Throne of Bhaal se ke mně dostal krátce po vydání (jak moc krátce, to už si ale nepamatuji) a přinesl mi jen samé problémy. Nejprve mi jej nebyl můj starý počítač schopen přehrát (tuším Celeron 233 MHZ, 32 MB RAM, 8 GB HDD;). Když jsem si pořídil počítač nový, pro změnu jsem se nedostal ze Saradushe (tj. první město). Při dalším rozehrání jsem se už dostal do Amkethranu (druhé a poslední město) a do Abazigalova doupěte. Proč jsem nepokračoval? Nepamatuju se. Při předposledním pokusu o dohrání jsem šel s nabušenou postavou z jedničky včetně Tales of the Sword Coast) a dostal jsem se pro změnu zase jen do Amkethranu.
Throne of Bhaal je rána pod pás všem, kteří se raději než bojování věnují plnění questů, banterům mezi postavami a prozkoumávání světa. Boje s některými nepřáteli probíhají na fáze - s draky bojujete nejprve v lidské a poté v jejich pravé podobě; drowka Sendai má šest klonů s různými schopnostmi do kterých se postupně přesunuje; (A)melissan se při ubrání 4/5 životů teleportuje pryč, opakujte třikrát).
Proč zde prakticky absentují questy? Protože <CHARNAME> je teď už takový bouchač, že pomáhat jednotlivcům je pod jeho úroveň, jak ostatně v rámci jednoho z questů můžete v kůži vašeho avatara pronést jedním z nejzábavnějších momentů celého datadisku je získání beholderova oka - místo aby se protagonista vydal do doupěte beholderů, raději si zahraje sám na quest givera, odkamení tři amatéry a pošle je do jámy lvové. Po mnoha dnech se dobrodruzi vrátí s okem, nejprve na protagonistu zaútočí, ten se promění ve slayera a všechny zabije. Dobrodruzi "loadnou" a poté poslušně oko předají. Kromě questů nezbytných pro postup je tu těch nepovinných jen pár, přičemž některé se ani nezapíšou do questlogu Saradush: Oživení otce zabitého kanonádou, pomoc elfům, nalezení knihy kouzel, záchrana hraběnčina syna. Amkethran: záchrana kněze od žoldáků, záchrana starostovy dcery od žoldáků, lich.
A pak samozřejmě Strážcova tvrz. Jinak nová monstra, nové kouzelné zbraně, nová hudba - ta je místy lepší než v základní hře, to je pravda. Dále tu máme odstranění zkušenostního stropu až do levelu 40 (s pomocí tweaků 50) a místo trpaslíka Cromwella je tu imp (jaký skřet zase) Cespenar, opět se tedy můžeme věnovat sestavování mocných artefaktů.
Pro hráče, který začíná novou hru v rámci datadisku, se toho opravdu moc jiného nenabízí. Pokud ovšem pokračujete plynule ze dvojky a máte dokončené romance, některé z nich pokračují vcelku zajímavým způsobem a můžou tak představovat výzvy jiného typu než jen tupé sekání - namátkou oplodnění Aerie, která po určité době porodí a dítě tahá v batohu. Viconii je možné odklonit ze zla do neutrálu, to se ostatně dá udělat i se Sarevokem.
A závěr? Poté, co jste porazili pět nejmocnějších sourozenců a uzurpátorku trůnu, stanete se bohem, nebo smrtelníkem bez Bhaalovy poskvrny?. Jinak nevím, komu se to zdá dlouhé - nebýt těch všudypřítomných bojů místy s desítkami nepřátel najednou, bylo by to směšně krátké...
EDIT: V ToB se završuje příběh zlatých kalhot z BG1 - pokud si přenesete do dvojky kalhoty, které vám dá na vyčištění šlechtic ve Friendly Arm Inn, vyberete výkupné na mostě a získáte stříbrné kalhoty a od tří odkamenělých noobů dostanete bronzové spodky, v Amkethranu vám kovář vybuduje energozbroj s tyčovými zbraněmi.
Ještě bych rád nakousl mody. Ve srovnání se Shadows of Amn jich pro ToB existuje jen mizivé množství - kromě Tactics modu ztěžujícího už tak nechutně těžké boje bych rád zmínil Ascension od Davida Gaidera, jednoho z autorů originální hry, který dodává do hry materiál vysekaný kvůli nedostatku času i více možností během závěru. Tento mod po dialogové stránce z části rozšiřují i The Wheels of Prophecy. No a to je asi tak vše (pokud pominu věci typu The Longer Road - ve stylu Sarevoka se k vám může přidat i Irenicus - či Redemption, opět Irenicus, ale ne jako hratelná postava. A co takhle romance se Sarevokem?) Osobně mám chuť po dnešním dohrání vanilla verze zkusit si to brzy znovu, minimálně s Ascension a The Wheels of Prophecy.
Throne of Bhaal je rána pod pás všem, kteří se raději než bojování věnují plnění questů, banterům mezi postavami a prozkoumávání světa. Boje s některými nepřáteli probíhají na fáze - s draky bojujete nejprve v lidské a poté v jejich pravé podobě; drowka Sendai má šest klonů s různými schopnostmi do kterých se postupně přesunuje; (A)melissan se při ubrání 4/5 životů teleportuje pryč, opakujte třikrát).
Proč zde prakticky absentují questy? Protože <CHARNAME> je teď už takový bouchač, že pomáhat jednotlivcům je pod jeho úroveň, jak ostatně v rámci jednoho z questů můžete v kůži vašeho avatara pronést jedním z nejzábavnějších momentů celého datadisku je získání beholderova oka - místo aby se protagonista vydal do doupěte beholderů, raději si zahraje sám na quest givera, odkamení tři amatéry a pošle je do jámy lvové. Po mnoha dnech se dobrodruzi vrátí s okem, nejprve na protagonistu zaútočí, ten se promění ve slayera a všechny zabije. Dobrodruzi "loadnou" a poté poslušně oko předají. Kromě questů nezbytných pro postup je tu těch nepovinných jen pár, přičemž některé se ani nezapíšou do questlogu Saradush: Oživení otce zabitého kanonádou, pomoc elfům, nalezení knihy kouzel, záchrana hraběnčina syna. Amkethran: záchrana kněze od žoldáků, záchrana starostovy dcery od žoldáků, lich.
A pak samozřejmě Strážcova tvrz. Jinak nová monstra, nové kouzelné zbraně, nová hudba - ta je místy lepší než v základní hře, to je pravda. Dále tu máme odstranění zkušenostního stropu až do levelu 40 (s pomocí tweaků 50) a místo trpaslíka Cromwella je tu imp (jaký skřet zase) Cespenar, opět se tedy můžeme věnovat sestavování mocných artefaktů.
Pro hráče, který začíná novou hru v rámci datadisku, se toho opravdu moc jiného nenabízí. Pokud ovšem pokračujete plynule ze dvojky a máte dokončené romance, některé z nich pokračují vcelku zajímavým způsobem a můžou tak představovat výzvy jiného typu než jen tupé sekání - namátkou oplodnění Aerie, která po určité době porodí a dítě tahá v batohu. Viconii je možné odklonit ze zla do neutrálu, to se ostatně dá udělat i se Sarevokem.
A závěr? Poté, co jste porazili pět nejmocnějších sourozenců a uzurpátorku trůnu, stanete se bohem, nebo smrtelníkem bez Bhaalovy poskvrny?. Jinak nevím, komu se to zdá dlouhé - nebýt těch všudypřítomných bojů místy s desítkami nepřátel najednou, bylo by to směšně krátké...
EDIT: V ToB se završuje příběh zlatých kalhot z BG1 - pokud si přenesete do dvojky kalhoty, které vám dá na vyčištění šlechtic ve Friendly Arm Inn, vyberete výkupné na mostě a získáte stříbrné kalhoty a od tří odkamenělých noobů dostanete bronzové spodky, v Amkethranu vám kovář vybuduje energozbroj s tyčovými zbraněmi.
Ještě bych rád nakousl mody. Ve srovnání se Shadows of Amn jich pro ToB existuje jen mizivé množství - kromě Tactics modu ztěžujícího už tak nechutně těžké boje bych rád zmínil Ascension od Davida Gaidera, jednoho z autorů originální hry, který dodává do hry materiál vysekaný kvůli nedostatku času i více možností během závěru. Tento mod po dialogové stránce z části rozšiřují i The Wheels of Prophecy. No a to je asi tak vše (pokud pominu věci typu The Longer Road - ve stylu Sarevoka se k vám může přidat i Irenicus - či Redemption, opět Irenicus, ale ne jako hratelná postava. A co takhle romance se Sarevokem?) Osobně mám chuť po dnešním dohrání vanilla verze zkusit si to brzy znovu, minimálně s Ascension a The Wheels of Prophecy.
Lesokraj