RawarTahle pecka od zkušených mazáků, kteří mají na svědomí Bioshock se opravdu povedla, svým konceptem Bioshock velice připomíná ale navíc je okořeněná o možnost celou jí projít bez jediného zabití, za pomoci plížení a chytrého využívání okolí, což je mimochodem výzva a mě se to skoro povedlo. Opravdu skvěle vymyšlený příběh o krysím moru, intrikářských šlechticích a vraždě císařovny je na jedničku a holčička, kterou zachráníte Vám přiroste k srdci. Je jen na Vás jak se ke hraní postavíte, budete do všech píchat na potkání, střílet od pasu a nechávat za sebou kupy mrtvol ? A nebo v sobě najdete lidskost a i v době ponuré a zatuchlé se pokusíte zůstat člověkem. Hra Vám dává najevo že pokud se rozhodnete pro vraždění, nezabíjíte jen červené tečky na minimapě, ale lidské bytosti, se svými vlastními životy, osudy, rodinami. Hra Vás staví do role soudce a kata zároveň a mám takový pocit že to v lecčem dokáže utužit skutečný charakter člověka. Všechny mise jsou parádně provedeny, úkoly jsou zajímavé a lokace mají šmrnc. A když se rozhodnete jít cestou dobra, hra Vás za to odmění :-) Tak meč do pochvy, nabít uspávacíma a hurá na lov Korvo !!!
Komentáře
UsermatorKdyž jsem slyšel o Dishonored, tak jsem od toho moc nečekal, protože úplně poprvé jsem o tom slyšel od spolužáků ve škole dlouho před vydáním, a ti obvykle moc dobrý vkus na hry nemaji, tentokrát bych jim však křivdil.
Hra je důkazem toho, že lze udělat hru roku (a nebýt Bioshock Infinite, tak možná i desetiletí), bez toho, aby vám transformovala grafickou kartu na elektrický sporák.
Grafika je pěkná, textury nejsou moc detailní, ale jednotlivé objekty jsou do prostředí zakomponovány tak, že si toho ani nevšimnete.
Příběh je asi hlavním plusem celé hry. Líbí se mi, jak je zakomponovaný do světa a skvěle se k němu hodí. Je temný, a člověk ho může měnit. Vlastně v našich rukách je toho docela dost.Nejvíce mě zasáhl odlišný přístup převozníka Samuela a zlotřilost/milost malé Emily Bohužel většina zvratů je částečně odhadnutelná předem.
Herní mechanismy jsou zvládnuty bravurně a žádná schopnost či část vybavení není navic. Skilly jsou úžasné, vzlášť mžik a zastavení času jsou skilly se kterými se může hráč pořádně vyřádit, při likvidaci protivníků. Já jsem volil taktiku nezabíjecí, a to zastavením času a následným zaškrcením protivníka v boji.
Corvo je opravdu charismatický, i když vlastně nic neříká. Je to tím, jak k němu ostatní přistupují a jeho slova vlastně nejsou k popsání jeho charakteru potřeba. Emily je roztomilá a líbil se mi vztah mezi ní a Corvem.
Závěrem: Hra mě bavila z důvodů těchto: Při likvidaci protivníků může člověk využít svou kreativitu téměř v plné míře. Hra má úžasný příběh, který je zakomponován do toho správného světa a nic nepřečnívá. Několik dalšich věcí, ale ty určitě objevíte sami (nebo jste už objevili)
Vedle Nového Bioshocku Infinite je to jedna ze dvou mých TOP her.
Hra je důkazem toho, že lze udělat hru roku (a nebýt Bioshock Infinite, tak možná i desetiletí), bez toho, aby vám transformovala grafickou kartu na elektrický sporák.
Grafika je pěkná, textury nejsou moc detailní, ale jednotlivé objekty jsou do prostředí zakomponovány tak, že si toho ani nevšimnete.
Příběh je asi hlavním plusem celé hry. Líbí se mi, jak je zakomponovaný do světa a skvěle se k němu hodí. Je temný, a člověk ho může měnit. Vlastně v našich rukách je toho docela dost.Nejvíce mě zasáhl odlišný přístup převozníka Samuela a zlotřilost/milost malé Emily Bohužel většina zvratů je částečně odhadnutelná předem.
Herní mechanismy jsou zvládnuty bravurně a žádná schopnost či část vybavení není navic. Skilly jsou úžasné, vzlášť mžik a zastavení času jsou skilly se kterými se může hráč pořádně vyřádit, při likvidaci protivníků. Já jsem volil taktiku nezabíjecí, a to zastavením času a následným zaškrcením protivníka v boji.
Corvo je opravdu charismatický, i když vlastně nic neříká. Je to tím, jak k němu ostatní přistupují a jeho slova vlastně nejsou k popsání jeho charakteru potřeba. Emily je roztomilá a líbil se mi vztah mezi ní a Corvem.
Závěrem: Hra mě bavila z důvodů těchto: Při likvidaci protivníků může člověk využít svou kreativitu téměř v plné míře. Hra má úžasný příběh, který je zakomponován do toho správného světa a nic nepřečnívá. Několik dalšich věcí, ale ty určitě objevíte sami (nebo jste už objevili)
Vedle Nového Bioshocku Infinite je to jedna ze dvou mých TOP her.
Pro: Charakter Corva, úžasně vyprávěný příběh, vcelku originální dílo
Proti: předvídatelné zvraty příběhu
LuccinyHryDishonored vás zavede do fantasy verze osvícenství, kde je šlechta zkažená, společenská morálka prohnilá, armádní důstojníci a vědci myslí jen na vlastní prospěch a všechno odnesou nejnižší vrstvy. Hra vás nakonec ponaučí, že s tím nemůžete nic dělat, jelikož ideály revolucionářů neobstojí, jakmile se dostanou k moci, a jediné, nad čím máte kontrolu - a nad čím realisticky můžete mít kontrolu - je váš vlastní přístup. Na tom závisí vše a hra vám umožňuje vypořádat se s vaší situací v duchu chaotického zla i spořádaného dobra. Kolik lidí zabijete, kolik omráčíte a kolika se vyhnete je jen na vás, takže můžete ze svého hrdiny udělat maskovaného ochránce nevinných i nelítostného vraha. Můžete volit mezi různými cestami v rámci prostředí a dostanete i poměrně velkou nabídku magických schopností, takže máte opravdu na výběr, jak se s misemi vypořádáte. Teleport je asi nezbytný, mimo to bylo zpomalení času moje nejoblíbenější.
Svět, ve kterém se nacházíte, je popsaný namátkově a útržkovitě a nabízí i velmi zajímavý a bohužel velmi nedotažený duchovní přesah, a to sice postavu Cizince, s kterým se setkáváte ve snech. Také mi vadilo, že namísto toho, aby autoři nechali vašeho hrdinu být relativně morálně na výši navzdory tomu, že žije ve stejném světě jako ostatní postavy, tak se vás hra snaží navést tak trochu do pozice boha a to tím, že vám dává magickou schopnost srdce, které umožňuje slyšet nejtajnější přání a vůbec vám ukazuje úroveň "dobra" ostatních. Jako kdybyste se pak měli rozhodovat koho ušetřit podle toho, co vám na něj vaše nadpřirozené srdce prozradí -což mi nepřipadalo nejšťastnější.
Prostředí nejsou kdovíjak rozsáhlá nebo různorodá, takže pro mě, která si příliš neužívá sáhodlouhé průzkumy pořád toho samého, ideální. Určitě se vyplatí sesbírat co nejvíce run, ostatní úkoly jako odemykání sejfů jsou spíš jen pro zájemce, protože peněz i tak nasbíráte dost. Protivníci jsou především strážníci, občas také morem nakažení zombie nebo pouliční gangy, takže variabilita průměrná; navíc se nechovají dvakrát chytře, ale alespoň si musíte dávat pozor, abyste odtáhli těla ostatních, případně deaktivovali alarm. Tedy pokud nechcete pořád bojovat nebo utíkat. Příběh je lineární, jedna mise za druhou (není jich mnoho), naštěstí v momentě, kdy už vám to připadá jednotvárné, tak se účastníte maškarního plesu, zradí vás vaši spolupracovníci nebo narazíte na místní ježibabku chystající se uvařit další místní zločineckou figuru v kotli. Hlavní hrdina je hádankou i pro vás, jelikož nemluví a vidíte ho jen na plakátech hledaných zločinců (což je škoda, protože je evidentně o dost pohlednější než ostatní postavy, které občas nemají daleko ke karikaturám), na druhou stranu si z něj ale můžete tím spíš udělat nepopsaný list a dát mu přesvědčení dle své volby.
***
Po druhém dohrání musím ocenit, jak se příběh, jeho konec a osudy postav přizpůsobují tomu, jestli jste psychopatický stroj na vraždění nebo mírumilovné ořezávátko, které ani nájemnému vrahovi neublíží, ale zároveň musím dodat, že samozřejmě ještě vymakanější by bylo, kdyby existovala i možnost zlaté střední cesty a hra trochu brala v potaz, koho a jak jste případně zabili.
Svět, ve kterém se nacházíte, je popsaný namátkově a útržkovitě a nabízí i velmi zajímavý a bohužel velmi nedotažený duchovní přesah, a to sice postavu Cizince, s kterým se setkáváte ve snech. Také mi vadilo, že namísto toho, aby autoři nechali vašeho hrdinu být relativně morálně na výši navzdory tomu, že žije ve stejném světě jako ostatní postavy, tak se vás hra snaží navést tak trochu do pozice boha a to tím, že vám dává magickou schopnost srdce, které umožňuje slyšet nejtajnější přání a vůbec vám ukazuje úroveň "dobra" ostatních. Jako kdybyste se pak měli rozhodovat koho ušetřit podle toho, co vám na něj vaše nadpřirozené srdce prozradí -což mi nepřipadalo nejšťastnější.
Prostředí nejsou kdovíjak rozsáhlá nebo různorodá, takže pro mě, která si příliš neužívá sáhodlouhé průzkumy pořád toho samého, ideální. Určitě se vyplatí sesbírat co nejvíce run, ostatní úkoly jako odemykání sejfů jsou spíš jen pro zájemce, protože peněz i tak nasbíráte dost. Protivníci jsou především strážníci, občas také morem nakažení zombie nebo pouliční gangy, takže variabilita průměrná; navíc se nechovají dvakrát chytře, ale alespoň si musíte dávat pozor, abyste odtáhli těla ostatních, případně deaktivovali alarm. Tedy pokud nechcete pořád bojovat nebo utíkat. Příběh je lineární, jedna mise za druhou (není jich mnoho), naštěstí v momentě, kdy už vám to připadá jednotvárné, tak se účastníte maškarního plesu, zradí vás vaši spolupracovníci nebo narazíte na místní ježibabku chystající se uvařit další místní zločineckou figuru v kotli. Hlavní hrdina je hádankou i pro vás, jelikož nemluví a vidíte ho jen na plakátech hledaných zločinců (což je škoda, protože je evidentně o dost pohlednější než ostatní postavy, které občas nemají daleko ke karikaturám), na druhou stranu si z něj ale můžete tím spíš udělat nepopsaný list a dát mu přesvědčení dle své volby.
***
Po druhém dohrání musím ocenit, jak se příběh, jeho konec a osudy postav přizpůsobují tomu, jestli jste psychopatický stroj na vraždění nebo mírumilovné ořezávátko, které ani nájemnému vrahovi neublíží, ale zároveň musím dodat, že samozřejmě ještě vymakanější by bylo, kdyby existovala i možnost zlaté střední cesty a hra trochu brala v potaz, koho a jak jste případně zabili.
Pro: vlastní morální přístup, "temný" příběh, množství schopností, cest
Proti: místy nedotažený příběh, jednotvární protivníci
Kosi..Jelikož jsem nedávno kompletně upgradoval celou bednu, rozhodl jsem se, že si po dlouhym čase dopřeju opravdovou pecku v plnejch detailech - novinku - hru která se peče na výsluní, o které se většina vyjadřuje v superlativech. Tak sem do toho šel a netrpělivě očekával, kdy se dostaví herní extáze:
Grafika i design lokací se jednoznačně povedl. Město má svou atmosféru a každá významější stavba stojí za to. (most a maják u mě vedou) Zvukový podkreslení taky slušný, když pominu neustále se opakující hlášky strážných, kteří si dojednoho pískají stejnej a navíc neoriginální "drunkensailor" motiv. Hlavní hudební téma se však vskutku povedlo, ačkoli se jedná jen o velmi jednoduchou a neustále se opakující melodii.
Možností jak hru hrát je skutečně mnoho: tiše zabíjet ze zálohy, nepřátele jen omračovat a procházet jim za zády nebo řádit v divokých face-to-face bitkách alarm-nealarm. To je sice plus ale i mínus. Je zde totiž tolik možností k postupu, že se pak stává průchod hrou poměrně jednoduchej - na každym kroku číhá cesta jak někoho obejít, kam schovat jeho tělo atp. Hru jsem dohrál na druhou nejtěžší obtížnost a větší potíže jsem v podstatě za celou dobu nepocítil. Fajtit face-to-face jsem si vyzkoušel jen krátce, bohužel jsem tak (možná náhodou) narazil na místo kde neustále síly doplňovali další a další strážní - že by autorespawn?
Kouzla jsem se snažil vůbec nevyužívat, bohužel se teleport pro průchod hrou (pokud jsem se dobře díval) využívat občas musel. Jak jsem koukal, tak právě tyto kouzla hráči dávají tak brutální výhody, že obtížnost sráží ještě mnohem níž a ze hry dělají procházku růžovym sadem.
Příběh žádná sláva - prostě šedivej standard. Náš Corvo je navíc typ němé postavy, co jen tupě civí na ostatní (když pominu občasnou možnost volby odpovědi - OK, jedem/Ne, počkej chvíli). Zvrat jsem očekával a tak mě tedy dech rozhodně nevyrazil.
Herní svět je sice po stránce designu, jak jsem uvedl výše, vymodelovován hezky a působivě, nicméně opravdu nechápu stupeň jejich technologickýho pokroku: Elektromagnetický stěny, strážní bleskometný střílny, automatický samohybný granátometný věže, moderní elektrický vlaky. Nicméně zásobník, nebo aspoň bubínek na pistoli však ještě neobjevili a jediná palná zbraň je zde bambitka. Na kuši jsem se (jakožto skutečnej kušostřelec) velmi těšil, bohužel mě tak velmi zklamalo, že se jedná pistolovku, kterou náš Corvo hravě nabije jednou (levou) rukou za vteřinu a to i při divoké mečovačce. Silniční vozidlo jsem nikde (pokud si dobře vzpomínám) nezaznamenal, nicméně motorový čluny i větší nákladní lodě se zde vyskytují běžně. Když k tomu připočtu "koloniální" módu a magii, vychází mi z toho nikoli propracovanej svět, ale mišmaš, kde se použilo to, co se autorům hodilo pro efekt.
Co mě však na hře nejvíce zklamalo, byl fakt, že hra neobsahuje mapu, nýbrž pouze mnou tolik nenáviděnou směrovou šipku kam jít. Ale ano, samozřejmě že jsem si veškerej HUD včetně zmiňovaného zvýraznění cíle povypínal, ale pak se nebylo dle čeho orientovat - ani popis cesty, ani mapa zde není (až na vyjímky) k dispozici, což je u hry, kde je svět dělen na menší průchodné lokace, poměrně nutnost. Musel sem si tak občas najet do nastavení a zapnout zvýraznění cíle, abych si zkontroloval správnost směru a stejnou cestou ho znova vypínal - otravný.
Suma sumárum - Dishonored je sice nadprůměrná a hezky vypadající hra s minimem chyb, ale na druhou stranu neobsahuje nic proč bych si jí v budoucnu zopakoval, bohužel. To, že sedne většině hráčů poněvadž podporuje více herních stylů je hezký a projevuje se to bezesporu i na celkovém ohodnocení, ale u mě je to za 75 % - obyčejnej nablýskanej mainstreamovej nadprůměr.
Grafika i design lokací se jednoznačně povedl. Město má svou atmosféru a každá významější stavba stojí za to. (most a maják u mě vedou) Zvukový podkreslení taky slušný, když pominu neustále se opakující hlášky strážných, kteří si dojednoho pískají stejnej a navíc neoriginální "drunkensailor" motiv. Hlavní hudební téma se však vskutku povedlo, ačkoli se jedná jen o velmi jednoduchou a neustále se opakující melodii.
Možností jak hru hrát je skutečně mnoho: tiše zabíjet ze zálohy, nepřátele jen omračovat a procházet jim za zády nebo řádit v divokých face-to-face bitkách alarm-nealarm. To je sice plus ale i mínus. Je zde totiž tolik možností k postupu, že se pak stává průchod hrou poměrně jednoduchej - na každym kroku číhá cesta jak někoho obejít, kam schovat jeho tělo atp. Hru jsem dohrál na druhou nejtěžší obtížnost a větší potíže jsem v podstatě za celou dobu nepocítil. Fajtit face-to-face jsem si vyzkoušel jen krátce, bohužel jsem tak (možná náhodou) narazil na místo kde neustále síly doplňovali další a další strážní - že by autorespawn?
Kouzla jsem se snažil vůbec nevyužívat, bohužel se teleport pro průchod hrou (pokud jsem se dobře díval) využívat občas musel. Jak jsem koukal, tak právě tyto kouzla hráči dávají tak brutální výhody, že obtížnost sráží ještě mnohem níž a ze hry dělají procházku růžovym sadem.
Příběh žádná sláva - prostě šedivej standard. Náš Corvo je navíc typ němé postavy, co jen tupě civí na ostatní (když pominu občasnou možnost volby odpovědi - OK, jedem/Ne, počkej chvíli). Zvrat jsem očekával a tak mě tedy dech rozhodně nevyrazil.
Herní svět je sice po stránce designu, jak jsem uvedl výše, vymodelovován hezky a působivě, nicméně opravdu nechápu stupeň jejich technologickýho pokroku: Elektromagnetický stěny, strážní bleskometný střílny, automatický samohybný granátometný věže, moderní elektrický vlaky. Nicméně zásobník, nebo aspoň bubínek na pistoli však ještě neobjevili a jediná palná zbraň je zde bambitka. Na kuši jsem se (jakožto skutečnej kušostřelec) velmi těšil, bohužel mě tak velmi zklamalo, že se jedná pistolovku, kterou náš Corvo hravě nabije jednou (levou) rukou za vteřinu a to i při divoké mečovačce. Silniční vozidlo jsem nikde (pokud si dobře vzpomínám) nezaznamenal, nicméně motorový čluny i větší nákladní lodě se zde vyskytují běžně. Když k tomu připočtu "koloniální" módu a magii, vychází mi z toho nikoli propracovanej svět, ale mišmaš, kde se použilo to, co se autorům hodilo pro efekt.
Co mě však na hře nejvíce zklamalo, byl fakt, že hra neobsahuje mapu, nýbrž pouze mnou tolik nenáviděnou směrovou šipku kam jít. Ale ano, samozřejmě že jsem si veškerej HUD včetně zmiňovaného zvýraznění cíle povypínal, ale pak se nebylo dle čeho orientovat - ani popis cesty, ani mapa zde není (až na vyjímky) k dispozici, což je u hry, kde je svět dělen na menší průchodné lokace, poměrně nutnost. Musel sem si tak občas najet do nastavení a zapnout zvýraznění cíle, abych si zkontroloval správnost směru a stejnou cestou ho znova vypínal - otravný.
Suma sumárum - Dishonored je sice nadprůměrná a hezky vypadající hra s minimem chyb, ale na druhou stranu neobsahuje nic proč bych si jí v budoucnu zopakoval, bohužel. To, že sedne většině hráčů poněvadž podporuje více herních stylů je hezký a projevuje se to bezesporu i na celkovém ohodnocení, ale u mě je to za 75 % - obyčejnej nablýskanej mainstreamovej nadprůměr.
Pro: design, grafická stránka, atmosféra světa
Proti: nevyrovnaná technologická vyspělost, absence mapy nebo orientačních pokynů = nutnost používat směrovou šipku, zpracování bojů a především střelby (nabíjení kuše!), příliš jednoduché, zbytečný kouzla
Avanger55Hlavní tahák dishonored je jednoznačně prostředí a jeho využití.Na místo určení se můžete dostat po zemi , po střechách domů , kanalizací a skoro vždy je těchto cest na výběr více.
Hru můžete hrát různými styly třeba se jen přiblížit a nepřátelé pouze omračovat taky můžete být tichý zabiják a naopak můžete hrát akčním stylem , využívat všechny smrtící zbraně a dát všem najevo že procházíte.Na konci každé mise se zobrazí statistiky a vyhodnocení.Po lokacích se vyskytují runy a kostěné amulety v jejichž hledání vám pomůže srdce které vám darovalcizinec.Za runy si vylepšujete své schopnosti , tyto schopnosti vám daroval cizinecmezi ně patří například temný zrak který umožnuje vidět nepřátelé skrze zdi , krátká teleportace s názvem mžik , zpomalení nebo zastavení času atd.Ve hře se po lokacích nachází peníze za které si kupujete nové věci , munici ,vylepšení atd.Ve hře se nachází také elixíry například elixír zdraví nebo many používání kouzel vás totiž něco stojí.Všude po lokacích se nachází jídlo které nemůžete brát sebou ale hlavní je slouží pro doplnění
životů.Nepřátelé mají po boku různé poplašné nebo obranné zařízení například alarm který po spuštění přivolá posily , světelná zed která nechá projít pouze stráže ostatní se po dotyku vypaří , automatické strážní věže které po nepřátelích střílí rakety a poslední je obloukový stožár tohle nenechá kolem sebe nikoho projít kromě stráží. Naštěstí se všechno dá vypnout , stačí odebrat velrybí olej ale pomocí zkratovače můžete tyto stroje využít ve svůj prospěch a to tak že budou brát vojáky za nepřátelé a vás nechají být.Co se týče zbraní tak máte zbran v obou rukách v pravé ruce máte vždy svůj meč ale zbran v levé ruce můžete měnit jako například pistole , kuše která má několik druhů šipek například normální , uspávací a zápalnou a ještě granáty. Ale co je v dishonored špatné je umělá inteligence nepřátelé mají omezenou dohlednost a pokud od nich stojíte trochu dál můžete si tam zaskákat a oni si vás nevšimnou ale pokud si vás všimnou seběhnou se na vás všichni nepřátelé z okolí.Ale ve hře jsou i horší protivníci než vojáci například obří roboti , psi , nakažení civilisté a teleportující se vrazi.A poslední vizuál samotné hry , grafika vypadá nádherně několikrát sem se zastavil a obdivoval ji
A ještě poslední věc jak se hra líbila mě: fakt hodně nejlepší stealth hra kterou znám těším se na druhý díl ale do těch sto procent tem něco chybí nebo je něco špatně , to fakt nevím ale těch sto dát nemůžu
Hru můžete hrát různými styly třeba se jen přiblížit a nepřátelé pouze omračovat taky můžete být tichý zabiják a naopak můžete hrát akčním stylem , využívat všechny smrtící zbraně a dát všem najevo že procházíte.Na konci každé mise se zobrazí statistiky a vyhodnocení.Po lokacích se vyskytují runy a kostěné amulety v jejichž hledání vám pomůže srdce které vám darovalcizinec.Za runy si vylepšujete své schopnosti , tyto schopnosti vám daroval cizinecmezi ně patří například temný zrak který umožnuje vidět nepřátelé skrze zdi , krátká teleportace s názvem mžik , zpomalení nebo zastavení času atd.Ve hře se po lokacích nachází peníze za které si kupujete nové věci , munici ,vylepšení atd.Ve hře se nachází také elixíry například elixír zdraví nebo many používání kouzel vás totiž něco stojí.Všude po lokacích se nachází jídlo které nemůžete brát sebou ale hlavní je slouží pro doplnění
životů.Nepřátelé mají po boku různé poplašné nebo obranné zařízení například alarm který po spuštění přivolá posily , světelná zed která nechá projít pouze stráže ostatní se po dotyku vypaří , automatické strážní věže které po nepřátelích střílí rakety a poslední je obloukový stožár tohle nenechá kolem sebe nikoho projít kromě stráží. Naštěstí se všechno dá vypnout , stačí odebrat velrybí olej ale pomocí zkratovače můžete tyto stroje využít ve svůj prospěch a to tak že budou brát vojáky za nepřátelé a vás nechají být.Co se týče zbraní tak máte zbran v obou rukách v pravé ruce máte vždy svůj meč ale zbran v levé ruce můžete měnit jako například pistole , kuše která má několik druhů šipek například normální , uspávací a zápalnou a ještě granáty. Ale co je v dishonored špatné je umělá inteligence nepřátelé mají omezenou dohlednost a pokud od nich stojíte trochu dál můžete si tam zaskákat a oni si vás nevšimnou ale pokud si vás všimnou seběhnou se na vás všichni nepřátelé z okolí.Ale ve hře jsou i horší protivníci než vojáci například obří roboti , psi , nakažení civilisté a teleportující se vrazi.A poslední vizuál samotné hry , grafika vypadá nádherně několikrát sem se zastavil a obdivoval ji
A ještě poslední věc jak se hra líbila mě: fakt hodně nejlepší stealth hra kterou znám těším se na druhý díl ale do těch sto procent tem něco chybí nebo je něco špatně , to fakt nevím ale těch sto dát nemůžu
Pro: STEALTH ,příběh,grafika,prostředí,kouzla,zbraně v obou rukách,herní doba
Proti: inteligence nepřátel
ThundeusHRÁNO NA PC
TENTO TEXT OBSAHUJE SPOILERY!
Po několika měsících od dohrání hry jsem konečně úspěšně zrehabilitován a mám tu schopnost něco napsat.
Hru jsem poprvé spustil až v lednu, takže jsem měl do té doby sledovat samé pozitivní reakce na tuhle peckovici.
Na mém průměrném PC jsem hru nakonec rojzel na střední až vysoké detaily, takže to nebyla až taková hrůza.
Nápad hry je úžasný, za tohle bych udělil Nobelovu cenu za nejlepší nápad v herním průmyslu. Bethesda svých dolarů určitě nelituje a taky získaly nějaké navíc...
Příběh je geniální jeden z těch, co mě po dlouhé době navnadil na delší hraní -když někdo zabije císařovnu a nástupkyně je malá Emily, tak je to vždy fascinující a přiotravený Corvo Attano na konci hry je motivován na pomstu!
Hratelnost je excelentní, na PC se to hrálo úžasně, sám jsem byl překvapen tím, čeho byli vývojaři schopni. Zamlouvala se mi i možnost vlézt pod stůl nebo do kontejneru.
Taky jsem mohl chodit jen tak po okolí a spíše se kochat prostředím než hrát, někdy jsem ani neplnil mise, ale zacházel daleko do detailů.
Celé je to úžasné a hlavně "vymoženosti" - teleport, ovládaní zvířat nebo vojáků.
I když na mém polorozpadlém PC jsem hru rozjel, nevšiml jsem žádných bugů. Ba dokonce ani technických lagů. No polygony pracují pilně!
Hra mě chytla i tím, že jsem mohl hrát na více stylů, takže nejen že jsem mohl jen tak vraždit, ale ani jsem nikoho zavraždit nemusel, ale jak to tak bývá, jsem hodně líný přemýšlet, takže jsem se snažit to projít co nejjednodušeji a když jsem něco zapomněl zasebou, už se mi nechtělo vracet.
Grafika není reálná, čehož jsi na poprvé nevšiml. Ale časem si člověk zvykne na to, na co musí!
Corvo nemluví! Což bylo vlastně mírně debilní... Kdyby uměl mluvit, tak jim přeci řekne,jak to doopravdy bylo. Ale možnost výběru dialogů to spravila. Není to až taková hrůza.
Hra mě taky překvapila svou hravostí a možností kreativovat své dosavadní schopnosti. Mohl jsem si přečíst tuny knih a neměl jsem dost.. Stále jsem hledal nové a nové knihy ke čtení(ve hře).
Hru jsem dohrál za 27hodin. Hodně jsem si ji užil, ale už se mi nechce hrát znova. Pořádně jsem se vykochal okolím, klidně prošel tutéž lokaci 3x a snažil se zapamatovat co nejvíce detailů a projít každou skulinu.
Verdikt:
Hru jsem vychválil, to je u mě obvyklé, protože k hrám mám určitý vztah a vždy hledám i v té největší kravině pozitivum, které ji aspoň trošku pomůže s hodnocením.
Bohudík bezchybné hře dávám 100%
TENTO TEXT OBSAHUJE SPOILERY!
Po několika měsících od dohrání hry jsem konečně úspěšně zrehabilitován a mám tu schopnost něco napsat.
Hru jsem poprvé spustil až v lednu, takže jsem měl do té doby sledovat samé pozitivní reakce na tuhle peckovici.
Na mém průměrném PC jsem hru nakonec rojzel na střední až vysoké detaily, takže to nebyla až taková hrůza.
Nápad hry je úžasný, za tohle bych udělil Nobelovu cenu za nejlepší nápad v herním průmyslu. Bethesda svých dolarů určitě nelituje a taky získaly nějaké navíc...
Příběh je geniální jeden z těch, co mě po dlouhé době navnadil na delší hraní -když někdo zabije císařovnu a nástupkyně je malá Emily, tak je to vždy fascinující a přiotravený Corvo Attano na konci hry je motivován na pomstu!
Hratelnost je excelentní, na PC se to hrálo úžasně, sám jsem byl překvapen tím, čeho byli vývojaři schopni. Zamlouvala se mi i možnost vlézt pod stůl nebo do kontejneru.
Taky jsem mohl chodit jen tak po okolí a spíše se kochat prostředím než hrát, někdy jsem ani neplnil mise, ale zacházel daleko do detailů.
Celé je to úžasné a hlavně "vymoženosti" - teleport, ovládaní zvířat nebo vojáků.
I když na mém polorozpadlém PC jsem hru rozjel, nevšiml jsem žádných bugů. Ba dokonce ani technických lagů. No polygony pracují pilně!
Hra mě chytla i tím, že jsem mohl hrát na více stylů, takže nejen že jsem mohl jen tak vraždit, ale ani jsem nikoho zavraždit nemusel, ale jak to tak bývá, jsem hodně líný přemýšlet, takže jsem se snažit to projít co nejjednodušeji a když jsem něco zapomněl zasebou, už se mi nechtělo vracet.
Grafika není reálná, čehož jsi na poprvé nevšiml. Ale časem si člověk zvykne na to, na co musí!
Corvo nemluví! Což bylo vlastně mírně debilní... Kdyby uměl mluvit, tak jim přeci řekne,jak to doopravdy bylo. Ale možnost výběru dialogů to spravila. Není to až taková hrůza.
Hra mě taky překvapila svou hravostí a možností kreativovat své dosavadní schopnosti. Mohl jsem si přečíst tuny knih a neměl jsem dost.. Stále jsem hledal nové a nové knihy ke čtení(ve hře).
Hru jsem dohrál za 27hodin. Hodně jsem si ji užil, ale už se mi nechce hrát znova. Pořádně jsem se vykochal okolím, klidně prošel tutéž lokaci 3x a snažil se zapamatovat co nejvíce detailů a projít každou skulinu.
Verdikt:
Hru jsem vychválil, to je u mě obvyklé, protože k hrám mám určitý vztah a vždy hledám i v té největší kravině pozitivum, které ji aspoň trošku pomůže s hodnocením.
Bohudík bezchybné hře dávám 100%
Pro: bez chyb,více stylů, příběh, zábavnost, rozmanitost, hratelnost a další..
Proti: překvapivě nic.
StanditoS Deus Ex-om si to táto hra nemôže na férovku rozdať, ten má všetkého viac - príbehu, hracieho času, rozvoja postavy, predmetov... proste obšírnejší herný systém ktorý mu zaisťuje znovuhrateľnosť ako máloktorej hre. Ale neznamená to, že Dishonored nie je vysoko kvalitná hra.
Možno trochu prekvapí fakt, že dej tu hrá tak druhé husle. Nie zlý, no jednoduchý a priamočiary a pocit dejá vu bol silný počas celej doby hrania. Ciele misií boli vačšinou o tom niekoho zabiť (alebo odstrániť iným spôsobom) a prakticky na jeden zvrat sa nič moc toho neudeje. Počet misií sa zastaví na čísle 9 + začiatok, čo je celkom málo. No onen spôsob, akým štýlom sa rozhodnete misie plniť, je najsilnejšou stránkou hry. Či už stealth štýl alebo "I fuckin kill everybody who stands in my way". Dostať sa k cieľu dokmi, po rímsach a strechách, či klasickou pozemnou cestou, prehľadávať každý kút, ísť na to priamočiaro, či si nechať od niekoho pomôcť - rozhodnutie je na vás.
Možnosť využívať mágiu som uvítal, i keď je do hry vtlačená trochu samoúčelne. Človek sa o onej osobe, ktorá vám dala možnosť ju využívať a vôbec celom pozadí nič nedozvie. Samotná existencia kúzla Blink mi mierne prekážala - je príliš dôležité pre prechádzanie hrou a príliš ju odľahčuje. Ja ako priaznivec stealth štýlu som Blink používal asi tak 80% z hernej doby, čo nie je dobrá vizitka pre hru. Nebol problém odkiaľkoľvek pri presile utiecť. Čím sa dostávam k AI. Je naozaj len zlý vtip, keď ste skrčení, tak nič nevidí i keď nie ste nejak špeciálne ukrytý, periférne videnie takmer neexistuje a stráže po vás prestanú pátrať po nejakej desiatke sekúnd, i keď sa všade po zemi povaľujú mŕtvoly. Naozaj mi je záhadou, ako je možné, že za posledných minimálne desať rokov sa inteligencia vo FPS hrách takmer nikam neposunula; špeciálne zarážajúce je to v hrách, ktoré si žiadajú trochu inteligentný postup. Samotné upgradeovanie mágie a zbraní som nevyužíval takmer vôbec, hra je nenáročná aj bez toho (hral som druhú najvyššiu obtiažnosť). Upgrady a nové kúzla som si skúsil len dve misie pred koncom, keď už stealth omrzel a chcel som ešte zistiť, čo hra ponúka.
Graficky hra nejak neoslňuje i na vyšších detailoch, skôr mi prišlo, akoby pár rokov zaspala dobu. Výtvarná stránka je však niečo úplne iné. Takéto obdobie histórie (v tomto prípade skôr alternatívnej reality) som chcel v hrách zažiť a v Dishonored stvárnenie mesta vyšlo na jedničku. Mesto má svoju vnútornú logiku, je do detailu prepracované a ponúka veľkú slobodu pohybu. Modely postáv sú trochu zvláštne, ale svojský vizuálny štýl celkom dobre dopĺňajú. Hudba je fajn a aj soundtrack stojí za samostatné vypočutie. Popový song v závere považujem za výstrelok.
Dishonored do herného systému neprináša nič nové. Funguje na osvedčených princípoch, oproti minulosti mierne zjednodušených (nebrať ako zápor). Čo však túto hru jednoznačne vyzdvihuje je premyslený design mesta v neopozeranom viktoriánskom období mixnutým steampunkom a hlavne možnosť prispôsobiť hranie k obrazu svojmu, vďaka čomu sa Dishonored môže pýšiť vysokou (znovu)hrateľnosťou. A to oproti sučasným hrám málo rozhodne nie je.
Možno trochu prekvapí fakt, že dej tu hrá tak druhé husle. Nie zlý, no jednoduchý a priamočiary a pocit dejá vu bol silný počas celej doby hrania. Ciele misií boli vačšinou o tom niekoho zabiť (alebo odstrániť iným spôsobom) a prakticky na jeden zvrat sa nič moc toho neudeje. Počet misií sa zastaví na čísle 9 + začiatok, čo je celkom málo. No onen spôsob, akým štýlom sa rozhodnete misie plniť, je najsilnejšou stránkou hry. Či už stealth štýl alebo "I fuckin kill everybody who stands in my way". Dostať sa k cieľu dokmi, po rímsach a strechách, či klasickou pozemnou cestou, prehľadávať každý kút, ísť na to priamočiaro, či si nechať od niekoho pomôcť - rozhodnutie je na vás.
Možnosť využívať mágiu som uvítal, i keď je do hry vtlačená trochu samoúčelne. Človek sa o onej osobe, ktorá vám dala možnosť ju využívať a vôbec celom pozadí nič nedozvie. Samotná existencia kúzla Blink mi mierne prekážala - je príliš dôležité pre prechádzanie hrou a príliš ju odľahčuje. Ja ako priaznivec stealth štýlu som Blink používal asi tak 80% z hernej doby, čo nie je dobrá vizitka pre hru. Nebol problém odkiaľkoľvek pri presile utiecť. Čím sa dostávam k AI. Je naozaj len zlý vtip, keď ste skrčení, tak nič nevidí i keď nie ste nejak špeciálne ukrytý, periférne videnie takmer neexistuje a stráže po vás prestanú pátrať po nejakej desiatke sekúnd, i keď sa všade po zemi povaľujú mŕtvoly. Naozaj mi je záhadou, ako je možné, že za posledných minimálne desať rokov sa inteligencia vo FPS hrách takmer nikam neposunula; špeciálne zarážajúce je to v hrách, ktoré si žiadajú trochu inteligentný postup. Samotné upgradeovanie mágie a zbraní som nevyužíval takmer vôbec, hra je nenáročná aj bez toho (hral som druhú najvyššiu obtiažnosť). Upgrady a nové kúzla som si skúsil len dve misie pred koncom, keď už stealth omrzel a chcel som ešte zistiť, čo hra ponúka.
Graficky hra nejak neoslňuje i na vyšších detailoch, skôr mi prišlo, akoby pár rokov zaspala dobu. Výtvarná stránka je však niečo úplne iné. Takéto obdobie histórie (v tomto prípade skôr alternatívnej reality) som chcel v hrách zažiť a v Dishonored stvárnenie mesta vyšlo na jedničku. Mesto má svoju vnútornú logiku, je do detailu prepracované a ponúka veľkú slobodu pohybu. Modely postáv sú trochu zvláštne, ale svojský vizuálny štýl celkom dobre dopĺňajú. Hudba je fajn a aj soundtrack stojí za samostatné vypočutie. Popový song v závere považujem za výstrelok.
Dishonored do herného systému neprináša nič nové. Funguje na osvedčených princípoch, oproti minulosti mierne zjednodušených (nebrať ako zápor). Čo však túto hru jednoznačne vyzdvihuje je premyslený design mesta v neopozeranom viktoriánskom období mixnutým steampunkom a hlavne možnosť prispôsobiť hranie k obrazu svojmu, vďaka čomu sa Dishonored môže pýšiť vysokou (znovu)hrateľnosťou. A to oproti sučasným hrám málo rozhodne nie je.
Pro: vizuálny štýl mesta a jeho level design, sloboda rozhodovania, možnosť podstatným spôsobom ovplyvňovať herný svet, hudba
Proti: príšerná umelá inteligencia, malý počet misií, obtiažnosť mohla byť vyššia, nevýrazný príbeh
MATADORMěstečko Dunwall a jeho obyvatelé. Je to zhruba měsíc, co jsem toto místo opustil. Učarovalo mi! Dlouhou dobu jsem neměl možnost hrát něco tak uvěřitelného, či v určitých směrech oldschoolového. Zpočátku sice byl problém se v Dishonored vyznat, ale stačila hodinka hraní a příběh okolo zrady Corvo Attana si mě absolutně získal.
Nevím, jestli za to může výborná výprava od mistrů svého řemesla, či možnost hrát konečně po dlouhé době něco stealth stylem, či prostě jen perfektní zkloubení vlastností, které se vysmívají moderním hrám alá "Hollywoodská akce". Dishonored si jde svou cestou (ve hře dává možnost na výběr z mnoha cest ke svému cíli!) a to je právě to, co oceňuji nejvíce.
Zpočátku hraní jsem si říkal, že jsem opět po dlouhé době zase naletěl něčemu, co je jen nafouknutá kachna, nebylo tomu tak, byl to omyl. Jak už bylo řečeno, stačila hodinka hraní, abych se do vlastností Dishonored vžil, pochopil principy a rázem se z toho stala potřeba zkoušet a vymýšlet nové možnosti a cesty. Je výborné, jak hra dokáže na začátku levelu předhodit úkol a není to jen o tom, jak se dostat k cíli a poté ho odstranit, ale také jak ho odstranit "humánně". Právě tato možnost, jak se k cíli dostat a poté se s ním vypořádat mi činila neuvěřitelnou radost. Neustálé promýšlení nových možností, zkoumání a sledování, to bude to, co mi dlouhou dobu chybělo a v podobných momentech jsem si občas vzpomněl na starší díly Hitmana.
Právě od Hitman je ale velký rozdíl, i když toho hry mají dost podobného, právě v možnosti hrát stealth. Speciální schopnosti, kterými disponuje Corvo jsou ale poměrně zajímavější. Možnost se v mžiku přesunout na danou pozici, či se převtělit do jiného tvora, ať už člověka či krysy, činí právem z Dishonored jednu z nejzajímavější her loňského roku. Trošku zamrzí snad jen předvídatelnost příběhu a některé složitější pasáže, ale i tak to jsou malé vrásky na jinak mladém čele.
O Dishonored, jeho kvalitách a perfektnosti se dá hovořit ještě hodně dlouho, další řádky jsou však skoro zbytečné, tohle se musí zahrát. Výborný zážitek! Mažte si to zahrát!
Dishonored: Credit song
Steam statistiky
Obtížnost: normální
Herní doba: 10h
Achievementy: 22/50 (44%)
Nevím, jestli za to může výborná výprava od mistrů svého řemesla, či možnost hrát konečně po dlouhé době něco stealth stylem, či prostě jen perfektní zkloubení vlastností, které se vysmívají moderním hrám alá "Hollywoodská akce". Dishonored si jde svou cestou (ve hře dává možnost na výběr z mnoha cest ke svému cíli!) a to je právě to, co oceňuji nejvíce.
Zpočátku hraní jsem si říkal, že jsem opět po dlouhé době zase naletěl něčemu, co je jen nafouknutá kachna, nebylo tomu tak, byl to omyl. Jak už bylo řečeno, stačila hodinka hraní, abych se do vlastností Dishonored vžil, pochopil principy a rázem se z toho stala potřeba zkoušet a vymýšlet nové možnosti a cesty. Je výborné, jak hra dokáže na začátku levelu předhodit úkol a není to jen o tom, jak se dostat k cíli a poté ho odstranit, ale také jak ho odstranit "humánně". Právě tato možnost, jak se k cíli dostat a poté se s ním vypořádat mi činila neuvěřitelnou radost. Neustálé promýšlení nových možností, zkoumání a sledování, to bude to, co mi dlouhou dobu chybělo a v podobných momentech jsem si občas vzpomněl na starší díly Hitmana.
Právě od Hitman je ale velký rozdíl, i když toho hry mají dost podobného, právě v možnosti hrát stealth. Speciální schopnosti, kterými disponuje Corvo jsou ale poměrně zajímavější. Možnost se v mžiku přesunout na danou pozici, či se převtělit do jiného tvora, ať už člověka či krysy, činí právem z Dishonored jednu z nejzajímavější her loňského roku. Trošku zamrzí snad jen předvídatelnost příběhu a některé složitější pasáže, ale i tak to jsou malé vrásky na jinak mladém čele.
O Dishonored, jeho kvalitách a perfektnosti se dá hovořit ještě hodně dlouho, další řádky jsou však skoro zbytečné, tohle se musí zahrát. Výborný zážitek! Mažte si to zahrát!
Dishonored: Credit song
Steam statistiky
Obtížnost: normální
Herní doba: 10h
Achievementy: 22/50 (44%)
Pro: výprava, městečko Dunwall, stealth styl, možnosti hrdiny, atmosféra
Proti: předvídatelnost příběhu, v určitých chvílích nevyvážená obtížnost
H34DKonečně hra pro dospělé, resp. vyspělé hráče – gurmány schopné ocenit skutečnou kvalitu nad povrchnostmi, ohlušujícími „wow“ momenty a lacinými efekty zastírajícími nepropracovanost. Dishonored přistupuje k hráči s respektem, nepodceňuje jeho inteligenci a snaží se mu poskytnout prvotřídní a ojedinělý zážitek, pro který však i samotný hráč musí něco udělat. Ještě pár takových počinů a snad si ze zhýčkané Call of Duty generace vychováme přemýšlející hráče, jako jsme byli my – muži s obřími penisy – generace vychovaná hrami jako Thief, Half-Life a Deus Ex…
Dishonored představuje perfektní kompromis mezi otevřeným světem a uvolněnější koridorovou „chodičkou“. Příběh vás uvede do uceleného herního světa, ve kterém navštívíte krysami prolezlé město, morem nasáklé stoky, ale i bohaté (polo)katedrály a honosné věže. Některá místa navštívíte i opakovaně a budete moci zpozorovat, jak je vaše předchozí počínání ovlivnilo. Jak jistě tušíte, genialita hry spočívá v tom, že si nejen můžete vybrat postup, jakým budete hru procházet (střílení vs stealth), ale také, že k vašemu cíli většinou vede více cest. I v otevřeném prostoru máte však vždy jasný úkol a k němu vám bude dopomáhat navigační šipečka (která je zde vítaná ala Bioshock), proto nehrozí, že byste v záplavě možností zabloudili. Mimo hlavní úkoly vás čeká i spousta volitelných odboček, průzkum koutů a hledání magických run, odposlouchávání rozhovorů mezi vojáky obyvateli města, popř. také slídění ve starých knihách a skládání si útržkovitých textů dohromady. Herní svět Dishonored umírá na mor a přesto žije!
Asi nemá cenu zdůrazňovat, že ten pravý požitek ze hry se skrývá pouze ve stealth postupu na (dvě) nejvyšší obtížnost(i). Hratelnost je skvělá, díky magii (blink + bend time) by možnost projít celou hru bez jediné zbytečné vraždy neměla být tabu ani pro méně zběhlé hráče. Nehledejte v tom vědu, jen zapojte mozek a půjde to samo! Ačkoliv grafický engine už má za sebou celých 5 let, v podání Dishonored nepůsobí jeho vrásky nikterak rušivě, je to také proto, že design prostředí vypadá skvěle, propracovaně, ladně a přirozeně.
V konečném zamyšlení není Dishonored tak originální hrou, ona si z ostatních her jen vypůjčuje to nejlepší a dokáže to skvostně skloubit v kompaktní a dokonale funkční celek. Mimo Deus Ex a Thief prvky bych si nějak takhle představoval pokračování Dark Messiah of Might and Magic…
Dishonored představuje perfektní kompromis mezi otevřeným světem a uvolněnější koridorovou „chodičkou“. Příběh vás uvede do uceleného herního světa, ve kterém navštívíte krysami prolezlé město, morem nasáklé stoky, ale i bohaté (polo)katedrály a honosné věže. Některá místa navštívíte i opakovaně a budete moci zpozorovat, jak je vaše předchozí počínání ovlivnilo. Jak jistě tušíte, genialita hry spočívá v tom, že si nejen můžete vybrat postup, jakým budete hru procházet (střílení vs stealth), ale také, že k vašemu cíli většinou vede více cest. I v otevřeném prostoru máte však vždy jasný úkol a k němu vám bude dopomáhat navigační šipečka (která je zde vítaná ala Bioshock), proto nehrozí, že byste v záplavě možností zabloudili. Mimo hlavní úkoly vás čeká i spousta volitelných odboček, průzkum koutů a hledání magických run, odposlouchávání rozhovorů mezi vojáky obyvateli města, popř. také slídění ve starých knihách a skládání si útržkovitých textů dohromady. Herní svět Dishonored umírá na mor a přesto žije!
Asi nemá cenu zdůrazňovat, že ten pravý požitek ze hry se skrývá pouze ve stealth postupu na (dvě) nejvyšší obtížnost(i). Hratelnost je skvělá, díky magii (blink + bend time) by možnost projít celou hru bez jediné zbytečné vraždy neměla být tabu ani pro méně zběhlé hráče. Nehledejte v tom vědu, jen zapojte mozek a půjde to samo! Ačkoliv grafický engine už má za sebou celých 5 let, v podání Dishonored nepůsobí jeho vrásky nikterak rušivě, je to také proto, že design prostředí vypadá skvěle, propracovaně, ladně a přirozeně.
V konečném zamyšlení není Dishonored tak originální hrou, ona si z ostatních her jen vypůjčuje to nejlepší a dokáže to skvostně skloubit v kompaktní a dokonale funkční celek. Mimo Deus Ex a Thief prvky bych si nějak takhle představoval pokračování Dark Messiah of Might and Magic…
PhoenixDishonored v prvé řadě zaujme skvěle vymyšleným steampunk světem. Technika je poháněná energií, získanou z velrybího tuku, strážní střílejí z křesadlových pistolí, případně útočí meči či šavlemi. Šlechta pořádá honosné bály, zatímco mezi chudinou řádí morová epidemie. Z celé hry zkrátka dýchá inspirace Anglií 18. století, ve které šel vývoj v období průmyslové revoluce maličko jinou cestou, než na jakou jsme zvyklí. Design je podpořený originálním grafickým zpracováním, které velmi připomíná malbu vodovými barvami (komu se nelíbí defaultní nastavení, nechť zkusí SweetFX, hra pak vypadá výrazně lépe).
Hlavní hrdina disponuje mečem, pistolí (se dvěma druhy nábojů), kuší (se třemi různými druhy šipek), granáty, pastmi a rewired zařízením pro obcházení elektronických zabezpečení. Velmi záhy se také setká s magií, kterou si okamžitě osvojí a díky nacházení artefaktů se učí další kouzla (těch je celkem pět a každé má dva různé stupně, druhý je třeba pořídit za tři artefakty). Doplňkové předměty tvoří dva typy lektvarů (zdraví/mana) a charmy, zlepšující schopnosti hlavního hrdiny (rychlejší pohyb s vytaženými zbraněmi atd.). Variabilita hraní je tedy vysoká, pokud si ji sami nějakým způsobem nesnížíte, ať už z principu či kvůli získání achievementů.
V každé z devíti misí je možné nalézt spoustu předmětů, na jedné straně různé typy nábojů, artefakty pro zlepšování magických schopností, charmy pro další vylepšení schopností hlavního hrdiny, na straně druhé spoustu zpeněžitelných předmětů, nákresů pro vylepšení výbavy či vzkazů nebo rovnou celých knih. Každá z devíti misí obsahuje kromě hlavního úkolu/úkolů také úkoly vedlejší, oba typy úkolů je možné plnit vícero způsoby (a to i v rámci rozhodování zabíjet/nezabíjet). Téměř kamkoli je možné se dostat více cestami (vodou, po střechách, proplížit se strážím přímo pod nosem, probojovat/prostřílet, ovládnout krysu a dostat se někam v jejím těle), je dokonce možné dohrát celou hru bez zabití jediné postavy.
Bohužel se ovšem téměř bez výhrad shodnu s Davem. Pro pořádek podotýkám, že jsem hru hrál téměř celou (sedm misí z celkových devíti) na Hard, navíc tak, abych nikoho nezabil, nikdo mě neviděl a z magie jsem používat pouze Blink (případně jeho vylepšenou verzi). V první polovině jsou problémy vyloženě kosmetického rázu. Po určité době mizí těla strážných, NPC reagují na krádeže měšce na opasku spíše sporadicky, na vybílení polic za bílého dne v Neutral zónách nereagují NPC nijak, peněz, lektvarů a artefaktů je (hrajete-li stealth stylem) obrovský nadbytek. V druhé polovině hry začnou problémy tím, že člověku v prvé řadě dojde, že ve hře je spousta nadbytečných prvků. Krom enormního množství peněz se jedná hlavně o magii, díky které je hlavní postava zbytečně silná, pokud na ni nerezignuje. Kratčí úrovně jdou prostě proběhnout s nahozeným kouzlem Time Stop. Daleko horší je ovšem to, že úrovně (jakkoli je jich málo) se začnou opakovat, ze sandboxu se stane tupý tunel a celkově jde chytrý level design do háje. Finální úroveň s padesáti strážnými v jedné malé pevnosti je ukázkový leveldesignérský fail prvního stupně, v přímém kontrastu s chytrými úrovněmi na začátku hry. To, že se člověku podaří zabít jednu postavu (aniž by si toho byl vědom, nejen můj případ) a zjistí to až na konci čtyřhodinové mise (hrál jsem cíleně opravdu pomalu), protože ingame statistiky absentují, už je jen taková třešnička na dortu. Poslední dvě mise jsem vystřílel za slabou hodinku (stihl bych to rychleji, ale byl jsem poněkud nahněván).
Nechápejte mě špatně , Dishonored je dobrá hra. Jenomže není zdaleka tak dobrá (tj. legendární, pokořitel Deus Ex a všeho ostatního atd.), jak se píše ve většině recenzí. A hlavně není tak dobrá, jak být mohla, kdyby autoři vytrvali a druhá půlka byla stejně kalitní jako ta první (jako se jim to podle mého podařilo v nedoceněném Dark Messiah of Might and Magic).
Hlavní hrdina disponuje mečem, pistolí (se dvěma druhy nábojů), kuší (se třemi různými druhy šipek), granáty, pastmi a rewired zařízením pro obcházení elektronických zabezpečení. Velmi záhy se také setká s magií, kterou si okamžitě osvojí a díky nacházení artefaktů se učí další kouzla (těch je celkem pět a každé má dva různé stupně, druhý je třeba pořídit za tři artefakty). Doplňkové předměty tvoří dva typy lektvarů (zdraví/mana) a charmy, zlepšující schopnosti hlavního hrdiny (rychlejší pohyb s vytaženými zbraněmi atd.). Variabilita hraní je tedy vysoká, pokud si ji sami nějakým způsobem nesnížíte, ať už z principu či kvůli získání achievementů.
V každé z devíti misí je možné nalézt spoustu předmětů, na jedné straně různé typy nábojů, artefakty pro zlepšování magických schopností, charmy pro další vylepšení schopností hlavního hrdiny, na straně druhé spoustu zpeněžitelných předmětů, nákresů pro vylepšení výbavy či vzkazů nebo rovnou celých knih. Každá z devíti misí obsahuje kromě hlavního úkolu/úkolů také úkoly vedlejší, oba typy úkolů je možné plnit vícero způsoby (a to i v rámci rozhodování zabíjet/nezabíjet). Téměř kamkoli je možné se dostat více cestami (vodou, po střechách, proplížit se strážím přímo pod nosem, probojovat/prostřílet, ovládnout krysu a dostat se někam v jejím těle), je dokonce možné dohrát celou hru bez zabití jediné postavy.
Bohužel se ovšem téměř bez výhrad shodnu s Davem. Pro pořádek podotýkám, že jsem hru hrál téměř celou (sedm misí z celkových devíti) na Hard, navíc tak, abych nikoho nezabil, nikdo mě neviděl a z magie jsem používat pouze Blink (případně jeho vylepšenou verzi). V první polovině jsou problémy vyloženě kosmetického rázu. Po určité době mizí těla strážných, NPC reagují na krádeže měšce na opasku spíše sporadicky, na vybílení polic za bílého dne v Neutral zónách nereagují NPC nijak, peněz, lektvarů a artefaktů je (hrajete-li stealth stylem) obrovský nadbytek. V druhé polovině hry začnou problémy tím, že člověku v prvé řadě dojde, že ve hře je spousta nadbytečných prvků. Krom enormního množství peněz se jedná hlavně o magii, díky které je hlavní postava zbytečně silná, pokud na ni nerezignuje. Kratčí úrovně jdou prostě proběhnout s nahozeným kouzlem Time Stop. Daleko horší je ovšem to, že úrovně (jakkoli je jich málo) se začnou opakovat, ze sandboxu se stane tupý tunel a celkově jde chytrý level design do háje. Finální úroveň s padesáti strážnými v jedné malé pevnosti je ukázkový leveldesignérský fail prvního stupně, v přímém kontrastu s chytrými úrovněmi na začátku hry. To, že se člověku podaří zabít jednu postavu (aniž by si toho byl vědom, nejen můj případ) a zjistí to až na konci čtyřhodinové mise (hrál jsem cíleně opravdu pomalu), protože ingame statistiky absentují, už je jen taková třešnička na dortu. Poslední dvě mise jsem vystřílel za slabou hodinku (stihl bych to rychleji, ale byl jsem poněkud nahněván).
Nechápejte mě špatně , Dishonored je dobrá hra. Jenomže není zdaleka tak dobrá (tj. legendární, pokořitel Deus Ex a všeho ostatního atd.), jak se píše ve většině recenzí. A hlavně není tak dobrá, jak být mohla, kdyby autoři vytrvali a druhá půlka byla stejně kalitní jako ta první (jako se jim to podle mého podařilo v nedoceněném Dark Messiah of Might and Magic).
Pro: výborný steampunk svět, grafika, sandboxové úrovně, variabilita
Proti: nevyváženost/zbytečnost herních prvků, leveldesign druhé půlky hry
AugustynHra nadprůměrná, co se týče samotného „hraní“ a to je podstatné. Současně však hra spoléhající na vlastní propracovaný svět, který ztrácí význam své hloubky v konfrontaci s podprůměrným příběhem, který by obstál možná tak v rodokapsu při jedné cestě vlakem, nikoli však ve hře trvající po několik hodin.
Hra s nádherně stylizovanou grafikou, která vytváří vskutku parádní zážitek. Že poté přijdete blíže k té krásně stylizované zdi, a místo cihel na vás kouká jakýsi červený hnus, je věc druhá. Člověk má však tendenci pamatovat si celkový dojem, který je originální a skvěle zpracovaný.
Hra veselých shledání s postavami, při kterých zní depresivní hudba trhající duši. Shledání, která ve mně evokují pocit, jakoby se pod povrchem věcí zřejmých ukrývala snaha vyvolat i význam jiný, jen se nějak zapomnělo jaký a proč vlastně. Mnoho negativního bylo v internetových vodách napsáno na účet nemluvného hrdiny, jehož nemluvnost mi kupodivu vůbec nevadí. Tak nějak mi zapadá do celé té atmosféry znepokojení, kterou u mě způsob, jakým je příběh prezentován, vyvolává.
Hra s prvkem magična a jakýchsi nadpřirozených schopností. Vše ale jen tak nahodile, aby to tam bylo, lidi to chtějí, tak to tam dáme. Chybí mi hlubší důvod přítomnosti nadpřirozena. Odbýt zdůvodnění postavou Cizince je pro mě slabou náhražkou.
Nejedná se o revoluci ani evoluci. Prostě je vše tak, jak má být a také tu již několikrát bylo, hráče při hraní vůbec nic nevyrušuje. Je tu jen hráč, hra, skvělej svět a přiblblej příběh.
Hra s nádherně stylizovanou grafikou, která vytváří vskutku parádní zážitek. Že poté přijdete blíže k té krásně stylizované zdi, a místo cihel na vás kouká jakýsi červený hnus, je věc druhá. Člověk má však tendenci pamatovat si celkový dojem, který je originální a skvěle zpracovaný.
Hra veselých shledání s postavami, při kterých zní depresivní hudba trhající duši. Shledání, která ve mně evokují pocit, jakoby se pod povrchem věcí zřejmých ukrývala snaha vyvolat i význam jiný, jen se nějak zapomnělo jaký a proč vlastně. Mnoho negativního bylo v internetových vodách napsáno na účet nemluvného hrdiny, jehož nemluvnost mi kupodivu vůbec nevadí. Tak nějak mi zapadá do celé té atmosféry znepokojení, kterou u mě způsob, jakým je příběh prezentován, vyvolává.
Hra s prvkem magična a jakýchsi nadpřirozených schopností. Vše ale jen tak nahodile, aby to tam bylo, lidi to chtějí, tak to tam dáme. Chybí mi hlubší důvod přítomnosti nadpřirozena. Odbýt zdůvodnění postavou Cizince je pro mě slabou náhražkou.
Nejedná se o revoluci ani evoluci. Prostě je vše tak, jak má být a také tu již několikrát bylo, hráče při hraní vůbec nic nevyrušuje. Je tu jen hráč, hra, skvělej svět a přiblblej příběh.
Jack_DarkDishonored přinesl více než sem čekal. Od nádherného zpracování, úchvatného světa a vlastní hratelnosti která nabízí každému hráči aby si našel svůj styl a způsob hraní. Hra Vám dá cíl, ale jakou cestou se vydáte a jak se zachováte je už jen a jen na Vás. Tomu to provedení tleskám, navíc nabízí novou znovuhratelnost, díky možnosti se orientovat na jiný styl a schopnosti.
Dunewall nabízí neskutečně nádherný pohled na umírající stát pod nákazou moru. Městská stráž která měla lidi chránit, se stala neformálními vládci ulic a oblastí, nástroj jak zajistit bohatým a mocným ochranu, a udržet chudé a nemocné stranou. Zatímco osud města visí na vlásku kvůli nákaze a nepokojům, tak bohatí a mocní pořádají okázalé večírky, užívají si jídla a pití, případně vyrazí ukojit své choutky a touhy do bordelu. A ti nejvyšší a nejmocnější plánují své intriky a zrady, za účelem získání ještě větší moci a postavení. Zatímco jejich svět pomalu ale jistě umírá. Tato vize kterou Dishonored prezentuje je úchvatná a neskutečně propracovaná, a je radost sledovat její vývoj. Škoda že příběh hlavního hrdiny nebyl více promyšlen a dodělán, a Corvo taky nemusel být jen němým nástrojem v rukou ostatních.
Možnost hrát hru více způsoby by se měla stát více častěji viděná než koridorové tunely, je prostě fajn zastavit se a kochat scenériemi, poslouchat cizí rozhovory, a hledat skryté artefakty a peníze. Prostě relativní svoboda, kde Vám autoři nehází klacky pod nohy, a nesnaží se vytvářet přehršel neskutečných bomba dechberoucí akcí které by se na Vás hrnuli jedna za druhou.
Arkane vždy uměli perfektně zpracovat souboje na blízko, a duely s nepřáteli nejenže skvělě vypadají, ale i se výborně hrají. Takoví detail jako z které strany či z boku zaútočíte protivníka a jeho následné zneškodnění bere hra v potaz a nabízí různé možnosti eliminace. Možnosti výbavy a schopností jak si poradit se strážemi jsou potom rájem pro plánovače, jak vyřídím tu další skupinu abych co nejvíce využil prostředí a svůj arzenál.
O Dishonored se píše skoro samo, jak je hra výborná a inovativní, jak moc dokáže vtáhnout do svého světa, jen je škoda že tento výlet není delší, naštěstí to zachrání znovuhratelnost, a já už se teším až si masku Corva nasadím znovu a projdu si hru zase trochu jinak.
Dunewall nabízí neskutečně nádherný pohled na umírající stát pod nákazou moru. Městská stráž která měla lidi chránit, se stala neformálními vládci ulic a oblastí, nástroj jak zajistit bohatým a mocným ochranu, a udržet chudé a nemocné stranou. Zatímco osud města visí na vlásku kvůli nákaze a nepokojům, tak bohatí a mocní pořádají okázalé večírky, užívají si jídla a pití, případně vyrazí ukojit své choutky a touhy do bordelu. A ti nejvyšší a nejmocnější plánují své intriky a zrady, za účelem získání ještě větší moci a postavení. Zatímco jejich svět pomalu ale jistě umírá. Tato vize kterou Dishonored prezentuje je úchvatná a neskutečně propracovaná, a je radost sledovat její vývoj. Škoda že příběh hlavního hrdiny nebyl více promyšlen a dodělán, a Corvo taky nemusel být jen němým nástrojem v rukou ostatních.
Možnost hrát hru více způsoby by se měla stát více častěji viděná než koridorové tunely, je prostě fajn zastavit se a kochat scenériemi, poslouchat cizí rozhovory, a hledat skryté artefakty a peníze. Prostě relativní svoboda, kde Vám autoři nehází klacky pod nohy, a nesnaží se vytvářet přehršel neskutečných bomba dechberoucí akcí které by se na Vás hrnuli jedna za druhou.
Arkane vždy uměli perfektně zpracovat souboje na blízko, a duely s nepřáteli nejenže skvělě vypadají, ale i se výborně hrají. Takoví detail jako z které strany či z boku zaútočíte protivníka a jeho následné zneškodnění bere hra v potaz a nabízí různé možnosti eliminace. Možnosti výbavy a schopností jak si poradit se strážemi jsou potom rájem pro plánovače, jak vyřídím tu další skupinu abych co nejvíce využil prostředí a svůj arzenál.
O Dishonored se píše skoro samo, jak je hra výborná a inovativní, jak moc dokáže vtáhnout do svého světa, jen je škoda že tento výlet není delší, naštěstí to zachrání znovuhratelnost, a já už se teším až si masku Corva nasadím znovu a projdu si hru zase trochu jinak.
Pro: Svět Dunewallu, možnosti hrdiny, hratelnost kterou utváří hráč, grafika, stylizace prostředí,hudba a mnoho dalšího
Proti: Tento svět mohl přeci jen nabídnout delší zážitek, nemluvný Corvo, příběh mohl být taky o něco lepší
GarretJsou přesně 3 věci, které mi na Dishonored nesedly. Příběh, magické schopnosti a umělá inteligence.
Že je nákaza přenesená uměle mě napadlo hned v prvních minutách hraní. Že jsou Havelock, Pendleton a Martin svině jsem prokoukl také chvíli po seznámení se s nimi. A že mě otráví podaným pitím mi bylo jasné už ve chvíli, kdy jsem viděl Havelocka se skledničkou v ruce. Navíc chování některých postav nedává smysl, protože zatímco mi Samuel zachrání život a chová se ke mě slušně, v zápětí obrátí o 180° a prakticky mě prozradí nepříteli. Tři zmiňovaní čulibrci si dost nepochopitelně vjedou do vlasů a změna chování Emily při záchraně byla také dost násilně vsazena do celého zakončení.
Magické schopnosti jsou svou silou poněkud předimenzované a hraní až příliš usnadňují. Především pak Windblast je naprostý overkill, kterým i skupinku nepřátel mávnutím ruky potichu a velice brutálně eliminuju, o Blinku nebo viděním skrz zdi ani nemluvě.
Velkým problémem je také AI. Stráže nejen že jsou šeroslepé a krátkozraké, ale prakticky nevidí vertikálně (s výjimkou tallmenů), takže člověk může běhat na vyvýšených místech a nemusí mít strach, že jej někdo uvidí.
Dishonored víceméně splnil, co jsem od něj čekal. Přináší skvělou variabilní hratelnost, kterou jednoduše miluju. Bohužel zároveň přináší chyby, které dost zásadně kazí dojem z jinak parádní gamesy zasazené v zajímavém universu. No a taky to mohlo být delší... as usual.
****/5
Že je nákaza přenesená uměle mě napadlo hned v prvních minutách hraní. Že jsou Havelock, Pendleton a Martin svině jsem prokoukl také chvíli po seznámení se s nimi. A že mě otráví podaným pitím mi bylo jasné už ve chvíli, kdy jsem viděl Havelocka se skledničkou v ruce. Navíc chování některých postav nedává smysl, protože zatímco mi Samuel zachrání život a chová se ke mě slušně, v zápětí obrátí o 180° a prakticky mě prozradí nepříteli. Tři zmiňovaní čulibrci si dost nepochopitelně vjedou do vlasů a změna chování Emily při záchraně byla také dost násilně vsazena do celého zakončení.
Magické schopnosti jsou svou silou poněkud předimenzované a hraní až příliš usnadňují. Především pak Windblast je naprostý overkill, kterým i skupinku nepřátel mávnutím ruky potichu a velice brutálně eliminuju, o Blinku nebo viděním skrz zdi ani nemluvě.
Velkým problémem je také AI. Stráže nejen že jsou šeroslepé a krátkozraké, ale prakticky nevidí vertikálně (s výjimkou tallmenů), takže člověk může běhat na vyvýšených místech a nemusí mít strach, že jej někdo uvidí.
Dishonored víceméně splnil, co jsem od něj čekal. Přináší skvělou variabilní hratelnost, kterou jednoduše miluju. Bohužel zároveň přináší chyby, které dost zásadně kazí dojem z jinak parádní gamesy zasazené v zajímavém universu. No a taky to mohlo být delší... as usual.
****/5
special
828 Nebylo to boží, ani poloboží, ani super, a ani to nebyla hra roku, ALE je to celkem dobrá hra na volné chvilky, když si chcete u hraní posmrknout nad tím, jak jednoduché, a přitom promakané, hry se kdysi dělaly. Když budu na hru zlý, tak vám tu napíšu, že je tu spousta kravinek a nikdo mi nebude moci napsat, že nemám pravdu, aniž by si chtěl zalhat do vlastní kapsy. Že si zvyšujete energii papáním všeho co naleznete se nedá přejít bez změny výrazu ve vaší bluclaté tvářičce. Hrdina Dishonored papá všechno, co nalezne, to je prostě dobrý fór ze začátku devadesátých let, ale cpát tohle do dnešních her? To mi pošimrejte rozkrok. Tohle má být moderní hra? Pánové autoři zřejmě nechápou, že dnes už takové hry neobstojí a kritika je za to semele, ať jsou jejich úmysly takové, či marcipánové. Stylem jde o mišmaš všeho možného. Jako dort od zvířátek. Prý tu máme dvě možnosti, jak hrou postupovat, ale realitou je, že žádnou možnost ovlivnit hru nemáme, protože hra pokračuje stejně, zvolíme-li jakýkoli způsob. Nezlobte se na mě, ale Dishonored prostě je nadhodnocená hra, až běda. Smrk.
Pro: Hudební soundtrack
Proti: Krok zpět
rikuhahl
Na tuto hru jsem se těšil prakticky celý rok. A nakonec jsem nebyl zklamán, škoda ale je, že nevřískám radostí. Hra splnila prakticky všechny sliby vývojářů, stejně mi tam však chybělo něco navíc, co by pozdvihlo tento kousek mezi herní legendy.
Herní prostředí je velmi povedené. Vynálezy vylepšené město 19.století je přesně to, co mi vyhovuje (proto je škoda, že jsem se k něčemu podobnému dostal až po mnoha letech hraní). Právě řádící mor krásně dokresluje atmosféru a ještě více prohlubuje rozdíly mezi chudými a bohatými.
Co se týče příběhu, tak ten je jednou ze slabších stránek hry. Není to žádný zázrak, spíše standart v rámci žánru. Rozhovory jsou spíše těžkopádné a zhruba v duchu: "Tamta osoba je špatná a dělá tohle, má u sebe onohle, takže se jí nějak zbav a onohle přines, ať víme kam tě poslat dál." Opět se tedy dostavuje nešvar drtivé většiny her, kdy vy pracujete a ostatní si v pohodlí sedí v domě a prakticky nic nedělají a tupě při vašem návratu zírají. Daleko větší a zajimavější informační hodnotu má pro hráče poslouchání rozhovorů nepřátel a čtení knih a psaní, kterých je tu velmi hodně. Oceňuji i pár míst v příběhu, která nejsou obvyklá v každé hře.
Samotné herní prvky, tak opěvované ve všech preview, recenzích a rozhovorech, opravdu fungují a je tu cítit dobře odvedená práce. Schopnosti teleportace na malou vzdálenost, zpomalení času, převtělení, a hlavně režim speciálního vidění skrz zeď, které vám ukáže i pohled očí nepřátel a předměty pro další využití, jsou vskutku příjemné zpestření hraní a dávají tak hráči onen proklamovaný prostor pro volnost řešení dané situace.
Byl jsem zvědav i na možnost projití hry bez jediného zabití. A ano, opravdu to jde. Akorát se mi po jedné misi objevilo jedno zabití, ale nevím, jak to bylo možné, všechny jsem pečlivě omračoval, dával pozor, aby omráčení někam nespadli, něco je nezabilo. Dotyčný zřejmě dostal v bezvědomí infarkt, jinak si to neumím vysvětlit. Zhruba dvouhodinovou misi kvůli tomu teď opakovat nebudu, snad někdy v budoucnu. (edit: po téměř dvou letech jsem si projel hru znovu a to už bez zabití, navíc o mně nepřátelé ani nevěděli).
Sečteno a podtrženo. Dishonored je dobrá, nadprůměrná hra, splnila vše, co jsem od ní čekal, ale nepřinesla toho moc navíc. Přesto bych se přimlouval za pokračování, rozpracovaný svět a herní mechanismy si to zaslouží, a to rozhodně víc než některé jiné herní série.
Herní prostředí je velmi povedené. Vynálezy vylepšené město 19.století je přesně to, co mi vyhovuje (proto je škoda, že jsem se k něčemu podobnému dostal až po mnoha letech hraní). Právě řádící mor krásně dokresluje atmosféru a ještě více prohlubuje rozdíly mezi chudými a bohatými.
Co se týče příběhu, tak ten je jednou ze slabších stránek hry. Není to žádný zázrak, spíše standart v rámci žánru. Rozhovory jsou spíše těžkopádné a zhruba v duchu: "Tamta osoba je špatná a dělá tohle, má u sebe onohle, takže se jí nějak zbav a onohle přines, ať víme kam tě poslat dál." Opět se tedy dostavuje nešvar drtivé většiny her, kdy vy pracujete a ostatní si v pohodlí sedí v domě a prakticky nic nedělají a tupě při vašem návratu zírají. Daleko větší a zajimavější informační hodnotu má pro hráče poslouchání rozhovorů nepřátel a čtení knih a psaní, kterých je tu velmi hodně. Oceňuji i pár míst v příběhu, která nejsou obvyklá v každé hře.
Samotné herní prvky, tak opěvované ve všech preview, recenzích a rozhovorech, opravdu fungují a je tu cítit dobře odvedená práce. Schopnosti teleportace na malou vzdálenost, zpomalení času, převtělení, a hlavně režim speciálního vidění skrz zeď, které vám ukáže i pohled očí nepřátel a předměty pro další využití, jsou vskutku příjemné zpestření hraní a dávají tak hráči onen proklamovaný prostor pro volnost řešení dané situace.
Byl jsem zvědav i na možnost projití hry bez jediného zabití. A ano, opravdu to jde. Akorát se mi po jedné misi objevilo jedno zabití, ale nevím, jak to bylo možné, všechny jsem pečlivě omračoval, dával pozor, aby omráčení někam nespadli, něco je nezabilo. Dotyčný zřejmě dostal v bezvědomí infarkt, jinak si to neumím vysvětlit. Zhruba dvouhodinovou misi kvůli tomu teď opakovat nebudu, snad někdy v budoucnu. (edit: po téměř dvou letech jsem si projel hru znovu a to už bez zabití, navíc o mně nepřátelé ani nevěděli).
Sečteno a podtrženo. Dishonored je dobrá, nadprůměrná hra, splnila vše, co jsem od ní čekal, ale nepřinesla toho moc navíc. Přesto bych se přimlouval za pokračování, rozpracovaný svět a herní mechanismy si to zaslouží, a to rozhodně víc než některé jiné herní série.
Pro: volnost řešení, nemusí se zabíjet, může se zabíjet, neotřelé herní mechanismy
Proti: slabší dialogy
pipboyTak nevím Dishonored mi přece jen smrdí promrhaným potenciálem. Blink je fajn věc, ale dost hru zjednodušuje. Umožňuje pro stealth akci nezvykle rychlý pohyb a dostane vás tak z poloviny prekérních situací, kterých jsem ani zas tak moc nezaznamenal. Z těch zbylých asi čtyř mě dostalo zastavení času.
Taky mi tu dost schází nějaká interakce s prostředím - žádné paklíče, házení předmětů pr odlákání pozornosti na co, když mám blink? Kde jsem v Thiefovi hledal kus dřeva pro provazový šíp, tady prostě blinknu (a na spoustu míst blinknout nejde a docela mě to štvalo), rewire tool se v podstatě hodí jen pro ne-stealh postup a jaký smysl má zoom v masce? Vyhozené peníze. Nedostatek munice/elixírů/pastí/rewire toolů? Většinu těch věcí sotva někdy použil, některé vůbec. To má být maximální obtížnost?
Možná by někdo řekl, že bych neměl s Thiefem, nebo i s Deus Exem srovnávat, ale... no... Dishonored proti nim imho nemá nic navíc. Je to dobrá hra, na dnešní poměry kvalitní, ale nic moc nového nepřináší. K cíli obvykle vede víc cest, což je pěkné, ale považuju to v tomhle žánru za standard. Řada úseků je pro změnu docela lineární, pro lokace jako celek často platí, že jsou to vyloženě zkroucené nudle a nasere to, když je člověk asi 15 metrů od runy za zdí a marně k ní okolo hledá cestu, protože ta ve skutečnosti spočívá v půkilometrové štrece bůhvíkam opačným směrem, která ale eventuelně skončí právě na druhé straně té samé zdi.
Příběh je dost standardní a předvídatelný a mysteriózní magický panák jím zůstává do konce, přitom bych ho za ty jeho blbé kecy tak rád proplesknul. Dvanáct hodin hraní vůbec uteklo docela rychle, tím spíš vedle XCOMu. Není to tragédie, obzvlášť v dnešní době, ale klidně to mohlo být tak o třetinu delší.
Svět je pěkný. Mix The City z Thiefa a City 17 z HL2. Dobrá atmosféra, pár zajímavých postav. Na to, co je z něj ve hře vidět, se zdá být univerzum hodně propracované. No asi se sem ještě vrátíme.
Taky mi tu dost schází nějaká interakce s prostředím - žádné paklíče, házení předmětů pr odlákání pozornosti na co, když mám blink? Kde jsem v Thiefovi hledal kus dřeva pro provazový šíp, tady prostě blinknu (a na spoustu míst blinknout nejde a docela mě to štvalo), rewire tool se v podstatě hodí jen pro ne-stealh postup a jaký smysl má zoom v masce? Vyhozené peníze. Nedostatek munice/elixírů/pastí/rewire toolů? Většinu těch věcí sotva někdy použil, některé vůbec. To má být maximální obtížnost?
Možná by někdo řekl, že bych neměl s Thiefem, nebo i s Deus Exem srovnávat, ale... no... Dishonored proti nim imho nemá nic navíc. Je to dobrá hra, na dnešní poměry kvalitní, ale nic moc nového nepřináší. K cíli obvykle vede víc cest, což je pěkné, ale považuju to v tomhle žánru za standard. Řada úseků je pro změnu docela lineární, pro lokace jako celek často platí, že jsou to vyloženě zkroucené nudle a nasere to, když je člověk asi 15 metrů od runy za zdí a marně k ní okolo hledá cestu, protože ta ve skutečnosti spočívá v půkilometrové štrece bůhvíkam opačným směrem, která ale eventuelně skončí právě na druhé straně té samé zdi.
Příběh je dost standardní a předvídatelný a mysteriózní magický panák jím zůstává do konce, přitom bych ho za ty jeho blbé kecy tak rád proplesknul. Dvanáct hodin hraní vůbec uteklo docela rychle, tím spíš vedle XCOMu. Není to tragédie, obzvlášť v dnešní době, ale klidně to mohlo být tak o třetinu delší.
Svět je pěkný. Mix The City z Thiefa a City 17 z HL2. Dobrá atmosféra, pár zajímavých postav. Na to, co je z něj ve hře vidět, se zdá být univerzum hodně propracované. No asi se sem ještě vrátíme.
GerretHned od prvního zhlédnutí traileru se pro mě stal Dishonored nejočekávanější hrou roku, hltal jsem každé nové info a věděl, že hned jak bude k dostání, musím si ji zahrát. Málem byly mé plány překaženy nulovou podporou Xpček, na nichž stále ještě jedu. Naštěstí na nich jde hra bez problémů spustit a ani jednou mi nespadla.
Dishonored je přesně ten žánrový typ hry co mám nejraději. Je na vás jakým stylem budete hru hrát, tedy jestli zvolíte stealth, tichý způsob procházení misí, nebo se s tím nebudete párat a budete vraždit všechno, co se hýbe. Já samozřejmě hrál hru stealth způsobem, nejlépe tak, aby mě po celou dobu nikdo ani jednou nespatřil. A že to není v některých částech hry jednoduché. Naštěstí máte k dispozici pár kouzel, které vám pomůžou zůstat neviditelnými. Mezi ně patří můj nejoblíbenější mžik, s nímž se v okamžiku přesunete z jednoho místa na druhé, občas se mi ale hodilo i převtělování nebo zastavení času.
Ve hře je celkem devět zajímavých a originálních misí, není jich hodně, ale ani málo (ve Thief: Deadly Shadows jich bylo celkem deset). Mně se nejvíce líbila mise na večírku, kde jste museli zjistit, která ze tří dam je ta, kterou hledáte. Hlavní příběh není nic originálního, místy je i předvídatelný, ale je velice dobře zpracovaný, takže v tomto směru není co vytýkat.
Jediný opravdový problém hry spočívá v mizerné inteligenci nepřátel. Dokonce v 8 let starém Thiefu mi AI přišla o něco málo lepší, i když je to v mnohém podobné. Ve hře z roku 2012 už se prostě očekává posun k lepšímu. Ale vy odstraníte člověka a nikdo si toho nevšimne, to samé se stane, pokud ukradnete nějakou věc. Jenom při vyndání paliva například z elektrické stěny stráže řeknou něco ve smyslu, že asi došlo palivo, ale stejně s tím nic neudělají.
Dishonored je konečně pořádná stealth akce od dob Thiefa 3 (nový Deus Ex jsem nehrál, takže ho nepočítám) a dá se s ní zkrátit čekání na jeho pokračování. Hru sice hodně sráží dolů nedokonalá AI, ale i tak si ji můžu s klidem umístit do svého profilu, jako hru roku 2012, protože si to určitě zaslouží.
Dishonored je přesně ten žánrový typ hry co mám nejraději. Je na vás jakým stylem budete hru hrát, tedy jestli zvolíte stealth, tichý způsob procházení misí, nebo se s tím nebudete párat a budete vraždit všechno, co se hýbe. Já samozřejmě hrál hru stealth způsobem, nejlépe tak, aby mě po celou dobu nikdo ani jednou nespatřil. A že to není v některých částech hry jednoduché. Naštěstí máte k dispozici pár kouzel, které vám pomůžou zůstat neviditelnými. Mezi ně patří můj nejoblíbenější mžik, s nímž se v okamžiku přesunete z jednoho místa na druhé, občas se mi ale hodilo i převtělování nebo zastavení času.
Ve hře je celkem devět zajímavých a originálních misí, není jich hodně, ale ani málo (ve Thief: Deadly Shadows jich bylo celkem deset). Mně se nejvíce líbila mise na večírku, kde jste museli zjistit, která ze tří dam je ta, kterou hledáte. Hlavní příběh není nic originálního, místy je i předvídatelný, ale je velice dobře zpracovaný, takže v tomto směru není co vytýkat.
Jediný opravdový problém hry spočívá v mizerné inteligenci nepřátel. Dokonce v 8 let starém Thiefu mi AI přišla o něco málo lepší, i když je to v mnohém podobné. Ve hře z roku 2012 už se prostě očekává posun k lepšímu. Ale vy odstraníte člověka a nikdo si toho nevšimne, to samé se stane, pokud ukradnete nějakou věc. Jenom při vyndání paliva například z elektrické stěny stráže řeknou něco ve smyslu, že asi došlo palivo, ale stejně s tím nic neudělají.
Dishonored je konečně pořádná stealth akce od dob Thiefa 3 (nový Deus Ex jsem nehrál, takže ho nepočítám) a dá se s ní zkrátit čekání na jeho pokračování. Hru sice hodně sráží dolů nedokonalá AI, ale i tak si ji můžu s klidem umístit do svého profilu, jako hru roku 2012, protože si to určitě zaslouží.
Pro: Možnost zvolit si styl hraní, kouzla, originální mise, příběh
Proti: Mizerná inteligence nepřátel
WalomeUpřímně, nevím jak začít psát tenhle komentář. "BYLO TO BOŽÍ" by odradilo většinu rozumných lidí a výkřiky typu "DEUS EX NOVÉHO DESETILETÍ" bych si vysloužil leda tak zapálený krucifix přede dveřmi. Přesto mi dovolte, abych po delší době napsal velmi detailní komentář.
Hned na začátek je třeba zmínit, že hra mi sedla nejvyšší možnou měrou. Jako kdyby si tvůrci řekli: "Hele, chlapi, Walome je pořád nasranej z těch dnešních her, co udělat hru přesně podle jeho představ?"
Skutečně tak učinili. A došlo to tak daleko, že detaily příběhu jsem odhadl téměř přesně, včetně závěru.
Takže je snad jasné, že mé absolutní hodnocení je dáno osobním vkusem, který jsem si za dlouhá léta vytvořil. Nebojím se říct, že tahle hra mi sedla ještě více, než hra, kterou jsem donedávna považoval za nepřekonatelnou - Deus Ex.
Umím si představit, že Dishonored pro dnešní náctileté nastaví laťku stejně vysoko, jako to udělal Deus Ex v mém případě. Protože Zneuctěný má v sobě prvky, které v produkci za posledních pět šest let byly absolutně neviděné.
Začněme prkotinou, která vůbec nijak neovlivňuje hratelnost - lze zabít/zranit všechny NPC. A to i ty příběhově podstatné. Samozřejmě hra vzápětí skončí a je nutný load, ale vzpomeňme si, kdy naposledy jsme mohli zabít naše herní společníky? Už je to hodně dlouho. Většinou se to v dnešních hrách řeší tak, že kulky postavou projdou, nebo mají NPC nekonečno životů a kvílejí hlášky typu "dávej bacha, kam střílíš!".
A taková je celá hra. Navrací principy, které v minulosti byly naprosto běžné (a funkční), ale dnes se od nich upouští. V tomto případě, aby hráč náhodou NPC netrefil a nemusel tak nahrávat pozici.
Jeden z dalších prvků, který dělá hratelnost zábavnou a ucelenou, je absence cutscén. Ano, věřte tomu, nebo ne, ale ve hře není ani jedna. Zaprvé se vše odehrává z pohledu první osoby a cutscény jsou tak šikovně zamaskovány za situace, které váš hrdina prožívá (např. objetí Emily na začátku hry), ale mnohem podstatnější je, že vás tato neovladatelná scénka postihne jen v úvodu, kde jste stejně blokováni kouzlem, takže byste nemohli do situace nijak zasáhnout.
Hra tedy běží plynule, bez nutnosti koukat na jakékoli filmečky či naskriptované scénky - jistě, skripty tam jsou, ale do všech můžete vejít a ovlivnit je.
Dalším velkým plusem je absence wow efektů - není tu ani jeden. Ani jedno laciné pozlátko, kdy byste utíkali z hořící budovy nebo se pod vámi bortil barák, žádná vybuchující atomovka, prostě nic. Jen poctivá práce s důrazem na gameplay.
Chybí také jakékoli bossfighty, což hru v mých očích zvedá do nebeských výšin. A o možnosti se jakémukoli zabíjení úplně vyhnout netřeba básnit.
Hratelnost jako taková je vůbec výraznou kapitolou. Zprvu musím všechny upozornit - nečekejte jakýkoli originální prvek. Jediná věc, kterou jsme ještě neviděli, je hejno krys ožírající mrtvolu na kost. Ale jinak budete hrou chodit a vzpomínat na herní legendy. Half Life (první i druhý), Thief, Deus Ex nebo Bioshock. Některým se může vybavit Kingpin, Assassin´s Creed, Call of Cthulhu či Sabotér. Je toho dost, že? Možná vás některá ze zmíněných her nebavila, a teď se bojíte, že vás ani Dishonored bavit nebude.
Uklidním vás - Dishonored vzal všechny tyto hry a vyextrahoval z nich JEN ty úplně nejlepší a nejvychytanější prvky (z Deus Ex si bohužel vzal i umělou inteligenci nepřátel). Vznikl tak neoriginální, leč perfektně fungující slepenec.
Abyste nenabyli dojmu, že Dishonored jen kopíruje jiné hry, musím zmínit geniální svět, který je vytvořen od píky, včetně vlastních názvů měsíců (v češtině zní poetičtěji než v originále - no posuďte sami, dešten vs. month of rain) a technologií (velrybí tuk místo nafty, proč ne). Uzdravovací lektvar a lektvar na doplnění vitality mají jména podle svých vynálezců, se kterými se ve hře skutečně seznámíte. Vlastně potkáte spoustu postav, jejichž jména se míhají v názvech fabrik či na plakátech v ulicích.
Magie je v tomto světě zastoupena naprosto minimálně. Vlastně ji momentálně ovládáte jen vy a ještě jeden šmudla a jeho nohsledi.
Toho, čeho jsem se hodně bál, byl Outsider/Cizinec - magická postava, polobůh, který vám propůjčilo část svých schopností. Občas se vám zjeví a funguje jako Deus Ex Machina, ale řekl bych, že se to tvůrci ani nesnažili zakrýt. Naštěstí je tento prvek velice decentní. Spíše jen shrnuje, co jste udělali a neudělali, a vnáší do hry příjemný filosofický prvek.
Ruku v ruce se světem jde atmosféra města. Dunwall přímo smrdí rybama. Lodě vlečou mrtvé velryby, velrybím tukem jsou potřísněné silnice i zdi, ve spížích leží sardinky nebo úhoři s aspiku (už jen z toho nápadu se mi zvedá žaludek). Do toho všude běhají krysy, ať už v agresivních hejnech nebo jednotlivě. V téhle hře opravdu zabijete stovky krys.
Zákoutími se potácí lidé, ze kterých mor udělal nemyslící zombie, a do toho všeho hlídají ulice strážní nebo se jimi potloukají nepřátelské živly (se kterými se dá občas i prohodit pár slov).
Jako poslední zmíním příběh. Příběh je vystavěn perfektně. Na začátku získáte nějaký dojem, abyste postupem času zjistili, že je vše jinak. Různé NPC se do příběhu více či méně zapojí a skvělé je, že nefungují jen jako hybatelé vaší dějové linky, ale prožívají vlastní vývoj. Hráče, kterému je přes dvacet a má něco nahráno, načteno a nakoukáno, děj nepřekvapí - ať už se jedná o hlavní linku či zákulisní čachry. Ale věřím, že pro spoustu pařanů může být Dishonored tou hrou, která je (mj. právě díky scénáři) přikove k monitoru a nepustí.
Úplně si umím představit nějakého mladého hráče, jak z tohoto mixu žánrů bude úplně paf. A pak o ní bude básnit léta a léta. A až se dotyčný dostane na DH.cz a pojede na DH sraz a j.calling.2bad se ho zeptá "Jaká je tvoje best game ever?", (tak, jako se ptal letos) tento hráč bez přemýšlení vyhrkne "Dishonored" a po zádech mu přejede slabé mrazení. Stejné mrazení, které mnou projíždí právě teď.
Hned na začátek je třeba zmínit, že hra mi sedla nejvyšší možnou měrou. Jako kdyby si tvůrci řekli: "Hele, chlapi, Walome je pořád nasranej z těch dnešních her, co udělat hru přesně podle jeho představ?"
Skutečně tak učinili. A došlo to tak daleko, že detaily příběhu jsem odhadl téměř přesně, včetně závěru.
Takže je snad jasné, že mé absolutní hodnocení je dáno osobním vkusem, který jsem si za dlouhá léta vytvořil. Nebojím se říct, že tahle hra mi sedla ještě více, než hra, kterou jsem donedávna považoval za nepřekonatelnou - Deus Ex.
Umím si představit, že Dishonored pro dnešní náctileté nastaví laťku stejně vysoko, jako to udělal Deus Ex v mém případě. Protože Zneuctěný má v sobě prvky, které v produkci za posledních pět šest let byly absolutně neviděné.
Začněme prkotinou, která vůbec nijak neovlivňuje hratelnost - lze zabít/zranit všechny NPC. A to i ty příběhově podstatné. Samozřejmě hra vzápětí skončí a je nutný load, ale vzpomeňme si, kdy naposledy jsme mohli zabít naše herní společníky? Už je to hodně dlouho. Většinou se to v dnešních hrách řeší tak, že kulky postavou projdou, nebo mají NPC nekonečno životů a kvílejí hlášky typu "dávej bacha, kam střílíš!".
A taková je celá hra. Navrací principy, které v minulosti byly naprosto běžné (a funkční), ale dnes se od nich upouští. V tomto případě, aby hráč náhodou NPC netrefil a nemusel tak nahrávat pozici.
Jeden z dalších prvků, který dělá hratelnost zábavnou a ucelenou, je absence cutscén. Ano, věřte tomu, nebo ne, ale ve hře není ani jedna. Zaprvé se vše odehrává z pohledu první osoby a cutscény jsou tak šikovně zamaskovány za situace, které váš hrdina prožívá (např. objetí Emily na začátku hry), ale mnohem podstatnější je, že vás tato neovladatelná scénka postihne jen v úvodu, kde jste stejně blokováni kouzlem, takže byste nemohli do situace nijak zasáhnout.
Hra tedy běží plynule, bez nutnosti koukat na jakékoli filmečky či naskriptované scénky - jistě, skripty tam jsou, ale do všech můžete vejít a ovlivnit je.
Dalším velkým plusem je absence wow efektů - není tu ani jeden. Ani jedno laciné pozlátko, kdy byste utíkali z hořící budovy nebo se pod vámi bortil barák, žádná vybuchující atomovka, prostě nic. Jen poctivá práce s důrazem na gameplay.
Chybí také jakékoli bossfighty, což hru v mých očích zvedá do nebeských výšin. A o možnosti se jakémukoli zabíjení úplně vyhnout netřeba básnit.
Hratelnost jako taková je vůbec výraznou kapitolou. Zprvu musím všechny upozornit - nečekejte jakýkoli originální prvek. Jediná věc, kterou jsme ještě neviděli, je hejno krys ožírající mrtvolu na kost. Ale jinak budete hrou chodit a vzpomínat na herní legendy. Half Life (první i druhý), Thief, Deus Ex nebo Bioshock. Některým se může vybavit Kingpin, Assassin´s Creed, Call of Cthulhu či Sabotér. Je toho dost, že? Možná vás některá ze zmíněných her nebavila, a teď se bojíte, že vás ani Dishonored bavit nebude.
Uklidním vás - Dishonored vzal všechny tyto hry a vyextrahoval z nich JEN ty úplně nejlepší a nejvychytanější prvky (z Deus Ex si bohužel vzal i umělou inteligenci nepřátel). Vznikl tak neoriginální, leč perfektně fungující slepenec.
Abyste nenabyli dojmu, že Dishonored jen kopíruje jiné hry, musím zmínit geniální svět, který je vytvořen od píky, včetně vlastních názvů měsíců (v češtině zní poetičtěji než v originále - no posuďte sami, dešten vs. month of rain) a technologií (velrybí tuk místo nafty, proč ne). Uzdravovací lektvar a lektvar na doplnění vitality mají jména podle svých vynálezců, se kterými se ve hře skutečně seznámíte. Vlastně potkáte spoustu postav, jejichž jména se míhají v názvech fabrik či na plakátech v ulicích.
Magie je v tomto světě zastoupena naprosto minimálně. Vlastně ji momentálně ovládáte jen vy a ještě jeden šmudla a jeho nohsledi.
Toho, čeho jsem se hodně bál, byl Outsider/Cizinec - magická postava, polobůh, který vám propůjčilo část svých schopností. Občas se vám zjeví a funguje jako Deus Ex Machina, ale řekl bych, že se to tvůrci ani nesnažili zakrýt. Naštěstí je tento prvek velice decentní. Spíše jen shrnuje, co jste udělali a neudělali, a vnáší do hry příjemný filosofický prvek.
Ruku v ruce se světem jde atmosféra města. Dunwall přímo smrdí rybama. Lodě vlečou mrtvé velryby, velrybím tukem jsou potřísněné silnice i zdi, ve spížích leží sardinky nebo úhoři s aspiku (už jen z toho nápadu se mi zvedá žaludek). Do toho všude běhají krysy, ať už v agresivních hejnech nebo jednotlivě. V téhle hře opravdu zabijete stovky krys.
Zákoutími se potácí lidé, ze kterých mor udělal nemyslící zombie, a do toho všeho hlídají ulice strážní nebo se jimi potloukají nepřátelské živly (se kterými se dá občas i prohodit pár slov).
Jako poslední zmíním příběh. Příběh je vystavěn perfektně. Na začátku získáte nějaký dojem, abyste postupem času zjistili, že je vše jinak. Různé NPC se do příběhu více či méně zapojí a skvělé je, že nefungují jen jako hybatelé vaší dějové linky, ale prožívají vlastní vývoj. Hráče, kterému je přes dvacet a má něco nahráno, načteno a nakoukáno, děj nepřekvapí - ať už se jedná o hlavní linku či zákulisní čachry. Ale věřím, že pro spoustu pařanů může být Dishonored tou hrou, která je (mj. právě díky scénáři) přikove k monitoru a nepustí.
Úplně si umím představit nějakého mladého hráče, jak z tohoto mixu žánrů bude úplně paf. A pak o ní bude básnit léta a léta. A až se dotyčný dostane na DH.cz a pojede na DH sraz a j.calling.2bad se ho zeptá "Jaká je tvoje best game ever?", (tak, jako se ptal letos) tento hráč bez přemýšlení vyhrkne "Dishonored" a po zádech mu přejede slabé mrazení. Stejné mrazení, které mnou projíždí právě teď.
Pro: zcela nová značka a nový propracovaný svět; příběh; NPC postavy; možnost skutečně zasáhnout do osudů postav; zábavný gameplay; absence cutscén a autohealu; dokonalá ukázka řemesla; různé možnosti hraní; překlad
Proti: mizerná umělá inteligence (opět tu máme strážné, kteří vidí dvoumetrového chlapa a myslí si, že je to krysa... ačkoli, těžko se mu divit, když je jich tam tolik :) )
KostikExistuje spousta her, které jsou vyjímečné svým style, svými vlastnostmi. Ale pouze jedna jediná je tak výjímečná a nezapomenutelná, že nemá konkurenci. Samozřejmě epická záležitost Half Life patří mezi tyto hry ovšem u mě je touto hrou právě Dishonored. Považuji za zbytečné rozepisovat všechny aspekty hry a dále hru rozebírat jediné co mohu říct je to, že Dishonored je první hra, která bere dech a dokázala, že v herním světě jde stále vytvořit klenot tohoto formátu. Bez váháni mohu říct, že vznikla nová úroveň hraní, modla všech co už ani nedoufali, že vznikne něco podobného formátu. Tohle vše je podle mě Dishonored.Dishonored ve vás zanechá pocit, který jen tak ze sebe nedostanete.
Pro: Nový nápad, Město plné moru, Celkový dojem ze hry
Proti: Já chyby nehledám a kdybych hledat zde je nenajdu.
AppleCoreHalf-life se potkalo s Bioshockem, skočil do toho Thief s komplexem Altaira a rozpoutalo se vražedný peklo, kde slovo stealth (jakožto herní žánr) konečně dosahuje svýho plnýho významu.
A třebaže já osobně stealth akcím moc neholduju, tahle mě chytla jako žádná jiná. Ona to totiž neni žádná prdel a dostat se tam kam potřebujete, aniž byste museli někoho zabít, je vskutku velká výzva. A to i proto, že máte hned několik možných způsobů, jak misi (potažmo celou hru) dohrát. Jednak existují vždy alespoň čtyři varianty jak se kam dostat a jednak máte k dispozici externí úkoly, díky kterým můžete misi splnit vždy jinak. Hru tak můžete dohrát za trestuhodných pět hodin (jste-li pitomci a jdete jenom za hlavním úkolem) a nebo taky za osm a více (chcete-li si hru vychutnat se vším všudy). (je to docela těžká záležitost, přestanete-li se plížit, stačí kulka dvě a je po vás)
A protože jste ultimátním assassinem dali vám tvůrci celou řadu schopností (např. teleportace, posednutí), který parádně spestřujou hraní a vlastně jsou důležitým prvkem k postupu hrou (ač jsem je používal minimálně).
Příběhově je Dishonored záležitost sice dost jednoduchá, ale forma, kterou je nám příběh prezentován povznáší celou hru o dvě úrovně výš. Vše probíhá skrze město ubíjející mor, korupci, intriky, ale i zvrhlost a brutalitu. A že jsem zmínil město ubíjející mor, musím taky zmínit parádně navržený lokace, kde všechno má hlavu a patu, všechno graficky krásně vypadá, nic nepůsobí uměle, každá lokalita má svojí specifickou atmosféru a všechno si musíte hledat sami (neni to jako AC že máte do oka mlátící úchyty na každym metru). Co mi hru lehce kazilo byla někdy strašná tupost nepřátel, kdy jsem se proplížil doslova před nosem několika stráží, ale to není nic oproti tomu, že když necháte někde ležet mrtvolu, je jim to většinou srdečně jedno (jejich hlídací psi jsou snad chytřejší než oni).
Jako asi každá hra, má i tahle svoje chyby, jsou ale natolik zanedbatelný, že člověka nerozhodí. Dishonored je pro mě za poslední dlouhou dobu suverénně největším herním zážitkem. Po více než roce jsem totiž měl opět pocit, že tu hru vážně hraju.
A třebaže já osobně stealth akcím moc neholduju, tahle mě chytla jako žádná jiná. Ona to totiž neni žádná prdel a dostat se tam kam potřebujete, aniž byste museli někoho zabít, je vskutku velká výzva. A to i proto, že máte hned několik možných způsobů, jak misi (potažmo celou hru) dohrát. Jednak existují vždy alespoň čtyři varianty jak se kam dostat a jednak máte k dispozici externí úkoly, díky kterým můžete misi splnit vždy jinak. Hru tak můžete dohrát za trestuhodných pět hodin (jste-li pitomci a jdete jenom za hlavním úkolem) a nebo taky za osm a více (chcete-li si hru vychutnat se vším všudy). (je to docela těžká záležitost, přestanete-li se plížit, stačí kulka dvě a je po vás)
A protože jste ultimátním assassinem dali vám tvůrci celou řadu schopností (např. teleportace, posednutí), který parádně spestřujou hraní a vlastně jsou důležitým prvkem k postupu hrou (ač jsem je používal minimálně).
Příběhově je Dishonored záležitost sice dost jednoduchá, ale forma, kterou je nám příběh prezentován povznáší celou hru o dvě úrovně výš. Vše probíhá skrze město ubíjející mor, korupci, intriky, ale i zvrhlost a brutalitu. A že jsem zmínil město ubíjející mor, musím taky zmínit parádně navržený lokace, kde všechno má hlavu a patu, všechno graficky krásně vypadá, nic nepůsobí uměle, každá lokalita má svojí specifickou atmosféru a všechno si musíte hledat sami (neni to jako AC že máte do oka mlátící úchyty na každym metru). Co mi hru lehce kazilo byla někdy strašná tupost nepřátel, kdy jsem se proplížil doslova před nosem několika stráží, ale to není nic oproti tomu, že když necháte někde ležet mrtvolu, je jim to většinou srdečně jedno (jejich hlídací psi jsou snad chytřejší než oni).
Jako asi každá hra, má i tahle svoje chyby, jsou ale natolik zanedbatelný, že člověka nerozhodí. Dishonored je pro mě za poslední dlouhou dobu suverénně největším herním zážitkem. Po více než roce jsem totiž měl opět pocit, že tu hru vážně hraju.
Pro: zvrhlost, korupce, intriky, mor, brutalita, steampunk, grafika, zvuk, atmosféra, prostředí, více způsobů jak plnit misi
Proti: tupost nepřítel, těch cca osm hodin bylo málo (což je ale moje chyba)
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
Vivaldi
Mewtwo
ZephyrCZ
Memphis
Kubino
Statistiky
- Id hry:
- 6012
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h6012
- Přidána:
- 27.09.2012
11 let a 206 dní
- Hodnocení:
- 650 (20-100 %)
- Komentářů:
- 45
- Oblíbenost:
-
67
113
-
39
633
- Návštěvnost:
- 117874× (celkem)
- 843× (poslední měsíc)
- 136× (poslední týden)
- 7× (dnes)
Pro: Grandiózní finále, systém boje za pomocí tajemného učení, možnost si v každé lokaci prolézt kdejaký kout a najít spoustu zajímavých věcí, úžasný příběh hodný filmového zpracování
Proti: Nevím, nevím, snad jen někdy opravdu těžké pasáže, když chcete jít cestou čisté čepele