No jo, legendární Solitaire, neoddělitelná součást prvních pár edicí Windows - těžko se spravedlivě hodnotí, přestože jsem nad ním strávil spousty času.

Samozřejmě jsem valil Las Vegas počítání, velkou škodou bylo, že nešlo ukládat hru a s každým novým spuštěním se zase rozdalo do -52 a já tak toužil ty krupiéry odíral a odírat ... no bohužel po pár seancích omrzí a stereotyp se nutně dostaví, takže to zkusím snad spravedlivě na 50 %

Třetí epizodka arkádovky ochránce vesmíru Keena se nese v podobném duchu jako číslo 2, nicméně levely jsou krapet delší a těžší a častokrát se stalo, že díky nemožnosti save game v průběhu levelu Vás na konci překvapí nějakej ten galaktickej šmejd a vy musíte začít znovu :-(

Aby toho nebylo málo, munice je poskrovnu, je třeba rozumně šetřit, protože ty skákající karatističtí méďové nebo co to je zač, Vás lehce oberou o pár nábojů - načasování výstřelu je docela kumšt.

Závěrečný level s protivníkem s IQ316 dá tak zabrat, ale pokud je dost nábojů a trpělivosti, dá se i ten robotickej soupeř sejmout, takže pořád solidní průměr - 65 %

Velice dobře si pamatuji své první seznámení s létajícím "Okny" ve verzi 3.11, kdy jsem Miny poprvé spustil :-) a kolik času jsem strávil s našlapováním minovým polem, se zatajeným dechem odklikával jednotlivá políčka a přemítal na zákonitostmi generujících se čísel.

Po čase jsem samozřejmě prokouknul logiku, našlapování nahradil tane a začal jsem bojovat s chronometry na všech úrovních a musím říct že společně se Solitairem a Hearts jednoznačně nejoblíbenější kousky častokrát prapodivně se chovajícím OS Windows.

Tohle je srdcovka a vzpomínka, takže nemůžu dát méně než nejsolidnější průměr - 70 %

Legendární budovatelská strategie Sim city většinu z hráčů nemohla minout, samozřejmě svého čas vynikající záležitost, dnes Vám spíše stáhne koutky zklamáním dolů.

Po pár neúspěšných pokusech se dají vstřebat základní principy a ejhle prašule se jen hrnou a bankrot je v nedohlednu - po letech, kdy jsem znovu rozjel v dos boxu mě hra poté hra omrzela, asi nejsem úplně typ pro tento žánr v rozjímání nad devadestákami, kdy jsem holdoval jiným - 65 %

Grand Prix Circuit inspiroval k vydání dalšího se stařečků v žánru závodních simulátorů tentokrát v podobě motorek všech tří kubatůr a výsledek je víceméně podobný.

Dvoustopý stroj je vzpomínkou, které nebledne … závody samotné jsou i díky lehké UI a schopnostech soupeřů jednoduché a po chvilce Vám nedá moc práce vítězit v každém ze závodů a dosáhnout na celkové vítězství v šampionátu.

Já byl tenkrát ale nadšený ze spousty detailů, které dělaly z této hry hodně autentickou záležitost - válející se soupeři v trávě po pádech, manuální převodovka, zpomalování při jízdě do kopce, zpětná zrcátka a další - prostě lehounce lepší průměr - 70 %

Street Rod se dá bezesporu brát jako předchůdce série Need for speed, ale je to už hodně zaprášená a jednoduchá záležitost.

Nákupy aut, jejich opravování a závodění o pár doláčů a samozřejmě další auta k opravám - to je vlastně oč tu běží.

Chápu, že milovníky tuningu a závodění nutnost a srdeční záležitost, nicméně mně to nic moc neřeklo, některé závody na hranici hratelnosti a brzy mě to omrzelo - 55 %

Jaké je hrát si na Boha nabídla poprvé hra Populous a položila základy pro Sim City, Age of Empires apod ...
Oddanost věřících vysoká, pokud budete stavět chrámy, uctívat a přinášet oběti - no prostě pečovat o jejich blaho, odrazí se to na množství many.

To můžete jak pozitivně, tak i negativně v případě životadárných deštů, ale i třeba padajících šutráků, pokud chcete trestat - jednoduchá blbina v průměru - 55 %

To by nebylo, aby si čtveřice obojživelníků nezasloužila svou vlastní verzi počítačové hry, která se docela povedla na tu dobu - zajímavé, že jsem se k ní dostal až teď, v devadesátkách mě záhadně minula.

Hra samotná je poměrně jednoduchá rubačka, pro záchranu reportérky April a mistra Třísky se musíte s vybranou korytnačkou probít přes hordy nepřátel z masa a kostí, ale i plechu v 5-ti levelech, na konce každého z nich čekají nepřátelští Bossové.

Po pár pokusech jsem došel k epilogu, takže hodnotím jako příjemnou jednohubku a odškrtávám další splněnou záležitost - 70 %

F-29 retaliator je povedený letecký simulátor stíhaček a tenkrát jsem z něj byl úplně vyvalenej, protože sakra stíhačky byly tak suprový, stejně jako různé mise a pohledy z kokpitu.

4 různé typy misí, u kterých se dalo nalétat spousta hodin a sestřelovat a ničit nepřátelské objekty, leč bylo to trochu bez užitku, protože jsem si připadal jako ten admirál Benson ve žhavých výstřelech, který byl tolikrát sestřelen, že vlastně nikdy nepřistál - protože přistání bylo prostě nerealizovatelné.

No ale i tak to byla docela zábava, podobně jako s LHX Attach chopper - 75 %

Bohužel Chicago 90 byla slabota i na tehdejší dobu, projíždění pravoúhlými zatáčkami při úprku před policí v pravoúhlém pohybu bylo úsměvně, celkově hra nenabízí nic, co by stálo za zapamatování, takže u v podprůměru - 45 %

Možná nejlepší varianta PC-mana je tento jeho cédéčkový klon - který se pojídajícím stylem prokousává do dalších světů ( kterých není příliš ) a přitom se snaží vyhýbat pavoučím a ostatním monstrům.

Bohužel je to ve výsledku jen souboj se skórem, u kterého není potřeba příliš pokusů na to, abyste hru dokončili, takže za mě, lepší průměr i díky slušné grafice - 70 %

Blockout byl další variací na slavný Tetris s vylepšením padajících různých trojrozměrných tvarů. Jinak podobný princip - určitě se našli jedinci, kteří pařili i tuhle jednoduchou záležitost - 60 %

Další jednoduchá blbinka z herního pravěku - dvě obří hlavy, síť a míč - jak už sám název napovídá ... Proti počítači to bylo hodně náročné, nejlepší byl stejně souboj proti kusu z masa a kostí, nemám víc, co bych dodal, prostě průměrná záležitost na pobavení - 50 %

Alcatraz byl mou oblíbenou plošinovkou a další z nostalgických vzpomínek na jinošská léta u staré 286ky sám, a někdy zase společně s bratrem ve splitscreenu.

Úkolem samotné hry je se propracovat přes stráže drogového kartelu, který se opevnil ve slavném Alcatrazu, zajmout bosse a to vše stihnout ve 2 herních hodinách ve 4-misích za pomocí rychlých prstů a čtyř prostředků k hubení havěti - nože, granátu, kulometu a plamenometu.

Zkušenější hráči budou schopni sfouknout hru do úspěšného konce během sobotního dopoledne, někteří se mohou naopak vzteky pominout, pokud se jim nebude dařit, páč na save game zapomeňte ! - 75 %

Alone in the dark byla první hororově laděnou hrou, kterou jsem dostal pod prsty a předcházela pozdějším hitům jako Undying nebo Silent Hill.

Ale upřímně tohle byla jednoduchá záležitost se šílenou grafikou a ovládáním, celý ten strašidelný dům se dal projít poměrně rychle, když jste logicky sbírali a používali předměty a kostili podivné entity.

Suma sumárum průměrná věc, jestli si dobře vzpomínám pozdější díly mě bavily víc - 60 %

Prehistorik je jednodušší záležitostí, 2D putovačkou za naplněním neandrtálcova břicha je nutné sbírat všechny možné odpadky, probít se přes podivná monstra a sem tam si vylepšit statistiky sbíráním extra životů, energie, či třeba vylepšením skokanských schopností.

Obtížnost je místy až brutální, potvory se objevují při přesunech obrazovky, nebo na tajných místech u vstupu, takže energie rychle ubývá a jediná spása spočívá v rychlých prstech a zlepšeních z těla pravěkého šamana nebo co to bylo, a to nemluvím o časovém limitu - dvojka byla o dost povedenější - 65 %

Space Invaders jak už název napovídá, řeší problematiku emzkáckých vetřelců, které je třeba zničit za pomocí laserového děla. Vaše vesmírná kocábka může využit před ní stojících bloků pohlcujících paprsky té vesmírné havěti, která se sešikovala do několika řad ( formací ) nad sebou a po sekvencí se blíží níž a niž. Jednoduchá blbina, která vyšumí - 55 %

Leendární lumíci - kdo nezažil v devadesátkách, je snad jen ten, kdo nečuchnul k PC hrám :-)

Skřítkoví jedni malí, mizerní, toužící po jediném - dostat se do chrámu spásy za jakoukoliv cenu. Do cesty se jim ale staví různé překážky, visuté srázy, zdi a podobné a tak nezbývá než hrabat, kopat, zastavovat, stavět, létat s paraplíčky a někteří se musí obětovat pro kolektivní blaho.

Jak už je zřejmé. s narůstajícím počtem úspěšných levelů stoupá obtížnost, takže ke konci už lámete mozkové závity i klávesnici vzteky, když se nepodaří včas zareagovat a v požadovaném počtu ty mrchy poslat do tunelu. Nostalických 80 %

Nibbles je klasickým "hadem" který požírá náhodně generovaná čísílka tak, aby po devití spolknutích mohl postoupit do dalšího kola. S dalšími úspěšnými levely přibívají překážky, zvyšuje se rychlost a polykačka se stává obtíženější.

Není to žádná velká věda, dá se hrát i ve dvou, což je větší zábava, ale v záplavě lepších her zanikne, vidím to na solidní průměr - 55 %

Budokan u mě za mlada bodoval hlavně tím, že přišel v době, kdy frčelo karáčo a sjížděly se na VHS rubačky všech legend - Žána, Dolfa, ještě štíhlého Seagala a ostatních hongkongských fláků.

Je dobré si nejdříve nastudoval jak bojovat v různých stylech - ať už karate, nebo nunchaku, bo nebo kendo, protože ovládání není úplně z jednodušších ( nejpříjemnějších ) a hlavně potřeba sžít se s logikou staminy a ki, které se obnovuje nebo ubývá každým úspěšných blokem útoku nebo neúspěšným útokem.

Až si budete jisti, že Vaše schopnosti obstojí v turnaji - směle do toho, čeká na Vás několik protivníků, na každého máte 3 pokusy, abyste ho poslali k zemi, jinak se vracíte k předchozímu bojovníku, kterého opět musíte sundat, abyste zase mohli postupovat dál až do finále. Celkem slušná věc v lehčím nadprůměru - 70 %