Dva vězni se seznámí v jejich problematickém prostředí a navzájem si musí pomáhat, aby dosáhli svého společného cíle. Příběhově je Way Out zasažen do útěku z vězení a následné pomsty venku. Je to trochu kopírák z akčních filmů. Každého vězně ovládá jeden hráč přes splitscreen a musí kooperativně spolupracovat.

Dva hráči tak společně plní logické úlohy, hledají věci k použití nebo jeden z nich odláká pozornost, aby ten druhý něco mohl napáchat. Zhruba první třetina hry je dějem extrémně pohlcující a zábavná.. a koho by nebavil riskantní plán útěku pod náporem adrenalinu? Je to taková trochu filozofická otázka, protože prostředí, ve kterém málokdo z nás byl chce každý alespoň na chvíli ochutnat, a proto i filmy na tohle zaměření bývají populární. Potom, co se utéct podaří už hra ale přestává nabírat na tempu a chvílemi i nudí. Střelba ze zbraně nebo řízení automobilu je odfláknuté. To zamrzí, protože ve vězení bylo vše řešeno do nejmenšího detailu a pak jste najednou konečně venku v přírodě, najdete první zbraň a schopnost míření nebo její účinnost nestojí za komentář vhodný pro mládež. Zbytek příběhu na "svobodě" je také laciný, prostě jdete po šmejdech, co vám vězení zavinili a žádné vedlejší zápletky kromě návštěvy ženy nejsou.

Docela mě překvapilo, že Way Out je snad jediná hra, která se musí hrát v počtu 2 hráčů a nelze ji hrát sám ani ve více hráčích. Tenhle fakt mě donutil ke koupi, protože kooperativních her pro 2 hráče v offline módu na PS4 moc není. Hru jsem dohrál dvakrát, po každé se jednalo o večer s kámošem s bednou piv u PS4. Účel zabavení ve dvou Way Out splnil. Po třetí bych si hru už nepustil ani s někým, kdo to ještě nehrál. Na tomhle pocitu něco prostě je, a proto to ani s hodnocením nebudu přehánět.

Dinosauři! T-Rex! Tato budovatelská strategie představuje koncept jako vystřižený z filmu o Jurském parku a jste to vy, kdo ho staví. Zkušenost se starší verzí na PC (asi 15 let zpátky) a trailer hry mě rychle přesvědčil ke koupi téhle pecky a nelituji. Hra vás doslova během okamžiku vcucne do sebe a je hezké se tomu oddávat.

Teda až do doby, kdy zjistíte, že za oknem doma už zase není světlo nebo naopak už není tma. Někdy i vynecháte oběd, protože jste museli zrovna zachraňovat park a jeho návštěvníky před tornádem nebo před uprchlými velociraptory a pak jste prostě zapomněli. Nejedná se o klasickou tycoonovku. Je to tady více akčnější. Neustále posíláte archeology k vyhledávání nových vzorků komárů nasátými krví od dinosaurů, aby jste je pak mohli "stvořit" na svém ostrově a zavřít je do ohrady pro potěšení svých bohatých zákazníků. Během toho děláte výzkumy. Stavíte ohrady a snažíte se pro vhodné prostředí jednotlivých dinosaurů a to zvláště u býložravců. Zadáváte úkoly nebo přímo přebíráte kontrolu nad ranger týmem či podpory helikoptéry. Staráte se o bezpečnost parku a o jeho závislost na elektřině. Do toho vstupuje stránka financí a strategicky budujete v oblasti největších davů lidí co nejvíce obchodů, restaurací, fastfoodů apod. Mezitím na vás vyskakují úkoly ze tří oblastí a to bezpečnost, zábava a výzkum. Za jejich splnění získáváte odměny i popularitu, tedy více návštěvníků. Do toho se občas stane nějaká ta katastrofa. Nepříjemná je třeba sabotáž, což znamená, že někdo infikoval dinosaury virem a vy musíte aplikovat protilátky, pokud je máte.. Horší je hromadné otevření všech vstupních dveří pro rangery od všech výběhů v jeden moment a nebo výpadek elektřiny. A sem tam váš park navštíví tornádo, které zničí vše, co mu přijde do cesty, takže se občas dinosauři stanou zase svobodní, a potom masožraví dinosauři požírají slabší druhy nebo útočí přímo na návštěvníky.

V tomhle všem chaosu je občas těžké rozvíjet svoji kreativitu, ale je potřeba si říct, že tohle jsou rizika pravého jurského parku, tak jak ho známe z filmových pláten. Někde jsem snad i slyšel, že tvůrci mají veškeré licence k použití nejen designových věci, ale především postav a názvů z filmových snímků, na které narážíte během kampaně. Přichází ale zlom, protože máte dohranou kampaň a postavili jste si svůj park ve freemodu. Máte vše vyzkoumané a už jste vyzkoušeli chovat všechny druhy i jejich modifikace. Na ostrově už ani nemáte místo kam dál stavět. Hra v tenhle moment nemá co víc nabídnout, ale správný dinosauří fanda po nějakém roce zase dostane slinu a začíná to všechno znovu.

Jste malá holčička, které zavraždí tátu a po pár letech si pro vás přijde policie a vy skončíte v blázinci mezi dalšími dívkami. Psychologické filmy s prostory speciálních ústavů pro mě byly vždy přitažlivé a Erica jako interaktivní film/hra skutečně provází dějstvím, kde nemáte ani maličko předtuchu, co vás čeká nebo na jaké straně stát.

Nakonec se ukáže úplně všechno jinak, ale to bych už moc spoiloval.. Erika jako hlavní postava je na první pohled úplně neškodná dívenka nepolíbená životem nebo násilím či něčím podobným a taky tak mezi ostatními dívkami ze začátku vystupuje, Zároveň se ale musí uznat, že má kuráž, odvahu a vyloženě dychtí zjistit více ohledně vraždy svého otce. Jediné co bych jí vytkl a čeho jsem si všiml asi uprostřed dějství, že v každé scéně má pootevřenou pusu s téměř pořád vyvalenýma očima (přesně jak je na obalu a v logu hry), Asi tak má v divákovi vyvolat větší napětí a emoce, ale v situacích, kdy jde doslova o život, už může takový výraz obličeje spíše působit nepřirozeně (nebo má snad potíže s pantem v puse?).

Interaktivní dějství vám většinou nabídne otevření skříněk, hledání věcí na předem určených místech, obracení listů, zapalování zapalovače, stříhání a vlastně všechny věci, co dělá rukama Erika, děláte vy. Jediné čím může hráč ovlivnit průběh dějství je zvolená taktika odpovědi, kdy stejně dopředu nevíte, co řekne. Otázkou je, zda je to dobře nebo špatně. Volba hráče může ovlivnit i přežití jiných postav (pouze na konci, kdy už stejně další scénu nemají) a stejně tak je i více možností závěru podle toho, jakou stranu si divák vybere. Více ale zklame svoboda, kterou jinak hráč prostě nemá, ale tak to většinou u těchto interaktivních filmů/adventur bývá a jdete pořád jedním směrem.

Erica rozhodně patří k těm lepším interaktivním hrám/filmům a obrovské plus má už jenom to, že vše je skutečně zfilmováno se skutečnými herci ve skutečném prostředí (žádná počítačová grafika). Samotná hra doporučuje ovládání přes hotspot vaší domácí Wi-Fi na dotykovém telefonu, takže ovladač potřebujete jen pro spuštění hry (blbý ale je, že pak nic jiného na telefonu dělat nemůžete, jinak se to hned stopne). Erica má skvělý příběh i tempo, které diváka pohltí na krásnou hodinu a půl jako běžný film, ale pořád tu na ještě lepší hodnocení něco chybí.. možná z toho prostě neměli dělat hru a poslat to do kin.

Nahráno na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=qmQeXxzODy0

Jedna ze dvou her a zároveň jeden ze dvou důvodů, proč jsem si pořídil PS4. GT série nás tu provází již přes 20 let a titul s označením "Sport" nás konečně přenáší do časoprostoru online závodů mezi ostatní hráče ze všech koutů světa. Poměřit síly s jinými ostřílenými závodníky byl pro mě nesplněný sen už jako malého kluka a konečně je to tady!

Víte Gran Turismo je poměrně netradiční hra a jako realistický simulátor neosloví takové množství hráčů, kteří ocení spíše arkádu. Já se v tomto žánru našel už u prvního dílu. Je nutno říci, že titul "Sport" je zaměřený výhradně na online závody, tudíž tento díl neobsahuje ani takové množství aut jako předchozí díly, ale za to nabídne online režim Sport, kde jsou na každý týden stanoveny 3 druhy závodů s automatickým vyhledáváním protihráčů do maximálního počtu 20 závodníků. Vedle toho máte rozpis sezón/šampionátů, což je soutěž na několik měsíců, v níž se jezdí závody až 2krát týdně v daný čas, na který je třeba se registrovat. Ti nejlepší postupují na offline finále do Monaca. Tohle finále se konalo v období velké ceny F1, takže zde nechyběl ani Hamilton, proti kterému mohli finalisté v GT závodit. Všichni finalisté byli ubytováni v luxusním hotelu u moře a měli možnost se svézt v luxusních autech - ty, které se nachází ve hře, a samozřejmě se hrálo o nemalé prizemoney. Kromě toho, že se tedy dá na šampionátu soutěžit jednoduše na jednotlivce, je tu i soutěž poháru konstruktérů, kde se na trati vyskytují maximálně 2 auta stejné značky.

Kromě režimu Sport hra nabízí i režím Lobby, kde se lze jednoduše připojit na něčí hru nebo si založit vlastní a určovat tak i podmínky tratě, druh vozů nebo pomocníky na trati. V lobby je potřeba mít dobře seřízený router, jinak vám nachází méně her, než byste pro výběr chtěli.

Z čeho jsem měl veliký strach byl systém vyhledávání soupeřů a stabilita připojení (lagy) in-game. Obě obavy jsou řešeny precizním způsobem. Systém vyhledávání je založen na bodovém hodnocení umění jezdce a druhým atributem je jeho sportovní chování. Obě kategorie jsou rozděleny do S, A+, A, B, C, D, E. Pokud tedy jezdíte alá gentlman a jezdíte rychle, stoupají vám oba atributy a dostáváte se k podobným soupeřům. Pokud ale jezdíte na hovada, nejenže vám to automaticky snižuje i první atribut, i kdybyste závod vyhráli, ale zároveň čekejte stejně agresivní protihráče na trati a bude jich dalších 19 =) Co se týče připojení, je to vyřešeno tak, že pokud nejste od soupeře více jak 5 vteřin, jsou v čase znát citlivější reakce protihráčů a to okamžité bez lagů nebo odezvy (pokud někomu připojení padá, jezdí po trati jako duch, ale to se moc nestává). Je to až neuvěřitelné jak hra běží plynule a přitom nehrajete jen proti lidem ze stejného kontinentu.

U mě GT sport nesplnilo jen očekávání ale naprostý sen. Je to u mě historicky 6. hra, které dávám 100%, protože i po roce pořád baví. Lepší online závody se skill rankingem nenajdete.

Je to jako házet kostkou. Z téhle hry, bude mít každý hráč rozhodně smíšené pocity. Ať máte jakékoliv úsudky, nemáte vliv na to, jak hra skončí. Buď skončíte s ksichtem v blátě nebo zemřete. Na konci každého dílu prožíváte agónii a pouštíte si další v naději, že to skonči, ale bude to ve skutečnosti jen horší a horší.. prosíte, aby to skončilo. Já osobně nehraji hry, abych v nich prohrával, a kdo ano? V GoT Series nemáte na výběr, musíte prohrát.

Nápad to byl skvělý. Adventura ze světa GoT zaměřující se na vedlejší rody v dějové linii. Jak už to ale u her inspirovaných z filmů bývá, zpracování je otřesné. Ani by tak nevadila grafika jako herní systém a příběh. Abych to více nastínil, po celou dobu jede hra jako filmové plátno a divák má občas příležitost zasadit do příběhu jednu větu ze tří nabízených. Málokdy se objeví nějaká akce ke "hraní" a většinou má hráč k výběru jen prohlédnout si věci více z blízka, takže se zase jen díváme. Absolutně neoceňuji zapojení hráče pomocí kláves Q a E do boje v bitvě. Nefunguje to, jak by zřejmě mělo a to ani při včasném stisknutí. Ve výsledku to vypadalo tak, že jsem si podmakroval šipky s těmito klávesy na jedno tlačítko na myši a to po celý průběh boje spamoval.

Pokud se vyžíváte v depresích a v sebepoškozování, kupte si to.

Když vyšlo GTA3, byl jsem ještě na základní škole a moc dobře si pamatuji, jaká to byla pecka. GTA3 se stalo každodenním tématem mezi kamarády. Každý se vychloubal, jak daleko je v příběhu a na kolik % má hru dohranou. Koneckonců by bylo divný, kdyby hra neměla úspěch, když hlavním tahákem bylo převedení z 2D původního dílu do očekávaného 3D. Když už jsme neměli to štěstí, že by jsme "onemocněli" a zůstali doma, tak jsme mastili alespoň jedničky v počítačových učebnách místo doplňování tabulek v excelu.

Na druhou stranu dnes už jsem dospělý hráč a vidím ve hře i mezery. Hlavní hrdina nemluví a AI je totálně tupé.. Nicméně musíme uvážit, jak je neuvěřitelné, co vše se vlezlo na jedno 750MB cédéčko. Tolik volnosti a prostoru nikdy předtím neměla žádná hra. O chvíli později už vycházeli další, známější a lepší tituly GTA a tak tento díl považuju za odrazový můstek každého z nich.

Počátek MGS série a její první díl bych označil za umělecké dílo, do kterého poprvé vstupují na tehdejší dobu originálně zpracované postavy jako Psychomantis a Ninja se stealth funkcemi. Při setkání s nimi naskakuje husí kůže. Samotný příběh MGS pojednává o teroristickém ovládnutí základny na Aljašce a hráč se přirozeně rád ztotožňuje se speciálním vojákem, který má vše, co mu přijde do cesty, zničit a odvrátit teroristickou hrozbu. Po své cestě potkáme zajímavou dívku, kterou máme od prvního střetnutí chuť ochránit. Kromě propleteného příběhu plného překvapení a intrik hráče těší řešit logické úlohy a používat široký inventář se zdravým rozumem. Solid Snake se chová v konverzacích, jak by si hráč přál. I když tu jeho čelenku málokdo pochopí, je to rozená legenda.

Své poprvé jsem u této bomby strávil v 10 letech, kdy jsem zcela nerozuměl angličtině, a dnes jsem tedy měl tu čest prozkoumat i dějovou stránku MGS. Je to ten typ hry, který vás během okamžiku vcucne do sebe a začínáte mít problém s chozením na záchod. V momentě, kdy se hra vypne, si konečně v klidném svědomí s sebou odnášíte kultovní zážitek. U každé hry se nedá říct "jsem rád, že jsem tomu věnoval svůj čas", ale u MGS to já říct mohu.

U všech koster, kde je ten kamenný důl! Potřebuji začít s výstavbou necropolise.. Cože!? On je na opačné straně než jsem vyjel a v cestě k němu stojí houf střeleckejch. Achjo, to budou zas ztráty..

Hmm level-up! Prosím ať je tam nějaká ta magie :P To snad ne. Orlí oko nebo první pomoc. To je pěkně v prd***. Dneska mám štěstí!

Sakra, už je nový týden a já utratil všechny peníze. Hlavně ať se to nedozví protihráč, že nic nemám. To by byl můj konec.

Super! Konečně mám upg. Upíry. Teď už to bude jinačí creepovačka. Jedna kostra, dvě kostry.. pět koster. No jen pojďte k Vidomince. Všichni padlí nebudou mrtví.

Tak je na čase si jít otevřít první pandoru. Co třeba ta za houfem minotaurů, se zpomalením to dám raz dva. Ach ne! 49!? To je skoro už horda. Snad mi na abuse hit&run vyjde mana. Co prosím?! Jen 5000 zkušeností za všechnu tu námahu. Tss.

Hele, po cestě mám skoro nehlídaný svitek s kouzlem. Třeba budu mít haluz. Fuck logic! Dimension door?!! Jojo, to jsou ty random generované mapy. Tak teď to s tím ještě musím nějak zahrát.

Ťuťu ňuňu. Konečně mám přízračné draky.


Heroesky. Srdcovečka! Takhle nějak zřejmě vypadají emoce v zákulisí třetího dílu Heroes, který bývá nejlépe hodnocený z celé série a má být proč. Nová přirozenější grafika potěší stejně jako všechny nedostatky v předešlém díle, které byly opraveny téměř k dokonalosti. Škoda jen, že čas a moderní nástupci tuto pecku vrhají do zapomnění. U mě na disku bude nainstalovaný vždycky.

Homam 2 byla jednou z prvních PC her co jsem hrál a dokázala pobavit i dnes, i když těžko říct zda se nejednalo o kouzlo ze vzpomínek, ale každopádně ve své době.. Celkově Homam 2 jako předchůdce obecně vzato nejpopulárnějšího třetího dílu dělá obrovský průlom v principech fungování hry. Ať už je debata o jednotkách, o kouzlech, o bitkách nebo o upgradech, všechno se znovu objevuje ve třetím díle, který se s menšími změnami prezentuje v novém kabátě. Hráč si může vychutnat Dimension Door nebo různé mass spelly. Dungeon nabízí hned dva upgrady na dracích a titáni ve věži mají chůzi o rychlosti blesku. Mohl bych pokračovat, ale nevnášel bych sem zřejmě žádné novinky.

Armádu hrdiny může sice tvořit jen 5 druhů monster, ale oproti jedničce lze skupiny rozdělovat v různých počtech do dvou a více slotů, což byla velmi postrádaná funkce. Za jediné mínus bych snad pokládal možnou výbavu hrdiny, který si může na sebe navléct třeba dva pláště nebo vícero zbraní, nemluvě o tom že sloty jsou značně počtem omezené. Dále výstavba hradu ohledně příjmu zlata je víceméně neřešená, a proto pak objevený zlatý důl byl ve svém slova smyslu zlatý.

No jsou to drobnosti a byla by blbost je vyčítat tak staré hře, která neměla ve svém žánru ani konkurenta (snad se nemýlím). HoMaM 2 je taky zajímavý svojí ručně malovanou grafikou, která byla skrz dřívější technologie velmi oblíbená. Kampaň nabízí různorodé mise a v postupu hry se nachází několik možností, jak některé mise vynechat. Příběh o zlém a hodném bratrovi, kteří se navzájem nenávidí je sice starý jako samo lidstvo, ale naštěstí nic nekazí.

Transport Tycoon je fajn. Jedna z oldschool her, která trumfne a přežije i ty novodobé. Dokonalá ukázka toho, že kouzlo virtuální zábavy nespočívá v grafice, ale v nekonečných možnostech fantazie hráče. Je jen na hrajícím, zda začne svoji podnikatelskou kariéru v dopravním průmyslu rozvíjet na pevnině, ve vodě nebo ve vzduchu. Čarovný je taktéž fakt, že Transport Tycoon nemá žádný cíl, kterého by bylo třeba dosáhnout, a proto si ho ve vší té volnosti opět určuje každý sám. Co třeba ovládnout svět? :o)

Nevím proč, ale čekal jsem od strategie podle stejnojmenného seriálu Game of Thrones mnohem víc, i když sám jsem při instalování netušil, jak bych si ji představoval. Jaké jsou tedy principy hry? Jsou odlišné frakce? Staví se a bojuje se?

Uvítá nás vskutku hezky přehledné nijak přeplácané menu. První dojem nabývá dále pozitivně i při vstupu do samotné hry, protože nás oslní uspokojivě zbarvený svět. Při krátkém zamyšlení hra po grafické stránce ale nenabízí to, co by od ní člověk úplně očekával. Ne že by hra vypadala hrozně, ale ani nijak neuchvátí na to, jak dává zabrat PC. Přitom musím vzpomenout hned i na loading obrazovky, který je bez výjimky vždy až moc napínavý. Po cca 5 minutách pařanství začne hráči docházet, že to vůbec není strategie typů, na které by byl snad zvyklý. Game of Thrones nestaví na budování základny/města nebo na bojích, taktikách a zdaleka nenabízí ostřílenějším micro apod.

Principem hry se stávají intriky, vraždy, podvody ale přece i menší vojenské konflikty. Po většinu času ve hře hráč ovládá diplomaty na obsazování vesnic nebo stráže, které vesnice střeží před assassinama, kteří zabíjí diplomaty. Je to takový milostný trojúhelník. Zásoby surovin (jídla a zlata) jsou téměř automatické, pokud nepočítáme sedláky na poli (pevně dané místo, většinou jen u počátečního města). Koho zaujalo slovní spojení vojenské konflikty, nebude bohužel překvapený. AI atakuje po celý čas boje v jakémkoli množství armády na první oddíl jednotky, které uvidí. Lukostřelci ovládají schopnost střílet skrz vysoké budovy. Hráč nezajásá ani nad odlišností jednotlivých frakcí.. v každé jsou jednotky stejné.

Pokud se řekne, že hra Game of Thrones má postavený základ na scénáři, který údajně ale možná jen marketingově smyšleně vytvořil sám autor ságy Game of Thrones, tak v porovnání s jinými strategiemi, které mají většinou příběh na jedno brdo, není tento herní titul ničím výjimečný, ba naopak některé dialogy (vlastně jsou to jen monology) podávají důvod si myslet něco horšího a od emocí prožívaných v euforii u seriálu je to sci-fiction.

Byly doby, kdy pojem "wowko" má přítomnost nemohla vystát. Označil bych se právě za nechápajícího se hatera kresleného MMO, kde si v mé fantazii ať už dospělí nebo mladí hráči honí ego nad získáním kusu oblečení nebo mounta. Obzvlášť vtipně na mě působil pohled na frajery se sluchátky na hlavě, kteří zabíjeli prasata nebo vlky. U toho mluvili s někdejšími spoluhráči ze hry v termínech, které jsou neposkvrněnému neznámé.

Konec haterství
S nadsázkou mohu říct i teď, že takhle nějak svět WoW opravdu funguje. Nicméně pouto mezi kamarády bylo silnější než mé předsudky. Z počátku jsem uvnitř sebe vedl jakýsi souboj. Hru jsem vypnul po 20 minutách. Na jedné lance jsem se obětí WoW stal opětovně. Tentokrát jsem hru nevypnul. Když jsem konečně s kamarády procházel první přístupnou instanci v 5 lidech, najednou jsem se ponořil do své role postavy a vnímal každý napínavý moment naší družiny. Společné objevování nových koutů světa WoW a procházení úkolů v nich bylo mnohem příjemnější než být hozen do hry po tvorbě první postavy o samotě, jak tomu bylo prvně. V naší družině jsme měli rozdělené profese, tak abychom se doplňovali. Za dodané baťohy, plášť a lektvary jsem na oplátku věnoval své umění koželucha.

Druhá hra v té samé
Jelikož teprve WotLK byl pro mě první WoW, které jsem hrál, není divu, že jsem si hru stále užíval jako nic netušící panic a tudíž pro mě termíny raid, battleground, arena atd byly stále nepochopené sci-fiction. Hru jsem vnímal jako realtime Dungeon&Dragons s kamarády. To se vše na maximální 80. úrovni postavy změnilo. Najednou WoW nabíralo úplně jiný nádech. Honění si ega nad equipem, achievmentami nebo dívkami tak zbožňované mountíky bylo pro mne konečně dosud nepochopené již pochopené. Na té maximální úrovni, je to už jako druhá ale pořád stejná hra.

Proč jsou na WoW lidé zavislí?
Když už získáte lepší uznatelný equip (itemy) pro raidování až v 25 lidech (což pro mě byla také poprvé neuvěřitelná atmosféra) nebo PvP set.. ego nebo ten vnitřní pocit sebeuspokojení je už konečně o něco víc naplněno. Najednou zjistíte, že jste se stali závislými a zjistíte, že problém s chozením na záchod za poslední 2 měsíce je u konce. Stejně hru dále máte chuť hrát. Už jste si na ni zvykli. Chcete porozumět principům, topovat DPS/HPS v raidu nebo si honit ego nad ratingem v aréně. Stále víc a víc máte vyšší cíle.. třeba se dostat do top guildy a být na potkání jinými hráči uznávaný jako šampión na serveru (nebo tak něco). Co ale dělat když už máte zabité všechny bosse ze všech 4 sezón na normal i heroic mode? Nezískatelné achievmenty? Epic mounti s dropem 0,1 %? :P WoW je hra, kterou na 100% dohrát nejde, proto jsou na ní hráči závislí. Hra je nutí stále získávat něco nového a ještě nedosaženého.

WotLK v porovnání s předchůdcem a nástupcem
Pokud mám hodnotit samotný WotLK, tak 10/10 za příběh, který je ze všech datadisků nejspíš nepřekonaný. Nová prostředí již nejsou tolik depresivní jako v předešlém datadisku a jsou různorodá. Dle hráčů nejvybalancovanější PvP co WoW pamatuje. O obtížnosti bossů se dá jen dohadovat. Jasně, setovky museli být na Vanille posvátností a WotLK nabízí zcela lehčí způsob získání dobrého equipu. Nicméně se mi zdá, že bossové mají konečně nějaké ability a každá classa má v raidu nějakou úlohu a do toho se musí stíhat pohybovat a ještě točit. Jakoby blizzard nasadil ještě větší obrátky viděné již v datadisku Burning Crusade, kde se ability začali tak nějak objevovat víc a hra tím otevírá komunitě více možností taktik. Kdo vzpomene na po té vydaný Cataclysm, ví, že teprve zde byla úroveň celkového hraní razantně zjednodušena. Talenty jsou stále volně volitelné, questy nemají svoji linii, která by hráče vodila za ručičku a poměr staminy a jiných vlastností role dmg/heal/tank jsou stále přijatelné.

Co je nového ve WotLK?
Ve WotLKu se poprvé objevuje systém Dungeon Finder, který hru značně zjednodušuje a to hlavně z hlediska rychlosti expení.. je to pohodlnější a lepší pro lenochy, ale osobně bych víc vítal dungeony po staru -> dojít před vchod instance se složenou partou lidí. World PvP se z obsazených věží změnil ve Wintergrasp v každou druhou hodinu, kde si hráč osedlá místo v různých vozidlech za účelem dobývání/bránění pevnosti a po vítězství může raidovat v jinak nepřístupné instanci. Nová classa Death Knight je velmi zajímavá, ale stejně tak nevybalancovaná.. jako dmg v bissu stejně jako warrior topuje o dost víc než jiné classy a jako tank vs boss je téměř jako z papíru díky nemožnosti používat štít.

Děkuji všem co dočetli až sem. Snažil jsem se nastínit nepochopené na hře, která je tolik odsuzována. Téměř kreslené zpracování po čase okouzlí a stále připomíná, že jde jen o hru, která nepotřebuje za každou cenu vypadat reálně. U mě si WoW nakonec vysloužilo stovku, jako každá jiná hra, na které jsem byl závislý a WotLK pro mě z WoW řady je nezapomenutelný. WoW je nejhranější hra na světě už po 10 let a to už přece něco znamená ne?

Konec! Fňuk.. Byla to euforie a nyní je příběh u konce. Co dál? Hmm. Znovu za zlou partu! Ale radši, až zase příští léto, poněvadž čas je veliký nepřítel pařanství. Dohrál jsem super hru a chci ji od znova za jinou partu a pak třeba po třetí s importem obou dohraných postav s přehozením na dual povolání. Jsou tyto myšlenky zdravé?!? Sami vidíte, jak si semnou přes 10 let starý Baldur´s Gate pohrává.. a proč? Protože to bylo legendární!

Throne of Bhaal
Nahoďte oblek.. zabijáka, povolejte si všechny NPC ze SoA a vybírejte sestavu družiny. Překvápkem je možnost rekrutování Sarevoka. A nebo hrajte rozehranou partu ze SoA jako já. V ToB se vyskytuje nespočet nových předmětů (zvláště těch ultimátně skládaných). Celkově mi přišlo, že autoři už nevěděli co by a využili všechny faktory ze SoA, které pak vynásobili do takové meze, že to v hráči budí dojem přeplácanosti. Nevím zda-li je to dobře nebo špatně. Nicméně já si přišel pro více expů a konečné rozuzlení Baldur´s Gate ságy. Jak bylo ale naznačeno, ToB na příběhu moc nestaví a nabízí spousty těžkých, težších a ještě težších bitek. Opravdu, pro koho byl lich nebo drak v SoA překážkou, tak bitky v ToB bude považovat za skoro nehratelné. Ono by to skutečně bez pauzy nehratelné určitě bylo. Pro mezerník to znamená těžkou masáž. Boj, boj, boj a zase boj. Skoro žádný pořádný vedlejší quest a taktéž možnosti splnit situaci více způsoby se vyskytují zřídka. Je to ironické, že se má hlavní postava stát bohem a přitom nemůže do ničeho mluvit a rozhodovat se, ale to už se snažím číst mezi řádky. Příběh je samozřejmě na luxusní úrovni dotažen do konce (vlastně se nabízí 2 varianty závěru) a nechybí ani pokračování nadabovaných dialogů romance.

Mage "Invocator" Sinclair
Mocný mág a potomek Bhaala, Sinclair si to tentokrát nakráčel do své vlastní pomyslné sféry, aby se připravil na boj o Bhaalovo dědictví a božství. Doprovod mu i tentokrát dělala jeho chráněnkyně a přitom silná bojovnice Jaheira vyznávající přírodní rovnováhu. Z druhého boku stál starší, ale zároveň nejproslulejší paladin z Athkatly pan Keldorn. V kruhu a ve středu se krčila Imoen, proradná zlodějka a šikovná kouzelnice, ve stínu připravená na backstab. Nechybí ani hraničář Minsc se svým obřím ale zmenšeným křečkem Booem z vesmíru. A záda celé družiny kryje v elfí kroužkové zbroji mocná čarodějka a klerička Aerie s cepem věků v jedné ruce a se štítem Baldurana ve druhé. Jako hráč jsem netušil, že Strážcova tvrz patří do ToB, takže po jejím dobytí tato skromná sestava udělala s Irenicem jen krátký proces a pak je už čekala roztomilá návštěva v míru žijícího města Saradush, Oblasti byly po většinou menší a hru natahovaly boje, které nastražovala proti mé šestce pětka. Většinou to bylo třeba 50 obyčejných žoldáků, kteří po vřavě budí pocity silného sebevědomí nebo 1 silný polobůh, který probouzel spíše sousedy, když něčí ruce několikrát rychle zasáhly desku stolu :) Mám rád styl "play it hardcore", takže na celý ToB stačili 3 spánky ve hře. Není na tom nic záhadného, když je k dispozici přes 70 kouzel na jedné postavě (nepočítaje použitelné předměty včetně svitků). Následkem "play it hardcore" byla nedokončená romance s Aerii. Rozesmálo mě, když po první souloži nastal final fight ToB a po něm při rozhodování už chovám jejího syna. Fakt, že peníze ztratily v ToB význam, zamrzel, ale úvaha o nepotřebě peněz u poloboha to naštěstí kompenzuje.

Přiznávám se k tomu, že jsem BG2 do nynějška neměl nikdy dohrané až do konce, protože k tomu moje angličtina dříve nebyla způsobilá a dnes nadešel den, kdy jsem tento hřích odčinil. Mohu jen říct, že se tato hra co by RPG skvost řadí jako třetí, co ode mě má 100% hodnocení. Děkuji za famózní zážitek a nyní již mohu jen smutně konstatovat, že je přede mnou poslední část z dobrodružství Baldur´s Gate.

Shadows of Amn
Ačkoli se lokalita děje odehrává jinde než dříve, příběh navazuje na předchozí díl BG1 a nachystal si pro fanoušky D&D opět mnohé překvapení a pořádnou várku dungeonů, nových kouzel, předmětů a tak dále. Existuje možnost importu postavy i s předměty z předešlého dílu a to samozřejmě potěší. V BG2 je konečně taktéž fixnuta možnost bugování soubojů, kdy třeba ostřílenější dobrodruh nahání své nepřátelé po jednom ke své družině (nyní reagují i postavy, které jsou v nedohlednu). BG2 odhaluje hráčům, kteří nehráli BG1, minulost hlavní postavy a zároveň nastiňuje rozuzlení jejího příběhu. Questy se neopakují a každá z dalších 5 možných ovládaných NPC hráčem má svůj vedlejší příběh a možnosti postupu. Hráč musí čelit volbě sestavy družiny (zloději, druidi, klerici, mágové, warioři nebo paladinové - všechny chary navíc mohou mít různé specializace s postihy a výhody), stylu boje (územní rozložení, naučené kouzla, schované nábojové předměty atp.), a volbě přesvědčení v rozhovorech (vždy existuje víc způsobů, jak quest splnit a každý způsob má jiné důsledky ať v příběhu či v odměnách). Opravdu nechybí a nepřebývá nic, takhle má vypadat RPG!

Mage Invocator "Sinclair"
Já a moje družina jsme si prožili velké muka v žaláři nějakého převelice záporného mága Irenica, který nás lapil při návratu z poslední mise BG1. Imoen jakožto chytré zlodějce se podařilo uniknout a osvobodila i zbytek, co zůstal naživu. Někteří byli bohužel již po smrti. Když se nám konečně podařilo opustit vězení plného pastí a nástrah, zjistili jsme, že onen muž byl napaden kultem zlodějů a později i zákonem města Amnu. Po menší a konečné šarvátce se Irenicus nechal zatknout, ale vzal s sebou i Imoen.. zápletka začíná. Můj dosud silný mág se ocitnul v oblasti, kde měl sám nemalé problémy s obyčejnými místními vrahy, upíry, padlými paladiny, černokněžníky, divným nábožným kultem bezokých, ale i s netvory jmenovitě třeba beholderama,, trolly, orky, mozkožrouty nebo vlkodlakama. Příběh expením nakonec přinesl i souboje s draky nebo nejvyšší inkarnací nemrtvých v podobě demi-liche. Našel jsem nové parťáky v podobě paladina Keldorna a křehké elfské čarodějky Aerie, se kterou mimochodem doteď chodím :D Ani smrt nás nerozdělila.. vždycky se hodí kouzlo vzkříšení :). Když jsem konečně sehnal výbavu a prostředky nutné na záchranu Imoen, ukázalo se, že si můj úhlavní nepřítel Irenicus zbudoval z jeho vězení novou bázi a na můj příchod vychytrale čekal. Sebral mi moji božskou část duše a jeho sestra mě spolu s ostatními hodila do labyrintu, ze kterého jsem se prokousal až do města temných elfů, drowů. Tohle se na mém lehkomyslném putování zdálo být nejsilnějším oříškem pro postavy na 12. levelech, když cesty již nebylo zpět. Souboje trvaly s loady hodiny, ale nakonec já a celá má družina opět spatřila světlo. Vybojoval a vybudoval jsem ve městě planárni kouli dimenzí a mám v ní své učedníky. Irenicus i jeho ďábelská sestra Bodhi nakonec postupně padli na kolena a já opět sklízel slávu. Po všech těch vyhraných soubojích se ale zdá, že bitvy ohledně mého osudu teprve nastanou. Jde se bojovat o Bhálův trůn..

ToSC není nutností a nijak neovlivní hru? Tak jsme slyšeli a četli. Pak je datadisk zbytečný. Tvařte se klidně kysele, ale i tenkrát už vycházeli daleko obsáhlejší datadisky u jiných her a ToSC nepatří k těm nejtučnějším. Je směšné, kolik toho nabídla základní hra v porovnání s datadiskem. Na druhou stranu balíček ToSC nijak neposkvrnil kvalitu hry.

Co je nového?
Svět Baldur´s Gate je tentokrát obohacen o 3 nové oblasti, které nabízejí nové úkoly, odměny a výbavu pro družinu. Bohužel ty předměty, které v družině obmění šatník, můžeme napočítat na prstech jedné ruky, takže představu o dlouhém seznamu nových kouzelných itemů rychle zažeňte zpátky. ToSC opravuje nějaké údajné chyby, i když já nějak nepostřehl jaké chyby to byly a bugování soubojů zůstalo normální rutinou hry. Nejdůležitější změnou je XP limit, který se zvedl na nijak omezující hranici, ale každý si umí snad představit, jak dlouhý kód pro tuhle změnu musel být..

Mage Invocator "Sinclair"
Moje družina se vydala na pověstnou Durlagovu věž, jež byla popisována jako prvotřídní dobrodružství. Mýty o těžkých soubojích a příšerách se vybarvily do jedné velké iluze. Něco po 5 minutách bylo hotovo a má družina ve zklamání scházela schody každého patra Durlagovy věže. Já si napakoval novou hůl a prak a Dynaheir spokojeně kráčela s novou dýkou v ruce. Tak jsem byl zdejšími knihami o něco moudřejší a velkovévoda Belt mě vyslal na cesty do Amnu na jih.

Baldur´s Gate? Ano, prosím! Po 15 letech dokáže toto RPG s vynikajícími Dungeon & Dragons pravidly a originálním příběhem o krveprolití sourozenců polobohů zabavit na výbornou. Chci si zahrát nějaké doupě a přitom si počíst dobrou "knihu".. je tu Baldur´s Gate.

Balduran´s life
Upřímně mi Infinity design vyhovuje 100krát více než 1st person pohled, takže starší grafika mně podobnému nezamrzí ba naopak. Ta chvíle real-time pauzy, kdy má hráč možnost si vše promyslet a čas na taktizování, je vskutku božská. Dohrávat hru s jednou postavou nebo ovládat celou družinu svých vybraných společníků, mňam! Rozsáhlé možnosti vytváření postavy a pozdější postup v jeho dokonalostí (zručnost ve zbraních, opisování kouzel, obratnost zloděje apod.), mlask!

Mage Invocator "Sinclair"
Konečně můj nudný pěstoun zhebl a já mohl utíkát v lese bez tutoriálu před černým medvědem a hrůzostrašnýma divousama. Imoen byla naštěstí šikovná s lukem a tak mě, mága s jedním kouzlem na první úrovni, ochránila. Městečko Přátelská náruč mě hned uvítalo svým pravým jménem v podobě nájemného zabijáka, ale naštěstí byly poblíž místní hlídky a já mohl spokojeně lootovat první zajímavé věci.. však to znáte.. poberete questy, zachráníte oblast a pak celé Mečové pobřeží a zjistíte, že vás chce zabít váš starší bráška, normálka ne? Nač prozrazovat celý příběh.., právě se má družina probíjí skrz velkých bazilišků Durlagovou věží a po návratu do Baldurovy Brány budeme zřejmě teleportováni velkovévodou Beltem na jih do Amnu, kde mám vysvětlovat nedorozumění ohledně železné krize, ale myslím, že k tomu nedojde, protože se mi ve snu zdálo, jak nás pochytal nějakej magor do klecí jako zvířata :-)

WeiDu nebo EE?
Enchanced Edition (dále EE) nemusím představovat, ale co je sakra to Weidu? Balíček patchů, které umožňují nahrávat do hry módy (questy, nové nadabované NPC atd.) a co víc opravují hru a umožňují hrát BG1 v enginu BG2. Otevírají se možnosti většího rozlišení jako v EE, hrát hru na tabletech nebo samotné spojení BG1+BG2 v jednu hru bez nějakých starostí s importem apod. Takže Weidu nebo EE? Hráč, co si koupí EE má svázané ruce a je omezen nalajnováním nových věcí ve hře, kterým nezabrání a stejně je nucen stahovat updaty. EE bude určitě vyhovovat hráčům, kteří si nechtějí sundávat rukavičky a mají rádi oficialky. Weidu je zadarmo a umožňuje hráči nahrávat do hry fan doplňky, které chce, pokud vlastní BG1+BG2. Kdo by se více zajímal , podrobný návod najde na propojení BG1+BG2 https://secure.gog.com/forum/baldurs_gat ... essential_mods/page1 (před instalací Weidu musí být BG1 v. 5521 a BG2 v. 26498)

Existuje 5 přesných vlastností, které charakterizují tento báječný závodní simulátor: rychlost, adrenalin, realističnost, ještě větší realističnost a ještě větší realističnost. Ovládáním GRID není těžkou hrou a při tom je ve všech směrech velmi reálnou (fyzika, systém poškození, tratě, závodníci ad.) a tak se konečně na PC dočkáváme toho, co má PlayStation nebo Xbox od počátku a můžeme s klidem porovnávat s Forzou nebo Gran Turismem.

Systém závodů a kariéry
Vedle rychlého závodu a multiplayeru se tyčí mód kariéry, kde nováček začíná s naprostým nic a od podřadnějších závodů se postupně dostává k vrcholné úrovni. Postupně se propracováváme ranking systémem, který je založen na výdělečnosti a respektu z výher. Hráč má postupem času možnost podepsat kontrakt s dalším jezdcem do svého týmu (vybírá se z národností a ze schopností), který pak závodí po vašem boku a komunikuje s vámi. Peníze vám tečou především ze sponzorů, které získáváte vyhranými závody.. jsou to skutečné značky jako vodafone, acer, amd ad. Mód kariéry celkem nabízí 51 turnajů, které jsou rozděleny mezi třídy automobilů z kontinentů Asie, Ameriky a Evropy. GRID je jen o silničních závodech a tak tu nechybí eventy jako Formule 3, GT závody, prototypy, drift nebo dokonce i destruction derby okruh. Celou hru soupeříte na silnicích se skutečnými jezdci mezi kterými nechybí ani Tomáš Enge, který v té době jezdil za Aston Martin. Za zmínku také stojí, že po 3 turnajích vždy končí sezóna a nabídne se možnost hrát závod okruhu Le Mans.

Auta a jejich vlastnosti
Těšit se můžeme ze 42 modelů aut, které si můžeme libovolně ze vnějšku upravit. Každý model má jiné vlastnosti, ať už jde o náhon kol nebo tendenci dostat se do smyku či odolnosti atd. Systém poškození se velmi povedl.. tam kde auto odřete, tam odřené je.. podle toho kde bouráte, takové máte problémy s vozidlem. Samozřejmě je možné vysklít okna, převrátit káru na střechu nebo dokonce "zemřít". Opravdu stačí sebemenší kontakt s jiným závodníkem na silnici a může to mít katastrofální následky, což hráče hezky nutí hrát stylem "fair play". Plymouth, Chevrolet, Porsche, Dodge, Lamborghini, Bugatti, Ford - Mustang, Formula, BMW, Audi, TVR, Aston Martin, Mazda, Toyota, Nissan, Subaru, Hodna ad. GRID nabízí..

Grafické zpracování
Na rok 2008 je to slušné. Byl zřejmě použit stejný design, jaký Codemasters použili v DIRT sérii. Možná některé části, které při závodu stejně nesledujete vypadají jako omalovávanky, pokud teda při rychlosti 420 km/h (nejvyšší rychlost) nesledujete nebe apod.. Celkově vypadá prostředí ve hře věrohodně a grafika moc nepokulhává. Na GeForce GT540 hra běžela na ultra detaily bez sekání. Problém možná budou mít integrované grafiky, ale podle toho jak staré typy..

Nedostatky
Ačkoli je GRID zřejmě současně nejlepší simulátor silničních závodů na PC, i u něj se setkáme s pár nedostatky, které člověka zamrzí. V první řadě bych začal, že v závodech se neřeší spálené gumy a tudíž zde neexistuje ani depo. Ve hře je jedna trať, na které se písek chová jako asfalt. Stejně jako v DIRT i tady jsou úvodní kecy, které se nedají přeskočit a doprovodná hudba aspoň na můj vkus do hry nezapadá..

Závěr
Race Driver: GRID mile překvapil a odpovídá tomu i zasloužené průměrné hodnocení. Osobně se velmi těším na druhý díl, který má vyjít už letos a doufám, že v něm všechny nedostatky opraví a nabídně ještě více aut a možností, protože tohle byl vskutku moc dobrý zážitek pro začátek.

Když jsem dostal chuť postavit si vlastní zoologickou zahradu, napadl mě okamžitě titul Zoo Tycoon 2, protože s prvním dílem jsem byl velmi spokojen. Po spuštění mé nadšení bylo bohužel tentam a po páru hodinách hraní se radši vracím k dnes už 12 let staré jedničce.. proč?

Grafické zpracování
Ačkoli má být zřejmě druhý díl po této stránce milejší, já tomuhle designu absolutně nemohl přijít na chuť. Modely zvířat a staveb vypadají z největší dálky jako miniatury hezky, ale po přiblížení jsou vidět otřesné kostičky. Hlavní kritiku a to zápornou si zasluhuje menu a jeho přehlednost. Oproti jedničce zde je milión nových tlačítek, které hru hráči natolik znechutí, že se pak jen ptá: "proč tohle nemohli nechat, tak jak to bylo?" Kdybychom se alespoň dočkali nějakých novinek ve hře, ale toto je pro příklad hulvátsky rozvržený jeden původní button do 8. Třešničkou na dortu je pak mapa, která připomíná tetris z 90. let.

Po herní stránce..
Stavíme občerstvení pro návštěvníky, zvířecí výběhy atp. Každé zvíře má nějaké podmínky (např. terén, kamení, stáje, množství vody atp.) a musí mít svého ošetřovatele, který se o zvířata stará krmením i po zdravotní stránce. Ano! Vůbec nic se nezměnilo.. tedy změnilo. Pokud vypustíte do výběhu lva se zebrou, pohodička nic se neděje. To může být pro fanoušky tučňáků z jedničky docela zklamání. Po hráči se tak nechce, aby byla zoo bezpečná ani nějak logicky rozvržená (v klidu našupejte všech cca 100 druhů zvířat do jednoho výběhu).

Jediné pozitivum jen uslyšíte.. zvuky zvířat i doprovodné hudby jsou jediným krokem vpřed u Zoo Tycoon 2. Když zařve pořádný lev, má z toho hráč skoro husí kůži ;-) Škoda že se nedají pochválit i ty ostatní věci, 55%.

Přes všechny předsudky to nakonec není zas tak špatná smažba, ikdyž Colin už nabírá mírně arkádový nádech, pořád se řadí mezi aktuálně nejoblíbenější závodní simulátory. DiRT 3 je po grafické stránce hodnocen na výbornou, ale není to jediné plus u hry..

DiRT Tour
Bohužel jak už to bývá, najdeme ve hře i nějaké záporné body. Kampaň dohrávání se rozděluje na 4 hlavní části, kde každá část má 4 sezóny. Při většině dohrání nějakých závodů následuje před otevřením dalšího závodu mluvený dialog vašich "trenérů" (Ken Block ad.), který se nedá nijak přeskočit a nevěřím, že tato chybějící možnost je nějakému hráči příjemná. Každá sezóna se už neskládá z klasických rallye závodů ale z mixu rallye, okruhových závodů se soupeři, duelů a park turnajů (triky s auty známé v USA), což je jak na čí vkus trochu mimo mísu, když jsme si chtěli zahrát Colina, tak jak ho někteří z nás pamatují. A proto ve hře chybí i možnost oprav na vozech po závodě, i když damage systém funguje a vypadá v celku realisticky (po závodě máte auto jako nové). Kampaň DiRT 3 není určitě krátká, pokud si zvolíte nejtěžší obtížnost, vystačí vám hra určitě na nějaký ten týden dohrávání.

Jaké to je řídit?
Ovládání je jedním slovem boží. Tratě a eventy vás nutí střídat mezi normální a ruční brzdou, abyste nahnali lepší čas, skóre a pohodlí na trati. Na silnici neexistují žádné zkratky, kterýma byste si nahnali nějaké sekundy.. tam kde se ze vzdálenějšího pohledu zdá být zkratka, z blízka závodník uvidí vždy zabraňující předměty, kameny nebo dříví, o které by se vůz libě zmasakroval. Pro shrnutí DiRT 3 má pohodlné ovládání tak jako u předchozích dílů a co se týče fyziky.. pořád je na tom o hodně lépe jak Need for speed.

Nabídka vozů
Ve většině závodů má hráč možnost zvolit si, v jaké kategorii aut se bude soutěžit.. přesněji mluvíme například o autech 60. lét 70. lét, 80. lét, 90 létm, B Group (ještě o něco novější, Modern (vysokorychlostní auta), buginách, nákladních autech a o klasickým zastoupení aut ze současného rallye (kde je pouze impreza, lancer a ford). Před závodem hráč nevybírá mezi značkami aut, ale mezi závodníma týmy, takže kolikrát máme na výběr stejné auto akorát v jiném kabátě. Ford, Mitsubishi, Wolksvagen, BMW, Subaru, Peugeot, Audi, Opel, Lancia, Mini Cooper a Toyota - to jsou licence aut, které DiRT 3 nabízí.

Tratě a okruhy
Údajně jsou všechny tratě a okruhy vymodelovány podle existujících díky získané WRC licenci (jsou i skutečné jména závodníků) a údajně DiRT 3 nabízí 2x více tratí než předchozí díl. Ono to zní hezky a velkolepě, ale většinou hráč jezdí pořád na stejné trati v dané oblasti, která akorát vždy začíná a končí jinde. Takže zhruba v polovině hry zjistíme, že tuhle zatáčku už jedeme asi po páté a tamhle tu po sedmé nemluvě o tom, že se v kampani tratě na tvrdo opakují. V konečném měřítku tak můžeme mluvit přibližně tak o 3 úplných tratích z každé oblasti (Keňa, Norsko, Finsko a USA) + duelové a okruhové silnice (navíc Monako).

Vychytávky
Vývojáři pro hráče přichystali level reputation systém, který slouží při dohrávání kampaně k otevírání nových závodních týmů a jejich automobilů. Například za zlato dostaneme více experience bodů než za stříbro a za novější týmy taktéž. Další vychytávkou je jakýsi youtube uploader, který umožňuje hráči nahrávat replay svého umění přímo ze hry na youtube. Samozřejmě nechybí ani multiplayer, tím se myslí možnost 2 hráčů na split-screenu a nebo online eventy.

Grafika
Po grafické stránce je DiRT 3 hlavním tahákem pro koupě hry, protože tady se nedá vůbec nic vytknout a hra se nemá za co stydět. Snad hráči s horším PC budou zklamáni. Na i5 + 2GB grafiky (GeForce GT 540M) jela hra na max detaily plynule, ale při nárazu (silná deformace) nebo při konci auta v jezeře (water effect) se hra už trochu sekala. Vývojáři by snad mohli trochu lépe zapracovat na modelech postav, ať už mluvíme o řidičích nebo o fanoušcích při cestě, ale to není nijak zvlášť podstatné.

Závěr
Pokud máte slušný PC a rádi závodní simulátory, tak DiRT 3 určitě nezklame, ale ani vás nijak zvlášť nepřekvapí. DiRT 3 určitě patří k tomu lepšímu ale na úroveň Forzy nebo Gran Turisma nemá. Skvělá grafika není všechno a snaha přiblížit Colina více kategoriím hráčů bohužel odrazuje i tu menšinu, která si potrpí na jakési vážnosti a tradici hry. DiRT série ala skoro Need for speed na venkově, proto 80%.

Z nebo Zed je velice stará real-time strategie od Bitmap Brothers (např. Xenon), která kde koho okouzlila svojí jednoduchostí. Ve svou dobu byla tato hra docela populární na PC i na konzolích a vysloužila si i hlavní stranu na SCORE s výborným hodnocením. Není to ale zrovna klasická RTS, na které jsou hráči běžně zvyklí, protože tu není možnost stavění budov..

Story
Celé je to o válce červených robotů proti modrým robotům. Nečekejte žádnou pecku, videa tu slouží jako koření hlavního chodu a spíše mají za úkol hráče po každé mapě pobavit (roboti například pijí plechovky od oleje místo piva). Přímo ve hře nemáte žádné speciální mise, máte za úkol prostě vyhrát mapu.

Gameplay
Ze začátku je hra docela jednoduchá, ale postupem času začne rychle nabírat na obtížnosti. Z nabízí celkem 20 levelů a i když se to nezdá, zkušenému stratégovi to vystačí ne méně než na 24 hodin, protože někdy trvá i přes hodinu než vypilujete tu správnou taktiku na dané mapě. Každá mapa je rozdělena do oblastí, kterou lze získat obsazením vlajky. Každá oblast hraje důležitou roli, protože buď obnášejí továrny na pěšáky/vozidla a nebo představují významný strategický bod v umístění. Čím více oblastí jedna strana má, tím rychleji odsypává čas výroby v továrnách. Důležitými body jsou zejména území s radarem, ty se pak počítají za dvě. Na začátku hry jsou vždy po mapě rozházeny i nějaké ty děla a tanky, které se dají sebrat, proto si musí hráč dobře rozmyslet, kam pošle který oddíl vojáků, aby dokázal čelit soupeři.

Jednotky
Z disponuje širokým výběrem jednotek a vozidel (je tu možnost stavět i obranné děla) a hráč musí v bitvách rozumně využívat jejich sílu a využití. Primárně tank slouží jako klíč k dobývání a odstrašení nepřátelské pěchoty. Celkem jich tu je na výběr 5 a každý má jiné vlastnosti (rychlost jízdy. síla a rychlost palby, životnost, dostřel ad.). Seznam vozidel uzavírá džíp se samopalem a obrněný transportér. Důležitým faktorem je měřítko poškození, které hraje obrovskou roli právě u vozidel (když se poškodí, tak jedou výrazně pomaleji). Co se týče zbraní u pěšáků, najdeme tu například samopaly, sniperky, bazooky, plamenomety, granáty, lasery ad. Výroba oddílu pěší roty nebo tanku vždy trvá v závislosti na zvolené jednotce a vaší moci nad územím.

AI
Počítačem řízené jeho jednotky jsou v boji vždy chytřejší než počítačem řízené jednotky na straně hráče. Tím je myšlena přesnost střelby a úhybné manévry. Samozřejmě s jednotkou, co ovládá hráč, je možné dokázat zázraky.. ale spíše je to o tom, že se pak na druhé a třetí frontě nestíhá sledovat další dva boje, kde AI vždy nadržuje počítači. Určitě to nezlehčuje fakt, že ve hře nejsou makra, takže si nemůžete jednotky dávat ani do skupin na klávesnici a zkušenějším pak bude zběsilé klikání připadat jako otroctví.

Závěr
U mě si hra vysloužila 85%, protože mě i po 16 letech od jejího vydání opět zabavila na pár dní. Hráči upřednostňující grafiku budou zřejmě se starým 2D designem zklamáni a novější vydání hry pod názvem Z Steel Soldiers z roku 2001 ve 3D už není to pravé ořechové, co bylo v první verzi.

Warcraft III je jedna z mála her co nabízí singleplayer a multiplayer na výbornou. Tento datadisk se stal mezi hráči jasnou součástí základní verze a zdokonaluje vše co ještě dokonalé v původní verzi nebylo. The Frozen Throne (dále jen TFT) dělá z Warcraftu III jednu z nejlépe vybalancovaných strategií, co spatřil svět a kdo by to řekl, když poprvé vidíme ve strategii RPG prvky u hrdinů (to byla novinka).

Singleplayer
Pokračování kampaní je z časového hlediska stejně dlouhé jako Reign of Chaos, na který příběhově navazuje. Celou story pak rozšiřuje mnoho knih a hra dává člověku tu pravou představu o tom, jak warcraftový svět vypadá a funguje. Warcraftový příběh bych neznalým přiblížil k Lord of the Rings a jsou fámy o točení filmu.. no ale pořád nic. Každopádně hráči dychtící po příběhu tu najdou co chtějí.

Multiplayer
O kvalitě multiplayeru svědčí fakt, že se TFT držel v progamingu 8 let (dokud nevyšel SC2) jako král strategií. Pro hráče je přichystaný tzv. battle.net (4 servery - 4 kontinenty), na kterém měli hráči poprvé v historii her možnost hrát ladder, ze kterého šli statistiky na website, proto byl WC3 tolik oblíbený - ještě dnes hraje statísíce hráčů. TFT do battle.netu vkládá funkci zakládání klanů (skupiny hráčů s názvem). Battle.net pro každý stát nabízí speciální roomky, a tak vznikaly zahraniční ale i tuzemské komunity hráčů, kterým se dostávalo speciálních offline turnajů o skutečné ceny, kterými se mnoho z nich i živili (v Koreji a Číně je dodnes hraní WC3 považováno za národní sport a pracovní povolání, které je u nich populární jako u nás fotbal).

DotA
Celým názvem Defence of the Ancients je známým pojmem mezi online hráči. Není to tak úplně dílo Blizzardovských ručiček nýbrž jednoho z vášnivých fanoušků, co si hrál v editoru map. Ano, WC3 má svůj editor map a s možností vytváření skriptů. Díky téhle možnosti byly po necelém roce vydání TFT na světě dvě super hry v jednom datadisku (fanouška chtěl do týmu Blizzard, ale ten se rozhodl vydat vlastní hru DotA 2, mezitím hru kopíruje freeware LoL, HoN atd.). DotA je mapa, která má dvě frakce a za každou může hrát max 5 hráčů. Každý hráč si vybere jednoho ze sta postav a díky RPG prvkům v týmové spolupráci vylepšuje předměty v inventáři, které mají mnoho kombinací.

Grafika
WC3 je stále ve 3D prostředí. Někomu se nemusí prostředí líbit na první pohled, ale časem si každý hráč warcraftový svět zamiluje. Tady byl položen základní kámen designu pro dnešní World of Warcraft. Skoro se dá říct, že WC3 je WoW v pohledu strategie. TFT se ale žádným způsobem nepodílí na vylepšení grafiky.

Hudba
Každá ze 4 dostupných ras (lidi, orci, nemrtví a temní elfové) měla v základní verzi 3 své hudební doprovody, které vždy dobře ladiliy s danou frakcí. V TFT najde každý hráč další 3 nové instrumentály. Hudba hru nijak nekazí, ale osmým rokem hraní už to máte radši vypnuté a posloucháte si svoje.

Dabing
Stejně jako základní verze WC3 tak i TFT má český dabing, který se na první poslech zdá být vtipný nebo hezký, ale po 10 hrách vás opakované hlášky už nudí a v tom horším případě to i vadí. Neexistuje možnost přepnutí dabingu někde v nastavení. Naštěstí WC3 bylo vydáno ve 12 jazycích, a proto záleží na tom, kterou jazykovou verzi hráč vlastní. Ono by se to dalo zřejmě pokládat jako jediné mínus hry, ale dá se to tolerovat, když existuje vynikající anglická verze.

Co je tedy nového v TFT?
Kromě toho co bylo již zmíněno, TFT do hry přináší hlavně nové příběhové postavy, takže i nové herní hrdiny s novými kouzly. Stejně tak v balíčku hry jsou u každé rasy nové jednotky, vylepšení a několik desítek zajímavých map. Jsou upravené atributy původních jednotek. Blizzard si dal záležet na tom, aby rasy byly co nejvíce pro online hráče vybalancované, ikdyž se na vyšší úrovni hraní pohled na balance značně zužuje, ale Blizzard aktivně přepracovává tyto nedostatky.

Závěr
Nikomu bych nedoporučoval začít hrát WC3, protože v případě multiplayeru je to strašlivý žrout času, jak tomu bývá zvykem u Blizzardovských her. Rozšíření TFT je určitě povedené a dělá WC3 ještě zábavnějším než byl (já dávám kilo, protože mě TFT dostal, ale né každý má rád strategie..). WC3 je devátou nejprodávanější PC hrou historie a to už přece něco znamená ne?

Nebudu porovnávat novou hru s předchozím dílem v mém hodnocení. Druhý díl tuzemské Mafie splnil i nesplnil mé očekávání. Nový příběh, nové prvky ve hře, nové hlášky, nové.. vše. Asi každý ví o co ve hře jde, takže to přeskočím a přejdu rovnou k situacím ve hře.

Příběh
Geniální, super, fantastický. Na příběhu stojí celá hra a je to jeden z hlavních pozitivních bodů. Bohužel je trochu krátký. To by ani tak nevadilo, kdyby bylo co dál ve hře po dohrání příběhu dělat. Mafii II hráč na těžkou úroveň dohraje s otevřenou pusou za necelý den, ale pak mu hra nemá co dál nabídnout. Hra se vypne a nenabídne hráči ani žádný mód "jízdy". Vývojáři se to možná snaží kompenzovat datadiskama, ale spíš si myslím, že jde o obchodní triky (protože recenze na datáče jsou docela záporné). Každopádně Mafia II na tuty rozesměje každého hráče, protože je tu spoustu nových neohraných hlášek a vtipů a přitom to není žádná komedie. I já ale musím zkritizovat checkpointy, které jsou naprogramovány hodněkrát před cutscénou, po třetí už vás nucené přeskakování otravuje.

Dabing
Hrál jsem českou verzi. Líbil se mi dost a setkáváme se s častými vulgarismy (ty alespoň mě nevadily, protože přístupnost je 18+). Hodně lidí dabing kritizuje, ale nikdo z nich se nezamýšlí nad obecností. Která hra měla za posledních 5 let lepší dabing než Mafia II? Jestli nějaké takové hry jsou, tak jich moc velký počet nebude. Navíc to berte z té lepší stránky, některé hry nabízí jen jeden defaultní jazyk a tady si ho můžete libovolně změnit.

Prostředí
Prostředí každého ohromí. První půlku hry se nacházíte ve zasněženém měste a tu druhou půlku (o pár let později, auta a styl oblečení se změní) je léto. Možnosti hráče v prostředí nejsou ani velké, ale ani malé.. tak akorát přiměřené. Většinou, když jsem hrál GTA nebo první Mafii, tak jsem si na ulice rychle zvyknul a vždy jsem věděl kde se nacházím, tady ne. Možná je to zapříčiněno krátkým příběhem, ale do konce hry jsem byl přesvědčen, že každou ulicí jedu poprvé. To nahrává hratelnosti, protože u hry hráč přemýšlí a rozvíjí orientační smysl a rozhodně u toho nesedí s opřenou rukou o bradu se slovy "to je nuda, všechny křižovatky a ulice jsou stejné".

San Andreas?
V Mafii II se objevily prvky, které kopírují GTA. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby byly alespoň nějak více obohacené. Můžete nakupovat oblečení, můžete jíst, můžete dát auto do servisu atd. V obchodě s oblečením máte na výběr většinou jen 4 druhy oblečení, což je na můj vkus docela málo. Když si dáte jídlo, doplní vám životy (netloustnete). Servis se oproti GTA trochu liší.. je tu možnost přelakování, nějakého tuningu, ale kvůli švestkám stačí poupravit SPZ. Ve hře jsou telefonní budky, můžete z nich volat, ale nikdy nemáte komu. Hodně mě mrzelo, že po misi "v bordelu" se neotevřela možnost do klubu volně vstoupit.. to je tuším možné až v datadisku a to není podle mě fér, protože tím vývojáři nutí koupit si za další peníze pokračování (které podle recenzí nestojí ani za půl slova). Když si koupím hru, tak by základní věci měli být v ní.

Krádež aut
Okouzlí vás vychytávky jako 3 způsoby ukradnutí auta. Tedy když vám jde o život, tak prostě vysklíte okýnko, spojíte dráty a jedete. Když si chcete vzít nějaké auto do sbírky, musíte zvládnout tzv. minihru se zámkem. U jedoucího auta otevřete dveře a násilím vyhazujete pasažéry ven a ti se někdy chtějí a někdy nechtějí bránit. No prostě bomba.

Policie
Policie je přísná. Ta vás stíhá za krádeže aut, vysokou rychlost, bouračku nebo jakoukoli agresivitu. Dobré je, že policie nestíhá jenom vás, ale i ostatní lidi na ulicích. To vše moc dobře simuluje realitu. Stylové jsou i ikony/značky, které se objeví když na vás policie něco má a vy se podle toho musíte zařídit. U drobného přestupku stačí zastavit a zaplatit pokutu a nebo prostě ujet, ale policie si občas zapamatuje vaší SPZetku a tak se auta musíte zbavit nebo s ním zajet do servisu (zase prachy). Pak jsou situace, kdy hledá přímo vás, tak se musíte převléknout. U většího přestupku (dlouhodobé pronásledování, nebo střelba) vás chtějí zabít. To všechno by bylo super, ale.. máme tu další záporné ale.. občas se mi stalo, že jsem přímo kolem policie projel 100kou nebo do ní narazil a ona nijak nereagovala. Nevím zda na to měl nějak vliv příběh, ale rozhodně mi to přišlo jako bug (mám legální verzi).

Střílení
Možnosti střílení je značně promyšlené. Obzvlášť se mi líbila možnost schování se za překážku, tenhle prvek dodává hráči pocity, které třeba vidí při přestřelkách ve filmu. Nabíjení zásobníků nebo dokonalá fyzika zbraní tu nechybí (např. s pistole střílíte přesnějí než ze samopalu). Protivníci vás jsou schopní zabít na jednu ránu z brokovnice na dálku jednoho kilometru, ale vy je s brokovnicí na tu dálku ne.. ano nerealistické a k tomu nelogické, ale jinak nemůžu nic vyčítat. Snad bych ještě upozornil, že v Mafii II nemůžete střílet z auta a to ani jako pasažér.

Boxování
V Mafii II musím pochválit "boxing mode". Když se s někým začnete prát, změní se kamera a jste v módu, kdy můžete dávat speciální rány. U někoho jsem tu četl, že si Vito dává ránu, jak se mu zrovna chce. Není to pravda. Hráč musí využívat krytí a tzv. "timingu" a navíc né každou postavu lze ubouchat stejným způsobem. Někdy je potřeba silnější rána a jindy slabší ale rychlejší. V příběhu ve vězení se naučíte i nějaké manévry, bez kterých hru na těžkou obtížnost nedohrajete. Každopádně těch manévrů mohlo být víc.. ale od toho už jsou simulátory boxu, takže nebudu vytýkat, že nemáme 2 hry v jedné..

AI
A jak se chovají postavy ovládané počítačem? Je to sice nerealistické, ale chválím nesmrtelnost parťáků (v jiných hrách někdo umře a game over). Ti mají stejně většinou blbou trefu a většinu protivníků musíte stejně zabít vy (těžká obtížnost). AI postav je v Mafii II jinak dost chudá. Postavy nijak neimprovizují, vše stojí na funkcích IF a tak pokud zemřete a něco opakujete, tak ten gangster se vždy objeví ve stejnou chvíli na stejném místě a dělá ty samé pohyby. Tohle bylo ošetřené i v 10 let staré hře operaci flashpoint od stejných programátorů.

Závěr
Mafia II je skvělá a to obzvlášť pro hráče, co si potrpí na příběhu. Ikdyž se mi na první pohled hra zdála dokonalá, má spoustu drobných chybiček. Původně jsem se bál, že jméno hry bude těžit z prvního dílu, ale 2KCZECH vydali světu úplně novou hru a ta není vůbec špatná, bohužel ani ne dokonalá. Každopádně pořád to je jako "hrát ve filmu" s perfektním mafiánským dějstvím.

Edit 1: Ještě bych rád uvedl, že 2KCZECH byli z vrchu buzerováni a museli hru limitovat na velikost kapacity na disku atp. Proto se vyskytlo u hry tolik nedostatků a krátký příběh. Já ale hodnotím hru a ne vývojářský tým.

K Limbovi jsem přišel úplnou náhodou a nedokázal jsem hru vypnout dokud nebyla dohrána. Dlouho jsem nenarazil na hru, u které bych se lekl nebo nedokázal absolutně předvídat co se stane. V trochu hororovém stylu plníte logické úlohy, které vás stále posunují bez děje ve 2D pohledu dále. Charakterizoval bych Limba jako nového "Abe", který je založen na 4 ovládacích tlačítkách a navíc hra je kompletně v černobílém kabátě. V jednoduchosti je síla a tady to platí dvakrát tolik..

Co je velkým + hry, že jsem za celou dobu jejího hraní nenarazil ani na jeden bug, což se stává u málo které hry. Ve hře také panuje skvělá fyzika. Jediné co se dá vytknout je useknutý konec. Každá hra by měla hráči nabídnout nějaké závěrečné video nebo rozuzlení děje (tady projdete poslední překážku jako každou jinou a najednou se hra vypne), filmy bez konce taky nikdo nemá rád. Limbo mi nešel rozjet na OS s WinXP (na 3 odlišných PC), ale to bude v budoucnosti zřejmě zcela normální problém her. Někteří do záporu píší čas hry, ale to je už široce spekulativní faktor hodnocení. Mě přišly 3 hodiny v tomhle prostředí tak akorát, třeba se dočkáme pokračování.