Sympatický krok bokem - tak by se nejspíše dal shrnout Spider-Man 2 v jedné krátké větě. Kdo chtěl přídavek toho samého co nabízely předchozí dva díly, bude spokojen. Jako komiksový nadšenec jsem se na hru velice těšil, nakonec si ale nemůžu pomoct ale cítím se trochu nahořkle. Ale pěkně popořádku.

Ono se totiž jedná o tu samou hru, ale v některých místech bylo přidáno, jinde zase ubráno, a ne vždy to podle mě bylo dobře. Začněme u vynálezů. Zatímco v předchozím díle jich bylo 8, volili jste si je na zbraňovém kolečku ala Ratchet and Clank, zde se nacházejí pouze 4. K tomu je bonus, že se z Milesova spinoffu vrátily individuální schopnosti, kdy Miles a Peter navíc v průběhu příběhu odemykají další, takže nakonec to není až taková hrůza. Co ale zmizelo úplně, jsou schopnosti obleků. Některé v jedničce byly silnější, některé vyloženě pro pobavení, ale tady chybí úplně. Jsou nahrazeny jakousi megaschopností, kterou mají obě postavy pro celou hru stejné, což mi přijde jako škoda.

Co se týče gameplaye, tak je hra mnohem lepší než jednička. Souboje odsýpají, schopnosti z talentů vám dají další možnosti, a třeba talent Nakládačka u zdi, kdy nepřítele zablokujete o zeď a poté do něj zuřivě kopete nohama, byl vyloženě skvělý a byl jeden z mojich oblíbených momentů ve hře. K tomu přidejte velké množství bossů, velice funkční tlačítko vyblokování, a combat je velice uspokojivý. Jediná věc co mě trochu mrzela že hra mi na začátku neumožňuje použít nejtěžší obtížnost, a ve finále mi tak hra přišla možná až trochu moc lehká.
Město vypadá fantasticky, vloni jsem NY navštívil, a mnoho míst mi připadalo skoro stejných jako v reálu. Nově se ve hře objevil také Queens a Brooklin, což značně zvětšilo rozlohu mapy, a s novými web křídly se všude dá dostat poměrně rychle. Co mě ale mrzí je, že díky větší ploše mi město přišlo takové prázdnější. Nemám to podloženo nějakými čísly, ale přijde mi, že v každé části NY toho bylo méně aktivit než v jedničce. Trochu mi tu chybí nějaká aréna nebo něco takového, co by možná s Kravenem jako záporákem možná dávalo i smysl. Trochu nešťastné mi přijde i rozdělení aktivit mezi dva hlavní Spidermany, vědecké aktivity za Petera mi trochu dávají smysl, ale nechápu proč Peter nemohl vyčistit Mystéria.

Co ale bohudíky chybí úplně jsou bezzubé stealth sekce za MJ a Milese. Stealth sekce s MJ tu sice stále jsou, ale je jich mnohem méně a jsou méně otravné, MJ se naučila i trochu bojovat a pasáže nejsou tak dlouhé aby nabouraly průběh hry. Co ale chybí bohužel je sekce sociální sítě, kde si člověk mohl číst jak na dění hry reaguje město, místo toho je tu jen obyčejná appka která vás nasměruje k nejbližšímu úkolu, což vzhledem k tomu že máte k dispozici klasickou mapu mi přijde úplně zbytečné.

Co mě ale vyloženě štvalo je odemykání nových obleků. V předchozím díle se obleky odemykaly sbíráním baťohů, v tomto díle se odemykají za součástky. Které ale používáte i na vylepšování vynálezů. Což mi přijde obrovská škoda, protože takhle jsem se musel rozhodovat a jasně že vynálezy bylo potřeba víc. Ve hře je hrozně moc obleků, většinu jsem ale viděl až na konci jak jsem dodělával platinu.

O příběhu moc mluvit nechci, jedná se o velmi podobnou strukturu jaký měl první díl, a tentokrát mi přišel dost čitelný dopředu. Jsou tu sice obměny, ale ty mě úplně nepřekvapily. Nakonec je ale příběh docela poctivě napsaný, daří se mu přenášet na hráče emoce a funguje. Ale Ale Ale. Je tady zas jedno Ale. Mám takový pocit, že příběh z vedlejších úkolů bude pokračovat v DLC, a to se mi úplně nelíbí. Tentokrát asi na DLC čekat nebudu a hru rovnou pošlu dál. Celkově ze hry nejsem úplně paf, přijde mi že některé části mohly být trochu jinak, ale co už.

Hry od Wadjetu mi nějakým zvláštním způsobem hrozně sedí. Pixelová grafika společně s plně namluvenými dialogy a detailními portréty postav mi prostě nějak apeluje. Tak když jsem viděl humble bundle na wadjet hry, nečekal jsem a koupil je hned všechny. Jako první mě zaujal Unavowed, protože městské fantasy se mi hrozně líbí, a na New York mám hroznou slabost. Je to nějaký pátek co jsem naposled hrál point and click adventuru, tak jsem neměl moc vysoké nároky, a to co jsem dostal je dost předčilo!

Hra se odehrává v New Yorku v roce 2017, lehké retro, já vím. Vzbudíte se rok potom co vás posedl démon. Jste okamžitě naverbováni do organizace Unavowed, bojovníků s nadpřirozenými silami, jenž chrání svět smrtelníků. A tak se rozjíždí příběh plný nadpřirozených postav a zvratů. Ze začátku vám pomáhá pouze napůl džinka Mandana a ohnivý mág Eli Becket, ale seznam pomocníků se vám časem rozroste. V metru si pak před začátkem každé mise můžete vybrat, kdo s vámi půjde.

Hra se skládá z několika detektivních misí, kdy musíte zjistit jak se vlastně zapojilo nadpřirozeno, a zda to jde nějak napravit. Mise jsou lineární, ale závisí na tom, jaké pomocníky s sebou máte. Hra tak nabízí nějakou variabilitu, ale případy se pak neliší tolik abych měl chuť si je zahrát znova.

Když už ale hru jen chválím, neznamená to že je bez chyby. Vzhledem k vybírání hrdinů, jsem se v jedné chvíli dostal do takové situace, kde si hra myslela že se vydám cestou která potřebuje hrdinu C, zatímco jsem měl s sebou jen hrdiny A a B. To mě v té chvíli poměrně naštvalo, protože jsem musel nahrávat hodinu starý save.

Finálně, hru bych rád doporučil všem co mají rádi urban fantasy a adventury, takhle dobře jsem se naposled bavil u Thimbleweed Parku. Hra má zajímavě napsaný příběh, postavy mají charakter a mám pocit že to celé bylo docela odlehčené a vtipné, i když se hra točí okolo vážných témat, nikdy do nich úplně nezabředla natolik aby mi přišla depresivní.

Tohle je první hra kterou jsem na databázi přidal, a to za jediným důvodem. A to abych se mohl vypsat a popsat hrozný zážitek který jsem ze hry měl. Tak pojďme do toho.

Začnu s tím dobrým. Příběh je zajimavý, místy je hra dost děsivá, tvůrci měli pár dobrých nápadů. Hrál jsem hru v lokálním coopu a v některých momentech to hře přidalo. Na rozdíl od minulých dílů se postavy naučily běhat a šplhat, což se hra nebojí ukázat.

Ale tady už fakt musím začít mluvit o negativech. Tadytohle šplhání po překážkách totiž plní snad celou první hodinu hry, a působí hrozně jako výplň, protože tyhle šplhací pasáže neobsahují žádný nový příběh, jen je zde pár puzzlů. Je hrozně divné, že všechny postavy jsou stejně mobilní, například od starého Charlieho jsem nečekal stejný parkour jako od mladé Erin.

Co hru ale sráží nejvíc je neskutečná hromada bugů. Postavy mají asi nějakou sociální fobii, protože místo do očí se konstantně čumí jen do stropu. V některých částech se postava odmítá otáčet s kamerou a dost tak stěžuje prozkoumávání když si nemůžete ani posvítit. Když kamera zrovna funguje, tak se postavy nedívají dopředu ale mají vytočenou hlavu tak moc, že jsem chvilku myslel že nepohodlné postele jim způsobily skoliózu. Tohle všechno jsem ochotný překousnout. Ale že bugy ovlivní i příběh. Těsně před koncem se najednou oživila jedna mrtvá postava jen aby zas pak zmizela ale mezitím stihla posunout příběh tak, že absolutně nenavazoval z jednoho bodu so druhého, jako kdyby hra prostě přeskočila z jedné příběhové větve do druhé a pak zase zpátky. Z toho jsem zmatený jako Kratos z God of War když k Vánocům dostal svetr s nápisem Make love not War. V jedné části dokonce textury zmizely a postava šla jen černou chodbou. Je to jako kdyby celou hru ty bugy gradovaly za zvuků In the Halls of Mountain King a s každou repeticí se situace zhoršovala. Hrál jsem předchozí díl na PS5 a tam nebyl absolutně žádný problém, takže nechápu jak ta hra může teď vypadat takhle. Jo, ještě někdy přestaly mluvit postavy, vybavení jedné postavy levitovalo vedle hlavy a je toho víc. Nevím jestli tohle všechno opraví nějakým updatem, ale pro mne už bude pozdě. Hru jsem koupil za plnou cenu a za tu ji s tolika bugy doporučit nemůžu. Příště lépe Supermassive Games, příště lépe.

Hru jsem si nedobrovolně vybral do letošní výzvy do kategorie Proč si to vůbec dělám?

Když jsem slyšel, že studio Sucker Punch nepracuje na novém InFamous, docela mě to zklamalo. Možná proto jsem byl oproti GoT trochu skeptický a dostal jsem se k němu až teprve nedávno. A musím říct že mě hra velmi mile překvapila. Na první pohled se jedná o open world hru, která je velice podobná open world hrám od Ubisoftu. Je tu hlavní příběh, vedlejší mise, spousta vedlejších předmětů na posbírání. S velkým důrazem na stealth se jeden nemůže ubránit myšlence, že je to v podstatě Assassins Creed z Japonska. Myslím, že Ubisoft jim může ale konečnou hru jen závidět.

Píše se 13. století našeho letopočtu. Mongolové napadli ostrov Cušima a plánují rychlou porážku a následnou invazi do Japonska. Hrajete ze samuraje jménem Jin Sakai, jenž je synovcem vládce ostrova Lorda Šimurou. Už ze začátku je Jinovi jasné, že pokud se bude držet pouze tradičního kódu cti samurajů, nemá proti mongolům šanci. Ti totiž tento způsob přemýšlení chápou a jsou poměrně efektně schopni ho používat oproti samurajům. Jin se tak pomalu stává Duchem Tsušimy, legendárním bojovníkem ze kterého mají mongolové strach. Příběh je skvělý, už dlouho mě takhle žádný nezaujal. Jen se chci vyjádřit k historické přesnosti. Celá hra je totiž fikce. Mongolové se přes Cušimu v reálu přehnali jako monzun a zastavili se až na území "pevninského" Japonska.

Audiovizuál je fantastický. Někdy mi barvy prostředí přišly hrozně moc živé, až jsem si chvilkama připadal jako na jiné planetě. Prostředí vypadá dost různorodě aby mi nepřišlo stereotypní, a k tomu má hra docela solidní soundtrack. To vše podtrhává skvělá implementace dualsense. Cítíte klapot koní, cinkání mečů v cutscénách, finální rány od nepřátel, zkrátka všechno.

Co je ale hlavní hvězdou večera je soubojový systém. Ano, můžete velkou část hry projít plíživě, ale nakonec vždy bude třeba pár mongolům trochu odlehčit od trápení které s sebou přináší život. Je zde velký důraz na blokovatelné a neblokovatelné útoky a na odrážení útoků. Postupně si odemykáte postoje, které vám pomohou se specifickými typy nepřátel. Ke konci hry tak tančíte po bojišti, přepínáte mezi postoji, házíte po nepřátelích kunai a zápalné bomby, zkrátka je radost to hrát.

Čím se ale hra liší od mnoha dalších open world her které jsou na trhu? Za prvé, jedná se o kompletní hru. Ano, je zde sice DLC s ostrovem Iki, ale je to alespoň řádné DLC s několikahodinovým příběhem, které spíše rozšiřuje hru než aby přidávala obsah následující po hře. Pokud si ale koupíte Directors Cut, DLC už je ve hře a nijak zásadně hru nemění. Není to tedy jako AC Valhalla, kde si koupíte hlavní hru, Season Pass, a ještě vás ve hře straší mikrotransakce. Dále zde není téměř žádný RPG postup. Jediný pozůstatek tohodle jsou talenty, kde si odemykáte u schopností nějaké nové vlastnosti, komba a podobně. Jediné vylepšování jsou runy na meči a sety zbrojí. Nemusíte tu několik hodin vyrábět či hledat nové zbraně a brnění, což mě třeba moc nebavilo v God of War. A hlavně, hra nemá žádný levelovací systém. To mě neskutečně vytáčelo u Horizonu: FW, kdy jsem musel dělat vedlejší aktivity, protože jsem v příběhových misích dostával na frak od nepřátel s moc vysokou úrovní. Takže si v klidu můžete projet jenom hlavní linku. Což je ale tady zrovna docela škoda, protože i ony vedlejší úkoly nejsou jen obyčejné fetch questy a jsou mnohdy stejně zajímavé jako hlavní příběh.

Série Ratchet and Clank je pro mě strašná srdcovka. Dodnes se strašnou nostalgií vzpomínám na ten den kdy jsem si přinesl díl Size Matters na PSP, a proto je můj názor na tuhle sérii možná trochu neobjektivní. Je to série her která mě donutila pořídit si PS3, a vlastně mě dovedla k Playstationu jako takovému.

Nikdy jsem nevěděl do jaké kategorie RnC zařadit. On je to takový mix hopsačky a střílečky z pohledu třetí osoby. Hra samotná vypadá takhle: někam přijdete, vystřílíte takové množství nepřátel, že byste vylidnili nějaký menší africký stát, splníte objective a jdete dál. Tady se musím zastavit a pochválit ovladač. Každá ze zbraní má trochu jinou haptickou odezvu, a pocit kdy střílíte a cítite zpětný ráz vašeho arzenálu je fantastický, hlavně u automatických zbraní.

Střílení je tedy super. A co to skákání? Tady mi ta hra přijde trochu rozpolcená. Máte klasický dvojitý skok, pomalé plachtění, tryskové boty a nově i dash a wall running. Přijde mi, že ani jednu z těhle metod pohybu nedotáhli vývojáři k dokonalosti. Tak například dash. V tutoriálu téhle schopnosti je, že s dashem můžete proběhnout skrze bariéry. Tuhle vlastnost dashe jsem za celou hru použil TŘIKRÁT. V boji jsem ho nepoužíval moc rád, protože při dashi přestávají pálit automatické zbraně, a párkrát jsem takhle naběhl nepříteli přímo pod kladívko. Takže ačkoliv mám i z toho skákání super pocity, tak mám pocit že by to šlo udělat líp.

Graficky hra vypadá úžasně. Často vidím že to lidi přirovnávají k filmům od Pixaru. Spíš bych to viděl na Dreamworks, ale i tak vypadá hra krásně. Projdete několik různorodých planet, kde hned po přistání dostanete krásný výhled. Hru můžete přepnout do několika vykreslovacích režimu. Na režim Kvalita, se hra pojede na 30 fps, ale zase je ve 4k. Na režim Performance hra funguje na dynamické rozlišení, ale zato je v 60 fps. Nakonec tu je nastavení RT performance, kdy hra jede na dynamické rozlišení v 60 fps, ale se zapnitým ray tracingem, který vypadá zatraceně dobře. Za sebe doporučuji RT performance, hra jede krásně plynule, a je radost se na to dívat.

A teď příběh. Asi to nejlepší co o něm můžu říct, že odvede svůj účel. A to je, mít nějaký důvod proč vám ukázat všechny tyhle nádherné světy, a proč vlastně chcete všechny tyhle stvoření zmasakrovat tak, že je ani concept artist nepozná. Hlavní plus je přidání postavy Rivet, jejíž design prostě žeru. Nemůžu si ale pomoct, a po odehrání hry mi v paměti moc z příběhu nezůstalo.

A teď to nějak shrnout. Řeknu to takhle. Pokud máte to štěstí, že se vám podařilo sehnat PS5, a chcete vidět co ten systém a ovladač dokáže, tak si tuhle hru určitě pořiďte. Není to sice tak úžasný zážitek jako například díl A Crack in Time, ale pořád se jedná o opravdu solidní akci, která uteče rychleji než se objeví nová mutace koronaviru. No nic, je 2:18, jdu spát. Zítra začnu New Game plus :).

"Hele Same, narazil jsem na tuhle cool stránku, jmenuje se to SCP, koukneš se na to? Myslím že by z toho šla vymlátit slušná hra." Takhle nějak si představuju že vznikl příběhový základ téhle hry. SCP je portál, kde uživatelé můžou nahrávat strašídelné popisky tajemných předmětů a entit, které jakoby spravuje tajná agentura jménen SCP. Secure, Contain, Protect. Počtení je to zajímavé, určitě doporučuju přečíst si aspoň ty nejslavnější příspěvky. Vzhledem k tomu že to je komunitní projekt, tak sehnat práva na nějakou velkou oficiální hru moc nejde, pár fanouškovských her už vyšlo, no všechny jsou zdarma. Tohle je tedy asi nejpodobnější hra, aspoň tématicky, jaké se fanoušci dočkají. Ale stálo to čekání za to?

Tak napůl. Hra vypadá po grafické stránce skvěle. Co jsem viděl, tak ray traycing hře opravdu pomohl, a dívat se na to je radost. Na druhou stranu je prostředí z drtivé většiny dost jednolité, a to kanceláře, servisní tunely a laboratoře, přičemž spousta vypadá dost stejně. Jeden by čekal že z toho zasazení vytřískají víc, ale až na občasnou odbočku do vedlejších dimenzí je to fakt bída. Zvuková stránka je taky fajn, neustálé šeptání je ze začátku dost creepy a dodává to hře na atmosféře. Ale ten samotný gameplay......

Hra vysílá v gameplayi hodně smíchané signály. Máte tolik možností se hýbat okolo prostředí během boje, ale někteří nepřátele jsou schopni tě sejmout na dvě rány, takže radši budete stát za sloupem a čekat až se vám dobijou schopnosti. Zkrátka nakonec to skončí tak že většinu týpků zabijete jednou schopností, postřílíte, opakujete. Nic víc v tom není.

Musím ale hru pochválit za puzzly, někdy jsou dost jednoduché, jindy vám hra ani neřekne že tam nějaký puzzle je. Pak se mi taky líbí spisy umístěné po budově, je fakt radost to všecko číst a spojovat si to mezi sebou, byl bych ale docela rád kdyby mi hra řekla kolik mi jich chybí nebo tak něco, rád bych si to našel všechno a nechci to googlit.

Co mě ale zklamalo, je příběh. Myslel jsem že se vývojáři od Quantum Brakeu poučí a naservírují nám uzavřený příběh, kdy se nebudeme muset spoléhat na prodeje a že se vývojářům vyplatí udělat další díl. Začíná to všecko dobře, někde v půlce tomu dojde pára. Ke konci to začíná zas gradovat, a tam kde by mělo výt nějaké zakončení a rozuzlení není nic. Je to useklé, nedokončené, a chybí tomu

Když na mě po cca 35 hodinách hraní vybafly závěrečné titulky, byl jsem z toho trochu tumpachový. Ale čím víc se zpětně na tu hru dívám, tím víc si uvědomuju jak se mi líbila. Hned ze začátku bych se chtěl vyjádřit ke kauze Epic store: Ano, je škoda že ta hra není na Steamu, ale to že jsem si kvůli tomu musel stáhnout Epic launcher mě absolutně ve hraní této hry nijak neomezilo. Jedinou újmu utrpěli moji přátele, kteří Epic launcher nemají, neviděli co hraju a tak ode mne celý týden neslyšeli a báli se o moje zdraví. A teď konečně k té hře.
Pokud jste čekali razantní změnu od Borderlands 2 nebo Pre-Sequelu, tak vás musím zklamat. Je to furt ta samá loot and shoot hra, jen v novém grafickém kabátku a s novými hrdiny. Co se týče už tradiční kreslené grafiky, je tam cítit obrovský posun. Jen co na mě ze začátku vybafl Claptrap, byl jsem ohromen detaily na jeho těle, těmi všemi šrámy a záplatami, ten posun mezi generacemi je tam fakt vidět. Největšího posunu se dočkaly modely postav, například vzhled Lilith vypadá neskutečně lépe než ve dvojce. I prostředí se posunula, oproti dvojce jsou lokace nekonečně různorodější a obrovský bonus že spousta prostředí má svoje vlastní nepřátele, takže nestřílíte furt jen do banditů a psovitých Skagů.
Postavy jsou zatím 4, s tím, že čekám že další přibudou jako DLC podobně jako u předchozích dílů. Já jsem hru poprvé dorazil za Operátora Zanea. Narozdíl od minula nemá každá postava jen jednu schopnost, ale můžou si vybrat z více variant. Zane si například může vybrat z holografického klona, drona útočícího na povel, nebo bariéry která zabrání nepřátelským kulkám. Můžete equipnout až 2 skilly s tím, že jeden vyměníte za schopnost používat granáty. Dále ve výběru je robot s ukázkovým zoo FL4K, siréna co se nebojí boje zblízka Amara a bojovnice Moze která si do boje může přivolat a řídit mecha a-la Titanfall.
K hratelnosti nemám co dodat, je to pecka. Se samotnými zbraněmi se vývojáři z Gearboxu opravdu předvedli, sice díky náhodné generaci furt narazíte na takové nesmysly jako brokovnice s optikou pro osminásobné zvětšení, ale ten výběr! Typů zbraní je sice jen několik, ale díky tomu, že každý výrobce zbraní má svoji vlastní blbinku čím se odlišuje od ostatních, tak je pocit z různorodosti zbraní neskutečný. Například moji oblíbenci Atlas. Můžete střílet jako normální idioti, nebo můžete být pokročilí idioti a pomocí alternativní střelby umístit na tělo nepřítele značku. Po dalších několik sekund budou všechny kulky z téhle zbraně následovat za touhle značkou, tudíž si můžete čopnout do krytu, střílet za roh, a čekat až se vám dobijou štíty. Geniální.
Poslední věc co musím vyzdvihnout je soundtrack, ten je tentokrát o mnoho lepší. Ať už se jedná o hudbu v bitvě nebo o tu co vám hraje při toulání se vaší základnou, za celou dobu jsem nenarazil na nic co by se mi nelíbilo.
Pak je tu ten tradiční Borderlands humor. Místy je super, místy mi přišel dost cringy, ale já jsem se teda bavil vcelku slušně. Hra obsahuje hodně odkazů na hry, filmy a seriály, a objevování těchto vtipů je velký kus hry, tudíž doporučuji číst každý popisek vybavení, nikdy nevíte na co narazíte.
Musím si ale postěžovat na dvě věci, příběh a optimalizaci. Pokud jdete do téhle hry za příběhem, musím vás zarazit, příběh tu jde fakt mimo, je to spíš jen důvod poč střílet do všech těch nepřátel. Kdybych měl popsat celý příběh, tak by to nejspíš bylo kratší než celá tahle recenze. To neznamená že je úplně špatný, ale čekal jsem ho trošku víc......
Hra sice běží hezky, ale doufal jsem že na svojí 1660 ji rozjedu stabilně aspoň na medium na 60 fps. Sice mi hra nespadla pod 30, většinou se držela nad 40, ale prostě jsem čekal že to pojede líp. Spousta lidí (včetně mě) hlásí na ofi fórech jeden dost podstatný bug. Při zoomováni u některých pušek padají velmi razantně fps, některým až do řádů jednotek, a díky tomu je většina sniperek k ničemu. Co se týče konzolí tak jsem slyšel něco o problémech v coopu, ale o tom tolik nevím a tak to raději pouze zmíním.
Celkově mi BL3 přijde jako jedna z nejlepších her letošního roku, kdyby nebylo problému s příběhem a optimalizací, nebál bych se tam dát vyšší hodnocení, takhle se musí ale spokojit s 80 procenty,

Hru jsem si vybral do Herní Výzvy 2019 do kategorie Čapkův odkaz, a to rovnou do hardcore varianty, protože jedna z hratelných postav je robot FL4K.

What Remains of Edith Finch je strašně zvláštní hra. Sedím tu ve svém pokoji ve dvě ráno, a přemýšlím co vše můžu říct, aniž bych cokoliv vyspoiloval. Je to walking simulator, ale narozdíl od Gone Home vypráví docela povedený příběh rodiny Finchových. Hra je docela krátká, cca 2 až 3 hodiny. Musím však říct, že je to jeden z mála walking simulátorů, který se mnou opravdu emočně pohnul. Ke dnešnímu datu je hra zdarma na Epic Storu, no neberte to za tu cenu. Každopádně, pokud budete mít šanci, rozhodně si to zahrejte, hra má krásný, melancholický příběh, nádhernou grafiku, a intuitivní hratelnost. Hru si nejspíš nezahrajete dvakrát, celý příběh nejspíš odhalíte najednou, ale o to déle nad ním budete dumat další hodiny po odehrání. Tohle není ani tak moc hra, jako zážitek, proto bych se raději pozdržel hodnocení.

Ksakru, to jsem tuhle hru nemohl objevit dříve? Už od první chvíle kdy mě hra vypustila do světa, a okamžitě mi představila mluvící krabice, tak jsem si začal říkat, že tohle asi nebude úplně seriózní hra. Právě humor tady totiž hraje první housle, stylizace druhé, a příběh občas náhodou praští do gongu, jen tak, aby se neřeklo. Takřka celá hra se odehrává v symplistickém stylu, který bych jinde těžce odsoudil, ale tady jen dovoluje hře aby to s vtipy rozjela naplno. Eště kdyby to bylo delší, sakra.

S příběhem je to prosté, je tady jen proto, aby hře poskytl kulisy ke všem těm gagům a šilenostem. Ihned začínáte jako agent Polyblank, a jste vyslání na několik misí, kde máte získat různorodé předměty, no to by k příběhu stačilo, cokoliv víc by vyspoilovalo některé vtipy co se nacházejí po světě.

Jako takhle, svět se sestává z několika drobných levelů. Ačkoliv jsou levely malé, oplývají v detailech a opravdu doporučuju procházet každý kout, sice lze prosvištět jen příběhem, ale smysl téhle hry je podle mně v objevování všech možných interakcí se světem. Znova a znova mě hra překvapovala množstvím easter eggů. Zrovna když si říkáte že tohle už ta hra nemůže překonat, tak vás praští do nosu s novým a ještě extrémnějším vtipem. Pozitiv má tahle hra spoustu. ale herní doba mezi ně nepatří. Uživatelské rozhraní Steamu mi řeklo, že jsem ji dohrál za zhruba 3 hodiny. Na pořízení hry za plnou cenu to není, ale ve slevě byla za asi tři a půl eura, což se podle mně docela vyplatí. Kdyby jste tedy ještě nevěděli, co bystě měli ještě dneska udělat, přečtěte si první písmeno každé věty, víc vám toho neporadím.

"Alergici pozor: Může obsahovat stopy dobré hry" Toš co toto je Bioware. 5 dlouhých let, 50 milionů dolarů a dostaneme tohle?! Série Mass Effect má u mě zvláštní místo. Dodneška vzpomínám jak jsem poprvé nastartoval jedničku, a strávil hodiny pročítáním si informací o různých rasách, technologiích, a podobně. Tenhle vesmír je neskutečně dobře vytvořený. I přes trochu zmatený závěr trojky jsem si to celé strašně užil a strašně jsem se těšil na další díl. No, ani v nejdivočejších snech mě nenapadlo že to dopadne takhle. Celý můj zážitek s ME: Andromeda, od vypuštění prvního traileru, by se dal popsat pomocí fází smutku.

Fáze 1: Popírání
Ne, tohle není tak strašné, koukněte se, ta grafika je krásná! A vsadím se že za pár hodin ten příběh začne dávat smysl! No a co že tahle animace obličeje co všichni všude hážou je strašná, určitě to opraví patchem!
Fáze 2: Agrese
Proč sakra nejde v téhle hře vytvořit normálně vypadající obličej? PROČ JSEM MRTVÝ, VŽDYŤ JSEM BYL V KRYTU, JEN TEN JEJICH AUTOMATICKÝ SYSTÉM KRYTU TO NEPOZNAL?! Proč je tu tenhle plot twist vyloženě zkopírovaný z původní trilogie? A PROČ TEN PŘÍBĚH UŽ NEZAČAL DÁVAT SMYSL?
Fáze 3: Smlouvání
Prosím, EA, vy máte strašně rádi DLC, vydáte nějaké co tu hru překope? Možná když si začnu craftit vlastní zbraně tak ten combat přestane být tak otravný?
Fáze 4: Deprese
Tohle je fakt celej příběh? A to si dovolili použít jako end credit song od mojí oblíbené zpěvačky? Ach jo, proč musí dneska ty hry všechny stát za houby.....
Fáze 5: Smíření
ME Andromeda určitě není dobrá hra. Přinejlepším je ta hra podprůměrná, a to mě jako fanouška série dost mrzí. Hra se přesunula z mléčné dráhy do nové galaxie a spoustu věcí tak museli nechat za sebou. Bohužel za sebou nechali veškeré kouzlo původních her, a to se na téhle hře těžce podepsalo. Designy nových ras, jejich brnění a zbraní jsou naprosto šeredné. Taktický gameplay z dřívějších dílů, kdy jste mohli svým společníkům rozdávat rozkazy, je ten tam. Místo toho jdou s vámi dvě tupá NPC která náhodně používají schopnosti, a na vás tak zbývá sundávat štíty z nepřátel. Tohle se vývojáři pokusili vyřešit systémem, kdy máte přístup k jakékoliv schopnosti z předchozích her. Všechny vypadají skvěle, nejvíc ale vynikají biotické schopnosti, kde si chvilkama můžete přijít jako rytíři Jedi. Bohužel ale můžete mít u sebe jen 3 schopnosti. Lze sice mezi těmito sety schopností přepínat, pokaždé ale spustíte jejich cooldown, což gameplay ještě víc zpomaluje. K tomu všemu to ještě jede na Frostbitu. Všechno vypadá jak kdyby to pokrývala tenká vrstva mastnoty, od kovových obleků po obličeje postav. Velmi mě to mrzí, ale tuhle hru nemůžu dobře ohodnotit. O to víc mě mrzí že tu vidím stopy dobré hry. Mulťák je docela dobře udělaný, sice je to v podstatě zkopírovaný MP z trojky, ale funguje dobře, a přidává vám do singlu materiály. Některé postavy mají zajímavé příběhy, a všechno ohledně prastaré civilizace jejíž stopy jsou všude kam se podíváš. Planety jsou sice nudnější než koridory z předchozích dílů (v životě jsem nevěřil že něco takového řeknu), ale zato vypadají nádherně a jednu jsem si doslova zamiloval. Ach jo, jak jste to mohli chlapci takhle pokazit. No, doufám že to nedopadlo tak špatně aby to zabilo Mass Effect úplně, ještě bych se rád někdy vrátil, ale takhle ne. Takhle ne

Tahle hra vyšla ve strašně divném období. V roce 2006 vyšlo původní Gears of War, jedna z přelomových third person akcí, která změnila tento žánr navždy. V následujících letech vyšla spousta podobných her, které měly spoustu podobných prvků, a tohle je jedna z nich. Už delší dobu mě vesmír Warhammeru 40K zajímal, poněvadž vídávám na internetu spoustu fanoušků jak se nad touhle frančízou rozpouští. Proto když jsem od Humble bundlu dostal tuhle hru zdarma tak jsem se nadšeně pustil do téhle hry. Nakonec jsem z ní byl docela zklamaný,snad skoro celá hra se odehrává v nudných šedých ruinách, které snad ani v době vydání nemohly vypadat dobře. Gameplay se sestává z toho že někam dojdete, vystřílíte orky, aktivujete nějaký objective, a jdete dál. Když hra pak přidá později další typ nepřátel, tak mě velmi zklamalo že se chovají velmi podobně, či snad úplně stejně tupě jako předtím zmínění orci. Soundtrack nemá jedinou zapamatovatelnou písničku. Celou hru bych rychle odepsal, kdyby to nebyla nakonec docela sranda. Příběh je sice dost nudný, dostal jsem však docela drobný náhled do světa 40K který mě inspiroval načíst si o tomhle vesmíru něco víc. Škoda jen že hra končí cliffhangerem, druhého dílu se nejspíš nedočkáme potom co se s vydavatelem THQ stalo.

Sakra sakra sakra, tohle bylo výborný. Pokud máte rádi zábavu, tak si tuhle hru určitě pořiďte, dá se dneska pořídit za pár šupů na většinu starých i nových systémů. Jedná se o 2D skákačku se starým dobrým Raymanem, a vězte, že nikdy nevypadal tak dobře, a kdo ví jestli ještě ještě někdy bude, soudruzi z Ubisoftu na něj házejí docela bobek. Hra díky těžce kreslené stylizaci vypadá skvěle, a i 5 let po vydání vypadá skvěle. Hra je rozdělená na několik tématických celků a každý z těchto celků je rozdělen na několikero levelů, přičemž každý celek je typický nějakou mechanikou. Příběh je zde téměř nepřítomný, pouze slouží jako výmluva ke všemu tomu hopsání a mlácení zlých chlápků, ale nikdy mi vlastně nechyběl, takže to hře za zlé. To se ovšem nedá říct o některých mechanikách. Hra byla původně Wii U exkluzivita, a tak hra využívala některé prvky Wii U tabletu, které samozřejmě žádná z dnešních konzolí nemá pokud nepočítáte touch pad na PS4, ale ten používá tak málo her že v podstatě nemá smysl k existenci. Tyhle mechaniky tak byly předělány aby k jejich fungování stačil jeden knoflík, ale ne vždy to funguje tak jak by si člověk představoval. Jinak se však jedná o klenot mezi plošinovkami, který by si každý příznivce žánru neměl nechat ujít. Doufám že Ubi ještě vydá nějaké další pokračování, a přidá ještě více zvláštních úrovní, těch bylo v tomhle dílu žalostně málo.

Dying Light je je first person akční hra odehrávající se v zombíky zamořeném tureckém městě Harranu. Jste ve městě vysazeni jako speciální agenti hledající lék na nebezpečný zombie virus. Zatím je město obehnané vysokými zdmi, ale kdo ví na jak dlouho tyhle zdi divoké hordy zadrží? Tak se tedy seznamujete s frakcemi které teď vládnou městu a snažíte se s nimi vyjít zadobře. Tady bych rád přestal mluvit o příběhu, protože se v něm toho tak moc nestane a cokoliv co řeknu vám tak může pokazit překvapení která se v něm skrývají. Řeknu jen to, že je decentně dlouhý, zabaví a parkrát jsem u něho i málem brečel. Hlavní předností hry je však hratelnost. Vaše postava je totiž schopná parkourově skákat přes Harranské střechy, a je vážně skvělé sledovat všechny ty animace rukou jak po všem lezete. Soubojový systém byl okopírován plus mínus z Dead Islandu, s vyjímkou že tentokrát přidali kopy ze skoku, no i tak je to sranda mlátit zombíky do hlavy vším možným co najdete nebo slepíte dohromady pomocí ingrediencí jenž najdete po městě. Vyzdvihnout musím taky přehršel easter eggů, které snad člověk ani sám nemůže najít. Přidejte si k tomu že celou hru můžete projít v coopu ve čtyřech lidech a máte solidní zábavu na zimní večery.

PS4 má letos hodně silný rok, pro skvělém God of War vychází Detroit: Become Human. Hned na začátku musím říct že tohle není hra v pravém slova smyslu. Pokud jste hráli jiné hry od Quantic Dream, tak asi víte o čem mluvím. Detroit je v podstatě interaktivní film, kde svými rozhodnutími měníte cestu jakou se postavy v příběhu ubírají. Ze začátku jsem byl skeptický, kvůli předchozí hře od tohodle studia, Beyond: Two Souls. Tam mi nevadil stupidní příběh, nebo že hra nešla v chronologickém pořadí, ale již právě zmiňované volby. Šlo tam prostě strašně moc poznat, jak moc na vašich volbách nezáleží, vždycky daný segment skončil stejně, nezávisle na vašem rozhodnutí. U Detroitu se však trochu poučili a hra se tak opravdu mění, postavy můžou například zemřít a většinou pak jejich příběhová linie končí.

Nešlo by mluvit o Detroitu aniž bych nezmínil trio hlavních postav, z nichž každá má svoji vlastní příběhovou linku. Jako první si zahrajeme za Connora, speciálního vyšetřovacího androida který byl vyslán zajistit a zneškodnit hrozbu v podobě androidů kteří získali vědomí. Jako druhého tu mám Markuse, který začíná jako pomocník senilnímu malíři. Trio protagonistů doplňuje Kara, která je android určený k pečování o malé děti. Všechny tři postupně potkává nějaká krize a roztáčí se děj plný dramat a akce. Z příběhu nechci moc spoilovat, protože to je prakticky celý obsah hry.

Graficky a zvukově je hra na špičkové úrovni. Hře hodně pomáhá že každá ze tří hlavních postav má svůj vlastní soundtrack, a proto je hra za každou docela jedinečný zážitek. Dabing a lip synch postav je skvělý, animace obličejů taktéž. Co se mi velmi líbilo byl design prostředí, a krásné částicové efekty, sníh vypadá extrémně dobře.

Bohužel ale scénář psal pan Cage a tak se neobešel bez několika menších či větších kiksů, například některé twisty mi přišly zbytečné, a zpětně mi zkazily pocit z příběhu. Navíc si pan Cage myslí že je strašně cool když odehrajete nějakou sekvenci, a pak je odhaleno že se stala mírně jinak, tohle udělal už v Heavy Rainu, a tady to hodilo takové kombo že jsem chtěl přestat hrát. Navíc je mi divné, že androidům stačí jako převlek že si vyřežou diodu ze spánku, když jsou všichni sériově vyrábění a spousta lidí by je měla poznat. Ještě bych rád hře vytknul že někdy nejsou dialogové volby jasné. Vždycky totiž každou volbu definuje jedno či dvě slova, a to prostě na vystižení toho co pak řeknete nestačí.

Detroit je opravdu dobrá hra, kterou docela sráží scénář, ale to mi nebránilo, abych si 90 % hry užil. Je neskutečně zábavné když odehrajete kapitolu, zobrazí se vám "mapa" vašich rozhodnutí a uvědomíte si kolik jste toho pokazili a co jste mohli udělat jinak. Každopádně, za cenu jakou to teďka vidím v obchodech je to určitě dobrá koupě, hra zabere aspoň 10 hodin, a možná si ji projedete znova abyste viděli jiné cesty.

Horizon Zero Dawn. Nejúspěšnější start IP na PS4. Ale stojí tahle hra opravdu za tolik povyku? Vidím že všichni to tady přirovnávají k open world hrám od Ubisoftu, a nejsou daleko od pravdy. I zde se nachází desítky sbíratelných předmětů, dokonce jsou zde i známé "Synchronizační věže" které poprvé uvedl Assassins Creed. Na rozdíl od Ubi ale každý z těchto sbíratelných předmětů obsahuje i trošku příběhu, a popisuje svět před katastrofou. Teď bych mohl říct něco málo o příběhu, že? Hrajete jako Aloy, dívčina narozená do krutého a divokého post apokalyptického světa, kdy se lidstvo vrátilo k mnohem jednoduššímu, skoro až pravěkému stylu života. Po divočině se místo obvyklých jelenů prohání stáda podivných robotických potvor, jejich rozmanitost sahá od malých jelínků po masivní tyranosaury. Aloy je vyvrhel, svou matku nikdy nepoznala, a její náhradní otec byl vyloučen z kmene za neznámý prohřešek. Co se stalo že je teď celý svět v háji? Jaktože jsou najednou všichni roboti mnohem víc agresivnější? Proč mě chce sakra celý svět zabít?

Řekněme si to na rovinu, celá hra vypadá úžasně, a pokud máte PS4 Pro, tak vypadá ještě líp. Animace jsou krásně plynulé, prostředí jsou uvěřitelná a plná detailů. Hra jede konstantně na 30 FPS, ani jednou jsem si nevšiml nějakého záškubu nebo dynamického rozlišení, což bych u podobně vypadající hry čekal. Roboti vypadají a zní moc hezky, a když je trefujete tak vidíte jak z nich odlétávají součástky. Audiovizuál hry je tedy téměř dokonalý. Téměř. Když budete hrát jenom hlavní příběh, tak si toho nevšimnete, ale ve vedlejších misích jsou animace obličejů špatné. Není to až tak hrozné, ale oproti tomu co hra předvádí při hlavním příběhu je to znatelně méně kvalitní. Také bych vytkl malou rozmanitost soundtracku mimo cutscény. Combat má snad jedinou znělku, a po chvilce mně přestal přidávat na pocitu nebezpečí a přestal jsem ho úplně vnímat.

A nakonec bych se rád zmínil o hratelnosti a světě samotném. Svět se propadl do téměř pravěkého stavu, a lidé žijí lovem robotických strojů a drobnějších živočichů. Po celou hru tedy budete primárně využívat luky, praky a podobné jednodušší zbraně. Z nich nejvíce vyčnívá Ropecaster, který vám umožní přivázat monstrum k zemi a umožní vám buď útěk nebo jednodušší zasažení slabin. Většina zbraní je dobře navržená, bohužel však u sebe můžete mít jen 4 zbraně, a některé zbraně tak možná celou hru nevytáhnete. Roboti jsou jako nepřátelé naprosto geinální, utíkají když mají málo životů, pak se vracejí a napadají vás když máte na kahánku vy. AI je navrženo docela dobře a několikrát mě zahnali do úzkých. Oproti svým robotickým bratříčkům jsou ale lidští nepřátele neskutečně tupí a nudní, takže jsem často raději než nenápadným plížením ničil tábory přímo a velmi akčně. Svět je rozdělen do několika menších sekcí, jímž vždy kraluje nějaká frakce. Tyhle frakce poznáte během hlavních a vedlejších misí, oproti příběhu "před apokalypsou" je ale tenhle příběh o dost méně zajímavý, a tak si mě moc neudržel, navíc si nepamatuji jedinou vedlejši postavu která by stála za to. Ještě bych rád vzpomenul dobré DLC The Frozen Wilds, které přidává nové prostředí a jeden nový a brutální typ robotího nepřítele.

Horizon je velmi solidní hra, se spoustou obsahu, nádhernou grafikou a zajímavým světem. Bohužel mě však několik chybek odrazuje abych téhle hře dal víc než 9/10, jinak se však jedná o produkt s vysokými hodntami. Pro lidi kteří si tohle čtou a přemýšli jestli si hru koupit: zapněte si dynamický HUD, hra pak vypadá mnohem lépe, a nebojte se hrát na nejvyšší obtížnost, není to až taková hrůza.

Pokud hrajete rádi coop hry, tohle musíte mít. A Way Out je snad první hra, která se MUSÍ hrát celou dobu ve splistcreenu. Je jedno jestli hrajete přes internet nebo sedíte vedle sebe na gauči, pokaždé je to zábava. Při hraní online bych přeci jen ale doporučil bavit se přes Skype nebo podobně, hra občas vyžaduje dost dobrou kooperaci. Jeden hráč vždy ovládá Vincenta, vězeňského bažanta, a druhý Lea, který už ve vězení nějaký čas je. Leo se postupně dostává ve vězení do potíží, a Vincent mu pomůže. Takhle začne přátelství mezi těmito dvěmi muži, no, a poté se rozhodnou spolu utéct. Příběh je velmi hektický, plný akčních scén, s kamarádem nám dal jen pár chvilek oddychu. Celkově bych příběh označil jako nadprůměrný, a opravdu jsme si ho oba užili. Co bych hře vytknul že v lobby občas nefungovala jak má, a podobně jako interaktivní filmy od Telltale má jen jednu dějovou linii a hrát znova prostě není ono. S kamarádem jsme hru dohráli na jeden zátah, trvalo nám to asi 6 hodin. Bonusem je, že hru musí koupit jen jeden hráč, druhý si stáhne "Trial" verzi, a normálně po připojení na hráče s plnou hrou s ním může hrát celou kampaň.

Donut County má neskutečně jednoduchou premisu, a to že hrajete za díru, která pojídá věci a přitom se zvětšuje a může jíst větší a větší objekty. Trailer na hru jsem viděl někdy před lety na E3, a od té doby jsem na ni zapomněl. V tichosti vyšla letos v srpnu, a já se o ní dozvěděl až v listopadu kdy dostala první slevu. Jak jsem již zmínil, celou dobu ovládáte černou díru a snažíte se toho co nejvíc pohltit. Hru prolíná velmi jednoduchý příběh, který mi přišel spíš na škodu, a necelé dva týdny po dohrání si z něj již nic nepamatuji. Grafika je jednoduchá, velmi stylizovaná, soundtrack je velmi uklidňující a mění se s tím jak vaše díra roste. Co mě velmi mrzí je délka samotné hry a počet levelů. Hra mi zabrala necelé dvě hodiny, a to jsem délku nijak nenatahoval, ani jsem nespěchal. Byl bych raději kdyby ve hře nebyl příběh, a přibylo větší množství úrovní. Každý level lze navíc vyřešit pouze jedním způsobem, takže hru nemá cenu hrát znova. Škoda, koncept mi přišel zajímavý, snad se toho autor bude držet a vydá pokračování. :)

Co to?! Rodina vás okradla o všechno jmění? A to si jako necháte líbit?! Pokud ne, a vydali byste se přes všemožné pasti vymlátit vaše peníze z příbuzných, tak je tahle hra přímo pro vás. A pokud ano, tak si to taky zahrajte. Tohle je jedna z mála her na Android, co opravdu stojí za ty prachy. Je to oddechová skákačka, kdy je hlavní důraz kladen na interakci Lea s prostředím, a tak v jednom kuse skáčete na tlačítka, hýbete s táhly, a podobně. Hra je poměrně krátká, já ji dohrál asi za 3 hodiny. Každopádně je to lepší investice než deset cukrových bomb do Candy Crushe.

Wow, jedním slovem prostě wow. Transistor asi dlouho zůstane jednou z mojich nejoblíbenějších her vůbec. Grafická stránka je vyloženě fenomenální, takhle nádherně stylizovanou hru jste ještě neviděli. Společně se snovým soundtrackem vytváří asi nejlepší audiovizuál jaký jsem ve hře snad viděl.. Probouzíte se jako dívka jménem Red, které ukradli hlas a zabili její životní lásku. Naštěstí jej ale zabili pomocí zvláštního meče, Transistoru, takže může s Red aspoň ze záhrobí mluvit. A tak se Red pouští na roadtrip za pomstou, kdy se snaží přežít jak souboje se členy skupiny kteří se jí na začátku pokoušeli zabít, tak i proti viru který tato skupina vypustila a vraždí všechny obyvatele tohoto digitalního světa. Tahle hra je pro mně srdcovkou, a proto na ní nedám dopustit. No tak, běžte si ji koupit i se soundtrackem na Steam! No na co ještě čekáte?!

Jakožto fanoušek komiksů jsem si tuhle hru nemohl nechat ujít. Grafika je úžasná, animace, cutscény, z vizuálního hlediska je všechno super. Hratelnost ze začátku pokulhává, ale jak si postupně odemykáte různé gadgety jako miny nebo spider-drony tak hratelnost dostává docela nový rozměr. Místo klasického bušení a uskakování se tak postupně do vašich komb dostávají další prvky, díky kterým se bojový systém až do konce hry vyvíjí. Pohyb po městě je také velmi zábavný, často jsem raději místo klasického fast travelu použil Spideyho pavučin.
To by bylo ke hratelnosti asi vše, teď k příběhu. To byla pro mě asi jedna ze slabších částí, děj je poměrně předvídatelný, a mám prostě pocit, že jediné zajímavé události se staly v posledních 4 hodinách. Navíc mě hra poměrně často nutila hrát za Mary Jane nebo Milese. Tyto segmenty jsou z celé hry asi nejhorší, oproti otevřenosti při hře za Spideyho jsou tyhle mise úplně lineární a nelze při jejich řešení použít kreativity, každé řešení těhle stealth misí vypadá stejně. Vedlejší úkoly jsou zato velmi povedené, narozdíl od spousty jiných her se nejedná o jdi tam, zmlať pět chlápků, a hotovo. Jedná se o menší příběhové mise, kde pomáháte někomu kdo je v nouzi, a je za tím vždy nějaký menší příběh. Ještě bych asi měl zmínit spoustu sbíratelných věcí, jako například Peterovy staré baťohy, které rozšiřují Spideyho svět před samotnou hrou, focení památek, či snad hnízd záporačky Black Cat, které vás nakonec odmění novým oblekem.
Nakonec bych se rád vyjádřil ke zvukové stránce. Dabing je na profesionální úrovni, synchronizace se rty je tak přesná že by nejspíš šlo odezírat ze rtů a člověk by z toho měl stejný zážitek. Jediná skvrnka ta téhle stránce hry je mírně repetitivní soundtrack, který sice působí jako klasický Marvelovský film, ale když při houpání po městě hraje pořád jedna a ta samá skladba, začne to být rychle otravné.