Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.

Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.

První epizodu jsem profrčel s Clementine až nečekaně svižně a rychle příběh zatím vypadá hodně povedeně, takže hurá za dalším dílem - 80 %

Pustit se do pokračování životní cesty oživeného drňáka s ostrou bradou bylo nevyhnutelné po předchozím povedeném dílu New Order. Nacisté jsou rozlezlí všude a jde především o to, probudit Optimistické státy a zahájit odboj ve velkém stylu.

The New Colossus jede v kolejíích krvavé, nekopromisní akce, kdy se na Vás hrnou jak náckové z masa a kostí, tak různě obalení mechinckou výzbrojí, horší jsou mašiny samotné a jejich explodující pohůnci ať už hafani nebo droni. Nicméně obtížnost se dá zmáknout po troše trpělivosti a taktiky - munice a lékárniček je všude habaděj, častokrát se mi stalo, že jsem si jich s pohrdáním ani nevšiml. Různorodost zbraní je super, hodně život ulehčí blastry a raketomety, nicméně většinu lokací jsem prolezl se sniperkou v ruce s velkým zásobníkem.

V rámci jednotlivých levelů odpadli otravní bossové, přibyla možnost save game kdykoliv se zachce, zůstala sedící muzika a co se týče lokací- moc mě nebraly návraty na základu a plnění questů se zmatečnou mapou, bloudil sem častokrát z podlaží na podlaží - podle mě to do ry nepatřilo a Vlčák by se bez toho obešel a výlet na Venuši byl taky trochu WTF, ale s úsměvem. Hlavní twist Blackowicze mě pobavil, těhotná Anya kosící nácky v krvavé spřšce taky, ve výsledku nadprůměr a těším se Youngblood - 80 %

Pamatuju si, že jsem o tomhle kousku v mládí slyšel od kámošů. ale nikdy se nedostal na mé stařičké Pc-čko. Tři gobliní tvorové mají za úkol zachránit očarovaného krále, každý z nich má svou zvláštní dovednost stejně jako povely, které může vykonávat- vazoun, kouzelník a ( asi ) pěšák.

Příběh má celkem 22 levelů, každá z nich se odehrávává na jednom screenu s tím, že do některých lokací se hráč musí vrátit a dokončit zadaný úkol. Bohužel tato netradiční adventura má mouchy - chybí klasické žvanění postav a hlavně předměty na obrazovce jsou nepojmenované, stane se tak, až po interkaci, která většinou znamená vyzkoušej všechny pohyby se všemi postavami až dojdeš výsledku ...

Tohle byl pro mě těžkej opruz, navíc logiku v řešení hádanek moc nehledejte, hlavně v první třetině jsem se vztekal a chtěl jsem na to hodit bobana i díky absenci save game ( hra nabízí jen restart levelu v rámci kódovaného klíče ). Nakonec jsem vydržel, snad díky tomu, že jsem se do toho možná trochu dostal nakonec porazil dragona, nicméně na víc než průměr to nevidím - 55 %

Formula One Grand Prix je další ze závodních simulátorů, které se v raných devadesátkách vyrojily a bylo jich opravdu požehnaně - ať sportovních nebo v jiných kategoriích. U tohoto bylo na výběr ze 16-ti závodních okruhů GP, 18-ti týmů, 35-ti jezd­ců, k dispozici měl hráč spoustu parametrů v rámci nastavení monopostu, které šlo libovolně variovat.

Grafika na tehdejší dobu hodně slušná, v rámci detailů tratí, s možností nastavit počet okruhů, typ počasí dokonce ideální stopu a populární záběry na Rychlé šípy. Nicméně vyhrát celý šampionát však vyžadovalo intenzivní a náročný trénink a spoustu klení, protože umělá inteligence moc chyb nedělá. Vidím to na silný průměr, o zábavu bylo s kámoši a s rodinou postaráno - 70 %

Dohráním druhého dílu kozaté ( tentokrát už ne do spiček ) Lary alias Tomb Raidera jsem si splnil další rest, což je s podivem, protože tenhle druh archeologicky laděných adventur prostě můžu, leč v jinošských letech mě minuly, což se teď na starší kolena snažím dohnat.

Zub času se na vizuální stránce samozřejmě podepsal, ale rozhodně se povedlo vývojářům grafiku posunout, hrdinka především skáče,, šplhá, plave, tlačí kvádry a hledá volnou cestu k dalším levelům - sem tam je nutné prostřílet se přes různou havěť šelem a poletujících dravců a samozřejmě poskoků padoucha - nicméně tady to trochu drhne co se týče míření, protože frajerka si zaměřuje cíle sama ( trefit potápěče harpunou ale byla výzva ) - no ještěže UI nepřátel není žádná sláva.

Dvojka je rozhodně rozsháhlejší než první díl, lokací je požehnaně - od jeskyní, přes zatopené Benátky, až po Čínu či Tibet, některé levely znamenají oříšek a jsou až otravně zdlouhavé - např. podvodní lokace - sem tam jsem se musel poradit s youtubem, hádanky nebyly složité, spíš jsem se často ztrácel v prostředí a přehlednul jsem páku nebo výklenek či chodbu. S Larou tentokrát můžete vyzkoušet jízdu člunem nebo sněžným skůtrem, ovládání je pořád kostrbaté, slečinka má podivnou zálibu někam neustále padat, ale jinak jsem se bavil a užil jsem si i tajný level - těším se, co přinese další díl - 75 %

K prvnímu Diablu jsem se dostal až zpětně po dohrání nadpozemské dvojky, takže můj pocit bude nejspíš silně ovlivněn kvalitou dvojky, nicméně k pekelným branám jsme opět s Barbarem i Mágem došli a vyřídili si to s Lordem Diablem.

Co se týče grafiky, nemám nějaké zvláštní výtky - na tu dobu v pohodě, příběh není tak propracovaný a košatý jako u mladšího bratra- začínáte a končíte ve vesničce, kde vás questy zavedenou postupně do katakomb, dolů, jeskyní až k několikaptraovému podzemí pod kostelíkem. Hudba je opět skvělá - bez její podpory v rámci budování budování atomosféry by hra ztratila hodně ze svého gotického kouzla.

V rámci boje jde samozřejmě o klikací orgie, protože démonů a nemrtvých čekají opravdové zástupy - ať už se oháníte zbraní nebo vyvoláváte elementální kouzla ve snaze pobít tu havěť pekelnou, posbírat zlaťáky a čekat na pořádný artefakt.

I po téměř jeden a půl dekádě mě to zase vtáhlo, a i přesto, že má svoje mouchy a dohrát se dá docela rychle. Mé srdce spíš vždy fandilo sérii Might and Magic, dávám prvnímu Diablu lehký nadprůměr - 75 %

To by nebylo, aby se nedostalo na herní zpracování slavné animované Springfieldské famiílie. V raných devadesátkách jsem ji pár dní proháněl na starém pc-čku a snažil se získat ukradený diamant, který štípnul pro pana Brunse úslužný Smithers a zachraňující nebohé batole Maggie, který si spletlo klenot s cumlem.

Na záchranu nemluvněte se můžete vydat s libovolným členem povedené rodiny a vymlátit z pohůnků staříka Burnse duši v pár levelech - mě se nejvíc líbila mamina Marge se svým vysavačem. Víceméně se jedná o jednoduchou záležitost, kterou s trochou umu zmáknete za dopoledne - 60 %

Uncharted 3 : Drake´s Deception byla jasnou volbou po dokončení předchozích dílů a pro podobně laděné adventury ve stylu Indiana Jonese říznutého 007čkou mám slabost. Poslední díl série se nese v duchu předchozích dílů - na výši především výborná grafika v rámci lokací a prostředí, která by zahanbila leckterý novější kousek.

Pátrání po tajemství komandéra Drakea - hra má super příběh, solidní postavy, krásné a propracované prostředí jak exteriérů - tak i samotných interiérů - vrakoviště lodí nebo útěk z letadla byly opravdu zážitkově super. Oproti předchozímu dílu přibylo hádanek což kvituju ( při delším bádání nabízí hra vyřešení ), prolézačkami a ručkovačkami se můžete trochu zapotit, protože ne vždy se Nathan chová při jejich zdolávání realisticky a vývojaři dodali vylepšený fight mód, kdy si to můžete rozdat s nepřitelem na férovku.

Nathan a Sully hláškují ostošest - děvčata se tentokrát moc do hry nedostala, finální souboj a rozuzlení povedenější než minule, ale abych jen nechválil - přišlo mi, že v tomto díle těch hejn nepřítelských žodláků ještě přibylo, scénář je i v rámci chaotického střídání lokací vyhypovaný na maximum - řekl bych, že už toho bylo nad rámec a hráč je pořád hnán do zběsilé akce. Ale přesto jde o skvělou oddychovku, při které jsem se nenudil a určitě řadím celou sérii mezi ty nejpovedenější herní série a těším se jak na další díl, tak i na chystaný film - 85 %

Je potřeba říct, že nejsem zrovna milovníkem nahánění malého nesmyslu po zelených pažitech, nicméně v rámci rozšíření si obzorů a pravidel jsem se pustil do tohoto golfového dobrodružství, protože jediné co jsem kdy v rámci tohoto sportu zkusil, byla nějaká arkádka minigolfu.

Kupodivu jsem byl překvapen a po pár odpalech jsem se ponořil v rámci profíka v PGA tour do pokořování těch ptáků, které jsem neznal - birdie a eaglů :-) a pomalu jsem se začínal dostávat pod par v rámci jendotlivých jamek - nicméně je potřeba říct, že patovat na greenu je dost těžká záležitost, zapomeńte na rovinky, často musíte na greenu hrát do kopce a v zatáčkách. Do toho Vám stojí v cestě písečné bunkery, vodní pasti a vysoká tráva či lesíky, vše jako na reálných golfových ihriskách.

Mimo klasické kariéry, kdy prosvištíte turnaje v rámci tůry, je povedený i challgenge balíček, kdy je hráčským úkolem dopravit míček do jamky, sestřelit terče nebo umístit malého kulaťáka přesně na místo a získavat tak do jedné do tří hvězd. Já se bavil, takže si říkám, jestli ten golf nezkusit i v reálu - 75 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování. Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo, ale postupem času se s tím hráč smíří.

Postupem času konfrontace a interakce se zombímy zintenzivněly, takže co jsem vytýkal prvnímu dílu už dávno neplatí, V season finale dojde k očekávanému dramatu nejhlavnějších postav, s některými postavami se jak už to tak bývá rozloučíme, pač padnou jako zákusek Chodcům a nezbývá se než těšit s přeživšími nebo novými postavami na další putování s post-apo světem v další sérii.

Za mě převažují pozitiva nad originálním pojetím studia ve stylu komiskového looku, budováním vztahů ve skupině a dopady na další vývoj a nekompromisní odvaze v některých situacích. Nakonec u mě nejvíc bodovaly sudé epizody a dávám celkově 75 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování. Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat třeba Clementine jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo, ale postupem času se s tím hráč smíří.

Jak jsem vytýkal první epizodě málo akce/konfrontace se zombíkama, s každou další sérií mám pocit, že se zvyšuje a u čtverky mi zatím přišla nejbohatší, tak jen houšť a větší kapky.

Ve čtvrté epizodě se hodně mění lokace, opět přibylo pár nových postav a akce nabraly otáčky a tak nějak mi přišlo, že byla nejobsáhlejší - jsem zvědav, jak dopadne finále, ale zatím musím říct, že sudé epizody u mě jasně vedou. Komiksový look společně s pěkně udělanými sejmutími Chodců je povedený, postavy a jejich charaktery se postupně profilují vedlejších postav si zřejmě moc dlouho neužijeme, zvraty jsou někdy nečekané, což se mi líbí, takže dávám třetímu dílu silný nadprůměr - 80 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování. Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat třeba Clementine jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo, ale postupem času se s tím hráč smíří.

Jak jsem vytýkal první epizodě málo akce/konfrontace se zombíkama, druhá i třetí epizoda mi to vynahradila a navíc přidala volbu možností v zásadních situacích, nechat žít nebo zemřít, komu věřit apod a někdy je na takové rozhodnutí sakra málo času, pokud se máte třeba rozhodnout, kdo půjde z kola ven při vyhrocených konfliktech v rámci skupiny přeživšich cestovatelů.

Ve třetí epizodě se hlavně řeší mezivztahové problémy, vedlejší postavy začínají vystrkovat růžky a dojde i na nějakou tu drsnou / emoční scénu, kterou bych ve hře nečekal, ale zase mě nebavil pobyt u mašinky a následné chození od jednoho k druhému a žvanění. Komiksový look společně s pěkně udělanými sejmutími Chodců je povedený, postavy a jejich charaktery se rýsují, vedlejších postav si zřejmě moc dlouho neužijeme, zvraty jsou někdy nečekané, což se mi líbí, takže dávám třetímu dílu lehký nadprůměr - 75 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování. Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat třeba Clementine jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo, ale postupem času se s tím hráč smíří.

Jak jsem vytýkal první epizodě málo akce/konfrontace se zombíkama, druhá epizoda mi to vynahradila a navíc přidala volbu možností v zásadních situacích, nechat žít nebo zemřít, komu věřit apod a někdy je na takové rozhodnutí sakra málo času.

Pobyt na farmě, kde cítíte, že není všechno v cajku měl koule včetně poslední večeře :-). Komiksový look společně s pěkně udělanými sejmutími Chodců je povedený, postavy a jejich charaktery se rýsují, vedlejších postav si zřejmě moc dlouho neužijeme, zvraty jsou někdy nečekané, což se mi líbí, takže dávám druhému dílu silný nadprůměr - 80 %

Dohráním prvního dílu kozaté ( do spiček ) Lary alias Tomb Raidera jsem si splnil další rest, protože jediný díl ze série, který jsem dohrál, byl až ten čtvrtý - Last Revelation, což je s podivem, protože tenhle druh archeologicky laděných adventur prostě můžu.

Zub času se na vizuální stránce samozřejmě podepsal, ale to se dá překousnout, protože hrdinka především skáče,, šplhá, plave a hledá volnou cestu k dalším levelům - sem tam je nutné prostřílet se přes různou havět plazů. šelem a poletujících netopejrů - nicméně tady to trochu drhne co se týče míření, protože frajerka si zaměřuje cíle sama - no ještěže UI nepřátel není žádná sláva.

Lokací je požehnaně - od jeskyní, přes Egypt až po Colloseum a Atlantidu, některé levely znamenají oříšek - například na způsob pozlacení cihliček v Midasově chrámu bych asi nepřišel, takže jsem se poradil s youtubem, jinak se to dalo prosvištět víceméně svižně a 15 levelů úspěšně zakončit - velmi silný průměr 70 %

Tak si můžu odškrtnout další splněnou plošinovku hopsačko-střílečku, která mě jaksi minula v raných devadesátkách. Apogee podobných vyplodila dostatek, tato je něco mezi Commander Keenem a Dangerous Davem.

Ve třech epizodách a celkem 48 kolech má vesmírný kovboj Mylo za úkol nahromadit co největší bohatství v podobě sbíraných krystalů a pokladů v truhlách, které se nicméně otevírají až po nalezení klíče a jakmile je všechno sesbíráno, level se dá opustit. Samozřejmě v cestě stojí nepřetelské entity v podobě housenek, hadů, androidů a jakýchsi přerostlých ještěrů či co, a nástrahy v podobě vysunujících se trnů, padajích meteorů(asi), ledových bloků nebo převrácené gravitace.

Ve třetí epizodě už přituhuje a v některých kolech už je nutné promyslet cestu, může se stát, že skončíte ve slepé uličce a budete muset startovat kolo znovu - naštěstí jsou k dipozici 3 životy a save game, takže se dá celá hra prosvištět docela rychle. Obížnost tak akorát, grafika a zvuk nic moc, ale zábava solidní, takže za mě lepší průměr - 70%

Another World je povedená plošinovka, která má svou nezaměnitelnou originální atmosféru a vizuál, který v 90-desátkách nebyl moc k vidění. Po dohrání jsem si vzpomněl na podobně laděný, ale daleko mladší LIMBO, který mě uchvátil.

Hra je v podstatě v minimalistickém prostředí cizí planety, kam se dostane Lester po nehodě v laboratoři při spouštění částicového urychlovače a musí rychle jednotlivými posunujícími se obrazovkami nalézt cestu plnou nepřetelských tvorů, místních obyvatel a dalších hádanek a neztratit život,

Bohužel jednotlivé checkpointy jsou od sebe vzdálené a jedna chybka znamenala opakování, je mi až stydno přiznat, kolikrát jsem některé epizodky znovu a znovu začínal, hlavně díky systému ochranné bariéry a střelby z blasteru, no díky bohu za kódované levely, ke kterým je možné se vrátit. Obtížnost je opravda místy šílená, nakonec jsme po spoustě škaredých slůvek došli do velkolepého finále, takže dávám lehký nadprůměr - 75 %

Tak se nám roztrhl pytel s různými simulátory v devadestákách - letecké mají svou vlastní kategorii - vzpomenu jen na mé oblíbené LHX, F-15, F-29 Retaliator apod.

Red Baron patří do kategorie těch povedenějších, vzdušné souboje v dobách první světové války, kde se můžete prolétnout na povedených modelech z obou stran barikád za skutečné pilotní legendy tehdejšího konfliktu.

Hra nabízí spoustu různorodých misí jako třeba ochranu/podporu bombardérů, obrana letiště, bitvy ať už jeden na jednoho nebo s celou letkou a samozřejmě nemůže chybět ani souboj s Manfredem von Richthofenem, samotným Red Baronem - za mě panovala spokojenost, takže dávám silný průměr - 70 %

Stejně jako Street Fighter 2, i Body Blows jsem byl schopný rozfrčet kupodivu na své stařičké 286-ce ... kde jsou ty časy nekonečných rubaček a pokusů sundat bráchu nebo kámoše a hlavně pokořit všechny bojovníky v turnajovém módu.

Bojovníku je pár, každý z nich má ssvůj speciální pohyb nebo kombo, stačilo podrželo akční klávesku - co se týče ovládání, v pohodičce se dalo na numerické klávesnici, nic náročného. Jinak samozřejmě styl a lá Street Fighter 2, kdo zrube dřív vyhrává, v případě turnaje se z finálního bosse Maxe vyklube kupodivu kybernetický Terminátor - ale díky tomu, že obtížnost není nijak přestřelená, poradíte si i s ním vcelku hravě po pár pokusech.

Verze Amigy me nepotkala, s hodnocením je to u mě podobně jako u staršího SF2, který ode dostal silný průměr - takže jdu zamáčknout slzu nostalgie - 70 %

Crusader No Remorse je dalším akčním kouskem, který mě záhadně minul v jinošských letech :-) Příběh křižáka, přidajícího se po neuposlechnutí rozkazu k rebelské straně a rozhodne se vykostit výzkumné stanice, sabotovat a zdemolovat vše, co přijde pod ničitelskou ruku.

Vizuál je poměrně povedený na svou dobu, se spousta detailů v rámci mapového prostředí jednotlivých levelů - počítačové terminály, kódované dveře, minová pole, laserové zábrany, teleporty a různorodými protivníky ať už z masa ( kteří se dají likvidovat municí nebo blasterem ať už přímo na cíl nebo s využitím příhodně postávajících barelů s kyselinou či výbušninou ) nebo z kovu ( v rámci kráčejících dvounožných robotů. všudepřítomných senzorů pohybu, kamer obranných systémů ). Oblíbenou činností bylo vypustit na cíl kamaráda "pavoučka".

Po úspěšně dokončené misi se dá dáchnout na rebelské základně, doplnit munici, pokecat se šéfem Maxisem nebo s ostatními členy odboje - nicméně nedá se čekat všeobecná obliba, protože jak to tak bývá, mezi nimi je krysa - celkově to vidím na lehounký nadprůměr, Crusader No regret si určitě nenechám ujít - 75 %

Stunts je nejspíš praotcem všech závodních her, ze kterého čerpal nejen pozdější hitmaker Need for Speed. Samozřejmě co se týče vizuálu ke potřeba respektovat datum vznku a ocenit i na tehdejší dobu nebývalé možnosti hry.

Ať už se jedná o výběr vozu ( včetně prakticky v top speedu neřiditelné formule ), zpětný promítnutí záznamu jízdy a samozřejmě unikátní editor trati, který nabízel obrovské možnosti vytvoření vlastní dráhy smrti a výběr protivníků, kteří měli svoje silné a slabé stránky.

Upřímě je ale potřeba říct, že aspoň u mě už dnes moc neobstojí, přestože v jinošských letech jsme strávili pěkných pár chvil projížděním tratí a pokořováním soupeřů, takže i s kapkou nostalgie dávám silný průměr - 70 %