Baldur's Gate II: Throne of Bhaal

The time of the prophecy has come... and shit just got serious. Je nanejvýš jasné, že datadisky většinou nedokážou přesáhnout kvalitu samotné hry, nicméně můžou se jí dorovnat. V případě Bhaalova trůnu tomu tak opravdu je. A bodejť by ne, vždyť je to přeci Baldurs Gate 2, na kterým opět makají jeho dva tátové z Kanady a Černého ostrova! Jak by to mohlo skončit špatně?! (A ne, nyní se nejedná o žádnou ironii, tohle je zcela čirá pravda.)

To, co je na datadisku fantastické je především onen hráčův pocit, že veškeré dobrodružství, veškeré vaše kroky, vaše rozhodnutí a činy vedly právě k tomuto vyvrcholení, tedy k uzavření té věci s tím vaším mrtvým fotrem, o kterém slýcháte už od svých zelenáčských let, kdy jste se toulali divočinou kolem Baldurovy brány. Není to žádný nenavazující datadisk, který pouze přidá pár maličkostí, plus nějakou tu bonusovou příběhovou kampaň. Ne. Tohle je opravdu velkolepé uzavření celé vaší cesty Mečovým pobřežím, stejně tak uzavření osudů vašich parťáků, bez kterých byste to asi nezvládli. (Leda byste byli sólo maniaci.)

Příběh je epic. To se prostě lépe vystihnout nedá. Pryč jsou časy, kdy jste se připravovali na nějakého "vyššího" trolla na venkovské tvrzi. Pryč jsou časy, kdy jste se mlátili v uličkách s otravnými bandity. Pryč jsou časy, kdy to bylo všední. Teď vás čekají souboje s draky, které jsou již zcela běžnou věcí, vymlácení drowských pevností a sólo fighty vašich válečníků se strašnými ohnivými obry. V průběhu vašeho hraní si budete taktéž uvědomovat, jak neuvěřitelně mocní a silní jste. Dokazovat vám to bude kniha kouzel vašich čarodějů, ve které už nejde dále postupovat, a tak si budete vybírat ze zvláštních schopností, které tu vaší knížečku ještě krapet vylepší. Souboje, jak už je jasně vidno, jsou nadále skvělé a záživné. V tomhle případě mnohem častěji velkolepé, neboť přeci jenom už se budete potýkat s nejmocnějšími bratry a sestrami, kteří na vás rozhodně nebudou nepřipravení. Některé z nich jsou navíc velice (ne)příjemně těžké. Pro mě byl vždy největší voříšek Draconis, ten šmejd to ze všech těch draků prostě uměl nejvíc. A samozřejmě finále je natolik epické, jak by správná sága měla být.

Interakce se společníky je i nadále skvělá. Stále mají co říkat, stále dávají najevo své názory či připomínky a stále se na vás mohou velice hezky nasrat. Bohužel i nadále není přidaná možnost si s nimi promluvit kdykoliv budete chtít, což považuji za jeden z největších mínusů už původní hry a přijde mi škoda, že ani zde to nebylo přidané. Romance krásně pokračují a na samotném konci taktéž vyvrcholí, což přivodí úsměv (možná i slzu) leckterým romántickým hráčům. Plus do hry přijde nový parťák, kterého nebrat by bylo hotové šílenství, neboť příběhově a HLAVNĚ schopnostně je absolutní number one! Bráška můj jeden milej... však já si říkal, že se od sebe jen tak neodloučíme.

A hudba parádní. Inon Zur je zde ve své nejlepší formě, protože tady se opravdu vyřádil. Už jen počáteční intro znělka vám natolik utkví v hlavě, až si říkáte, že Tohle je základní znělka Baldurs Gate dvojky. Ne ta, co hraje v Shadows of Amn. A track, který hraje pokaždé, když bojujete s někým z "Pětky", považuji za jeden z nejlepších a nejepičtějších bojových tracků, jaké jsem kdy slyšel. A věru, bylo jich hodně.

Throne of Bhaal je zářným příkladem toho, jak by správný datadisk měl vypadat. A já vždycky pocítím onu vlnu smutku nejen kvůli tomu, že už můj chaoticky neutrální čaroděj opustí cestu mé všemocné myši, ale taktéž protože zde končí i samotný Baldurs Gate. Spolu se všemi jeho postavami a místy. Ale pak se vždycky pateticky uchlácholím. ,,Však já se tam zas vrátím. Budu chaoticky zlej zloděj a nechám Keldrona zhebnout u mozkořroutů!" A do té doby se přeci můžu vydat na Planinu ledové větru. Tak je prej taky fajn.