Adventury jsem nikdy nemusel, ale Machinarium mě okouzlilo. Prostředí, grafické zpracování, atmosféra, logické puzzly a poťouchlé postavičky z plechu se mi zalíbily natolik, že nemohu udělit jiné než absolutní hodnocení. Jakožto adventurního novorozence mě sbírání a kombinování předmětů v Machinariu přišlo jednak naprosto logické a díky tomu bezproblémové. Do adventur jsem se nikdy nepouštěl právě z důvodu, že sbírání, kombinování a používání předmětů je podmíněno herním stylem zkus všechno na všechno. Zde nikoliv. Jakmile jsem zde něco sebral, prakticky během chvilky mi došlo, k čemu to bude potřeba. Navíc zde odpadá otravné vracení se o několik obrazovek zpět. Samozřejmě sem tam je potřeba mezi obrazovkami pendlovat, ale není to nic strašného.

Některé tužší puzzly s vypínači, tlačítky a různými rozvody jsou vytvořeny v zábavném stylu, kdy využijete vlastní představivost a logiku. Někdy to byla sice otázka štěstí, že se to či ono povedlo zprovoznit, ale to k tomu patří. Pokud všechno selhalo, využil jsem jednoduché nápovědy, kterou je možné zpřístupnit po zahrání krátké minihry s klíčem a pavoučky. Super nápad, který v situacích trochu frustrujících dokáže opět hráče vrátit do hry. Podmanivý soundtrack a některé ambientní melodie mě dostávají pořád a jsem velice rád, že jsem si pořídil sběratelskou edici.