Uncharted 2 : Among Thieves byla jasnou volbou po dokončení jedničky a pro podobně laděné adventury ve stylu Indiana Jonese říznutého 007čkou mám slabost. Výsledný dojem je skrznaskrz pozitivní, tvůrcům se rozhodně podařilo vylepšit prakticky vše.

Pátrání po tajemství Shambaly a zapojení historické postavy Marca Pola mě bavilo - hra má super příběh, solidní postavy, krásné a propracované prostředí jak exteriérů - Istambul, Nepál, Himaláje, džungle, tak i samotných interiérů. Samozřejmě u adventury je nezbytné plnění hádanek ( ty pravda nejsou nejsložitější ), prolézačkami a ručkovačkami se můžete trochu zapotit, protože ne vždy se Nathan chová při jejich zdolávání realisticky a kvituju vložené mezihry ( souboje ) ve vlaku nebo automobilové honičky.

Nathan, Chloe, Elena a Sully hláškují ostošest, ale abych jen nechválil - těch stříleček a záplav nepřátelských týpků bylo na můj vkus pro tento druh příběhu zbytečně moc, hádanek mohlo být naopak víc a odfláknutý konečný souboj v těšném prostoru nepotěšil, ale kupodivu dal jsem ho na první dobrou - ale většinou jsem se bavil, dávám hodně solidní nadprůměr s těšením se na další Drakeovo dobrodrůžo - 85 %

Tohodle starouše jsem jaksi neměl možnost v dávnověku zapařit, takže v rámci doplnění si statistiky jsem se do ní pustil až teď - protože někdy je ten únik ke starým kouskům od moderních nadupaných grafik osvěžující.

Byl to zajímavý výlet do pohádkového světa s primitivní grafikou, kde vládnou psané příkazy s některými hodně těžkými hádankami a hledáním předmětů ( no naštěstí jich nebylo tolik ), ale spojit si věci dohromady a najít sedící řešení nebylo úplně intuitivní - díky Bohu za save game.

Takže nakonec jsme to s Grahamem zvládli a kýžené artefakty doručili - 65 %

Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování. Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat třeba Clementine jak si mele svou a nemůžete dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo.

Druhou výtku mám k nedostatku akce se zombíkama, uvítal bych víc konfrontací a taky víc hádanek a míň nesmyslů v chování postav. Na druhou stranu se mi líbíl ten komiksový look včetně pěkně udělaných sejmutí Chodců, takže dávám zatím lepší průměr, uvidíme jestli budeme pokračovat s dalšími epizodami - 65 %

Možná je to trochu ostuda, ale ke Quakovi jsem se seriózně dostal až teď, musím říct, že když frčel v 90-sátkách tak mě tenkrát moc neoslovil, pamatuju si, že jsem projel pár levelů a s pokrčením ramen jsem skončil. Řekl jsem si ale, že je potřeba doplnit si resty a pustil jsem se do něj na konzoli, světe div se.

Výsledný dojem je ale stejný jako tenkrát - opakující se potvory, které navíc nejsou moc kvalitně zpracované ( chápu zub času, ale i tak ) a změť chodeb. Co se týče arzenálu, budiž tady jsem byl celkem spokojený, hřebíkomet nebo jakýsi energetický metač beru, i to, že na shniláky zabírá jen výbušná munice, povedený hudební doprovod, ale v rámci levelů je těch šmejdů někdy až zbytečně moc a finální bossové nejsou nepřekonatelným oříškem.

Takže sumasumárum lepší průměr, za mě pořád o fous lepší fotr Wolfenstein nebo Doom, ale chápu kolegy, kteří mají Quakea za svou srdcovku - 65 %.

Druhý díl vlasatého neandrtálce ohájejícího se kyjem toužícího nasbírat nejen všemožné plodiny pro svou smečku nebo pro koho se prakticky nese ve stopách dílu prvního s krapet lepší grafikou. Hopsání přes pohyblivé plošiny, vyhýbání se všudepřítomným jeskynním medvědům, toužících roztrhnout Vás na kostičky, houpajícím se tarantulím a trnitým keřům.

Ovládání bohužel stojí za prd, díky velké obtížnosti by jeden vzteky tu klávesnici rozmlátil, v době vydání absolutně po čtvrtém levelu nehratelné, přiznám se, že teď bez návodu a nějakého toho cheatu to bylo skoro nedokončitelné, ale jinak to byla docela zábava v lepším průměru - 65 %

Tahovky určitě nejsou úplně můj nejoblíbenější žánr, no v rámci doplnění mezery staroušků jsem do toho římského vojevůdcovského boje šel a nebylo to úplně marné. Destrukce nepřátelských vojsk v rámci bitev docela slušná, můžete si vyzkoušet v gladiátorksé zapásy nebo vydělat zláťáky v závodech vozových spřežení - 60 %

Kdo nezná zubatého xenoforma jakoby ve světě sci-fi neexistoval - ten kdo má v oblibě filmovou sérii, bude s Alien Isolation maximálně spokojený jako já, protože dostane velkou porci zábavy, skvělou hratelnost, perfektní zvukovou stránku, vypiplané detaily a hlavně intenzivní feeling stát na špičkách a nevědět, odkud se ten kyselinový hladovec vynoří a kousne si do Vás, případně Vás hodlá sejmout úslužný Dříč Joe a jeho " Why not ask me about Sevastopol´s safety protocols ?"

Tvůrcům se prostě povedlo uvěřitelně a hlavně pokorně a respektem k předloze trefit prostředí obou prvních filmů Scottova a Cameronova, kdy se děj odehrává ve skvělých interiérech kosmické stanice, kde to vrže, skřípe, cinká, hučí, plížíte se průlezy, hledáte úkryt ve skříních, pod stoly a temných koutech raději ani nedýcháte. Kolem dokola je ale mimo Alijéna spousta dalších hádanek v podobě zamknutých dveří, hacknutí terminálů, odvařování kovů a bezpečnostích kódů, o zábavu má chudák údržbářka Amanda Ripley postaráno.

Nejvíc mi zůstala v paměti mise 14 v a poblíž reaktoru, kdy při plížení se zaslizovatělými tunely narazíte na klubající se facehuggery toužící obejmout Vaši tvář, a které je nutno zlikvidovat plameným hněvem a modlit se, aby náplň nedošla, když doběhnou starší, odrostelejší soukmenovci zkontrolovat, co to tam tropíte.

Sumasumárum kousek od vrcholu, ale naprostá spokojenost, těžko se bude překonávat - 90 %

Survival horor je žánr, který můžu hlavně z knih a filmů, takže volba nějakého herního kousku byla otázkou času a výběru, vyhrál Evil Within, hlavně díky povedenému obalu ala Draw me form hell od Raimiho :-)

Plíživá, krvavá atmosféra, kdy jeden neví, co ho čeká za dalším rohem - ať už zombíci, jiní krvelační zmetci nebo nápadité pasti, které postavu připraví o údy je vynikající. Stejně jako nedostatek munice, se kterou je třeba rozumně šetřit a na druhou stranu rozmanitost zbraní - rozhodně nepodceňujte lukostříl a jeho upgrady díky návštěvám sanatoria, kde detektiv Castellanos prožívá vylepšení díky lobotomii.

Grafická stránka super, nápaditost monster a rozmanitost prostředí ( dungeonů ) jakbysmet, horší je to už se samotnými postavami a příběhem, který moc nenadchne. Závěrem chci popřát pařanům pevné nervy, protože někteří bossové jsou fakticky drsní a snad bych ani nechtěl rozmazávat, kolik mě stálo pokusů se přes několik z nich prokousat hrou dál, dávám nadprůměrné hodnocení a vzhůru za dalším pokračovním - 80 %

No jo legendární červíci, kteří dokázali zabavit celou naši familii, když se tísnili prsty několika lidí na jedné klávesnice v touze vyhnout se svým "červem" ostatním soupřeům a okrajům obrazovky.

Ve své podstatě je blbůstka, která nemá kromě dobrého nápadu nic jiného - šilený zvuk a grafika, ale pro vyblbnutí v devadesátkách stačilo - 55 %

V zájmu odreagování a chvilkového nedostatku kvalitní hry jsem několikrát pustit oblíbené "Hercky" ve Windows 95 v honbě za mrchou pikovou, abych použil s dovolením slova mistra Kinga z knihy Srdce v Atlantidě.

Tahle karetní hra a její pravidla byla pro mě naprosto neznámá, takže chvilku trvalo než jsem pochytil počítání a začal jsem protivníky porážet a dokonce jsme si s kámošema přenesli na pár pivních dýchánků karty i do hospody - jako oddychovka úspěšná a rozhodně lepší než hledání min - 70 %

Limbo je překvapivě povedenou a miloučkou plošinovkou, která ač v nenáročném,minimalistickém prostředí bez vytuněných intro videí a našlapené grafiky, nabízí skvělou zábavu.

Černobílý svět předkládá před putujícího hrdinu, který se probere v pustém černočerném lese, překážky jak z masa a kostí, tak mechanické nebo (anti)gravitační a hráč musí použít nejen logické závity a zapojit i zrak a sluch, který je mnohdy důležitou součástí úspěšného pokoření levelu, jinak čeká na panďuláka mnohdy drsná, ale vždy okamžitá smrt.

Některé pasti a nástrahy se dají intuitivně vyřešit, u některých si chudák poutník několkrát protrpí pády ze strázů, zamordování hmyzem či třeba rozmašírování kotoučovou pilou, než přijde na správný tah, a třikrát jsem musel použít nápovědu a až po ní jsem si řekl no jó, jasně, takhle to mělo být.

Vytknul bych dvě věci - za prvné bych uvítal méně mechanického a přidal více přirozeného/ přírodního prostředí hlavně v druhé polovině a za druhé mě velmi zklamalo nijaké zakončení a vlastně celkové (ne)vyznění - 80 %

Hned na začátek musím zmínit, že poslední vydání mnou odehraného čutacího šílenství proběhlo jářku před 6-ti lety u série PES 2014. Je jasné, že za tu dobu proběhlo spoustu finále a naše reprezentace šla s kvalitou lehce nahoru a já můžu říct, že se herní vývoj zase posunul o pár metrů dopředu.

Nemůžu posoudit, jak moc je hra bohatší oproti svým předchůdcům z posledních dejme tomu 5-ti let, ale určitě se mi líbil mód Journey, který jsem se všemi třemi aktéry projel do konce ( sice někdy už to trochu bylo do zblbnutí stejné, ale bavilo ) přirozené pohyby hráčů, nahrávky a celkový pohyb mužstva ve formacích. Horší je to už se střelbou, kdy úspěšně napálíte do konstrukce tak 2 střely z 10-ti, zato z centru se málokdy minete při dobrém načasování.

V rámci kariéry jsem se taky dokázal slušně zabavit a po čase přetavit úspěšnou bilanci v klubu do nároďáku a šupky dupky na mistrovství kontinentů. Oproti hokejovému konkurentovi nabízí FIFA víc herních módů, takže za mě slušný naprůměr a uvidíme co další edice - 75 %

Naposledy jsem Pinball hrál ještě někdy v rámci Windows a musím říct, že tato verze je rozhodně to nejlepší, co jsem v tomto žánru kdy hrál. Strávil jsem nad plněním challengů spoustu hodin a překonávání cifer, postupné objevování nejvhodné taktiky a různých bonusových miniher mě spolehlivě zabavilo a dovádělo k šílenství v situacích, dky ta kulatá mrcha propadávala v těch nejnevhodnějších chvílích.

Kompletně jsem odehrál jen dva stoly v nabídce, bohužel rád bych zkusil i ostatní, ale kupovat si stůl za 300 kaček mi přišlo trochu ( ikdyž jsem to chvíli vážně zvažoval ), ale to nic nemění na faktu, že graficky, herně a chytlavosti je hra bezkonkurenční - 90 %

Hodně povedené pokračování legendy mezi střílečkami - B..J. Blazkowicze kosícího nácky v děsivých labyrintech 3D světa - studiu Machinegames se podařilo z tohodle námětu přivést na svět opravdu uspokojivou záležitost, kde všechny ty roztomilosti prapředka jsou povzneseny na úplně jinou úroveň.

Vizuální stránka je moc líbivá, každá z lokací pestrá, originální a vytuněná, prakticky se nestane to, že by jeden bloumal v jednotvárných, opakujících se vzorcích. Zvuková stránka povedená jakbysmet, od zvuků střelby po hard doprovod v průběhu akce, tady panovala naprostá spokojenost a povedený příběh se spoustou reálných detailů v rámci vložených videí s jedním překvapivým pelešením - nevídané :-)

Co se týče kvality palných zbraní - tady panovala spokojenost s vyjímkou energetických blasterů u kterých mě neustálé dobíjení docela vysíralo a taky si nemůžu odpustit výtku k arzenálu, který dovolí sekáči s ostrou bradou tahat po kapsách veškerý arzenál včetně granátů.

A ještě pár slov k protivníkům - IQ vojáků docela obstojné, head shot a zneškodnění nožem na několik způsobů dost ooool, potěšily mě vizuály a agresivita robotických psů, kteří párkrát mou pumpu vyděsily, jediné co bych osekal byly roboti a jejich zneškodňování.

Suma sumárum příjemné překvapení a pochvala za dobře odvedenou práci vývojářům - velmi silný nadprůměr 85 %

Hned na začátek musím zmínit, že poslední vydání mnou odehraného ledového šílenství proběhlo jářku před 16-ti u série 2004. Je jasné, že za tu dobu proběhlo spoustu draftů a kupodivu náš Jarouš stále honí gumu, ale nemůžu říct, že by se vývoj od té doby k přebalu s vousatým bohatýrem Ovechkinem posunul do závratných výšin.

Nemůžu posoudit, jak moc je hra bohatší oproti svým předchůdcům z posledních dejme tomu 5-ti let, určitě se mi líbil mód střídání, přirozené pohyby hráčů, hodnocení střídání ve smyslu obdržených bodů za hity, bloky a samozřejmě kanadské bodíky, trenérské výzvy a rozhovory s vybraným jedincem, nicméně pořád se dají góly dávat poměrně lehce ( s vyjímou střely s nápřahem, kdy jsem měl úspěšnost tak 2 % ), protože one-timer je jistota a při současné nejpopulárnější střele švihem je úspěšnost při dobrém zamíření docela slušená a tak jsem poměrně jednoduše vyhrál v první sezóně co se dalo - Calder, Art Ross, Maurice Richard, Conn Smythe a Stanley cup samotný.

Pak jsem zkusil pár zápasů jako gólman, ale tady jsem moc neuspěl, brankář má propracované pohyby, ale nedařilo se mi efektivně eliminovat útočníky- pověsit tam místo mě pytel brambor za břevno a rozhoupat, výsledek by byl stejný .-). Bránit se ale moc úspěšně nedalo, pokud se mi nepodařilo někoho trefit slušným bodycheckem, tak při snaze o vypíchnutí puku jsem většinou skončil s podražením za 2 minuty.

Co se týče NHL-Trees, je to poměrně zábavná záležitost v oblíbené variantě 3na3, kdy můžete hitovat ostošest a snažíte se přehrávat soupeře i v podobě zamaskovaných zvířat v erbech týmů. Co se týká mezinárodního okénka, jediné zastoupení je Champions league, žádné turnaje pod národní vlajkou, což je škoda, protože hnedle bych tam vrazil o pár procent víc, protože jakmile jednou vyhrajete, zábava je možná snad jen v soubojích on-line - 70 %

Uncharted : Drake´s fortune je moc povedená věc a přesto, že raději hraju hry na PC, je třeba jít už v pokročilém věku s dobou a konečně s pořízenou konzolí taky vyzkoušet tento rozměr a první dobrodružství Nathana Drakea je mou první dokončenou záležitostí.

Díky tomu, že série Tomb Raidera je mou srdcovkou, bylo volba konkurenta v kalhotách daná a musím říct, že mě pátrání po pokladu El Dorada moc bavilo - hra má super příběh, solidní postavy, krásné prostředí jak exteriérů, tak i interiérů. Samozřejmě u adventury je nezbytné plnění hádanek ( ty pravda nejsou nejsložitější ), prolézačkami a ručkovačkami se můžete trochu zapotit a vložené mezihry na skůtru nebo v jeepu potěšily.

Nathan, Elena a Sully hláškují ostošest, ale abych je nechválil - těch stříleček a záplav nepřátelských týpků bylo na můj vkus pro tento druh příběhu zbytečně moc, hádanek mohlo být naopak víc a odfláknutý konečný souboj taky nepotěšil - ale já se vesměs bavil a dávám solidní nadprůměr s těšením se na další Drakeovo dobrodrůžo - 80 %

Giants jsou jednou z těch nejoriginálnějších her, svým pojetím, nápadem a atypickým humorem, který výrazně obohacuje příběh ( alespoň v první polovině ) patří určitě k tomu lepšímu, co jsem v tomhle žánru vyzkoušel.

Největším přínosem je samozřejmě možnost hrát za různé rasy a různým plněním úkolů osvobodit tento svět od Sea reaperů, jejjch mazlíčků tunelářským reaperů a další havětí, které mozky vývojářů stvořily.

V první, nejpovedenější třetině hrajete postupně astronauty Meccy, kteří touží po nekonečné párty na planetě Majorca, ale nejdřív musí pomoct nebohým liliputánským Smarties ( hláškujícím jako o život ) a přitom všem likvidování entit se dopouští například mimodruhových záletů.

V druhé části v těle reaperky Delphi je zase hlavní cílem probít se přes soukmenovce až k šílené vlastní matce a napravit ji - tady mě zase dostaly kluzácké závody ala Star Wars, které výrazně zpestřily celou tuhle část.

No a v poslední třetině konečně dostanete možnost, vyzkoušet si mocný život Kabuta na druhé straně barikády, řádícího ve vlastních řadách - tahle část byla nejslabší, chyběly vložené "filmečky" mezi misemi, které už byly dost stereotypní. Ve výsledku se ale jedná o příjemnou, originální věc a těch 80 % si rozhodně zaslouží.

Dojmy z prvního dílu holohlavého asasína jsou tak nějak na půlce. Jak píší kolegové diskutéři největší pozitivum je v samotném námětu a podání jednotlivých misí, kdy většinou nejde o bezhlavé střílení protivníků, ale spíš promyšlené, utajené likvidování jednotlivých cílů.

Negativum za mě bylo jednoznačně krkolomné ovládání, fakt, že většina IQ protivníků se dá popsat jako, že nejsou nejostřejší tužky v penálu a hlavě jejich neomylná bystrozrakost a střelba, to vše za nemožnosti ukládat v průběhu mise, tady lítaly všichni živočichové.

Za mě je lepší průměr, pokud si dobře pamatuju, další z dílů se mi líbily víc - 60 %

Čtvrté pokračování astronauta putujícího galaxiemi je možná tím nejpovedenějším z celé série Commander Keen. Poprvé s možností save game v průběhu levelu, takže odpadlo hrozné klení při eliminaci neohroženého zachránce.

Trochu bizarní, ale nápaditý svět, kde se putuje vzduchem, ledem, vodou, tropy ( podivná planeta, že ? ), opět s novou dávkou nových příšer a sběratelských předmětů, které mají zhatit záchranu tentokrát několika kmenových stařešinů ( druidů ).

Skákačka jak má být, na normální obtížnost se dala v pohodě dokončit během pár hodin a tímto uzavírám kompletní sérii a říkám děkuji - 80 %

Elvíra je jednou z těch mála starších vykopávek, která mě úplně minula, nedostala se mi prostě do pazourů, což nechápu, protože to vůbec není špatná záležitost-

Ponurá atmosféra, vynalézavé způsoby smrti a celková dost těžká obtížnost přidaly spoustu zábavy na několik odpolední a přemýšlení, jak tu mchu dostat ( ještě, že se pamatovalo na možnost savovat ). Čert vem trochu kostrbaté ovládání a celkovou orientaci, klady to vynahradí, takže za mě rozhodně na tu dobu pecka, když to srovnán s konkurencí - 80 %