Tak, a je to. Dark souls série dohrána. A že toto rozšíření nejspíše doopravdy konec je. I příběh tomu nasvědčuje.

Ten se dosti posunul a má své momenty, kdy jsem jen vyjeveně koukal na obrazovku. Oproti Ashes of Ariandel to dává i větší smysl a je zajímavěji zpracován ( i když svým způsobem navazuje na předešlé DLC).

Co je zde uděláno nejlépe, jsou boss fighty. Zde je potřeba zmínit, že DLC je určeno pro opravdové fanoušky, protože obtížnost bossů je nekompromisní. Vývojáři tedy správně předpokládají, že koho by to nebavilo, ten si to nekoupí.

Samotný závěrečný souboj je asi tím nejlepším, co jsem v celé trojce zažil. Náročný, ale férový souboj, kde mi ani neustálé opakování nevadilo. Napomáhá tomu i naprosto kulervoucí epická hudba, bez které by celá série soulovek nemohla fungovat.

Pokud jsem mezi hlavními pozitivy zmínil příběh, bosse a prostředí, nutně se musím zmínit o negativech. Tím je pro mě moment, kdy jsem fakt myslel, že se rozbrečím. Nesmrtelní lučištníci, kteří jsou znovu a znovu vyvoláváni? To si snad děláte srandu! Sice to k dark souls patří, ale tahle lehká prasárna mi přišla opravdu trochu moc. Žádná satisfakce, jen oddych, že mohu jít dál a mám šanci hru dokončit.

Jedná se o velmi solidní zakončení série s bossem, kterého si hráči zaslouží. Nyní nezbývá, než se vrhnout na hry této sérii podobné.