Legendární Doom jsem v mládí hrál hlavně jako náplň tehdejší výpočetní techniky v rámci siťového masakru, kdy učitel přimhuřil očko a přidal se k nám a mastili jsme první level.

Nápravu jsem sjednal až teď na ! konzoli ! a po dprvních dvou dílech jsem se vrhnul i na kontroverzní Trojku, která se odhrává na základně na Marsu, kde začně jít vše do kytek a náš mariňák si to přes černočernou tmu ve svitu baterky musí vyříkat se starými známými pekelnými zplozenci v novém hávu v celkovém počtu 27 levelů až k finálnímu Bossovi.

Graficky a atmosféricky je to na úrovni, třeba pavouci byli skvělí, ale nedostatky bych viděl hlavně v často až zbytečné tmě, po pár levelech přichází stereotyp s nízkou interakcí a minimální rozmanitostí prostředí - ti kdo hrálli skvělý Alien Isolation, ví.

Stejně jako u prvního dílu to vidím na silný průměr, Peklo nikdo nespí - 70%