Herní výzva 2021: 5. Pořádný pařan (hardcore)

EA velmi chybí konkurence. Žádné jiné studio zkrátka nemá o hokej zájem. To se však velmi negativně projevuje na kvalitě produkce tohoto nesympatického studia. Jelikož jsem hrál i předchozí ročník, dovolím si hodnotit prostým provnáním rozdílů.

- NHL 21 má jiné menu
- NHL 21 má aktualizované soupisky
- v NHL 21 můžete v HUT hrát online, protože v předchozím ročníku již neexistuje
- můžete tedy do hry sypat další hordu peněz za naprosté kraviny
- nemusíte se učit žádné nové triky, protože v novém dílu žádné nejsou
- ani v novém ročníku nepochopili vývojáři, jak funguje současné pískání icingu. Přijde mi naprosto trapné od tak velké hry, že když soupeř zahraje icing, NIKDO nemůže vystřídat. Ano, ani vy
- jiné módy jsou příjemným zpestřením hry

Jelikož však není jiná možnost zahrát si hokej, zůstává nhl 21 nejlepší volbou. Nicméně věřím, že to by se z příchodem konkurence změnilo, jako u každé jiné sportovní hry...

Herní výzva 2021: 7. Čas je relativní (hardcore) 

Předělat natolik komplexní hru, kterou Magic: The Gathering bezesporu je, do počítačové a mobilní verze není vůbec jednoduchý úkol. Svědčí o tom nemalé množství předchůdců, kteří se příliš neprosadili a snažili se hru zjednodušit. To však není nejlepší nápad.

Arena to však podle mě dokázala. Hra je v podstatě stejná jako v realitě. Ve spoustě věcech je přehlednější (hráč ví, kdy může co zahrát a co se stane), má to však i jistá úskalí. Například můžete-li hrát instant, ale nechcete, soupeř na to pravděpodobně přijde, protože hra vám nabídne v dané situaci reagovat, zatímco když nic hrát nemůžete, automaticky vás přeskočí. Nelze ale chtít všechno a je fajn hrát v online verzi veškeré karty, které můžete hrát v daném standardu i ve stolní verzi. Pocit z hraní reálných magicků to sice nenahradí, i tak se jedná o skvělou adaptaci.

Hry z prostředí pána prstenů mě nikdy moc nelákaly, a nebýt předplatného PS+, o hru bych ani nezavadil. Nakonev se z toho vyklubala první platinka a slušných 40 hodin zábavy.

Hra má samozřejmě zcela objektivně hodně mínusů. Nejvíce mě rozčilovaly nepřeskočitelné kecy orkských kapitánů, když na ně v otevřeném světě narazíte. To jste takhle uprostřed brutální bojové vřavy, a najednou se vynoří kapitán a začne si jen tak povídat, většinou o tom, jak vás zabije. A nedej bože když narazíte na tři najednou!

Autoři se nepokrytě inspirovali sérií assasins creed. Dokonce jedna z trofejí se jmenuje "Everything is permitted", což je hlavní heslo zmíněné série. Inspirace je poznat na způsobu boje, pohybu i vizuálu. Nijak mi to nevadí, jen kdyby to bylo zpracováno lépe. Například při boji můžete omylem sekat do vlastních řad, dělat kotrmelce, když nechcete a skákat tam, kam nechcete.

Proč tedy tak vysoké hodnocení? Nakonec je to docela zábavné. Možností je ve hře více, a jako Hack and slash to funguje vcelku dobře. Je sice trochu zvláštní, že většina nepovinných bossů je mnohem těžší, než dva závěreční, a příběh taky není nijak extra skvělý, hra ale zabaví. Vracet se k ní však znova již nemá smysl

Dohrát tuto hru trvalo asi tři čtvrtě roku. Ne, není zase tak dlouhá, ale pauzy během hraní dlouhé poměrně byly. Ze začátku přišlo nadšení ze skvělé hry. Čas ubíhal rychle, a pak hráč zjistí, že vlastně jenom hodinu stopoval medvěda a pár veverek. A příběh mezitím v klidu počkal.

Po pár desítkách hodin se gameplay trochu ohraje. I v příběhu se gameplayově jedná o stále stejné věci: přijdu, brutálně se prostřílím, zabiju půl města a dostanu se pryč. Pak se vrátím a jsem v pohodě. A město vlastně taky. Samotný příběh je ale na velmi vysoké úrovni. Vývoj postav je dobře zaznamenatelný a je vidět, že se děj posouvá, i když techniky zůstavají stále stejné.

Co je na této hře dle mě nejvíce obdivuhodné, je obrovský svět, který je jednak plný a je v něm stále co objevovat a dělat, a hlavně téměř dokonale otestovaný. Ano, ještě se mi nestalo, že bych v takto obrovské hře nenarazil na skoro jediný bug. A to včetně klasických propadů do textur. A že možností, kde se může cokoliv pokazit, je opravdu spoustu.

Pokud vás nebaví příběh, je tu totiž spoustu vedlejších čiností, kterým se můžete věnovat. Je libo hodiny lovit? Může být. Chcete si jen trochu zagemblit? Proč ne! A co cesta bandity? Samozřejmost. Pak jsou tu ostatní challenge, collectibles, points of interest, spousta vedlejších questů... A vše funguje jak má.

Oproti tomu počítejte s tím, že budete neustále střílet, a pokud budete šikovní jako já, tak také padat z koně na sto způsobů. Naštěstí kůň přežije téměř vše, což je trochu divné, ale díky bohu za to.

Celkově musím před vývojáři smeknout klobouk, s jakou precizností hru zpracovaly. Je vidět, že si opravdu vyhráli, a za cenu hry dostanete opravdu desítky hodin zábavy. Je však tak rozsáhlá, že pokud si nebudete dávat pauzy, může začít nudit. Nemyslím si tedy, že bych se vrhal do rozsáhlé online hry, stejně jako si nemyslím, že ji budu hrát znova. Rozhodně však mohu Reda Deada doporučit a času u hry nelituju.

V roce 2014 obdrženo zadarmo na gogu. Odehráno 2020. Jeden z delších restů dohrán. A co mi přinesl?

Poměrně zajímavou jednohubku o americkém spisovateli Alanu Wakeovi, který se ocitl v určité časové smyčce se svým zlým alter egem. Tím se dá k příběhu říct v podstatě vše. Postav zde není mnoho, lokality všeho všudy tři. Každou si ale užijete třikrát.

Gameplay je v podstatě repetativní, časem ovšem přituhuje. Zbraňový arsenál se časem rozšiřuje, vystačíte si ale i se základními zbraněmi. Důležité jsou tentokrát světelné granáty, bez ktrerých by byla hra peklo.

Jelikož je hra krátká a příběh docela zajímavý, nemusíte čekat přes šest let jako já, abyste hru vyzkoušeli. Na daný čas jistě zabaví.

Hra, která zaznamenala boom až v roce 2020, přesto, že vznikla o dva roky dříve. Hra, o které se hodně mluví. Obvykle jdou hypy zcela mimo mě, byl jsem ale partou kamarádů pozván, abych si s nimi hru zahrál. Příležitosti jsem tedy využil.

Zkráceně řečeno, nemá cenu hrát s neznámýma lidma. Není zase tak dobrá, a lidi umí bejt opravdoví dementi. S partou přátel a trochou alkoholu? Na karanténní dobu zcela ideální. Nemusí vám ovšem díky hře tato přátelství vydžet, že.

Od roku 2008 jsem vynechal pouze jeden ročník PSA. Přesto jsem zde nezanechal ani jeden komentář. S tímto ročníkem jsem se to rozhodl napravit. A vyjádřím se k většině módů, které hra nabízí.

Master league: - To nejlepší z fotbalu, co na trhu lze najít. Právě zde se ukazuje, v čem Konami excelují. Skvělý taktický fotbal, spoustu možností, jak si nastavit AI, obtížnost se opravdu zvyšuje s úrovní. Není vlastnost hráče, která by byla přemrštěná a hru úplně ničila. Příliš se vám nestane, že by padaly furt ty samé góly, nebo že by padaly góly, které se ani zdaleka neblíží realitě. Ano, žádná hra se nemůže vyvarovat všem bugům, PES je ale na hony nejlbíže opravdové fotbalové simulaci. A to vše můžete ve verzi LITE dostat dokonce zdarma! Dovedete si toto představit u konkurence?

Become a legend: - Karéra za jednoho hráče, ať už vámi vytvořeného, nebo reálného. I zde se dá poměrně dobře vyblbnout, zábavné to však bylo jen chvíli. Právě v tomto módu se bohužel ukazují největší chyby hry. Jakmile vaše spoluhráče ovládá umělá inteligence, nastává problém. Nesmyslné centry, driblování do outu, nahrávky dozadu, nulová kreativita hráčů. A ten komentář je každou hru otravnější. Zde si moc práce vývojáři nedali, ani zde není vidět pokrok oproti minulým ročníkům.

myClub: - Online hraní proti ostatním a budování vlastního týmu. Zde Konami používá úplně jiný přístup, než EA. Neexistuje trh s hráči, ale agenty, pomocí kterých můžete své oblíbené hráče vyfiltrovat. Nevím, jestli je to zrovna dobrý přístup. Pokud chcete konkrétního hráče, můžete se dosti zapotit. Oproti tomu, hra je velmi štědrá. A tak skoro každý hráč má v týmu messiho, špičkové záložníky, obránce, útočníky i brankáře, a spoustu hvězd z minulosti. Není tedy potřeba sypat do hry další nesmyslné částky. Opět, jaký to rozdíl oproti ostatním vývojářům.

Ostatní módy: - Poud vám ani toto nestačí, hra nabízí různé další možnosti. Když vynechám obyč hru proti AI nebo po síti, různé ligy apod., máme zde možnost hrát po síti s několika hráči najednou, přičemž ovládáte několik hráčů podle určité logiky. Vyzkoušel jsem jednou, a to asi stačilo. Zajímavý nápad, nicméně příliš chaotický.

Slovo závěrem: - Letos se nejvíce ukazuje, že PES je úplně nikde jinde, než FIFlenA. Umělá inteligence super, žádné OP sprinty, krásná plynulá hra. Graficky taky mnohem lepší. A lze ji dokonce hrát i zdarma! A že nemá licence? Nevadí, komunita téměř ihned po vydání vytvoří mody, které opraví veškerá jména, přidá chybějící ligy, loga, stadiony... Doufám, že EA jednou doplatí na svojí chamtivost, třeba právě v licencích. Pokud máte rádi kvalitní fotbal, ani se jinam neobracejte a rovnou se ponořte do PES. Nebudete litovat.

Upřímně, ode hry jsem očekával více. Hlavně začátek vypadal velmi slibně (mariňák kampaň). Tísnivá atmosféra, všudypřítomní alieni, zajímavá kampaň. To se ale časem změní v prostou mlátičku s nudným příběhem. V podstatě příběh se dá i ingorovat.
Kampaň za predátora je zajímavý nápad, bohužel v celku nudný. PRostě není moc co dělat. Za aliena by to bylo i zábavné, ale kamera tomu prostě není přizpůsobena. Nedá se zorientovat v prostoru, těžko se odhaduje místo dopadu a směr.

Naětestí hra není příliš dlouhá a jako odreagovačka může sloužit dobře. Nehodnotím multiplayer, protože v době, kdy jsem hru hrál, už žádný multiplayer neexistoval.

Tak, a je to. Dark souls série dohrána. A že toto rozšíření nejspíše doopravdy konec je. I příběh tomu nasvědčuje.

Ten se dosti posunul a má své momenty, kdy jsem jen vyjeveně koukal na obrazovku. Oproti Ashes of Ariandel to dává i větší smysl a je zajímavěji zpracován ( i když svým způsobem navazuje na předešlé DLC).

Co je zde uděláno nejlépe, jsou boss fighty. Zde je potřeba zmínit, že DLC je určeno pro opravdové fanoušky, protože obtížnost bossů je nekompromisní. Vývojáři tedy správně předpokládají, že koho by to nebavilo, ten si to nekoupí.

Samotný závěrečný souboj je asi tím nejlepším, co jsem v celé trojce zažil. Náročný, ale férový souboj, kde mi ani neustálé opakování nevadilo. Napomáhá tomu i naprosto kulervoucí epická hudba, bez které by celá série soulovek nemohla fungovat.

Pokud jsem mezi hlavními pozitivy zmínil příběh, bosse a prostředí, nutně se musím zmínit o negativech. Tím je pro mě moment, kdy jsem fakt myslel, že se rozbrečím. Nesmrtelní lučištníci, kteří jsou znovu a znovu vyvoláváni? To si snad děláte srandu! Sice to k dark souls patří, ale tahle lehká prasárna mi přišla opravdu trochu moc. Žádná satisfakce, jen oddych, že mohu jít dál a mám šanci hru dokončit.

Jedná se o velmi solidní zakončení série s bossem, kterého si hráči zaslouží. Nyní nezbývá, než se vrhnout na hry této sérii podobné.

Assassin's Creed je legendární série, a tak jsem si řekl, že ji nemohu minout. A kde začít jinde, než u prvního dílu.

Hra se mi doma válela poměrně dlouho, až jsem se na ní jednoho večera vrhnul. Věděl jsem, že je staršího data, a tak nemohu očkávat žádné zázraky. Přesto, že jsem s tímto počítal, pár věcí mě nemile překvapilo. První byla kamera, na kterou je opravdu těžké si zvyknout. Tak nějak divně se přizpůsobuje, a tak velmi často uděláte něco jiného, než jste měli v plánu. Co mě překvapilo více, byla absence titulků. Titulky jsou v dnešní době tak klasická věc, že jsem ji považoval za naprosto automatickou. No, ne vždy tomu tak bylo.

Nakonec mě však nejvíce rozčilovalo po celou dobu hraní něco úplně jiného. Na kameru jsem si zvyknul, na absenci titulků také. Na co jsem si již nezvyknul, a rozčilovalo mě to úplně stejně, jako v reálném světě, byly dva typy NPC postav: socky a nafetovaný rváči. Fakt mě nenaštve nic víc, než když se snažím někam natajňačku dostat, a otravuje mě ženská, jež chce prachy, a pak do mě jde nějakej s**č, co má dvojku v žíle. A tak i když jsem za to ztrácel pomyslné životy, rovnou jsem obě postavy s velkým zadostiučiněním vraždil.

Hra jinak trpí svým datumem, přesto mě něco motivovalo hru dokončit. I když je hra repetetivní, stejně je pořád docela hratelná. Příběh byl také zajímavý, a tak tuto hru považuji jako zajímavý kick-off do legendární série.

Nepamatuji, kdy jsem naposledy hrál hru, která by byla tak vtipná, a zároveň velmi vážná. Hru, kde si chcete jen vychutnávat atmosféru, a zároveň chcete postupovat skvělým příběhem.

Jedná se o zakončení Geraltova příběhu, které si celá hra zaslouží. Krásně napsané, s výraznými postavami, úžasnou atmosférou a hudbou, která mnohdy předčí hudbu ze základní hry. Velmi sympatické také je, že si vývojáři ze sebe umí udělat srandu. V legendárním úkolu s Klepnou zmiňují neznámější bugy spojené s koněm, v jiném questu s husou si zase vyloženě dělají srandu z obvyklého postupu zjišťování podrobností o případu a stop..

Kdyby každé herní rozšíření vypadalo jako tento výlet do prosluněného Nilfgaardu, bylo by v herním světěm krásněji. Místo toho si však můžeme vychutnávat alespoň tento klenot společně se Srdce z kamene.

Herní výzva 2020: 10. Výzva naruby
Ashes of Ariandel je asi první DLC, které jsem si kdy ke hře koupil. Bylo to hlavně díky tomu, že season pass byl na pS4 až směšně levný. A jaké jsou mé dojmy ihned po dohrání?

Zasněžená krajina je na pohled krásná, liší se tím od ostatních lokací v základní hře. Už jen vstup skrz obraz mi přijde nápaditý a celý příběh světa v obraze doplňuje tíživou atmosféru celého světa.

Co už není tak nádherné je průchod. Přijde mi to jako jedno velké bludiště, kde orientace opravdu snadná není. Dosud jsem s tímto v žádné souls hře problém neměl, až zde.

Co se nepřátel týše, mám trochu smíšené pocity. Je zde pár nových, originálních nestvůr. Například "hmyzáci" mi přijdou jako nejvíc odporná stvoření v historii her. Jejich útoky jsou vskutku lahůdka. Ostatní základní jednotky zase tak moc zajímavé nejsou. Jedná se buď o upravené lidské protivníky, nebo vlky. Ti dokáží sice ve skupince zavařit, nejedná se však o nic tak strašného.

Co se ale vskutku povedlo, je hlavní boss světa Ariandel. Pokud si něco krom hmyzáků budu pamatovat, je to právě třífázový souboj plný frustrace, který je však velmi zajímavý a (v rámci možností) zábavný. Nejedná se o náhodného monster bosse, nýbrž o postavu dokonale zasazenou do příběhu.

Nepovinný boss je však trochu jiný příběh. Boj není extra těžký, jen frustrující a řekl bych, že i trochu nefér. Kamera se naprosto zbláznila a pokud máte "lock on", bojujete spíše s kamerou než s bossem. Musím však vyzdvihnout úžasný soundtrack právě v tomto boji, který je dle mě nejlepší z celé hry. Trochu to dojem vylepšuje, znova bych však boj absolvovat nechtěl.

Celkový dojem tak převládá pozitivní. Pěkné doplnění světa, které má své chyby. Za plnou cenu by toho bylo málo, se slevou se jedná o dobrou koupi.

Jakožto člověk, co si přímo zamiloval Dark souls hry, jsem neodolal nabídce zahrát si Nioh, jejíž techniky vycházejí právě ze souls her. Po protrápeném dohrání plném nadávek a pocitů euforie je tedy konec. A jaká hra Nioh je?

Pokud hru porovnám s dark souls, Nioh by neobstálo moc dobře. Příběh, který je v dark souls skvělý (a za tím si stojím), zde prakticky není. Nedozvíte se motivy hlavního záporáka, v podstatě jen postupujete kupředi a kydlíte nepřátele. Přesto inspirace japonskými bájemi působí velmi dobře.

Největší problémy jsou zde s bossy. Ty jsou podle mě ještě o něco těžší než v soulovkách. Oproti tomu není problém se k nim dostat. Co se technik týče, nejvíce mi vyhovovalo kopí kvůli velkému dosahu, který eliminuje výhodu protivníků. Kombinoval jsem ho se sekerou, která má prostě strašně cool a zábavné pohyby :) A magie je klasicky velmi zvýhodňující. Škoda, že jsem její výhody objevil až na samotném konci.

Jelikož jsem do hry investoval spoustu času, dovolím si zhodnotit nejvíce a nejméně oblíbené lokality a bose.
Nejlepší lokality: 1. Falling snow. Nádherná zasněžená lokace. Příjemná změna oproti šedi ostatních prostor. 2. Sekighara. Bitevní pole, napínavá akce, spoustu zkratek a zákoutí. 3. The source of evil. Kombinace multiplayeru a neustálého výhledu na budoucího bosse dělá z této lokality jednu z nejzábanějších v celé hře. Občas frustrující, ale stále velmi zábavnou.

A nyní k opačné straně mince, a to nejhorší lokality.
1. První místo je u mě naprosto jasné. Ocean roars again. Neviditelné díry v zemi, vyskakující nepřátelé, pasti... Neskutečně frustrující mapa. Podobné lokality opravdu ze srdce nenávidím a dalo mi dost zabrat zde se hrou neseknout. Ne, děkuji.
2. The samurai form Sawayama. Nekonečné bludiště, otravný backtracking, zdlouhavé, nudné... A tak bych mohl pokračovat bohužel dál a dál.
3. The silver mine Writhes. Tato lokace je doslova otravná. Může vás zde otrávit snad vše. A když se k tomu přidá bug, kdy se jed uvolňuje i po odstranění všech jedových kamenů, opravdu to není žádný med. A ve tři roky staré hře by toto mělo být už dávno odstraněno.

Nyní již k samotným bossům, kteří jsou jedním z hlavních důvodů, proč hru hrát. Zde budu hodnotit jejich obtížnost, míru frustrace, zábavnost, ale taky férovost. Začněme pozitivy.
1. Nejlepší za mě byla obrovská žába 'Giant Toad'. Spoustu různých pohybů, obrovská satisfakce po poražení, a minimum mechanik, se kterými nejde v podstatě nic udělat. Náročnost je však přesto vysoká a férová.
2. Yamata-no-Orochi. Obrovský mnohohlavý had. Boss je správně náročný, ale hlavně poměrně zábavný. Postupně vyřadit všechny hlavy, přičemž dávat pozor na ostatní. Za mě palec nahoru.
3. Hino-Enma. Upírka. První boss, u kterého jsem se doopravdy zapotil. Rychlá, paralyzující, spousta útoků. A po poražení obrovský nával radosti.

A nyní opět k těm nejhorším bossům.
1. Saika Magoichi. Létající frustrace a souboj proti kameře. Taktika je sice jasná, sundat ho ze vzduchu, kamera ale prostestuje. A když se vám to nepovede, pravděpodobně ihned umřete. Tohle se mi nezdálo úplně fér.
2. A hned následující boss po létajícím samurajovi je další létající samurai s dalšími téměř nevyblokovatelnými pohyby. Opět pouhá frustrace a místo satisfkace přicházi spíše úleva, že už se s ním nikdy nejspíše nepotkám.
3. Poslední bosse, kterého zmíním, zde nemám proto, že by byl vyloženě špatný, to ne. Jen jsem ho prostě nesnášel. Je to Nue. Elektrický tygr, který vás zasypává blesky, neustále a neustále. A navíc ho potkáváte nejednou. Jeho techniky jsou náročné, což nevadí, ale potkávat ho třikrát opravdu nebylo potřeba.

Jsem rád, že jsem nakonec hru porazil, a jako mlátička to nebyla špatná volba. Hra má sice svoje rezervy, většinou je ale level design poměrně chytrý a zajímavý a hra dokáže odměnit. Chtělo by to jen trochu větší variabilitu nepřátel a přátelštější kameru, a hodnocení by mohlo být klidně vyšší.

Po dlouhé době hra, která mi opravdu zavařila mozkové závity. Stejně jako jiní komentující jsem měl největší problémy na začátku hry. Pak, když už si člověk zvyknul na mechaniky ve hře, to šlo mnohem snadněji. Hra očekává, že se jí budete snažit obcházet a je na to připravená.

Líbí se mi také různé easter eggy, které nejsou vůbec laciné a do hry perfektně zapadají. Krom klasických hádanek se zde totiž nachází jakýsi filozofický přesah, takže na hráče se kladou nároky nejen jako na luštiče hádanek, ale také jako na osobu myslící v rámci filozofie a možná i antropologie.

Kdybych měl hře něco vyčíst, tak je to délka. Jedná se o opravdu dlouhé dílo a kdyby byla hra jen o trochu delšáí, už bych měl asi problém ji dohrát. Určitě se nejedná o odpolední jednohubku,

Herní výzva 2020 - 8. Zimní radovánky

Kdyby byla v herní výzvě kategorie 'Umělecké dílo', Journey by byla jasnou volbou. Tato hra se dá nazvat moderním uměním, a narozdíl od jiného moderního umění je tento počin vskutku působící.

Hru jsem zapnul ze zvědavosti a prvních pár minut jsem přemýšlel, že jí zase vypnu a půjdu se věnovat něčemu jinému. První lokalita je opravdu tou nejméně zajímavou. Naštěstí jsem ale vydržel a pak hru zvládnul na jeden zátah (jak ostatně byla í míněná).

Poté už následují krásné scnérie, které jsou sice jako celá hra minimalistické, ale velmi působivé. Herní mechanismy jsou velmi jednoduché, stačí dvě akční tlačítka. A hra je tak dobře udělaná, že nepotřebuje ani dialogy. Zde totiž žádná slova nejsou potřeba.

A tak jsem mlčky došel do vydřeného cíle cesty za doprovodu skvělé a gradující hudby. A navzdory prvním pochybnostem jsem došel jistému vnitřnímu uspokojení a klidu, což je kombinace, se kterou se u her příliš často nesetkávám.

Herní výzva 2020: 4. Reálná virtualita
Než jsem si dovolil hru okomentovat a ohodnotit, musel jsem si dát měsíční odstup. Vířilo ve mně spoustu protichůdných emocí a názorů na hru. A taktéž se hra pohybovala v hodnocení v rozmezí od sta až třeba po sedmdesát procent.

Co na hře musím jednoznačně vypíchnout, je originalita a možnosti. I když se jedná z velké části o QTE, záleží na každém kliknutí a rozhodnutí. A vcítit se do postav a bojovat za ně bylo hlavně ze začátku velmi lehké a příjemné. Bohužel hned u tohoto bodu cítím první vnitřní rozpolcení.

Je opravdu nutné cpát do her za každou cenu nečekané momenty? Nejde prostě udělat hra, kterou si užíváte, a nemusíte se potýkat s naprosto nelogickými vyústěními? Ano, mluvím o tobě, malá holčičko, co se časem promění v robota. A je opravdu nutné působit hlavně na levicově zaměřené publikum? Rozhodně nepatřím mezi ty, co všude vidí politiku, naopak, u her si od ní chci odpočinout, ale zde to přímo bije do očí. Motivy jako revoluce, absolutní rovnost, ultačování menšin, zlí bohatí kapitalisté... Byly momenty, kdy sem jenom zíral na obrazovku a říkal jsem si: Vážně se to stalo? Není to už trochu moc? Lesbická androidí prostitutka, která touží pouze po lásce své také lesbické androidí prostitutky na mě bylo už hodně silný kafe.

Když vezmu zábavnost a můj subjektivní pohled na všechny tři linky, tak od začátku mě nejvíce bavila (vcelku překvapivě) linka Kary. Fandil jsem jí a jejím motivům za každou cenu ochránit malou holčičku. To se bohužel změnilo díky momentu uvedenému výše. Nakonec však vyhrál detektiv Connor, který byl skvěle zahrán a nadabován a neměl snad žádnou slabou chvilku. Markus mi byl po většinu času naprosto ukradený, protože motiv revoluce a povstání mi jsou nesympatické a nedokázal jsem mu fandit. To je ovšem zcela subjektivní pohled.

Dalšá plusy jsou již bez výhrad. Grafika je úžasná, hudba prvotřídní a neustále zanechává v hráči velké napětí a očekávání. Stejně tak herecké a daberské výkony jsou až umělecké dílo. Strom rozhodnutí také kvituji bez výhrad, bylo zajímavé vidět, kde se příběh větvil a kde by se dalo příště udělat něco jiného.

Nakonec jsem se rozhodnul být k této hře milosrdný a politiku dát alespoň trochu stranou. Na absolutorium to sice není, stejně mám ovšem silný pocit, že si hru ještě alespoň jednou zopakuji. Už jen díky tomu, abych viděl více větvění a trochu si zaplnil rozhodovací stromy.

Herní výzva 2020, 9. Základní kameny (hardcore)

Přiznám se rovnou, střílečky nejsou moje silná stránka. Možnost zahrát si bioshock na PS4 zdarma byla však velmi zajímavá, a tak jsem po něm skočil. A začal jsem se bavit. Příběh byl zajímavý, jak jsem ostatně očekával, nepřátelé také, a rád jsem se vracel. To se ovšem poměrně brzy změnilo. Otravnost big daddies a neustálého se vracení na ty samá místa mě brzy oželel. Krom toho jsem také často umíral.

Jak jsem říkal, expert na podobný typ her žel bohu nejsem. A když se k tomu přičte moje posedlost objevit ve hře každičký kout, hra se velmi protáhla. Ke konci se obtížnost snížila, nevidím to ale jako problém, spíše mi to vyhovovalo a mohl jsem zdárně dojít do (pozitivního) konce hry. S ostupem času hru hodnotím pozitivně. Zdatnější hráči jistě v mnoha případech nebudou souhlasit, ale i v tom je krása her. Přesto, že mne hra dost často frustrovala, mohu ji vřele doporučit.

Jakožto milovník south parku jsem se na hraní této hry těšil velmi dlouho. Byla tak mezi prvními, kterou jsem si pořídil spolu s playstation konzolí. Jak však hodnocení napovídá, hra má očekávání nesplnila. A to vcelku o dost.

Přitom začátek nezačíná vůbec špatně. Je zde cítit klasický south park humor, a nostalgie taky hraje svou roli. Toto opojení však velmi vrzy opadá. Recenze všech druhů slibovaly vylepšené souboje a ovládání. A vskutku, souboje jsou trochu jiné. Jsou však zábavnější? To si rozhodně nemyslím. Hlavní důvod je ten, že nepřátelé jsou neskutečně nudní. V předchozí hře jste si sice na začátku vybrali jednu classu, za kterou jste hráli celou dobu , ale nepřátelé, ti byli zábavní celou dobu. Šestáci, raisin girls, pseudo ninjové a redneci zkrátka ani zdaleka nemohou konkurovat náckům, mrtvému embryu, bezďákům, mimozemšťanům a dalším. V prvním díle jsem se smál neustále. Ve zlomeném análu lze vychválit snad jen ktaolické kněze, kteří byli k popoukání.

Celkově se mi zdá, že nový south park hodně ubral na kontroverzi a přidal na jednoduchosti a stupiditě. Příběh je fakt neskutečně stupidní (což se ovšem dalo čekat), ale bohužel není skoro vůbec vtipný. Soubojm jsem se snažil vyhýbat co to šlo. A když jsem hru nakonec zdolal, ze všeho nejvíce jsem cítil... úlevu.

Superhot byla jedna z her, kterou EPIC store nabízel zdarma v rámci vánoční akce. A první, která mne zaujala na tolik, abych jí vyzkoušel a zároveň dohrál.

Jde o hru polského studia, a kombinace polských barev je typická i pro vizuál této hry. Ve finále jde spíše o logickou hru, než o střílečku. Hra se hýbe podle vašich not (nebo jsou to noty někoho jiného?), a každý pohyb, ať už myší, nebo klávesou, může mít fatální následky. Příběh je ujetý a občas je spíše na obtíž. Originalitu však této hře nejde upřít. A k tomu je ještě hra akorát dlouhá. Ve chvíli, kdy už mě přestala bavit, skončila.

Pokud chcete vyzkoušet něco nového s časovým vkladem zhruba tři hodiny, hru mohu vřele doporučit.

Herní výzva 2020- 2: Heuréka (hardcore): Dohraj hru, ve které je řešení logických problémů její hlavní herní náplní.

"Odrin! Where are you!"

Druhý díl zaklinace je stále velmi kvalitní dílo. Je pravda, že s porovnání s ostatními díly může působit jako slabší, ale být slabší v konkurenci s tím nejlepším, co bylo vytvořeno, zase tak špatne není. Stále velmi zábavný počin, který mě donutil občas k velmi hlasitemu smíchu.