Může za to velká rozmazlenost dnešních hráčů (mě nevyjímaje), stále se nově objevující technologie a snad i velká mezivývojářská konkurence (která se stále snaží ukázat něco nového), že FPSky nejsou jenom o tom, abyste tunami zbraní, které můžete nést najednou, povraždili celé armády, abyste se neotravovali zbytečnými cut-scénami, nebo se zaobírali příběhem. Možná je to na jednu stranu dobře, že střílečky postoupily někam dál, (takže se nedostavil stereotyp) stále se ale rád vrátím do těch krásných, jednoduchých časů. Red Faction splňuje všechny podmínky. Je zde zajímavý příběh(který zde nehraje druhé housle, ale spíše na triangl) a více zbraní, než jsem kde viděl, kterými vraždíte armády žoldáků. Navíc tu je na svou dobu originální Geo-Mod, který bohužel prakticky nevyužijete.

Shrnutí: Red Faction je střílečka... nic víc, nic míň. Čistá a na nic si nehrající střílečka.

Oba díly jsou si více než podobné (rozdíly tam ale jsou), proto zde budu hodnotit oba dva.

První slovo, které mě po dohrání této série napadá, je slovo Pohádka! Pohádkové je zde opravdu všechno: Grafika (která vypadá úžasně i na slabších počítačích), příběh, postavy, hratelnost. Je úžasné vidět, že hra nemusí mít milionové rozpočty, aby byla výborná a královsky bavila. Možná mě hra bavila proto, že nemám s plošinovkami mnoho zkušeností a vždy jsem je bral spíše jako druhořadý žánr, který má to nejlepší za sebou. Trine mě vyvedl z omylu a už se na plošinovky nebudu dívat tak, jak kdysi.

Příběh není nic světoborného. Klasická pohádka. Podána ale tak, že si připadáte jako osmiletí fakani a nemůžete se dočkat, jak to dopadne. Tomu napomáhá jak vypravěč, tak hlavní hrdinové. Zatímco mi přišlo, že v 1 neměli příliš prostoru a moc jsme o nich nevěděli, ve 2 se spolu dokonce dohadují a člověk si hned příjde jako jeden z družiny.

Dvojka má také znatelně lepší hratelnost. V jedničce se postavy ovládali těžko. Zdálo se mi, že neustále padají z okrajů, kde by neměli spadnout, nedoskočí, kam by měli atd. Na tomhle je dvojka mnohem lépe. Zde nemusíte skočit jen doprostřed plošiny, aby jste nespadli. Konečně jsem zde plně využil i hák zlodějky. Možná to bylo nenabytými zkušenostmi, ale zdálo se mi, že v jedničce je ten hák téměř nepoužitelný. Zlodějka nikdy neskočila tam, kam jsem chtěl. Proto jsem v jedničce zlodějku skoro nepoužíval. Ve dvojce ale bylo vše napraveno a Zoja se stala i mou oblíbenkyní.

Co mi ale pro změnu ve dvojce chybělo, byly předměty a secrety. Jak již zde bylo zmíněno, v minulém dílu jste se k secretům dostávali těžko a museli jste použít hlavu, tady na ně narazíte cestou. A jelikož jsou zde secrety jen v podobě obrázku a básniček a ne předmětů, ztratíte nutkání je i všechny najít. Zdálo se mi, že je dvojka i těžší, co se hádanek týče. Je zde totiž mnohem víc prvku, se kterými musíte počítat (oheň, portály, proud vzduchu atd) a tak se hra stává variabilnější. Souboje jsou naopak lehčí. Checkpointy jsou skoro všude a tak můžete stát u nich a neustále se uzdravovat.

Shrnutí: Trine 2 je ještě o ždibínek lepší než jednička. Autoři se poučili z chyb a dostali jsme pohádkovou hru s pohádkovými postavami, pohádkovým příběhem, pohádkovou hratelností a pohádkovou cenou na steamu.

No, celkem zklamání vzhledem k tomu, jaké to zde mělo reference. Příběh měl nějakou skrytou hloubku, nebo byl naopak úplně debilní, že jsem se u hry moc nebavil. Příběh je totiž pro mě to nejdůležitější a Chameleon v tomto dost pokulhává. Asi jsem opravdu blbec já, protože se mi zdálo, že mise spolu vůbec příběhově nesouvisí a nedávají smysl. Navíc si po dohrání z té hry skoro nic nepamatuji, a to ani jméno hlavní postavy (to myslím vážně). Byla mi ukradená, jako celá hra.

Kdyby hra měla alespoň dobrou hratelnost, ale už několikrát zmiňovaný problém v podobě schovávání ve stínu, za poledního slunce, pod větvičkou stromu, což vás činí v podstatě neviditelným, zde vypadá opravdu komicky a znovu to odrazuje od vžití se do postav. (a to je už i teď zhola nemožné) Opravdu jsem nikdy neměl pocit, že hraji stealth hru, ale akční hru bez akce se stealth prvky.

Ačkoliv je hra lineární, líbila se mi velká otevřenost mapy. Máte pak pocit, že hru můžete dokončit stovkami způsobů. Ale opravdu máte jen ten pocit.

Zase, grafiku nehodnotím. Jsem opravdu rád, když na svém počítači rozjedu jakoukoli hru a tahle vypadala stejně jako Mafia skvěle.

Shrnutí: Hru jsem nedohrál jedním dechem. Přirovnal byl to spíše k zdlouhavému a těžkému porodu nechtěného zaostalého dítěte, které při nejbližší příležitosti strčíte do BabyBoxu a budete se snažit na něj zapomenout.

HALELŮJA, OSLAVUJTE BOHA, PROTOŽE EXISTUJE A VYSLYŠEL MÉ MODLITBY!!!
Takhle stručně bych zhodnotil tuhle adventuru. Delší čas trávím hledáním nějaké originální, propracované hry, která mě bude bavit od začátku do konce. V moderních hrách jsem bohužel nic takového zatím nenašel (ale mám něco vyhlédlého ), tak jsem začal hledat v historii. A našel.

Loom má výborný, netypický příběh, s propracovaným světem, který bych s klidem přiřadil k Harry Potterovi, nebo Pánu prstenů. (Bohužel je Loom jen jednou částí většího, nedokončeného příběhu... škoda. Já chci DALŠÍ!) Hra má jednoduše kouzelnou a pohádkovou atmosféru. Uvěříte zde prostě všemu.

Co ale na Loomu miluji nejvíce, tak řešení hádanek. Nemusíte mít žádný inventář, nic nemusíte kombinovat, stačí vám vaše kouzelná, zvuk vydávající, hůl. Věci můžete měnit a ovládat jen pomocí driftů vaší hole, které někde uslyšíte a následně zapíšete. Zatraceně originální a tady dovedené k dokonalosti.

Závěr: Nenapadá mě nic zásadního, co bych mohl hře vytknout. Snad jen krátká herní doba a nedokončenost. Jinak je to jedna z nejlepších adventur, jaké svět kdy spatřil. Neodpustím si nerýpnout: Kéž by bylo na Kickstarteru raději pokračování Loomu, než Dreamfallu. :)

The Dig má výborný příběh, ale přesto má spoustu neduhů, kvůli kterým jsem si hru nemohl užít trochu víc. Prvním problémem je složitost. Bez návodu bych to asi nedohrál. Jelikož jste na cizí planetě, nemůžete intuitivně zjistit, k čemu jaká věc je a jaké má vlastnosti, takže to nakonec dopadne tak, že budete všechno zkoušet se vším. Navíc bude polovina vašeho inventáře obsahovat různé tyče a tyčky a ve hře je děr víc než dost. Též tady působí onen pixelhunting, který se ovšem týká překvapivě vchodů a ne předmětů. Často jsem totiž přehlédl nějakou díru, do které bych mohl eventuelně vkročit, jelikož jsem ji považoval jen za pozadí. Hra také obsahuje nepřeberné množství lokací, takže styl ´zkoušet všechno se vším´ je značně zdlouhavá. Další problém je to, že určité věci jsou vám k ničemu, pokud je nezkombinujete v určité lokaci, což může při zkombinování v lokaci jiné budit dojem, že to je k ničemu. Jeden příklad za všechny: Když jsem se kolegyni ukázal jistou kamennou desku, dala mi půlminutovou přednášku, jejímž závěrem bylo, že neví, co to je. (dialogy mi přeskakovat nešly) Ale když jsem se ji zeptal v té dané lokaci, něco ji najednou napadlo a hra mohla pokračovat. Na tohle jsem došel jen díky návodu, protože jsem se ji zeptal dvakrát v lokacích jiných a bylo to k ničemu. Proto jsem to už nezkoušel.

Ale tohle všechno bych hře odpustil, kdyby nebylo toho největšího problému. Konce. The Dig rozehraje opravdu skvělý a poutavý příběh na zajímavém místě. Zkoumáte cizí opuštěnou planetu a její zvyky a každý byť minimální kontakt s mimozemšťany oslavujete zvoláním "Hurá!". Ten konec tuhle hru ale degradoval o 10-15% mého hodnocení. Ten nucený a vyždímaný Happy End do téhle hry vůbec nesedl. Všichni najednou byli šťastní, všechno se povedlo, planeta byla zachráněná, lidstvo začalo s cizí planetou spolupracovat... HNUS! Neříkám, že nemám rád, když to dobře dopadne, ale tady to bylo všechno až na dřeň.

Závěr: Opravdu těžká hra, se skvělým příběhem, ale příšerným koncem. Měl by ji zkusit každý, kdo má rád LucasArtovky už proto, že se jedná o netypickou LucasArtovku, která i tak dokáže pobavit.

Je to adventura, kde nepotřebujete myslet. Je to interaktivní film bez interaktivity. Je to stealth hra, kde se můžete schovat jen na předem určených místech a je to bojovka, kde vám stačí jedno tlačítko. Co to je?
Je to Dreamfall :The Longest Journey.
Už jednička je podle mě mírně přeceňovaná hra, (ačkoliv je i tak nadprůměrná) ale dvojka je naprosté šlápnutí vedle.

Uznávám, že je Dreamfall velice rozmanitá, co se herních aspektů týče, ale všechny ty aspekty jsou tak dokonale nedodělané, že mě bez rozdílu rozčilovali. Vývojáři se snažili oslovit široké publikum tím, že do hry nacpali všechno, co jim přišlo "cool", ale vše je bráno jen povrchově a ničím se zvlášť nezabírali. To j alespoň můj pocit. Zkusím ty prvky podrobněji probrat.

Adventura: V této hře je prakticky zazděná. Málo předmětů, žádné logické hádanky a všichni vám hned řeknou co dělat a jak to dělat. Jednička v tomto excelovala. Nebyly tam zákysy, ale na všechno jste zároveň nepřišli hned. Vše bylo prostě LOGICKÉ a nemuseli jste mít k tomu nápovědu. Tady většina interakcí spočívá v "poslíčkování"
Bojovka: Po druhém souboji jsem zjistil, že stačí mačkat jedno tlačítko, abych vyhrál. Soubojů tady není naštěstí moc.
Interaktivní film: To podle mě znamená, že můžu rozhodovat o osudu hrdinů sám. Vím, že něco takového je prakticky nemožné, ale tady vaše rozhodnutí nezmění zhola nic. Ani postoj, či chování jiných postav. Ať řeknete, co řeknete, budou se k vám všichni chovat stejně, i když jste jim před chvílí vyhrožovali, nebo je prosili. Dalo by se to nazvat interaktivním filmem jen v případě, že vynecháme ono přídavné jméno "interaktivní".
Stealth: Miluji a vyhledávám stealth akce a snad proto mi tato část hry přišla jako ta nejotravnější a nejhorší. Celý stealth prvek spočívá jenom v tom, že se musíte skrčit a dělat to, co byste dělali normálně. Takhle kvalitní stealth nepracuje.
Zdálo se mi taky, že od třetí třetiny hry tu stealth složku cpali skoro všude. Sloní podíl na tom má také příšerné ovládání, díky kterému se stealth stal peklem. (Alespoň u mě). To je vše o herních aspektech.

Postavy jsou další kámen úrazu. Všechny jsou bez rozdílu ploché a nevýrazné a to dokonce i ty, které jsem měl v minulém dílu rád. (Vrána, Westhouse i April) Nikdo se vám nedostane pod kůži a budou vám úplně ukradení. Když "zemřela" April, bylo mi to jedno a jen jsem se těšil na konec. Minulí díl také disponoval zlehčujícím humorem, jehož zdrojem byl nejčastěji pták Vrána, nebo samotná April. Zde mi ani samotný Vrána nepřišel vtipný.

Možná to bylo špatnými herními mechanizmy, špatně vykreslenými postavami, nebo tam zapůsobilo obojí dohromady, že jsem si to plně nevychutnal, ale všemi vychvalovaný příběh mi přišel jako sled klišé. I když je to jen první část většího příběhu, myslím, že už teď dokáži předvídat, co se bude odehrávat dál. Tedy, pokud se vývojáři nepoučí ze svých chyb a příběh nevylepší, v což doufám. Dle mého skromného úsudku April nezemřela, ale vrátí se a bude těžit z toho, že si všichni budou myslet, že je mrtvá. Zoe se zázrakem probudí a zastaví svého "přítele". Kian napomůže tomu, že se v Mercurii vrátí svoboda od Azadů atd.

Závěr: Tahle hra mě nebavila. Je to ta nejhorší nejlepší hra, jakou jsem hrál. Dohrál jsem ji snad jen proto, abych po cimrmanovsku zjistil, zda druhá půlka bude stejně slabá, jako první.

Poznámka pro sebe: Nikdy neměj velká očekávání!
Všude jsem četl, že se jedná o adventurní klenot, že je to jedna z nejlepších adventur, že kdo ji nehrál, nežije. No, vydržel jsem bez ní 13 let a utrpení to nebylo.
Ale teď opravdu: Je to skutečně výborná adventura, bohužel jsem podle všeobecného nadšení čekal víc. Příběh je skvěle napsaný, ale neubráním se neříct, že byl zbytečně roztahaný. Konec tohoto dobrodružství mi zase pro změnu přišel zrychlený. Jo, chtělo by to ještě trochu sestříhat a doladit.

TLJ si zaslouží nejvyšší poctu v hádankách. Jsou opravdu logické, nejsou snadné, ale ani těžké. Opravdu si zde nikdy neřeknete "To by mě teda nikdy nenapadlo!" jak to trefně napsala Akhera.

Nejslabší je TLJ v postavách. Ve hře je přehršel postav, a přitom se se žádnou blíže neseznámíte. Všechny totiž potkáte jen v určitých kapitolách a pak šmitec. Už o nich není žádná zmínka. Proto se žádné nevžijete pod kůži a jsou vám lhostejní. I přesto, že někteří umřou Jediný, kdo se vám vryje do paměti, je legendární pták Pták a Westhouse (moc příjemný starý pán z 20. století) Hl. hrdinka je na tom naštěstí mnohem lépe. Její postava vás sice nechytne za srdce, ale zamilovat si ji musíte, už kvůli tomu, že věci hodnotí s humorem a ironií.

Na oplátku musím vyzdvihnout prostředí. Nevěřil jsem, že půjde tak vyváženě propojit sci-fi a fantasy. Ani jedna část vás nenudí a každá má něco do sebe.

Závěr: Tato hra pro mě byla stejným rozčarováním, jako film Avatar. Všude jsem slyšel chvalozpěvy a moc jsem se těšil, ale pak jsem film uviděl a řekl jsem si, že takovou blbost podruhé vidět nechci. TLJ je na tom naštěstí líp. Je to výborná hra, ale čekal jsem podle všeho "ultimátní" zážitek, který se nedostavil.

Podle Steamu jsem u téhle hry strávil 65 hodin a já mu to věřím! Tuhle hru nejde jen nakousnout, ale musíte ji slupnout i s ohryzkem. V devět večer si člověk řekne: "Poslední kolo a vypínám" a najednou je půlnoc a vy pořád klikáte na další kolo, abyste věděli, jak se vám vaše připravovaná strategie vydařila. Bitvy jsou epické, správa měst je zábava a nemůžete přestat hrát do doby, než celá mapka bude vybarvena vaši barvou. Ale bohužel nemůže být zážitek stoprocentní z důvodu slabé AI. Což o to, v bitvách to ještě jde, ale s diplomacií a ekonomikou jsou na štíru. Nejednou na mě zaútočila frakce o 20-30 provincií chudších. Útočili vesele se dvěma armádami, které když zničíte, připravíte je tím o všechno vojsko. Nepochopitelné. Pokud se ale oznámené pokračování bude těmto neduhům vyhýbat, (o čemž nepochybuji) bude nás čekat strategie roku!

Nevím, nevím. Série začíná mít jakousi klesavou tendenci, co se kvality týče. Jsou zde dobré, inovativní věci, ale bohužel těch špatných inovativních je o trochu víc.
Příběh je určitě nadprůměrný, ale zatímco v předešlých dílech jste často nevěděli na čem jste a konečné rozuzlení přišlo až ke konci, tady je vše jasné tak od první třetiny hry. Po zbytek hry se snažíte jen zachránit.
Charaktery jsou nemastné, neslané. Hl. hrdina mi nepřirostl k srdci. Zase se neubráním nesrovnávat se staršími díly. V minulých dílech hrdina často komentoval dění, věděli jste co se mu líbí a co ne. (U mě osobně vede v oblíbenosti Heather) A to dokonce i u vedlejších postav. (v tomhle vynikala zase dvojka) Tady Henry řekne na začátku nové lokace jen"Kde to sakra jsem"... a někdy ani to ne. Připadalo mi, že je hrdinovi všechno jedno a záchrana světa je jeho každodenní rutina. Jediná postava s určitým charakterem je Walter.
Když jsem u postav, tak vám hra přidělí v půlce hry "pomocníka"sousedka Eileen, která jen zavazí a zdržuje. Je pravda, že jí můžete dát zbraň a tudíž vám občas pomůže toho protivníka skolit, ale je pomalá, útočí na nepřítele, když vy chcete raději utéct a vrcholem je, že když ji necháte tak o deset kroků pozadu a jdete do nové místnosti, zůstane v předešlé lokaci. (Kde je to často plné nepřátel)
Nepřátelé jsou zase naopak poměrně slušní. Ve hře odpadli bossové (tedy až na toho finálního) ale jsou nahrazeny nesmrtelnými duchy, kteří vás pronásledují i skrze místnosti a stěny. Zneškodnit jdou jen jednorázovým mečem, kterých jsou ve hře asi čtyři. (Naopak duchů asi patnáct) Skrze místnosti vás taky bude občas pronásledovat hlavní padouch, který je ovšem taky nesmrtelný. (srovnatelný s Nemesis z Resident Evilu 3) Tihle mě ve hře tedy strašili nejvíc.
Prostředí nemám co vytknout, až na to, že v druhé půlce hry budete muset prozkoumávat stejné lokace, jako v první půlce. Což je torchu nuda, ale moc jsem si toho nevšímal.
Další věc je, že můžete ukládat hru jen ve vašem bytě, do kterého se budete neustále vracet. Tohle mi ani nevadilo, ale vadilo mi, že máte omezený inventář. Několikrát se mi stalo, že jsem něco našel, měl plný inventář a musel jsem se proto vrátit do bytu, abych si trochu odlehčil (zde si totiž věci můžete odkládat) a pak se zdlouhavě vracel do oné místnosti pro tu určitou věc. Hrozně zdržující. Výhodou ale je, že vás byt v první půlce hry uzdravuje. Proto v 1. půlce neuvidíte žádné léčivo. A v 2. půlce hry začne ve vašem bytě strašit. (Toto pro mě bylo největším zdrojem strachu... když se vrátíte, co se stane?)
Potom mě hluboce ranilo, že hra postrádá adventurní část. Jsou zde určité "logické" úkoly (asi 3) ale všechny vyřešíte hned a bez problému. Přes tenhle aspekt jsem se hodně těžko dostával.
Další hřebíček do rakve je kamera. Kamera se z 80% dívá hl. postavě do obličeje. To má za následek, že nevidíte vůbec nic před vámi a často vás zraní něco, co jste ani nevěděli, že tam je. (Například pes) Ovládání je konzoloidní, ale dá se na něj snadno zvyknout.
Shrnutí: SH4 je hra s nadprůměrným příběhem, ale chabými postavami. Hra s dobrými nepřáteli, ale špatnou kamerou. Tato hra je velice rozporuplná, má spoustu chyb, ale i tak má určité kouzlo, které vás strhne.

Toto je ta nejpropracovanější, akční, taktická hra, kterou jsem viděl. Máte zde tuny možností. Můžete si vybrat kolik chcete týmu, jaké chcete členy, jaké chcete zbraně(a že jich je) a jaký bude váš plán(nejlepší věc na celé hře). Vše naprosto do detailu, včetně statistik.

Pokud jste stejné hračičky jako já, tak právě samotné plánování vám zabere půlku herního času. Týmům určíte jakou trasou mají jít, kde použít granát, kde počkat na druhý tým, kde se plížit atd. Pokud ale na tohle moc nejste, tak není problém si načíst autory vymyšlený plán, nebo dávat rozkazy přímo v akci.

UI spojenců je obstojné. Svůj předem daný plán plní do puntíku(někdy až moc) a často pomohou. S UI nepřátel je to horší. Ano, umí se schovat, umí utíkat, umí střílet, ale stane se, že vám naběhnou na mušku a stojí. Taky mi příjde divné, že když jednu místnost čistím kulometem, tak to ostatním teroristům v ostatních místnostech nepříjde ani moc divné a klidně si kouří dál. Ale zas tak hrozné to není.

Nejhorší na celé hře je stereotyp. Ten vás chytne už tak v 4.-5. misi, protože všechny vaše úkoly vždy zní: Zabij všechno, co se hýbe a občas někoho zachraň. A nepomůže tomu ani ta jediná stealth mise z 12. Příběh vás taky neudrží u židle. Ten je tady jen proto, abyste měli záminku k vystřílení všeho. Zvraty nečekejte. Osobně jsem se několikrát do hry nutil.

Shrnutí: Hra, kterou musí vyzkoušet každý milovník taktiky a strategie. Ovšem po dohraní si 2x rozmyslíte, zda se do ní ještě někdy v budoucnu dáte.

Jedná se o klasiku, nebo to si alespoň myslím, a ta by se měla jednou zkusit. SS je jedna z mála her, kterou jsem v půlce hraní odinstaloval zkrátka proto, že si můžu zahrát lepší hry než je tahle. První dvě mise byly nářez , ale pak člověk zjišťuje, že zbytek hry je o tom samým. Jdete do místnosti jedna(myšleno obrazně, může to být i údolí), tam zabijete sto a více nepřátel, pak jdete do místnosti dvě, kde zase zabijete sto a více nepřátel. A v jedné misi je těch místností asi 20. Takže se opravdu brzy dostaví stereotyp.
Přesto je zajímavé, že až na tohle, nemám hře co vytknout. (Spousta zbraní, monster, rozmanité prostředí) Ale i tak mě po čtyřech hodinách hra neměla čím překvapit a udržet u počítače. Dokážu pochopit, že tahle hra někoho hrozně baví, ale já knim bohužel, či bohudík nepatřím.

Poznámka: Ve hře je spousta druhů stvůr a na každou se musí jinak. Jindy bych řekl, že je to plus, ale tady, když na vás vývojáři pošlou asi patnáct druhů zároveň a každému musíte uhýbat trošku jinak, se to mění ve zběsilý sled mačkání kláves k uhýbání a střílení zároveň. Musíte také pořád dávat pozor, aby tihle nebyli moc blízko, aby tamti na mě neskočili, aby tihleti se mi nedostali za záda, abych tamhlety hlídal, zda nevystřelili a jestli ano, tak zneškodnit i jejich střely... Zkrátka, Uff. Tahle hra je spíše pro ženy. Jako muž zvládám jen jednu věc zaráz :)

Dohráno. Musím říct, že z téhle trilogie, mi tento díl přišel nejslabší. Není tak mysteriózní, jako díl první a nemá tu hutnou atmosféru jako díl druhý. To ale neznamená, že je hra špatná, naopak, je výborná. Užil jsem si ji a určitě se k ní někdy vrátím.

Oproti předchůdcům mi přišla trojka i nejjednodušší. Hádanek moc není a u žádné moc dlouho nezkejsnete. Většinu hry jsem prošel s katanou, takže munice jsem měl vždy dostatek.

Příběh je zase do detailu vypracovaný, ale jak už jsem řekl, tak s prvním dílem si vyhráli víc.

Ačkoliv je grafika téměř stejná, jako u dvojky, pokrok je tu znát. Musím pochválit hlavně dokonalou mimiku postav, která si zadá i s hrami dnešní doby. Hudba a zvuky jsou zase výtečné. Potěší občasné zašramocení, či křik, které se ozývají chodbou a vy jen stojíte v combat módu a čekáte, ačkoliv nic nepříjde :)

Závěr: Výtečná hra, která mírně za svými předchůdci pokulhává, ale i tak dokáže nakopat zadek moderním hrám

Silent Hill je jediná hra, kde po dokončení si nejste jistí, zda jste se během ní rozhodli správně. Tak komplexní a do detailu vypracovaný příběh nemá žádná jiná hra. Jen u série Sillent hill jsem pak na internetu strávil hodiny jen tím, že jsem se snažil získat všechny informace, které mi ve hře unikly a četl řadu analýz, abych si své dosažené informace obohatil.(Doporučuji analýzy od Presidenta Evila) Je to hra, kde u každé řečené věty se dvakrát zamyslíte, zda nebyla myšlena tak nebo tak. Silný psychologický podtext.

Celou hru vás doprovází nejistota a strach z každých dveří, protože se bojíte, co tam bude, ale na druhou stranu vás hra díky své atmosféře donutí vše prozkoumat. (Takže jsem byl rád za každé zamčené dveře) Je to úplně jiné, než například v Dead Space, kde si po čase na ty lekačky zvyknete.

Jedná se o akční adventuru, takže se nevyhnete sbírání a kombinování věcí, nebo řešení puzzlů. Mě, jakožto milovníka adventur, tato část silent hillu možná baví i o trochu víc, než ta akční. Navíc si obtížnost puzzlu můžete na začátku hry zvolit, takže je to hra i pro ty, co se hlavolamům moc nevěnují.

Ze začátku vás zarazí konzoloidní ovládání, ale za deset minut si na to zvyknete a už to ani nevnímáte. Zato na kameru, jsem si nezvykl nikdy. V jedničce byla taky debilní, ale po stisknutí určitého tlačítka se hrdina podíval tam, kam chcete. Zde to fungovalo tak z poloviny. Několikrát jsem jen čekal u dveří, než za mnou příjdou nepřátelé, protože se na ně jen slepě vrhnout stojí zdraví.

Hudba je prvotřídní, ale na jedničku nemá. (Ten hlavní soundtrack mám v MP3 dodnes) Ale i u takové hry se objeví neduhy.Například cesta lodí, u které jsem strávil nudných 15 minut. Nebo zbytečně dlouhé chodby(Zni to divně, ale je to tak.)

Ale když to vezmu kolem a kolem, tak se jedná o hru, kterou by si měl zahrát každý milovník hororů nebo zamotaných příběhů. Chtěl jsem dát 95% ale asi z nostalgie mi jednička přišla o trochu lepší(Ještě zamotanější příběh). Proto 90%

Edit: Silent Hill 2 ve mě zanechal velice silný pocit, který jsem neměl ani u jedničky. Přemýšlím o tom pořád znovu a znovu a musím se opravit. Jednička není lepší. Ve dvojce není ten pravý horor příšery a monstra, ale to, že jsem ty příšery možná my sami. Zatímco v jedničce jsme se dostali do té noční můry víceméně náhodou, ve dvojce jsme si to způsobili vlastním přičiněním. Proto opravuji své hodnocení a odteď považuji dvojku za nejlepší díl série.

Jednička mě dost bavila a to, co mi tam chybělo, dvojka přinesla. Spousta nových zbraní a zombíku... Co víc si přát?

Musím také velmi pochválit hudbu, která je prvotřídní a do děje hry krásně zapadá. Hlavně ty občasné tóny kytary :)

Hra disponuje (stejně jako jednička) tou nejzvláštnější dějovou linkou, jakou jsem u her zažil. Je to Přežít. Jednoduché a hra to podává takovým způsobem, že mám pocit, že ta pohroma skutečně nastala :)

Osobně mi vadí, že hra nemá nic, čím by vás vysloveně u toho počítače držela. Bavila mě vždy tak dvě hodiny denně. Takže já ji osobně beru jen jako to nejlepší herní odreagování.

Nejlepší přídavek pro Fallout 3. Kupa nových zbraní(Oblíbil jsem si loveckou brokovnici), pěkné prostředí, zajímavé sidequesty a odolní nepřátelé (Asi nejtěžší z celé hry a ze všech přídavků) K tomu zajímavý příběh a je tu DLC jako ze škatulky. Není toho moc, co bych vytkl. Snad jen špatnou pointu příběhu, která je taková... nějaká. (Nebo jsem i snad nepochopil?)

Dukovi jsem dal 80%. Hra mě bavila a tohle DLC mě zaujalo svým nápadem. Zklonovaný Duke. Když k tomu přidáme to, že se vrátil Dukův nejstarší nemesis Dr. Proton, (Všechny Dukoviny jsem hrál už jako klučík, takže jsem byl návratem starého známého potěšen) tak jsem se na toto DLC moc těšil. Bohužel až moc.

Čekal jsem, že budu vetšinu hry bojovat se svými klony a jako boss by byl nějáký můj dokonalý klon. Dále, že bude toto DLC prošpikované narážkami na staré časy... To jsem dostal tak z 20%

S klony budete bojovat jen 3x a vždy je to záležitost dvou minut. S dr. Protonem se budete potýkat jen do první půlky hry, pak se z toho vyklube další nakopávání mimozemských, vylučovacích děr, kteří chtějí znovu zaútočit na Zemi.

Musím ale nadruhou stranu říct, že se level design z původní hry zlepšil. Nebylo ve hře místo, které by mě vysloveně nudilo. (Ne jako přehrada) A vtípku je tu taky dost, i když už ne v tak početném množství. Přibyli i dvě nové zbraně, ačkoliv mě ani jedna moc nezaujala.

Když to sečtu kolem a kolem, je toto DLC slušné pokračování hry. Dal bych mu i těch 80% jako původní hře, ale za zavádějící název a trailery + ještě velice nudný finální boss (Ten mě opravdu nebavil a ani finále mi nepřišlo nějak kulervoucí, jako u ostatních bossů) dávám jen 70%

Na tuhle hru jsem čekal vskutku dlouho a nakonec jsem dostal to, co jsem přesně chtěl. Famózní odlschool střílečku. V téhle hře si vskutku zavzpomínáte na staré časy, kdy všechny hry byly jednodušší a zakládali se na jednoduchém principu... Zabít vše, co se hýbe.

Opravdu nechápu ty negativní ohlasy. DNF nikdy nechtěl být nejlepší hrou století, ačkoliv si myslím, že ostatní si po tak dlouhé době vývoje myslí opak, a nakonec hru peskuje za každou kravinu. Hra je svižná, nakopávání emzáckých zadků je sranda, ale hlavně, je jedinečným způsobem jedinečná. (Možná to zní divně, ale je to tak) Jak tady bylo řečeno, herní charakter jako Duke, není v žádné jiné hře. Jen tady se můžete při hraní cítit jako King. :) Navíc se jeho hlášky málokdy opakují a mají šmrnc.

Vysoká interaktivita prostředí taky potěší. Jen v Dukově bytě jsem strávil hodinu a půl hraním pinbalu, basketu, kulečníku atd. Musím také dát plus obtížnosti. Hrál jsem na nejtěžší a musím říct, že jsem se nejednou zapotil.

Ale také nemůžu jen chválit. Ve hře mě iritovali mise s truckem. Když jsem musel v poušti popáté doplnit benzín, tak se hra ode mne dočkala jen nadávek. Taky přehrada mě přišla taková dlouhá a nezajímavá. Takže bych uvítal lepší level design. Grafiku hodnotit nemohu, protože jsem rád, že jsem hru rozchodil na 7 let starém PC.

Závěrem: DN:F je střílečka tělem i duší, ale podává to tak originálním způsobem, že i když vás hra na podruhé nepřekvapí, stejně si ji zas s chutí zahrajete

Nejhorší hra, jakou jsem kdy hrál. Nevíte co máte dělat, a to hned ze začátku. Stojíte s bouchačkou a když uděláte tři kroky, zabije vás kdosi ze schodů. WTF

Příšernost na druhou. Ze začátku mi to přišlo zajímávé(ačkoliv doteď nechápu, jakou souvislost má simulace a ten trezor. Mohli vymyslet lepší důvod proč jít do té simulace, než jen k tomu, abych otevřel trezor pěkné prostředí a zajímavý úkol. Ten se ale v polovině změní v noční můru. Tento přídavek je koridorovka, kde máte za úkol zabít vše, co se hýbe a mluví čínsky. Naprostý protiklad RPG. Nejhorší na tom je, že simulaci nemůžete opustit, dokud ten úkol nedokončíte.(Taky nemáte žádné vaše původní vybavení a stimpaky ani neuvidíte) Přiznám se, že jsem si po dvou hodinách zapnul cheat na nesmrtelnost, abych to měl rychleji za sebou. Aspoň že ta odměna stála za to. Gaussova puška a energozbroj, která se neničí

Tento přídavek patří k nejkratším ve Falloutu 3. A dle mého názoru, také k nejzajímavějším.
Je pravda, že oproti jiným přídavkům, nic moc nezískáte. (Zde je to jen pila) Ale co tenhle přídavek táhne nahoru je dusná atmosféra a zajímavé prostředí. Noví nepřátelé vám taky umí pěkně zatopit,hlavně v první půlce hry, kdy vám otrokáři vezmou vaše vybavení
Co mi ale vadí, je plytký příběh. Myslím, že by se dal ještě nějak okořenit.
Jinak ale ttot dlc hodnotím kladně.