Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 80
AC: Odyssey jsem začala hrát jen tak mimochodem. Mám ráda řeckou mytologii, ale po některých recenzích jsem neměla velká očekávání. A goddamn, to byla skvělá hra. AC hry pro mě vynikají především atmosférou, kterou pro mě ostatní hry nemají. Princip toho, že hry pokrývají velké časové etapy života hrdinů na mě navíc prostě funguje. A u Odyssey tohle všechno běželo jak má. Měla jsem sice někdy problém stoprocentně vnímat hlavní příběh, ale to bylo zapříčeněno tím, že je ta hra prostě hrozně dlouhá. Paradoxně jsem člověk, který primárně ve hrách plní hlavní příběh a vedlejší úkoly jsou pro mě skutečně vedlejší. Tady jsem to měla naopak. Nejvíc mě bavilo jezdit po mapě, jen tak se kochat, zabíjet mytická zvířata a užívat si Řecko.
Hru jsem hrála za Kassandru, na jejíž dabing jsem si musela hodně zvykat (ale oproti Alexiovi zlatá Kassandra). Oproti jiným AC hrám mě tady mnohem víc bily do očí opakující se pohyby postav v cutscénách (jestli uvidím ještě jedno založení rukou tak rozmlátím ovladač).

Co se týká postav:
Z hlediska příběhu mě fakt zabolelo nevyužití potenciálu Brasida, kterej tam prostě měl bejt dýl a taky to měl být romance option. Jako nezlobte se na mě, Kassandra/Alexios vohnou kdejakou fuchtli / kdejakýho vobejdu, ale takovýhleho kocoura ne? Tak určitě. Cutscéna ve který se Brasidas objeví je snad nejlepší z celý hry, ale je extrémně random. Člověk si hledí svýho, plní úkoly hlavního příběhu a pak najednou mezi plameny epicky vkráčí Brasidas. Jako, námitky nemám, jen bych prosila houšť a větší kapky.

Fakt jsem nenáviděla Sokrata, to byla tak otravná postava a při každý jeho promluvě jsem si přála jeho pomalou a bolestivou smrt.
Nejdřív jsem taky nenáviděla Alkibiada, ale nakonec to byla jedna z nejlepších postav.

Hlavní příběh jsem nakonec dohrála, ale bylo to pro mě spíše trpké. Vzhledem k délce hry je fakt, že abyste měli "šťastný konec", tak musíte v rozplizlosti cca 80 hodin dělat určitá správná rozhodnutí, která za mě prostě nebyla moc jednoznačná (nebo jsem prostě nedávala dostatečně pozor, ale kruci... 80 hodin... normálně pro mě není problém vnímat hlavní příběh, ale tohle fakt nešlo) a fakt, že mi v příběhu nakonec zemřela matka i Alexios, to mě prostě fakt štve. Jednou jsem si zkusila nahrát uloženou hru, ale jen jsem dosáhla toho, že místo toho, aby Alexios Myrrine zabil, tak mě jenom zavrhla. A jak říkám, hlavní příběh pro mě fakt nebyl to hlavní, tak jsem to nakonec trpce oželela.
Ač s výtkami, bylo to super a říkám si, že si někdy zkusím pečlivěji zahrát hlavní příběh, abych měla happy end podle svýho gusta, ale bůhví kdy to bude.

Pro: atmosféra, OST, vedlejší úkoly, Alkibiades <3

Proti: Sokrates, vyústění hlavního příběhu, Sokrates, délka, repetitivnost cutscén, Sokrates

+12
  • PC 75
Když bylo před oznámením Origins, mnozí se domnívali, že jsou to zas jen plané řeči Ubisoftu o tom, jak se jedná o restart značky. Při ukázání prvních záběrů se začalo docela jásat, po zahrání většina chválila nadšenými recenzemi a tak přišel čas na "druhý" díl tohoto restartu, který se už od počátku setkával jak s kladnými, tak i zápornými ohlasy typu "To je zas jen přeskin Origins", nebo "To už není Assassins Creed" atd. Kde tedy vězí pravda?

Co se týče grafické stránky, už Origins nabídlo úchvatnou podívanou, a Odyssea se rozhodlo dostat tuto laťku ještě výše. Nejen, že se vylepšení dočkaly modely postav, zbraní a všeho tohohle, ale hlavně rozmanitost prostředí, kterým se stává starověké nádherné Řecko plné barev, obřích soch, rozrostlých stromů, obrovského moře plného ostrůvků atd. A musím říct, že ačkoliv je mapa obrovská, tak snad ani chvilku jsem si neříkal nic o tom, že tohle už jsem někde viděl. Každá lokace je něčím jiná a zpracována do posledního nutného detailu.

Ozvučení se opět povedlo na výbornou, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na Alexův hlas, ale pak mi docela sedl.

Teď ta nejvíce rozporuplná část - totiž hratelnost.
Inspirace Origins se zde rozhodně nezapře, ať už v podobě vymazlených bojů, skvěle fungujícího stealth systému, pohybů, úkolů atd. Odyssea ale přichází i s inovacemi, v níž nejžádanější je možnost mít vlastní velkou loď a cestovat s ní po moři, válčit a vylepšovat si ji. Upřímně, z této možnosti jsem byl zpočátku nadšený, ale když už jsem po několikáté dostal na frak a musel obrovskou vzdálenost plout znova, vykašlal jsem se na to, a k lodím se navrátil až po získání více surovin a peněz. A i tehdy, na nejvyšší úrovni jsem měl problém s některými loděmi, což je ovšem žádané kvůli výzvě. Problém spíše spatřuji ve stereotypnosti bitev, zejména pak naloďování, které mi přišlo po čase stejně úmorné jako v Black Flag a tak jsem už lodě potápěl z dálky a bral si menší lup.
Další novinkou je systém žoldáků, a zde je hlavní kámen úrazu, série vám konečně od Origins umožňuje omylem zabít i civilistu, aniž by hrozila desynchronizace, ale půjdou po vás žoldáci. To platí i po obsazení nepřátelského tábora. Pak se nabízí několik možností - buď žoldáka porazit, což ale vede k tomu, že získáte nějakou zbraň, peníze a dobrý pocit, ale za chvilku vám půjdou po krku další dva, nebo je prostě uplatit. A vězte, že po chvilce hraní je budete uplácet, protože když jdete vybít pevnost, v níž jsou dva žoldáci s úrovní vyšší jak vy, tak prostě a jednoduše nemáte šanci. Jedinými momenty, kdy mě tyto boje bavily, byl začátek hry a aréna.
Třetí nový prvek v hratelnosti - rozdělení světa mezi dvě frakce - Atéňany a Sparťany. Říkáte si možná jako já: "To bude super, třeba to bude stejný jako v GTA SA". Ne, nebude, dobývání území nemá absolutně žádný vliv na svět, příběh ani hratelnost (krom toho, že má na mapě jinou barvičku a objevují se na území vojáci vítězné strany). Stereotypní jsou i mise, jak území získat - musíte snížit vliv na území (zabíjení nepřátelských vojáků, likvidace jejich majetku) a pak závěrečná, naprosto nudná bitva, občas pozemská, občas vodní. A vězte, že po úvodní bitvě si budete říkat: "Vau, to je parádní, že tam tohle dáli.", ale po několika bitvách si řeknete: "Kašlu na to, stejně to nemá cenu."
A posledním, velice žádaným prvkem, se stalo větvení příběhu, které teď má několik zakončení a možností, jak se bude dále odvíjet. Upřímně, hrál jsem hru jen jednou, a níže vysvětlím, proč jsem si ji nezahrál znovu, abych zjistil, jak moc se jednotlivé možnosti odlišují. Ale tento prvek oceňuji, neboť je krokem správným směrem.
Zbytek hratelnosti zůstává víceméně při starým, bohužel i zde platí, stejně jako u Origins, že se po nějaké době začnete nudit kvůli nadměrnému rozměru hry, při němž si jedete pro úkol, cestou jich potkáte dalších pět a ty se rozvrství na další tři. A že jich je habaděj, ať už těch vedlejších, nebo těch náhodných. Příběhových jich bohužel moc není.
Další nedostatek se váže k soubojům, nebo spíše stealth způsobu, kdy chcete tiše inflitrovat pevnost, ale před vámi stojí protivník, jehož neskolíte jednou ranou. Nezbývá, než buď zlikvidovat ostatní a nechat si ho nakonec, ale stejně takových bude v pevnosti více, nebo ho napadnout a vyvolat poplach v celé pevnosti. Tím pak stealth ztrácí do jisté míry na svém účinku.
Prapodivným rozhodnutím se stalo i omezení inventáře na 250 částí zbroje, což je vzhledem k tomu, co hráč po své cestě posbírá, hodně málo. A že jejich prodej je hodně úmorný, protože zde není tlačítko "Prodat vše" a navíc nelze prodat tzv. "zlaté zbraně", což po čase zabírá v inventáři taky pěknou část.
Příznivě hodnotím strom dovedností, který je pěkně rozvětvený a nabízí širokou škálu možností, jak hru hrát, a souboje s bossy v čele s Medúzou, Minotaurem ad.

Paradoxně za vůbec nejhorší považuji příběh, nadějné postavy Phoibe i Vlka vyšupí kamsi do ztracena, možnost zvolit si vlastní postavu na začátku příběhu nemá až tak zásadní vliv na hratelnost, postavy, které potkáte, jsou veskrze zajímavé, zejména filosofický Sokrates či pomocník na palubě Barnabas, ale ty mají v příběhu tak malou roli, až je to škoda. Na druhé straně zde máte (hrál jsem za Alexe) naprosto trapnou, nepochopitelnou postavu Kassandry, a o jejich matce snad ani nemluvě. Žena, za kterou se ženete půl příběhu, abyste zjistili, co všechno vyzkoušela za povolání a pak zjistili, jak neskutečně nudná postava to je, postava rozporuplná, která neví, co vlastně chce, a která se na to, co údajně prožila, chová úplně nelogicky, no.. co k tomu dodat. Snad jen, že jsem byl rád za mise, v nichž se tyto postavy neobjevovaly.
Jak jsem již zmínil, příběh se vrství dle vašich voleb, těžko říci, jak velký mají dopad, protože jsem hru nehrál znovu z důvodu její rozsáhlosti a nepříliš zajímavému příběhu, kdy se půl hry honíte za tím, abyste zjistili, kde je matka, čtvrt hry za tím, kdo je otec a zbytek hry za cílem sjednotit rodinu. Toto téma se mně osobně líbí, ale bohužel zde bylo podáno tak divně, že nedává příliš smysl.
Nově se také hra vrství na takové "dva příběhy". V prvním se snažíte o sjednocení rodiny, v druhém o likvidaci kultu. Ten je víceméně o tom, že hledáte členy kultu pomocí různých vodítek a jednoho po druhém likvidujete.


Technická stránka hry se vyvedla, natož, o jak ohromný svět se jedná, jsem nenarazil na nic, co by mi hratelnost překazilo. Hra běžela plynule a i UI si vedla obstojně.

SHRNUTÍ:
Odyssea není revolucí v sérii, jako byl Origins, není ani plně assassínským dílem, protože se vžijete do role žoldáka, který jde po krku kultu, ale s řádem Assassínů to nemá nic společného. Kladně hodnotím perfektním grafickou stránku, povedenou stránku zvukovou, rozporuplně pak stránku hratelnostní, která kvůli obrovským rozměrům hry nabývá postupné stereotypnosti a potýká se s několika nedořešenými prvky, jako jsou žoldáci, bitvy a dobývání území, stejně rozporuplně na mě působil příběh, který jsem po čase už odkládal na poslední kolej a raději plnil všechno okolo, abych nemusel kroutit hlavou nad jeho nelogikou a nevyužitými postavami. A poslední bod, který zmíním, je vydařená optimalizace, jíž by se mohli mnozí inspirovat, protože v takto obrovské hře být takřka bez bugů, glitchů apod. narušujících hru, to je dneska hodně velké umění.

Pro: Grafika, prostředí, zvuk, souboje, stealth, loď, větvení příběhu, délka, strom dovedností, likvidace kultu, technická stránka, UI

Proti: Stereotypnost lodních bitev, nelze zabíjet stealthem všechny (kvůli úrovni), dobývání území, pozemské bitvy, samotný příběh a roztodivné zvraty, volba postavy nemá vliv,

+17
  • XOne 75
Do Assassin's Creed: Odyssey (dále jen „Odyssey“) jsem se pustil cca 2 roky po dohrání předchozího dílu – Origins. Ten byl přitom teprve druhou hrou série, po úplně prvním dílu, který jsem vůbec hrál, a k jehož vyzkoušení mě přesvědčilo především přidání RPG prvků do hry. Jelikož mně přitom Origins učaroval především svou atmosférou, těšil jsem se, že podobně intenzitní zážitek mi přinese i díl z řeckého prostředí. Ačkoliv však nedokážu přesně říct, čím to bylo, nestalo se tak. Z nějakého důvodu na mě mapa světa, respektive jednotlivá města a vesnice nepůsobila tak kouzelně jako v Origins. Jinými slovy mě nedokázala do hry vtáhnout natolik jako právě předchozí díl série. Jelikož jsem současně hráč, co se snaží každou hru vytěžit co nejvíc (zde jsem v základní hře strávil cca 105h), přišli mi po čase nejen jednotlivé mise typu „odnes toto do 200m vzdálené vesnice, já to nedokážu, protože na cestě jsou bandité, kterých se bojím“, nebo „vybij tamten kemp banditů“ apod. značně repetetivní. Obdobně lze totiž hovořit rovněž o místech na mapě („otazníčcích“), která se typově taktéž hodně opakovala, i když tam to lze asi spíše odpustit. Co ale s uvedeným do jisté míry souvisí, a co mi na hře vadilo možná ještě trošku více, byla skutečnost, že svět hráče, alespoň podle mě, velmi nedostatečně odměňoval za prozkoumáváni lokací. Jak jsem již psal, rád hru vytěžuju ve velkém rozsahu, a když tak např. na velkém odlehlém poloostrově, kam tudíž hodně hráčů třeba vůbec nezamíří, najdu (například) jen kemp zbojníků a nic víc, tak mi to prostě přijde málo. Stejně tak mi vůči Origins, možná jen pocitově, nevím, přišlo, že tam jsem na různých lokacích nacházel kupříkladu nějaké dokumenty apod., které mi mohly dovysvětlit určitý boční quest, nebo daná lokace měla třeba jen zajímavou atmosféru. U Odyssey jsem takové věci postrádal. V souhrnu uvedených nedostatků tak pro mě pak bylo dohrávání celé hry (cca posledních 5-10 hodin) značně úkorné. Konečně nemohu v rámci nedostatků než nezmínit i to, ale raději toliko obecně – že i konec příběhu pro mě vyzněl značně „meh“. Nebylo třeba vybít všechny členy kultu (toto jsem udělal až po dohrání příběhu), což jsem se domníval, že bude představovat vyvrcholení celé dějové liniie, ale došlo „jen“ k rodinnému obědu a konec. Uvedené mi však po takové herní době zkrátka nepřineslo potřebné uspokojení z dokončení celé hry..

Abych však hru jen nekritizoval a zdůvodnil také relativně vysokou známku, kterou jsem ji udělil, je nutno říci, že samozřejmě má rovněž své nesporné klady. Za mě je to zachování, byť základních, RPG prvků, neboť jsem zkrátka RPG pozitivní :). Kladně hodnotím i možnost prozkoumávat skutečná historická místa a setkávat se se známými postavami z dějin na vlastní kůži. Nemíním tím, že by hra byla historicky přesná, ale i tak je to zábavné a zajímavé. Dále lze zmínit, že hra dokáže na některých místech vyčarovat krásné výhledy/pohledy. Konečně mám rád, kdy je ve hře nějaké „tajemství“, takže i postupné odhalování a vybíjení členů kultu mi přišlo jako dobrý nápad. Něco podobného bylo ostatně i v Origins.. Závěrem je třeba dodat, že ve zbytku je hra nejen v tom negativní smyslu, ale i v tom ve skrze pozitivním, stále oním dobrým „assassínem“. Takže pokud vás Origins svými mechanismy a pojetím dokázal zabavit, dokáže to, s výše uvedenými (subjektivními) výhradami, i nynější díl Odyssey. Počkáte-li si přitom na nyní již častou slevu na tuto hru, je to o důvod více, proč jí dát šanci.

Pro: RPG prvky, možnost navštěvovat skutečná historická místa a potkávat slavné postavy z dějin; hra dokáže místy vykreslit krásné scenérie

Proti: časem nastupující repetetivnost questů a „otazníčků“ na mapě; hra podle mě nedostatečně odměňuje hráče, kteří rádi prozkoumávají různá zákoutí herního světa; čistě subjektivně mi herní prostředí přišlo méně atraktivní než v případě AC: Origins

+11
  • PC 80
Chaire, maláka misthios.
Aneb když člověk složí ze všech slov, co se ze hry naučil, "smysluplnou" větu.

Během úmorného hraní AC: Unity jsem o celou sérii ztratil zájem a nad dalšími díly jsem už jen mával rukou. S Odyssejí mě ale ta série trefila do velice slabého místa. Starověké Řecko patří mezi moje nejoblíbenější období historie, nemluvě také o mytologii, kterou mám najetou fakt dobře. Právě zásah do tohoto slabého místa je také důvod, proč je finální hodnocení nakonec tak vysoké, protože ta hra má taktéž plno věcí, které mi taky lezly pěkně krkem.

V první řadě musím vyzdvihnout naprosto překrásnou grafiku, díky které byla o to větší radost celý řecký svět prozkoumávat. Ať už ve dne či v noci, na plnou hubu řeknu, že Odyssey je jedna z nejkrásněji vypadajících her, co jsem kdy hrál. Navíc jsem si se svým lehce infantilním entuziasmem při prozkoumávání připadal jak nějaký super votravný turista. "Ty vole, Ithaka! Budu moct prozkoumat Odysseův palác? Héj, v Athénách je Perikles? Pecka! No ty bláho, už pluji na Krétu!" Ta radost z prozkoumávání celého Řecka tak slušně překrývala fakt, že z gameplayového hlediska je ten svět vlastně docela tupý. Po nějaké době jsem začal ignorovat ty všemožné jeskyně, tábory, pevnosti, (nástěnku kontraktů jsem se naučil ignorovat hned po prvních pár hodinách) atd., na jejichž dokončení mě hra lákala příslibem zkušeností. Not me, game! Not me! Hrozně mě taky sral respawn nepřátel v lokalitě, kterou jsem doslova před pěti minutami komplet pročistil, protože mě do ní poslal nějaký přijatý side-quest. Když už je řeč o side questech, je to strašný hit or miss. Některé jsou překvapivě velmi povedené, jiné jsou naopak tak úmorné, že pokaždé, když jsem na mapě uviděl kosočtverec s vykřičníkem, modlil jsem se, aby to nebyla nějaký "feč kvest" hovadina.

Hlavní příběh je... vlastně nic moc. Začíná celkem slibně, ale po půlce z něho začne mít člověk pocit, že přestal bavit i samotné tvůrce, kteří se ho kvůli tomu rozhodli nějak naplácaně ukončit, aby ho už konečně měli z krku. Samotné zakončení je tak nesmírně suché. Kassandra byla ale moc fajn. Jako postava byla zajímavá, sympatická a občas i vtipná. Samozřejmě jsem z ní udělal strašnou nymfomanku, takže lezla do postele téměř každému, kdo o to "požádal". Až teda na Alkibiada, kterého jsem věčným odmítáním velice rád trolil. V rámci hlavního příběhu mě ale extrémně bavilo lovení kultistů. Postupné odkrývání vnitřního kruhu hlavních padouchů působilo nesmírně uspokojivě, plus jsem s oblibou i často polemizoval o identitě jednotlivých členů.

Soubojový systém jsem si vychutnával každým coulem. Bavil mě vlastně i víc než třeba ve všech Zaklínačích. Na Hard obtížnost se u něho člověk musel soustředit, dávat bacha, plus si mohl i vychutnávat onu slast pro oči, když se Kass povedlo nějaké to elegantní kombíčko. Občas došlo i na pár fakt napínavých a pamětihodných situací, kdy po mně šli 3 žoldáci najednou, každý s trochu jiným kalibrem. Pecka. Stejně tak musím pochválit parádní boss fighty s mytologickými bytostmi (obzvlášť ten s minotaurem), které dokážou v člověku rozpumpovat adrenalin. Nejsou super těžké, ale když hráč udělá nějakou výraznější chybu, krutě ho za to potrestají. Tak to přesně má být. Velká škoda, že hra hráče přespříliš odměňuje ve formě generického lootu, který se přizpůsobuje hráčově levelu. Díky tomu tak nebyl zisk nového vybavení nikdy příliš uspokojivý, maximálně tak pouze v tom, že v něm Kass vypadala dobře.

Hudba je celkově fajn. Už byly díly s lepšími soundtracky, ale i zde se dá najít pár fakt hodně pěkných kusů, které zůstanou v hlavě. Jmenovitě Odyssey (Greek version) a Legend of the Eagle Bearer.

Odyssey v mnoha ohledech zas až tak skvělá hra není, ale hrome, tím svým zasazením, slušnou atmosférou a překrásným vizuálem si to fakt hodně vynahrazuje, tudíž by mi bylo blbý to šoupnout do žlutého hodnocení. A já se každý den do toho krásného Řecka vždy rád vracel. Takže nakonec těch 80%. Ještě by na mě nějaký maláka vypsal odměnu. Znáte ty Řeky, stačí jen abyste omylem zabočili do oblasti, kde nemáte co dělat, což bohatě stačí k tomu, aby vás za to chtěli napíchnout na kopí.
Hysterky.

Pro: Grafika, prozkoumávání Řecka, souboják, hudba, Kassandra/(Alexios?)

Proti: slabší hlavní dějová linka, suchý repetitivní gameplay, slabé RPG prvky

+32
  • PC 40
K této hře budu krutě upřímný a budu se snažit distancovat od klasické věty: „tohle není Assassins Creed!“ Origin jsem dohrál v době, kdy již byl Odyssey na trhu a musel jsem si dát opravdu velkou pauzu, protože jsem se bál, že to bude copy-paste díl a znovu se pouštět do objevování světa a plnění bambilionu úkolů se mi nebude chtít. Copy-paste díl to je, ať mi nikdo neříká, že není (sorry Raisen). Vlastně vše od Ubisoft od roku 2012 (FarCry 3) je recyklace, jen v jiné designy.
Své komentáře rád rozděluji na dva základní kameny – klady a zápory. Zde to ale udělat nemůžu, protože by to asi bylo zbytečné.

Nemůžu se zbavit dojmu, že série Assassins Creed se stala naprosto prázdným produktem, bez jakékoliv identity. A zrovna na stylu a určité osobitosti si série vždy zakládala. Místo toho máme jen kopírku skvěle prodávaných titulů (Zaklínač 3 a Shadow of War/Mordor), která je naprosto bezpohlavní.
Mrzí mě i očividné designové přešlapy. Spousta střešních balkonů nemá žádný přístup. Nevedou na něj schody, nic. Prostě čekají, až tam assassin, který v této hře není assassin, ale žoldák, vyleze. A to si tam občas jedna z dvou hlavních frakcí uloží bedny se zásobami. Už jenom nápad, že se tak důležité zásoby uloží na střešní balkón jakési vily místo do skladu je stupidita, ale to, že na balkon nevede normální přístupová cesta je šílenost. Design světa a jeho fungování této hry v mnoha ohledech naprosto kašle na zdravý rozum a jen doufá, že hráč většinu oblastí jen rychle proběhne.

Myslel jsem si, že s přibývajícími díly této série se bude AI nepřátel zvyšovat, ale přijde mi, že jsou hloupější a hloupější. Většina nepřátel vidí zhruba v úhlu 30° a ztratí vás z dohledu za prvním rohem. A když říkám za prvním, tak opravdu myslím, za prvním! Klidně stačí stát na stanu, počkat až na něj nepřítel vyleze, skočit dolů, vlézt dovnitř a většina vojáků vůbec nechápe, kam jste se poděli. Ne že by to bylo potřeba, ty tam jsou doby Ezia, který se musel vyhýbat každé ráně, protože dva zásahy znamenaly smrt a tak nebudete mít prakticky potřebu před někým utíkat. Nepřátelé zde jsou jenom otravný hmyz, který akorát zdržuje.

Absolutně nechápu, proč vás hra nutí zabíjet naprosto všechny. Většinu hry nevíte, kdo jsou ti „hodní“ a kdo ti „zlí“. Například když jeden region ovládá Sparta, tak v daném regionu prohledám otazníčky, vyberu truhly, zabiju kapitány, oslabím suveréni frakci. Ve chvíli, kdy se vedením regionu zhostí Athény a já najdu ještě jeden otazníček, který je vojenský tábor, abych ho dodělal, musím zabít Athéňany, za které jsem před pěti minutama bojoval. Těchto paradoxů jsou ve hře naprosté mraky a nakonec mi bylo naprosto jedno, kdo má jakou frakci a koho mám vlastně zabít. Mockrát se mi stalo, že jsem dobil tábor Athén. Uvnitř byli zajatci Sparty, a abych si mohl otazníček odškrtnout, tak jsem musel propustit vězně. Jenže před chvilkou jsem v bitvě o region bojoval za Athény. Takže otevřu klec (která se mimochodem otevírá dovnitř a vždy projde tělem zajatce, v Ubisoft takový detaily ale nikoho neberou), vypustím Sparťana a zapíchnu mu ostří čepele do hlavy. Vedle stojí, další vězeň, otevřu klec a vězeň ke mně přistoupí se slovy „Ooooo thank you Misthios!“ Zbytek je snad jasnej.

Zároveň se stává, že ve hře naleznete místo, které bude dějištěm nějakého úkolu. Ten ale nejde splnit, protože úkol ještě není aktivovaný. Takže třeba narazíte na vězně, který již podle vzhledu neodpovídá standardům (většina lidí a tím pádem i vězňů jsou generování podle šablony, kterou hned rozpoznáte oproti nějaké významnější postavě), otevřete klec a on stojí a čučí a ani se nehne. Myslím, že to byl právě někdo z CD Projekt, kdo říkal, že tohle se ve hře nikdy nesmí stát, protože je to jako byste omylem divákovi ukázali druhou stranu filmových kulis.

Nechápu jak se hra, která si zakládala na realismu, mohla dostat tak strašně daleko od reality. Proč to neustálé ulehčování hratelnosti (skok ze 40 metrové sochy přímo na dlažbu vám nezpůsobí nic, krom pocitu, že tady někdo na základní fyziologický pravidla z vysoka se*e)? Sidestory, která se točí kolem Absterga zemřela společně s Desmondem a teď je zbytečnější víc než kandidatura Kaney Westa na amerického prezidenta. Proč jsou vedlejší, a potažmo i hlavní, úkoly tak strašlivě nudný? Od začátku až do konce je to čisto čistá rubačka, ale hlavně hrozně nudná rubačka. Úskok, sek, sek, sek, úskok, sek, parírování , sek, sek, multikombo. Vybrat truhly, donést pro co mě poslali a jde se dál a takhle pořád a pořád dokola. Vždy si vzpomenu na Vaase, což jsou paradoxně slova Ubisoftu: „ Insanity, is… doing the exact same fuckin thing… over and over again, expecting shit to change.“

Těch problémů, které s hrou mám je strašná hromada. Ani nechápu, jak jsem se mohl dokopat k tomu jí dohrát. Lockdown je prostě někdy dlouhej. Hrozně mě ale mrzí, kam se série dostala. S perfektní, inovativní hry se stala prázdná vyvražďovačka, bez jakékoliv hloubky. Hrál jsem 9 dílů z této série a dohrál jich 8. Bohužel, po ukázkách na Valhallu vím, že počet dohraných „Assassínů“ i v následujích letech zůstane na stejném čísle.
+14 +20 −6
  • PC 95
Hned na začátek bych chtěl uvést, že jsem žádný předchozí Assassin's Creed nikdy nehrál a hru jsem si nepořídil proto, že to je AC, ale že se jedná o obrovské RPG ze světa antického Řecka. A jako takový mi AC: Odyssey naprosto učaroval. Je pravda, že tím pádem nejsem přesycen herními prvky, které se ve hrách ze série AC, potažmo vůbec her od Ubisoftu údajně stále opakují. Musím přiznat, že příběh jsem brzy přestal řešit a jen se nechal unášet atmosférou, nádhernou scenérií a obrovskou rozlohou a možnostmi, které hra přináší.

Jen tak při projížďce na koni starověkým Řeckem hra umí skvěle navodit pocit, kdy si připadáte jak opravdový antický hrdina. Ten, o kterém jsem četl jako dítě ve Starověkých řeckých bájích a pověstech. Boje proti skutečným mýtickým stvořením (Medúza, Minotaur, Kyklop), jsou pak jen třešničkou na dortu, stejně jako lovení bájných zvířat. Vždyť která hra Vám umožní zabít nemejského lva, krétského býka, laň se zlatými parohy? Tím se dostávám jen k hrstce možností a obsahu, které hra přináší. Je libo stát se králem Arény a nejmocnějším antickým hrdinou? Objevovat legendární antické poklady?

Je pravda, že plnit neustále se opakující se úkoly z vývěsky mi nevadí. Upřímně mě spíš těší možnost, že na mě stále nějaké úkoly čekají. Že je nevyčerpám z vývěsky všechny a ve hře je i po jejím dohrátí stále co dělat. Tím se dostávám i k majestátním lodním bitvám. Plavení se po moři je ve hře opravdu zábavné a námořní bitvy též. Vše funguje jako RPG, takže stále je co vylepšovat, stále se kam posouvat - vylepšovat loď, vybavení, zbraně, postavu..

Abych ale zmínil alespoň některá negativa, tak mi moc nevyhovuje možnost, kdy nejde v bojovém módu ukládat. A tím myslím, v bojovém módu, kdy Vás nikdo nevidí. Baví mě čistit pevnosti a tábory nepřátel potichu, bez povšimnutí. Zabíjet je potichu a uklízet těla, schovávat se v křoví. Ale uvítal bych možnost tento postup ukládat. Chápu, proč to autoři vymysleli takto, ale upřímně, při odhalení a následném načtení už člověk nemá chuť to celé stealthovat znovu.

Dále mi moc nevyhovoval systém levelování oblastí vůči postavě. V Origins je to snad řešeno líp. Chápu, že některé oblasti jsou nad úroveň postavy, ale když je dožene a předežene, levelují s ní. Rovněž chápu, proč to udělali, ale raději bych pevně fixní level nepřátel v jednotlivých oblastech, který se pak nemění. V nastavení si lze nastavit, o kolik levelů můžou být nepřátelé maximálně pod Vámi, ale úplně vypnout to nejde. Škoda.

Omlouvám se, že mluvím tak v superlativech, ale hra mi naprosto učarovala a rád v ní trávím desítky hodin bez toho, abych se v příběhu někam posunul. Jak jsem psal v úvodu, užívám si velikosti a svobody obrovského otevřeného světa, nechci hrou jen proletět kvůli příběhu. Nehrál jsem Origins a nejspíš nebudu hrát ani Valhallu. Tohle je hra přesně pro mě, hra, po které jsem vždycky toužil..

A upřímně bych chtěl získat ten achievement za komentář s +30 hodnocením. Takže jestli to dočtete až sem, budu moc rád, jestli mi na to + kliknete.:-)

Děkuju.:-)

Pro: Obrovský svět, spousta možností, svoboda, mýtické prvky

Proti: V bojovém režimu nejde ukládat, ani když o Vás nepřátelé nevědí. Levelování nepřátel s hrdinou nejde vypnout.

+30
  • PC 90
Netušila jsem, že 102 hodin (v základní hře), které jsem strávila ve starověkém Řecku, kde mi byla průvodkyní půvabná Kassandra, uteče tak rychle a bude mě to bavit po celou dobu. V Origins jsem strávila kolem 60 hodin a ke konci mě to už nudilo, a proto jsem ráda, že Odyssey není jen copy-paste hrou, i když to tak může vypadat.

Vítanou změnou pro mě bylo prostředí. Zatímco v předchozím díle převládalo zasazení do jednotvárné pouště (i když krásné), tak prostředí Řecka bylo rozmanitější. Oceňuji barevnou pestrost a střídání počasí, byť nebylo tak dramatické jako v Zaklínačovi. Při toulání se krajinou plné hor, lesů, jezer a skal jsem se často zastavila, abych mohla obdivovat, jak krajinu zabarvuje východ slunce či svit stříbrného měsíce nebo z temnoty nebe vystupující Mléčná dráha. Popravdě jsem nečekala, že by pro mě Řecko mohlo být krásnější než Egypt.

Jedním z největších kladů ve hře je pro mě hlavní postava Kassandra, která se stala mou zatím nejoblíbenější ženskou postavou. Líbilo se mi, jak působila sebevědomě, dokázala být vtipná i sarkastická a v mém případě voleb měla s lidmi i soucit. Tomu všemu napomáhaly výrazy v obličeji a v případě Kassandry i dobrý dabing. Navíc, i když jsem ji hrála jako kladnou postavu, tak dokázala lidem přijmout úkol a mít u toho kecy nebo převracet oči v sloup, což také beru jako plus, protože jí to dodává na uvěřitelnosti. Další postavy, které jsem ve hře potkala, musím z velké části také pochválit. Když si vzpomenu na Origins, kde byly postavy šablonovité a pro mě snadno zapomenutelné, tak zde měly postavy většinou svoji osobnost a nepletly se mi (jako vHorizon Zero Dawn). Například Sókratés mě bavil svými filosofickými otázkami a Barnabas svojí přímočarostí.

Příběh byl sice v základu prostý, ale i tak mě dokázal vtáhnout do děje. Neříkám, že to byl nějaký filmový trhák, ale vzhledem k rozsáhlosti hry a studia, které na tom pracovalo, dostačoval. Tedy pokud pominu občasnou překombinovanost v rámci hlavní dějové linky. Vedlejší úkoly se dočkaly zlepšení. Co se týče jejich náplně, tak pořád to bylo přines, zabij, ukradni, ale příběhy v nich mi přišly zajímavější než v Origins a také jsem nepřeskakovala rozhovory, protože mě jejich obsah zajímal (i když monology o politice a mocenských hrách jsem tak trochu přeskakovala..). Potěšily mě některé úkoly, jako účast na OH, bojování v aréně nebo lovení bájných zvířat a mýtických tvorů.

Co hodnotím negativně, protože mě to unavovalo, tak byl systém žoldáků. Ne že by mi samotní žoldáci vadili, ale pokaždé, když jsem musela zabít někoho ve městě na ulici v rámci úkolu, tak začal nepřetržitý příval žoldáků. Do toho se zapojovali obyvatelé města, kdy se například na mě vrhla stará babka se smetákem v ruce, což vzhledem k po zuby ozbrojené Kassandře působilo naprosto komicky. Zabití oné babky jen zvýšilo počet žoldáků, kteří po mě šli a kdybych z boje prostě neutekla do vzdálené divočiny, tak tam bojuji do dnes. Tajně jsem doufala, že když se stanu prvním žoldákem, tak po mně už nepůjdou. Nebylo tomu tak. Boj samotný mě bavil, ale tady ho bylo příliš.

Hudební složka mi nepřišla tak výrazná, že bych si nějakou skladbu zapamatovala. Překvapila mě menší degradace animace koní, kteří se pohybovali zvláštně oproti Origins. Co se týče námořních bitev a ovládání lodi, tak jsem si říkala, že mě to asi moc bavit nebude, ale nakonec to bylo příjemné osvěžení i díky námořnickým popěvkům a pokud člověk nechtěl, tak mohl na lodi strávit minimum času.

Jak je vidno z hodnocení, převažují hlavně klady. Kassandra mi přirostla k srdci a jsem ráda, že se s ní a jejím světem nemusím ještě loučit, neboť mě čekají dvě rozšíření.

Pro: Kassandra, NPC, prostředí, převážná část úkolů, boj

Proti: AI protivníků, někdy žoldáci

+40
  • PC 85
Jsou 3 typy lidí. Ti, kteří hru nenávidí, ti, kteří ji milují a ti, kterým je to úplně u zádele. Já nejspíš patřím mezi 2. typ, ale vše má své ale..

Jako první bych chtěl vyzdvihnout grafiku, která je opravdu neskutečná.. Jako opravdu i po 100 hodinách se mohu jenom rozhlédnou po krajině a říct si wau, ale na druhou stranu některé lokace a převážně teda skály a kameny jsou doslova ohavné a nedodělané, ale vzhledem k velikosti světa se není čemu divit.. Ano velikost světa je velký problém v této hře a zároveň i síla. Síla v tom, že je pořád co prohledávat, ale problém, že většina lokací vypadá hodně podobně, ale na druhou stranu není moc co vyčítat autorům hry.. Řecko povětšinou mělo stejně stavěné města. Hlavní města jako Athény, nebo Korint dodržují svoji podobu tak, jak i dnes jsou stavěná a to je rozhodně velké plus.

Cestování se dočkáte v podobě svoji vlastní lodě, kterou získáte na začátku hry a mě jako velkého fanouška dílu Black flag to prostě bavilo.. Bavilo mě cestovat klidně i těch 10 kilometrů přes celou mapu jen proto, abych se dostal na malý ostrůvek. a využití těchto míst je taky velký problém. Většinu příběhu si odsloužíte ve větších městech a pak je třeba jen 1 velký úkol na nějakém menším ostrůvku a skáčete z jednoho na druhý po 1 úkolu. Nevyužitelnost těchto míst je tedy velmi špatný jev.

Hodně repetitivní je i soubojový systém, ale v které hře vlastně po nějaké době není? To by až takový problém nebyl, ale to, že vaše postava je vlastně nepřemožitelný polobůh a to i na těžší obtížnosti mi trochu vadí. Narozdíl od Origins, tam si člověk pořád připadá jako takový egyptský hrdina, ale ne jako polobůh a to mi vadilo.

To, že se hra změnila k nepoznání od posledního dílu Syndicate pro mě osobně vůbec špatné není. Však to přecejen s posledním dílem v Londýně šlo trochu z kopce s hratelností. Origins byla příjemná změna a Oddysey se v toto neliší.

Jak mám v oblibě, tak příběh zde nebudu nějak rozebírat, pro mě to stejně bylo jenom odreagování, protože mimo hlavního příběhu, tak jsem spíše prozkoumával svět. Někomu tedy vadilo, že aby mohl plnit hlavní úkoly, vedle toho musí plnit i nespočet úkolů vedlejších. Některé jsou zajímavé a spousty jich je repetitivních typu dones, přines, zabij, podřízni atd. Tudíž jsem si hlavně vybíral úkoly zajímavější a těmto se obloukem vyhýbal, ikdyž to mnohdy nešlo a musel jsem to přežít. Budu znít možná tuctově, ale dosti mě překvapily některé plottwisty v ději a trochu mě tak i donutily hru dohrát, ikdyž s velkým zpožděním několika desítek hodin. Postavy většinou byly takové nemastné a neslané, ale našly se i vyjímky v podobě pár vašich společníků a i těch pár postav my pomohly dostat se do děje hlouběji.
Co troch naštve, že vaše rozhodnutí nemají moc vlivu na děj.. To jestli se přidáte ke Spartě nebo k Athénám je v ději naprosto jedno a úkoly vás vlastně budou nutit k tomu bojovat za oba, což já jsem neudělal, protože TOTO JE SPARTA.

Soundtrack byl hezký, Nebudu říkat překrásný, protože by to nebyla pravda, ale mě neurazil, s Řeckem to hezky souviselo a tudíž se to i hezky poslouchalo.

Je tu spousta druhů vybavení a vedení vaší postavy, ale za těch úrovní co získáte není problém si vyzkoušet všechno. Co mě občas otravovalo bylo neustále vylepšování brnění a zbraní, které jsem musel absolvovat. S rostoucím levelem a to například jen o 2 vaše vybavení zastarávalo. Občas to tedy otravovalo, ale aspoň člověk musel něco dělat pro vývoj postavy. Co jsem nikdy nepochopil bylo, proč nemohu porazit soupeře o 1 level vyšší, ale když jsem byl stejný, bylo to lehké.. a to samé se zabitím zezadu. Když jsem byl o level nižší, neubíralo to nepříteli skoro nic a najednou jsem byl stejný level a naprosto v pořádku a to i v případě rozdílu level 49 a 50..

Ikdyž jsem napsal spousty negativ, hru jsem tak vydržel hrát asi 150 hodin a kvůli něčemu to asi bylo, takže bych hru shledal tak, že mě hrozně moc bavila, ale znovu bych si ji už asi nezahrál.. možná za pár let znovu. Spoustu věcí si člověk musí zkusit sám, aby mohl hodnotit. Budou lidi, kterým se hra líbit nebude a budou lidi, kteří ji budu hrát stovky hodin, ale jako milovník RPG jsem si to nemohl nechat ujít a času nelituji.

Pro: Grafika 9,5/10 Sountrack 8/10, Příběh ?, lokace 8/10. Délka hraní 10/10, Loď jako cestovní prostředek

Proti: Hrajete za poloboha, Postavy jsou většinou karikatury, řeč těla postav, po čase repetitivní úkoly a bojový systém

+21
  • PS4 80
Nikdy jsem nebyl fanouškem série Assassin's Creed, nicméně cesta kterou se série teď vydává se mi dost líbí. Už Assassin's Creed Origins mi docela sednul, přestože to nebyla nijak dokonalá hra, ale byla dostatečně zábavná a odehrávala se v nádherném prostředí starověkého Egypta. Je tedy potěšující, že Odyssey je v tomto ještě dále a jsem překvapený, jak dobrá hra to je.

V první řadě, Odyssey je obrovská a plná solidního a zábavného obsahu. Je to hra, ve které je vždy co dělat, jsou zde klasicky miliony klasických otazníků a několik typů úkolů a normální smrtelník nemá šanci za rozumný čas projít hru na 100%. Já se tedy soustředil jen na klasické vedlejší úkoly a zbytek jen občasně, abych se vyhnul repetetivnosti.

Hlavní příběh mi přišel fajn. Není to nic převratného, nicméně odvyprávěn byl s lehkostí a bavil mě. Jako hlavního protagonistu jsem si vybral Kassandru, přišla mi jako hlavní hrdina lepší. Naopak Alexios mi přišel zase daleko lepší záporák, takže spokojenost. A podařilo se mi dosáhnout nejlepšího konce, což je také fajn. Volby učiněné ve hře jsou dobrá věc, to mi v Origins chybělo.

Co se týče vedlejších úkolů, většina byla fajn, některé byly slabé a některé výborné. Hodně se mi líbily úkoly v Olympii, celá ta linie kolem Olympijských her byla výborná (Testikles nejpamátnější moment ve hře :)) Co se týče ostatního obsahu, různé ty zakázky a časové úkoly apod. jsem vynechával, jednalo se většinou o naprosto jednoduché úkoly, u kterých jsem nenašel smysl proč je plnit.

Svět starověkého Řecka sice není tak krásný jako Egypt v předchozím Origins, ale má také svá pěkná místa - Atény, Sparta, Olympie či různé ostrovy jako například Mykonos jsou místa hodná navštívení. Grafika, hudba, dabing na jedničku.

Hratelnost je naprosto bezproblémová, soubojový systém taktéž. Hra se hraje neskutečně lehce a dokonce jsem nenarazil snad na žádný výrazný bug, snad jen až na pár vtipných maličkostí. Loď a její správa je super a námořní bitvy úplné rochnění blahem. Dobyvačné bitvy už tak zábavné nebyly, ale nevadily mi.

Na závěr už jen stručně:
Writing je docela nevyrovnaný, některé texty dokonce působí jako parodie, ale většina je naštěstí dostačující. CDP a spol jsou každopádně na míle daleko.
Koně jsou LOL. Jestli je Klepna ze Zaklínače švihnutý kůň, Phobos je úplný blázen. Kůň, který se rád opírá předními kopyty o skály :)
Ve hře je množství romancí. Polovina je totálně trapná a polovina až moc vtipná. Některé romancoidní postavy jsou ale fajn a je spíš škoda, že tvůrci romance více nerozpracovali.
Současnost je peklo a už by ji měli v Ubisoftu hodit za hlavu, nikoho to pořádně nezajímá (maximálně nejvěrnější skalní fanoušky).

Pro: Fajn hratelnost, solidní příběh, soubojový systém, grafika, hudba, loď, plno obsahu

Proti: Nevyrovnaný writing, romance, současnost, koně jsou na drogách

+30
  • PC 90
AC sérii jsem vždycky spíš ignorovala a dle svého nedávného pokusu zahrát si první díl soudím, že dost oprávněně; nejspíš by mě málokterý z těch starších chytil. Ovšem Odyssey samotná je překrásná, místy vyloženě úchvatná, místy lehce WTF - a zatraceně dlouhá. Aktuálně mám dokončenou main story + Legacy of the First Blade + jsem v první části Fate of Atlantis (73 lvl a uPlay praví něco o 167 hodinách a 99% main progression) a pořád ještě mi zbývá nemálo pořádně neprozkoumaných regionů s nesplněnými questy.

První věc, které jsem si všimla, byla pochopitelně grafika. Odyssey vypadá k sežrání, v mnoha směrech je to jedna z nejhezčích her, co jsem viděla, ať už se to týká lidských postav, monster, krajiny (to moře!) nebo objektů. Ancient Greece at its finest. A zároveň je též výborně rozanimovaná, namluvená a ozvučená.

Což mě přivádí k pohybu. Odyssey je taky první hra, kde jsem (mluvím tedy o K+M, ale gamepad asi taky špatný nebude), která na mě udělala dojem téměř dokonalého ovládání, kamery a pohybu vlastní postavy. Všechno plynulé, elegantní, logické - žádná divná trhnutí kamerou, výhled zatarasený kdoví čím a pocit, že jsem hnijící mezek s přeraženýma nohama. Nelibuju si normálně vůbec v parkouru, ale tady jsem většinu mapy vlastně proběhal (hrála jsem za Alexia) po svých, protože mě bavilo pořádně něco přelézat.

Pochopitelně, nejvíc se ten pohyb ukáže v soubojích a ty jsou tu skvělé, vedle Dragon's Dogma (a možná třetího dílu Dark Souls, ale z toho mám zatím odehráno příliš málo, abych soudila) asi nejlepší, jaké jsem ve hře kdy viděla. Při vymlacování pevností se dá skvěle taktizovat, souboje s bossy a legendary beasts mě zase mile překvapily tím, jak logické jsou - stačí sledovat, co protivník dělá a zařídit se podle toho, nepracuje se jenom s tím, že Minotauros či Medusa mají shitload HP, ale na každého je nutno volit jiný postup, který je poměrně zjevný. Každá z legendary potvor mi zabrala jeden až tři pokusy, nicméně se jednalo o průzkum bojem & adrenalin jako blázen, nikolivěk frustrované úpění a vzteklé rozbíjení klávesnice za řevu "Tak už konečně chcípni!" Mnoho bodůch.

To mě přivádí ke skladbě questů. Tak nějak jsem předpokládala, že v něčem jménem Assassin's Creed budu hlavně zabíjet a přesně to se tady děje. Ne že by nešlo řešit věci jinak (vzhledem ke schopnosti "stun" soudím, že lze hru projít i na výrazně méně zabití), ale mě baví ve hrách zabíjet. Hodně zabíjet. Krvavě zabíjet. A klidně pořád dokola. Takže to, že se jednotlivé tábory i pevnosti de facto monotónně opakují, mi vůbec nevadí, protože teče krev mých nepřátel a já slyším nářek jejich vypuštěných medvědů.

Co se main story týče, je ve své podstatě jednoduchá, zbušená tak, aby navazovala na širší AC lore, které jsem si de facto dočetla z různých AC wiki, ergo hra naprosto nevyžaduje znalost děje předchozích dílů. Jednoduchost mi nevadí, docenila jsem možnost hrát tak, aby na konci byla co největší tragedie v nejlepší starořecké tradici. Má vize Alexia jako totálního psycha s krví své rodiny na rukou došla naplnění, me gusta. A nejen takového naplnění tu lze dosíci, také se v Odyssey objevují romance, včetně možnosti ojet (několikrát) mého oblíbeného stragéga (zdravíme prdelku Alkibiada). Zároveň tu úřaduje i humor a ne úplně blbě, třeba linka s Testiclem mě sundala a ne kvůli tomu jménu.

Co se týče toho širšího provázání, Isu a Dänikenovských (nebo jakých) vizí, jakkoli nejsem v zásadě fanouškem tohoto patternu, vlastně mi to nevadilo. Co mi ale vadilo, byly prostřihy do současnosti a ocenila bych, kdyby se vyskytovaly pouze ve formě krátkých cutscén na začátku a na konci, bylo to dost rušivé.

Další silně rušivá věc bylo WTF rozhodnutí v Legacy of the First Blade. Hrála jsem Alexia, jako všechny svoje postavy, jako striktního homosexuála a fakt mě dožralo, když mu nakonec tu ženu a dítě nacpali. Včetně toho, že rodinného štěstí v tomhle DLC bylo zpočátku až příliš. Na stranu druhou, kvalitní trolling, když po sérii plné hrdinských činů dostanete jako první DLC úkol Kup chleba a mlíko. A některé rozhovory u side questů byly dost WTF a nevím, jestli záměrně, nebo někdo testoval nějaký generátor textu.

Loď je dle mého implementována výborně, námořní bitvy jsou zábavné - a ano, repetitivní. Vlastně všechno je tu tak nějak pořád dokola a buď vás to baví, nebo ne. Mě to (pořád ještě) baví dost.

Pro: grafika, namluvení, hudba, souboje (včetně bossfightů), funkční open world, některá NPC (Alkibiades, Sokrates, Herodotos, Barnabas), loď a námořní bitvy

Proti: prostřihy do současnosti, vynucené vyústění Legacy of the First Blade, kůň je spíš na ozdobu, občas absurdní dialogy u side questů

+35
  • PC 90
Herní výzva 2019 - Historie se opakuje

Přestože na první pohled působí Odyssey jako přeskinovaný Origins, těch "pár" změn ho posouvá opravdu hodně do jiného žánru. Nejde ani tak o příběh, ten samozřejmě nese assassínovské prvky, jakkoliv je škoda, že přímé propojení se zbytkem série přijde až v prvním DLC (byť podle mě v uspokojivé podobě). Potěšilo mě, že příběh je oddělen od klasické eliminace (byť se v některých případech prolíná), což je dáno hlavně tím, že není primárně o pomstě, ale o hledání rodiny. Hlavní dějová linka je samozřejmě jedna velká limonáda, ale mně docela sedla. Hlavně jsem však relativně spokojený s vedlejšími questy. Nejedná se sice o žádnou extratřídu, ale často se v jednotlivých lokalitách (především na ostrovech) více menších questů spojí v jeden větší quest. Hra také reflektuje vaše činy, i když nikterak zásadně a okatě. Jeden příklad za všechny. Když na Krétě nejprve odpravíte skutečného Mínotaura, a až pak budete plnit další questy v lokalitě, bude se (resp. může se) hlavní postava o zabití Mínotaura zmiňovat v každém rozhovoru s NPC, které se nějak Mínotaura týká; pokud byste postupovali v jiném pořadí, pak se to na rozhovorech projeví. Bez mučení přiznávám, že i díky neurážejícím vedlejším questům jsem na rozdíl od Origins prozkoumal celou mapu Řecka a ve hře strávil nepoměrně víc času. I eliminace (v tomto případě) členů Kultu Kosmos je vymyšlena mnohem lépe, než eliminace členů Řádu prastarých, a to hlavně proto, že (minor spoiler alert!)v Origins se hlavní antagonista objevil až prakticky v poslední čtvrtině hry. Tomu se v Odyssey tvůrci vyhnuli, a odhalení Ducha Kosmu je překvapující a uspokojivé.
Prostředí Řecka je zpracováno pěkně. Ačkoliv si tu na realističnost nikdo nehraje, je hezké vidět, že mykénské či mínojské památky jsou zpracovány odlišně od "žijících" klasických měst. Na druhou stranu zrovna v prostředí oproti Origins Odyssey body ztrácí, ale to je holt tím, že ptolemaiovský Egypt není tak okoukaný a je také mnohem víc rozmanitý co do prostředí. Ani hlavní postava není až tak zajímavá, jako Bayek (hrál jsem za Alexia), ale nakonec jsem si k ní cestu našel a i to mírně arogantní a teatrální naparování mi vlastně k řeckému hrdinovi docela sedlo.
Trochu jsem měl obavu z bojů a tiché eliminace. Z různých recenzí jsem vyrozuměl, že boje trvají výrazně déle, než u Origins, a stejně tak útok „čepelí“ častěji oběť pouze zraní. Souhlasím s tím jen částečně, protože jde o úlitbu RPG prvkům. Hra vás prostě tlačí k tomu, abyste se přizpůsobili dané situaci nejen volbou perků, ale také volbou vybavení, které přináší různé bonusy. Do boje jsem tak chodil zásadně ve zbroji, zatímco tiché eliminace jsem absolvoval v "assassínském" přestrojení. Na průchodu hrou se to projevilo pozitivně (eliminace nepřátel na mé úrovni byly s vhodnou výbavou skoro vždy úspěšné - podotýkám ale, že jsem hrál na normální obtížnost) a svým způsobem to dává smysl (například proto, že se do plížení nevrháte ve spartské zbroji).
Management zbraní a zbroje považuji za velké plus. To, co si oblečete, už konečně nemá jen vizuální efekt. Z velké části tak odpadá protivné grindování z Origins, ve kterém bylo často kvůli dílčímu vylepšení čepele či zbroje nutné páchat lokální genocidu divoké zvěře. Ne, že by po vás hra nevyžadovala suroviny na vylepšování čehokoliv (včetně Adrestie – vaší lodi). Jenže těch surovin není potřeba zas až tak moc a většinou je přirozeně posbíráte při cestování. Navíc každou chvíli narážíte na zbraně a zbroje na vaší aktuální úrovni, takže můžete pořád přezbrojovat. Epické sety zbrojí mi navíc vždy vystačily i devět levelů pod mou aktuální úrovní.
K námořnímu cestování toho moc nemám. Je to podobné, jako v Black Flag, a mě osobně to docela bavilo.
Shrnuto a podtrženo, podle mě jde o příjemnou hru s velice cheesy hlavní dějovou linií. Ačkoliv se nevyhnete stereotypnímu opakovaní některých činností a ani občasnému grindu, není to taková bolístka jako v Origins. Za mě palec nahoru, ale za lepší příběh a propracovanější postavy bych se v dalších dílech nezlobil.

Pro: Sympatická hlavní postava; podle mě zábavný soubojový systém; některé vedlejší questy; oddělené hlavní příběhové linie; dialogové volby; management zbraní o zbroje

Proti: Plytká hlavní dějová linie; postavy stále netrpí nějakou hlubší propracovaností; pro někoho příliš velká mapa; trochu pořád i ten grind; RPG prvky (resp. vylepšování postavy) jsou stále dost plytké

+23
  • PS4 80
Kvalita série Assassins Creed mi vždycky přišla hrozně nahodilá. Skvělý druhý díl následovala nudná trojka, po obstojném pirátském Black Flag jsem zase zkoušel otřesný Syndicate. S Origins prý nastala změna v pojetí celé série. Podlehl jsem tak zvědavosti a zkusil, většinou opěvovaný, Odyssey.

Přemáhání ke hraní během prvních několika hodin vystřídalo nečekané ponoření do celé hry. Možná až moc rozlehlý a nádherný svět vybízí k prozkoumávání. Ubisoft se přiklonil více k RPG a hře to jedině prospělo. Soubojový systém už nepřipomíná nacvičené divadelní představení, ale působí, že se opravdu dva lidé chtějí navzájem zabít. Několik druhů zbraní pomáhá oživit hratelnost a dostatek schopností k naučení umožňuje dostatečně přizpůsobit styl hraní svým potřebám.

Většinu času sice pořád budete pořád běhat mezi otazníky na mapě, ale omáčka kolem dokáže občas vytvořit zajímavý obsah. Vedlejší questy umí pobavit, dobývací bitvy zase „oživují zabíjení“ a odhalování kultistů nabízí dostatečné rozptýlení. Pokud dokážete jednotlivé aktivity správně střídat, tak se stereotypu bát nemusíte. Třeba střety s mýtickými tvory jsou dobrý nápad a příště víc takových.

Příběh celkově moc netáhne a chvílemi je vyloženě pitomý. Ukončení žádné ze tří hlavních linií není uspokojivé a pokud se nad nimi člověk trochu zamyslí, tak zjistí že dost věcí nedává smysl. Aspoň, že částí ze současnosti pořád ubývá, jelikož se mi nechce věřit, že ještě někoho zajímají. Kolikrát i hra zcela ignoruje některá rozhodnutí. Alexios je za idiota, když ho někdo pošle prohledat už jednou prozkoumané ruiny a on se strašně diví, kde se tam daná zřícenina vzala.

Odyssey občas dokáže být i hodně hloupá hra. Osvobodíte rukojmí v táboře a ten se po vyjádření vděčnosti sebevražedně vrhne mezi skupinku stráží. Když máte následovat nějaké NPC, tak to si jde bezhlavě za svým a z cesty nemilosrdně odhazuje každého, kdo se mu připlete pod nohy. Romance jsou k smíchu a (pravděpodobně) brigádník, který je v Ubisoftu psal by měl radši dělat něco jiného. Systém žoldáků potřebuje nutně přepracovat a do hry byl očividně vsunut na poslední chvíli. Tragicky neovladatelný kůň se nedá pořádně využít a chodit pěšky je většinou stejně rychlejší.

Celkově vzato nicméně zatím nejnovější Assassin uspěl. Navíc má dostatek věcí ke zlepšení, což dává jistou naději do dalšího dílu. Snad vývojáři neusnou na vavřínech a budou sérii dál posouvat správným směrem.
+20
  • PC 80
"I need to be careful not to get spotted" prohlásila šeptem Kassandra, toho času projíždějíc nepřátelskou pevností na zářivém jednorožci.

Odyssey je hra paradoxů. Na jedné straně tu máme asi nejlepší Assassin's Creed od druhého dílu, s protagonistkou, jež mě bavila podobně jako kdysi Ezio a krásným designem řeckého světa. Novinkou jsou interaktivní dialogy včetně občasných voleb a následků, což je jednoznačně změna k lepšímu - dialogy jsou hned aktivnější a zábavnější, přestože samotný scénář je jinak spíš průměr a vrcholům média (CDP, Obsidian, Naughty Dog) se neblíží ani náznakem. Soubojový systém už není založen na animacích jako v Unity a starších dílech, ale byl přepracován do na hitboxech založeném designu, podobně jako v Origins. A z hlediska mechanik mě vcelku bavil, ikdyž se po získání všech hlavních skillů už nijak nevyvíjí.

Bohužel, Odyssey si stále nese i klasickou ubisoftí baggage ve formě téměř nekonečného množství checklistů, ikon na mapě a repetitivních errand boy questů. Je to brutální kontrast oproti před Odyssey dohranému Red Dead Redemption 2. Tam, kde se Rockstar snaží o totální ultra-detailní simulaci života psance na starém západě, kde vše podřizují vtažení hráče do světa hry a pracují i s těmi nejmenšími detaily, tam se Ubi prostě vůbec nenamáhá a jede svůj klasický ne-imersivní standard. AI stejně primitivní jako vždy, itemizace i leveling a level scaling k ničemu, jen na efekt. I některé nové prvky (např. systém žoldáků) působí jako "work in progress" a nemají na zážitek příliš velký vliv.
I kvůli tomu všemu působí Odyssey poněkud zastarale a celkově působí jako junk food oproti luxusnímu steaku od Rockstaru či CDP.

Přesto mě ale u sebe Odysea dokázala udržet dobře přes sto hodin. Gameplay loop se trefil do mého OCD a s Kassandrou mě bavilo trávit čas. Proto tedy to vysoké hodnocení. Dokonce i ty pasáže ze současnosti, ač zbytečné a končící antiklimaxem, nebyly tak otravné jako obvykle.

"Lovec trofejí" byl splněn, celkem získáno 74% (a některé zatím získat nejdou, protože se týkají budoucích DLC).
Mimochodem, až budou všechna DLC venku, v nějaké slevě je koupím, protože se mi do virtuálního Řecka bude chtít vrátit.

Na závěr pár fotek z této odyssey

https://abload.de/img/20190114185534w8kqx.jpg
https://abload.de/img/201901202229027kkee.jpg
https://abload.de/img/20190116203240a4j3r.jpg
https://abload.de/img/20190114182318n3ka9.jpg
https://abload.de/img/20190113205718qykkh.jpg
https://abload.de/img/20190122003037b6kwg.jpg
https://abload.de/img/20190113003913bpkqy.jpg
https://abload.de/img/2019019225747isko1.jpg
https://abload.de/img/20190112025715r3j6r.jpg
https://abload.de/img/201901122158292njen.jpg

ps: special thanks to kuler91
+30
  • PC 75
Asasíni od Ubisoftu byly vždy přímočaré, jednoduché hry. Ovšem doba jde dál a tak už nestačí hráče udržovat jen hezkými městy a špatně napsaným příběhem. Proto se vývojáři rozhodli v sérii vplout do neprobádaných vod RPG, to není ale vůbec jednoduché, neboť vody RPG jsou velmi nebezpečné a mají mnohem mlsnější žraloky. Pokusím se popsat v čem hra vyniká a ztroskotává co nestručněji, protože obsáhlých komentářů je tu už dost. Zároveň mě fascinuje že si vývojáři her zvykají vydávat nehotové hry s tím že za pár měsíců přidají další část hry jako DLC "zdarma".

Kapitola první:
Začnu novinkami v sérii, to jest RPG prvky. Hra vás hned na začátku postraší že vaše volby v konverzaci budou mít dopad na okolní svět, velká lež. Mass Effect tu nečekejte, většina odpovědí se nijak neliší a pokud ano, místo zmlácení musíte NPCčku přinést bylinku. Nejednou jsem se setkal se situací kdy ani konverzace nedávají smysl nebo nenavazují na příběh tak jak by měli, jsou rozbité nebo nesmyslné, iluze volby zde jen dotváří charakter vaši postavy, nic víc.
Inventář a výbava jsou pěkně jednoduché a přehledné, zbroje a zbraně vypadají moc hezky ale nijak se vlastnostmi neliší, je jedno jestli máte meč nebo dýku, kladivo nebo sekyru, vše to seká stejně s minimálním rozdílem v animacích a hratelnosti. Zároveň mě fascinuje že v roce 2018 se bude platová zbroj ohýbat dle kostry postavy, na druhou stranu zbrojí je hodně a vypadají krásně. Zbraně jakbysmet, když máte kopí na zádech tak nemá ani metr, když ho vezmete do ruky tak záhadně vyroste jak úd muže koukajíc na porno.

Kapitola druhá:
Realističnost, historický revizionismus a další srandy. Je to tak, dnes aby člověk hledal hry, které vám nepodstrkávají svoji ideologii, hledal lupou. Antické Řecko je nádherný a romantický svět, hra ho znázorňuje krásně, města jsou nádherná a plná detailů, svět je obrovský a plný mramoru, zároveň chápu že tehdy bylo otroctví a Řekové "vynalezli" sex pro zábavu.(A až Římané k němu přizvali ženy. *ba dum tss*) Ovšem ve hře nenaleznete žádného Řeka, úplně všichni jsou míšenci s rasově neutrální snědou barvou kůže, nechybí ani silná černošská vůdkyně pirátů, která je bisexuální... (tak jako většina charakterů)
Dále musím zkritizovat neschopnost udělat autenticky vypadající bitvy, nejenom že bitvy jsou ve hře naprosto zbytečná mini-hra která nemá vůbec žádný vliv. ale jsou zároveň úplně nesmyslné, vypadají jako ve filmu 300... Antické Řecko bez falangy je jako muž bez penisu, hoplitská formace falanga je základem řeckého způsobu boje a ve hře tuto formaci neuvidíte ani jednou. Přitom by to šlo tak snadno udělat formou mini-hry kdy by hráč velel formaci a snažil se přetlačit, obejít nepřítelovu formaci. Hrajete sice jako žoldák, ale to ničemu nevadí, protože je všeobecně známo že v antickém Řecku se běžně najímali do řad velitelů velmi zkušení žoldáci. Dokonce nemůžete mít ani štít, štíty byly tehdy důležitější než kopí, nutno podotknout že v předešlém díle štít byl...

Kapitola třetí:
Psal jsem že budu stručný, huh? Celkově se Odyssey hraje příjemně, parkour je maximálně zjednodušený a tak vylezete všude aniž byste byly frustrováni. Objevovat Řecko mě bavilo a prohlídky měst jsem si krásně užil, za nejlepší můžu uvést Athény a Olympijské údolí, které byly opravdu nádherné. Můžete objevit i majestátní sochy bohů a antické divy světa, svět je dokonalý, z jednoho rohu na druhý má přes 22 kilometrů a to není málo. bitvy jsou dynamické a příjemně odsýpají, úkoly jsou na jedno brdo, občas se ale objeví lepší, u kterého se možná i pousmějete. Hra není optimalizovaná nejlíp, je plná bugů ale například procedurálně generované mraky vám vytřou zrak.

Epilog:
Je škoda že hra si kazí hodnocení nesmyslným historickým revizionismem, absencí prvků pro Řecko typické nebo tím že naprosto postrádá smysluplné vyprávění. Kdyby byl tento díl přímočarým jako ostatní díly, měl by své místo vedle výborného Black Flag. Hra ale není žánr jako předešlé díly a už je to RPG, bohužel pro hru, dost jednoduché a nepříliš fungující RPG, které je spíše iluzí. Zábavné to ale je!

Pro: Svět, města, velikost, hudba, příjemně se to hraje.

Proti: Bugy, revizionismus, nesmyslné dialogy, promrhaný potenciál, nezvládnuté a příliš jednoduché RPG prvky, perky působící jako podvádění, hra v podstatě není hotová.

+30 +32 −2
  • PC 75
Hraní posledního Assassin’s Creed byla ale Odyssea... (Promiňte, tohle jsem si fakt nemohla odpustit :D)

Tvůrci od Ubisoftu se snaží, aby jejich hra byla úspěšná. Snaží se dokonce tolik, že se naprosto nepokrytě inspirují (vykrádají) jednou z nejúspěšnějších her posledních let - Zaklínačem 3, přičemž je to inspirace přiznaná a několikrát je na ni dokonce poukazováno i názvy vedlejších úkolů (O vodě a krvi, Srdce z kamene). Nikdo jim to snad nemá za zlé, naopak se domnívám, že naprosto každý hráč by byl šťastný, kdyby inspirace Zaklínačem vedla k další alespoň podobně skvělé hře. Jenže nevede.

Kámen úrazu je přesně tam, kde byl vždycky – v příběhu a ve scénáři, a tomu nepomůže přebrání herních mechanismů z jiné, daleko kvalitnější hry, právě naopak pak ještě zvýrazní nedostatky té slabší z nich. Je sice krásné, že má Odyssea tak obrovskou mapu, po níž můžete cestovat. Je výtečné, že památky a sochy s neskutečnými detaily vám mnohokrát vyrazí dech. Je příhodné, že můžete cestovat odkudkoli (kromě zakázaných zón), pokud jste synchronizovali rozhlednu. Rovněž všechny RPG prvky, které přibyly, včetně dialogů a voleb jsou prima, ALE jakkoli vybroušená grafika postav a prostředí, jakkoli obrovské území, jakkoli ulítlé cool vychytávky nikdy nenahradí to, co je právě na Zaklínači to nejlepší – srdce. Ta hra je hluboká a chytrá. Ta hra vás dokáže naprosto přirozeně rozesmát, rozplakat nebo šokovat, aniž by se o to křečovitě snažila. Jsou v ní postavy, na nichž vám záleží, a které se chovají uvěřitelně, dospěle a lidsky. Oplývá nejen dobrým nosným příběhem, ale (možná především) i skvělými různorodými vedlejšími úkoly s dobrými zápletkami a překvapivými rozuzleními. A to vše Odyssee chybí. Lidskost, vyspělost, přirozenost a cit.

Assassin’s Creed: Odyssey se snadno hraje. Souboje sice přitvrdily, ale pokud jste alespoň trochu nad úrovní vašeho soupeře, není problém porazit kohokoli. Inventář je stejný, jako v minulém díle (AC: Origins), tedy výborně přehledný. Kupci (kováři) mají stále dost peněz, ať prodáváte cokoli a nachází se skoro v každém městě na mapě. Oblíbená zbroj se dá vylepšit na vyšší úroveň, postavě přibývají schopnosti klasicky v RPG stromu (už od AC: Syndicate). Stejně jako zbroj a výstroj samotná, i soukromá loď, Adrestie, se dá vylepšovat, upravovat vzhled atd. (viz. AC IV.: Black Flag). Koník má mnohem víc rozumu, než Geraltova Klepna, chodí až k postavě, neseká se ve křoví, většinou poslouchá, jediné, na co ho moc neužije, jsou skoky z velké výšky. O grafice okolí jsem se již zmiňovala – je krásná, ale nás dlouholeté fandy AC série už propracovanost reálií nemá příliš šanci ohromit, neboť jsme v tomto směru rozmazleni a očekáváme vždy vysoký standard. A v něm Odyssea samozřejmě také uspěla.

Hlavní příběhová linie se nejprve jeví jako temná a na AC sérii podivně vyspělá - otec hlavní hrdinky nechá ji i sourozence shodit z útesu do moře, dcera se mu hodlá pomstít. Ovšem jak jde čas, vyjeví se opět neschopnost tvůrců Ubi udržet při dobrém počátečním nápadu i nějakou tu scénáristickou úroveň. A při setkání s Nikolaem začnou teprve ty správně příšerné dějové zvraty - otec je nevlastní, brácha je zločinecký kápo, matka utekla a udělala velkou kariéru na ostrově Naxos a konečně ta největší „over the top“ záležitost – vlastní otec žije pod zemí, je to Pythagoras, je mu 150 let a čeká na to, až Kassandra donese artefakty bájných zvířat a zapečetí potopenou Atlantidu. :D Když jsem si u předchozích dílů stěžovala, že je to pořád jenom o pomstě za členy rodiny, tak tuhle patlaninu jsem jako náhradu na mysli neměla… No nic, ještě, že tu máme ve městech tolik zakázek! A 90% je jich na jedno brdo. „Vojáci /fanatici mi vzali zbroj /jídlo /artefakty /kamarády, běž do nejbližší pevnosti /trosek /jeskyně a dostaň je zpátky.“ / „Nasbíráš pár bylinek?“ / „Doručíš manželovi do vojenského tábora zprávu / jídlo /dopis?“ A jsme zase u nedostatku originality, kreativity a podprůměrného scénáře. Proč tam ty zakázky vůbec jsou, když stačilo zadání – Vyčisti všechny pevnosti, jeskyně a trosky? Copak k tomu hráč potřebuje nahodilé intro s rádoby příběhem? A hra by měla hned o dvě CD míň.
Po poměrně krátké době, poučena repetitivností zakázek a menších vedlejších úkolů, jsem jela už jenom hlavní vedlejší úkoly označené na mapě vykřičníky. A ani většina z nich nestála za moc. Rovněž jsem nepochopila smysl bojování v bitvách buď za Athény, nebo za Spartu, když po (jak jinak než naprosto monotónní) bitvě je za chvíli dobyté území zase ve válce a klidně se samo přikloní na stranu, na níž nechcete, aby bylo. To má hráč bojovat ty samé bitvy stále dokola? :O

Ale abych byla ke hře spravedlivá:

- RPG volby, ať už v rámci dialogů, nebo skutečného rozhodování o osudech lidí, sice nebyly dokonalé, ale bezesporu je vnímám jako krok velmi správným směrem, který mi u předchozího „polo RPG“ dílu velmi chyběl. Pevně doufám, že v tomto trendu bude Ubi u AC série pokračovat a trochu jej do příště vybrousí.

- Nápad se střetnutím hlavního hrdiny/hrdinky s bájnými antickými tvory byl k nezaplacení, lákalo mě to daleko víc, než hrát Kassandřinu Odysseu samotnou. Obzvlášť Minotaurův strašidelný labyrint, včetně Ariadniny nitě, ve kterém jsem skutečně chvíli bloudila, byl skvělý. Škoda, že tito bájní bossové byli ve hře jen čtyři. :-/

- Musím říct, že z postav mě nejvíc bavil Alkibiadés, chytrý, zhýralý androgynní hošík, ke kterému jsem se vracela, kdykoli to bylo v rámci úkolů možné. Byla to tak trochu variace na De Sadeho z AC: Unity a asi jediná pořádná osobnost ve hře.

- V rámci hlavního příběhu bych vypíchla Periklovo symposium, kde Kassandra konečně vyměnila zbroj za společenské šaty, potkala nejvýznamnější postavy své doby na jednom místě, nemusela pro jednou vraždit, ale mohla se napít se a pobavit se.

- Podvodníci na ostrově Pefki, kteří se snažili vydělávat na pověstech o Mínotaurovi a přihrávali si mezi sebou nebohé turisty, byli hodně dobří.

- Ze zakázek se mi nejvíce líbilo sbírání ingrediencí bábě na nápoj lásky pro manžela, který jí po milostné stránce už nestačil. :D

- Jako přínosné rovněž vnímám oddělení zabíjení nepřátelských bossů (Kult Kosmos) od hlavní dějové linie, ačkoli jedno souvisí i tak s druhým. Pokud se nemýlím, právě porážení jednotlivých záporáků od méně důležitých k těm důležitějším, bylo v AC doposud vnímáno jako hlavní příběhová linie ve všech dílech kromě prvního (možná ještě Black Flag…?), nyní poprvé si tvůrci uvědomili, že jde vytvořit k ní i osobnější a originálnější příběhovou nadstavbu.

A k tomu přidejte všechny výše zmíněné technické klady (dobrá hratelnost, inventář, obchodníci, vylepšitelná zbroj, kůň, loď) a dostanete Assassin’s Creed: Odyssey. Technicky a hráčsky velmi příjemnou hru, scénáristicky slátaninu s nic moc postavami.

75%

Pro: sympatická hrdinka, starověké řecké reálie, dobrá hratelnost, bájní tvorové, oddělení vyvražďování záporáků od hlavního příběhu, Alkibiadés

Proti: příliš rozsáhlá mapa, překombinovaný příběh, divné RPG volby, neustále se měnící nadvláda nad územími, repetitivní zakázky a vedlejší úkoly

+45 +46 −1
  • PC 80
Tak už i já jsem prakticky dohrál ACO a protože ve mně hra zanechala spoustu zážitků, rozhodl jsem se o ně s vámi podělit.

Předně je potřeba říct, že jsem hru dohrál na 95 %, přičemž jsem dokončil všechny hlavní dějové linky, kopí vylepšil na maximum a stal se žoldákem číslo 1. Synchronizoval jsem 76 % bodů na mapě. Takže jak vidíte, nějaké vedlejší questy a neprobádané části mapy zbyly. To vše za 89 hodin a nějaké drobné.

Dále vás musím upozornit, že nejsem vůbec žádným fanouškem série Assassin's Creed - prakticky jsem hrál jen první díl, který jsem ale nedohrál, protože mě kvůli své repetitivnosti přestal bavit. I proto jsem docela váhal, zda AOC vůbec kupovat.

No a teď už k hodnocení. Komu se nechce moc číst, tak může přestat číst už po stručném srnutí: AOC je super hra, poctivý AAA titul s úžasnou grafikou a každý, kdo má rád RPG hry si podle mě AOC užije. Nicméně Ubisoft se nedokázal vyvarovat celé řadě neduhů, které mi brání dát hře víc než 80 %.

A teď se v tom pojďme pitvat. :) Začněme pozitivně - hra je graficky opravdu krásná. Rukopis Ubisoftu je znát, grafika světa, tj. hory, moře apod. hodně připomíná další povedený ubisoftí kousek Tom Clancy's Ghost Recon: Wildlands. Prostředí starého Řecka a řada odkazů na řeckou mytologii je taky super. Ti starší znás si zopáknou dějepis, ty mladší díky tomu možná bude dějepis o kousek víc zajímat. Dále se mi líbil soundtrack. Úplně nejlepší zážítek je, když se plavíte na lodi při západu slunce a do toho si vaše posádka začne zpívat. Stačí chvilka a přistihnete se, že si broukáte s nima. :) Celkově si myslím, že je ta hra tak dobrá, že by mohla stát úplně samostatně, mimo sérii AC, prostě jen jako RPG v prostředí řeckých mýtů. Ale chápu, že takhle bylo PR mnohem jednodušší a zřejmě by jinak hra nedosáhla na současné prodeje.

Pojďme ale k negativům, ono jich totiž není málo. Předně podle mě Ubisoft nezvládl práci s otevřeným světem. Příběh hry se odehrává ve třech dějových linkách a celé řadě vedlejších questů. Otevřený svět má ale celou řadu negativních dopadů. Vzhledem k tomu, že můžete plnit questy v libovolném pořadí, tak dochází k tomu, že se váš hlavní hrdina v některých případech chová jako naprostý retard. Například když už po čtvrtý drží v ruce ten samý druh speciálního klíče a počtvrtý se díví "co to je a jak se to používá?" Zrovna tak hře chybí uspokojivé zakončení. Kvůli několika hlavním dějovým linkám vlastně není tak úplně jasné, co přesně je cílem hlavního hrdiny. A tak plníte questy dle libosti a nikdy se vlastně nedočkáte nějakého rozuzlení, celkového shrnutí nejlépe formou parádního videa, jak je Ubisoft umí. Jasně, dostanete pár dílčích shrnutí, ale prostě to není ono. Po dohrání ve vás prostě zůstane pocit prázdnoty, vlastně nemáte pocit, že jste hru dohráli.

A závěrem ještě pár nepříjemností stran hratelnosti, kterým se vývojáři opět nedokázali vyvarovat:
1. Konzolové ovládání je na počítači prostě nepřesné a vede k situacím, kdy máte chuť rozbít klávesnici.
2. Hra mi ke konci (myslím, že paradoxně po aktualizaci ovladačů grafiky) začala občas padat. Nic strašného, az celou dobu mi spadla asi 5x, ale spadla.
3. Kůň - kapitola sama pro sebe. Koně si můžete přivolat, bohužel je natvrdo nastaven tak, že se objeví pár metrů za vašimi zády a dojde k vám. Takže se někdy vynoří v moři, jindy přijde z otevřeného domu apod. Atmosféru to dost sráží. Samotná jízda je pak utrpení. Rychlost nemůžete nijak ovládat - v blízkosti měst kůň automaticky zpomalí. Bohužel okruh je poměrně velký, takže to vede k situacím, kdy vás může z koně shodit třeba náhodné zvíře, kterému byste normálně v klidu ujeli. Kůň má navíc možnostu jakéhosi autorunu, kdy je možné přikázat mu jet po cestě. Tohle ale vývojáři vážně nevychytali. Pokud funkci použijete, tak budete nepříjemně často vrážet do lidí pohybujících se po cestě a pokud to budou zrovna vojáci, tak tím vyvoláte i souboj. Dále je možné nechat se po cestě dovézt na vámi zvolené místo. Jenže v tomhle případě kůň volí snad tu nejdelší možnou trasu.
4. Level design - časem zjistíte, že se některá místa podobají jako vejce vejci. Zejména jeskyně mi poměrně rychle přišly docela odfláklé, protože se v nich opakovale jen malé množství identických zákoutí.
5. Grafické "bugy" - zřejmě to není tak úplně bug, ale když jsem koukal na jedno příběhové video a viděl, jak si můj hrdina své kopí dal na záda, kde mu prostě levitovalo ve vzduchu, tak jsem se chtěl rozbrečet. Nemluvě o tom, že jsem měl v té chvíli kopí vylepšené na druhou nejvyšší úroveň, což vypadá jinak, než základní kopí, které bylo ve videu. A když už ve videu byla zohledněna zbroj a ostatní zbraně, které jsem měl na sobě, tak nechápu, proč nemohla být zohledněna úroveň kopí. Podobných věcí je ve hře samozřejmě více.
6. Umělá inteligence - vojáci jsou taková tupá prasátka určená k porážce. Vidí jen na omezenou vzdálenost, křik bojujícího, či umírajícího kolegy pár metrů za rohem s nima nic neudělá a mrtvola, kterou už někdo jednou viděl, přestane být zajímavá. V tomhle je hra docela arkádovitá.
7. Repetitivnost. Hlavním důvodem, proč jsem hru dohrál jen na 95 % je ten, že mě prostě přestaly bavit stále ty samé vedlejší questy. Bohužel je to neduh všech podobně velkých her, od ubisoftu obzvlášť. Třeba již zmiňované Tom Clancy's Ghost Recon: Wildlands jsem kvůli repetitivnosti nedohrál vůbec.
8. Rychlé cestování je kvůli zdlouhavému načítání vlastně docela pomalé. Takže se na kratší vzdálenosti vůbec nevyplatí a je lepší sáhnout po tom strašnym koni. Na ještě kratší vzdálenosti (300 m například) je prostě jednodušší jít pěšky. Vzhledem k rozsáhlosti mapy docela opruz.

Jak vidíte, ke hře mám celou spoustu výhrad. Přesta si ale myslím, že je to pořád skvělá hra, která by žádnému fandovi RPG neměla uniknout.

Pro: grafika, soundtrack, atmosféra řecké mytologie

Proti: konzolové ovládání, kůň, level design, umělá inteligence, bugy, repetitivnost, nezvládnutý otevřený svět, pomalé rychlé cestování

+24
  • PC 85
Tak jsem konečně dohrál pokračování Assassins Creed a low-cost Zaklínače, které restartovalo směr série předešlým dílem Origins. V ději se přesouváme ještě pár set let před již zmíněný Origins, takže místo morálního kódu držícího se hrdiny tu máme prostého žoldáka, který krade a vraždí nevinné, jak se mu zlíbí. I když on to vlastně moc obyčejný žoldák není, jeho dědem je Leonidas a v druhé rodinné větvi se mu pyšní Pythagoras. Skrze Isu nám jsou tentokrát představeny mýtické obludy, čímž tvůrci jaksi vysvětlují jejich existenci v bájích, což mi přišel jako povedený krok. První civilizace prostě ovlivňovala dění na světě po generace, byť někdy nechtěně.

Z dvojice hrdinů jsem sáhl po Alexiovi, který na mě již od počátku působil jako strašný sympaťák, Kassandra mi naopak přišla neuvěřitelně otravná a možná i krapet historicky nereálná. Když nakonec došlo ke zvratu, kdy se zjistilo, že jde o sourozence a z Kassandry je záporák, nečekal jsem, že i na druhé straně barikády bude tak příšerná a špatně zpracovaná. Kdyby měl Alexios dvojče, bavil bych se mnohem více. Nic proti ženským postavám, ale přijde mi, že je buď Ubi poslední dobou neumí vůbec psát (aspoň ty hlavní moc ne) nebo se prostě jen snaží držet moderních standardů, které v historickém prostředí nepůsobí vůbec dobře.

Spousta lidí u hry chválí jeho prostředí a já se musím přidat na jejich stranu. Celý svět vypadá krásně, ale zdá se mi, že jednotlivé monumenty byly lépe zpracované v Origins, ale to je možná jen můj názor. Například z Alexandrie jsem byl úplně unešený, ale tady mě opravdu pohltila snad jen Sparta, případně pár míst v Olympii. Jednotlivé sochy jsou ale i tak velmi dobře udělané a je radost na ně pohledět.

Dialogové volby mi k sérii jako takové nijak nesedí, ale to neznamená, že bych si je neužil. Člověk si pak chvílemi říká, zda něco neudělal špatně, ale kolikrát to tak jenom působí, než se zápletka posune dál. Samotný příběh mi přišel na starověké Řecko možná až moc familiérní a jeho zakončení bylo jaksi retardované, ale hru jsem si užil především kvůli vedlejším úkolům, které byly naopak velmi dobře napsané. Vyzdvihnout můžu například Krétu, kde jsem se u misí s reklamními předměty apod. velmi dobře bavil.

Záporáci jsou stejně jako u Origins odsunutí spíše na vedlejší kolej a jejich charaktery nejsou nijak propracované. Opravdu zamrzí absence filmečků, kdy hrdina při zabití promlouvá s padouchy, aby je pochopil, což jim vždycky dodávalo na osobnosti. Kladné postavy, tedy zadavatelů úkolů, a historické postavy jsou naopak napsané bravurně. Je jedno zda jde o Sokrata či úchylného Alkibiáda, každý z těchto řečníků, umělců či vojevůdců má vždy něco do sebe.

Zápletku v přítomnosti beru za docela povedenou, jen mohla být krapet delší. Docela mi u ní vadí, že ji hráč může vlastně dokončit už někdy v půlce hry s pročištěnou celou mapou, kdy ji vlastně uzavře jedna z mystických misí ve starověku, která dovede Laylu k jistému artefaktu. Jako je možné, že děj bude pokračovat v datadiscích, což by se i vybízelo, ale je to opravdu sviňárna. Takovou zápletku s Juno například úplně zabili v komiksech, kdy hráči čekali, jak to vyřeší po svém, ale nakonec si to budou muset přečíst. Hele Ubi, pokud už nechcete dělat příběh z přítomnosti, tak ho ve hrách pořádně uzavřete a pák nám i klidně skrze Helix servírujte dobrodružství z minulosti, ale už bez nějakého cliffhangeru, který nám dává naději, že se někam posouváme.

Co bych hře vytkl je nedobře zkopírovaný systém Nemesis z Shadow of Mordor/War, kdy se jednotliví žoldáci apod. prezentují jako jedinečné postavy, ale přitom nemají světu co nabídnout. Prostě vás jen zaskočí, naštvou, vy je zabijete a jede to od znova. Ve srovnání se Zaklínačem se soubojový systém navíc velmi rychle omrzí, jelikož tu máme jenom lidské nepřátele. Zatímco v onom fantasy RPG musíte mít na každou potvoru trošku jinčí strategii, tady se lidští oponenti chovají ve směs stejně, byť mají různé mutace v podobě jiných typů zbraní (je jich tak 5). Soupeře se pak snažíte udolat co nejrychleji, protože víte, že vám souboje nic nepřinesou a velkou část hry třeba jen proplížíte nebo prostřílíte. Ještě bych krapet zkritizoval "nekonečné" úkoly, které jsou tu úplně zbytečné a hře jen ubližují. Peněz i zdrojů člověk za hru získá tolik, že pár pětiminutových úkolů bez zápletky hráči nijak nepomohou.

Na závěr jen dodám, že jsem se u hry i přes její nedostatky dobře bavil a pár věcí jsem jí schopen odpustit. Teď jen doufám, že datadisky budou k čemu, i když mi u nich vadí, že budou rozděleny na epizody, aby jaksi prodloužili životnost hry. Kdyby vývojáři nedělali podobné "predátorské" techniky, svět by byl mnohem lepší a spokojených hráčů by bylo daleko více.

Pro: Alexios, zasazení, využití Isu, vedlejší mise, znovuhratelnost

Proti: Nevyužití záporáci, otravná Kassandra, nekonečné úkoly, krátká linka v přítomnosti, konec

+17 +19 −2
  • PC 85
Úvod do deja
-V koži žoldniera, potomka legendárneho Leonidasa začneme svoju odysseu s cielom odhaliť svoju minulosť a navždy zmeniť osud starovekáho Grécka.

Plusi hry
➤hlavne postavy: poprvé v sérií Assassin's Creed dostaneme možnosť zvoliť si či budeme hrať za mužsku (Alexios) či ženskú (Kassandra) postavu. Moja voľba padla na Alexiosa a musím povedať že som si ho po prvých hodinách veľmi obľúbil. Je to jednoducho drsný sympaťák, ktorý vie každú situáciu vyriešiť s humorom ale ked je to potreba vie sa riadne naštvať. Ked sa budem niekedy v dalekej budúcnosti veľmi nudiť tak určite skúsim aj postavu Kassandry ale ja som ten typ človeka ktorý vyhľadáva skôr mužské hlavné postavy.
➤pribeh: z veľkej časti tradičný príbeh Assassinov, ktorý je ale v tomto diely doplnený skvelými zápletkami, zvratmi, ale aj smutnými udalostami ( mňa osobne najviac zamrzela smrť Fobie ).
➤vedľajšie postavy: Aj v tomto diely stretneme známé historické postavy ako Herodotes, Sokrates či Hippokrates. Ale je tu aj viecero menej známych postáv ktoré ale v príbehu zohrávajú každá svoju úlohu a dokopy tvoria veľmi pekný celok, v ktorom je veľa priestoru na rôzne zvraty.
➤staroveké Grécko: Egypt v Origins bol krásny a veľký, ale v Oddyssey sa Ubisoft podľa môjho názoru posunul znova o level vyššie. Či už mestá ako Atény či Sparta, alebo rôzne ostrovy sú v tejto hre naozaj krásne a je radosť preskúmavať a zisťovať čo ešte vám vie staroveké Grécko ponúknuť.
➤Kult a záporáci: ani templári, ani rád, v tomto diely je to kult kosmos ktorý sa snáží ovládnuť všetko a všetkých. V hre máte možnosť zabíjať jednotlivých členov kultu a postupne si odomykať daľších vyššie postavených až kým sa nedopracujete k hlavnému, Duchu Kozmu. Toto lovenie kultistov ma veľmi bavilo, ale musím povedať že niektorý majú veľmi tuhý korienok :)
➤rozhodnutia a dialógy: Tento diel je tiež prvý v ktorom je možnosť voliť si čo vaša postava povie, a tým pádom v hre funguje aj systém rozhodnutí ktoré budú mať v hre samozrejme dopad, či už malý ale sú tu aj rozhodnutia ktoré vedia zmeniť veľkú časť hry.
➤koniec: hra nám ponúka viac možností ako hru ukončiť a mne osobne sa podarilo dosiahnuť asi ten najleší, aj ked s ním niesom úplne ztotožnení.
➤grécka mytlógia: či už mytologické príšeri ako Medúza alebo miesta ako Atlantída, jednoducho v hru si užijú aj milovníci gréckej mytológie :)

Mínusi hry
➤žoldáci: hra ponúka možnosť posúvať sa v hierarchií žoldákov postupním zabíjaním silnejších jedincov. Pokiaľ zabíjate priveľa tak je na vás vypísaná odmena a začína sa na vás lov. Veľakrát sa mi stalo že som bojoval s posledným nepriateľom a pribehol žoldák ktorý ma jednoducho skopal a ja som mohol ten 10 minútový súboj opakovať odznova, to by ani nebol problém ale títo žoldáci vás otravújú všade a vždy, dokonca aj v obliehacích bitkách. Našťastie môžete zaplatiť určené sumu a odmena na vašu hlavu zmizne.
➤nepriatelia: tak ako v každom diely, aj v tomto sú určité typi nepriateľov, ktoré sa stále opakujú a to mi na celkovom vzhľade hry vadilo najviac. Našťastie nudných nepriateľov občas doplnil nejaký ten žoldák či člen kultu.
➤námorné súboje: za mňa veľké sklamanie a veľká nuda. Možnosť vylepšovať si lod a verbovať nepriateľov je pekná ale to námorným bitkám nepridá na zaujímavosti. Black Flag nastavil hranicu námorných bitiek vysoko a Odyssea ju bohužial neprekonala a zaostala daleko za ňou.
➤dobyvačné bitky: tak ako námorné, ani dobyvačné neboli žiadna zábava, ale naopak ma dokázali len naštvať. Keby som to mal porovnať napríklad s bitkami zo Middle-earth: Shadow of War tak v Odyssey sú nudné a monotónne. Občas sa do boja pripletie aj nejaký žoldák či kapitán ale to vám akúrát predĺži už tak nudnú bitku.
➤vývesky a iné mini questy: v hre sa nachádza veľké množstvo vedlajšich questov ale konkrétne tie ktoré su na výveskách sú za mňa osobne veľká zbytočnosť. Jednoducho ich je až príliš veľa a veľká časť z nich je len zakázka na žoldnierov a vojakov.


!! Záverečné zhrnutie !!
-Som obrovským fanúšikom série Assassin's Creed, takže som si hru kúpil už pár dni po vydaní, a musím povedať že určite neľutujem. Je pravda že by asi nemala niesť titul Assassin's Creed ( pretože k assassinom sa dostaneme až v DLCčku ) ale pre mňa osobne to bola po dlhej dobe hra od ktorej som sa nemohol odtrhnúť. Mytológia starovekého grécka ma veľmi zaujíma takže daľšie plus pre túto hru a obdobie peloponéskej vojny je veľmi zaujímavá téma. Stretneme tu aj veľké osobnosti ako Sokratesa ( s jeho neustálymi otravnými otázkami ), Herodotesa či Hippokrata. Dostaneme možnosť navštíviť aj legendárne miesta ako Spartu, Atény, Olympiu či Termopylský priesmyk. Jednoducho každý milovník gréckej histórie si tu niečo nájde. V deň písania komentára mám na hre 56 hodín a stále veľa nedokončených aktivít a questov. Táto hra určite nesadne každému ale ja ju osobne môžem len doporučiť, ale za plnú sumu by som ju kúpil len ak ste veľký fanúšik ( tak ako ja ). Veľmi sa budem tešiť na pokračovanie tejto série ale aj na DLCčka k tomuto dielu, ale v najbližšej dobe strávim ešte pár hodin v Grécku pretože ma čaká ešte veľa povinností :)
No a nakoniec nezabudnite že nič nieje pravda, všetko je dovolené.


➤Čas strávený v hre: 56 hodín ( v čase písania komentára )
➤Achievementy: 32/50 ( v čase písania komentára )
➤Obtiažnosť: nightmare ( najvyššia )

HODNOTENIE: 85/100%

Pro: Hlavné postavy, grécko, príbeh, rozhodnutia, mytológia

Proti: námorné a dobyvačné bitky, nepriatelia, mini questy

+26 +27 −1