Legendární Doom jsem v mládí hrál hlavně jako náplň tehdejší výpočetní techniky v rámci siťového masakru, kdy učitel přimhuřil očko a přidal se k nám a mastili jsme první level.

Nápravu jsem sjednal až teď na ! konzoli ! a po dprvních dvou dílech jsem se vrhnul i na kontroverzní Trojku, která se odhrává na základně na Marsu, kde začně jít vše do kytek a náš mariňák si to přes černočernou tmu ve svitu baterky musí vyříkat se starými známými pekelnými zplozenci v novém hávu v celkovém počtu 27 levelů až k finálnímu Bossovi.

Graficky a atmosféricky je to na úrovni, třeba pavouci byli skvělí, ale nedostatky bych viděl hlavně v často až zbytečné tmě, po pár levelech přichází stereotyp s nízkou interakcí a minimální rozmanitostí prostředí - ti kdo hrálli skvělý Alien Isolation, ví.

Stejně jako u prvního dílu to vidím na silný průměr, Peklo nikdo nespí - 70%

Dohráním sedmého dílu kozaté Lary alias Tomb Raidera jsem si splnil další rest, což je s podivem, protože tenhle druh archeologicky laděných adventur prostě můžu, leč v jinošských letech mě minuly, což se teď na starší kolena snažím dohnat.

Nový háv od Crystal Dynamics přinesl povedený vizuál s kterým jsem byl spokojený s vyjímkou cut scenes, které působily trochu lacině až odfláknutě. Ovládání taky není stoprocentní, častokrát se nepovedlo hupsnout tam, kam bylo zamýšleno, přesto hra se vyznačuje intuitivním, přímočarým hraním s průběžným ukládáním v checkpointech, hádanky nejsou příliš složité a hlavně se jeden neztrácí v nepřehledných lokacích a nezakysne na místě, protože přehlédnul přehodit mazaně ukrytnou páku nebo podobný mechanismus, tak jako v předchozích dílech z dílny Core.

V sedmičce roba putuje všemi světadíly - přes Bolívii, Japonsko, Ghanu, Kazachstáín do Nevady až po Londýn při pátrání pro Excaliburu a rytířích Krále Artuše. S Larou můžete i tentokrát vyzkoušet jízdu na motorce Ducati a novinku v rámci skoků s příručním navijákem. UI nepřátel je bohužel dost chabá, jsou to víceméně jen takové cvičné terče a bossové dost otravní, zabrat mi dal víc jen ten vodní plaz či co to bylo.

Za mě spokojenost, není důvod nezkusit Anniversary - 75 %

Továrny na plošinovky v rámci devadesátek vychrlily mimo jiné už pokořené kousky Dangerous Dave, Commander Kenn a jiné, nicméně k druhému Vévodovi Nukemovi jsem se dostal až po třiceti letech od vydání s pomocí Dos-Boxu. 

Pokračování je rozhodně povedenějším kouskem jak po stránce grafiky, tak i obtížnosti - zpočátku jsem měl problémy vůbec první level dorazit, nepřátelé jsou všude, mimo nich kapající sliz, laserové věžičky ( které nejdou zneškodnit standratní municí ) a pohůnci vládce mimozemské rasy Rigelatinsů - objevují se znenadání a často splývají s okolím - nadchly mě facehuggerové v levelu číslo 2 :-)

Epizody jsou tentokrát 4 po osmi sublevelech, s laserem, raketometem a plamenometem se už dá vyjít, leč mají omezený počet munice, stejně jako postupně ubývající zdraví při kontaktu s entitami. Za mě o proti jedničce posun a proto dávám 0 10 procent víc - 65 %

Továrny na plošinovky v rámci devadesátek vychrlily mimo jiné už pokořené kousky Dangerous Dave, Commander Kenn a jiné, nicméně k Vévodovi Nukemovi jsem se dostal až po třiceti letech od vydání s pomocí Dos-Boxu.

Graficky to není žádná sláva, klasicky malé okno, levely jedno velké bludiště, sem tam hezký obrázek pozadí. Co se týče příběhu, klasický osamělý bombarďák, který ve 3 epizodách ( každá z nich má kolem desíti sublevelů ) má za úkol zlikvidovat šíleného dr. Protona, který si se svou robotí armádou dělá zálusk na získání světovlády.

Ručkování, skákání a střílení - to je oč tu nakonec běží, přesto všechno je to průměrná béčkovka, pár hodin se s tím dá vyplnit, výše zmíněný Dave nebo Keen si mi líbily víc - 55 %

Dohráním třetího dílu kozaté ( tentokrát už ne do spiček ) Lary alias Tomb Raidera jsem si splnil další rest, což je s podivem, protože tenhle druh archeologicky laděných adventur prostě můžu, leč v jinošských letech mě minuly, což se teď na starší kolena snažím dohnat.

Zub času se na vizuální stránce samozřejmě podepsal, a tentorkát bych řekl, že se toho vývojářům tolik nepovedlo - hrdinka především skáče,, šplhá, plave, tlačí kvádry a snaží se vyhýbat zrádnému tekkutému písku a hledá volnou cestu k dalším levelům - sem tam je nutné prostřílet se přes různou havěť šelem, opů a poletujících dravců a samozřejmě darebákům v podobě homo-sapiens.

V Trojce roba putuje přes džungli, do Nevady lušit tajemství Oblasti 51, tropický ostrov, Antarktidu až po Londýn, některé level designy znamenají oříšek a jsou až otravně zdlouhavé a nepřehledné - např. Londýn a džungle tropického ostrova, tam jsem se musel poradit s youtubem, hádanky nebyly složité, spíš jsem se často ztrácel v prostředí a přehlednul jsem páku nebo výklenek či chodbu. S Larou tentokrát můžete vyzkoušet jízdu kajakem nebo důlním vozíkem, ovládání je pořád kostrbaté, slečinka má podivnou zálibu někam neustále padat, už to tak asi nějak k této sérii patří - další v řadě pro mě je Chronicles, čtyřku jsem už pokořil - 70 %

A Plague tale : Innocence je akční adventurou odehrávající se v temném období Francouzského království 14-tého století zmítaného morem ve které hlavní hrdinka dcera šlechtického rodu Amicia de Rune a její mladší bratr Hugo uprchou po napadení a vypálení hrabství inkvizicí v čele s tajemným rytířem,

V patách jim jsou hordy krys roznášející nákazu černého moru a dvojice se jim musí za pomocí lstí, luštení hádenek, likvidací vojáků a později i díky ovládání žravých hlodavců vyhnout k cestě ke konfrontaci s hlavním inkvizitorem Vitalisem, který se odhodlal zasvětit se magii.

V rámci kladů je určitě výborná grafika, včetně lokací, příjemná hudba, samotný příběh a výběr a vylepšování praku jakožto jediné zbraně v rukou Amicie. Horší je to už s akcí jako takovou - bohužel IQ UI je chabé a i nezkušený pařan nebude mít problém procházet jednotlivými levely, částečně to kompenzuje možnost se akci vyhnout a proplížit se kolem či využít hlodavce k likvidaci a nebo vojákům zhasnout svíčku zhášením luceren a loučí, protože se světlem a ohňem se myšky nekámoší. Vy výsledku solidní nadprůměr, dokážu si představit, že studio přijde s pokračováním - 75 %

Gorillas je pořádná vykopávka, úplně jsem na na ni zapomněl ... Tahová dělostřelecká hra částečně inspirována postavou nejslavnějšího goriláka Krále Konga. Dva opové sedící si na mrakodrapech po sobě háží výbušné banány nad panoramatem města. Hráči mohou nastavit a měnit úhel a rychlost každého hodu a tak dostat protivníka v podobě druhého hráče či UI. Blbůstka na krátké pobavení, napsaná v QBasic - 40 %

Pokračování osudů statečného Silencera, který v předchozí jedničce zdrhl ze zničené orbitální stanice a přesunul se tentokrát sabotovat a likvidovat nepřátele na Zemskou souputnici Lunu.

Prostředí i hudba v deseti levelech jsou téměř totožné, změnilo se jen pár věcí: v rámci ovládání parakotouly vpřed a do stran, v rámci inventáře přibyly nové plasmové zbraně, kterých může hrdina nést bezpočet ( problémem je, že některé z nich usmaží protivníka na škvarek, který se nedá obrat ), stejně jako podvybavení v rámci rušiček, dekodérů a podobných pytlovinek ( nekonec jsem nejvíc využíval bomby, pochodujcí pavouky a samozřejmě lékarničky ).

Hlavní změnu jsem viděl v přísunu vražedných mechanických věčí - které metou rakety nebo plasmu a kyselinu či co a častokrát je musíte nejdříve z provozu jako první, abyste mohli právě těkou techniku zlikvidovat. Vývojáři dodali i pár vylepšení droidů a robotů - některé tyto mrchy se tváří jako výdejní automat a jakmile se k nim dostanete blíž, přetvoří se a zaútočí. Keycards jsou někdy pekelně maskované, stejně jako některé z otevíracích nebo rušících mechanismů, takže jsem se kolikrát zapotil při běhání po levelech. Druhý Crusader mě bavil stejně jako první - 75 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první a druhé herní série jsem nutně musel sáhnout po New Frontier.

Tentokrát se série se točí okolo příběhu Javiho, bývalého baseballového hráče, který se ocitne s rodinou svého bratra na cestě před světem Muertos. Zase o nějaký ten rok odrostlejší Clementine, která se přimotá do cesty, zdá se tentokrát nebude hlavní postavou, což není na škodu, nicméně holka šikovná už nekňourá a naučila se efektivně likvidovat Chodce jako na pásu a protože jsem nepolíbený komiksovou předlohou Kirkmana, velice mě překvapila postava Ježíše a i kolonie Království, kteří se objeví na scéně a znal jsem ji jen z výše zmíněného seriálu.

Epizody byly rozděleny do kratších kapitol, poslední epizoda, stejně jako předchozí, se mi moc nelíbila, dramatický třesk v podobě rozuzlení trojúhelníkové romance se nekonal, zajímavé postavy, které bych rád viděl pokračovat, skončily. Celkově jsem v této třetí sezóně vnímal to, jak jsem byl vlastně tlačen nalinkovaným příběhem dopředu, volby nebyly vlastně nijak zvlášť důležité, všechno to tak nějak proběhne v rychlosti a počáteční nadšení postupně opadalo. Poslední epizodě dávám 60 %, za celou sezónu to vidím o pár procent výš 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první a druhé herní série jsem nutně musel sáhnout po New Frontier.

Tentokrát se série se točí okolo příběhu Javiho, bývalého baseballového hráče, který se ocitne s rodinou svého bratra na cestě před světem Muertos. Zase o nějaký ten rok odrostlejší Clementine, která se přimotá do cesty, zdá se tentokrát nebude hlavní postavou, což není na škodu, nicméně holka šikovná už nekňourá a naučila se efektivně likvidovat Chodce jako na pásu a protože jsem nepolíbený komiksovou předlohou Kirkmana, velice mě překvapila postava Ježíše a i kolonie Království, kteří se objeví na scéně a znal jsem ji jen z výše zmíněného seriálu.

Epizody byly rozděleny do kratších kapitol, čtvrtá epizoda se mi moc nelíbila, nabídla nějaké ty zlomové a nečekaně tragické jen v závěru v rámci rozhodování se, kdy zůstane živý a koho obětuje vůdkyně New Frontier a z šedi průměru jsem ji posunul jen díky následné přestřelce. Jsem zvědavý na to, jestli se trojúhelníková romance rozvine do finálního dramatického konfliktu - 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první a druhé herní série jsem nutně musel sáhnout po New Frontier.

Tentokrát se série se točí okolo příběhu Javiho, bývalého baseballového hráče, který se ocitne s rodinou svého bratra na cestě před světem Muertos. Zase o nějaký ten rok odrostlejší Clementine, která se přimotá do cesty, zdá se tentokrát nebude hlavní postavou, což není na škodu, nicméně holka šikovná už nekňourá a naučila se efektivně likvidovat Chodce jako na pásu a protože jsem nepolíbený komiksovou předlohou Kirkmana, velice mě překvapila postava Ježíše a i kolonie Království, kteří se objeví na scéně a znal jsem ji jen z výše zmíněného seriálu.

Epizody byly rozděleny do kratších kapitol, druhá epizoda už přeci jen nabídla nějaké ty zlomové a nečekaně tragické momenty jak v konfrontaci se zombíky a taky grupou New Frontier, kde se mezi vůdci spřádají mocenské boje a hráč/Javi je tlačen do konfrontace s bratrem Davidem, kterého chce Clem za každou cenu pošpinit, protože se s ním má nevyřízené účty, jejichž původ pochopíte ve vložených flashbacích. Jsem zvědavý na to, jestli se trojúhelníková romance rozvine do finálního dramatického konfliktu - 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první a druhé herní série jsem nutně musel sáhnout po New Frontier.

Tentokrát se série se točí okolo příběhu Javiho, bývalého baseballového hráče, který se ocitne s rodinou svého bratra na cestě před světem Muertos. Zase o nějaký ten rok odrostlejší Clementine, která se přimotá do cesty, zdá se tentokrát nebude hlavní postavou, což není na škodu, nicméně holka šikovná už nekňourá a naučila se efektivně likvidovat Chodce jako na pásu a protože jsem nepolíbený komiksovou předlohou Kirkmana, velice mě překvapila postava Ježíše, který se objeví na scéně a znal jsem ji jen z výše zmíněného seriálu.

Epizody byly rozděleny do kratších kapitol, druhá epizoda už přeci jen nabídla nějaké ty zlomové a nečekaně tragické momenty jak v konfrontaci se zombíky a taky grupou New Frontier s očekávaným "překvapením" v podobě jednoho z jejich vůdců - 75 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první a druhé herní série jsem nutně musel sáhnout po New Frontier.

První epizoda série se točí okolo příběhu Javiho, bývalého baseballového hráče, který se ocitne s rodinou svého bratra na cestě před světem Muertos. Zase o nějaký ten rok odrostlejší Clementine, která se přimotá do cesty, zdá se tentokrát nebude hlavní postavou, což není na škodu, nicméně holka šikovná už nekňourá a naučila se efektivně likvidovat Chodce jako na pásu.

Co vidím jako velký klad je to, že se vývojáři drželi trendu z předchozí série, kdy místy nekonečné, opakující se rozhovory zmizely a předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší a i ten komiksový look se povedlo vylepšit. Epizody byly rozděleny do kratších kapitol, první epizoda zatím žádný dramatický, srdceryvný moment ani bůhvíkolik konfrontace se Zombíky nenabídla, ale věřím, že to později rozjede, zatím dávám 70 %

Legendární Doom jsem v mládí hrál hlavně jako náplň tehdejší výpočetní techniky v rámci siťového masakru, kdy učitel přimhuřil očko a přidal se k nám a mastili jsme první level. Přiznávám se, že se mi výdycky víc líbil Wolfenstein a proto si vlastně ani nevybavím, jestli jsem Dooma někdy dohrál do konce, nejpíš jsem po pár levelech skončil. Pokračování se nese ve stopách jedničky, prakticky kopie se dvěma přidanými zbraněmi a pekelnými stvůrami.

Nápravu jsem sjednal až teď na !konzoli! a musím říct, že to vůbec nebylo zlý, s ohledem na stáří je dobrá hratelná záležitost, se širokým arzenálem ( božská motorovka ) a tuny roztodivných zmutovaných pekelných zplozenců přes které je potřeba se prokousat v rámci jednotlivých levelů až k finálnímu bossovi Icon of Sin, který řádí na matiččce Zemi a mariňák má tak po návratu z Marsových měsíců Phobosu a Deimosu další prácičku v podobě 32 nových levelů.

Samozřejmě hry tothoto typu nabízejí dobíjení zbraní, zdraví, nálezy artefaktů a brnění usnadňují vykoštění - u některých levelů mi přišlo, že byly příliš rozsáhlé a v mapách jsem se trochu ztrácel, což byl opruz, Stejně jako u prvního dílu to vidím na silný průměr - 70%

Legendární Doom jsem v mládí hrál hlavně jako náplň tehdejší výpočetní techniky v rámci siťového masakru, kdy učitel přimhuřil očko a přidal se k nám a mastili jsme první level. Přiznávám se, že se mi výdycky víc líbil Wolfenstein a proto si vlastně ani nevybavím, jestli jsem Dooma někdy dohrál do konce, nejpíš jsem po pár levelech skončil.

Nápravu jsem sjednal až teď na !konzoli! a musím říct, že to vůbec nebylo zlý, s ohledem na stáří je dobrá hratelná záležitost, se širokým arzenálem ( božská motorovka ) a tuny roztodivných zmutovaných monster, přes které je potřeba se prokousat v rámci jednotlivých levelů až k bossům.

Samozřejmě hry tothoto typu nabízejí dobíjení zbraní, zdraví a skryté chodby, u některých levelů mi přišlo, že byly příliš rozsáhlé a v mapách jsem se trochu ztrácel. Nemá moc smysl se rozepisovat dál, kolegové se svými komentáři řekli a popsali vše podstatne, za mě rozhodně výrazný kousek v silném průměru, věřím, že pokud bych se mu věnoval více za mlada, nostalgicky bych tam vrazil víc, takhle - 70%

Lotus : The Ultimate Challenge je další ze závodních simulátorů, které jsem byl schopný spustit na stařičké 386ce. Pamatuju si, že jsem prvních pár závodů nebyl schopný dokončit, ač jsem suverénně vedl, protože došla šťáva a já nevěděl jak nataktovat - až se slitoval spolužák a poradil, že musím úplně zastavit za cedulemi pit stopu :-)

Výběr že tří vozů, pro káždý závod se dala nastavit zvuková stopa dle výběru ze šesti skladeb na vytuněné obrazovce autorádia. Ovládání mi tenkrát dělalo potíže, ale teď po pár desítkách let na DOS-boxu se dá rychle vychytat - jde o to, pohlídat si zatáčky, vyhnout se kolizím s protivníky a nenařážet do náhodných překážek na trati, protože jinak sbohem vavříny - kupodivu UI tankovat nepotřebuje a ani šutráky či klády na cestě ji z klidu nevyvedou.

V několika závodních ministrovstvích nebo třeba při F2F se dají vyzkoušet Vaše závodnické kvality, leč jede se jen kupředu, zpátky ni krok - hodnotím v lepším průměru - 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.

Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.

Poslední epizoda se věnuje hlavně zbývajícím postávám, stejně jako v předchozí epizodě se hráč aktivně do děje moc nezapojí, Clementine chodí od jednoho k druhému, akce pomálu, plká se a sledujete měnící se screeny. Častokrát jsou možnosti rozhodnutí prachmizerné a podobné. Kenny neustále vybuchuje a chudina holka už neví jak by ho uklidnila. Smečka postupně řídně, novorozeně podle mě nebylo dobrým nápadem, stejně jako vložit veškeré rozhodování za grupu na Clem - závěrečnou volbu jsem očekával, tak se uvidí, co mě bude čekat v další sezóně - celkově cítím, že první sezóna mě bavila víc, v této druhé šla kvalita postupně dolů - 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.

Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.

Čtvrtá epizoda začíná úprkem z Carverovy komunity a následným blouděním a hledáním zbytku grupy. Tentokrát se hráč aktivně do děje moc nezapojí, Clementine chodí od jednoho k druhému, akce pomálu, za mě zatím rozhodně nejslabší epizoda této druhé série, hurá ná finále, které to doufám pořádně rozčísne - 70 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.

Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.

Třetí epizoda vyžene skupinu z aktuálního útočiště lyžařského střediska s hotelem, kde kupodivu funguje spousta věci do spárů Carverovi bandy a všichni jsou vzati do zajetí v nové komunitě kde společně čelí psychopatickým nápadům a náladám nového vůdce. Tentokrát se hráč aktivně do děje moc nezapojí, posledních pár obrazovek ale nakonec zvedlo mé hodnocení - 75 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.

Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.

Druhá epizoda vyžene skupinu z aktuálního útočiště a přeživší se po střetnutích dostanou do areálu lyžařského sřediska s hotelem, kde kupodivu funguje spousta věci a na Clementine čeká jedno překvapení z minulosti. Společně s ostaními budou čelit novým hrozbám v podobě konkurenční tlupy - uvidíme co bude dál - 80 %