Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Ač je to hra beze slov, oslovila mě nejen pěkným grafickým zpracováním ale i příběhem, který vás nutí se vcítit do role robota a napravovat zlomyslnosti spáchané dvěma zlotřilými roboty.

Logických hádanek si zde užijete dosytosti. Obtížností se mi zdály tak akorát, i když u některých jsem téměř propadala beznaději. Pokud si myslíte, že jste dobří například v piškvorkách, tato hra vás vyvede z omylu.

Trochu mě však zklamal konec. Ač nejsem kdovíjak pomstychtivý člověk, na dvou výše zmíněných lotrech bych se vyřádila mnohem víc. To by ale nadruhou stranu odporovalo charakteru hlavní postavy.

Na závěr bych ráda dodala, že jsem pyšná na to, že tato hra vznikla díky českým vývojářům a těším se, až si zahraji další hru z jejich produkce.
+64
  • PC 75
Velmi hezká hra, přičemž slovem hezká myslím výhradně audiovizuální prezentaci. Ta, jak už tu bylo mnohokrát zopakováno, se povedla na jedničku, lokace jsou nádherně nakreslené, panáček skvěle rozanimovaný, hudba sedí do celkový atmosféry a prostě se na to všechno dobře kouká. Problémem ovšem je, že pod tou překrásnou prezentací se podle mě neskrývá až tak dobrá adventura.

Prvním problémem je, že postup často nespočívá v logický úvaze, nýbrž v tom, že prostě klikáte na předměty v okolí a sledujete nepředvídatelný následky svý činnosti. Není to zde tak extrémní jako v obou samorostech, které prakticky jinou náplň neměly, ale i zde tyto neodhadnutelné postupy najdeme.

Druhým problémem jsou všudypřítomné, velmi otravné hlavolamy. Tahle adventura nestojí na kombinacích a používání předmětů, na interakci s postavami atd, tahle hra stojí na puzzlech téměř v každý obrazovce. Nechtěl bych žít ve světě, kde si nemůžu ani přivolat výtah či rozsvítit světlo, aniž bych předtím musel vyřešit nějakej šílenej hlavolam. Celá hra tak spočívá v tom, že jdete od jednoho hlavolamu k druhému a cestou občas použijete pár předmětů nebo s někým pokecáte. Osobně bych preferoval značnou redukci těch hlavolamovejch miniher na úkor rozsáhlejší (a hlavně logičtější) implementace používání předmětů a interakce s NPC.

Závěrečný hodnocení se může po týhle kritice zdát trochu vysoký, ale to audiovizuální zpracování prostě válcuje všechny zápory:).

Pro: Grafika, zvuk, hudba, atmosféra

Proti: Hlavolamy, hlavolamy, občasné nelogické postupy, hlavolamy, nevyvážená obtížnost

+57 +59 −2
  • PC 75
Oba Samorosti patří mezi mé oblíbené hry, takže jsem od Machinaria hodně očekával. Kdo však od něčeho hodně očekává, bývá často zklamán, protože ne vždy to dopadne podle jeho představ. To se naštěstí u Machinaria nestalo, naopak. Je to ještě lepší, než jsem se vůbec odvážil doufat.

Těžko se dá popsat, jak je tahle hra roztomilá, hezká a skvěle se hrající. To prostě musíte zažít na vlastní kůži. Podobně nadšen jsem byl už snad jen u World of Goo, což je pro mě asi jediná hra, která se s Machinariem může kvalitativně srovnávat. Celé grafické ztvárnění je prostě nádherné, město, kde se hra odehrává a všechny robotické postavičky jsou kouzelné, hudba a zvukové efekty jsou perfektní. Hádanky dávají smysl, takže se nekonají nesmyslné kombinace typu "použij banán na metronom, čímž zhypnotizuješ opici, kterou následně použij na hydrant" (schválně kdo uhádne ze které je to hry). Většinou jsem se zasekl na logických minihrách, které jsou výborné a to říkám i přesto, že osobně hlavolamy v adventurách nemám rád, jelikož jsou převážně nudné a nezajímavé. V Machinariu jsem se ale na další puzzle vyloženě těšil.

Nutno říct, že některé hlavolamy byly docela těžké, ale i na to autoři mysleli a zabudovali do hry zajímavý systém nápovědy. Když nevíte co a jak, stačí si z menu vyvolat jakousi knížku, která je ale zamčená. Zmáčknete tedy čudlík a začne minihra, ve které ovládáte klíček, jenž umí střílet a zabíjet potvory, co se vás snaží sejmout a prolétáváte zleva doprava k zámku. Když tam doletíte, kniha se odemkne a zobrazí grafický (namalovaný) návod pro celou obrazovku, ve které právě stojíte, včetně řešení hlavolamů. Hezky vyřešené.

Abych ale jen nechválil, musím zmínit i negativa. Takže... eh... no... Sakra, na nic si nevzpomínám :o) Kdybych ale byl hodně zlej, tak bych za mínus považoval délku hry a to i přesto, že jsem hru dohrál tak za 7-8 hodin, což v dnešní době rozhodně není málo (řada AAA titulů vám zabere stejně). Dále mi trochu vadilo, že se s robůtkem nemůžete pohybovat kamkoliv, ale na obrazovce je vždy několik aktivních míst, kam se můžete přesunout. Ale je jich hodně, takže to většinou taky nevadí. No a za třetí, prostředí je trochu stereotypní (95 % hry se odehrává ve městě), ale to už opravdu vařím z vody, protože na tohle během hry vůbec nepomyslíte, jelikož budete uneseni krásně nakreslenými lokacemi.

Já ty kluky český ušatý z Amanita Design prostě žeru. Dokázali naplnit moje očekávání a vytvořili inteligentní a krásnou hru, navíc mě potěšil i závěr, který je otevřený a vsadil bych se, že vzhledem k předpokládanému komerčnímu úspěchu vznikne pokračování. No jo, ale laťka je teď hodně vysoko - dokážou kluci vytvořit ještě něco lepšího? Já myslím že ano, dávám tedy 75 a těším se na dvojku!

Pro: roztomilé, krásné, inteligentní, roboti, hlavolamy, příběh, systém nápovědy, od českých tvůrců

Proti: drobnosti

+48
  • PC 85
Zlaté české ručičky vytvorili jednu z najlepších a najťažších (pravdaže bez nápovedy) adventúr vôbec.

Machinarium má úžasný svet a jediná chyba hry je tá, že z neho nie je ukázané ešte viac. Na tak malý adventúrny projekt (vo svetovom merítku) sa však tvorcom podaril hotový zázrak. Vizuálna stránka je úžasná, nakreslené obrazovky sú plné detailov a ja som sa na každú novú veľmi tešil. Hlavná postava je svojím vzhľadom, vtipnými animáciami a správaním jedna z najsympatickejších herných postáv vôbec.

Hra obsahuje množstvo jednoduchého a milého humoru. Uvoľnená atmosféra je podporovaná aj podarenou hudbou. Postup hrou je však pomalý, niektoré hádanky sú extrémne ťažké a je naozaj potrebné rozmýšľať. Len obyčajné klikanie na všetko možné a kombinácie všetkého možného z inventára proste nepomáha. Každé vyriešenie hádanky mi však spôsobilo naozajstnú radosť a bol som na seba hrdý, aby som si následne pri ďalšej hádanke znovu nadával aký som debil :)

Machinarium sa jednoducho podaril a úplne chápem, že sa táto hra dokázala vo svete presadiť, získať si množstvo fanúšikov a ocenení. Zaslúži si to.

Pro: Audiovizuál, detaily, humor, hlavná postava, hádanky

Proti: Škoda, že z toho sveta nebolo ukázané ešte viac a hra trvala tak krátko

+41
  • PC 80
Hry od Amanita Design jsou jeden z mých velkých restů. Po prvním Samorostovi je to teprve druhá dohraná hra. Umělecké zpracování her od Amanity je už podle obrázků unikátní a působí neotřele, i když to není zrovna můj styl. Procházení robotího města Machinaria je zážitek a zábava. Hádanky jsou tak akorát složité, aby bavily a nefrustrovaly. Přítomná je i řada miniher, které mě bavily opravdu hodně. Potěší i přítomnost řady narážek na známé hry a filmy, například minihra Space Invaders, kapela jak vystřižená ze Star Wars nebo oprava Centrálního mozku.

Příběh robota Josefa je zpracovaný hezky a beze slov. Zmínit musím také hudební doprovod, který je velice příjemný a obstojí i při samostatném poslechu. Moje herní doba byla necelých 8h a přišlo mi to tak akorát. Nemohl jsem si vybrat vhodnější hru do kategorie Čapkův odkaz, než českou hru s robotem Josefem v hlavní roly. Hraní jsem si moc užil a už se těším, až se dostanu k další hře od Amanity.
+40
  • PC 80
V rámci herní výzvy jsem se pustila znovu do Machinaria, které jsem dohrála naposledy před pár lety. Tehdy to byla moje první hra od českého studia Amanita Design, tak jsem byla zvědavá, jak na hru budu pohlížet poté, co jsem odehrála všechny jejich hry, krom té poslední.

Celá hra, mimo úvodní scénu, se odehrává v městě robotů. Prostředí je sice ztvárněno pěkně a zajímavě, ale zhruba v polovině hry se dostavuje jistý stereotyp, co se týče lokací. Chápu, že hra není moc dlouhá a že studio asi nemělo dostatek peněz, ovšem bylo by zábavnější, kdyby ve hře bylo i jiné prostředí než jen město.

Hlavní i další postavy byly roztomilé a bylo mi jich líto poté, co jsem se dozvěděla, že obyvatelé onoho malého městečka byli sužováni šikanujícími, zlými roboty. Ti dokonce pronásledovali Josefa a Bertu již od dětství! Dialogy se odehrávají ve formě bublin s obrázky, které sice nejsou detailní, ale výstižné.

Cestou k cíli jsem potkávala mnoho hádanek, rébusů a miniher. Některé mě bavily a byly dobré, jiné byly nudnější a některé nebyly ani moc logické, a tak jsem na ně přišla pouze metodou pokus-omyl. Za nejlepší považuji minihru, kdy se měly zelené kuličky dostat na určené místo. Co mi vadilo, tak že některé rébusy byly vložené samy o sobě, nenavazovaly na děj, ani jsem nenašla souvislost mezi tou hádankou a výsledným efektem po jejím vyluštěním. Na druhou stranu je hra cílená i pro děti nižšího věku.

Grafika. I když jsem z ní neměla takový hezký, estetický pocit jako ze Samorostu 3, tak působila pěkně a skvěle dotvářela místní industriální svět. Hudba se ke hře také hodila a nebyla nijak rušivá. Otravný byl způsob, jak se postava pohybovala, že ji nešlo v chůzi zastavit a přemístit jinam, ale musela nejdříve dojít na místo a pak se teprve pohnout dál. To už považuji za vcelku zastaralý způsob ovládání.

Pro: grafika, některé hádanky, příběh Josefa a Berty, tu a tam dojemné chvilky

Proti: málo rozmanité prostředí, nudné hádanky

+39
  • PC 85
Tak jo. Co se týče umělecké stránky věci, klidně bych se přidal k prvním dvěma devadesátkám a možná bych šel i výš. Lokace jsou krásné, hudba zajímavá (teda, styl Samorostu mi byl o něco sympatičtější, ale tohle je zas víc vypiplané.) Příběhově se jedná jednoduše o pohádku a celkově se nebojím říct, že by se Machinarium mezi špičkou české filmové animované tvorby (jakkoliv nejsem expert) rozhodně neztratilo. Jen příběhu bych vytknul konec, který bych si určitě představoval jinak.

Jenže ono je to zároveň klasická 2D adventura a tady už je to horší. Hádanky jsou, pravda, logické, pokud upustím od toho, že skoro všechna on/off přepínátka jsou nahrazena puzzlem a že řada věcí je výsledkem akcí, které děláte prostě jen proto, že zrovna dělat jdou, a ne proto, že byste tím něco sledovali. Ale to mi taky moc nevadí - akce jsou hezky rozanimované a zábavné (nicméně neváhal jsem v případě zákysu přistoupit k YouTube), puzzly všechny originální, takže co už.

Horší je to se samotným ovládáním hry - to převzalo snad všechny neduhy 2D adventur a nějaké i přidalo: Robot neběhá. Pokud je zmenšený, nebo vytažený, chodí o to víc pomalu. Robot chodí jen na některá místa. S předměty lze interagovat jen v tom případě, že jsou na dosah robota - tedy nemůžete kliknout na předmět a očekávat, že robot k němu dojde a něco s ním udělá. Místo toho musíte kliknout poblíž předmětu, počkat až tam robot dojde a pak teprv kliknout na předmět. Interaktivní objekty splývají s pozadím - naštěstí jsou ve scéně obvykle osamocené, takže není až takový problém je najít. Do několika lokací se lze dostat jen výtahem, u kterého pokaždé musíte provést proceduru natankování a nastartování, než ho můžete použít. Pravý klik neexistuje - intuitivně se s ním třeba snažím "odejít" z puzzlu, přeskočit animaci, místo toho na mě pokaždé vyskočí kontextové menu Flashe, ve kterém je hra vytvořená. Existují situace, kdy vidíte jiné řešení, než viděli vývojáři - ale to už je holt takový neduh, který vyloženě definuje žánr...

Během hraní narazíte i na pár miniher, mimo jiné i kultovní Space Invaders. Herní doba cca 7 hodin je tak trochu uměle natažená výše zmíněným a při zmínkách některých jedinců o plnohodnotnosti této hry na mě oněch 7 hodin působí spíš jako první díl epizodického titulu, což vzhledem k propracovanosti vizuálů nepřipadá dost dobře v úvahu.

Úroveň kresby a příjemná pohádkovost celého titulu mi (spolu s YouTube) pomohla si Machinarium patřičně užít a vychutnat a určitě je to advnetura, kterou můžu doporučit snad každému, kdo na to má alespoň trochu mozkové buňky, včetně vlastní matky. Nicméně - vzhledem ke všem zmíněným kiksům v rámci samotného adventuření s hodnocením na 90 jednoduše nepůjdu.

(Osobně jsem doufal v něco víc ve stylu Samorostu, kde bych mohl ovládat cokoli na obrazovce sám.)

Pro: Grafika, animace, jemný humor, pohádkové ladění, puzzly

Proti: Mrtě chyb v adventurním konceptu (sic některé možná ve jménu stylizace), které dovedou naštvat, stejně jako zákysy spočívající v přehlídnutí něčeho atp., slabší konec

+33 +34 −1
  • PC 100
Adventury jsem nikdy nemusel, ale Machinarium mě okouzlilo. Prostředí, grafické zpracování, atmosféra, logické puzzly a poťouchlé postavičky z plechu se mi zalíbily natolik, že nemohu udělit jiné než absolutní hodnocení. Jakožto adventurního novorozence mě sbírání a kombinování předmětů v Machinariu přišlo jednak naprosto logické a díky tomu bezproblémové. Do adventur jsem se nikdy nepouštěl právě z důvodu, že sbírání, kombinování a používání předmětů je podmíněno herním stylem zkus všechno na všechno. Zde nikoliv. Jakmile jsem zde něco sebral, prakticky během chvilky mi došlo, k čemu to bude potřeba. Navíc zde odpadá otravné vracení se o několik obrazovek zpět. Samozřejmě sem tam je potřeba mezi obrazovkami pendlovat, ale není to nic strašného.

Některé tužší puzzly s vypínači, tlačítky a různými rozvody jsou vytvořeny v zábavném stylu, kdy využijete vlastní představivost a logiku. Někdy to byla sice otázka štěstí, že se to či ono povedlo zprovoznit, ale to k tomu patří. Pokud všechno selhalo, využil jsem jednoduché nápovědy, kterou je možné zpřístupnit po zahrání krátké minihry s klíčem a pavoučky. Super nápad, který v situacích trochu frustrujících dokáže opět hráče vrátit do hry. Podmanivý soundtrack a některé ambientní melodie mě dostávají pořád a jsem velice rád, že jsem si pořídil sběratelskou edici.

Pro: Příjemné prostředí, umělecká stylizace, zvuky, podmanivá hudba, vyvážená obtížnost, veselé a zároveň smutné.

+33
  • PC 85
  • Switch 85
K Machinariu jsem se vlastně dostal přes tvorbu Jaromíra Plachého, jenž mě zaujal svými minimalistickými komiksy Koule a Krychle poprvé ve sborníku Generace Nula (2007). Nějak v té době vyšel taky jeho zábavný autorský komiks Kmen a jiné příběhy, čímž si mě asi získal, a od té doby jsem jeho tvorbu sledoval už periodicky v různých komiksech a sbornících, až se objevila zpráva o Machinariu, kde vytvářel animace a grafiku. O Amanitě a samorostech už jsem tou dobou také naštěstí věděl. Machinarium jsem si zahrál hned, jak to šlo, protože ten svět beze slov s příjemnými melodiemi a nostalgickým nádechem mě dokázal vtáhnout už z ukázek.

Musím se ale přiznat, že ač mě logické hry baví, tak s těmi rébusy jsem měl tenkrát na poprvé velkou potíž, strašně dlouho jsem se s nimi crcal a pár záseků v postupu jsem určitě také měl. Hlavně ale šlo o vyluštění těch hádanek, které snad ani nebyly zakresleny do návodu. Nakonec se mi vše zdárně podařilo, ale chtělo to hodně trpělivosti. Proto se mi poté do hry nechtělo pouštět znovu, přestože ani není moc dlouhá.

Nicméně před nějakým časem jsem objevil možnost koupit si hru s krabičkou (protože sbírka krabiček je hrozně cool) z nějaké super rare edice na Switch, kde moc her nemám, takže jsem se okamžitě rozhodl pro koupi. V krabičce je kromě hry samolepka s logem edice, několik sběratelských kartiček, ale především ten krásný, úžasný kreslený návod ve formě mini letáčku (56 stran!), což je skoro jako komiks navíc a potěšil mne.

Načež jsem si tedy Machinarium opět zahrál znovu. Naštěstí jsem si postup ještě trochu pamatoval z minula a rébusy mi teď nepřišly tak těžké jako před cca 10 lety, takže jsem hru dohrál o poznání rychleji a více jsem si ji užil. Svět Machinaria neztratil vůbec nic na svém kouzlu a určitě si ho třeba za dalších 10 let zahraju a znovu budu s plechovým Josefem zachraňovat Bertu před zlotřilými šikanátory.

Jinak na Switchi se mi hrálo poněkud zvláštně. Nejdřív jsem hrál tím způsobem, že jsem joy-conem posouval kurzor jako myší a snažil se aktivovat patřičné úkony, ale brzy jsem přešel na dotykový systém (vážně díky za něj), který se pro klikačku hodí mnohem více. Jenom v některých momentech jsem používal kombinaci obojího. Machinarium se na Switch určitě hodí, nicméně si myslím, že tu míru detailů bych jistě ocenil více na větší obrazovce. Ale každopádně hra plně dostála názvu své edice, tedy Super.

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 4 hodiny.

Pro: Krásná animace; roztomilé postavy; příjemná hudba; nápovědy ve formě animací a skicáře; svět beze slov.

Proti: Někde obtížné rébusy; celkový příběh příliš krátký.

+33
  • PC 75
Hru Machinarium zcela vystihuje jedno jediné slovo. Ta hra je LASKAVÁ. A to velmi. Roztomilý robůtek jako hlavní hrdina, roztomilá story a naprosto geniální forma vypravování, dialogů apod.
2D využívá hra MAXIMÁLNĚ a opět se potvrzují moje slova - kašlete na to, hnát technoligii dopředu, ale vylepšete tu starou!!! Ve World off Goo i v Machináriu je krásně vidět, že 2D neodzvonilo.

Co se hadánek týče, ty jsou parádní, většinou se týkají jen jedné obrazovky, takže záseky příliš nehrozí. A když, tak je tady přímo ve hře návod, který jsem, přiznám se, v závěru hojně využíval, abych nic nevynechal.
Díky tomu jsem hru dohrál za 4 hodiny. A na onen návod jsem se díval jen v posledních obrazovkách - takže hra je krátká. Naštěstí jsem ji nekupoval, panímáma ji má na pracovním notebooku. Kdybych ji kupoval, byl bych docela naštvanej.

Grafické zpracování se mi moc líbilo. Muzika byla podivně depkoidní a celkově hra na mě působila dost melancholicky. Ale pokaždé mě dostalo kliknutí pravým myšítkem (modří vědí).

Hru jsem si užil, ale rozhodně bych z toho nedělal, víc než to je. Ale patriotismus musí být! Myslíte si, že by Mafie u nás byla tak oblíbená, kdyby nebyla česká? :)

Pro: grafika, atmosféra, děj, laskavost, muzika, hádanky, fyzikální engine (nebo jak to nazvat)

Proti: smešná cena (15 EURO), velký humbuk, krátké

+32
  • PC 85
Ani jednoho Samorosta jsem ještě nehrál, a tak moje první seznámení s tvorbou českého vývojářského týmu Amanita Design přišlo až s hraním roztomilé adventury Machinarium.

S hlavním robotím hrdinou jsem se sžil prakticky ihned během jeho skládání, a tak mohl přijít na řadu kouzelný příběh vyprávěný pomocí kreslených obrázků, stejně jako nápověda, která mohla být po splnění zábavné minihry zobrazena kdykoli. Díky nepřítomnosti textu, jenž se nachází jen v menu, se autoři nemusí starat o překlad a Machinarium si tak mohou zahrát lidé na celém světě.

Zvuky jsou dalším kladem, který přidává na pohádkové atmosféře, stejně jako kvalitní hudební stránka. S hudbou souvisí i vůbec nejlepší pasáž ve hře, a to když pomáháte muzikantům se zprovozněním jejich hudebních nástrojů. U bubeníkových vzpomínek na to, jak přišel o buben, jsem se pobavil úplně nejvíc.

Podle mě je tak jedinou vadou na kráse délka, nebo spíše krátkost celého robotího dobrodružství, která by určitě mohla dosahovat vyšších hodnot. Konec totiž přišel zrovna v tom nejlepším, a tak doufám, že se brzy dočkám nějakého podobně kvalitního pokračování.

Pro: hlavní hrdina, atmosféra, příběh, systém nápovědy, zvuky, hudba, vzpomínky bubeníka

Proti: krátká herní doba

+32
  • PC 95
Nádherná grafika, hudba, atmosféra i příběh spolu s těžkými hádankami dělají pro mě z této hry jednu z nejlepších adventur vůbec. Skvělá volba pro potrápení mozkových závitů. Jedinou výtku bych měla k ovládání, tedy konkrétně k tomu, že s hlavním hrdinou musíte nejdříve přijít až příjmo k požadované věci a pak teprve s ní můžete něco dělat, což bylo místy dost otravné.

Pro: grafika, hudba, atmosféra, příběh

Proti: ovládání

+32
  • PC 90
Herní výzva 2019 - 2. "Čapkův odkaz"

Tak jsem se k Machinariu dostala po témeř deseti letech od vydání. Opravdu to bude v říjnu 10 let?! Ta hra na to totiž vůbec nevypadá a ani omylem nezní. Nádherný nadčasový kousek s ještě výbornějším hudebním podkresem. Asi se nebudu klasicky rozepisovat nad konkrétními složkami, ale audiovizuální pojetí nejde jinak, než vypíchnout. A u logických rébusů jsem se taky občas zapotila. Nemluvě o minihře s piškvorky. Mně prostě nejdou!

Se svým robotem se ocitáte ve městě Machinarium, kde nepotkáte nikoho jiného, než další roboty. Naprosto skvělá byla skupina hudebníků. Paní se zaběhnutým psiskem, a pak strážný, kterému došly baterky v jeho oblíbené hračce. Parádní! Jako celek to bylo celé skvělé a nevím jak se obejít bez spoilerů. Protože, jak robůtek chodí, když je prodloužený do výšky, to jak si popotahuje "tričko" nebo jak někam slézá držkopádem, na to i další momenty budu vzpomínat dlouho. Také ten pán na kolečkovém křesle - jakou měl radost, když jsem mu je pomohla promazat. Je to vtipné, úderné, originální a nezapomenutelné! Po Botanicule a Chuchelovi příjemná změna. A o to víc se těším na následující počin Creaks, který bude zase o něco potemnělejší. Ještě si tak doplnit Samorost sérii.

A hudební podkres? Tady si myslím, že hře lze jen těžko konkurovat. Tomáš Floex Dvořák odvedl výbornou práci a já se nezmůžu na nic jiného, než nad tím vším žasnout. Zkrátka si odnáším kupu pozitivních dojmů, které nejsem schopná zpracovat a už vůbec přenést na papír v nějaké smysluplné formě. Připadám si jako malé dítě, co chce rodičům povyprávět zážitky z tábora a zmůže se akorát na "a taky tohle se mi líbilo, a jak Franta udělal tohle, a taky ten a taky tohle...". Opravdu nemám slov a smekám klobouček!

Pro: Atmosféra, audiovizuální pojetí, detaily, hudební podkres, logické hádanky, vtipné chvilky, zvuk, zvuk a zvuk

Proti: Kratší herní doba, možná zásekovost

+32
  • PC 80
Machinarium je moc pěkná adventura se zvláštní atmosférou. Všechno začíná na smeťáku odkud se vy, jakožto malý robůtek, musíte dostat a postupně, pomocí flashbackových bublin odkrýváte, jak jste se tam vlastně dostali. Prvních pár obrazovek je lehounkých, ale postupně obtížnost solidně narůstá. Samotná adventurní část je lehká až středně těžká... ale ty hádanky... ty mě trápily. Zdatného adventuristu sice asi moc nezaskočí, ale mě jakožto "věčného nováčka" žánru dokázaly nejednou potrápit.

Technická stránka je naprosto úžasná. Krásná, ručně kreslená, 2D grafika dle mého překonává všechny ty novodobé renderované 3D adventury. Hra běži ve flashi a proto důrazně doporučuju čas od času ukládat nebo dopadnete jako já, kdy jsem nechtěně zmáčkl pravé tlačítko myši, zazmatkoval a omylem si nějakým záhadným způsobem hru shodil - samozřejmě neuloženou, takže jsem musel pěknej kus opakovat.

Herní doba se pohybuje okolo 5 hodin, spíše o něco méně a pro mě je to tak akorát. Machinarium je příjemná jednohubka na jedno odpoledne.

Pro: grafika a atmosféra, humor, parádní hudba, místo textu je příběh vyprávěn bublinami, tak akorát délka

Proti: přehnané množství miniher a docela náročných hádanek

+31
  • PC 85
Pro začátek, adventury příliš nehraji, ale díky konceptu a vizuální stránce Machinaria jsem neváhal a také nelitoval. Vizuálně podmanivý svět, kterým vám doprovází nejen skvělá hudba Tomáše Dvořáka a komiksové bubliny Jaromíra Plachého, ale také přímočarý děj a nadhled autorů. Jejich příjemný humor totiž dodává celému strojovému a špinavému vzhledu Machinaria natolik potřebný nadhled a kus roztomilosti, který vychází z hlavní postavy (i jeho družky).

Málokdy se mi stane, že i na pouhé hlavní menu koukám pár minut a sleduji každý detail, každý pohyb, každou postavičku co přiletí, když se nic neděje. To samé během hry, kdy hlavní postava vzpomíná na děj předcházející samotné hře. Právě vyprávění příběhu je úžasnou stránkou hry, protože nepřítomnost textu ani na minutu nevadí. Na druhou stranu, občas se mi stalo, že jsem nevěděl co přesně jít udělat dál, resp. jsem věděl, ale nevěděl jsem jak. K tomu se váže malá stížnost na ostatními uživateli zmíněná aktivní místa, na které můžete klikat. Je škoda, že na některá zařízení lze klikat pouze (!) pokud jste u nich relativně blízko. Nějaké projíždění myší po vámi zajímavých předmětech a jejich proklikávání občas opravdu nefunguje. Ale postup ve hře není tak složitý, hlavolamy také ne.

Přesto nemůžu říct, že bych nepoužil návod. Použil jsem ho a občas se mi stalo, že chyba byla v mé orientaci (stál u dveří a nevšimnout si tlačítka, na které jsem měl cvaknout občas naštvalo:)). Hádanky samotné mě rozhodně bavily, jsou jednoduše řešené a v 95% je jejich smysl ihned jasný, občas je však nutné se trochu zamyslet (teď čtu, že tam byl nějaký návod za minihrou, tak to si ještě jdu najít:)). Právě nutnost myslet v poměrně širokých souvislostech neustále přístupného světa robůtků je zajímavý aspekt, na který se hráč musí rychle přizpůsobit. Je však skvělé, že autoři se nebáli vložit do hry i další minihry, ať automatovky jako Alien Invaders. Přesto všechno je finále hry trochu slabší a herní doba vcelku průměrná. Osobně bych tipoval, že jedno delší odpoledne na dohrání bude stačit. Určitě bych si ale ochutnal přídavek...

PS: cena hry začínala na nějakých 25 dolarech, dnes se dá sehnat za stovku (nejen v trafikách) a poměr cena/výkon tu asi nemusím příliš zmiňovat:)

Pro: Vizuální úroveň prostředí a postav, hudba, bubliny, hlavolamy, minihry a nadhled, přítomnost návodu, Češí umí:)

Proti: Občas není jasné, jak pokračovat dál, jednotný vizuální styl občas ztěžuje orientaci mezi aktivními věcmi, závěr

+31
  • PC 85
Machinarium může na první pohled vypadat jako robotická verze Samorosta. Není toúplně pravda. Jedná se sice o stejný žánr a obě hry mají mnoho společného, ale nejsou stejné. Především je zde řada miniher, které ani v jednom ze Samorostů nebyly a také narostla obtížnost. S tou se však autoři poprali dost originálně. Ve hře je přítomen návod, který však můžete vidět až po zdolání minihry. Tím se hra vyhnula jakýmkoliv frustrujícím zásekům, ale také postupu, že se hráč neustále dívá do návodu.

Grafické zpracování je úžasné (jak je u Amanity zvykem). Spolu s hudebním doprovodem vytváří skvělý herní zážitek. Navíc je svět Machinaria tajemný a člověk jej chce prozkoumávat. Akorát jsem se zasekl u několika miniher (piškvorky třeba). Jinde jsem měl trochu problém pochopit návod. Těchto úseků je však málo.

Pro: Zpracování, návod, atmosfra

Proti: Některé minihry, občas není úplně jasný postup dál

+29
  • PC 85
Nebýt Herní výzvy 2016, k Machinariu, i když jsem si na něj brousil zuby vlastně už od vydání, bych se asi jen tak nedokopal - a to by byla chyba.

Hra mě uchvátila svým grafickým zpracováním. Nad krásně kreslenou grafikou jsem se rozplýval v každém novém okně, do kterého jsem vstoupil a zároveň i v každém starém okně, do kterého jsem se zase vrátil. Uchvátily mě i všudypřítomné detaily, kterých je ve hře opravdu přehršel. Příběh je vyprávěný obrázkovými bublinami, které utváří univerzální jazyk. Proto je hra přístupná každému a jediný text, který ve hře najdete, je ten v menu (překladatel se musel opravdu nadřít) - za to velké PLUS. Příběh jako takový je jednoduchý. Vaším úkolem je zachránit svou robotku, kterou někdo unesl. O příběh tu, ale narozdíl od jiných advertur, zas tak moc nejde.

Hra rychle odsypává. Úkoly nejsou moc složité. Přitom vás jistí všudypřítomná nápověda, kterou můžete využít. Co se mi ale nelíbilo, bylo velké množství puzzlů. Pokud něco na adventurách nemám rád, jsou to právě puzzly. Problémem je, že v Machinariu jsou, s trochou nadsázky, na každé druhé obrazovce. Když jsem se ve hře zasekl, bylo to právě na puzzlu, což mi trochu prodloužilo herní dobu, která taky není, kdo ví jaká.

Sečteno, podtrženo. Machinarium už ve své době získalo několik ocenění. Já bych mu udělil ještě jedno, malé, bezvýznamné ocenění - adventura s nejhezčím grafickým kabátkem od počátku věků do roku 2016 (a možná i déle). I přesto má hra několik chybiček, které nejdou opomenout. Za to, společně s kratší herní dobou, si hra zaslouží "jen" 85%.

Pro: grafika, soundtrack, atmosféra

Proti: puzzly, krátká herní doba

+29
  • PC 80
Literatura, filmy a hry kompletně změnily můj pohled na roboty celkově a začal jsem se k nim chovat s největší možnou úctou a respektem. Přeci jenom bych byl nerad, aby se jednoho krásného dne proti mně otočila má elektronika.. Aby mi toustovač konzistentně připaloval toasty nebo chytrý vysavač zanechával všude nepořádek. Další dílo, které utvrdilo můj vztah ke strojům je point’n’click adventura Machinarium.

Příběh je vcelku prostý, jakožto robůtek Josef musíte překazit zlověstné plány bratrstva černé čepice, jenž chtějí vyhodit do povětří centrální věž vůdce města. Začínáte na šrotišti, kam jste na začátku hry vyhozeni a postupně se prodíráte překážkami a městem od jeho "dna" až na vrchol. Příběh mě bavil, líbilo se mi prozkoumávat zákoutí robotího městečka a seznamovat se se světem Machinaria. Líbilo se mi, že je děj vyprávěný beze slov, a i přesto byl plně pochopitelný. Je ovšem pravda, že celému příběhu chybí nějaká výraznější katarze. Chybělo mi nějaké uspokojivé vyvrcholení, nějaká poslední tečka, která by celý tento robotí epos zakončila.

Největší highlight celé hry je však nádherný vizuál a bravurní soundtrack, přičemž tyto dva faktory samy o sobě tvoří z Machinaria opravdu výjimečné umělecké dílo. Na ručně kreslenou grafiku je radost pohledět, přičemž společně s barevnou paletou dodávají hře zvláštní atmosféru. Tuto atmosféru nelze nijak jednoznačně popsat. Na jednu stranu při pohledu na všudypřítomnou rez, ošuntělost prostředí a celkovou ponurou náladu na mě hra působila nepatrně depresivním postapokalyptickým dojmem, leč toto na druhou stranu negovali roztomilí robůtci, jejich chování, animace a celkově nadnesený humor.
Bylo by také trestuhodné opomenout geniální a atmosférický soundtrack, který právě celou prazvláštní atmosféru krásně buduje, doplňuje a některé momenty i podkresluje. Právě jako samotná hra, tak i hudba není nijak jednoznačná a dokáže ve vás vzbuzovat různou škálu emocí. Při poslechu mimo hru, jsem ještě více docenil jeho sílu a jistě si ho budu muset opatřit i na vinylu.

Za největší kámen úrazu však považuji design puzzlů… Po většinu času je jasné, co máte dělat a některé puzzly mi přišly velmi hezky promyšlené a logické. Na druhou stranu jsem často narážel na situace, kdy jsem byl dočista ztracený a nevěděl jak dál. Sem tam jsem využil nápovědy, co hra nabízí, ale i s ní jsem nevěděl, jak docílit zdárného řešení. Mnohokrát jsem přehlédl důležitý předmět, který splynul se scénou, jindy vám prostě hra některé hádanky dostatečně nevysvětlí.
Vedle řešení logických úkolů se také dočkáte hraní různých miniher, ať už se jedná o piškvorky, space invaders nebo jiné logické minihry. Ty jsou dobře zpracované, jednoduché a hlavně zábavné, přičemž se jedná o příjemné zpestření hry.

Machinarium je díky svému vizuálu a soundtracku mimořádnou a výjimečnou hrou, ze které čiší láska a pozornost, kterou jí vývojáři jistě věnovali. Ovšem slabší zakončení a občasné kiksy v designu hádanek mě sem tam vyvedly z míry, ovšem jako celek je Machinarium jedinečnou hrou, která si našla místo v mém srdci.
+29
  • PC 80
Trochu jsem se po té hromadě pochvalných recenzí bál, ale Machinarium nezklamalo. Není vždy potřeba mít ukrutně promyšlený příběh, i takto jednoduchoučká zápletka, když se dobře podá, dokáže zaujmout. V tomto případě to dobré podání samozřejmě stojí na tom úchvatném grafickém představení, které nám Amanita Design předvedlo. Grafiku moc hezky i když celkem minimalisticky doplňují zvuky. Právě zde si našinec uvědomí, že jde o tuzemský produkt, a to přesto že si poslechneme jen jednoduché citoslovce.

Mě osobně sedla i zvolená kombinace herních mechanik. Používání předmětů mi přišlo logické, navíc celkem kvituji, že předměty po použití nezůstávají v inventáři a při zákysu nenastává situace, kdy zbytečně marníte čas zkoušením všeho na všechno. Logických hádanek je podle mě tak akorát, některé dokázaly potrápit, ale u žádné jsem neměl pocit, že je to úplná hovadina, na kterou se prostě nedá přijít.

Obtížnost se mi tedy zdála přiměřená, není to úplně triviální, ale na většinu věcí se dá přijít selským rozumem. Velmi oceňuji zvolený způsob nápovědy, tedy nejprve jen malé ťuknutí v podobě žárovky, a teprve když opravdu nevíte, tak kompletní řešení v knize, jejíž otevření, si ale musíte zasloužit odehráním drobné minihry. Není potřeba tedy lézt někam na Youtube a hledat nějaký jiný návod.

Zatím jsem jen chválil, je tedy na místě se ptát, jestli mi i něco vadilo. No asi nejvíc ten pomalý pohyb, zvláště ve chvílích kdy vykysnete na nějakém problému, a začínáte zkoušet všechno možný. To byly chvíle, kdy jsem robůtka tlačil očima, a toužil mu vyměnit motůrek. Otázkou také zůstává, jestli je nějaký důvod se k této hře v budoucnu vracet. Je sice fakt, že např. momenty, jako třeba když robůtek sedí na záchodě a dělá "E-E", stojí za zopakování. Nicméně je asi pravděpodobné, že opakovaným hraním, bych si možná už trochu zkazil skvělý zážitek. A to se mi ani trochu nechce.
+28
  • PC 90
Neuvěřitelné ! Rád si zahraju něco u čeho se musí přemýšlet. Objevujete se na různých hezky kresleně zpracovaných místech ve kterých ,je složitý mechanismus na denním pořádku. Tahle hra je docela roztomilá. Hrajete v rozmanité spleti chodeb ,místností a chodbiček ve kterých ,se snažíte najít pokračování v podstatě nekončícího příběhu. Je zde i trochu té akce a napětí. Klobouk dolů.

Pro: Kreslenost ,Složitost ,Spletitost ,Česká hra ,Detaily

Proti: nic zásadního

+26