Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 80
Dokončení děje mocného Bhaalova zplozence nabídně přímočarý děj, jehož jedinou podstatnou odbočkou je Strážcova tvrz. Ovšem bez debat jde o odbočku vynikají. Rozhodně se jedná o nejpropracovanější dungeon celé série, kde každé patro má svůj malý příběh.

Bohužel o to větším zklamáním je zbytek hry s miniaturními sídly vašich sourozenců (všimnete si hned u Yaga-Shury) a zároveň konkurentů. Datadisk je tak poměrně krátký.

Naprosto tragická je i devalvace reputace, kterou si můžete prostřednictvím několika laciných questů nahrabat už v (jinak překrásném) Saradushi. Podobně ohromně zklame, že je v podstatě jedno, zda je vaše postava zlá či dobrá. Rozdíly v ději, kdy je trůn Pána Zabíjení na dosah, by určitě měly být více než ojedinělé a kosmetické. Velmi smutné je, že i animace je pro všechny konce stejná a mění se jen její text.

Přesto se mi ale datadisk líbí. Hudba nadále hraje krásně. Sarevok je velmi dobré NPC. A děj v posledku má co nabídnout, byť bohužel nějaká volnost je pohřbena velmi hluboko pod zem. Soubojů je bez debat hodně. Nicméně v této době už de facto není nic, co by vaše skupina udatných reků (/padouchů) do minutky nevyřešila. Improved Haste a Critical Hit na válečníky a kouzelníkům zastav čas, vylepšená hbitost a dračí dechy a strašlivá vadnutí. I tak budete párkrát loadovat (například když Balthazarovým mnichům vyjde útok Roztřesenou dlaní).

Velmi příjemné je vaše útočiště v Abyssu, které obývá i váš malý pomocník Cespenar (asi i největší tvrďák si jej musí zamilovat). Samozřejmě Lawful Evil bůh jen těžko mohl mít své sídlo v chaoticky zlém světě. Ale Bioware bych tohle asi odpustil. Neodpustím ovšem šíleně stručné popisky u vrcholových artefaktů celé série. Napsat těch pár řádků navíc určitě neměl být pro autory problém.

V posledku tedy krátký ale zajímavý datadisk, který představuje očekávané a nutné finále. Určitě nejzdařilejší převedení DnD pravidel pro postavy vysokých úrovní do počítačové hry. Volnost začínající hrdiny však nutně od počátku série upadla.

Pro: Strážcova tvrz, nové NPC, Cespenar, slušný děj

Proti: Místy nedodělané (předměty, rozdíly v ději...), poměrně krátké

+27
  • PC 90
The time of the prophecy has come... and shit just got serious. Je nanejvýš jasné, že datadisky většinou nedokážou přesáhnout kvalitu samotné hry, nicméně můžou se jí dorovnat. V případě Bhaalova trůnu tomu tak opravdu je. A bodejť by ne, vždyť je to přeci Baldurs Gate 2, na kterým opět makají jeho dva tátové z Kanady a Černého ostrova! Jak by to mohlo skončit špatně?! (A ne, nyní se nejedná o žádnou ironii, tohle je zcela čirá pravda.)

To, co je na datadisku fantastické je především onen hráčův pocit, že veškeré dobrodružství, veškeré vaše kroky, vaše rozhodnutí a činy vedly právě k tomuto vyvrcholení, tedy k uzavření té věci s tím vaším mrtvým fotrem, o kterém slýcháte už od svých zelenáčských let, kdy jste se toulali divočinou kolem Baldurovy brány. Není to žádný nenavazující datadisk, který pouze přidá pár maličkostí, plus nějakou tu bonusovou příběhovou kampaň. Ne. Tohle je opravdu velkolepé uzavření celé vaší cesty Mečovým pobřežím, stejně tak uzavření osudů vašich parťáků, bez kterých byste to asi nezvládli. (Leda byste byli sólo maniaci.)

Příběh je epic. To se prostě lépe vystihnout nedá. Pryč jsou časy, kdy jste se připravovali na nějakého "vyššího" trolla na venkovské tvrzi. Pryč jsou časy, kdy jste se mlátili v uličkách s otravnými bandity. Pryč jsou časy, kdy to bylo všední. Teď vás čekají souboje s draky, které jsou již zcela běžnou věcí, vymlácení drowských pevností a sólo fighty vašich válečníků se strašnými ohnivými obry. V průběhu vašeho hraní si budete taktéž uvědomovat, jak neuvěřitelně mocní a silní jste. Dokazovat vám to bude kniha kouzel vašich čarodějů, ve které už nejde dále postupovat, a tak si budete vybírat ze zvláštních schopností, které tu vaší knížečku ještě krapet vylepší. Souboje, jak už je jasně vidno, jsou nadále skvělé a záživné. V tomhle případě mnohem častěji velkolepé, neboť přeci jenom už se budete potýkat s nejmocnějšími bratry a sestrami, kteří na vás rozhodně nebudou nepřipravení. Některé z nich jsou navíc velice (ne)příjemně těžké. Pro mě byl vždy největší voříšek Draconis, ten šmejd to ze všech těch draků prostě uměl nejvíc. A samozřejmě finále je natolik epické, jak by správná sága měla být.

Interakce se společníky je i nadále skvělá. Stále mají co říkat, stále dávají najevo své názory či připomínky a stále se na vás mohou velice hezky nasrat. Bohužel i nadále není přidaná možnost si s nimi promluvit kdykoliv budete chtít, což považuji za jeden z největších mínusů už původní hry a přijde mi škoda, že ani zde to nebylo přidané. Romance krásně pokračují a na samotném konci taktéž vyvrcholí, což přivodí úsměv (možná i slzu) leckterým romántickým hráčům. Plus do hry přijde nový parťák, kterého nebrat by bylo hotové šílenství, neboť příběhově a HLAVNĚ schopnostně je absolutní number one! Bráška můj jeden milej... však já si říkal, že se od sebe jen tak neodloučíme.

A hudba parádní. Inon Zur je zde ve své nejlepší formě, protože tady se opravdu vyřádil. Už jen počáteční intro znělka vám natolik utkví v hlavě, až si říkáte, že Tohle je základní znělka Baldurs Gate dvojky. Ne ta, co hraje v Shadows of Amn. A track, který hraje pokaždé, když bojujete s někým z "Pětky", považuji za jeden z nejlepších a nejepičtějších bojových tracků, jaké jsem kdy slyšel. A věru, bylo jich hodně.

Throne of Bhaal je zářným příkladem toho, jak by správný datadisk měl vypadat. A já vždycky pocítím onu vlnu smutku nejen kvůli tomu, že už můj chaoticky neutrální čaroděj opustí cestu mé všemocné myši, ale taktéž protože zde končí i samotný Baldurs Gate. Spolu se všemi jeho postavami a místy. Ale pak se vždycky pateticky uchlácholím. ,,Však já se tam zas vrátím. Budu chaoticky zlej zloděj a nechám Keldrona zhebnout u mozkořroutů!" A do té doby se přeci můžu vydat na Planinu ledové větru. Tak je prej taky fajn.

Pro: Silný a velkolepý příběh, návaznost na původní hru, opět úžasné souboje

Proti: vlastně to samé, co v původní hře (viz koment Baldurs Gate 2 Shadows of Amn)

+23 +24 −1
  • PC 75
Throne of Bhaal se ke mně dostal krátce po vydání (jak moc krátce, to už si ale nepamatuji) a přinesl mi jen samé problémy. Nejprve mi jej nebyl můj starý počítač schopen přehrát (tuším Celeron 233 MHZ, 32 MB RAM, 8 GB HDD;). Když jsem si pořídil počítač nový, pro změnu jsem se nedostal ze Saradushe (tj. první město). Při dalším rozehrání jsem se už dostal do Amkethranu (druhé a poslední město) a do Abazigalova doupěte. Proč jsem nepokračoval? Nepamatuju se. Při předposledním pokusu o dohrání jsem šel s nabušenou postavou z jedničky včetně Tales of the Sword Coast) a dostal jsem se pro změnu zase jen do Amkethranu.

Throne of Bhaal je rána pod pás všem, kteří se raději než bojování věnují plnění questů, banterům mezi postavami a prozkoumávání světa. Boje s některými nepřáteli probíhají na fáze - s draky bojujete nejprve v lidské a poté v jejich pravé podobě; drowka Sendai má šest klonů s různými schopnostmi do kterých se postupně přesunuje; (A)melissan se při ubrání 4/5 životů teleportuje pryč, opakujte třikrát).

Proč zde prakticky absentují questy? Protože <CHARNAME> je teď už takový bouchač, že pomáhat jednotlivcům je pod jeho úroveň, jak ostatně v rámci jednoho z questů můžete v kůži vašeho avatara pronést jedním z nejzábavnějších momentů celého datadisku je získání beholderova oka - místo aby se protagonista vydal do doupěte beholderů, raději si zahraje sám na quest givera, odkamení tři amatéry a pošle je do jámy lvové. Po mnoha dnech se dobrodruzi vrátí s okem, nejprve na protagonistu zaútočí, ten se promění ve slayera a všechny zabije. Dobrodruzi "loadnou" a poté poslušně oko předají. Kromě questů nezbytných pro postup je tu těch nepovinných jen pár, přičemž některé se ani nezapíšou do questlogu Saradush: Oživení otce zabitého kanonádou, pomoc elfům, nalezení knihy kouzel, záchrana hraběnčina syna. Amkethran: záchrana kněze od žoldáků, záchrana starostovy dcery od žoldáků, lich.
A pak samozřejmě Strážcova tvrz. Jinak nová monstra, nové kouzelné zbraně, nová hudba - ta je místy lepší než v základní hře, to je pravda. Dále tu máme odstranění zkušenostního stropu až do levelu 40 (s pomocí tweaků 50) a místo trpaslíka Cromwella je tu imp (jaký skřet zase) Cespenar, opět se tedy můžeme věnovat sestavování mocných artefaktů.

Pro hráče, který začíná novou hru v rámci datadisku, se toho opravdu moc jiného nenabízí. Pokud ovšem pokračujete plynule ze dvojky a máte dokončené romance, některé z nich pokračují vcelku zajímavým způsobem a můžou tak představovat výzvy jiného typu než jen tupé sekání - namátkou oplodnění Aerie, která po určité době porodí a dítě tahá v batohu. Viconii je možné odklonit ze zla do neutrálu, to se ostatně dá udělat i se Sarevokem.

A závěr? Poté, co jste porazili pět nejmocnějších sourozenců a uzurpátorku trůnu, stanete se bohem, nebo smrtelníkem bez Bhaalovy poskvrny?. Jinak nevím, komu se to zdá dlouhé - nebýt těch všudypřítomných bojů místy s desítkami nepřátel najednou, bylo by to směšně krátké...

EDIT: V ToB se završuje příběh zlatých kalhot z BG1 - pokud si přenesete do dvojky kalhoty, které vám dá na vyčištění šlechtic ve Friendly Arm Inn, vyberete výkupné na mostě a získáte stříbrné kalhoty a od tří odkamenělých noobů dostanete bronzové spodky, v Amkethranu vám kovář vybuduje energozbroj s tyčovými zbraněmi.

Ještě bych rád nakousl mody. Ve srovnání se Shadows of Amn jich pro ToB existuje jen mizivé množství - kromě Tactics modu ztěžujícího už tak nechutně těžké boje bych rád zmínil Ascension od Davida Gaidera, jednoho z autorů originální hry, který dodává do hry materiál vysekaný kvůli nedostatku času i více možností během závěru. Tento mod po dialogové stránce z části rozšiřují i The Wheels of Prophecy. No a to je asi tak vše (pokud pominu věci typu The Longer Road - ve stylu Sarevoka se k vám může přidat i Irenicus - či Redemption, opět Irenicus, ale ne jako hratelná postava. A co takhle romance se Sarevokem?) Osobně mám chuť po dnešním dohrání vanilla verze zkusit si to brzy znovu, minimálně s Ascension a The Wheels of Prophecy.
+18 +19 −1
  • PC 50
Při hraní datadisku Baldur's Gate II mi na mysli vytanula jedna otázka: "Toto je ten všude vychvalovaný datadisk, podle mnohých i nejlepšího hra koncipovaná jako rozšíření?".

Throne of Bhaal jsem rozehrál znovu všehovšudy po dlouhých šesti letech od jeho prvního vyzkoušení, kdy se mi postupem času ztratily savy a tak jsem se nikdy nedostal dále než do Saradushe a blízkého okolí na zdejší relativně malé mapce. Dobrá zpráva je, že Infinity engine je stále tím nejlepším pro převedení pen and paper pravidel, hudba je možná i o fous lepší než v druhém Balduru a hratelnost je bezproblémová a zábavná. Horší je to však se zdejšími lokacemi a náplní v nich. Vždy jsem měl za to, že první místo hry mimo astrální sféru, obléhaná Saradusha, je tak malá protože slouží k seznámením se spletitým dějem. Další lokace jsou však ale snad ještě menší a co je horší, drtivou většinu času v nich strávíte bojem (i když ty jsou správně obtížně, někdy až moc, a dají vyniknout většině schopností a kouzel). Což i zapříčinilo, že ToB asi znovu nedohraji do konce, jelikož rutinní opakování nahození rychlosti, vyvolání příšerek a enormní spotřeba lečivých lektvarů není to, co v RPG hrách hledám, minimálně dnes.

K dobru ale musím příčist rozsáhlou Watcher´s Keep, kterou jsem dokončil již v základní verzi hry, a co si pamatuji, tak mě bavila více než příběh hlavní části datadisku. Čekal jsem dle ohlasu rozhodně více, ale hra jako taková působí v záplavě Neverwinterů s příšernou kamerou nebo plytkých Mass Effectů stále dobře, což ale není zásluhou dialogů, příběhu ani rozsahu, ale funkčního ovládání a předně audiovizuální slasti kterou může dodat jen spojení Black Isle/BioWare s Infinity enginem.

Pro: technické provedení, hudba

Proti: akčnější zaměření, minimum dialogů a questů obecně

+17 +18 −1
  • PC 90
Konec! Fňuk.. Byla to euforie a nyní je příběh u konce. Co dál? Hmm. Znovu za zlou partu! Ale radši, až zase příští léto, poněvadž čas je veliký nepřítel pařanství. Dohrál jsem super hru a chci ji od znova za jinou partu a pak třeba po třetí s importem obou dohraných postav s přehozením na dual povolání. Jsou tyto myšlenky zdravé?!? Sami vidíte, jak si semnou přes 10 let starý Baldur´s Gate pohrává.. a proč? Protože to bylo legendární!

Throne of Bhaal
Nahoďte oblek.. zabijáka, povolejte si všechny NPC ze SoA a vybírejte sestavu družiny. Překvápkem je možnost rekrutování Sarevoka. A nebo hrajte rozehranou partu ze SoA jako já. V ToB se vyskytuje nespočet nových předmětů (zvláště těch ultimátně skládaných). Celkově mi přišlo, že autoři už nevěděli co by a využili všechny faktory ze SoA, které pak vynásobili do takové meze, že to v hráči budí dojem přeplácanosti. Nevím zda-li je to dobře nebo špatně. Nicméně já si přišel pro více expů a konečné rozuzlení Baldur´s Gate ságy. Jak bylo ale naznačeno, ToB na příběhu moc nestaví a nabízí spousty těžkých, težších a ještě težších bitek. Opravdu, pro koho byl lich nebo drak v SoA překážkou, tak bitky v ToB bude považovat za skoro nehratelné. Ono by to skutečně bez pauzy nehratelné určitě bylo. Pro mezerník to znamená těžkou masáž. Boj, boj, boj a zase boj. Skoro žádný pořádný vedlejší quest a taktéž možnosti splnit situaci více způsoby se vyskytují zřídka. Je to ironické, že se má hlavní postava stát bohem a přitom nemůže do ničeho mluvit a rozhodovat se, ale to už se snažím číst mezi řádky. Příběh je samozřejmě na luxusní úrovni dotažen do konce (vlastně se nabízí 2 varianty závěru) a nechybí ani pokračování nadabovaných dialogů romance.

Mage "Invocator" Sinclair
Mocný mág a potomek Bhaala, Sinclair si to tentokrát nakráčel do své vlastní pomyslné sféry, aby se připravil na boj o Bhaalovo dědictví a božství. Doprovod mu i tentokrát dělala jeho chráněnkyně a přitom silná bojovnice Jaheira vyznávající přírodní rovnováhu. Z druhého boku stál starší, ale zároveň nejproslulejší paladin z Athkatly pan Keldorn. V kruhu a ve středu se krčila Imoen, proradná zlodějka a šikovná kouzelnice, ve stínu připravená na backstab. Nechybí ani hraničář Minsc se svým obřím ale zmenšeným křečkem Booem z vesmíru. A záda celé družiny kryje v elfí kroužkové zbroji mocná čarodějka a klerička Aerie s cepem věků v jedné ruce a se štítem Baldurana ve druhé. Jako hráč jsem netušil, že Strážcova tvrz patří do ToB, takže po jejím dobytí tato skromná sestava udělala s Irenicem jen krátký proces a pak je už čekala roztomilá návštěva v míru žijícího města Saradush, Oblasti byly po většinou menší a hru natahovaly boje, které nastražovala proti mé šestce pětka. Většinou to bylo třeba 50 obyčejných žoldáků, kteří po vřavě budí pocity silného sebevědomí nebo 1 silný polobůh, který probouzel spíše sousedy, když něčí ruce několikrát rychle zasáhly desku stolu :) Mám rád styl "play it hardcore", takže na celý ToB stačili 3 spánky ve hře. Není na tom nic záhadného, když je k dispozici přes 70 kouzel na jedné postavě (nepočítaje použitelné předměty včetně svitků). Následkem "play it hardcore" byla nedokončená romance s Aerii. Rozesmálo mě, když po první souloži nastal final fight ToB a po něm při rozhodování už chovám jejího syna. Fakt, že peníze ztratily v ToB význam, zamrzel, ale úvaha o nepotřebě peněz u poloboha to naštěstí kompenzuje.

Pro: propracovanější bitky s bossy, konečné rozuzlení příběhu, pokračování romance, češpenar, velká kovová jednotka, Sarevok, kouzla, bezedný pytel a ledničkoláhev

Proti: možná přeplácané, méně vedlejších questů, znemožnění návštěvy oblastí SoA

+16
  • PC 85
Velkolepá série si žadá, stejně velkolepé zakončení a datadisk Throne of Bhaal tomu jednoznačně dostál.

Hráč se posouvá na jih kontinentu aby nalezl chaos, oheň a proudy krve. A z rychlosti, se kterou jsem se do tohoto chaosu dostal, jsem byl chvíli vyjevený. Události nabraly na solidním spádu a každý touží po Vaší krvi. To jak se Bhaalovi zplozenci vraždí mezi sebou a že jde čím dál více o Vaši hlavu....tak to je chutˇovka.

Jak tu již bylo řečeno, tak hře schází větší množství questů a to je jedna ze dvou chyb, které bych ToB vytknul. V datadisku mi opravdu chybělo takovéto potulování po vedlejší příběhové linii. Řešení lokálních questů a problémů. Dále pak hledání nových členů do družiny a skládání speciálních předmětů.

Co se týká nového vybavení tak sem tam se objevily nopvé kousky, Ale jak už jsem naznačil, chybí tomu to volnější potulování ze SoA. Atmosféra ToB mě naopak hnala abych co nejrychleji pokračoval po hlavní linii.

To co je asi nejlepší stránkou hry, je zaměření na identitu hlavního hrdiny. Hledání sebe sama, a pokladání si důležitých otázek vede k zajímavým odpovědím a zamyšlení.Právě příběhové části z osobní sféry, byly ty nejoblíbenější.

ToB je výborným zakončením celé série, které důstojně uzavírá celý příběh. Člověku jen ztěžkne srdce a zabolí, když si musí říci že už je konec. A to že je tento datadisk poslední hrou série, to je ta druhá chyba. Na druhou stranu je lepší když se nedočkáme zprzněného komerčního pokračování (příběh Baldur´s Gate byl ukončen,pokus o umělé navázání by snad jinak ani nedopadl).
85%

Pro: Epické zakončení série

Proti: Trochu více vedlejších linií a questů by nic nezkazilo. Škoda, že už je konec...

+15
  • PC 90
Musím se přiznat, že mě tento datadisk velice příjemně nadchl, hlavně pokračováním příběhu a velice překvapivým vyvrcholením. Jako by člověk tušil již od prapůvodního Baldur's Gate, co se to kolem vaší postavy rozehrává za mašinerii, kdy Gorion, Elminster a Sarevok byli jediní, kdo o vás věděli víc, než ostatní svět a ještě tím víc, kdy má první hlavní postava a také nejmilejší, byl trpaslík klerik, následně povýšený na kněze Lathandera - To je pak vaše usednutí na Baalův trůn opravdovou třešničkou na dortu.

I když je zde oproti předcházejícím dílům více bojů, nejsou vůbec jednoduché a finální souboj je opravdu hra o nervy, teda pro mě byla, podle pravidel AD&D, jinou obtížnost jsem ani zkoušet nechtěl. Na škodu to však není a to zejména díky neskutečné nádherným exteriérům i interiérům, které jakoby byly předurčené pro dynamičtější akci.

Sarevok, toť kapitola sama pro sebe, jak člověk dychtil dostat se mu v první hře na kobylku a hle, nebyl to poslední moment, kdy jsme se s ním měli vidět. Ovšem to, co přišlo zde, by mě ani ve snu nenapadlo. Ovšem nemohl jsem ho vzít do party s dobrým knězem, to by nešlo! Inu, rozehrál jsem znovu první díl, tentokrát se zlým gnomem iluzionistou a došlo na spojení sil. Jaký to blažený pocit, stát bok po boku s hlavním záporákem původního příběhu na Mečovém pobřeží.

Vůbec celá série Baldur's Gate je na poli RPG má nejoblíbenější a dohrál jsem ji snad nejvícekrát, co si pamatuji. Cca 7 rozličných hlavních postav jsem si vytvořil a různě kombinoval společníky do party, vždy podle uvážení, jak by se k sobě dostali v reálu a jak by spolu mohli vycházet. Ač jsem poznal neskutečnou řadu všemožných i nemožných RPG, nikde, opravdu nikde jsem nezažil tak skutečný pocit z přítomnosti příběhu a světa, jako zde. A právem můj dík patří na konec toho všeho, k tomuto datadisku.
+14 +17 −3
  • PC 80
Dobrodružství pokračuje. Meče řinčí, kouzla jiskří, Minsc křičí, Aerie brečí a nová generace zlých zadků se směle vystrkuje ke starému dobrému nakopání. Nebyl by to snad ani poctivý fantasy svět, kdyby ho po čase nebylo třeba zachránit před ještě zlejším grázlem než minule. A nebyl by to Baldur’s Gate, kdyby to nestálo za pokus. Tedy on už to vlastně ten původní, druhý Baldur’s Gate úplně není. Ale popořadě.

Ke konci SOA už jsem měl trochu přehnaně neporazitelnou družinu a mé hlavní očekávání od datadisku bylo, že to bude zase výzva. To se splnilo - skutečně s námi tak nějak polevelovali i nepřátelé a bylo zase proč se s nimi bít. V základní hře ale také byly různé, vysoko nastavené standardy, které jsem si už v BG zvykl brát za samozřejmost – volnost pohybu a rozhodování, zajímavé lokace, výborně napsané dialogy, kvalitní příběh, pestrá směsice NPC…a Torile div se, ona to asi úplně samozřejmost nebyla. TOB je totiž orientovaný dost přímočaře – právě na ono zabíjení nepřátel. Bohužel tomu tak je na úkor ostatních složek, které z BG dělaly jedinečnou a bohatou herní záležitost.
Postup lokacemi je tu téměř do puntíku lineární, jsou také menší a méně pamětihodné, dialogy se většinou omezují na „teď si řekneme proč a pak tě zabiju“, náplň side questů (kterých nápadně ubylo) zase na „skoč něco pořešit do vedlejšího baráku“ (což je pro Bhaalova zplozence na levelu 20+ přesně ten správný úkol), o NPC ani nevím, co bych napsal, což asi samo o něčem svědčí. Časem také přestanou hrát roli peníze a bohužel i expování. Je celkem jedno, jestli jste na levelu 30 nebo 33 a samotné postupy na vyšší úroveň vám přináší už jen pár životů navíc, zbytečné spell sloty a high level ability (které byste spolu s penězi nejradši rozdali potřebným, protože máte obojího tolik, že nevíte co s tím).
Abych ale jen nenadával, TOB přinesl i jedno podstatné vylepšení – rozšířené možnosti upgradování vybavení. Staral se o něj sice již Cromwell v Athkatle, nicméně měl dost omezenou nabídku a jeho zdejší kolega, imp Caspenar, pojal svou živnost v poněkud větším stylu. Sbírání různých částí artefaktů tak pro mě bylo jednou z hlavních motivací dalšího postupu datadiskem. Vylepšení se dočká i spousta (již tak mocných) zbraní z původní hry, a je opravdu o co stát.
Potěší i některé „obyčejné“ nové předměty, jako pouzdro na lektvary, megahealth potion, toulec na střelivo…a pár nových kouzel.

Nemohu si ale ještě odpustit trochu zevrubnější úvahu o místních lokacích. Dvě města, či spíše enklávy civilizace, do kterých se máte aspoň trochu důvod a možnost vracet – Saradush a Amkethran, jsou místa, kde byste opravdu žít nechtěli. Ani v dobách míru.
Jestliže výstavbě Athkatly šéfoval student prvního ročníku architektury, urbanismu městysů v datadisku se věnoval přinejmenším tým řeznických učňů. Nobelovu cenu za debilitu by pak získal jistý dům v Amkethranu, jehož jediný pokoj zároveň slouží jako jediný průchod mezi dolní a horní (skalní) částí osady. Rozuměj – každý kdo se chce dostat z jedné do druhé, musí vstoupit do tohoto domu a z jeho obýváku vylézt po žebříku na střechu, odkud pokračuje dále. A naopak. Jiná cesta nahoru neexistuje.
Dům obývá žena s dítětem, která byla z naší návštěvy trochu nepatřičně vyjevená, vzhledem k tomu, že jím jinak nonstop procházejí všichni její spoluobčané. Asi je holt xenofobní.
Ona tam ale třeba není ani studna. V té poušti musí být těžký život.
Pozitivní výjimkou je Watcher’s Keep, což je sice dungeon, zato však velkolepě vybudovaný, pestrý a zábavný. Navíc do něj máte přístup z mapy základní hry, takže kvůli němu ani TOB spouštět nemusíte.

Tak tedy. Pokud vám stačí to, že si prodloužíte základní herní dobu o nějakých třicet hodin a v soubojích si přitom budete užívat high-level status své družiny, TOB vás bude určitě bavit. A nepochybuji o tom, že se najdou dobrodruzi, pro které bude priorizace pěstního přístupu naopak to pravé ořechové a „omáčku“ okolo oželí, já se mezi ně bohužel (po měsíci stráveném s původní hrou a nabažení se jejími základními mechanismy) počítat nemohu.
O žádnou tragédii se ale nejedná, jak ostatně napovídá hodnocení. Zábava to pořád je, jen trochu jednostranná.

PS: V enhanced edici se podařilo linearitu datadisku trochu podkopat přidáním nových NPC questů, které jsou imho zároveň asi i těmi nejlepšími, které jsem v něm plnil.

Pro: Watcher's Keep, nové předměty, usnadňující správu inventáře, vylepšování vybavení, pár nových kouzel a schopností

Proti: linearita, časem stereotyp, méně zajímavé prostředí a jeho obyvatelé než v základní hře

+10 +11 −1
  • PC 85
Tak tenhle datadisk mám raději než Baldura jedna i Shadows of Amn. Je to hodně svižná a epická záležitost s jak jinak než geniální hudbou a strhujícím finálem. Uznávám, že někomu nemusela sednout ta míra zvýšená akce oproti základní hře, no ale mně to právě sedlo. A příběh točící se kolem Bhaalových dětí se mi taktéž moc líbil.

Pro: příběh, svižnost, hratelnost, hudba, finále

Proti: pro někoho moc akční

  • PC 40
Tu už je tá desivá linearita poznať na každom kroku. Epické rozuzlenie? To ťažko. Megalomanské? To rozhodne. Každý mág sa správa rovnako, nakúzli na seba tie isté imunity, potom hodí jeden dva time stopy a skončí to save or die kúzlami. Jedno či je to lich, iluzionista, conjurer. Dialógov ubudlo, za to pribudlo súbojov. Postranný quest som si nevšimol ani jeden.

K tomu všetkému jedna podivná plane, kde stoja všetky NPC ako panáci, ktorých môžete kedykolvek najať a kedykolvek odhodiť. Zrejme to považovali za geniálny nápad, kedže ho neskôr prebalili a použili ako lod v KOTOR a Mass Effect a party camp v Dragon Age. Celú hru drží nad vodou iba gorgózny Inifinity Engine.
-5 +9 −14
  • PC 95
Olbřímí datadisk , nové zbraně a lokace ,, kez by tak vypadal každý datadisk

Pro: Questy, NPC , příběh

Proti: Trochu zastaralá grafika už dneska

-6 +2 −8
  • PC 90
Ještě dnes si vybavuji, jak jsem v LEVELu četl článek o datadisku na Baldurs Gate 2, přičemž jsem ani netušil, jestli je to tak mistrně napsaná povídka z autorovi mysli nebo článek k nějaké hře.
-9