nasázejme všem hrát starším 15 let stovky! Pozér je bůh! Je nám okolo dvaceti, ale všichni jsme si již jisti, že naše mládí bylo to nejlepší a s mladou generací (tzn. stejní cucáci jako my, jen o pár let dříve narození) to nutně musí jít z kopce. Předstírejme, že hry našeho mládí nejsou z dnešního hlediska mozkovou mrtvicí.

P.S. Měl jsem dlouhý den v práci. :)

Ach. Další z našich "starých klasiků". Tentokráte nicméně klasika i pro mě.
Ufo-Enemy Unknown je strategií, která disponuje hnedle několika složkami. Minimálně polovinu času tak strávíte starostí o vlastní základnu (po čase základny), výzkumem a výrobou nových předmětů pro vaše speciální jednotky.

Druhou část se pak věnujete přímo misím a ty jsou skutečně fajn. Prostředí jsou poměrně variabilní (žádné terno to ale zase není) a navíc de facto všechno se dá zničit - obrovská výhoda když víte, že se nějaký parchant skrývá za rohem. Nejzajímavější mise pro mě byly nikoliv ty v terorizovaných městech, nýbrž při ohledávání největších létajících talířů (vždy je v nich osazenstva a výbavy dle toho, s jakou rychlostí a zbraněmi jste ufo sestřelili). I když jste se přibližovali k takovému kolosu s velkou a skvěle vybavenou jednotkou, stále budil respekt.

I přes tyto výhody se ovšem najdou i problémy. A dokonce problémy vážné. Určitě nejhorší je "přetékání" údajů u vašich nejlepších vojáků. Stále jsou pak vynikající, ovšem přesunují se logicky jak hlemýždi.

Druhak mám pocit, že stačí zaměřit výzkum na laserové zbraně (které tak skutečně můžete mít už v první misi) a poté na osobní zbroje (ke kterým stačí mít jen "cizácké slitiny" - jež najdete hned v první akci) a zbytek hry už je, s občasnými menšími problémy, procházkou růžovým sadem.

Konečně byť velmi chválím atmosféru, které bylo docíleno temnou grafikou, tak bych zde zároveň vyzdvihl graficky parádní třetí díl, kterýžto dosáhl svého pomocí stylových vozidel, budov, frakcí atp.

Pokud se ale přenesete přes těch pár chybek a nejste Číňan (přiznejme si - pokud se někdo přidal k ufonům tak tihle), tak si hru vysoce pravděpodobně užijete i dnes. Dobře funguje v tahových soubojích i jako svého druhu "budovatelská strategie". Prostě a jednoduše hnedle neomrzí. Byť možná při prvním hraní dostanete po čumáku (a uvidíte krásný obrázek, kde ufouni ovládli planetu), tak určitě i dnes stojí za zahrání.

Jen málo her se svým stylem a atmosférou skutečně vryjí do paměti. Jednou z nich je ale Alpha Centauri a její datadisk Alien Crossfire.

Pokud od ní čekáte nejlepší z Civilizací, pak budete krutě zklamáni. Nemá rozhodně nejlepší systém, občas se vkrádá nuda kvůli zdlouhavosti a grafika také rozhodně není žádné terno. Plusové body by ale oproti svým bratříčkům získala za snahu o "něco nového", co by umenšilo váš pocit, že hrajete třebas popáté to samé.

Datadisk přišel s dalšími 7 frakcemi. Dle mého názoru o něco hůře vyprofilovaných než původní (u kterých považuji za nejlepší Hive, Gaia, Morgan In., Believers a snad i Univerzitu), nicméně třebas Consciousness, Drones a Cult of Planet určitě stojí za vyzkoušení.

Právě souboj ideologií namísto národů považuji za velmi silný příspěvek Alpha Centauri do civilizační série. A jakýkoliv ústupek datadisku z této přednosti (například v podobě chrochtajících alienů) považuji za krok zpět.

Nicméně koho to zajímá... Alien Crossfire stále přidává několik (viz výše) použitelných frakcí, přidává i nové divy světa a možná i další trochu zbytečné zdlouhavosti. Ale především přidává další díl té skvělé atmosféry. I přes těch mých X% je v této položce hodnocení ("atmosféra") Alpha Centauri a její datadisk na pomyslném vrcholu spolu s řekněme Planescape Torment a VtM: Bloodlines.

Tohle se prostě někomu povedlo. Někdo se opravdu pitval s frakcemi a jejich ideologií, s dokonalou sci-fi atmosférou, se smysluplnými vynálezy budoucnosti (doprovázeno úžasnými úryvky myšlenek vůdců frakcí, filosofů atp.). Někdo se pitval s příběhem... Možná občas tolik, že se někdy zapomnělo na hru samotnou.

Sith Lords jsou v mnohém od prvního dílu odlišné. Příběh je značně méně v duchu pro Star Wars tradičního dobro vs. zlo. V odstínech nevzhledné šedé se koneckonců pohybujete i na jednotlivých planetách. "Účel světí prostředky" je v tomto universu již heslo objevené. Obdobně i z toho vycházející pád k temné straně z veskrze pozitivních pohnutek a realistického zhodnocení situace - zde přirozeně mluvím o zpětném vysvětlení chování Revana. Velkou novinkou je však úvaha o "Síle" jakožto manipulativní a vražedné moci, bez níž by byl vesmír lepším místem. S postavou Kreiy, kolem níž se ona "šedost" točí zejména, představili tvůrci z Obsidianu něco poměrně neotřelého a to de facto novou a poměrně kompletní ideologii. A to je třeba navýsost ocenit.

Poněkud s tím ovšem kolidují ostatní "parťáci". Ti se pravda pohybují často rovněž spíše na hranici dobro/zlo, nicméně jejich případné další ovlivnění hlavní postavou už se děje ve dvou zmíněných cestách. Lámání postav k temné straně si tak sice navýsost užijete (v pořadí zábavnosti pro mě Atton, Handmaiden, Bao-Dur, Disciple, Mira) nicméně po pár dialozích s Kreiou působí tak trochu jako z jiné hry. Přesto však jde o vrcholové momenty druhého dílu. Jednoznačně a nezpochybnitelně.

Tradiční chyby (nedodělanost, bugy atp.) již vystihlo mnoho komentářů a je zbytečné psát dokolečka to samé. Pročež asi lepším východiskem je ptát se, zda z toho existuje cesta ven a především zda je pak druhý díl kvalitativně na stejné úrovni.

Nuže... Řešení bohudíky existuje a jde o velmi dobrou práci. Na mysli mám "TSL Restored Content Mod". Ve své nynější verzi (1.6) je v podstatě bez bugů (byť podotýkám, že pro jistotu doporučuji savovat stejně často jako v původní hře). Dříve nesplnitelné questy již nebudou dělat problémy. Dodává rovněž velké množství dialogů, které se do hry nakonec nedostaly (často opět kvůli bugům), nicméně jsou přítomné v souborech a jsou rovněž ozvučené a nadabované (plně!). Každého asi naštvaly neuvěřitelné "logické jámy" ke konci hry, kdy se najednou cosi stalo bez zjevné příčiny a v posledku naprosto mimo děj. To vše je opraveno. Mod vrací do hry opravdu velké množství zapomenutého příběhu. Jednání Kreiy dává (konečně!) naprosto jasný smysl. Užijete si mnohem více dialogů a celkové "epičnosti". Rovněž se pak podíváte do výrobní haly HK-50, kde se role ujme tak trochu "Popelka" (jedna z několika) druhého dílu - předchozí model HK na vaší palubě.
Přestože tak jde o pro mě "must install" mod, musím upozornit i na chyby. Visas zná identitu Mandalora a neváhá mu to vpálit do obličeje před hlavní postavou, aniž by to bylo pro někoho dále překvapení. Rovněž tak naprosto "mimo" animace poničeného Ebon Hawku padajícího do hlubin Malachoru zůstává (považuji to s dovolením za chybu modu). Občas je pak vráceno obsahu až moc - na mysli mám závěrečné události na planetě Nar Shaddaa, které jsou tak poněkud zdlouhavé.

Jak pak zhodnotit Sith Lords i s TSL Restored Content Mod? Řekněme jako velmi dobré pokračování... Zábavné a v lecčems odlišné. Bohužel nedosahující kvality prvního dílu a to zejména v otázce "řemeslného zpracování", pod nějž zahrnuji propracovanost jednotlivých planet a celistvou věrohodnost. Už to pak není vynikající pohádka, ale jen velmi dobrý thriller. S modem si tak k hodnocení přidejte cca 5-10%. Já dávám první možnost a hodnocení 85%.

Brány Skeldalu jsou takovou českou pohádkou. Pohádkou v kouzelné grafice prostředí a k tomu nepěkně kontrastujícími "komixáky" z řad civilistů i nepřátel. Naivní dialogy proto nevadí, naopak se hodí do celkové atmosféry hry.

Nicméně souboje rozhodně své chyby mají, byť předchozí dohraní ve mně v tomto ohledu zanechala jakýsi vzpomínkový optimismus. Možná je windows verze přespříliš upravovala, nicméně nevyrovnanost mezi jednotlivými "povoláními" byla skutečně velká. Kouzelníci nedisponují ultimátními útočnými kouzly na dálku. Magická střela je jen o trochu lepší než nejlepší kuše (která se hodí asi jen pro odstřelování prchajících nepřátel) a navíc zvuk sesílání rve uši. :) V živlu vody jsou sice kouzla brutálně účinná, ale můžete jimi odstřelovat leda přední řadu vlastních válečníků. Nedostatek many tomu také nepomáhá, a tak u mě kouzelníci sloužili jen jako zásobárny "kněžských" kouzel boostujících válečníky.

Ti jsou pak skutečně neskuteční. :) Windows verze umožňuje užití dvou zbraní a válečník se dvěma Temnými úsvity a (jak již bylo řečeno) od mága seslaným Bersekrem - to jsou hotové žně. Druhou polovinu hry jsem tak procházel se dvěma obdobně vybavenými tanky (Tiroka za kolo) zatímco ostatní postavy jsem kvůli odsýpání hry vždy někam "uklidil" (dají se ovšem změnit v "démony" a to je to s nimi pak zase krapet veselejší).

Podobné nevyváženosti jsou i u zbraní. Sekery a meče jsou holt dalece nejlepší, byť se tak na začátku hry nemusí jevit. Dovednost se pak zvyšuje právě užíváním zbraní a nikoli při přestupu na další úroveň. Max u každého druhu je ale jen 5 a skáče to poměrně rychle (jinak řečeno nemusíte se nervovat, pokud jste nějakou dobu užívali jiné typy). V posledku tak cca v ke konci první třetiny končí variabilita v užívaných druzích a od té doby už budete kupovat a užívat právě jen meče a sekery (nepočítám kuše pro střelce a hole pro mágy). Ostatní zbraně už budete leda prodávat a budete tak ochuzeni o občas celkem povedené animace při jejich užívání.

Rozhodně bych si dovedl představit i větší množství kouzel. Nadto s poněkud širší variabilitou. Je jich tuším jen 35 a nadto polovina z nich je k sehnání až v závěrečných "dungeonech" před samotným Skeldalem, kdy už ovšem končí "životnost" některých dříve sehnaných.

Peněz celkově úplný přebytek není. Na blbosti (výcvik mágů v obratnosti atp.) mi peníze většinou nezbývaly. Čili v tomto ohledu dobře vyváženo. Byť můj dojem pramení právě ze hry se dvěma válečníky, jejichž výbava je nepoměrně dražší.

Snažil jsem se o informativně kritický komentář. V posledku by to pak mohlo vypadat, že Brány Skeldalu jsou hrou nepovedenou. Pravý opak je ovšem pravdou. A to ač postupem času zábava mírně klesá (Skřetí jeskyně jsou stále mou nejoblíbenější lokací). Souboje se de facto opravdu povedly, grafika je (s výhradami ke dvojici komiksáci vs. grafika prostředí) opravdu pěkná a hra dostatečně nápaditá a tedy předcházející stereotypu a nudě. Byť pro mě osobně zábavnost, jak již bylo řečeno, během hraní pozvolna klesá. Prima je i hudba a střídání prostředí (lokace).

Závěrem zkuste tomu dát šanci i v dnešní době. Jde o dílko přístupné i nováčkům v "žánru" a navíc "uživatelsky" příjemné. :)

Alpha Centauri je, hmm, bezesporu "civka" v zajímavém prostředí. Má poměrně propracovaný děj a souhlasím, že prvně udělá skvělý dojem už při výběru stran. Ty se (po celou dobu) liší svou filosofií a celkovým pojetím života (zde "strategií"). Vzhledem k tomu, že jsem četl Nadaci od Isaaca Asimova, tak jsem si ponejprv vybral Gaiu (bezesporu to ale bylo i tím, že Lady Deidre měla nejpříjemnější hlas : )).

Pak ovšem postupně přichází určité problémy, které se poměrně negativně projeví na kvalitě hraní. Především omílaná nabídka vytvářet si jednotky je spíše otravná (navíc naskočí s každým novým patřičným vynálezem) a v posledku nelze pominout, že jednotek je vyloženě jen pár. Možnosti dávat jim určité bonusy, zbraně a zbroje sice potěší, ale tenhle tristní počet to nevytrhne. Nadto je pravidlem, že pěchota, vozítka, lodě i tanky mají se stejnými zbraněmi stejný útok a se stejnými zbrojemi stejnou obranu. Případná nutnost jednotky "míchat" je tak relevantní varianta jen podle jejich ceny (což je tak vlastně jediné, co se opravdu liší), počtu útoků a částečně i rychlosti. Určitě bych ale přežil, pokud bych měl dříve přístup k rychlejším variantám (tanky, vznášedla).

Prazvláštně rovněž působí, že daleko v budoucnosti stavíte ("vyšlapáváte") na Alphě Centauri poměrně dlouho cesty. Je vážně cestování vlakem v "tunelech" až tak velký "civilizační výkon?". Chápu, že pokud bych rovnou stavěl "railroad", tak by se hra až příliš urychlila (a já bych si neužil některé diplomatické možnosti), ale vymyslet lépe to snad šlo.

Podobně bych i uvítal jasnější systém "terraformování" (obdělávání okolí měst). Pokud se neustále mění bonusy z povrchů, tak i neustále musím přestavovat. U všech základen mi tak permanentně pracují dva "formers" (settleři), čímž pádem hra zase o něco hůře "odsýpá". Nejsmutnější však je, že znečištění z měst se dá nakonec zvládnout jen s Gaiou (jejíž města se časem cca vyplatí obestavět fungusem). Jinak musíte počítat, že vám čas od času vybouchne fungus u základny a zničí nějaké ty "terraformace".

Nakonec bych měl alespoň mírnou výtku ke grafice. Není vyloženě špatná a rozhodně má svůj styl. Ale stále je horší i než v díle druhém a to už musí vyvolat alespoň mírně zvednuté obočí.

Nicméně... Obrovsky zabaví diplomacie. Bude velká škoda, pokud Alphu Centauri jen tak rychle proběhnete jakožto dobyvatelé. Základní vyjednávání je totiž doplněno a různé planetární koncily, kde se hlasováním určuje zmrazování či naopak rozpouštění pólů (chudinky nechráněná města na pobřeží), globální obchodní pakty, možnosti použití brutálních vojenských technologií atp. Možná až příliš silní jsou zvědi (dokonce i na poměry série Civilizace). Byť možnost někomu udělat neplechu a pak to svést na někoho jiného je opravdu prima. Um, tedy pokud to někdo neprovede vám. ;)

Nu, to je tak v posledku vše. Alpha Centauri je zcela jistě nejpřitažlivější civilizací (svým "konceptem"), nicméně novátorství v posledku v některých ohledech naráží. Lze tak říci, že původní (nyní čtyřdílná) série se hraje o něco lépe. A to je bohužel u "civek" naprosto zásadní. Originalita a prima děj to nezachrání, jelikož jde o výhody patrné zejména při prvním hraní, přičemž síla civek je naopak v zábavných variantách a možnostech opakování. Nadto ohromné rozšíření fungusu po postavení Voice of the Planet a Ascend to Transcendence vás naštve tolik (pokud nehrajete za Gaiu - viz výše), že už nebude dále chtít hrát. A definitivní konec je pro Civilizaci něco zcela nenormálního. :-/

V posledku pár měsíců hru pilovat a už nikdy bych ani nemyslel, že bych hrál jinou Civilizaci. Škoda...

Možná je to tím, že jsem Jedi Outcast nikdy nehrál. Možná je to tím, že souboje světelných mečů dokáží vždy lapit můj pohled. Prostě Jedi Academy mi ve většině ohledů sedla. Náplň misí byla přijatelně zajímavá, většina dovedností při užití dostatečně zábavná (blesky!), příběh (klišé) a hudba navozovaly vzpomínky na původní filmy. A zpomalené závěry bojů se Sithy většinou dodávaly patřičnou atmosféru (ani nevím jakou :-)).

Tak nějak mi připadá, jako by si Jedi Academy vybralo jeden deficit KotOR - tedy souboje - a ten se rozhodlo (víceméně úspěšně) dosti vylepšit. A vzhledem k tomu, že jsem naopak obě tyto hry hrál, pak nechápu, jak by to na mě mohlo nepůsobit.

Vysoké hodnocení je tedy především za to, že Jedi Academy jest mým oblíbeným kýčem. Můžete tedy s hodnocením nesouhlasit (často i oprávněně), ale to je tak vše. Zcela rozumím kritice příběhu či systému hry celkově (= možnosti/nemožnosti voleb). Avšak Jedi Academy nad tím ční jednou kvalitou - dobře se to hraje. :-)

HoMaM IV je... trochu zvláštní hra. Tedy zvláštní v tom, že každé vybočení z konceptu série bývá po zásluze potrestáno. Plastiková grafika srdce umělce asi nepotěší, podobně ostatně i města sama, jejichž vnitřek přešel do "3D".

Největším lákadlem čtvrtého dílu ovšem měli být hrdinové a komplexnější systém RPG. Ten se celkem povedl a i dříve zbytečné skilly (za nimiž ovšem NWC skálopevně stojí) jsou tak... zbytečné o něco méně.

Vedle většího počtu jednotlivých skillů a vlastností (nově například oživování či povolávání) potěší HoMaM IV i dalšími povoláními, jichž je možné dosáhnout přímo ve hře. K nim příslušné bonusy často stojí zato a povyšování je tak zase o trochu více zábavné (díky pozitivní motivaci).

Nicméně zároveň je nutné smířit se s tím, že hrdinu patřičně vycvičíte jen v kampani (ta 70 úroveň v komentáři níže mi ale přijde jako celkem blaf - počítejte tak max do 40.). Díky velkému počtu dovedností vám prostě nebude stačit nějakých ubohých 20 (+/-) úrovní, které jednotlivé mapy nabízí. Nicméně se přiznám, že mi v tomto ohledu seděl třetí (/druhý) díl více.

Hudba je spíše návratem k druhému dílu. A to už vzhledem k tomu, že v některých městech je dokonce slyšet "opera", jak tomu bylo například u lidí v HoMaM II (kde ovšem šlo o nepoměrně kvalitnější "kousek"). Přiznám se, že hudba mi po čase spíše lezla na nervy. Stran přímé účasti hrdiny v bitvě je to opět trochu problematické. V bitvách hrají často rozhodující úlohu, nicméně ani ten nejlepší toho zase až tak moc nevydží a soustředěné útoky jej za chvilku vyřídí. Což je zvláště smutné u mágů, kteří nebyli vycvičeni v taktice a neposkytují tak posmrtné bonusy zbytku armády.
Poslední výtka jest k "rychlému rozhodnutí soubojů", které se vám nabídne jen pokud máte výraznou převahu. Nicméně vypočítané ztráty z těchto soubojů vás nakonec často donutí všechny bitky absolvovat, jelikož jste schopni zvládnout je o dost lépe. A to je zatraceně úmorné i nudné. :-/

Ve zkratce fajn turn-based strategie. Ale většina změn nebyla úplně doladěna. V případě čtvrtého dílu je možné říci, že mezi fantasy turn-based strategiemi už zdaleka nekraluje tak "suverénně". Pokud tedy vůbec ještě kraluje...


P.S. Jo a spojení Kreeganů (démoni) s nekromanty mě rovněž nasralo. ;)

Vzpomínáte si ještě na první setkání s Mortem? Na jeho nadržené poznámky směrem k ženským zombiím v márnici? A na to, když vás o pár minut později za teskné hudby obvinil duch Deionarry ze strašlivé zrady?

Planescape Torment se nikdy nebude moci pyšnit nějak zvlášť vynikajícím soubojovým systémem. Nejde o hru, kterou byste mohli letem světem proběhnout a odklikat "ty dlouhé dialogy". Rozehravá však mnoho témat s tak různým emocionálním nábojem a vždy po chvilce čekání nabídne nějaké rozuzlení, jež vám vyrazí dech.

Kdo by si pomyslel, že charakter, jenž dostáváte do ruky, hraje takovou úlohu ve vývoji celých Sfér... Že je příběh neskutečným, mamutím a tragickým soubojem s osudem, s tím, co se má státi a přes veškerou heroickou snahu se i stane. Z malých střípků vše seskládá do stále většího celku. Do jedné z nejlepších dějových "linií" mezi hrami.

S naprosto výjimečným hrdinou ovšem přichází i adekvátní družníci. Často lákáni k Bezejmennému jako můra ke světlu, hledající u něj cosi, co by jim uvedlo život do spořádaného celku, co by jim poskytlo konečné odpovědi. Nejednou budete mít jejich duše jako na dlani. Nejednou odhalíte tu část jejich osobnosti, která je jejich největší silou a zároveň i slabostí. Ať už budete napravovat chaotickou duši Nordoma, bořit fanatickou sveřepost Vhailora či léčit ducha i mysl Dakkona, vždy půjde o mimořádný zážitek.

Celá hra je postavena na podivné směsici kontrastů, jež ve svém zvláštním způsobu kooperují. Ať už jde o kombinaci ponurých a výrazných barev, o hudbu, o humor i smutek či o děj jako celek, z tohoto dualismu se nevymaníte.

V posledku lze Planescapu přes všechen vývoj na poli počítačových her předpovědět cosi, co zazní i během děje - "Time is not your enemy. Forever is."

Poslední z datadisků k Disciples II vás hnedle několikrát překvapí. Vypraveč se vrátil alespoň na poloviční úvazek (tzn. namluvil jen briefing misí a nikoli epilogy), animace sice opět chybí (jen obrázky před misemi jsou nové) ale místo toho dostanete do rukou novou rasu - Elfy.

Elfové to jsou do značné míry originální. Jakožto služebníci dříve mrtvého, pak živého a nyní pološíleného boha Galleana jdou celkem tvrdě za svou věcí v tak nějak evolučním měřítku (přežijí jen ti nejsilnější). Či (chcete-li) z holubiček se stali jestřáby. Či ještě jina řečeno - zdejší elfové jsou celkem svině. :-)

Terčem útoků se tak stanou často dřívější spojenci a jejich poddaní z toho nevyjdou o nic lépe. Po dobytí měst jiných ras totiž často následuje rozkaz povraždit civilní obyvatelstvo - etnické čistky jak vyšité. A novými spojenci se pak pro změny stanou válkychtiví zástupci dřívějších nepřátel (např. trpaslíci). Značně signifikantní jest i to, že v jedné misi se dokonce spojíte s démony (byť jde jen o účelovou dohodu mající - alespoň u mne - krátkého trvání).

Přirozeně velkých cílů by nemohli elfové dosáhnout bez patřičné armády. Ta sice nevyniká odolností, ale především její zadní řady jsou rychlé (/vysoká iniciativa) a v poměru k ostatním rasám uštědřují největší zranění (obé se týká především střelců a dryády). Ostatní jednotky jsou však v poměru k ostatním zase vyloženě podprůměrné a nadto by jich mohlo být více. Nicméně celá rasa si svou relativní slabost (i přes vysokou rychlost) nahrazuje neskutečně rychlým povyšováním na další úrovně. Především díky tomu se z holubiček mohou stát právě oni jestřábi. :-)

S tím je do určité míry spojen i počet získatelných artefaktů. Ve zkratce řečeno - dostanete se v podstatě ke všem (včetně líbezného Bethrezenova pařátu). Nevzpomínám si na žádnou jinou stranu, která by se k takové výhodě dostala.

Co se počítače týče, pak si osvojil několi nových triků. Či spíše až cheatů. Vaše zázemí tak budou často narušovat "teleportované" jednotky. V jedné situaci (v poslední misi) ovšem počítač překočil určité meze. Poté, co jsem s hlavním hrdinou (hrdinkou) překročil určitý bod na druhém konci mapy, objevili se mi u jednoho hradu tři po zuby ozbrojení hrdinové na vysokých úrovních (18+). Prý tak trpaslíci testují, nakolik jsem si zajistil dobrou obranu. Přirozeně proti něčemu takovému se můžete postavit jen s nejlepší jednotkou a nějaká má obrana tak zde naprosto nehrála roli. Přiznám se, že jsem to považoval za dosti špatný vtip. Nicméně jako pokus o odklon od sebevražedných zlodějů a nosičů žezel to lze chápat.

Vzato kol kolem velmi doufám, že další díl přinese více možností především v bitvách (zatím tomu vše nasvědčuje), aby se z toho stalo cosi jiné, než trochu horší HoMaM se zajímavou grafikou.

Ještě taková malá poznámka. Měl jsem možnost srovnávat během hraní Disciples 2 český a anglický dabing a překvapivě musím říci, že český je o něco lepší. Zajímavé...