Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Uncharted 3: Drake's Deception

  • PS3 70
Po druhém díle jsem se těšil na další zážitek Nathana Drakea. Výsledek nakonec nedopadl úplně dle předpokladů.

Hra upadá s ještě větší ulitlosti a nesmyslnosti oproti dvojce. A ani gameplay není tak dobrý. V podstatě se pořád střílí. Střih. Zvrat. Střílení. Střih. Zrada. Zvrat.

Přesto má hra silne stránky. Vlastně celá poušť je zajímavá a když se oprostime od nesmyslů, tak i příběh je zajímavý.

Pro: Příběh, poušť

Proti: Nesmysly, moc střílení

+11

Theme Hospital

  • PC 80
Nad kategorií "Herní kutil" do letošní výzvy jsem přemýšlel nejdéle. Nakonec jsem se rozhodl pro kultovní hru, ve které si stavíte svou vlastní nemocnici.

Může to znít jako docela nudnáí záležitost. Jenže to byste ve hře neměli možnost léčit neviditelnost, nafouklou hlavu a podboné podivnosti.

V každém levelu máte zadaný určitý úkol, a vaším úkolem je jednoduše řečeno postavit nemocnici v dané oblasti. Nic složitého, hra ale postupně přitvrzuje. Stejně se časem nejspíše stereotyp dostaví, i tak ale mohu hru z konce devadesátek jedině doporučit.

Pro: Zábavné nemoci, mechaniky

Proti: Repetetivnost

+16 +17 −1

Hearthstone

  • PC 70
Hearthstone je jedna z těch her, která může způsobovat závažnou závislost. Je v základech jednoduchá, ale stejně dost komplexní na to, aby měla stále co nabízet. A pro vývojáře dostatečně výdělečná, aby na ní neustále pracovali. To má ale i své stinné stránky. Hra začátečníky nepřímo nutí do mikrotransakcí, protože bez pořádného balíčku si příliš nezahrajete. Já sice do hry nedal ani korunu, ale nebylo to úplně jedoduché.

Nejhorší stránkou Hearthstonu jsou stále se opakující, až nechutně silné a nezábavné balíčky. Na tyto balíčky reagují vývojaři až děsivě pomalu a často problém ani vůbec nevyřeší. To mě donutilo k první delší pauze po dvou letech od tohoto karetního kultu. Hra mě prostě přestala bavit. Teď jsem se k ní vrátil a mohu říct, že má stále co nabídnout, už ale nedosahuje svých kvalit z dřívějších let.

Pro: Návykovost, velká možnost variace balíků

Proti: Šílená meta, pmalá reakce vývojářů, pay to win

+11

Ve stínu havrana

  • PC 70
"Chtěl jsem si promluvit s rozumným člověkem, bohužel tam stála pouze nějaká žena."

Ve stínu havrana je česká adventura s osobitou grafikou a humorem. Jsou to hlavní pozitivní devízy této hry, jelikož v rámci adventurní scény moc jiného nabídnout nemůže. I když se nejedná o megalomanské dílo, čas s havranem strávený byl příjemný.

Pro: Humor, grafika, Lábus

Proti: Nesmyslné kombinace, průměrný příběh

+20

The Lost Vikings

  • PC 90
Co napsat k této klasice? Že je těžká? To by asi nevystihovalo celou podstatu hry. Hra vás postupně naučí, jaké má mechaniky. Není to nic složitého, takže ve své podstatě v ovládání těžká není. Obtížnost tkví v tradiční nutnosti ovládat tyto mechaniky naprosto bezchybně a téměř dokonale. Navíc v první polovině hra není ani nikterak nezvaldatelná. Ke konci již řádně přituhuje. A až tak, že může být hra velmi frustrující.

Přesto si hra udržuje vysokou hratelnost a návykovost. Pokud máte trochu masochistické choutky a chcete zkusit něco z devadesátek, šáhněte po Vikinzích.

Pro: Hratelnost, návykovost, výzva

Proti: Frustrace

+14

Lucius

  • PC 50
Málokdy jsem byl tak zklamán hrou, jako v případě Luciuse. Těšil jsem se na morbidní úkoly, dobrou atmosféru a trochu adventurní práce. Nedostal jsem nic z toho. Hra není zabávná, opakuje se to stejné pořád dokola, postavy jsou přímo hloupé a gameplay je hrozivý. Lucius tedy zůstane nejhorším zážitkem letošní herní výzvy.

Pro: Námět a myšlenka

Proti: Nezábavné, opakující se

+9 +10 −1

Crusader Kings II

  • PC 85
Moje žena mi nebyla schopná dát syna. Nervy tečeou. Potřebuji dědice. Mám schválit nový zákon, který dovoluje dědit i ženám, nebo raději zabít scou ženu a vzít si jinou? Dilemata nevšedního života ve středověku.

Nakonec pravděpodobně udělám obojí. Jen tak pro jistotu. A České země mohou i nadále vzkvétat. A k tomu i část Polska, Maďarska... a všichni víme, že Passov byl vždycky tak trochu český. Že...?

Ze všech her tohoto typu (dále například Hearts of iron nebo Europa Universalis) mě Crusader Kings II bavila nejvíce. Dokonce i v noci jsem přemýšlel nad tím, z koho si udělám svého spojence a které země k sobě připojím a počeštím je. Teď už jen zbývá obsadit přístav, a mohu se vydat i na moře.

Co říci závěrem? Snad jen: "Deus Vult!"

Pro: návykovost, velmi rozšířené možnosti panovníků, intriky

Proti: po čase stereotyp

+19

Blood Stone 007

  • PS3 75
Blood stone se mi již přes dva roky válel na poličce a vyzýval mě k tomu, abych jej prozkoumal. Dlouhou dobu jsem odolával, když jsem si však řekl, že nebudu kupovat nové hry dokud nedohraju ty, které již mám, a potřeboval jsem něco krátkého, došlo i na slavného agenta MI6.

Bondovka není ničím vjimečná střílečka, snad jen krom toho, že se v ní vyskytuje James Bond hraný hercem z filmů Craigem. Ne že by nebyla zajímavá, jen prostě není originální. A když se snaží nabáídnout něco nového, příliš to nefunguje. Naopak pasáže v různých dopravních prostředcích považuji na celé hře za to nejhorší. Škoda, že nešly přeskočit.

Práce teserů také nebyla dotažena na sto procent. To je vidět na v mnoha případech neexistujícím kolizním systému. Tak se mi například povedlo projet pod cisternou nebo rovnou skrz auto. Čekal jsem čelní srážku a logickou smrt, místo toho jsem autem proletěl a pokračoval dál. Dalším příkladem je situace, kdy jsem zblízka sejmul nepřátelského, a jelikož se spustil přednastavený pohyb a v cestě stála zeď, objevil jsem se přímo uprostřed této zdi.

Naopak dobré jsou stealth pasáže, které ale nejsou dotaženy do dokonalosti, jak bych si to představoval. Je zvláštní, když 007 sejme dva strážce a třetí si prochází kolem místa, kde hlídkovali, a není mu vůbec nic divného. Přesto snaha řešit věci potichu se cení.

Příběh je ulítlý jako příběh většiny bondovek. Někdy toho však bylo už trochu moc. Při scéně s letadlem jsem trpěl jak já, tak přítelkyně, která se zajímá o letectví. Ale tak hra se vážně nebere, tak proč ne :)

Pro: Stealth pasáže, soundtrack, herci

Proti: Pasáže v autě, kolizní systém, hra není příliš obtížná

+13

Call of Duty: Black Ops

  • PS3 70
První černé operace se mi špatně hodnotí. Hru jsem musel na půl roku odložit, a i po půl roce jsem se musel do hry nutit. Důvod byl jednoduchý: hraní nebylo zábavné.

Hra přitom nezačíná vůbec špatně. Neobvyklý start, kdy jste v nějaké výslechové hale, a postupně zjisťujete informace o sobě a ostatních postavách, slibuje zajímavý příběh. A také útěk z vězení byl brilantním zážitkem, který bych se nebál označit za jednu z nejlepších misích v rámci CoD série vůbec.

Jenže po útěku z vězení nastala šeď dokončená mým půlročním útěkem pryč od hry. Mise byly v podstatě pořád to samé dokola. Nevěděl jsem kde jsem, proč tam jsem, prostě jsem jen střílel. I to by do jisté míry mohlo být zábavné, třešňičkou na dortu jsou však zcela očividné skripty. Špatně udělané skripty. V jedné misi, kde jsem se schovával za barely, jsem se rozhodl hru trochu otestovat. Půl hodiny jsem zůstal schovaný za barelem a nedělal jsem nic. Výsledkem bylo, že spolubojovníci kosili jednu vlnu za druhou. Nepřátelští vojáci se objevovali do nekonečna znovu a znovu. Když jsem toho měl dost, posunul jsem se o pár metrů dál, a... Najednou nic. Jdu tedy dál abych následně zjistil, že se vojáci objevovali z uzavřeného prostoru.

Nakonec jsem však hru dohrál, a musím férově konstatovat, že konec mě opět chytil. Příběh byl zajímavý, i když se nevyhnul mnohým klišé. A závěrečný bonus, nebo spíše vtípek, s Kennedym mě pobavil :)

Pro: zajímavý příběh, útěk z vězení, Kennedy a spol

Proti: Prostředek hry, skripty, občas silná nuda

+18

GWENT: The Witcher Card Game

  • PC 80
Herní výzva: Lovec trofejí
Gwent hraju již od uzavřené bety. V té době to byla jedna z nejlepších karetních her, možná i nejlepší v online světě. Popularita se od té doby pouze snižuje. Na vině jsuo neustálé změny celé hry. Nemění se jenom schopnosti, ale celé principy hry. To má samozřejmě dvě mince. Pozitivní je, že vývojáří neustále poslouchají komunitu a snaží se hru vylepšit. Negativní však je, že hráčí ztrácejí jistotu, jsou zmatení, pomalu už ani neví, jak si sestavit balíček.

Z toho však plyne jedno velké plus: Hra je vskutku dobře vyvážená. Narozdíl třeba od Hearthstonu tak potkáváte za deset her deset různých balíčků a variabilita je obrovská. Proto této hře neustále dávám šanci a doporučuji ji těm, kteří si rádi hrají se sestavováním balíčků a zkoušejí nové věci.
Achievementy: 90%

Pro: Vyvážené, neustálá práce vývojářů, každá hra trvá zhruba stejně

Proti: Nestabilita herních principů

+19

Zázračný lék

  • PC 60
Hra, která byla velmi nadčasová. Už tehdy věděli, že litránek nebo dva alkoholického nápoje se hledá na hradě, kde sedí divný pán! Hlášek se zde obsahuje více, ožralej hipík je však ze všech postav nejlepší. Ze hry je cítit amatérský dabing, který ke hře ale jistě patří a dává jí specifickou atmosféru. Pokud jí však někdo hrál déle než hodinu, asi se někde stala chyba. Na amatérský počin však i tak slušných 60%

Pro: Hlášky, příběh

Proti: Jednoduché, krátké

+13

The Witcher

  • PC 90
"Táhni pryč a vyhoň si ho.”

Tato legendární hláška z knih se sice ve hře nevyskytuje, ale úkol je podobný. Sbíráte karty žen, které jste "navstivili" svým mečem. Kromě tohoto meče Geralt disponuje také jednim stříbrným na monstra a jedním železným na lidi. Všechny tři meče střídáte rovnoměrně.

A i když neřešíte problémy stejné jako v předloze, herní svět je naprosto věrný tomu původnímu. Krutý svět plný intrik a podvodníků. A na vás je si vybrat. Komu budete věřit? Váš boj.

A tak pokud se zrovna neprocházíte po zdlouhavých bažinách, nemáte šanci se nudit. A pokud se i přes to nudíte... No... Nezbývá než se řídit úvodním citátem

Pro: Příběh, volby, dialogy, prostředí

Proti: Bažiny, boje

+31

Uncharted 2: Among Thieves

  • PS3 80
Uncharted 2 byla z prvních her, možná i úplně první, kterou jsem hrál na vysněné nové konzoli. Jelikož jsem vždycky chtěl playstation, byl jsem ze hry nadšen. Jaká úžasná grafika, jaký skvělý prostředí! Ano, projevoval se u mě známý percepční omyl "haló efekt" a "efekt pořadí". Později jsem již k Uncharted 2 přistupoval s odstupem. Jo, je to dobrá hra, ale... Není zase tak výjimečná jak mi mohla připadat na začátku. Vlastně se tam hopsá, střílí a kecá. Jo, zábavný. Něco tam ale přesto hapruje. Je to příběh? Těžko říct, děj je docela zajímavý. Je to styl hraní? Asi ne, mechaniky jsou funkční. Tak co je to?

Na tuto otázku jsem odpověď našel až s časem. Je to klišé. Ohromné množství klišé. Hlavní hrdina přežije všechno, stejně jako kolegové. I když se chová naprosto nelogicky, tak se z toho vždy dostane. A záchrana světa? Opět jeden velký patos.

Přesto, že hra je dobře udělaná, příběh odsejpá, hlavní hrdina je hláškostroj a má charizma až na půdu, s odstupem času a s trochou nadhledu jsou ony mezery v logice a určitá neoriginalita smyslu vašeho počínání aspekty, které hře na hodnocení ubírá. Pokud do hraní půjdete s tím, že vám lehká šablona nevadí, pak směle do toho!

Pro: Hlavní postava, děj odsýpá, zabaví, dialogy

Proti: Klišé, typický neoriginální hrdina, závěrečný boss

+13

Unavowed

  • PC 90
Najít hru, která byla vydaná ve stejném roce, ve kterém jsem se přidal na Databázi her, byl celkem oříšek. Mám již starší stroj a většina nových her má vysoké nároky. Pak jsem ale ve Score narazil na Unavowed, a bylo rozhodnuto. A rozhodně to byla dobrá volba! Adventury s dobrým příběhem jsem měl vždy rád a Unavowed se pro mě stal jedním z nejlepších zážitků v roce.

Hra stojí a padá na příběhu. V toto případě tedy hlavně stojí. Adventura je to velmi ukecaná, v tomto případě jsem však rozhovory nebral jako nutné zlo, ale naopak jsem si je užíval. Příběhy jednotlivých postav byly zajímavé a jsou velmi dobře propojeny s herním světem. Ať už je to ohnivý mág Eli, který prožívá své rodinné schvilky, nebo míšenka Mandana, nebo později se přidávající duchař Logan a policistka Vicki. I když jsem měl své oblíbence, do akce jsem je střídal hezky pravidelně. I když jako nevýhodu vidím, že jsem si vždy musel vzít buď Eliho, nebo Mandanu.

Příběh je tedy skvělý. Co je trochu horší, hlavně u adventury, je obtížnost hádanek. Ta zde v podstatě neexistuje a hra je tudíž jednoduchá. Za mě to ale zase tolik nevadí. O to více se můžete soustředit na děj a dialogy, které jsou zde to hlavní. Je pravda, že občas toho cestování bylo doopravdy mnoho a asi by to šlo vyřešit lépe, ale... Mheee, není to zase tak podstatné. Hra byla zážitek od začátku až do konce/ů. Co mě ale mrzelo, bylo zpracování jednotlivých konců. Jen jeden závěr je zpracován opravdu brilantně a ostatní mi přišly vcelku odfláknuté. To je ale asi tak jediná kaňka na jinak skvělém díle.

Pokud přemýšlíte o hře, u které si odpočinete a ještě navrch si jí užijete, určitě sáhněte po Unavowed. Příběh je zajímavý a hudba jen dotváří úžasnou atmosféru této hře.

Pro: příběh, dialogy, atmosféra, hudba

Proti: trochu odfláknuté konce

+12

Warhammer 40,000: Rites of War

  • PC 75
RoW je tahová strategie na motivy Panzer general. Zkrátka ovládáte armádu o několika panáčcích a vedete ji proti armádě, která obsahuje jiné panáčky. Úkoly jsou rozličné, ale přesto poměrně obvyklé. Zabij všechny, obsaď nepřátelské državy, doveď vojáka na určité místo nebo vysvoboď artefakt z rukou nepřítele.

Hru budu hodnotit jakožto neznalec světa warhammer. V kampani dostanete do rukou vojska Eldaru a bojujete proti Imperialistům (ti se k vám později přidají) a hlavním nepřátelům Tyranidům, kteří tyranizují celou zemi a zamořují ji. Technicky vzato ovládáte ty "hustejší" jednotky proti méně zajímavým. Na začátku si zvolíte armádu a s tou pak táhnete do boje. Jednotky se levelují a po dosažení určitého levelu je lze vylepšit. Takže vypadají ještě víc hustě. Kampaň obsahuje dva tucty misí a jednotky si zkušenosti přenášejí do dalších misí.

Musím říct, že přesto, že je hra velice repetativní, tak mne bavila. Není náročná a jako oddechova slouží dobře. Hudba občas leze na nervy, na druhou stranu zvukové efekty jsou na tu dobu dostačující a atmosféru podtrhávají. Pokud se poohlížíte po nějaké starší tahovce, vřele doporučuji tento kousek.

Pro: Design, jednotky, oddechové

Proti: Repetativnost, místy otravná hudba

+7

Dragon Age II

  • PS3 65
Konečně jsem dohrál druhý díl Dragon Age. Komentář píši ihned po dohrání, dokud mám zážitek ze hry stále v sobě.

Začnu tedy příběh od začátku. Jakožto fanoušek prvního, velmi povedeného dílu Dragon Age jsem si zakoupil na mou konzoli i druhý a třetí díl. Velmi jsem se těšil na to, až budu pokračovat v tak úspěšné hře/sérii. Byl jsem připraven na to, že se děj bude odehrávat v jednom městě s jinýma postavama. To mi nevadilo před hraním ani v průběhu. Problémy byly úplně jinde.

Jako první dojem jsem si odnesl vylepšenou grafiku. Byla by ostuda, kdyby tomu bylo jinak, vzhledem k tomu, jak se grafika obecně za ty tři roky posunula. Dobrý začátek, říkal jsem si. Ani pozměněný styl hraní mi tolik nevadil a první hodiny mě víceméně bavily. Jenže... Pak už se objevovaly jenom samý další jenže.

Hru jsem začal hrát na těžkou úroveň. Přecijen nejsem úplný začátečník a chtěl jsem, aby pro mě hra byla výzvou. Poté, co jsem zvládnul dark souls, zvládnu již vše, říkal jsem si. Tady to tak úplně neplatí. V průběhu celého hraní jsem si říkal čím dál tím více a více jednu věc: Takhle se to sakra nedělá! Pro mě právě nulová vybalancovanost byla hlavním problémem po celou dobu. Pokud hrajete hru na těžkou úroveň, čekáte těžší soupeře. Zde se dočkáte jen... více soupeřů. A nemá to vůbec žádný význam. Nepřátele se prostě jen tak z ničeho nic objeví. Vy si tedy říkáte, jak jste dokonale využili schopností postav, a pak dojde k takové absurditě, že v naprosto hermeticky uzavřené místnosti se najednou "objeví" další vlna. Vždyť to nedává vůbec smysl! Ale fajn, hra prostě není originální ve variabilitě soupeřů, tak tam nahází množství. Blbé řešení, ale člověk s tím počítá. Když už mi tedy některé souboje lezly na nervy, snížil jsem si obtížnost o jeden stupeň. A dostal jsem.... strašlivě jednoduchou klikačku. Hra nemá žádnou střední obtížnost. Pokud hrajete na střední obtížnost, můžete si v klidu zavázat oči a klikat na akční tlačítko a občas náhodně něco zmáčknout a máte vyřešeno. Hráč tedy nemá příliš na výběr. Na střední obtížnosti je hra klikačka, na těžší je hra otravná svými nekonečnými vlnami nepřátel. Hra pak v podstatě není výzva, je jen otravná.

Dost už ale o obtížnosti. Jdeme k dalšímu jenže. Poté, co se ve hře rozkoukáte, poznáváte město, vaším největším poznatkem v podstatě je to, že je vše naprosto stejné. Dostanete se zhruba do tří hlavních lokalit mimo hlavní město, a všechny jsou naprosto stejné. Na chlup. A to platí i o místech v rámci města. Jakmile se dostanete do nějaké budovy, zjistíte, že se opakují. Neustále. Tohle mi přijde naprosto skandální. V prvním díle byla právě ta rozličnost lokalit tak uchvacující a dechberoucí. Jak se může stát, že druhý díl tak odfláknou? Že jen zkopírují jednu místnost a dají jí všude? Na více místech jsem četl, že EA tlačilo na vydání hry. No, v tom případě děkuji pěkně za velké zklamání.

Dostávám se k trochu pozitivnějším aspektům hry, a to jsou postavy a příběh. Přestože není příběh bůhvíjak originální, život v jednom městě a stoupání společenským žebříčkem jsem si vlastně užil. Jelikož jsem perfekcionalista, dohrál jsem všechny vedlejší questy, a to i přesto, že mě naprosto rozčilovaly výše zmíněné aspekty. Velmi mě potěšily návraty některých postav z prvního dílu, i když byly jen krátké. Celkově možnost přizpůsobit svět vašim rozhodnutím z prvního dílu hodnotím velmi kladně. Když se zaměřím na soudružníky hlavní postavy Hawka, tak mi trvalo velmi dlouho, než jsem si k nim vytvořil nějaký vztah. Nejlepší je zřejmě Varric a Isabela, ovšem vzhledem k tomu, že jsem hrál za zloděje, další dva jsem ve čtyřčlenné družině neuživil. Škoda. Vlastně jsem si nakonec oblíbil všechny postavy až na jednu. Už dlouho jsem ve hře nezažil tak otravnou a zkaženou postavu jako je Anders. Do skupiny jsem ho nikdy nebral, pokud jsem nemusel. Na konci jsem si užil, když jsem ho mohl zapíchnout. Tuhle scénu bych nejradši opakoval do nekonečna.

Celkově hra docela dobře reaguje na rozhodnutí, která učiníte. Celkově mi ale nepřijdou tak zásadní jako v jedničce, a většinou ani nejsou tak složitá. Ke konci hra dostává skvělý pád, který ovšem opět kazí nesmyslné boje a dokonce i naprosté nelogičnosti. Nakonec jsem ale do šťastného konce došel a mohu si tuto hru odškrtnout. Nic mne však nebude nutit se k ní vrátit. A to ani abych viděl rozdílný vývoj příběhu v závislosti na různých rozhodnutí. Kdyby se přepracoval celý gameplay, udělala by se hra pořádně co se týče lokalit a odstranily některé nepříjemné bugy, rád bych tak učinil Za současných podmínek tak bohužel neučiním.

Celou dobu jsem se rozhodoval mezi cca 50% a 75%. Nakonec jsem zvolil 65%, a to přesto, že jsem na začátku poslední mise chtěl dát více. Když mne totiž hra bavila nejvíce, objevil se nepříjemný bug, a pak zase nesmyslné vlny nepřátel a nelogické chování postav. Přesto si myslím, že 65% je ještě krásné hodnocení. Teď už jen doufám, že trojka splní má očekávání mnohem lepšího počinu.

Pro: Kirkwall, sarkastický hrdina, vztah s NPC

Proti: vlny nepřátel, nulová diverzita lokalit, otravný Anders, bugy

+13

Život není krásný 666 - Flaška

  • PC 85
ZNK 666

V rámci herní výzvy 2018 jsem se opět vrátil zpět ke klasické adventuře, která svým humorem asi nesedne každému, ale jelikož jsem příznivec černého až brutálního humoru, rád jsem si jí znova zahrál na jeden zátah.

Oproti mým mladším věkům již hra postrádala vtipnost, navíc jsem již čekal, co mne bude čekat. Pamatuju si ale, že tehdá jsem dostával záchvaty smíchu a originálnost tématu, který by si dnes již netroufnul nikdo, mne nutila se ke hře vrátit.

Po dnešním dohrání mě asi nejvíce rozčilovaly dvě věci: čtvrtý den je zbytečně zdlouhavý a ke konci je to už jen skákání mezi skladištěm a hospodou. Hra tak ztrácí na tempu. Ray Koranteng to sice vylepší, ale stejně je to nejslabší den. Druhá chyba, která mě ale iritovala snad ještě více, bylo strašné ovládání v menu, kdy dostat se na druhou stranu inentáře zabralo strašně moc času a mnohdy to ani nešlo.

Abych mohl hru považovat za dohranou, musel jsem vyzkoušet i alternativní konec, který byl lehce psychedelický, ale dobrý.

Hra určitě nesedne každému, hlavně liberálním prudičům, rádoby intelektuálům nebo někomu ze skupin, ze kterých si hra dělá srandu. Jinak ale jako jednohubka pro lehčí pobavení je hra skvělá.

Pro: Nekorektnost, příběh, vtípky

Proti: Menu, 4. den

+6

NHL 14

  • PS3 75
NHL 14

NHL 14 je první NHL, které jsem hrál od dob, kdy přestalo vycházet na PC. Pořídil jsem si ho jako samozřejmost společně s ps3. Novinkou pro mě tedy i bylo to, že hru ovládám na gamepadu.

Oproti dílu 09 se (logicky) posunula hlavně grafika, která na televizi vypadá i vcelku dobře. Lze si vybrat ze tří základních druhů ovládání, nejjednodušší je olvádání z ročníku 94, nejobtížnější je skill stick, kde je potřeba využití obou analogových páček. Já osobně nejvíce využíval ovládání hybridní, kde není nutné používat pravou analogovou páčku (krom vhazování), ale ta možnost tu je.

Co se týče ovládání, tak můj první postřeh je následující: hra je vyloženě dělaná na ovládání skill stick. Umělá inteligence toto ovládání využívá i na nejnižší úrovni a na normální obtížnost už je potřeba zvládat pravou analogovou páčku bez problému. Rozdíl mezi nejlehčí obtížností a druhou nejlehčí je obrovský. Když to doženu do extrému, tak časem budete na nejnižší úroveň soupeře drtit 7:0 a vyhrávat každé vhazování, na střední obtížnost budete dostávat 7:0 a občas nějaké to vhazování vyhrajete.

Hratelnost je podle mě skvělá. A nejzábavnější je s přáteli. Jelikož i toto NHL má negativa minulých dílů v podobě haluzáků, občas nesmyslného chování spoluhráčů a brankářů, hra krom zábavy poskytuje i adrenalinový zážitek a hrozbu zničeného ovladače.

Hra dokáže být zábavná i jako singelplayer. V rámci herní výzvy 2018 jsem znovu oprášil jednu sezonu v GM modu, a se spoustou vztekání ji i dohrál. Neúspěšně. S milovaným Detroitem jsem těsně nepostoupil do play off a taktéž se mi nepovedlo přivést Stamkose. Alespoň Voráčka jsem však do týmu dotáhnul :)

Vzhledem k tomu, že je hra pouze na konzolích, pro hráče, kteří milují statistiky, je téměř nemožné se jimi prohrabat, neboť posouvání na analogu je velmi pomalé. Taktéž Fantasy Draft je ztráta času. než dojdete k hráči, o kterého byste měli zájem, oběhne spousta času. A v dalším kole vás čeká to samé! Přiznám se, že to jsem v půlce vzdal. Nestálo to za ten čas.

Celkově NHL 14 nabízí desítky hodin zábavy, kterou si ale více užijete s přáteli a nebo po dokonalém zvládnutí nástrah AI a ovládání.

Pro: hratelnost, multiplayer, grafika

Proti: AI, obrovské rozdíly v obtížnosti, zdlouhavé projíždění statistik

+4

Heroes of Might and Magic IV

  • PC 80
Čtvrtý díl Heroes je nejvíce kritizovaný dílem z celé série. Já bych to s ním zase až tak špatně neviděl. Jen je potřeba vnímat ho spíše jako samostatnou hru než jako hru ze série Heores.

Ve skutečnosti to byli první Heroes, kteří se ke mně dostali. Neměl jsem tak k dispozici žádné porovnání z předchozími díly. A hra mě doopravdy nadchla. Strávil jsem tam dalších desítky až stovky hodin a nenudil jsem se. Hraní se protahovalo až do ranních hodin, jak už to u těchto her bývá, a nešlo se od ní odtrhnout.

Když jsem po několika letech dostal darem Heores3 complete, čtyřka šla pochopitelně stranou. A jo, třetí díl je určitě lepší. Když jsem se poté vrátil zpět ke čtyřce, už to prostě nebylo ono. Porovnání se nešlo vyhnout. A mnoho technik ze čtyřky je zkrátka otravných a horších než u předchůdce. Mně asi nejvíce rozčilovalo mít možnost postavit pouze jednu budovu jednotek na stejné úrovni. Něde byly volby víceméně jasné (mágové, džinové). Ale například vybrat si mezi upíry nebo slizem bylo skličující. Neříkám, že je to nutně špatně, ale více mi vyhovoval systém z trojky, kde má hráč k dispozici vše.

Naopak se mi velmi líbila grafika a hudební podtext. A nové jednotky jsou také zajímavé. A ani mi nevadili hrdinové jako samostatné jednotky. Pamatuju, že u barbarů hrdina na 30 lvl výš byl skoro neporazitelnej. A mít jich v armádě víc... Pokud je ale v armádě hrdina na nižší úrovni, je velmi, velmi slabý a je potřeba ho spíše chránit. Ve finále se to ale vyplatí.

Abych to shrnul, homam IV je skvělá hra, pokud ji hrajete bez porovnání s předchozími díly. V celkovém porovnání v sérii vybočuje a nedosahuje dokonalosti třetího dílu. Pokud jste tedy ještě nezačali ze sérii heroes, doporučuji začít zde. Více si hru užijete.

Pro: Hrdinové, grafické a hudební zpracování, celkový design, hratelnost

Proti: Porovnání s předchozími díly, nemožnost postavit všechny budovy

+20

Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia

  • PC 100
Jaká jiná hra by si zasloužila můj první komentář a stoprocentní hodnocení než HoMAM III? Hra, u které jsem strávil stovky hodin. Hra, která i po x letech překonává drtivou většinu současných her ve všem krom grafiky. Skvěle vyvážená hra s dokonalou návykovou hratelností. Hra, která bla odborníky označená jako nejspíše nejlepší hra, která kdy vyšla.

Myslím, že představovat co je to HoMaM neá úplně smysl. Zkrátka je to tahová strategie, kde se hráči střídají ve svých tazích. Při tazích ovládají své hrdiny, kterým mohou přiřadit až sedm druhů jednotek libovolného počtu. A také se hráči starají o své hrady. Jsou to poměrně jednoduché principy, a přesto hra není jednoduchá či primitivní. U mnohých kampaní se zapotí i zkušení hráči. A často rozhodnutí či chyba udělaná na začátku kampaně může mít velký vliv v jejím pokračování.

V čem je hra dokonalá je jednoznačně hratelnost. Kdo by neznal staré známé "Ještě kolo a končím" které se protáhne i na pár hodin. Hra je velmi dobře vyvážená co se týče frakcí, i když některé mi přišly lehce slabší (barbaři). Grafika je velmi líbivá a barevná, hudba podkresluje hraní, i když po delším hraní se stane repetetivní, k čemuž ale po stovkách odehraných hodin dojde u každé hry.

Jedním z hlavních pilířů znovuhratelnosti jsou samostatně scénáře. Do hry je implementován generátor náhodných map, v podstatě to tedy znamená, že můžete odehrát nekonečně mnoho jiných scénářů. Z mé zkušenosti jsou ale lepší předem připravené mapy a scénáře, které si drží velmi vysoký standard. Dobré jsou také scénáře připravené fanoušky díky generátoru mapy, kde si každý může vytvořit vlastní mapu a příběh pomocí lehkých skriptů.

Co hru posouvá ještě na další level je multiplayer. Právě možnost hrát až v osmi lidech na jednom přístroji stojí hráče spoustu hodin. A zábavy. Spoustu zábavy. Ideální je promítačka, velké plátno a dobrá parta. Není nutnost mačkat se u jedné klávesnice, jak to bývá u jiných multiplayerových her hraném na jednom počítači. A pokud nemáte přátele, se kterými byste se sházeli hrát doma, je tu také možnost hrát po síti. A to jak s přáteli, tak s cizími lidmi.

Když to tedy shrnu, hra je nadčasová díky geniální hratelnosti/znovuhratelnosti a svojí otevřenosti, kde si hráči mohou volně tvořit vlastní obsah. Celkovou atmosféru dodává podmanitá grafika a hudba a příběh. A k tomu všemu ještě skvěle udělaný multiplayer. Není zda snad nic, co by se dalo vytknout, hra je i v roce 2018 stále stejně hratelná.

Pro: Hratelnost, znovuhratelnost, otevřenost, multiplayer, kampaně, vyváženost, atmosféra, nadčasovost

Proti: Závislost

+25