Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Baldur's Gate II: Throne of Bhaal

84
197 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
rozšíření
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
22.06.2001 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://web.archive.org/web/20020610204443/…
Rozšíření Throne of Bhaal přináší pokračování děje série Baldur's Gate, navazující přímo na události základní hry Baldur's Gate II: Shadows of Amn, zvýšení zkušenostního stropu, které umožní postup až na 40. úroveň, nové, silnější předměty a nepřátele, novou třídu Wild Mage a víceúrovňový dungeon Watcher's Keep, v němž je jako zajatec držen mocný démonický vládce Demogorgon. Hlavní příběhovou zápletkou je válka proti pěti legendárním Bhaalspawnům, jak se přezdívá dětem Bhaala, jež se rozhoří v Tethyru. Na cestě za jejich porážkou hráč navštíví mimo jiné město Saradush, které sužují ohniví obři, pevnost v Underdarku a klášter Amkethran.

Vedle Sarevoka, jenž do série zasáhl naposledy v prvním Baldur's Gate, má hráč hned od začátku zpřístupněny charaktery ze základní hry Shadows of Amn. Novinkou herního systému je ukrytá sféra, jež sdružuje všechny postavy a skrze niž si hráč v boji může měnit sestavu. Stran postav je možný také import, a to z jakékoliv předchozí hry série. Grafický engine Infinity prošel zdokonalením.


Poslední diskuzní příspěvek

Vurhor: Máš recht. Musím si to plést s jiným modem. Co jsem googloval, tak nejsi jediný, komu se to buglo... :/

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Dokončení děje mocného Bhaalova zplozence nabídně přímočarý děj, jehož jedinou podstatnou odbočkou je Strážcova tvrz. Ovšem bez debat jde o odbočku vynikají. Rozhodně se jedná o nejpropracovanější dungeon celé série, kde každé patro má svůj malý příběh.

Bohužel o to větším zklamáním je zbytek hry s miniaturními sídly vašich sourozenců (všimnete si hned u Yaga-Shury) a zároveň konkurentů. Datadisk je tak poměrně krátký.

Naprosto tragická je i devalvace reputace, kterou si můžete prostřednictvím několika laciných questů nahrabat už v (jinak překrásném) Saradushi. Podobně ohromně zklame, že je v podstatě jedno, zda je vaše postava zlá či dobrá. Rozdíly v ději, kdy je trůn Pána Zabíjení na dosah, by určitě měly být více než ojedinělé a kosmetické. Velmi smutné je, že i animace je pro všechny konce stejná a mění se jen její text.

Přesto se mi ale datadisk líbí. Hudba nadále hraje krásně. Sarevok je velmi dobré NPC. A děj v posledku má co nabídnout, byť bohužel nějaká volnost je pohřbena velmi hluboko pod zem. Soubojů je bez debat hodně. Nicméně v této době už de facto není nic, co by vaše skupina udatných reků (/padouchů) do minutky nevyřešila. Improved Haste a Critical Hit na válečníky a kouzelníkům zastav čas, vylepšená hbitost a dračí dechy a strašlivá vadnutí. I tak budete párkrát loadovat (například když Balthazarovým mnichům vyjde útok Roztřesenou dlaní).

Velmi příjemné je vaše útočiště v Abyssu, které obývá i váš malý pomocník Cespenar (asi i největší tvrďák si jej musí zamilovat). Samozřejmě Lawful Evil bůh jen těžko mohl mít své sídlo v chaoticky zlém světě. Ale Bioware bych tohle asi odpustil. Neodpustím ovšem šíleně stručné popisky u vrcholových artefaktů celé série. Napsat těch pár řádků navíc určitě neměl být pro autory problém.

V posledku tedy krátký ale zajímavý datadisk, který představuje očekávané a nutné finále. Určitě nejzdařilejší převedení DnD pravidel pro postavy vysokých úrovní do počítačové hry. Volnost začínající hrdiny však nutně od počátku série upadla.

Pro: Strážcova tvrz, nové NPC, Cespenar, slušný děj

Proti: Místy nedodělané (předměty, rozdíly v ději...), poměrně krátké

+26
  • PC 90
The time of the prophecy has come... and shit just got serious. Je nanejvýš jasné, že datadisky většinou nedokážou přesáhnout kvalitu samotné hry, nicméně můžou se jí dorovnat. V případě Bhaalova trůnu tomu tak opravdu je. A bodejť by ne, vždyť je to přeci Baldurs Gate 2, na kterým opět makají jeho dva tátové z Kanady a Černého ostrova! Jak by to mohlo skončit špatně?! (A ne, nyní se nejedná o žádnou ironii, tohle je zcela čirá pravda.)

To, co je na datadisku fantastické je především onen hráčův pocit, že veškeré dobrodružství, veškeré vaše kroky, vaše rozhodnutí a činy vedly právě k tomuto vyvrcholení, tedy k uzavření té věci s tím vaším mrtvým fotrem, o kterém slýcháte už od svých zelenáčských let, kdy jste se toulali divočinou kolem Baldurovy brány. Není to žádný nenavazující datadisk, který pouze přidá pár maličkostí, plus nějakou tu bonusovou příběhovou kampaň. Ne. Tohle je opravdu velkolepé uzavření celé vaší cesty Mečovým pobřežím, stejně tak uzavření osudů vašich parťáků, bez kterých byste to asi nezvládli. (Leda byste byli sólo maniaci.)

Příběh je epic. To se prostě lépe vystihnout nedá. Pryč jsou časy, kdy jste se připravovali na nějakého "vyššího" trolla na venkovské tvrzi. Pryč jsou časy, kdy jste se mlátili v uličkách s otravnými bandity. Pryč jsou časy, kdy to bylo všední. Teď vás čekají souboje s draky, které jsou již zcela běžnou věcí, vymlácení drowských pevností a sólo fighty vašich válečníků se strašnými ohnivými obry. V průběhu vašeho hraní si budete taktéž uvědomovat, jak neuvěřitelně mocní a silní jste. Dokazovat vám to bude kniha kouzel vašich čarodějů, ve které už nejde dále postupovat, a tak si budete vybírat ze zvláštních schopností, které tu vaší knížečku ještě krapet vylepší. Souboje, jak už je jasně vidno, jsou nadále skvělé a záživné. V tomhle případě mnohem častěji velkolepé, neboť přeci jenom už se budete potýkat s nejmocnějšími bratry a sestrami, kteří na vás rozhodně nebudou nepřipravení. Některé z nich jsou navíc velice (ne)příjemně těžké. Pro mě byl vždy největší voříšek Draconis, ten šmejd to ze všech těch draků prostě uměl nejvíc. A samozřejmě finále je natolik epické, jak by správná sága měla být.

Interakce se společníky je i nadále skvělá. Stále mají co říkat, stále dávají najevo své názory či připomínky a stále se na vás mohou velice hezky nasrat. Bohužel i nadále není přidaná možnost si s nimi promluvit kdykoliv budete chtít, což považuji za jeden z největších mínusů už původní hry a přijde mi škoda, že ani zde to nebylo přidané. Romance krásně pokračují a na samotném konci taktéž vyvrcholí, což přivodí úsměv (možná i slzu) leckterým romántickým hráčům. Plus do hry přijde nový parťák, kterého nebrat by bylo hotové šílenství, neboť příběhově a HLAVNĚ schopnostně je absolutní number one! Bráška můj jeden milej... však já si říkal, že se od sebe jen tak neodloučíme.

A hudba parádní. Inon Zur je zde ve své nejlepší formě, protože tady se opravdu vyřádil. Už jen počáteční intro znělka vám natolik utkví v hlavě, až si říkáte, že Tohle je základní znělka Baldurs Gate dvojky. Ne ta, co hraje v Shadows of Amn. A track, který hraje pokaždé, když bojujete s někým z "Pětky", považuji za jeden z nejlepších a nejepičtějších bojových tracků, jaké jsem kdy slyšel. A věru, bylo jich hodně.

Throne of Bhaal je zářným příkladem toho, jak by správný datadisk měl vypadat. A já vždycky pocítím onu vlnu smutku nejen kvůli tomu, že už můj chaoticky neutrální čaroděj opustí cestu mé všemocné myši, ale taktéž protože zde končí i samotný Baldurs Gate. Spolu se všemi jeho postavami a místy. Ale pak se vždycky pateticky uchlácholím. ,,Však já se tam zas vrátím. Budu chaoticky zlej zloděj a nechám Keldrona zhebnout u mozkořroutů!" A do té doby se přeci můžu vydat na Planinu ledové větru. Tak je prej taky fajn.

Pro: Silný a velkolepý příběh, návaznost na původní hru, opět úžasné souboje

Proti: vlastně to samé, co v původní hře (viz koment Baldurs Gate 2 Shadows of Amn)

+22(23-1)
  • PC 75
Throne of Bhaal se ke mně dostal krátce po vydání (jak moc krátce, to už si ale nepamatuji) a přinesl mi jen samé problémy. Nejprve mi jej nebyl můj starý počítač schopen přehrát (tuším Celeron 233 MHZ, 32 MB RAM, 8 GB HDD;). Když jsem si pořídil počítač nový, pro změnu jsem se nedostal ze Saradushe (tj. první město). Při dalším rozehrání jsem se už dostal do Amkethranu (druhé a poslední město) a do Abazigalova doupěte. Proč jsem nepokračoval? Nepamatuju se. Při předposledním pokusu o dohrání jsem šel s nabušenou postavou z jedničky včetně Tales of the Sword Coast) a dostal jsem se pro změnu zase jen do Amkethranu.

Throne of Bhaal je rána pod pás všem, kteří se raději než bojování věnují plnění questů, banterům mezi postavami a prozkoumávání světa. Boje s některými nepřáteli probíhají na fáze - s draky bojujete nejprve v lidské a poté v jejich pravé podobě; drowka Sendai má šest klonů s různými schopnostmi do kterých se postupně přesunuje; (A)melissan se při ubrání 4/5 životů teleportuje pryč, opakujte třikrát).

Proč zde prakticky absentují questy? Protože <CHARNAME> je teď už takový bouchač, že pomáhat jednotlivcům je pod jeho úroveň, jak ostatně v rámci jednoho z questů můžete v kůži vašeho avatara pronést jedním z nejzábavnějších momentů celého datadisku je získání beholderova oka - místo aby se protagonista vydal do doupěte beholderů, raději si zahraje sám na quest givera, odkamení tři amatéry a pošle je do jámy lvové. Po mnoha dnech se dobrodruzi vrátí s okem, nejprve na protagonistu zaútočí, ten se promění ve slayera a všechny zabije. Dobrodruzi "loadnou" a poté poslušně oko předají. Kromě questů nezbytných pro postup je tu těch nepovinných jen pár, přičemž některé se ani nezapíšou do questlogu Saradush: Oživení otce zabitého kanonádou, pomoc elfům, nalezení knihy kouzel, záchrana hraběnčina syna. Amkethran: záchrana kněze od žoldáků, záchrana starostovy dcery od žoldáků, lich.
A pak samozřejmě Strážcova tvrz. Jinak nová monstra, nové kouzelné zbraně, nová hudba - ta je místy lepší než v základní hře, to je pravda. Dále tu máme odstranění zkušenostního stropu až do levelu 40 (s pomocí tweaků 50) a místo trpaslíka Cromwella je tu imp (jaký skřet zase) Cespenar, opět se tedy můžeme věnovat sestavování mocných artefaktů.

Pro hráče, který začíná novou hru v rámci datadisku, se toho opravdu moc jiného nenabízí. Pokud ovšem pokračujete plynule ze dvojky a máte dokončené romance, některé z nich pokračují vcelku zajímavým způsobem a můžou tak představovat výzvy jiného typu než jen tupé sekání - namátkou oplodnění Aerie, která po určité době porodí a dítě tahá v batohu. Viconii je možné odklonit ze zla do neutrálu, to se ostatně dá udělat i se Sarevokem.

A závěr? Poté, co jste porazili pět nejmocnějších sourozenců a uzurpátorku trůnu, stanete se bohem, nebo smrtelníkem bez Bhaalovy poskvrny?. Jinak nevím, komu se to zdá dlouhé - nebýt těch všudypřítomných bojů místy s desítkami nepřátel najednou, bylo by to směšně krátké...

EDIT: V ToB se završuje příběh zlatých kalhot z BG1 - pokud si přenesete do dvojky kalhoty, které vám dá na vyčištění šlechtic ve Friendly Arm Inn, vyberete výkupné na mostě a získáte stříbrné kalhoty a od tří odkamenělých noobů dostanete bronzové spodky, v Amkethranu vám kovář vybuduje energozbroj s tyčovými zbraněmi.

Ještě bych rád nakousl mody. Ve srovnání se Shadows of Amn jich pro ToB existuje jen mizivé množství - kromě Tactics modu ztěžujícího už tak nechutně těžké boje bych rád zmínil Ascension od Davida Gaidera, jednoho z autorů originální hry, který dodává do hry materiál vysekaný kvůli nedostatku času i více možností během závěru. Tento mod po dialogové stránce z části rozšiřují i The Wheels of Prophecy. No a to je asi tak vše (pokud pominu věci typu The Longer Road - ve stylu Sarevoka se k vám může přidat i Irenicus - či Redemption, opět Irenicus, ale ne jako hratelná postava. A co takhle romance se Sarevokem?) Osobně mám chuť po dnešním dohrání vanilla verze zkusit si to brzy znovu, minimálně s Ascension a The Wheels of Prophecy.
+17(18-1)
  • PC 90
Konec! Fňuk.. Byla to euforie a nyní je příběh u konce. Co dál? Hmm. Znovu za zlou partu! Ale radši, až zase příští léto, poněvadž čas je veliký nepřítel pařanství. Dohrál jsem super hru a chci ji od znova za jinou partu a pak třeba po třetí s importem obou dohraných postav s přehozením na dual povolání. Jsou tyto myšlenky zdravé?!? Sami vidíte, jak si semnou přes 10 let starý Baldur´s Gate pohrává.. a proč? Protože to bylo legendární!

Throne of Bhaal
Nahoďte oblek.. zabijáka, povolejte si všechny NPC ze SoA a vybírejte sestavu družiny. Překvápkem je možnost rekrutování Sarevoka. A nebo hrajte rozehranou partu ze SoA jako já. V ToB se vyskytuje nespočet nových předmětů (zvláště těch ultimátně skládaných). Celkově mi přišlo, že autoři už nevěděli co by a využili všechny faktory ze SoA, které pak vynásobili do takové meze, že to v hráči budí dojem přeplácanosti. Nevím zda-li je to dobře nebo špatně. Nicméně já si přišel pro více expů a konečné rozuzlení Baldur´s Gate ságy. Jak bylo ale naznačeno, ToB na příběhu moc nestaví a nabízí spousty těžkých, težších a ještě težších bitek. Opravdu, pro koho byl lich nebo drak v SoA překážkou, tak bitky v ToB bude považovat za skoro nehratelné. Ono by to skutečně bez pauzy nehratelné určitě bylo. Pro mezerník to znamená těžkou masáž. Boj, boj, boj a zase boj. Skoro žádný pořádný vedlejší quest a taktéž možnosti splnit situaci více způsoby se vyskytují zřídka. Je to ironické, že se má hlavní postava stát bohem a přitom nemůže do ničeho mluvit a rozhodovat se, ale to už se snažím číst mezi řádky. Příběh je samozřejmě na luxusní úrovni dotažen do konce (vlastně se nabízí 2 varianty závěru) a nechybí ani pokračování nadabovaných dialogů romance.

Mage "Invocator" Sinclair
Mocný mág a potomek Bhaala, Sinclair si to tentokrát nakráčel do své vlastní pomyslné sféry, aby se připravil na boj o Bhaalovo dědictví a božství. Doprovod mu i tentokrát dělala jeho chráněnkyně a přitom silná bojovnice Jaheira vyznávající přírodní rovnováhu. Z druhého boku stál starší, ale zároveň nejproslulejší paladin z Athkatly pan Keldorn. V kruhu a ve středu se krčila Imoen, proradná zlodějka a šikovná kouzelnice, ve stínu připravená na backstab. Nechybí ani hraničář Minsc se svým obřím ale zmenšeným křečkem Booem z vesmíru. A záda celé družiny kryje v elfí kroužkové zbroji mocná čarodějka a klerička Aerie s cepem věků v jedné ruce a se štítem Baldurana ve druhé. Jako hráč jsem netušil, že Strážcova tvrz patří do ToB, takže po jejím dobytí tato skromná sestava udělala s Irenicem jen krátký proces a pak je už čekala roztomilá návštěva v míru žijícího města Saradush, Oblasti byly po většinou menší a hru natahovaly boje, které nastražovala proti mé šestce pětka. Většinou to bylo třeba 50 obyčejných žoldáků, kteří po vřavě budí pocity silného sebevědomí nebo 1 silný polobůh, který probouzel spíše sousedy, když něčí ruce několikrát rychle zasáhly desku stolu :) Mám rád styl "play it hardcore", takže na celý ToB stačili 3 spánky ve hře. Není na tom nic záhadného, když je k dispozici přes 70 kouzel na jedné postavě (nepočítaje použitelné předměty včetně svitků). Následkem "play it hardcore" byla nedokončená romance s Aerii. Rozesmálo mě, když po první souloži nastal final fight ToB a po něm při rozhodování už chovám jejího syna. Fakt, že peníze ztratily v ToB význam, zamrzel, ale úvaha o nepotřebě peněz u poloboha to naštěstí kompenzuje.

Pro: propracovanější bitky s bossy, konečné rozuzlení příběhu, pokračování romance, češpenar, velká kovová jednotka, Sarevok, kouzla, bezedný pytel a ledničkoláhev

Proti: možná přeplácané, méně vedlejších questů, znemožnění návštěvy oblastí SoA

+16
  • PC 50
Při hraní datadisku Baldur's Gate II mi na mysli vytanula jedna otázka: "Toto je ten všude vychvalovaný datadisk, podle mnohých i nejlepšího hra koncipovaná jako rozšíření?".

Throne of Bhaal jsem rozehrál znovu všehovšudy po dlouhých šesti letech od jeho prvního vyzkoušení, kdy se mi postupem času ztratily savy a tak jsem se nikdy nedostal dále než do Saradushe a blízkého okolí na zdejší relativně malé mapce. Dobrá zpráva je, že Infinity engine je stále tím nejlepším pro převedení pen and paper pravidel, hudba je možná i o fous lepší než v druhém Balduru a hratelnost je bezproblémová a zábavná. Horší je to však se zdejšími lokacemi a náplní v nich. Vždy jsem měl za to, že první místo hry mimo astrální sféru, obléhaná Saradusha, je tak malá protože slouží k seznámením se spletitým dějem. Další lokace jsou však ale snad ještě menší a co je horší, drtivou většinu času v nich strávíte bojem (i když ty jsou správně obtížně, někdy až moc, a dají vyniknout většině schopností a kouzel). Což i zapříčinilo, že ToB asi znovu nedohraji do konce, jelikož rutinní opakování nahození rychlosti, vyvolání příšerek a enormní spotřeba lečivých lektvarů není to, co v RPG hrách hledám, minimálně dnes.

K dobru ale musím příčist rozsáhlou Watcher´s Keep, kterou jsem dokončil již v základní verzi hry, a co si pamatuji, tak mě bavila více než příběh hlavní části datadisku. Čekal jsem dle ohlasu rozhodně více, ale hra jako taková působí v záplavě Neverwinterů s příšernou kamerou nebo plytkých Mass Effectů stále dobře, což ale není zásluhou dialogů, příběhu ani rozsahu, ale funkčního ovládání a předně audiovizuální slasti kterou může dodat jen spojení Black Isle/BioWare s Infinity enginem.

Pro: technické provedení, hudba

Proti: akčnější zaměření, minimum dialogů a questů obecně

+15(16-1)