Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Evil Within 2

13.10.2017
kompatibilní
83
86 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Tři roky po událostech v Beacon Mental Hospital se Sebastian stále snaží přijít na to, kdo má celou hrůznou událost na svědomí. Protože mu však nikdo nevěří, co se tam stalo, vede vyšetřování na vlastní pěst. Bohužel neúspěšně. Jednoho dne ale za ním přijde jeho bývalá parťačka Juli a dá mu možnost zachránit svou roky údajně mrtvou dceru. Pro její záchranu je však třeba se vrátit do světa plné hrůzy, čehož se však Sebastian pro svou dceru bez přemýšlení ujme.

Jedná se o pokračování survival hororu The Evil Within, znovu pod taktovkou Shinji Mikamiho, tvůrce série Resident Evil. Druhý díl přinese méně lineární mapy, nabídnou toho tedy více k průzkumu. Dejte si však pozor: nebezpečí číhá všude. Nejen v podobě pastí, ale také nových a děsivých příšer. Po hratelnostní stránce pak hra nabídne podobný zážitek, jako předchozí díl. Boj na blízko i na dálku střelnými zbraněmi, stealth a ukrývání, systém vylepšování hlavního hrdiny, nebo jednoduchý crafting systém.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS4 80
Začnu tím, co pro mě udělalo z The Evil Within 2 nezapomenutelnou hru. Ozvučení. Ani ne tolik hudba, jako spíš strašlivé pazvuky vycházející ze zmutovaných obyvatel Union. Vždycky, když jsem je ve sluchátkách slyšel, tak mi přebíhal mráz po zádech.

Atmosféra je podobná prvnímu dílu, takže zase výborná. Novinkou je (v pár kapitolách) lehce otevřené prostředí, respektive možnost jeho průzkumu a plnění vedlejších aktivit hře hodně přidává. Doufám, že případný třetí díl v nastoleném trendu bude pokračovat. Stejně příběh už dává jakýsi zvrácený smysl, snad jen výměna záporáka zhruba v polovině děje, kdy docela sympatického vraždícího maniaka vystřídá další tuctový „Já chci být Bůh“ ubožák, mi přišla poněkud zbytečná.

Nepoučen prvním dílem jsem si zvolil vyšší Nightmare obtížnost a v podstatě žádný úsek jsem neudělal napoprvé. Ne snad, že bych byl jelito já, ale náš zkušený detektiv Sebastien jakoby šel neustále smrti vstříc. Sprint zvládne zhruba tak pětivteřinový, zásahy vydrží průměrně dva a neumí za sebou zavírat dveře. Vzhledem k naprostému nedostatku munice je klíčový stealth. Ten funguje tak napůl. Proměněnce chytají asi neustálé křeče, poněvadž se neustále otáčí a někteří nejdou ani zabít na první dobrou.

Stejně tak kamera je zase nalepená za ramenem našeho hrdiny a zamíření zbraní má šílený zoom. Ve výsledku tak jsou střelné zbraně účinné zhruba ve vzdálenosti 2 až 4 metry. Blíže nestihnete zamířit a dále stejně nic netrefíte.Nůž má dosah 30cm a hodí se tak možná na rozbíjení beden. Všechno tohle nicméně nutí hráče k zamyšlení, které schopnosti a zbraně vylepšit. A že většina vylepšení je pořádně znát. Ke konci hry jsem používal obyčejnou pistoli, protože maximálně vylepšená dokázala na jeden výstřel kdečemu kdeco ustřelit.

Graficky se jedná spíš o podprůměr a chvílemi jsem se musel přesvědčit, že se nejedná o hru na minulou generaci hardwaru. Všechno zachraňuje ale skvělý design nepřátel i světa. V porovnání s prvním dílem se už (tak moc) nebrodíte vnitřnostmi a některé úseky jsou vyloženě parádní. Jiné zase hodně blbé (aneb zdravím šedé chodby).

Shinji Mikami si pořád jede své. Druhý Evil Within si polepšil v porovnání s jedničkou snad ve všem a zároveň si dokázal zachovat trochu retro pocit s neohrabaným ovládáním. Vůbec bych se nezlobil, kdyby udělal další pokračování.
+24
  • PC --
Autoři TEW měli u prvního dílu jasno - vytvoříme horor, který se bude odehrávat úplně všude. A dáme tam co nejvíce vyhřezlých střev a vyteklých bulv! Jen zapomněli dodat příběh, který prakticky neexistoval. Ale hrálo se to dobře.

Druhý díl trochu přibrzdil ve výpravě a v množství nechutností (nebojte, o close-up pohledy na opařené obličeje dětí nepřijdete), není to ale vůbec na škodu. Lokace nejsou tak pestré, ale zase jsou variabilnější po stránce soubojů a hlavně - částečně otevřené! Tento improvement jednoznačně kvituji, protože už to není taková ta naskriptovaná horská dráha, ale spíše autodrom, kde si každý určí svůj směr. Vedlejší kvesty inkluded!

Příběh konečně dostal jasné kontury. Snaží se sice částečně působit jako hluboká sonda do mozku psychopata, ve skutečnosti je povrchní, ale lehce uchopitelný. Byl jsem spokojený i se zakončením, ačkoli některé otázky zůstaly nezodpovězené - jak dopadl Sykes? A Joseph? DLC? A během hraní jsem si říkal, že by byly fajn developerské komentáře, pro detailnější vysvětlení některých symbolik.

Technická stránka se moc nepochlapila. Prohlížím si screeny z prvního dílu a downgrade grafiky je hodně zřetelný. Nepotěší ani poklesy framerate a na detaily slabší exteriérové lokace s velkým množstvím flóry. Místy to vypadalo jako návrat o deset let zpátky. A to nemluvím o neuvěřitelném FOVu, který je nutné v menu upravit na hodně vysoké hodnoty.

Bohužel zůstalo kostrbaté a neohrabané ovládání, chování zbraní a nepřátel. Projektily občas lítají skrz těla bez efektu, Sebastian se pohybuje rychlostí zhuleného chameleona a ani s pohybovými upgrady to není úplně ideální. Vzhledem k otevřenosti prostředí bych čekal zvláčnění potřeby doplňovat staminu každých dvacet metrů.

Open-space design a pochopitelnější příběh to hodně táhnou dopředu a pokud se člověk přenese nad nutností pořád něco kraftovat, lze si TEW2 opravdu dobře užít. Rozhodně lépe, než jedničku.

Hodnocení: ✰✰✰✰
Herní doba: 19hod 25min (Survival)
+21
  • PC 95
Po dlouhé době jsem se rozhodl zanést pár dojmů do análů databázních a číním tak naprosto rozněžněn. Rozněžněn v tom zvláštním, chaotickém smyslu slova, kdy se člověk vlastně sám podivuje nad tím, že své pocity dokáže vylíčit jakožto něžné, i přes ty hrůzostrašné obrazy, které se před ním prostřednictvím Evil Within 2 objevovaly.

Je to dle mého, subjektivního hodnocen trpký příběh zlomeného muže, který dostává druhou šanci a snaží se zachránit něco málo z toho, co mu samotné nebe shodilo na hlavu a on si toho přes svou krátkozrakost nedokázal vážit. A také to schraňovat a opatrovat.

Druhou šanci dostává ve skutečném světě málokdo. A když už, tak si v drtivé většině takový člověk jen namlouvá, že to byla druhá šance. Leč pravda je taková, že dostal leda tak další příležitost, jak si ukrátit "dlouhou" chvíli v cestě životem. Skutečná "druhá šance" je podle mého na hranici života a smrti. Je to ultimátní rozhřešení, buď uspěješ nebo se budeš smažit v pekle. Dostat takovou druhou šanci v reálném světě, je něco jako zásah boží prozřetelnosti. Protože bůh je bezchybný, to jen lidská hloupost nezná mezí. A právě takovou druhou šanci dostanete zcela reálně ve světě zcela nereálné, bravurní, videohry.

Já opravdu nemám rád kritiku a kritiky. A nemám rád posuzování něčí práce a hledání chyb na něčem, do čeho mi vlastně nic není. Vždyť si to mohu buď zahrát (koupit) a nebo nezahrát (nekoupit) a nikdo mě do ničeho nenutí. Píšu rád pouze o tom co mě zaujalo a co se mi líbilo. A tohle pokračování bylo díkybohu geniální (dle mého). Přes docela nelineární začátek až k strhujícímu, přímočarému, romantickému závěru, při kterém se nejedné slabší povaze může zalesknout v očích pověstná slza dojetí.

V posledních kapitolách, kdy se čtenář (odpusťte hráč), blíží k epickému závěru se přidávají na hudebním poli mučivé smyčce a dohání tak k pláči i všechny ty zarputilé arkádisty a hedshotisty, kteří si doposud hlídali jen čas a počet vystřílených nábojů.

Ano! je možné tvořit skrze videohry poezii. V tomto případě to byl hororový román, který by byl jistě bestselerem. Prodával-li by se u nás v ulici.

Pro: pro jsou pro mne jednoznačná a pro všechny ostatní relativní. Příběh, hudba, revolver, martensky,

Proti: nemám co bych vytknul

+20
  • PC 90
Herní výzva 2017: "Šedá myška"

Pořád je hra v šedém hodnocení a nemá žádný komentář. Správný čas zde něco napsat. Na druhý díl Evil Within jsem neměl žádná očekávání, ale jelikož se mi dostal pod ruce, tak jsem ho s radostí dohrál. Jednička byla fajn hororovka (u které jsem se nebál!) se skvělou hratelností. Dvojka spíš než by rozvinul příběh předchozího dílu, nasazuje úplně nový příběh a na předchozí události se odkazuje jen zřídka, proto může hráč rovnou skočit do druhého dílu. Znalost předchozího dílu je ale velkou výhodou.

U jedničky jsem si stěžoval na komplikovaný a nezajímavý příběh. Druhý díl má příběh skvělý a lepší tak o 500%, co se hlavně přehlednosti, smysluplnosti a podání týče (možná to je i tím, že vedoucím vývoje nebyl Mikami, ale Johanas). Příběh se točí kolem rodiny hlavního hrdiny Sebastiana, která je uvězněná v "matrixu", a hlavní hrdina se je jako správný "Neo" pokusí dostat ven. Všechno to ale začne být komplikované a narazíte na několik příběhových zvratů. Jsem rád za velmi jednoduché podání, které jsem narozdíl od jedničky pochopil. Postavy byly velmi dobře vykreslené a měli v příběhu své místo. Kromě Sebastiána se vrací se i dvě postavy z minulého dílu a to slečna Kidmanová a sestřička, na jejíž jméno si ale nevzpomenu. Už dlouho jsem ve hře neviděl tak báječné zakončení (naposledy v Life is Strange). Poslední hodina je čistý příběhový maratón a tato část mě také bavila nejvíce, dokonce mi i ukápla slza.

Jak se mi hudba zdála v jedničce nevýrazná, tak zde je suprová (hlavně v osudových částech), opravdu se mi líbila a jako bonus tvůrci nezapomněli ani na claire de lune při objevení zrcadel. Zvukové efekty zůstali kvalitní stejně jako v jedničce. Grafická stránka je oproti jedničce líbivější i pestřejší a id Tech (zde stem engine) táhne hlavně při cutscénách. Optimalizace též problémem nebyla, hra mi běžela velmi slušně na rozumné nastavení. Černých pruhů se autoři také zbavili, takže tleskám (po dohrání hry se vám pruhy v nastavení zpřístupní :D).

Tempo hry je pomalejší a hra je hodně komorní (co se počtu postav týče). Ve hře jsou i open-world části, kdy máte otevřenou určitou část města. Kapitol je 17 a z toho jsou +-3 open-world. Nelíbila se mi nemoc všech nových her a to kraftění. Můžete po kapitolách nalézt tuny šrotu, ze kterého si vyrábíte vylepšení zbraní, náboje, lékarničky a k tomu ještě musíte sbírat zelený gel na vylepšování vlastností postavy. V jedničce to bylo vyřešeno lépe, že jste na všechno vylepšení potřebovali jen zelený gel. Hratelnost a pocit ze střelby byl také lepší v jedničce, zde se mi střílelo o dost nepřesněji a tím nepohodlněji. Poslední výhodou jedničky byl hlavní záporák Ruvik, zde jsou sice záporáci zajímaví až na Theodora, ale moc si jich neužijeme, narozdíl od Ruvika, který byl rovnoměrně rozložen po celé hře. Obtížnost poklesla, nepřátelé vás už nedají na jednu ránu, což vítám. Zbraní se mi zdálo méně, ale ve skutečnosti jich bylo více protože máte 4 zbraně (pistol, kuš, brokovnici, kulomet) načež pistol a brokovnice mají více typů (škoda že chybí odstřelovačka, na konci jedničky se to zabíjelo jedna báseň; tak dobře, je tu mnohem více zbraní (včetně odstřelovačky), díval jsem se na youtube a jen jsem všechny zbraně nenašel). Nábojů je velmi málo, ale díky zbytečnému kraftingu si můžete náboje vyrobit a tento problém rázem zmizí. Ze hry zmizely sirky, což z určitého pohledu byla škoda, protože ležící nepřátele nemáte jak dorazit a proto je musíte zastřelit nebo je obejít, při scriptu ale stejně vztanou. Ve hře je zakomponován také systém krytí, který jsem ale vůbec nepoužíval, protože v přikrčení je efekt stejný. Těšil jsem se na bílou tekutinu, která se objevila v traileru a na coveru. Ve hře si ji moc neužijete, protože se vyskytne v polovině a na konci hry, nikdy jindy. Prostředí bylo zajímavé, podíváte se do městečka, divadla, středověkých kobek, tunelů či lesní chaty. V hodně scénách se mi připomněl Resident Evil 4: bránění lesní chaty s parťačkou, výtah k bossovi a samotná podoba bosse. Herní doba je nadstandardní dnešní době a činí +-10 hodin.

Ve výsledku jsem byl velmi spokojen a hru si nesmírně užil. I přes tužší pocit ze střelby mě u hry držel skvělý příběh a jak už jsem zmiňoval, poslední hodina je asi nejlepší poslední hodinou, kterou jsem za poslední roky ve hrách měl tu čest hrát.

Pro: grafika, příběh, hudba, poslední hodina hry a zakončení

Proti: krafting, pocit ze střelby

+18
  • PS4 85
‘Enough of this shit!’

Jedničku jsem si zamiloval. Byla to otravně nekonzistentní omáčka hrozné střelby a trapného stelfu, ale taky to byla vytříbená oslava těch nej (horších nebo lepších, co na tom sejde) vlastností západně japonských hororů, což tomu dodalo koňskou dávku neodolatelného šarmu, a taky to z toho učinilo jednu z nejzábavnějších, nejnávykovějších her posledních let. Mno a dvojka si onen šarm udržela, přičemž je navíc i kouzelně konzistentní, pro změnu přitažlivě sebevědomá se svou výpravou a tónem, a prostě celkově unf.

A jelikož je tři čtvrtě na 3 ráno, jsem v práci, jedná se o jednu z posledních nocí před soudruhem Santou (takže je docela živo), a skoro celý tenhle text jsem už měl napsaný (4k znaků, dood), když v tom se mi povedlo jakési záhadné abrakadabra a všechno se smazalo a již to nešlo vrátit (kor na tomto pracovním kompjůtru, na kterém si ani neotevřu cmd), tak teď už jen v líných bodech:

- Třetí kapitola je geniální. Ryzí surovej survival, muah. Jen je věčná škoda, že po ní už nic tak vynikajícího, velkého, rozsáhlého, parádně nadyzajnovaného nepřišlo. Nechápejte mě zle, ten následný ‘zbytek hry’ je pořád skvělý, nicméně jsem toho názoru, že hra svého vrcholu dosáhla de facto hned na začátku. Což se svým způsobem váže na tu nabytou konzistenci, a na tu skutečnost, že se nabyla na úkor variability. A toto je jen má osobní domněnka, ale nemám důvod si ji sám sobě vyvracet, víme – mnohé pozdější kapitoly na mne působily značně usektnutým dojmem, skoro jakoby je drazí developéros původně plánovali prodloužit nějakým tím smělým mišuge.

- Konzistence a variabilita a délka třetí kapitoly a všecko se vším – aby si to hráč opravdu užil a patřičně ocenil, musí se věnovat nepovinnému obsahu. Toho tu je vpravdě až nezdravé množství. Mně, jakožto někomu, kdo už nějakou tu středu má tendenci prozkoumávat všechno na cimprcampr, to vlastně nemá proč vadit, ale z principiálního hlediska mi to pod knír rozhodně nejde – půl bídy, že bez četných odboček člověk mine hromadu skillů, upgradů, a dokonce i většinu samotných zbraní, ale že i důležitá příběhová linka, kterou Sebíkova minulost rozhodně je, dostane sidequest kůru, to…to mi nějak hejbe žlučí.

- Nicméně jet striktně hlavní linku, ignorovat většinu skillů a upgradů, a udělat si tak hru těžší, to by možná nemuselo být striktně od věci. Pozdější vercajk a mozkové augmentace, v kombinaci s obyčejnými poznatky (namátkou třeba to, jak absurdně zcvrklé mají enemáci periferní vidění, a jak snadno a rychle může hráč zdrhnout z jejich aggra) totiž většinu potyček šílené trivializují a redukují v naprosto směšné záležitosti. Zatímco v prvních hodinách by mi pohled na skupinku pěti svačících zombíků velmi razantně proluftoval trávicí ústrojí, s takovými dvěmi vylepšenými kouřošípy je jejich likvidace otázkou deseti vteřin. A když šípy zrovna nemám, no tak na sebe upozorním, nechám se dvě vteřiny honit, oni ztratí aggro, já se zádelí nalepím na prdel opodál stojící dodávky, počkám si na příchod zvídavého nemrtvého, a pak při jeho akční investigaci doručím, skrze jeden stelfskill, smrtící ránu. Což mě přivádí k tomu, že…

- …voni vůbec beztak věděli, proč ze stealth oproti prvnímu dílu udělali takto životaschopnou fíčurku. Museli totiž vědět, že opět, stejně jako posledně, programují dosti tvarůžkový bojový systém. Dvakrát po sobě to prostě nemůže být opomenutá chyba, podruhé to musí být účel. Byť gunplay notně vylepšili, zbraním přidali na váze a pocit ze střelby je tím pádem hned šťavnatější, to míření je prostě rozbitý. A nevím, jestli je to jen ten nevkusně přestřelenej zoom, nebo vadnej crosshair, nebo šmrncovní kombinace obého. A na té jejich tunější střelnici jsem si to nepopiratelně potvrdil (a jo, zabil jsem tam nechutný kvanta času, ale já prostě musel mít všechny odměny. A taky že mám, tedy kromě té poslední za Very Hard galerku, bo fok dát bulšit, kor s unstable 30fps a analogovou páčkou, pór favor) – někdy se prostě trefím, přestože křížek v okamžiku výstřelu zevluje dobré tři cenťáky mimo, a někdy se prostě netrefím, přestože křížek je přesně na cíli. Se pak můžu divit, že až do konce hry si střelba naprosto suverénně udržela absolutní nespolehlivost, a že stealth jest vskutku tou správnou volbou, přestože jsem se přitom kolikrát cítil jako děsnej čítr s tím, jak mizivou šanci proti mě většina těch rozkládajících se hulibrků měla, pobrecitos.

- Nesouvislý tampónek: Červené závěsy na začátku hry na mě vyloženě řvaly Twin Peaks, a pak mě s nima jistá trofej vyloženě liskla přes hubu. Good stuff, +100 bezvýznamných bodů k dobru.

- A jinak je to prostě super. Našlapaný audiovizuál hraje atmosféře mistrně do karet, díky čemuž to tentokrát umí občas být i poměrně děsivé (a naprosto brilantní využití repráčku na DS4 zajistilo tak intenzivní chvilkový strach, že jsem snad regulérně rád, že jsem to hrál právě na péeskovi). Storytelling je střízlivější a přímočařejší, což mu nijak neubírá na zábavnosti, ale citelně přidává na pochopitelnosti, a rozhodně to pomáhá budovat a následně udržet zájem o postavy a dění kolem nich. A jo, náběh do finiše a finiš samotný byl boží, chci trojku, a nechť je to míření pořád rozbitý a Sebík nechť pořád neumí normálně uskočit, touhle dobou jsem na tento herní styl natolik zvyklý, že jsem si jej snad vyloženě oblíbil. :(

Dohráno na Survival za necelých 23 hodin, staty z poslední uložené pozice (těsně před posledním bossfajtem). Já snad prubnu i ten Classic tvl.
+16