Diskuze

@Tulareanus (22.06.2020 19:49): Chápu, proto je mi jasné, že to pro spoustu lidí je naopak výhoda. Ještě ale doplním, že já nejsem pro, aby hra ukazovala všechny karty hned. Ale chci mít rozumnou možnost je odkrýt, když zrovna chci, ve chvílích, kdy mě to zajímá. Třeba tím, že udělám vedlejší quest, odposlechnu konverzaci NPCček, vloupu se někomu do truhly apod.

@Jab (22.06.2020 19:43): Možná se tady možnost editace odemkne až od nějakého levelu. Začal jsem databázi her pořádně používat docela čerstvě :-)

Reagoval jsem na Trawex a Ajne. Problém tu nebyl s tím, že by se hra málo větvila. Za těch 20 hodin tam bylo rozhodnutí víc než dost. Problém je, že se větvila pro mě nepředvídatelně a blbě. Zkoušel jsem to popsat v komentáři, ale asi jsem byl až zbytečně stručný.

@ntz (22.06.2020 18:21): Hra, kterou nedokážu dohrát bez toho, abych se do ní hodně nutily nemůže ode mě bohužel dostat víc jak 50%. Ale jak říkáš, tu škálu používáme každý jinak. Když nemůžu editovat můj původní komentář, zkusím to alespoň tady rozvést. I když tím riskuju život mé rodiny :-D

Každá hra se víc odehrává v hlavě hráče než na obrazovce. Jak se hráč naučí pravidla, tak si potom simuluje hru v duchu. Zvolí si stav, do kterého chce hru dostat, vytvoří si v hlavě plán a ten potom aplikuje. Když ten plán nevyjde, musí mu hra jasně říct, proč nevyšel. Jestli něco přehlédl, byl moc pomalý, random generator mu nepřál atp. Pokud tohle hra nedokáže, vzniká frustrace. Takhle to funguje od prvního Pongu.

A teď příklad z W3. Mise The Whisperings Hillock. Je tam nějaký duch ve stromě a Geralt má na výběr ho sejmout nebo mu dát koně. A já chci hru dostat do nějakého stavu a tohle rozhodnutí musím udělat. Jenže neznám pořádně pravidla, hra mi nedá žádné další info a ani mi nedovolí ho získat. Jen mě nutí se nějak rozhodnout. A když potom to rozhodnutí udělám podle infa co mám, a ten koncový stav hry není, jaký jsem chtěl, tak nevím proč. Kdybych tuhle situaci chtěl řešit rozumně, tak si o tom duchovi zjistím víc, udělám nějakou investigaci. Nebo mu zkusím vybrat jinou schránku než koně (něco bezpečnějšího, třeba želvu). Fakt jsem u téhle mise běhal půl hodiny po světě a snažil se něco víc zjistit, cokoliv. Jenže to nejde, navíc to zboří immersion. Buď je tu možnost A nebo B a tak jsem si musel hodit kostkou a moje plány šly do kelu, místo nich frustrace. Kdyby to bylo vzácně, tak to beru, jenže takhle pro mě funguje většina W3. Třeba Red Baron se mi oběsil a tehdy tam bylo dokonce nějaký vysvětlení proč, ale bylo pro mě tak nelogický a nepředvídatelný, že mě akorát naštvalo. A to je ten problém, co a tím mám já. Prostě mi ten příběh takhle nevyhovuje. Ona to dělá spousta her samozřejmě podobně, ale dokáží alespoň tu iluzi informované volby pro mě vyvolat. Tady mi to bohužel nefungovalo.

Ale zas, tohle jsem jenom já. Nenutím tenhle názor a jsem fakt rád za každého, kdo si tu hru užil.

Dobrá hra přece musí ukázat svoje gró dřív než za 20+ hodin, jinak to není dobrá hra. Nemůžu se do toho nutit 50 hodin a čekat, kdy to konečně přijde. To je hrozný plýtvání časem.

Když si zavzpomínám, tak u The Evil Within 2 mi stačily 1-2 hodiny s demoverzí k zamilovaní. U Kingdom Come: Deliverance první 4 hodiny v tutorialové Skalici stačily (hra tam ukázala většinu mechanik). U Mass Effect se hra předvedla ještě předtím, než jsem poprvé nastoupil na Normandy. Tak jestli se W3 neumí předvést pořádně v prvních 20 hodinách, což je doba, za kterou jde spousta her dohrát, tak hlavní designer odvedl fakt mizernou práci.