Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

Grand Prix Circuit

  • PC 75
  • Amiga --
  • AmstCPC --
  • Apple II --
  • Spectrum --
  • C64 --
Tenhle kousek se na mém seznamu historicky zapsal jako druhá hra, která se ke mě po Wolfensteinu 3D dostala. Na stařičkém pc se sytémem Windows 3.1. a s černobílým monitorem bylo několik předinstalovaných her, jak jsem již zmiňoval v komentáři u Wolfa-3D. No a mezi nimi byla také tato hříčka, u které jsem proseděl desítky hodin.

Ihned ze začátku jsem si osvojil řízení a jezdil jeden závod za druhým až do zbláznění. Průjezdy tunelem byly legendární. Richmond ve svém komentáři zmiňuje velmi lehkou obtížnost a musím mu dát za pravdu. Také jsem prováděl bizarní taktiky, aby závod vypadal alespoň trochu zajímavě. Pokud se dobře pamatuji, dokonce jsem formuli otáčel a jel zpět, když jsem měl moc velký náskok. Vím že i u stejné hry akorát s motorkami jsem to praktikoval. Bohužel si nevzpomenu na jméno, ale zřejmě byla od stejného studia. Dále mi vadil malý výběr vozů. Byl zde na výběr Williams, McLaren a Ferrari což bylo vskutku málo. Hra po hodinách a hodinách hraní však postupně začala ztrácet na zábavnosti. Po přechodu na Need for Speed v té době, jsem se již nikdy ke Grand Prix Circuit nevrátil, ale přemýšlím že si jí z nostalgie někde pokusím stáhnout a znovu si zajet alespoň jeden závod.

Je vidět, že tuto hru považuje mnoho lidí za svou první hru a velkou klasiku, kterou v mládí hojně hráli. Jako za první kousek v tomto žánru jí vděčím za spoustu zábavy, ale bohužel už ve své době zřejmě nepatřila mezi top závodní hry a byla mnohými překonána. I tak se ale jedná o hru která nikterak neuráží.

Pro: Tunely, tratě, ovládání, zvuky.

Proti: Malý výběr aut, lehká obtížnost, rychle omrzí.

+15

Call of Duty: United Offensive

  • PC 95
Myslím že nebudu mluvit z cesty když řeknu, že toto je nejlepší díl série Call of Duty "Ever Made". Ač je to pouze datadisk k prvnímu dílu, tváří se jako samostatná hra a je dokonce obsáhlejší a přidává mnohem více věcí než nalezneme původním dílu, nemluvě o větší obtížnosti. Proto ho také nenazývám datadiskem, nýbrž dalším uceleným dílem. Byl to, pokud se nemýlím, poslední expansion pack v této sérii, kde potřebujete instalovat soubory do původní hry. Tato hra mě zasáhla u stejného kamaráda, který mi ukázal Gothic 2. Bylo to rok po vydání United Offensive a když jsem viděl epickou bitvu v Ardenách byl jsem omámen. Do té doby jsem neviděl dynamičtější hříčku. Ještě ten den jsem musel CoD mít i s prvním dílem doma. Okamžitě jsem však spustil UO a zahrál si ho jako první.

Hra je klasicky jako první díl rozdělena na tři kampaně. Americkou, britskou a sovětskou. Mně osobně bavila nejvíce americká část. Ve hře je oproti prvnímu dílu, více misí, zbraní, deployovatelný kulomet, možnost sprintovat a mnohem lepší a rozmanitější multiplayer ve stylu Battlefield. Do hry více hráčů přibyla možnost ovládat tanky, jeepy a jiná vozidla, včetně obsluhy děla. Hráč tak měl možnost zažít opravdu epickou bitvu když se sešel maximální počet hráčů (Někdy i 120 lidí). Diverzní jednotky jsou samozřejmostí. Nechápu ten nelogický krok zpět co se týče multiplayeru u Call of Duty 2, který se již soustředil i na konzole, stejně tak i pozdější díly. Co dosáhlo v UO vrcholu, bylo následně odstraněno a to je velká škoda. Příjemný překvapením a malou změnou byla mise v bombardéru B 17 v britské kampani, kde se účastníte vzdušné bitvy nad Holandskem coby kulometčík. Sovětská kampaň byla pro mne nejméně zábavná a možná to bylo kvůli tomu, že mi přišla nejtěžší a neměla tak zajímavé prostředí. Celkově mi rusáci nikde nepřišli sympatičtí (No one step backward comrades. If you know what i mean).

Call of Duty United Offensive je pro mě nejenom nejlepším dílem a vrcholem série, ale také nejlepší FPS hrou, kterou jsem kdy hrál a to hlavně díky vydařenému multiplayeru. Hře bych mohl maximálně vytknout jen již zmíněnou nezábavnou sovětskou kampaň a občasný spawn nepřátel do nekonečna, dokud nesplníte daný úkol. Skvělá věc, kterou si dávám s potěšením znovu a znovu.

A jedna skvělá hláška z druhé americké mise: Soldier: "Hey Sarge, we got us prisoner right here! Looks like an Officer." - Sgt. Moody: "What the hell...Salute him...I'll be right up."

Pro: Dynamika a akčnost, obsah misí, atmosféra, muzika, "PING" co dělá M1 Garand, Sgt. Moody, multiplayer.

Proti: Nezábavná sovětská kampaň, občasný spawn nepřátel do nekonečna.

+13

Gothic II

  • PC 90
Je léto 2006 a já směřuji ke svému dobrému kamarádovi, abych ho vytáhl ven a my mohli společně jít provést nějakou lumpárnu. Po zazvonění mi otevírá jeho mamka a oznamuje mi, že je nahoře u počítače a mám jít dál. Po příchodu do jeho pokoje se ptám zda jdeme ven, ale on mi hořce oznamuje: "Až dodělám quest". Když se dozvídám, že hraje Gothic 2, říkám mu že je to nějaká pí*ovina a že se na to má vy*rat a jít ven, tak mě jen pošle někam a hraje dál. Asi po hodině hraní, několika mých poznámkám a mé analýze této hříčky se nakonec zeptám, zda by mi jí mohl půjčit, že bych si to také chtěl vyzkoušet. Ještě tentýž večer tedy usedám k počítači a zapínám Gothic 2. První díl série, který jsem si zahrál a okamžitě se z tohoto setkání stává láska na velice dlouhá léta. Takto došlo k mému osudnému setkání s mým nejoblíbenějším RPG pod sluncem.

Gothic je vyjímečný tím, že má nenahraditelnou atmosféru a to především v prvních dvou dílech. Je to velice temné a bezútěšné prostředí, kde na vás za každým rohem číhá nějaké nebezpečí. Hra si mě především získala svým "literárním" stylem vyprávění a svým středověkým prostředím, na kterém je vidět, že hra pochází z Evropy. Živý svět je plný, barvitých charakterů, které se potýkají se svými každodennímy problémy. Hra by se také mohla pyšnit titulem "Hardcore RPG", protože ze začátku jste opravdu jedno velké nic, které sotva umí držet meč v ruce a zabije vás na dvě rány téměř cokoliv. Nemáte zde žádné ukazatele questů či míst. Vždyť i mapu se musíte nejdříve koupit za 200 zlatých. Hra se vás tak vůbec nesnaží vodit za ručičku jako to dělá většina RPG her. Dále se mi líbilo, když jsem si mohl vybrat k jaké frakci se mohu přidat. Nikdy jsem však ještě nehrál za mága. Získávaní dovedností přes učitele je také typické pro Piraně a jinde jsem tento způsob učení neviděl. Svět v Gothicu je obrovský a při každém dalším hraní jsem objevoval něco nového. Později jsem také začal využívat bugy ve svůj prospěch a tak jsem si dost usnadňoval hraní. Ovšem nepříjemné bylo ,pokud se vám bug objevil u některých z hlavních questů a bránil vám v postupu. Pak když nebylo cesty ven jsem toto musel řešit přes "MARVIN MODE", tedy přes cheaty. Ale to opravdu jen v krajní nouzi, kdy nebylo možné příběh posunout dál. Co se týče příběhu samotného tak, to není nic výjimečného. Vcelku průměrný příběh, který ovšem nijak neuráží.

Grafika mě v té době nijak zvlášť neočarovala, ale i přesto měla své kouzlo a atmosféru, kterou si drží do dnešních dní. Při posledním hraní jsem si do hry přidal grafický mód L'Hiver a Directx 11 a musím říci, že hře to velmi pomohlo a vypadá lépe.

Co mě velmi těší, tak je obrovská komunita hry, která je aktivní jak ve světě tak u nás. Do hry stále vznikají nějaké modifiakce, addony a také datadisky. Posledním velkým projektem je polský datadisk nesoucí název "Historie Khorinisu" a je ve vývoji již několik let. Poláci to dotáhli tak daleko, že si pozvali své původní dabéry a kompletně nadabovali celou hru. Myslím, že tohle mluví za vše. Žádná jiná hra snad nemá takto oddanou komunitu jako má Gothic a to protože je to výjimečné RPG, které se zapsalo do srdcí mnoha lidem a mě také. Žádnou jinou hru nehraji tak často jako je Gothic 2. Každý rok si ji nainstaluji i s datadiskem Noc Havrana a užívám si jí plnými doušky. Pro mě je Gothic 2 láskou na celý život, protože jsem u jiné hry nestrávil tolik času. Je tak skvělá, že se raději vykašlete na svého dobrého kamaráda a budete raději hrát. Pro mě další srdeční záležitost.

Pro: Atmosféra, živý herní svět, detailnost světa, barvité charaktery, mnoho míst k prozkoumávání, draci.

Proti: Některé bugy, průměrný příběh, občas příliš obtížné.

+34

Wolfenstein 3D

  • PC 90
Tato legendární hříčka mi otevřela dveře do herního světa, coby šestiletému capartovi. Někdy v roce 1997 jsem u mé babičky dostal svolení zahrát si na jejím stařičkém počítači s černobílým monitorem a se systémem Windows 3.1. kde bylo předinstalováno několik her. Mezi nimi byla také nenápadná ikonka vypadající jako otevírající se dveře a pod ní nápis Wolf-3D. Když jsem hru spustil vyskočilo na mě menu a já spustil novou hru s výběrem první epizody s názvem: Escape from Wolfenstein.

Hra mě od první chvíle vtáhla a já s velkým úsměvem na tváři střílel nácky. Jelikož jsem byl hraním nepolíben, grafika se mi líbila i přesto, že byla v té době zastaralá. Zvuk byl opatřen PC speakerem, který vyluzoval roztomilé zvuky. Záhadou mi bylo ovládání, které jsem si tehdy nebyl schopen přenastavit a tak jsem si zvykal pouze na samotnou myš, kterou se chodilo a zároveň i střílelo. Dnes bych toto praktikovat nemohl. Trochu mi vadily některé levely, které byly opravdu jedním velkým bludištěm a trvalo mi někdy i hodinu než jsem byl schopen dostat se na konec. Druhy nepřátel jsem rozlišoval důkladně, protože na každého jsem si bral jinou zbraň pokud byla k dispozici. Musím podotknout, že zbraní na výběr nebylo moc a už tehdy bych uvítal větší sortiment. S bossy jsem měl ze začátku velký problém ale díky rotačnímu kulometu se dali nakonec zvládnout. Později, když jsem byl ve hře téměř u konce kamarád mi prozradil onen slavný cheat "ILM", který vám přidá všechny zbraně, náboje a zdraví. Samozřejmě jsem neodolal a v poslední epizodě jsem cheat využíval.

Hru jsem si i po více než dvaceti letech znovu oprášil ve formě verze Brutal Wolfenstein 3D a voilà. Stále je to zábava i po tolika letech. Samozřejmě s lepším ozvučením, přidanými zbraněmi a také vylepšenou grafikou. Atmosféra hry je skvělá a pro mě snad i lepší než v prvním Doomu, který mě zasáhl až na základní škole o pár let později. Wolfenstein 3D je pro mě srdeční záležitostí a není pouze jen vzpomínka na dětství ale i na babičku u které jsem díky této hře strávil více času než bych tehdy byl ochoten strávit za normálních okolností.

Pro: skvělá atmosféra, obsáhlost hry, zvuky, nostalgie, "Mein Leben".

Proti: bossové, malý výběr zbraní, později časté bloudění.

+30